tag:blogger.com,1999:blog-88004956613484800782024-03-14T05:47:04.302+01:00BERANY DUC"Všechny krize zahání, síla v hlavě beraní!"
<br>
Aleš Zavoral
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.comBlogger33125tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-1081674782704382632021-04-05T18:45:00.008+02:002021-04-07T21:21:05.276+02:00Loudání 2020 | 660 km českou krajinou a pár kopců k tomu (+16 600 m)<div>17. 6. 2020, Kamenný Újezd u Rokycan</div><div style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGMm-ic47XXe-CflpZsip2QNjZ-TaKOeeQchbbmqCj9S_vE3si0lJR-3PwAcl9BWNY7stuVFl3gKQ-6xSQWlxgXiwM6wE2g8bXE5zjE3dZziReai0Zmhvqv5o5bUA9BobFwbO5PnvzSkBd/s3102/7R302990_vyrez.jpg" style="clear: left; margin-bottom: 1em;"><img alt="text" border="0" data-original-height="1744" data-original-width="3102" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGMm-ic47XXe-CflpZsip2QNjZ-TaKOeeQchbbmqCj9S_vE3si0lJR-3PwAcl9BWNY7stuVFl3gKQ-6xSQWlxgXiwM6wE2g8bXE5zjE3dZziReai0Zmhvqv5o5bUA9BobFwbO5PnvzSkBd/s16000/7R302990_vyrez.jpg" title="popisek" /></a></div><br /><div>"Sakra, proč je tu tolik lidí?"</div>
<br />
Sjíždím dolů po prvním výšlapu na Říp. Loudání se blíží, tak jsem si ho dneska v rámci tréninku na biku naordinoval 5x nahoru a dolů. Je po bouřce a všude mokro. I tak se nahoru a dolů valí zástupy lidí. No jo, neděle. To jsem mohl čekat. Chci to pustit a užít si sjezd, ale musím neustále brzdit a opatrně kličkovat mezi lidmi. Pod Mělnickou vyhlídkou, v tom nejprudším úseku, najednou nikde nikdo. S radostí to pouštím. Kolo okamžitě nabírá opojnou rychlost. Na prudkém betonku to letí jako sviňa. Níže ale betonek končí a už pouze čedičová kamenitá cesta se stáčí mírně vlevo. Ta rychlost je až dost vysoká. Sahám na brzdy a ....<br />
<br />
"Břiiiiink" ustřeluje mi přední kolo a strhává celý bike někam do strany pode mě<br />
"Aááááááá" pokračuji dále v jízdě nebo spíš letu, ale už bez kola.<br />
<br />
Oni ty kameny jsou vlastně mokré. Uvědomuji si ještě v letu svojí chybu. Tvrdý náraz do kolena a lokte mě vrací zpět do vzduchu. Přichází druhý pokus o přistání.<br />
<br />
"Au, jau, áuu"<br />
<br />
Dva sudy bokem přes záda. Konečně stojím. Vlastně ležím. Kolo někde 10m za mnou. Trošku v šoku, čučím, co se to vůbec stalo.<br />
<br />
"Není vám něco? Jste celý" volá přibíhající manželský pár<br />
"Já, já, jo, ano. Ano. Nic mi není." odpovídám, když s překvapením zjišťuji, že jsem vlastně ok.<br />
<br />
Odřený loket, pár modřin, nic vážného. Kolo přežilo kupodivu také skoro bez újmy. Odřené rohy na nových Ergo gripech, trošku odřené sedlo po straně. Neuvěřitelné, vhledem k tomu, že to bylo na šutrech ve 42km/h, což zjišťuji později ze záznamu na Stravě.<br />
<br />
"Ale to koleno nevypadá moc dobře!" ukazuje paní prstem<br />
<br />
Visí z něj kus odchlíplé kůže. Z hluboké tržné rány ve tvaru skoby přímo na čéšce se řine tmavá krev. Koukám na to a je mi z toho trochu blivno.<br />
<br />
"To bude dobrý. Musí! Za 10 dní mám závod." ubezpečuji paní a hlavně sebe.<br />
<br />
Jo jo, 10 dní před Loudáním. Jsem prostě smolař. Než rána přijde k sobě, rychle došlapu domů. Na šití, ač by to chtělo, nakonec nejdu. To bych se s Loudáním na tuty musel rozloučit. Švy na koleni by šlapaní nevydržely. Ránu pouze vyčistím, vydesinfikuji a stáhnu. Koleno následně celé opuchá do šířky stehna. 3 dny ani nemůžu ohnout nohu. 5. den se to začíná lepšit. Otok ustupuje. Konečně se udělal strup, i když to stále teče.<br />
<br />
8. den po držkopádu t.j. dva dny před startem Loudání se musím rozhodnout. Půjde to nebo ne? Vyrážím na testovací, nenáročný 40 km švih na silničce. Hyn sa hukáže!<div>
<br />
<blockquote class="instagram-media" data-instgrm-captioned="" data-instgrm-permalink="https://www.instagram.com/p/CBeKsppHbN_/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" data-instgrm-version="13" style="background: rgb(255, 255, 255); border-radius: 3px; border: 0px; box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.5) 0px 0px 1px 0px, rgba(0, 0, 0, 0.15) 0px 1px 10px 0px; margin: 1px; max-width: 540px; min-width: 326px; padding: 0px; width: calc(100% - 2px);"><div style="padding: 16px;"> <a href="https://www.instagram.com/p/CBeKsppHbN_/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank"> <div style="align-items: center; display: flex; flex-direction: row;"> <div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; flex-grow: 0; height: 40px; margin-right: 14px; width: 40px;"></div> <div style="display: flex; flex-direction: column; flex-grow: 1; justify-content: center;"> <div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; margin-bottom: 6px; width: 100px;"></div> <div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; width: 60px;"></div></div></div><div style="padding: 19% 0px;"></div> <div style="display: block; height: 50px; margin: 0px auto 12px; width: 50px;"><svg height="50px" version="1.1" viewbox="0 0 60 60" width="50px" xmlns:xlink="https://www.w3.org/1999/xlink" xmlns="https://www.w3.org/2000/svg"><g fill-rule="evenodd" fill="none" stroke-width="1" stroke="none"><g fill="#000000" transform="translate(-511.000000, -20.000000)"><g><path d="M556.869,30.41 C554.814,30.41 553.148,32.076 553.148,34.131 C553.148,36.186 554.814,37.852 556.869,37.852 C558.924,37.852 560.59,36.186 560.59,34.131 C560.59,32.076 558.924,30.41 556.869,30.41 M541,60.657 C535.114,60.657 530.342,55.887 530.342,50 C530.342,44.114 535.114,39.342 541,39.342 C546.887,39.342 551.658,44.114 551.658,50 C551.658,55.887 546.887,60.657 541,60.657 M541,33.886 C532.1,33.886 524.886,41.1 524.886,50 C524.886,58.899 532.1,66.113 541,66.113 C549.9,66.113 557.115,58.899 557.115,50 C557.115,41.1 549.9,33.886 541,33.886 M565.378,62.101 C565.244,65.022 564.756,66.606 564.346,67.663 C563.803,69.06 563.154,70.057 562.106,71.106 C561.058,72.155 560.06,72.803 558.662,73.347 C557.607,73.757 556.021,74.244 553.102,74.378 C549.944,74.521 548.997,74.552 541,74.552 C533.003,74.552 532.056,74.521 528.898,74.378 C525.979,74.244 524.393,73.757 523.338,73.347 C521.94,72.803 520.942,72.155 519.894,71.106 C518.846,70.057 518.197,69.06 517.654,67.663 C517.244,66.606 516.755,65.022 516.623,62.101 C516.479,58.943 516.448,57.996 516.448,50 C516.448,42.003 516.479,41.056 516.623,37.899 C516.755,34.978 517.244,33.391 517.654,32.338 C518.197,30.938 518.846,29.942 519.894,28.894 C520.942,27.846 521.94,27.196 523.338,26.654 C524.393,26.244 525.979,25.756 528.898,25.623 C532.057,25.479 533.004,25.448 541,25.448 C548.997,25.448 549.943,25.479 553.102,25.623 C556.021,25.756 557.607,26.244 558.662,26.654 C560.06,27.196 561.058,27.846 562.106,28.894 C563.154,29.942 563.803,30.938 564.346,32.338 C564.756,33.391 565.244,34.978 565.378,37.899 C565.522,41.056 565.552,42.003 565.552,50 C565.552,57.996 565.522,58.943 565.378,62.101 M570.82,37.631 C570.674,34.438 570.167,32.258 569.425,30.349 C568.659,28.377 567.633,26.702 565.965,25.035 C564.297,23.368 562.623,22.342 560.652,21.575 C558.743,20.834 556.562,20.326 553.369,20.18 C550.169,20.033 549.148,20 541,20 C532.853,20 531.831,20.033 528.631,20.18 C525.438,20.326 523.257,20.834 521.349,21.575 C519.376,22.342 517.703,23.368 516.035,25.035 C514.368,26.702 513.342,28.377 512.574,30.349 C511.834,32.258 511.326,34.438 511.181,37.631 C511.035,40.831 511,41.851 511,50 C511,58.147 511.035,59.17 511.181,62.369 C511.326,65.562 511.834,67.743 512.574,69.651 C513.342,71.625 514.368,73.296 516.035,74.965 C517.703,76.634 519.376,77.658 521.349,78.425 C523.257,79.167 525.438,79.673 528.631,79.82 C531.831,79.965 532.853,80.001 541,80.001 C549.148,80.001 550.169,79.965 553.369,79.82 C556.562,79.673 558.743,79.167 560.652,78.425 C562.623,77.658 564.297,76.634 565.965,74.965 C567.633,73.296 568.659,71.625 569.425,69.651 C570.167,67.743 570.674,65.562 570.82,62.369 C570.966,59.17 571,58.147 571,50 C571,41.851 570.966,40.831 570.82,37.631"></path></g></g></g></svg></div><div style="padding-top: 8px;"> <div style="color: #3897f0; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; font-style: normal; font-weight: 550; line-height: 18px;"> Zobrazit příspěvek na Instagramu</div></div><div style="padding: 12.5% 0px;"></div> <div style="align-items: center; display: flex; flex-direction: row; margin-bottom: 14px;"><div> <div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; height: 12.5px; transform: translateX(0px) translateY(7px); width: 12.5px;"></div> <div style="background-color: #f4f4f4; flex-grow: 0; height: 12.5px; margin-left: 2px; margin-right: 14px; transform: rotate(-45deg) translateX(3px) translateY(1px); width: 12.5px;"></div> <div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; height: 12.5px; transform: translateX(9px) translateY(-18px); width: 12.5px;"></div></div><div style="margin-left: 8px;"> <div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; flex-grow: 0; height: 20px; width: 20px;"></div> <div style="border-bottom: 2px solid transparent; border-left: 6px solid rgb(244, 244, 244); border-top: 2px solid transparent; height: 0px; transform: translateX(16px) translateY(-4px) rotate(30deg); width: 0px;"></div></div><div style="margin-left: auto;"> <div style="border-right: 8px solid transparent; border-top: 8px solid rgb(244, 244, 244); transform: translateY(16px); width: 0px;"></div> <div style="background-color: #f4f4f4; flex-grow: 0; height: 12px; transform: translateY(-4px); width: 16px;"></div> <div style="border-left: 8px solid transparent; border-top: 8px solid rgb(244, 244, 244); height: 0px; transform: translateY(-4px) translateX(8px); width: 0px;"></div></div></div> <div style="display: flex; flex-direction: column; flex-grow: 1; justify-content: center; margin-bottom: 24px;"> <div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; margin-bottom: 6px; width: 224px;"></div> <div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; width: 144px;"></div></div></a><p style="color: #c9c8cd; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17px; margin-bottom: 0px; margin-top: 8px; overflow: hidden; padding: 8px 0px 7px; text-align: center; text-overflow: ellipsis; white-space: nowrap;"><a href="https://www.instagram.com/p/CBeKsppHbN_/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="color: #c9c8cd; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; font-style: normal; font-weight: normal; line-height: 17px; text-decoration: none;" target="_blank">Příspěvek sdílený Aleš Zavoral 🐏 (@aleszavoral)</a></p></div></blockquote> <script async="" src="//www.instagram.com/embed.js"></script>
<br />
"Ono to půjde!" oznamuji doma s radostí, když dojedu zpět.<br />
<br />
První kilometry, než se zatuhlé koleno zahřálo a rozhýbalo, to docela bolelo. Pak už bez problému. Při šlapání žádná bolest. Jdu do toho. Minimálně to zkusím. Pokud by to nešlo, vzdát to můžu kdekoliv. Vždyť letos orgové slíbili, že na rozdíl od loňska vůbec nepřekročíme hranice ČR.<div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div>Nejen kvůli pochroumanému koleni nechávám balení na úplně poslední chvíli. Tzn. v den startu. Vůbec nestíhám. Navíc předpověď počasí je opravdu děsná. Má strašně pršet několik dní. Co si zabalit? Původní plán, jet úplně na lehko v podstatě bez věcí a spaní, jen s termofolií je nereálný. Nakonec beru vodotěsnou podřidítkovou brašnu <a href="https://www.bikebrothers.cz/brasna-apidura-expedition-handlebar-pack-p927/?vid=206" target="_blank">Apidura</a> s teplým spaním a mojí vlastnoručně ušitou rámovku na jídlo a ostatní věci. Na pití si beru na záda nový super batůžek <a href="https://www.lbs-sport.cz/uswe-airborne-3-grey-orange,1350034.html" target="_blank">USWE Airborne 3</a> s 2l vakem. Zabaleno, vyrážím.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDwUkcYLXRuyAwH91WEsywX5G8pzGppDJcWqnfwDbuefk1WkDr9e3BgTO64SNOLcfuLc1ZgitTGUPBPvsVlsXbJlvona4J-PXJ_TE6x2kelNJ6Gm9SMxxQ8_1fhhpdz7QuHz0jJPmLtWzx/s2048/20200617_211837.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1152" data-original-width="2048" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgDwUkcYLXRuyAwH91WEsywX5G8pzGppDJcWqnfwDbuefk1WkDr9e3BgTO64SNOLcfuLc1ZgitTGUPBPvsVlsXbJlvona4J-PXJ_TE6x2kelNJ6Gm9SMxxQ8_1fhhpdz7QuHz0jJPmLtWzx/s16000/20200617_211837.jpg" /></a></div><br /><div>To, že sraz všech účastníků je vyžadován už v 20:00 a rozprava má být od 20:30 se z propozic dočítám až v autě po osmé večer... Do Kamenného Újezdu u Rokycan, kde je start, to mám ještě přes 40 minut. Další stres. Bez toho to u mě prostě nejde.<br />
<br />
"Čau, ahoj, čááááu!" zdravím se známými tvářemi konečně na místě.<br />
<br />
Je skvělé zase všechny vidět. Rozprava naštěstí posunuta na 21:00. Házím se konečně trochu do klidu. Ale né na dlouho.<br />
<br />
Během rozpravy nás Vašek seznamuje se všemi detaily ohledně největší změny letošního Loudání: Žádné trackery, pouze appka v mobilu! Ta mi ale během testování dost žrala baterku mobilu. Dobíjet vše pouze z dynama bude vzhledem k profilu opravdu výzva.<br />
<br />
Libča s Čépou pokračují s organizačními věcmi a hlavně s představením trasy. Nikdo totiž stále neví, kam to vlastně pošlapeme. Do teď je znám pouze profil trasy a její parametry: 660 km a +16 600 m.<br />
<br />
"Doupovské hory, Krušné hory, České středohoří, Kokořínsko a cíl ve Slaném" oznamuje ve zkratce Čépa, kam nás letos požene dobrovolně trpět.<br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj54xbEckAgR43CUY7ikFAfBtoV8MTDGykBODQPQRNHo26hjuk_lGMyTuxwwbWcdU91upAUiA3eJrIHZlbz1p1x2ObgvLQK2NxjUB1gK4WOJIBmA2aCJO_OiD70a70qS9M4HEjo2GglwMhF/s954/84387611_264542234809474_1153726804342355692_n.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="839" data-original-width="954" height="562" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj54xbEckAgR43CUY7ikFAfBtoV8MTDGykBODQPQRNHo26hjuk_lGMyTuxwwbWcdU91upAUiA3eJrIHZlbz1p1x2ObgvLQK2NxjUB1gK4WOJIBmA2aCJO_OiD70a70qS9M4HEjo2GglwMhF/w640-h562/84387611_264542234809474_1153726804342355692_n.jpg" width="640" /></a></div><div><br /></div>"Ty woe, kam to jako dám?" prskám si pod vousy, když jsem obdržel mapové podklady trasy.<br />
<br />
Myslel jsem si, že toho bude míň. 65 listů A4 natištěných map. Je to velké a těžké. Pokouším se je rychle po krajích ostříhat, abych se jich vešlo do mapníku co nejvíc najednou.<br />
<br />
"15 minut do startu!" oznamuje Libča<br />
<br />
Stříhat to nůžtičkami na nehty na mém pidi Lethermanu fakt není dobrá volba. Jako bych to nevěděl. Za 10 minut ostříhám sotva 18 listů. Proč jsem si kurnik nevzal normální nůžky a neposlal je s věcmi do cíle? Zase stresuju.<br />
<br />
"Minuta do startu!" přikládá Libča pod kotlem<br />
<br />
Prdím na to. Co je ostříhané, hážu do mapníku a zbytek nějak sroluji do rámovky. Tak tak se stíhám v čas přesunout za startovní čáru. Když v tom....<br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRJGVaF7tUGVnoNrX2ARb0RmXGQYF-MRWBBUjsKBdILTu8NLQDf3GFoAbIm1eY39nd2rNYpRkYJ0l94vRJVtRmXQ_bWSzFTES6hddCKmiR_x_-OqpCbZlykbP436cmWkjItgnkMJRyZytE/s916/_Milan_Forrest_Silny.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="514" data-original-width="916" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiRJGVaF7tUGVnoNrX2ARb0RmXGQYF-MRWBBUjsKBdILTu8NLQDf3GFoAbIm1eY39nd2rNYpRkYJ0l94vRJVtRmXQ_bWSzFTES6hddCKmiR_x_-OqpCbZlykbP436cmWkjItgnkMJRyZytE/s16000/_Milan_Forrest_Silny.jpg" /></a></div><br />"Start!" zařve Libča přesně v 22:05<br />
<br />Všichni se opřou do pedálů a jdeme na to! Loudání je odstartované.<br />
<br />
<h2 style="text-align: left;">
DEN 1. - Já a mapník, my nikdy nebudeme kamarádi...</h2><table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEga3xLiPnEz7VcQgEBYVrArzO3ACIn-D_-hEAPI8AICza_LWXRDeLOSlIuOi-J756YMRK5f4bs6YRHPvNX-jQAc6dmX1PMQD36IocsqlWi7F6Mc9rI2lc6AtfsSNHfNSiVqe0JsV9-f2w7j/s5333/7R302606.jpg" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3000" data-original-width="5333" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEga3xLiPnEz7VcQgEBYVrArzO3ACIn-D_-hEAPI8AICza_LWXRDeLOSlIuOi-J756YMRK5f4bs6YRHPvNX-jQAc6dmX1PMQD36IocsqlWi7F6Mc9rI2lc6AtfsSNHfNSiVqe0JsV9-f2w7j/s16000/7R302606.jpg" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: <a href="https://www.jakubkozak.cz/" target="_blank">Jakub Kozák</a></td></tr></tbody></table><br /><div>"No ty woe!" žasnu, jakým ukrutným tempem vyrazilo čelo vpřed.</div>
<br />
Spurt jak do finiše. Snažím se udržet. Řadím se někam za Kárla a koukám na jeho žabí stehna s jakou frekvencí drtí první prudké stoupání. Pár kiláků se čelní skupinky držím, ale pak to vzdávám. Nechci se utavit. Kolem už nikde nikdo. Jsem sám.<br />
<br />
"Kde to vlastně jsem?" koukám do čelovkou přesvětleného mapníku a vidím, že nic nevidím.<br />
<br />
Dojíždí mě skupinka 3 borců. Chytám se jich. Po chvilce mi přijde, že už vím, kde jsme. Zrychluji. Nastupuji dopředu, ostatní se řadí s důvěrou za mě.</div><div><br /></div><div>Chyba. Už za chvilku to nějak nesedí...<br />
<br />
"Kurva! Sorry chlapi. Jedeme blbě. Musíme zpět." oznamuji naštvaně <br />
<br />
Na správnou trasu se napojíme, když akorát přijíždí větší skupina dalších cca 15 jezdců, ke kterým se připojujeme. Zkouším několikrát únik, ale scénář se stále opakuje. Následuje chyba v navigaci a dojetí. Až za Kotlem po prvních cca 22 km se únik podaří spolu s Žížou. Vytvoříme skvěle sehranou dvojici: Žíža bez chyby naviguje a já jen kecám a šlapu, kudy Žíža ukáže.<br />
<br />
Na 45. km nemůžeme správně trefit přejezd přes říčku Klabavu v Nové Huti. Dojíždí nás Tomáš Navrátil. Hodně do toho dupe. Jakžtakž se ho držím. Jeho zadní červenou bliknu mám stále na dohled. Když se ale otočím za sebe, Žíža nikde.</div><div><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKIJcp5fk7TOA_L8g7vyEqtapT4ajgfi30d11u1zSDTIjps8KTu11Zsms-m5WC88r5V8stSEHabg9y3svwOUy4qaDpHiqq-HTb5GiyvSKRvf1jmrNwEBUdJRrNHaxH9wyeodxI9a1wIdc8/s4897/7R302658.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3266" data-original-width="4897" height="427" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgKIJcp5fk7TOA_L8g7vyEqtapT4ajgfi30d11u1zSDTIjps8KTu11Zsms-m5WC88r5V8stSEHabg9y3svwOUy4qaDpHiqq-HTb5GiyvSKRvf1jmrNwEBUdJRrNHaxH9wyeodxI9a1wIdc8/w640-h427/7R302658.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: <a href="https://www.jakubkozak.cz/" target="_blank">Jakub Kozák</a></td></tr></tbody></table><br /><div>Je před 4 ráno a pomalinku začíná svítat. Tomáš mi definitivně ujel a po pár hodinách jsem zase úplně sám. Jen já a moje prokletá mapa v mapníku...<br />
<br />
"Tak kudy mapo?" ptám se jí. Občas, když se nedaří, přidávám i nějaké ty přídavné jména...<br />
<br />Konečně svítá. Zelenou podél Úterského potoka, začíná konečně pravý loudací terén. Do teď to bylo na zavedené poměry velmi easy. Úzká bahnitá pěšinka vlnící se v traverzu nad potokem. Občas jej i překračuje. Všude kluzké kořeny, sem tam nějaký urvaný strom nebo erozí stržený chybějící kus pěšiny. Většinu projdu spíše po svých včetně několika brodů. V tretrách mám bazén. Jako bonus následuje totálně podmáčená louka připomínající spíše rýžové pole.<br />
<br />
Ja jejím konci ji protíná nenápadná strouha. Rozjíždím se, abych nabral rychlost pro přejetí. Je to ale trošku hlubší něž jsem předpokládal. Přední kolo se propadá do strouhy úplně pode mě a já...<br />
<br />
"Hop!" a letím.<br />
<br />
Elegantní roznožkou přeskakuji řidítka a jistě dopadám na nohy<br />
<br />
"Uffffff" oddychnu si<br />
<br />
To bylo o fous. Málem jsem ryl rypákem v bahně. Vytahuji z bahnité strouhy bike, který v ní zůstal stát zabořený předním kolem až po dynamo. Určitě mu to svědčí...<br /><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCWFnNAzj-0eQYyeFxl65B8D-PUJmFh-IdRCe58WG_4L4PhQq62DWfiXr8wpGw2Rr-E4Sm7PzPE38WikIOi6FuD8LOr8GWd0GxYctqmEaa_VJpDj_RtSMCgi3Ca0FIKw-WVN8jElrg5ghm/s4128/20200620_132828.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCWFnNAzj-0eQYyeFxl65B8D-PUJmFh-IdRCe58WG_4L4PhQq62DWfiXr8wpGw2Rr-E4Sm7PzPE38WikIOi6FuD8LOr8GWd0GxYctqmEaa_VJpDj_RtSMCgi3Ca0FIKw-WVN8jElrg5ghm/s16000/20200620_132828.jpg" /></a></div><br />
Mezitím se za mnou blíží skupinka asi 5 jezdců, což mě překvapuje. Neflákal jsem se, jak mě mohli tak najednou dojet? To je divný. V té skupince jede i Tomáš. Ten byl ale přede mnou. Pomalu mi dochází: něco je špatně. Musel jsem na trase nějaký úsek vynechat nebo zblbnout.<br />
<br />
"Čau" zdraví mě s úsměvem Mohy, když skupinka dojede až ke mě<br />
"Ty si asi na Falkenštejně nebyl, viď?" dodává se sarkastickým úsměvem<br />
"Do pr...., ne nebyl. To se mělo? Kurva!" odpovídám a zklamaně koukám do mapy.<br />
<br />
Zpět je to už dost daleko. Navíc přes to podmáčené <i>rýžové pole...</i> Prdím na to. Vracet se nebudu. Loudalizace (časová penalizace) to jistí. Připojuji se ke skupince a jedeme společně dál.</div><div><br /></div><div>
<div class="tg-wrap">
<table><tbody>
<tr><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIzQRBnNZvHLq8m08UpqvKJZ9aJ_EhkQRdimTFahqVSnfvOgCdxXZMusK0qv_h7MyAex_npd4sDTKpV92kF_mw2aIiQArudOXFxVvhmRAFTMcFJNQ3oRe_cSPE-u33DOLlFfT3uBcC0KPt/s5168/7R302990.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="5168" data-original-width="3448" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhIzQRBnNZvHLq8m08UpqvKJZ9aJ_EhkQRdimTFahqVSnfvOgCdxXZMusK0qv_h7MyAex_npd4sDTKpV92kF_mw2aIiQArudOXFxVvhmRAFTMcFJNQ3oRe_cSPE-u33DOLlFfT3uBcC0KPt/w426-h640/7R302990.jpg" width="426" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: <a href="https://www.jakubkozak.cz/" target="_blank">Jakub Kozák</a></td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></div></th><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5FgtP5SJuyQQDiS9jLDoispoNttPjDsQ0YDRPXKM7RLeW-ytuFWdF9FtZqhy6bOTZVSFigZ0RPsSszAX_oJywgLVJTRb76Aiv1vts7hzYAD_g7he5h3CL4eVooXF5mOMcudQrB8SZpKL-/s4923/7R303288.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="4923" data-original-width="3285" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5FgtP5SJuyQQDiS9jLDoispoNttPjDsQ0YDRPXKM7RLeW-ytuFWdF9FtZqhy6bOTZVSFigZ0RPsSszAX_oJywgLVJTRb76Aiv1vts7hzYAD_g7he5h3CL4eVooXF5mOMcudQrB8SZpKL-/w428-h640/7R303288.jpg" width="428" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: <a href="https://www.jakubkozak.cz/" target="_blank">Jakub Kozák</a></td></tr></tbody></table><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></div></th></tr>
</tbody></table>
</div>
Kolem 9 ráno dorážíme konečně do vytoužené Toužimi. Po 11h na trase a 160 km v nohách teprve první místo, kde se dá nakoupit, najíst a hlavně doplnit pití. To všem už dávno došlo. Naše skupinka se mezitím trošku roztrhala a zmenšila na celkem 4 členy (Mohy, bráchové Andrláci a já). Taky začalo opravdu nepříjemně lejt, přitom noc byla navzdory předpovědi v podstatě bez deště. Zmoklý jak slepice, kolonizujeme malou sámošku na kraji obce. Dává se do nás strašná kosa. Ven zpět do deště se nikomu očividně moc nechce. Trčíme tu už skoro půl hodiny. Vyrážím tedy sám. Aspoň se trhu a hlavně se šlapáním konečně zahřeju.<br />
<br />
"Tak a zase sami spolu." říkám povzbudivě mojí milované mapě v mapníku.<br />
<br />
První chyba v navigaci: 2,5 km kufr. Druhá chyba: jen kilák a něco. Třetí chyba: vracím se zpět na správnou cestu a po ní akorát přijíždějí kluci a s nimi i Žíža. Asi vstal z mrtvých. Tak zase všichni spolu. V 5ti, za neustálého chcance, se vydáváme přes výživnou Andělskou horu až k Doupovským horám a Ohři vinoucí se podél nich. Dle trekru se pohybujeme někde kolem 10. místa. Dobré, to ujde.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBXiwgh5dLqSng9Yby1DUoy2BHCuRIBtYIobD9ojQoFJMgf176VeuC7uhpN1SEBL0HPcl81QgljAitpbX4uoiDeMzTbt2DY2qezfW-id908qorrHneINTjYeKqjKcWHmMQb_Yr3m1VJ6Lv/s4128/20200618_114434.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiBXiwgh5dLqSng9Yby1DUoy2BHCuRIBtYIobD9ojQoFJMgf176VeuC7uhpN1SEBL0HPcl81QgljAitpbX4uoiDeMzTbt2DY2qezfW-id908qorrHneINTjYeKqjKcWHmMQb_Yr3m1VJ6Lv/w640-h360/20200618_114434.jpg" width="640" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">V Kyselce je šance se v hospodě pořádně naobědvat, ale odbýváme se jen polívkou. Můj nápad. Všichni mě za to mají moc rádi. Během toho hospodou prolítne pozdější vítěz závodu Mavit (Martin Vítek). Zapomněl si tu v zásuvce powerbanku a musel se vrátit. Díky Mavite, myslel jsem si, že se takové věci stávají jen mě. :)</div><div>
Kluci se mezitím nějak rozseděli. Nečekám. Využívám šanci zase se trhnout a vyrážím sám.<br />
<br />
"Tak a zase sami spolu." říkám té mé mapě...<br />
<br />
První kufr: 2 km. Druhý kufr: necelý kilák. Na místo třetího kufru si potřebuji akutně odskočit a jsem zas dojet. Sklopím uši. Dál pokračujeme zase spolu. Za střídavého deště dorážíme na úpatí Krušných hor. Vyškrábeme se na nejvyšší kopec celé letošní trasy Meluzínu (1094 m.n.m), abychom ho zase úplně celý sjeli dolů do podhůří, do Perštejna. Je 8 večer. Kluci míří do hospody na teplou večeři. Mě se moc nechce. Přemýšlím se zase trhnout. Při vzpomínce na "Tak zase sami spolu mapo..." a co by pak následovalo, to ale nakonec raději vzdávám. Teplý guláš s knedlíky je lepší volba než bloudění a neodvratné dojetí ostatními.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRsavdY1Qub4sNgalQLzQjGiRbThpdjpYTLjUxbT0XwylkzKgqSplTGD0AYmN-PwACPIsEhCLNV7zj1fN-oEH_KxZNKrZ5DxpSDRV-o-1aX6M3Uj5blhUjRMDfFzmiuIGxc7DauUI6hi3K/s4128/20200618_174418.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRsavdY1Qub4sNgalQLzQjGiRbThpdjpYTLjUxbT0XwylkzKgqSplTGD0AYmN-PwACPIsEhCLNV7zj1fN-oEH_KxZNKrZ5DxpSDRV-o-1aX6M3Uj5blhUjRMDfFzmiuIGxc7DauUI6hi3K/s16000/20200618_174418.jpg" /></a></div><br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2Hfa0qB5MyN_V7Kd_siVBkonu-AQLYTKQH0kbp5cj86fckOX4ooOmMMaU3bWVFlrdlEcPVuaKluqzokJpqm_sk_VRN-XA7EzkaXY9XfGtMsaU7e36G3ON75a0sFJ-viXpozp7mBf82O4W/s4128/20200618_201640.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2Hfa0qB5MyN_V7Kd_siVBkonu-AQLYTKQH0kbp5cj86fckOX4ooOmMMaU3bWVFlrdlEcPVuaKluqzokJpqm_sk_VRN-XA7EzkaXY9XfGtMsaU7e36G3ON75a0sFJ-viXpozp7mBf82O4W/s16000/20200618_201640.jpg" /></a></div><br /><div>Předpověď na noc je naprosto zoufalá. Má přecházet velká fronta a lejt úplně celou noc. Kluci se rozhodují raději zabookovat penzion někde na cestě. To se daří v Kryštofových Hamrech, tak se připojuji. Nijak nechráněnou ránu na koleni mám už celou rozmočenou. Je plná bahna s špíny. Potřebuji si to nutně vyčisti a ošetřit. Ubytko s horkou sprchou bude ideální.</div><div><br /></div><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaCkxy7PrHHbeJ-_IkjFcIKT_DfsX3aMxiWBkPmNvwXfB-2hySOB18e2rIzYeOevM9rOGBz7WwIrlb2S-JQyoHBKwI2PC2TG0p04wv0QpBqvLcmSSvGZPCuqL0wB0GL0CKA_Zp8CMQyzJf/s4128/20200618_203427.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiaCkxy7PrHHbeJ-_IkjFcIKT_DfsX3aMxiWBkPmNvwXfB-2hySOB18e2rIzYeOevM9rOGBz7WwIrlb2S-JQyoHBKwI2PC2TG0p04wv0QpBqvLcmSSvGZPCuqL0wB0GL0CKA_Zp8CMQyzJf/w640-h360/20200618_203427.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"></td></tr></tbody></table><br /><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody><tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjr-UeIhQJavdkA96Uay2DuvG3obJyi5_jp5QglMWF5UZI8I9wNLpwNkrYa2eH04Cw13xRRSIK9m0cYCbXVg5ZjyG_y_3DbDe3MLdYWDr3VWUHSjG04k9XFCaVXRhb2K85K_EBfRYyIwm9_/s4541/7R303315.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="3030" data-original-width="4541" height="427" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjr-UeIhQJavdkA96Uay2DuvG3obJyi5_jp5QglMWF5UZI8I9wNLpwNkrYa2eH04Cw13xRRSIK9m0cYCbXVg5ZjyG_y_3DbDe3MLdYWDr3VWUHSjG04k9XFCaVXRhb2K85K_EBfRYyIwm9_/w640-h427/7R303315.jpg" width="640" /></a></td></tr><tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: <a href="https://www.jakubkozak.cz/" target="_blank">Jakub Kozák</a></td></tr></tbody></table><br /><div>Nejdříve se ale musíme znovu vyškrábat na hřeben Krušných Hor. Těžké pěší stoupání po modré na Měděnec a vrchol Mědníku (910 m.n.m) je naštěstí ještě bez deště a za světla. Jakmile se setmí, spustí se slibovaný slejvák. Všichni nedočkavě vyhlížíme Kryštofovy Hamry, kam nakonec dorážíme přesně po 24h nonstop jízdy v 22:00. O hodinu dřív než jsme předpokládali.</div><div>
<br />
Rozpálený krb, jídlo, pití, horká sprcha. Zjištění, že tu spí ještě další 4 borci, co jeli před námi. Co víc si jen přát. Koleno vyčištěno, vydesinfikováno a zalepeno vodotěsnou gelovou náplastí. V půl 12 jdeme na kutě. Vyjet chceme ve 4 ráno, to už by měla přejít nejhorší bouřková fronta. Budíček nařízen po společné dohodě na 3:30. 4 hoďky spánku budou tak akorát.<br />
<br />
"Zzzzzzz" usínám ve vteřině<br />
<br />
<b>Celkem ujeto:</b> Kamenný Újezd - Kryštofův Hamr, 270km, +6 050m<br />
<b>Čas:</b> 23:57<br />
<b>Záznam a mapa:</b> <a href="https://www.strava.com/activities/3635708042/overview" target="_blank">Viz STRAVA</a><br />
<br />
<h2 style="text-align: left;">
DEN 2. & 3. - Nonstop ve dvou </h2><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqmL_Shle0k6keIRGmvEotb4zi_m_xAyOK_6hspwakSi8PHkvBcCYPc8dK12iO9Mi1_uKsMdo23D-HONRcUnaOLdt0gWnjeCsW8s5AWT-KsbS7RM0ZmArCL_a4nA0hRo0GS7EFDX36ySre/s4128/20200619_174915.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqmL_Shle0k6keIRGmvEotb4zi_m_xAyOK_6hspwakSi8PHkvBcCYPc8dK12iO9Mi1_uKsMdo23D-HONRcUnaOLdt0gWnjeCsW8s5AWT-KsbS7RM0ZmArCL_a4nA0hRo0GS7EFDX36ySre/s16000/20200619_174915.jpg" /></a></div><br /><div><br /></div><div><br /></div>
"Pi pííííí, pi pííííí, pi píííí....." budí mě hodinky<br />
<br />
Nechce se mi věřit, že už je 3:30. Vstávám a začínám jako vždy roboticky balit. Pofackováno. Něco sníst, hygiena, nandat věci zpět do kola. Chvilku po 4 jsem připravený vyrazit. Mohy taky, ale ostatní nějak nestíhají. Pobíhají tu ještě ve slipech, tak vyrážíme s Mohym sami. Já na fullu, Mohy na gravelu. Už od pohledu jsme skvělá dvojka.<br />
<br />
Necháváme tak za sebou nejen kluky z naší skupinky, ale i ty 4 (Ondra Semerád, Tomáš Navrátil a další), kteří ještě také nevyjeli. Rázem se tak Mohym posouváme na sdílené 5. místo. Super. Snad to udržíme.<br />
<br />
A daří to skvěle... Už za Svatým Šebestiánem přehlédneme ve sjezdu odbočku naší cyklostezky E3... </div><div>Užíváme si skvělý, rychlý a dlouhý sjezd podél říčky Chomutovky. Název napovídá, kam vede, ale do Chomutova jet opravdu nemáme.<br />
<br />
"Zastááááááááv !!!!" řve na mě Mohy<br />
"Cožéééééé?" odpovídám sbalený ve vajíčku ve sjezdovém posezu<br />
"Zastááááááááv, jedeme blběééééé !!!!" řve zase a to už mu rozumím<br />
"Drrrrrrrrrr" skřípají brzy jak flekuju snad na místě.<br />
<br />
Je to tak. Více jak 2 km sjezdu navíc. Pracně to šlapeme zpět. Kufr celkem přes 4 km.<br />
<br />
"Do pr....!" prskáme oba, jak jsme to podělali.<br />
<br />
Konečně správná trasa. Při výjezdu na Jedlovou, kde to s Mohym moc nehrotíme nás dotahují kluci. Je to ta včerejší rychlejší čtyřka, což jsme předpokládali, že tak dopadne.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6s3Hj_GAMYElC74OfdqUV6YGaY4hVYV8cU1Pu1Cr9lJVxmlYcct6ceffzEyKRHLYm98lr8DGwQiB4Dd0cXAx7H-OKkjqxKDcEle77mWXgrpwUCEfDsN6m1ns6UPNPAHB74T4jXkAxrMyO/s4128/20200619_091849.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6s3Hj_GAMYElC74OfdqUV6YGaY4hVYV8cU1Pu1Cr9lJVxmlYcct6ceffzEyKRHLYm98lr8DGwQiB4Dd0cXAx7H-OKkjqxKDcEle77mWXgrpwUCEfDsN6m1ns6UPNPAHB74T4jXkAxrMyO/s16000/20200619_091849.jpg" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg58WMktK9x6kdP6CUS4s7f9vk2IKYkKGy9Y_z794k9pRqWy6Ko7PLKSFIINxJp34Is6F5GVaLq86wD9zImhtCRiD3LMPQXw0dcXElDm6qRIEZXeI9UCb63T5FGa5HbcvV8pX_9Ova3Gdz_/s4128/20200619_091906.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg58WMktK9x6kdP6CUS4s7f9vk2IKYkKGy9Y_z794k9pRqWy6Ko7PLKSFIINxJp34Is6F5GVaLq86wD9zImhtCRiD3LMPQXw0dcXElDm6qRIEZXeI9UCb63T5FGa5HbcvV8pX_9Ova3Gdz_/s16000/20200619_091906.jpg" /></a></div><br /><div>Dál se víceméně neustále míjíme. Chvíli jedeme jen sami s Mohym, pak se někde s kluky sjedeme. Celou dobu střídavě prší. Neustále oblékáme a svlékáme věci do deště. Trasa kopíruje podobné místa, které jsem už projel v dubnu v rámci nultého ročníku MTB závodu Okolo Bažiny nebo místa, které tu mám moc dobře proběhané či projeté na běžkách: Loučná, Fláje, Moldava, Komáří Vížka, Adolfov. Ač je to přes Krušky kus cesty, s Mohym nám to rychle ubíhá. Až na příšerné počasí (8°C, vítr a déšť) se jede skvěle.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLz2FjLwJ9Xd_YaiILXusEqLZFGAWMAJgAyIZzhflH0o4A7NTPw0OUBUCaqyZ-_jUvFBO66mFh7PFDCiz0lRyjK55WfC1bt5NPyGONSbRRoTzqVhuNnyOz6V8pyJFX6P2TaeMOwRnkVD7Z/s4128/20200619_141847.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLz2FjLwJ9Xd_YaiILXusEqLZFGAWMAJgAyIZzhflH0o4A7NTPw0OUBUCaqyZ-_jUvFBO66mFh7PFDCiz0lRyjK55WfC1bt5NPyGONSbRRoTzqVhuNnyOz6V8pyJFX6P2TaeMOwRnkVD7Z/w640-h360/20200619_141847.jpg" width="640" /></a></div><br /><div>Na večír kolem 7 se pomalu blížíme k mé domovině: k Českému Středohoří. Nejdřív ale sjezd z Krušek, přes Nakléřov do Ústí nad Labem. Na Erbenově vyhlídce nad Ústím, míjíme zase kluky. Dva se schovávají v rozhledně. Déšť je už opravdu silný. Strašný slejvák.<br />
<br />
Průjezd Ústím až k červené značce u Střekova na druhé straně Labe je volný. Můžeme jet kudy chceme. Doporučené je parádní Bertino údolí, ale vzhledem k akutnímu slejváku to bereme raději po silnici tou nejkratší možnou cestou do hospody u Střekovského nádraží, na kterou jsme dostali tip.<br />
<br />
Osvěžující rychlá jízda po silnici. Ve slejváku, z kopce, bez blatníků. Voda cáká úplně všude.<br />
<br />
"Já jsem už úplně totálně durch!" řvu na Mohyho<br />
"Já takýýýýý" křičí zpět<br />
<br />
Promočený až na kost dorazíme do hospody. Přestože strašně lije, chceme s Mohym oba pokračovat dál. Je potřeba se pořádně nafutrovat, ať je z čeho brát. Kung-Pao, dvojitá porce rýže, palačinky, 2x kafe. Kvalita jídla opravdu, opravdu mizerná, ale v tomto stavu človek sežere fakt všechno.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxX3N7mnAD-zzBYgp_z1C_GpHoKdzH_9Fr9dLWY72bh6IxycDBcrAeOwQR9TUNXmJElFp4rbXniPJmTwGutkTqRh9d09a_DMayiaraAN2GU6wP1EH1NbylME7kg-ulv4EbZaMxDOVYkTSA/s4128/20200619_201848.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxX3N7mnAD-zzBYgp_z1C_GpHoKdzH_9Fr9dLWY72bh6IxycDBcrAeOwQR9TUNXmJElFp4rbXniPJmTwGutkTqRh9d09a_DMayiaraAN2GU6wP1EH1NbylME7kg-ulv4EbZaMxDOVYkTSA/w640-h360/20200619_201848.jpg" width="640" /></a></div><br /><div>Akorát Mohymu volá Ondra Semerád, který už je nad Střekovem. Vrací se zpět a chce vědět, jestli je v této hospodě i ubytování.</div><div><br />"Je tam kurevsky bahna, teď na noc v dešti je to strašný, nechám to na ráno." slyšíme z mobilu<br />
<br />
Hmmm. Nicméně naše rozhodnutí to nezvyklá. Vyrážíme směrem na Střekov. Cestou potkáme i Tomáše Navrátila. Taky se rozhodl deštivou noc přečkat v ubytování ve městě. Nám ale nic nechybí. Za stálého deště, s plným břichem a ve velmi dobré náladě dorážíme na hrad Střekov. Tady už čeká Libča, aby s námi udělal rozhovor.<br />
<br /><div style="text-align: center;"><iframe allowfullscreen="true" allowtransparency="true" frameborder="0" height="315" scrolling="no" src="https://www.facebook.com/plugins/video.php?href=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Floudaniceskoukrajinou%2Fvideos%2F2358973231062598%2F&show_text=0&width=560" style="border: none; overflow: hidden;" width="560"></iframe></div>
<br />
Červenou nad Střekov do Nové Vsi dáme nakonec úplně na pohodu a míříme na Vysoký Ostrý.<br />
<br />
"Hele Mohy, tady všude to znám jako svoje boty. Tudy běháme stomílovku <a href="https://beranyduc.blogspot.com/2015/11/podzimni-sklizen-na-louceni.html" target="_blank">Loučení</a>. Teď tudy po zelený na Ostrý." ukazuji Mohymu<br />
<br />
Zároveň ho ujišťuji, že o navigaci, i když už je černočerná tma, se teď vážně nemusí starat. Já to tu přece znám! Problém je v tom, že na Vysoký Ostrý běháme po zelené <i>naučné</i> stezce na kterou jsme právě odbočili, ale trasa Loudání vede po normální zelené... Dojde mi to až skoro na konci naučné stezky.<br />
<br />
"Hele Mohy, víš, jak jsem ti říkal, že to tu znám...."<br />
"No, vím" říká<br />
"Tak to jako platí, ale jdeme blbě, tudy jsme jít neměli. Fakt sorry." cítím se jak úplný debil<br />
<br />
Je z toho <i>příjemný</i> 2km kufr lepivým hlubokým bahnem...</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY50FsL9dkxd5vfWUHQrWGf2omBOe8dVXnWR0xiHAL8zSd1TDo5XpUyNnDXDLIRfV5dZrdU10jFohJa3_6p4DveJecFLjKLs45zMeItjpw9mpoAkmaV6smw0fjFzRJ27nqfwbFj8yr86UE/s4128/20200619_223910.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY50FsL9dkxd5vfWUHQrWGf2omBOe8dVXnWR0xiHAL8zSd1TDo5XpUyNnDXDLIRfV5dZrdU10jFohJa3_6p4DveJecFLjKLs45zMeItjpw9mpoAkmaV6smw0fjFzRJ27nqfwbFj8yr86UE/w640-h360/20200619_223910.jpg" width="640" /></a></div><div><br />
Vydrápat se na Vysoký Ostrý za morka a bahna je výzva i pěšo, natož s těžkým kolem ověšeným brašnami. A co teprve ten sjezd. Jeden velký tobogán a to to bahno ještě není rozryté od ostatních jezdců. Máme to za sebou. Jedeme dál. Ale jen chvilku. Mohy zastavuje a vrtá se v kole.<br />
<br />
"Povolilo se mi vodítko řetězu, jak se ucpalo bahnem. Musím to utáhnout." hlásí Mohy<br />
<br />
Oprava na cca 5 minut, akorát se pak opakuje snad každou půl hodinu...<br />
<br />
Adrenalinový sjezd bahnem a kamením po tmě soutěskou Rytina nás hodně nakopne. Strmý výstup po zelené na Varhošť (638 m.n.m) bude ale přesný opak. Radši bych byl, kdybych to tu neznal a nevěděl, jaký je to voser. Navíc teď v tom hustém dešti, kluzkém bahně, s kolem a po tmě.<br />
<br />
Mohy trochu prská. Mě se ale jde nakonec úplně super. Nemůžu si vynachválit nové loudací tretry Fizik X2 Terra Clima. Skvěle se v nich chodí a agresivní vzorek z Vibramu na bahně drží jako přibitý. Včera sice trochu zlobily puchýře na patách ve stoupání, jak jsou fungl nové, ale po zalepení pat už je vše ok.<br />
<br />
Varhošť. Jsme tu. Do rozhledny, kde jsme si pomýšleli na spaní, ale fest zatéká. Navíc už nemáme skoro co pít. Vím, že na trase dole ve Lbíne je na návsi studánka, tak se nezdržujeme a jedem tam.<br />
<br />
"Jde na mě strašně spaní" stěžuje si cestou Mohy<br />
"Možná si budu muset dát někde šlofíka" pokračuje<br />
<br />
Mě se spát vůbec nechce. Jsem úplně v rauši. Strašně mě to baví, protože to tu znám, jsem tu doma. Vím, že teď to bude super sjezd až do mých skoro rodných Litoměřic. Ve Lbíně doplňujeme vodu. Mohy se dává trošku do kupy. Pokračujeme zase dál.<br />
<br />
Když se chce spát, je nejlepší zrychlit. To mám vyzkoušené. Zrychlí se tep a spaní přejde. No tak zrychluji. Doufám, že se Mohy chytne a naskočí mu již vynechávající motor. Když ne, pojedu hold sám. Ale drží se, je to dobré, je to mezek. Sjíždíme rychle až do Litoměřic. Přesně ve 2 ráno projíždíme pod okny mé mamky. Dál přes Mostnou horu pokračujeme v dobrém tempu rychle směrem na Křížovou horu. Je tu velká motivace. Dle trekru tam nahoře spí Dan Götz jedoucí na 4. a o pár km dál i starý známý z loňska Kárl, jedoucí na 3. místě.<br />
<br />
"To by bylo něco je předjet, když by ještě spali." maluji si to růžově.<br />
<br />
Zabahněná jílovitá cesta mezi Mostnou horou a Kočkou nás ale <i>trochu </i>zdrží. Jíl se na kola lepí a nabaluje tak, že se přestávají úplně točit. Nějak se z toho stranou cesty dostáváme. Stále bahnem, naštěstí už nelepícím, stoupáme na Křížovou horu. Tempo držím stále co nejrychlejší. Zdá se, že to Mohyho dokonale probudilo. Jsme na vrcholu. Už už se chystám vypnout světlo, abychom nevzbudili Dana, který tu spí, když v tom...<br />
<br />
"A dobré ráno pánovéééé. No, to jste mě nemile překvapili, že už jste tady." zdraví nás s úsměvem Dan, který se akorát hrabe ze spacáku.<br />
<br />
"Sakra!" zabručím si v duchu "Tak to nevyšlo".<br />
<br />
Není se čemu divit. Jsou 4 ráno a už svítá. Už jsme 24h v sedle. Dle Wahoo máme za tu dobu v nohách 220km. Chvilku s Danem pokecáme a pak razíme dál. On ještě balí. Než dojedeme k Panně už je nám v patách a než se vyškrábeme na Kalich, už <span style="background-color: white;">je v nedohlednu před námi. </span><br /></div><div><br />
</div><div>
<div class="tg-wrap">
<table><tbody>
<tr><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCo3PUigQv9Ky361fio1jj6FKXwHo90gdTtggyhEs6Q4g8J6VsRbKbL5pg7dIVm8srV1eAy3v_H1CuMr3LP0u4MP-D_baR19d6Q-E4_KOqasrzovlrNaIG-7YmrUTh2-GRsCPqh_Ro_PBv/s3096/20200620_074315.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3096" data-original-width="2322" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCo3PUigQv9Ky361fio1jj6FKXwHo90gdTtggyhEs6Q4g8J6VsRbKbL5pg7dIVm8srV1eAy3v_H1CuMr3LP0u4MP-D_baR19d6Q-E4_KOqasrzovlrNaIG-7YmrUTh2-GRsCPqh_Ro_PBv/w480-h640/20200620_074315.jpg" width="480" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></div></th><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjU4t_2z1hhBIiwS1m9MLXftiJrjyf8kJPgwRXQB5eODVF569ybTJymUJaG1811AW_XG6sWNILfKnayYUMAxQSZr7TeaoTbUmG58y2SLcVDQfJd9fiHOrMeSD4umV4jclr3DApbIYYzgPbm/s3483/20200620_075023.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="3483" data-original-width="2322" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjU4t_2z1hhBIiwS1m9MLXftiJrjyf8kJPgwRXQB5eODVF569ybTJymUJaG1811AW_XG6sWNILfKnayYUMAxQSZr7TeaoTbUmG58y2SLcVDQfJd9fiHOrMeSD4umV4jclr3DApbIYYzgPbm/w426-h640/20200620_075023.jpg" width="426" /></a></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><br /></div></div></th></tr>
</tbody></table>
</div>
</div><div>Přes hrádek Lýtiš nabíráme výšku a směr na Sedlo (726 m.n.m). Předem varuji Mohyho, že s kolem přes Sedlo to bude fakt úlet. Sedlo působí nenápadně, ale kdo ho zná, ví o čem mluvím. Strašný prďák. Klouže to. Kolo nejde ani tlačit. Beru ho na záda. Směju se, jak je to absurdní.</div><div>
<br /><div style="text-align: center;"><iframe allow="autoplay; clipboard-write; encrypted-media; picture-in-picture; web-share" allowfullscreen="true" frameborder="0" height="476" scrolling="no" src="https://www.facebook.com/plugins/video.php?height=476&href=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Fales.zavoral%2Fvideos%2F10222858918763249%2F&show_text=false&width=267" style="border: none; overflow: hidden;" width="267"></iframe></div>
<br />
Hřeben Sedla je i přes své skalnaté traverzy za světla pohoda. O klesání příkrou kluzkou severní stranou se to říct nedá.<br />
<br />
"Áááááááá" projíždí kolem mě Mohy po zadku a jeho kolo zůstává ležet pár metrů nad ním</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiw1u06gNf2RuZOW9LUlnpmTfK8waZOlxELmL_64oE3KsGwevTyDhJgJcqcXUFLxO3CI5Hngmw0FAXGp7QhIYVZRwnwze1vqKy61jnrJzKfuT-L4P1edSwok7QHE-IHLuO6BciQKpZnn1vT/s4128/20200620_082714.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiw1u06gNf2RuZOW9LUlnpmTfK8waZOlxELmL_64oE3KsGwevTyDhJgJcqcXUFLxO3CI5Hngmw0FAXGp7QhIYVZRwnwze1vqKy61jnrJzKfuT-L4P1edSwok7QHE-IHLuO6BciQKpZnn1vT/s16000/20200620_082714.jpg" /></a></div><br /><div>Klouže to neskutečně. Ale jsme dole.<br />
<br />
Pod Sedlem v Úštěku, kam dorážíme kolem 9 ráno, čeká zasloužená odměna: otevřená cukrárna, vydatná snídaně a horké kafe. Větrníky tu mají naprosto luxusní. Paní je strašně hodná a ochotná a to i přes to, že jsme celý od bahna špinavý jako dobytek. Všude rozložila noviny, abychom si mohli sednout. Aspoň jí uděláme slušnou útratu.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisTetvFU8t3lod-tPGb7b-DnysMiamXZTg8Om9dapMhG5hViFP3kilXesORGFYfROefayJcsPcrC9OVOr9iRrO3YRrGy1xgYWfWpd2dJlBxj_WJaMejgsDMU76zq4BOU32RfIKLI10W4nG/s4128/20200620_124009.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEisTetvFU8t3lod-tPGb7b-DnysMiamXZTg8Om9dapMhG5hViFP3kilXesORGFYfROefayJcsPcrC9OVOr9iRrO3YRrGy1xgYWfWpd2dJlBxj_WJaMejgsDMU76zq4BOU32RfIKLI10W4nG/s16000/20200620_124009.jpg" /></a></div><br /><div>Přes výživný Ronov, krásné okolí Holanských rybníků se přibližujeme k Vlhošti. Z Českého Středohoří jsme se tak úspěšně dostali na Kokořínsko.</div><div>
<br />
"Kluci nejak zvolnili" hlásí Mohy při pohledu do appky na to, jak je na tom Kárl s Danem před námi<br />
"Jedou spolu a ztrácíme na ně cca hoďku" pokračuje<br />
"Tak to je super, za chvíli je docvaknem!" raduji se<br />
<br />
Opak je ale pravdu. Objet nebo spíš obejít Vlhošť v hlubokém bahně trvá hrozně dlouho. Mohymu každou chvíli zase padá vodítko řetězu a prostoje při opravách mě začínají děsně uspávat. Prohodili jsme si role z noci. Mohy je naprosto ready, ja krizičuji. Kluci vpředu se nám rychle vzdalují. V Korcích to dál nejde, musím si dát 15 min šlofíka. Mohy trpělivě čeká. Neusnul jsem, ale pomohlo to. Korecký Vrch je ale moje smrt. Nahoru ok, ale dolu na bahně to strašně klouže. Během dne už jsem měl v kluzkých sjezdech několik pádu. Už si tak nevěřím. Bojím se. Moc přibrzďuji a to má na bahně vždy za následek smyk a další pády. 2x letím přes řidítka. Nadávám a řvu vzteky.<br />
<br /><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhr5a6ard8NbTSENNwhqftIkB8byNVgYLc4ZkviGXzaMR6EOk1v8dM5Twx5E2JIrbvwCZnHlVVSSXcTJR9-IMajmxqwBVG6WVvw6BILfA7sxGYNFPpN7QjwP3qzZOMuJZBnyV-NZXXyaG5z/s4128/20200620_162118.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhr5a6ard8NbTSENNwhqftIkB8byNVgYLc4ZkviGXzaMR6EOk1v8dM5Twx5E2JIrbvwCZnHlVVSSXcTJR9-IMajmxqwBVG6WVvw6BILfA7sxGYNFPpN7QjwP3qzZOMuJZBnyV-NZXXyaG5z/s16000/20200620_162118.jpg" /></a></div><br />Došlo nám skoro všechno jídlo. Stavíme ve Ždírci v nejaké rozestavěné hospodě. Sedí tu na pivku 4 cyklisti. Čisťonký a voňavoučký. Když nás vidí, koulí očima, jak jsme <i>jetý</i>. Bahno od hlavy až k patě, kola zadělaný, mokří, odření, prostě správně vyloudaní.<br />
<br />
"Vy teda vypadáte. Odkud jedete a kolik máte najeto?” ptají se po chvilce váhání<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxvXmdOsjUiS9SrMmaDGrOYoEglG0oYxadUcuTxeXEUJuo5S07fpLgyHNtGyg9sKBMMJtAPFsVA6xjVeN_X-N99IiziMMsjTRJBrPcQT-u8iou53TU_L-RQKpKbQLdsWBptNjkMewOKIKu/s2447/20200620_194447.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="2447" data-original-width="1836" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxvXmdOsjUiS9SrMmaDGrOYoEglG0oYxadUcuTxeXEUJuo5S07fpLgyHNtGyg9sKBMMJtAPFsVA6xjVeN_X-N99IiziMMsjTRJBrPcQT-u8iou53TU_L-RQKpKbQLdsWBptNjkMewOKIKu/w240-h320/20200620_194447.jpg" width="240" /></a></div><br />
“Zkuste si schválně tipnout kolik.” odpovídám<br /><br />Znovu si nás a naše kola přeměřují zkušenými pohledy.<br />
<br />
“Podle toho, jak vypadáte, tak jste museli dát tak aspoň 80 kiláků!” shodují se znalecky<br />
“Nn, bylo to trošku víc. Teď máme přesně 570 km” odpovídám<br />
“Cožéééééé?” koulí nechápavě očima</div><div><br /></div><div>Klasická srážka s mimozemšťany.<br />
<br />
Na hrad Houska dorážíme už se setměním kolem desáté. Posledních 80km do cíle. Bez čelovky to dál už nepůjde. Mohy ale nemůže čelovku nastartovat. Zateklo mu do kabelů. Už včera jsme je zalepovali tejpou, protože mu zatékáním začalo světlo problikávát. Snaží se to opravit a vysušit, ale nejde to. Nefunguje.<br />
<br />
"Kurva!" nadává do tmy<br />
<br />
"Hele.." říkám Mohymu "já mám vlastně ještě jednu malou rezervní čelovku!"<br />
"Ná, půjč si jí" podávám mu jí.<br />
<br />
Kromě mé oblíbené čelovky <a href="https://www.kronium.cz/nabijeci-celovka-fenix-hm61r-amber/prod_2217.html" target="_blank">Fenix HM61R Amber</a> jsem pro jistotu vzal ještě malou záložní čelovku <a href="https://www.kronium.cz/celovka-fenix-hl50/prod_937.html" target="_blank">Fenix HL50</a> na tužkovou baterku, kdybych nestíhal dobíjet hlavní čelovku z dynama. Jak se nám teď hodí.<br />
<br />
Čelovka připevněna na Mohyho helmu zip páskami. Můžeme jet dál. Jenže zase ještě něco. Pro změnu zase uvolněné Mohyho vodítko řetězu. Takže další oprava a zdržení. Mezitím zavírám oči. Ty prostoje mě už uspávají.<br />
<br />
Při sjezdu z Housky moc nedávám pozor. Jsem nemotorný a ospalý. Málo se ohnu při podlézání padlého stromu.<br />
<br />
"Škub!" ozve se od mých zád<br />
"Neříkej mi, že jsem si roztrhl bundu!?" ptám se Mohyho za mnou, aby to zkontroloval.<br />
"No..., bohužel jo. A hodně" odpovídá<br />
"Do prde..." nadávám<br />
<br />
Aby mě to nemrzelo, jen o pár km dál jí trhám pro jistotu ještě jednou. Zase o strom. Mohy mezitím stále bojuje s uvolňujícím se vodítkem řetězu. Furt stavíme. Chce se mi spát. Kokořínské údolí je strašně zabahněné. Postup je zoufale pomalý. Já jsem z nevyspání a únavy čím dál tím víc nervóznější. Nebaví mě to. Vůbec. Když se blížíme k parkovišti v podhradí Kokořína, už jsem rozhodnutý. Efektivnější pro mě bude jít se na chvíli vyspat. Hospoda s krytou terasou, která by byla na spaní ideální, je ale ještě otevřená. Uvnitř zuří rozjetá párty s živou kapelou. Všude strašný randál. Tady bych neusnul. Dáme aspoň kafe. K jídlu nic nemají. Jen pár sušenek. Vykoupíme všechny, protože už zase nemáme co jíst.<br />
<br />
Jedeme dál. Mohy konečně připouští, že dáme na chvilku spánek. Jak jsme minulou noc v Ústí nespali a jedeme uz 2 dny nonstop, máme na další za námi naštěstí komfortní náskok okolo 5 hodin. Vyškrábeme se pískovcovou soutěskou na skalní vyhlídku nad Kokořínským údolím. Není to tu moc rovné, měkké ani závětrné, ale dál už se nám nechce. Rozbalujeme spaní.<br />
<br />
"Tak kolik? Jak dlouho budem spát?" ptám se Mohyho "Viděl bych to na max 2h" dodávám<br />
"Dejme jen hodinu. Pro jistotu." odpovídá Mohy<br />
"Ok, souhlas, to bude jistější" přitakávám<br />
<br />
Karla s Danem už nedoženeme. Ti už jsou skoro v cíli. Ale aby nás někdo 70 km před cílem ještě dotáhl, nedej bože předjel, to nemůžeme dopustit.<br />
<br />
Je půl hodiny před půlnocí. Budík nařízen na 0:30. Mohy se balí jen do termo fólie. Nic jiného nemá. Naštěstí už neprší. Já rozbaluji spacák a žďárák. Jsem rád, že to nakonec netáhnu úplně zbytečně. <br />
<br />
"Dobrou" říkám Mohymu, ten už ale dávno spí<br />
<br />
<b>Celkem ujeto:</b> Kryštofův Hamr - Podhradí (Kokořín), 344 km, +9 250 m<br />
<b>Čas:</b> 43:17<br />
<b>Záznam a mapa:</b> Viz STRAVA <a href="https://www.strava.com/activities/3652336267/overview" target="_blank">1. část</a>, <a href="https://www.strava.com/activities/3652239032" target="_blank">2. část</a><br />
<br />
<h2 style="text-align: left;">
DEN 4. - Docvaknout do cíle</h2><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmz4HOYOfgpoPU219ylGx_PoDJdbBXSrB5tAOI0gJO9-44iIHAqMWZHEBLWXSVBb4hkgIv2UFD_0B1SUT1Poel_6dJ6ucQV8ojdXQDZ5xB0AmPi3J0zj-kQjSwJ2Dez4aRizRWWBYdZzgZ/s4128/20200620_145101.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmz4HOYOfgpoPU219ylGx_PoDJdbBXSrB5tAOI0gJO9-44iIHAqMWZHEBLWXSVBb4hkgIv2UFD_0B1SUT1Poel_6dJ6ucQV8ojdXQDZ5xB0AmPi3J0zj-kQjSwJ2Dez4aRizRWWBYdZzgZ/s16000/20200620_145101.jpg" /></a></div><br /><div><br /></div>
"Vstáváš?" houknu na Mohyho, když vypínám po hoďce spánku zvonící budík<br />
"Jo vstávám" odpovídá okamžitě<br />
"Skvělý!"<br />
<br />
Sbaleno máme hned. Chvilku po tři čtvrtě na jednu ráno vyrážíme. Posledních 70 km. Hned po pár šlápnutí cítím, jak mi ta hodinka spánku pomohla. Jede se mi zase skvěle. Baví mě to. Žádné spací krize, otupělost či nervozita.<br />
<br />
Bahenním sjezdem se vracíme zpět do Kokořínského údolí. Není to cesta ale tobogán. Klouže to fakt strašně. Ale je to sranda. Užíváme si to jak malý Jaryni. Dál klasicky přes Harasov a Lhotku opouštíme Koko údolí po polňačce uháníme směrem na Mělník.<br />
<br />
"Bacha! Nejezdi tam!" varuji Mohyho u jedné odbočky<br />
"Proč?"<br />
"Ten strom. Spadne! Viděl jsem jak už padá, ale zasekl se."<br />
<br />
Slezu z kola. Přijdu k němu z druhé strany. Trochu do něj strčím.<br />
<br />
"Práááááásk" řítí se k zemi<br />
<br />
To bylo o fous.<br />
<br />
Před 3 ranní přijíždíme do Mělníka. Tím Loudání skoro končí. Do Slaného už je to víceméně po rovině a silnici. Nemusíme se ani hnát. Trekr ukazuje, že díra za námi je stále skoro 5 hodin.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnlaTs0uC9iz6Xb1UmfHRnLTdJB-oUkJmU_VidzkRcKl8iqFz52f0pqDwoPc4EwPT6SVgS2gqFKZPG42iDZ_DVf-WjYGInd_inR2mrVWaMtCaPc1HTKwwLGQIPgqy3WmrjsRPb8CjEaRi9/s4128/20200621_061804.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhnlaTs0uC9iz6Xb1UmfHRnLTdJB-oUkJmU_VidzkRcKl8iqFz52f0pqDwoPc4EwPT6SVgS2gqFKZPG42iDZ_DVf-WjYGInd_inR2mrVWaMtCaPc1HTKwwLGQIPgqy3WmrjsRPb8CjEaRi9/w640-h360/20200621_061804.jpg" width="640" /></a></div><br /><div>Východ slunce nás zastihne před Veltrusy. Z té silnice mě už strašně bolí totálně zmasakrovaný zadek a vyklepané ruce. Už nevím jak se na tom kole srovnat a uvelebit.<br />
<br />
Mohy odevzdaně šlape, já se ploužím za ním. Špinavý od bahna, mokří a unavení si přehráváme vše co jsme zažili. Z venku vyloudané nevyspalé trosky, uvnitř spokojení a nabití zážitky, adrenalinem a dobrodružstvím, které jsme díky organizátorům Loudání prožili. Díky tomu teď můžeme zase pár týdnů možná měsíců přežít v roli kancelářských krys.</div><div><br /></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL8cKxK8I3sC4AN1f7_UM2w3ceFSnYbGDKRdIYZtNbsxhagzPZoFeTwURADJv4qaA2QW6dYJBKVPQK_lsU1wGdJ-Co6ONOJlp3ubz78VPxAIq7PrccpSp_hXqqofYAXwB2YdYlcMNKr0aK/s960/cil.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="609" data-original-width="960" height="406" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjL8cKxK8I3sC4AN1f7_UM2w3ceFSnYbGDKRdIYZtNbsxhagzPZoFeTwURADJv4qaA2QW6dYJBKVPQK_lsU1wGdJ-Co6ONOJlp3ubz78VPxAIq7PrccpSp_hXqqofYAXwB2YdYlcMNKr0aK/w640-h406/cil.jpg" width="640" /></a></div><br /><div>Do cíle ve Slaném dorážíme v neděli chvilku před 7 ranní po 82 hodinách a 48 minutách od startu na neoficiálním sdíleném 5. místě. <br />
<br />
Skvělý to bylo!<br />
<br />
<b>Celkem ujeto:</b> Podhradí (Kokořín) - Slaný, 69 km, +530 m<br />
<b>Čas:</b> 5:59<br />
<b>Záznam a mapa:</b> <a href="https://www.strava.com/activities/3651094255" target="_blank">Viz STRAVA</a></div></div><div><br /></div><div><h2>DOSLOV</h2><div><ul><li>Po kontrole správného průjezdu tratě a udělení případných Loudalizací (rozuměj penalizací) jsem se v oficiálních výsledcích šoupnul za Mohyho na 6. místo. Njn, to ten Falkenštejn. Každopádně oproti minulému Loudání 2019 posun o jedno místo vpřed, takže úspěch!</li><li>Vítězem závodu se stal již několikanásobný vítěz Loudání Mavit (Martin Vít), který dojel 11h před námi. Velká gratulace!</li><li>Karel s Danem dojeli do cíle cca 6,5h před námi na 3. a 4. místě</li><li>I s tím mým blouděním jsem najel přes 680 km a nastoupal +16 600 m za 3 dny 8h a 42min (80:42)</li><li>Celkem jsem spal 5hodin (4+1), spálil 31 000 kcal, při průměrném tepu 104 t/min.</li><li>A koleno? Nechápu jak, ale nakonec to v té špíně a vlhku přežilo celkem v pohodě. Zbyla jen ošklivá jizva. ;-)<br /><br /></li></ul></div></div><div><div><h2>VÝBAVA</h2></div><div><div>Kolo: <a href="https://www.bikebrothers.cz/koba-c116/" target="_blank">KOBA Sentiero UL</a><br />Groupset: SRAM GX Eagle 1x12, 34z x 10z-50z<br />Kola: <a href="http://www.bottico.cz/admin/modules/vyrobky.php?idProdGroup=609" target="_blank">DT SWISS XR391</a><br />Pláště: Schwalbe Racing Ralph, Maxxis Icon (tubeless)</div><div>Brašny: Celorámová vlastní výroby, zbytek <a href="https://www.bikebrothers.cz/apidura-c28/" target="_blank">Apidura</a><br />Batoh: <a href="https://www.lbs-sport.cz/uswe-airborne-3-grey-orange,1350034.html" target="_blank">USWE Airborne 3</a> (pouze na 2l vak s pitím)<br />Mapník: MIRY Bike Pro</div><div>Oblečení na kolo: Bicycle Line<br />Spodní vrstva: Icebreaker (merino)<br />Nepromokavá vrstva: <a href="https://goo.gl/V4U9j7" target="_blank">Montane Minimus Jacket</a><br />Tretry: Fizik X2 Terra Clima</div><div>Helma a brýle: <a href="https://www.r2.cz/helmy/cyklisticka-helma-r2-ath24a-fargo" target="_blank">R2 Fargo</a>, <a href="https://www.r2.cz/bryle" target="_blank">R2 Vivid</a><br />Spacák: Warmpeace Viking 300 (peří)</div><div>Žďárák: HighPoint Super Light Cover + Tyvek podložka</div><div>Světla přední: <a href="https://www.kronium.cz/nabijeci-celovka-fenix-hm61r-amber/prod_2217.html" target="_blank">Fenix HM61R Amber</a> (helma), <a href="https://www.kronium.cz/celovka-fenix-hl50/prod_937.html" target="_blank">Fenix HL50</a> (rezervní)</div><div>Světla zadní: <a href="https://www.kronium.cz/nabijeci-blikacka-fenix-bc05r/prod_2082.html" target="_blank">Fenix BC05R</a> (kolo), <a href="https://www.kronium.cz/minilucerna-fenix-cl09/prod_1807.html" target="_blank">Fenix CL09</a> (helma)</div><div>Akumulátory: 2x <a href="https://goo.gl/kH9KHZ" target="_blank">USB dobíjecí Fenix 18650 3500 mAh</a>, <a href="https://www.kronium.cz/usb-nabijecka-fenix-are-x11-3500-mah-aku-li-ion/prod_2049.html" target="_blank">Fenix ARE-X11</a> </div><div>Dobíjení: <a href="https://www.azub.cz/dynamo-v-prednim-naboji-pro-24-az-29-kola-son-28-pro-kotoucove-brzdy-p21668/" target="_blank">Son 28 (dynamo)</a>, Igaro D1 (USB HUB)<br />Nářadí: Topeak Hexus X, Leatherman Squirt PS4<br />Záznam trasy: Wahoo Elemnt Bolt</div><div>Mobil a foto: Samsung A3 (všechny fotky <a href="https://photos.app.goo.gl/r8pvEt1eVrwGvbgv6" target="_blank">zde</a>)</div><div>Držák na mobil: Quad Lock<br /><br /></div></div></div><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyh8034U2UUwLrobfxSgKSSwUPmOh1zOuanEMiin9aVxG_F3t2_ajlSaUAWiy3R9rt3CKmr_0_GrQTj8zbLIrghPi45IHAUG1vmDzu9v2rIJggrwcv9DCNebbtUFhmpE-gyFgAJfDakt-b/s4128/20200621_212515.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="2322" data-original-width="4128" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiyh8034U2UUwLrobfxSgKSSwUPmOh1zOuanEMiin9aVxG_F3t2_ajlSaUAWiy3R9rt3CKmr_0_GrQTj8zbLIrghPi45IHAUG1vmDzu9v2rIJggrwcv9DCNebbtUFhmpE-gyFgAJfDakt-b/w640-h360/20200621_212515.jpg" width="640" /></a></div><br /><div><br /></div><div><div><div><h2>ODKAZY</h2><div><ul><li><a href="https://loudani.cz/" target="_blank">Stránky závodu Loudání</a></li><li><a href="https://loudani.cz/2020/" target="_blank">Oficiální výsledky závodu Loudání 2020</a></li><li><a href="https://photos.app.goo.gl/r8pvEt1eVrwGvbgv6" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu (85 ks)</a></li></ul><div>Díky všem, kdo jste se dočetli až sem. Velké díky rodině, mým <a href="https://beranyduc.blogspot.com/p/partneri.html#.Xyfjeyj7SUk" target="_blank">partnerům</a> a všem, kdož jste mi fandili nebo mě jakkoliv podpořili. Vážím si toho. Díky!</div></div></div><div></div></div><br />
Líbil se ti článek? Sdílej jej s přáteli:
<!--Go to www.addthis.com/dashboard to customize your tools--> <br />
<div class="addthis_inline_share_toolbox">
</div></div>Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com0Kamenný Újezd, Česko49.7236719 13.618763938.010436200411263 -3.9593611000000006 61.436907599588736 31.196888899999998tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-35394537223494100482020-08-04T15:45:00.003+02:002021-03-19T08:25:46.905+01:00Three Peaks Bike Race | Z Vídně do Barcelony přes Alpy a Pyreneje, 2120 km za 5 dní 22 hodin20. 7. 2019, Vídeň, Rakousko<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU_OdBoQdvGn4GPQDD3LWFBlQEnHr9pdWm0dzxHTIhuTQSxDGv_rnfLckUaTAazCLb_ijVqpaKpjuKbOkMLCdAyUfLWHzceus_bvlujgiVs2E5JOSzzEwjNkdsi8lWih-L4F2_6vQ5ktGA/s1600/20190723_113419.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU_OdBoQdvGn4GPQDD3LWFBlQEnHr9pdWm0dzxHTIhuTQSxDGv_rnfLckUaTAazCLb_ijVqpaKpjuKbOkMLCdAyUfLWHzceus_bvlujgiVs2E5JOSzzEwjNkdsi8lWih-L4F2_6vQ5ktGA/s1600/20190723_113419.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
"Přísahám boha, že už žádný závod bez fixní trasy nepojedu!!!" vzpomínám na startu, jak jsem se při plánovaní trasy strašně vztekal.<br />
"Tři dny práce a všechno je úplně v hajzlu!" řval jsem vzteky bez sebe, když mi to spadlo při ukládání. Třídenní práce po nocích byla zcela ztracená. Takto to pokračovalo několik týdnů.<br />
<br />
Na rozdíl od mých předchozích závodů v dálkové cyklistice bez podpory, tady si musel trasu připravit každý sám. Mě to moc nešlo. Vůbec mě to nebavilo. Byl dán pouze start ve Vídni, cíl v Barceloně a mezitím 3 vrcholy (check pointy), které musí každý jezdec postupně projet: Stelvio 2 757 m.n.m (IT), Colle delle Finestre 2 196 m.n.m (IT) v Alpách a Arcalis 2 229 m.n.m (Andorra) v Pyrenejích.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimHYq5LxUpkXWOgEOst6UHk9KwgJVptqAC2LDaHY30DEklMNXaTSDwSUb7suU7ceahj1G6KHKIG1FEXorC2YTsRnBq1Spzu3ErWAwD7Yppbro1UZ2dih9NtdeftDaVLHfIXxkZQEHiBdMM/s1600/image.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="740" data-original-width="1093" height="433" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEimHYq5LxUpkXWOgEOst6UHk9KwgJVptqAC2LDaHY30DEklMNXaTSDwSUb7suU7ceahj1G6KHKIG1FEXorC2YTsRnBq1Spzu3ErWAwD7Yppbro1UZ2dih9NtdeftDaVLHfIXxkZQEHiBdMM/s640/image.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Trasovat to byla noční můra. Nakonec jsem skončil na 2 070 km a +25 500 m. Chtěl jsem trasu rychlou, ale zároveň i bezpečnou. Záměrně jsem se tak vyhýbal rušným státovkám a vše vedl spíš po silnicích nižších tříd a cyklostezkách vedle. Jak později zjišťuji, nebyl to nejlepší nápad.<br />
<br />
"Ale co, nějak sem to zpatlal a teď už to stejně nezměním." říkám si v duchu<br />
<br />
Mezitím se spolu s ostatními se řadím před vídeňským palácem Schönbrunn na start. Je 5 minut do startu, který je přesně ve čtyři odpoledne.<br />
<br />
Je nás tu celkem 6 Čechů včetně Michala Hampla s kterým jsem jel loni <a href="https://beranyduc.blogspot.com/2019/05/north-cape-4000-evropou-z-jihu-na-sever.html" target="_blank">NorthCape4000</a> a Tomáše Zaplatílka s kterým jsem jel předloni <a href="https://beranyduc.blogspot.com/2017/12/taw2017-2500-km-bez-suportu.html#.XyiUAyj7SUk" target="_blank">irský TAW</a>. Jen co se stihne celá česká equipa seřadit a společně vyfotit, závod je odstartován.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9f8maIfnPdQDc58IGmMTkgTqNicB2J8hrYO2LtXvzzUk0VU39tOHEBSFvFwGJDvhViailbrFp3LW1osvB1Cl9IjpeXbWyXLrx0Iy1dVR3bA9Cx6i7zTbH9Wg2n0_B79lSzJUWCrXCIHNu/s1600/20190720_155242.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9f8maIfnPdQDc58IGmMTkgTqNicB2J8hrYO2LtXvzzUk0VU39tOHEBSFvFwGJDvhViailbrFp3LW1osvB1Cl9IjpeXbWyXLrx0Iy1dVR3bA9Cx6i7zTbH9Wg2n0_B79lSzJUWCrXCIHNu/s640/20190720_155242.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Czech Equipe #TPBR2019<br />
Zleva: Mirek Vazik, Michal Hampl, Kuba Kopecký, já, Tomáš Zaplatílek, Kuba Dvořák</td></tr>
</tbody></table>
<br />
"GO!" zavelí hlavní a vlastně jediný organizátor závodu Michael Wacker přesně v 16:00<br />
<br />
Jdeme na to. Všichni vstříc dlouhé a náročné cestě, při které poznáš mnoho nových věcí a také sám sebe. Miluji tenhle pocit očekávání neočekávatelného. Stát se může jako vždy cokoliv. Po loňském úspěchu na <a href="https://beranyduc.blogspot.com/2019/05/north-cape-4000-evropou-z-jihu-na-sever.html" target="_blank">NC4000</a> jsou mé ambice vysoké. Chtěl bych se pokusit vyhrát nebo alespoň znovu skončit na bedně.<br />
<br />
<br />
<h2>
DEN 1. - Do Švýcarska pod první kopec</h2>
<div style="text-align: left;">
</div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQs9933xjqubB6PoBnEy_7sxnAl7N5BrlggokesbwDMNXNMUjaAOIIxd-Bowj8X3NVWoIYoodHDjJp8UcELIGQQtNBih2ipVGoJESjcyzwH1QyAjNV-I3-RqTFciFhLtlb6o5apQnhy0g7/s1600/20190721_195550.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQs9933xjqubB6PoBnEy_7sxnAl7N5BrlggokesbwDMNXNMUjaAOIIxd-Bowj8X3NVWoIYoodHDjJp8UcELIGQQtNBih2ipVGoJESjcyzwH1QyAjNV-I3-RqTFciFhLtlb6o5apQnhy0g7/s1600/20190721_195550.jpg" /></a></div>
<br /></div>
<div>
Z Vídně nás vyvádí povinný cca 11 km parkour. Cyklostezka podél odvodňovacího kanálu. Má se jet v neutralizačním balíku, ale nějak se to nedaří. Jede se opravdu rychle a balík se okamžitě trhá. Držím se vpředu. Český kluci jsou někde za mnou. Dupu do pedálů a měřím si ostatní jezdce okolo sebe. Vždycky se snažím už na začátku odhadnout, s kým se budu během závodu přetahovat.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhbfK9JmNW1wqrNUff8jyX49Bv71Rk6oU3PD_Gvq6T8BFqO6d4qsErqECUs5x9Of02SGji8MzNOlnguZ0BREfeudnWbZlYytr3uUKRmwne9FhVyXhyphenhyphenPKNE3hb2dKe9_gQFH4XrVbi3HhiX/s1600/_ABR1867_cut.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1070" data-original-width="1600" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhbfK9JmNW1wqrNUff8jyX49Bv71Rk6oU3PD_Gvq6T8BFqO6d4qsErqECUs5x9Of02SGji8MzNOlnguZ0BREfeudnWbZlYytr3uUKRmwne9FhVyXhyphenhyphenPKNE3hb2dKe9_gQFH4XrVbi3HhiX/s640/_ABR1867_cut.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Michael Wacker</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxn_1-hoI5UYbDWzK4vUVMIBJoqTT3kFUFHkmthayCXQxxcfFenn1LO4bAR56b-kUOWmq7z596YxsRw818YbPMczZ8UstVPNrzYaTR-aRkdX-A3-GOl4lf11tDeTVfEfuScbOYbLNYsmxV/s1600/20190720_160637%25280%2529.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="901" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxn_1-hoI5UYbDWzK4vUVMIBJoqTT3kFUFHkmthayCXQxxcfFenn1LO4bAR56b-kUOWmq7z596YxsRw818YbPMczZ8UstVPNrzYaTR-aRkdX-A3-GOl4lf11tDeTVfEfuScbOYbLNYsmxV/s640/20190720_160637%25280%2529.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="tg-wrap">
<br /></div>
Až do St. Pöltenu (55. km) jedeme všichni stejnou trasou po rušné státovce B1. Za městem pár jezdců včetně mě z B1 sjíždí. Měla to být zkratka, když jsem to trasoval. Zatímco B1 si najíždí velký oblouk směrem na sever a zpět, moje cesta tento oblouk protíná jako tětiva. Je kratší. Má to ale pár háčků, který mi jsou jasný po pár kilometrech: kopce, nekvalitní pomalé vedlejší silnice střídající občas dokonce polní cesty a štěrkovky. Je to tu pěkný. Malebné rakouské statky a usedlosti. Postup je ale zoufale pomalý. Na trekru v mobilu sleduji, jak všichni, co zůstali na B1, jsou dávno před námi. Snažím se to rvát a minimalizovat ztrátu. Kopce nekopce. Pomalu cítím jak mi dochází a něco břinká v nohou.<br />
<br />
"Áááááá! Sakra!" řvu když mě chytne první křeč do stehen.<br />
<br />
Zpomaluji. První den mám křeče vždycky. Dnes přišly ale opravdu brzo. Trvá mi dlouho než to přejde, aby se dalo šlapat zase trochu svižně. S každým prudkým kopcem, a že jich tu je, se ale křeče vrací.<br />
<br />
Po 150. km, už při setmění, se napojuji zpět na státovku B1. Čelo závodu už tudy dávno projelo. Já si navíc musím ještě odskočit. Na velkou...<br />
<br />
"Doufám, že je zapomenu, až budu vyjíždět" říkám si v duchu, když se svlékám a pokládám brýle jen tak na podsedlovou brašnu.<br />
<br />
Všechno vyřízeno. Vracím se k silnici. Zapínám přední světlo. Osvědčený <a href="https://www.kronium.cz/cyklosvitilna-fenix-bc30-v2-0/prod_2269.html" target="_blank">Fenix BC30</a>. V jeho záři akorát projíždějí 3 jezdci. Posledního hned poznávám. Je celý v oranžovým: Michal Hampl. Doklopýtám z lesa zpět na silnici a jedu ho stíhat.<br />
<br />
"Čau, ty woe, co tady děláš?" zdraví mě Michal udiveně, když ho dojedu<br />
"Já myslel, že už jsi aspoň hodinu přede mnou." dodává<br />
"Grrrrr. No jo no, to ta moje blbá trasa." stěžuji si<br />
<br />
Chvílu spolu kecáme. Najednou můj pohled zaujmou Michalovi brejle na helmě...<br />
<br />
"Do prdele!" zařvu<br />
"Co je?" ptá se Michal nechápavě<br />
"Brejle! Já to věděl. Já jsem tam ty pitomý brejle nechal, když jsem si byl odskočit. Kurva!" <br />
<br />
Byly docela drahé a mám je rád. Otáčím se. Zpět to nemůže být zas tak daleko. Najdu je v lese na zemi. U stromu, o který jsem měl opřené kolo. Celkem 4 km kufr.<br />
<br />
Michala doháním až po 15km. No doháním. Sedí tu i s Tomášem Zaplatílkem a se spousty dalších jezdců u Mekáče ve Steyru, kde jsem zastavil také. Je to asi poslední možnost do sebe na noc dostat něco teplého. Porovnáváme si údaje z tacháčů. Kluci jeli oba celou dobu po B1. Najeto mají o sice 20 km víc, ale převýšení mají jen +850 m, já už +1650 m... Moje trasa očividně není to pravé ořechové, ale je hezká.<br />
<br />
Spěchám. Vyrážím ještě před kluky. Místo toho, abych už zůstal na B1, jedu stále po své trase mimo státovku. Sjíždím se s jedním klukem z Německa.<br />
<br />
"Aleš Zavoral? Fakt? Já tě znám! Sledoval jsem tě loni, když si jel North Cape 4000." zubí se na mě nadšeně, když se jeden druhému představíme<br />
"Ale jak to, že si teprve tady? Jako to, že nejsi někde vpředu?" dodává po chvilce<br />
"Grrrrrrr." zuřím si v duchu<br />
"Ale..., nechci to přepálit, víš..." odpovídám<br />
<br />
Pomaličku se stáčíme více k jihu k Alpám. V dálce do tmy problikávají blesky osvětlené štíty velehor. Musí tam být strašný Saigon. Máme dobrý směr. Jedeme přímo do toho.<br />
<br />
Silničky po kterých jedeme, začínají být mokré. Tudy už nějaká bouřka prošla. Užíváme si s kolegou parádní, rychlý sjezd někam do údolí. Když v tom naše úzká silnička uhýbá nečekaně prudce vpravo. Skoro pravý úhel. Tahám za brzdy, ale už je pozdě.<br />
<br />
"Aáááááá" řvu, když je mi jasné, že do téhle zatáčky už opravdu se nevejdu.<br />
<br />
Na mokré silnici dostávám okamžitě smyk. Zadní kolo se přetáčí skoro přede mě. Nejdřív zleva, pak prudce zprava. Čekám, jak strašně se vysekám. Na poslední chvíli si všímám, že za silničkou je jen posekané pole. Přestanu se se smykem prát. Pouštím brzy. Narovnám nějak kolo. Místo zatočení vpravo pokračuji dál úplně rovně. Přes kraj silnice to tvrdě drcne. Přelétám příkop. Přistávám na obě kola v poli. Jedna kopka slámy, druhá. Dobržďuji. Zastavím a slézám ze slámou obaleného kola. Já to ustál!<br />
<br />
"Uffffffffffff" nemůžu uvěřit tomu, co se stalo. Už jsem se viděl rozsekaný na kaši a nic.<br />
<br />
"Fuck! Fuck! What a save! Are you ok?!" křičí na mě kolega ze silnice<br />
<br />
Jel naštěstí ode mě s dostatečným odstupem. Měl tak dost času zabrzdit a celé to bezpečně projet. Trošku se mi klepou kolena. Nechávám ho jet napřed. Musím se z toho trochu oklepat. Za chvilku vyrážím také. Po této zkušenosti házím mojí trasu v navigaci za hlavu. Dál jedu už pouze po státovce B1 na Salzburg. Bude to rychlejší i bezpečnější. Je hluboká noc. Auta z kterých jsem měl obavu už naštěstí nejezdí.<br />
<br />
Ve tři čtvrtě na jednu se prudce zvedá vítr. Je to tu. Vyjíždím do bouřky. S obavou ji sleduji celou dobu před sebou. Strašná průtrž a vichr. Schovávám se pod střechu požární zbrojnice. Čekám až přejde to nejhorší. Hážu na sebe věci do deště. Bundu, kalhoty i návleky na tretry. Následuje hodina jízdy v hustém dešti. Po tmě. Blesky létají jeden za druhým.<br />
<br />
"Jednadvacet, jednadvacet, jednadvacet, ...." bavím se počítáním sekund mezi blesky a hromy<br />
<br />
Po čase tak zjišťuji, že bouřka už se naštěstí vzdaluje. Je to dobrý.<br />
<br />
Salzburg. Konečně. Po 13 hodinách v sedle, za svítání, kolem páté ráno jsem tady. Tacháč ukazuje přesně 300 km. Fajn. Tak teď dál na Innsbruck.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAAy0yZyUSQ0qTPu2YM1DoEqc-p3c6pbxwsey3x-EpZ3YUBEyXcgvvRjyJ2uIWBec2GaWvdx5lqPwhmlie_oEQP2fGW3WITbhvmAZl2f4WEPN6DPcIhiuIjgj9B4zdpRlsGD0M57VFdDgV/s1600/20190721_045429.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiAAy0yZyUSQ0qTPu2YM1DoEqc-p3c6pbxwsey3x-EpZ3YUBEyXcgvvRjyJ2uIWBec2GaWvdx5lqPwhmlie_oEQP2fGW3WITbhvmAZl2f4WEPN6DPcIhiuIjgj9B4zdpRlsGD0M57VFdDgV/s640/20190721_045429.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Ani si nestihnu udělat v klidu fotku a kolem akorát projíždí Tomáš Zaplatílek. Skáču na kolo a jedu za ním. Společně projedeme až do Německa. Druhá země na trase. Přes Berchtesgadensko začínají zase pořádné kopce. Ty nás ale nakonec rozdělují. Tomáš zůstává za mnou. Po levé straně se nade mnou tyčí ohromný zasněžený štít Watzmannu (2713 m.n.m). Vzpomínám, jak jsme ho před pár lety s kámošem Davidem vylezli v rámci mé přípravy na <a href="https://beranyduc.blogspot.com/2013/09/utmb-168km-9600m.html" target="_blank">UTMB</a>. Nádherný kopec.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Kolem desáté dopoledne, to už jsem zpět v Rakousku (Tyrolsko), začíná znovu lejt. Jsem rád. Chladná sprcha po ránu je osvěžující. Hážu na sebe jen bundu. Zbytek věcí včetně treter mám během chvilky úplně durch. No, alespoň ty návleky na tretry to chtělo. Pozdě.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="true" allowtransparency="true" frameborder="0" height="322" scrolling="no" src="https://www.facebook.com/plugins/video.php?href=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Fales.zavoral%2Fvideos%2F10219324993657330%2F&show_text=0&width=560" style="border: none; overflow: hidden;" width="560"></iframe>
</div>
<br />
Přes město St. Johan in Tirol se pomalu blížím k údolí řeky Inn. Těším se tam. U města Wörgl se totiž napojuji na loňskou trasu <a href="https://beranyduc.blogspot.com/2019/05/north-cape-4000-evropou-z-jihu-na-sever.html" target="_blank">North Cape 4000</a>. Tu jsem do mé nynější trasy k CP1 Stelvio prostě jednoduše zkopíroval a pouze otočil směr. Vím, že je rychlá a přitom bezpečná a pěkná.<br />
<br />
V poledne jsem v Innsbrucku. Rychlý kebab. Dokoupit zásoby. Nasát chvilku atmosféru na lavičce v parku. Už neprší a občas vykoukne sluníčko. Jedu radši dál, než tu vytuhnu.<br />
<br />
Ve 4 odpoledne jsem kousek před městem Landeck. Je přesně 24 hodin od startu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitHxuz8sEsK-TR0MGwkhiWDpdBhzGD-YWbQtHO_lMSRI22chQKHcGtEZQeb1kUBJ8yg9BSNMtjhbqAjMJfFRKQ7E4LghyphenhyphenwoP0JDSMDzT4toRRiCZxfHEG9v8RWEhs_-JVBMoF_Z6Fn0vLo/s1600/20190721_155844.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEitHxuz8sEsK-TR0MGwkhiWDpdBhzGD-YWbQtHO_lMSRI22chQKHcGtEZQeb1kUBJ8yg9BSNMtjhbqAjMJfFRKQ7E4LghyphenhyphenwoP0JDSMDzT4toRRiCZxfHEG9v8RWEhs_-JVBMoF_Z6Fn0vLo/s640/20190721_155844.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
"Pecka! Vše podle plánu." raduji se při pohledu na tacháč<br />
<br />
530km za mnou. Chtěl bych dojet nonstop až do Satna Maria ve Švýcarsku, přímo pod CP1 Stelvio. Tam přespat a brzo ráno vzhůru nahoru. Ještě mi zbývá nějakých 130 km. Světlo bude ještě skoro 6 hodin. To půjde. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdzDl_z8AQVjpEyWSt3tkAQb2RETxZpBCnbRl4WalOmoVmdrzdM_oI-8FkjO0zyfMnDq6vopOD2SRpnOwliq8vdswlr_JnVBrlr-zW-d4-MVIBCNzgyNCa1H87ewwXr6QB3zXLlB96P7cK/s1600/20190721_162127.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdzDl_z8AQVjpEyWSt3tkAQb2RETxZpBCnbRl4WalOmoVmdrzdM_oI-8FkjO0zyfMnDq6vopOD2SRpnOwliq8vdswlr_JnVBrlr-zW-d4-MVIBCNzgyNCa1H87ewwXr6QB3zXLlB96P7cK/s1600/20190721_162127.jpg" /></a></div>
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHyuBc_pGbln4TK-jaGWx8CVyvHLL7L1ItHkX2RFTmuZA2CGbvk39Xrm2x7RQrCFqiNQqUdmWPwJ7b_LhzrTlKg9asbIm1Q7SJxNTBW4LkJ9lw-ubycvMM8ek2ZLtCuHzDQoeIofvZ_Yss/s1600/20190721_183339.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHyuBc_pGbln4TK-jaGWx8CVyvHLL7L1ItHkX2RFTmuZA2CGbvk39Xrm2x7RQrCFqiNQqUdmWPwJ7b_LhzrTlKg9asbIm1Q7SJxNTBW4LkJ9lw-ubycvMM8ek2ZLtCuHzDQoeIofvZ_Yss/s1600/20190721_183339.jpg" /></a>Za Landeckem začíná dlouhé stoupání podél Innu až do Švýcarska. Třetí zěmě na trase. Skalnatý kaňon Inu je úžasný. Divoká řeka pod vámi, vysoké horské štíty nad vámi. Ve Švajcu se moc neohřeji, ale hodně zapotím. Prudké stoupání serpentinami na Passo Reisa (1455 m.n.m) je výživné. Loni jsem ho sjížděl, to bylo příjemnější.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
Stále pokračuji v protisměru po trase loňského NC4000. Kolem jezera Lago di Reisa jsem ale udělal změnu. Na místo státovky po levé straně jezera jako loni, jedu po pravé straně, po nádherné nové cyklostezce. Je to sice o trošku delší, ale opravdu hezký. Ještě hezčí než ve StreetView, kde jsem to při plánování trasy objevil.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjK2zP-GTaNGpwwNpQw-tbClBD5aD6qR08ICgK3XtCR57BOWa_IJDnZxiEredHbnXzW2vyyXSr4fbya-Zf9HK1ptQA_WwNJ4BFjWzFhyQvVlzNMACy4ReLNZanUpCkZHplTeZtQ_kCYUv2w/s1600/20190721_193311.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjK2zP-GTaNGpwwNpQw-tbClBD5aD6qR08ICgK3XtCR57BOWa_IJDnZxiEredHbnXzW2vyyXSr4fbya-Zf9HK1ptQA_WwNJ4BFjWzFhyQvVlzNMACy4ReLNZanUpCkZHplTeZtQ_kCYUv2w/s1600/20190721_193311.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Itálie. Čtvrtá země na trase v rámci jednoho dne. To jde. Opouštím loňskou trasu NC4000 vedoucí směrem na Merano a zabočuji vpravo směrem ke švýcarské straně Stelvia. Gravel vložka, kterou jsem si to chtěl zkrátit se ukázala zase jako blbý nápad. Měl jsem zůstat raději na státovce. Ta stoupá pohodovými serpentinami nade mnou. Já se ale lopotím nahoru prudkou a místy až nesjízdnou lestní štěrkovou cestou bez serpentin.<br />
<br />
"Nejede to, ale je to hezčí!" přesvědčuji sám sebe o nesporných výhodách mého rozhodnutí.<br />
<br />
Překračuji hranici do Švýcarska. Dnes už podruhé. Už je to kousek. Při setmění po 9 večer přijíždím konečně do obce Santa Maria (1 490 m.n.m). Sehnat ubytko mi zabere skoro hodinu. Vše na Booking.com je beznadějně obsazené nebo kurevsky drahé. Njn, Švýcarsko. Nakonec mám štěstí. Procházející paní mi poradí parádní rustikální hostel v bývalém mlýně. Cena přijatelná.<br />
<br />
"A od kaď jedete?" ptají se usměvavé holky na recepci<br />
"Z Vídně" odpovídám<br />
"Jako fakt na kole z Vídně? Jak dlouho vám to trvalo? A kam jedete dál?" ptají se zájmem<br />
"Vyjel jsem z Vídně včera ve 4 odpoledne a jedu do Barcelony" odpovídám<br />
<br />
Holky jsou úplně konsternované. Milion dalších otázek. Chvíli si s nimi povídám a rád bych i dál, ale už to na mě začíná tvrdě padat. Potřebuji spát. Poprosím je o večeři a snídani najednou a o donášku na pokoj. Holky si dávají záležet. Asi jsem zapůsobil. Jídla přináší jak pro tři lidi. Zbouchám půlku a zbytek nechám na ráno. Horká sprcha. Vyprat bib šortky. Ošetřit zadek. Nastavit budík na 3:30. V posteli ještě kontroluji trekr. Jsem šestý. 5 jezdců je přede mnou. Někteří už stoupají nocí na Stelvio (2 758 m.n.m).<br />
<br />
"Brrrr. Tam musí být teď zima." říkám si<br />
<br />
Zachumlám se pod péřovou duchnu a za chvilku usínám. <br />
<br /></div>
<b>Celkem ujeto:</b> Vídeň (A) - Santa Maria (CH),<b> 624 km, +6 474 m</b><br />
<b>Čas:</b> <b>29:31 </b>total<b>, </b><b>24:13 </b>moving<br />
<b>Záznam a mapa:</b> <a href="https://www.strava.com/activities/2552139387" target="_blank">Viz STRAVA</a><br />
<br />
<br />
<h2>
DEN 2. - Vzhůru na Stelvio (CP1)</h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7pspP2BF3a65IT065J9QopB7lLH-_iY9vtfE_U6TmvacTNd5eGaSRCj6XcFKxUgmo6IPi1FK6tvkCuQ_0Gx-aGqZ9VYnAC1ZpW-fdn1UPp82BOFIpEkdtChvDSpjx-RY63pRfLH5WnNVf/s1600/20190722_062022.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi7pspP2BF3a65IT065J9QopB7lLH-_iY9vtfE_U6TmvacTNd5eGaSRCj6XcFKxUgmo6IPi1FK6tvkCuQ_0Gx-aGqZ9VYnAC1ZpW-fdn1UPp82BOFIpEkdtChvDSpjx-RY63pRfLH5WnNVf/s1600/20190722_062022.jpg" /></a></div>
<div>
<br /></div>
"Klik.. klik" zaklapnu tretry ve 4 ráno do nášlapů<br />
<br />
Ještě je tma. Rozjíždím se. Prudké serpentiny vedoucí na Stelvio začínají okamžitě za vsí. Obyčejně první noc během závodu moc dobře nespím. Spíš jen odpočívám. Teď jsem se vyspal naprosto skvěle. 4 hodiny v posteli se vyplatili. S chutí drtím pedály pod nohami a postupně ukusuji z nekonečného stoupání. Začátek je celý v lese. Občas kolem mě projede motorkář, většinou na GSu, spěchající nahoru. Asi na východ slunce. Rozčísne tak silným světlem černo černou tmu a překazí fascinující ticho.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifVGFGwe7g4hluYeZt77fpP4TugYcHE0yFiH6EE89AQS03TJdIeaQlyyJwAdlYRx0wEw_3TvI6moSCXNRab9YD1C-5yLWue_dtt7qcTMZe_-HX38YNWG6BEC792V19egmBF2y9kpcc-IRb/s1600/20190722_053753.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifVGFGwe7g4hluYeZt77fpP4TugYcHE0yFiH6EE89AQS03TJdIeaQlyyJwAdlYRx0wEw_3TvI6moSCXNRab9YD1C-5yLWue_dtt7qcTMZe_-HX38YNWG6BEC792V19egmBF2y9kpcc-IRb/s640/20190722_053753.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Po hodině stoupání svítá. Les zůstal pode mnou. Světlo pomalu odhaluje obrovské holé skalní štíty. Na těch úplně nejvyšších je sníh. A přesně tam mířím. Ta výška, dálka a to že tam šlapu na kole mi přijde úplně absurdní, neskutečné a zároveň tak lákavé. Dole v údolí si všímám malého světýlka. Stoupá pomalu nahoru. Že by cyklista? Další závodník?<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXgYsliunXyTFAH2bq9xL7uWhM2939JHvNdeXGEVk9kj3GI9U9NMn1aUHE0PhVtAE9DVqGCyBfgQ0Jttoi-mPY0dANfzUr95uT26sF5JtnZZqqraBuMuMk65VjGyuTdoSFyWIfFJEHK-hJ/s1600/20190722_054935.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXgYsliunXyTFAH2bq9xL7uWhM2939JHvNdeXGEVk9kj3GI9U9NMn1aUHE0PhVtAE9DVqGCyBfgQ0Jttoi-mPY0dANfzUr95uT26sF5JtnZZqqraBuMuMk65VjGyuTdoSFyWIfFJEHK-hJ/s640/20190722_054935.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Před 6 ranní přejíždím hranici a Passo Umbrail (2 503 m.n.m). Jsem zpět v Itálii. Míjím odbočku dolů na Bormio, kudy se budu vracet. Pokračuji dál nahoru. Už jen necelých 300 výškových metrů a jsem tam. Každá zatáčka strmých serpentin táhnoucí se až nahoru má číslo. Je to celkem depresivní. Je jich snad přes 30. Čísla ubývají jen velmi, velmi pomalu. Světýlko, které jsem pozoroval stoupat pode mnou mě mezitím úplně dotáhlo. Je to cyklista. Bál jsem se, že další závodník, ale je to jen nějaký hobík. Má jen malou brašnu, tak max na větrovku a sváču. Pozdravíme se. Předjede mě a valí rychlým robotickým tempem dál.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrhUwHAkv6l2GBqP5l5XcfPSPEG1M59Rax1oVZP3jcyL-ejBk6vTOr112uqWTcuQJM7Bz6y66RThHkmRQeIVVqfyPf1_XsdQfQDZuQ2B5nlYDQRbqV0oni1SstWhQxOdAM9-qdINpn9f8x/s1600/20190722_064423.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrhUwHAkv6l2GBqP5l5XcfPSPEG1M59Rax1oVZP3jcyL-ejBk6vTOr112uqWTcuQJM7Bz6y66RThHkmRQeIVVqfyPf1_XsdQfQDZuQ2B5nlYDQRbqV0oni1SstWhQxOdAM9-qdINpn9f8x/s1600/20190722_064423.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
<div class="tg-wrap">
<table><tbody>
<tr><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgN7Kxx-YB__q6C-6qFfa1SoykxlTa0c43DaNgWhdeWgX25G7WttZfkrOtfU1diCq49wbWlznwmlMf_HBNQz_pvA3W_tA_kRalvlidyq5PlWC5HAxodIuWxB-zcc0RsB5OdGLNJG0OsycsC/s1600/20190722_062504.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgN7Kxx-YB__q6C-6qFfa1SoykxlTa0c43DaNgWhdeWgX25G7WttZfkrOtfU1diCq49wbWlznwmlMf_HBNQz_pvA3W_tA_kRalvlidyq5PlWC5HAxodIuWxB-zcc0RsB5OdGLNJG0OsycsC/s400/20190722_062504.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></th><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyTQkWSuYzQ41p6eJ5RXWagmAouYauTU1LbAkPCeECpvtZaLlC81yP9q_L6ywUD5w3OjfGVi8uD1rO2_Dl-ZrykET_FM31T6FNVmFX8ZB9B7bqQGBsEvSMKoEd-uw_8LQQuY3_oLG2vh8x/s1600/20190722_064951.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyTQkWSuYzQ41p6eJ5RXWagmAouYauTU1LbAkPCeECpvtZaLlC81yP9q_L6ywUD5w3OjfGVi8uD1rO2_Dl-ZrykET_FM31T6FNVmFX8ZB9B7bqQGBsEvSMKoEd-uw_8LQQuY3_oLG2vh8x/s400/20190722_064951.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></th><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXulMTit_aOlv8_iztm-l573uxdxZjICvNCR2zRL0Mvesf2g4EnKGRLwugEvwlIB55Nli7coXMgmMbn6Rkx0reOlXuWeA64Qwo0waD6UlhuSTq4ynM3_2r5yQxbZ3h0oPqbxXUd2uUcw14/s1600/20190722_065424.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiXulMTit_aOlv8_iztm-l573uxdxZjICvNCR2zRL0Mvesf2g4EnKGRLwugEvwlIB55Nli7coXMgmMbn6Rkx0reOlXuWeA64Qwo0waD6UlhuSTq4ynM3_2r5yQxbZ3h0oPqbxXUd2uUcw14/s400/20190722_065424.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></th></tr>
</tbody></table>
</div>
"Juchúúúúúúúú, yessssss!" raduji se<br />
<br />
Jsem tady. Po necelých 2,5h jsem se vyškrábal na CP1 Stelvio (2 758 m.n.m).<br />
<br />
S cyklistou, co mě předjel, se dám nahoře do řeči. Nakonec se z něj, k mému překvapení, vyloupne taky závodník.<br />
<br />
"Já tady ale končím. Dál už nejedu!" oznamuje anglicky se silným italským přízvukem<br />
"Ale proč?" ptám se nechápavě<br />
"Bolí mě koleno. Nemůžu jet tak, jak bych chtěl." vysvětluje<br />
<br />
Moc tomu nerozumím. Závod ještě ani pořádně nezačal. On to sem vyletí jako profík, nechutně rychle mě předjede, je v Top10 ze 100 lidí a chce odstoupit? Opravdu nechápu.<br />
<br />
"A nechceš si jen chvíli odpočinout a pak jet dál? Koleno se uklidní a bude to zase dobrý." zkouším ho přesvědčit<br />
"No. No. No. Končím. Nemůžu jet, tak jak bych chtěl. No. No. Jdu volat domů ať sem pro mě přijedou." opakuje zase stejnou písničku<br />
<br />
<blockquote class="instagram-media" data-instgrm-permalink="https://www.instagram.com/p/B0NKUFXiPfD/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" data-instgrm-version="12" style="background: rgb(255, 255, 255); border-radius: 3px; border: 0px; box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.5) 0px 0px 1px 0px, rgba(0, 0, 0, 0.15) 0px 1px 10px 0px; margin: 1px; max-width: 540px; min-width: 326px; padding: 0px; width: 99.375%;">
<div style="padding: 16px;">
<a href="https://www.instagram.com/p/B0NKUFXiPfD/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank"> </a><br />
<div style="align-items: center; display: flex; flex-direction: row;">
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; flex-grow: 0; height: 40px; margin-right: 14px; width: 40px;">
</div>
<div style="display: flex; flex-direction: column; flex-grow: 1; justify-content: center;">
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; margin-bottom: 6px; width: 100px;">
</div>
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; width: 60px;">
</div>
</div>
</div>
<div style="padding: 19% 0px;">
</div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0NKUFXiPfD/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank"> </a><br />
<div style="display: block; height: 50px; margin: 0px auto 12px; width: 50px;">
<a href="https://www.instagram.com/p/B0NKUFXiPfD/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank"><svg height="50px" version="1.1" viewbox="0 0 60 60" width="50px" xmlns:xlink="https://www.w3.org/1999/xlink" xmlns="https://www.w3.org/2000/svg"><g fill-rule="evenodd" fill="none" stroke-width="1" stroke="none"><g fill="#000000" transform="translate(-511.000000, -20.000000)"><g><path d="M556.869,30.41 C554.814,30.41 553.148,32.076 553.148,34.131 C553.148,36.186 554.814,37.852 556.869,37.852 C558.924,37.852 560.59,36.186 560.59,34.131 C560.59,32.076 558.924,30.41 556.869,30.41 M541,60.657 C535.114,60.657 530.342,55.887 530.342,50 C530.342,44.114 535.114,39.342 541,39.342 C546.887,39.342 551.658,44.114 551.658,50 C551.658,55.887 546.887,60.657 541,60.657 M541,33.886 C532.1,33.886 524.886,41.1 524.886,50 C524.886,58.899 532.1,66.113 541,66.113 C549.9,66.113 557.115,58.899 557.115,50 C557.115,41.1 549.9,33.886 541,33.886 M565.378,62.101 C565.244,65.022 564.756,66.606 564.346,67.663 C563.803,69.06 563.154,70.057 562.106,71.106 C561.058,72.155 560.06,72.803 558.662,73.347 C557.607,73.757 556.021,74.244 553.102,74.378 C549.944,74.521 548.997,74.552 541,74.552 C533.003,74.552 532.056,74.521 528.898,74.378 C525.979,74.244 524.393,73.757 523.338,73.347 C521.94,72.803 520.942,72.155 519.894,71.106 C518.846,70.057 518.197,69.06 517.654,67.663 C517.244,66.606 516.755,65.022 516.623,62.101 C516.479,58.943 516.448,57.996 516.448,50 C516.448,42.003 516.479,41.056 516.623,37.899 C516.755,34.978 517.244,33.391 517.654,32.338 C518.197,30.938 518.846,29.942 519.894,28.894 C520.942,27.846 521.94,27.196 523.338,26.654 C524.393,26.244 525.979,25.756 528.898,25.623 C532.057,25.479 533.004,25.448 541,25.448 C548.997,25.448 549.943,25.479 553.102,25.623 C556.021,25.756 557.607,26.244 558.662,26.654 C560.06,27.196 561.058,27.846 562.106,28.894 C563.154,29.942 563.803,30.938 564.346,32.338 C564.756,33.391 565.244,34.978 565.378,37.899 C565.522,41.056 565.552,42.003 565.552,50 C565.552,57.996 565.522,58.943 565.378,62.101 M570.82,37.631 C570.674,34.438 570.167,32.258 569.425,30.349 C568.659,28.377 567.633,26.702 565.965,25.035 C564.297,23.368 562.623,22.342 560.652,21.575 C558.743,20.834 556.562,20.326 553.369,20.18 C550.169,20.033 549.148,20 541,20 C532.853,20 531.831,20.033 528.631,20.18 C525.438,20.326 523.257,20.834 521.349,21.575 C519.376,22.342 517.703,23.368 516.035,25.035 C514.368,26.702 513.342,28.377 512.574,30.349 C511.834,32.258 511.326,34.438 511.181,37.631 C511.035,40.831 511,41.851 511,50 C511,58.147 511.035,59.17 511.181,62.369 C511.326,65.562 511.834,67.743 512.574,69.651 C513.342,71.625 514.368,73.296 516.035,74.965 C517.703,76.634 519.376,77.658 521.349,78.425 C523.257,79.167 525.438,79.673 528.631,79.82 C531.831,79.965 532.853,80.001 541,80.001 C549.148,80.001 550.169,79.965 553.369,79.82 C556.562,79.673 558.743,79.167 560.652,78.425 C562.623,77.658 564.297,76.634 565.965,74.965 C567.633,73.296 568.659,71.625 569.425,69.651 C570.167,67.743 570.674,65.562 570.82,62.369 C570.966,59.17 571,58.147 571,50 C571,41.851 570.966,40.831 570.82,37.631"></path></g></g></g></svg></a></div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0NKUFXiPfD/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">
</a>
<br />
<div style="padding-top: 8px;">
<div style="color: #3897f0; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; font-style: normal; font-weight: 550; line-height: 18px;">
<a href="https://www.instagram.com/p/B0NKUFXiPfD/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">Zobrazit příspěvek na Instagramu</a></div>
</div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0NKUFXiPfD/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">
</a>
<br />
<div style="padding: 12.5% 0px;">
</div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0NKUFXiPfD/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">
</a>
<br />
<div style="align-items: center; display: flex; flex-direction: row; margin-bottom: 14px;">
<div>
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; height: 12.5px; transform: translateX(0px) translateY(7px); width: 12.5px;">
</div>
<div style="background-color: #f4f4f4; height: 12.5px; margin-left: 2px; margin-right: 14px; transform: rotate(-45deg) translateX(3px) translateY(1px); width: 12.5px;">
</div>
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; height: 12.5px; transform: translateX(9px) translateY(-18px); width: 12.5px;">
</div>
</div>
<div style="margin-left: 8px;">
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; flex-grow: 0; height: 20px; width: 20px;">
</div>
<div style="border-bottom: 2px solid transparent; border-left: 6px solid rgb(244, 244, 244); border-top: 2px solid transparent; height: 0px; transform: translateX(16px) translateY(-4px) rotate(30deg); width: 0px;">
</div>
</div>
<div style="margin-left: auto;">
<div style="border-right: 8px solid transparent; border-top: 8px solid rgb(244, 244, 244); transform: translateY(16px); width: 0px;">
</div>
<div style="background-color: #f4f4f4; height: 12px; transform: translateY(-4px); width: 16px;">
</div>
<div style="border-left: 8px solid transparent; border-top: 8px solid rgb(244, 244, 244); height: 0px; transform: translateY(-4px) translateX(8px); width: 0px;">
</div>
</div>
</div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0NKUFXiPfD/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">
</a>
<br />
<div style="display: flex; flex-direction: column; flex-grow: 1; justify-content: center; margin-bottom: 24px;">
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; margin-bottom: 6px; width: 224px;">
</div>
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; width: 144px;">
</div>
</div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0NKUFXiPfD/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">
</a>
<br />
<div style="color: #c9c8cd; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17px; margin-bottom: 0px; margin-top: 8px; overflow: hidden; padding: 8px 0px 7px; text-align: center; text-overflow: ellipsis; white-space: nowrap;">
<a href="https://www.instagram.com/p/B0NKUFXiPfD/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="color: #c9c8cd; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; font-style: normal; font-weight: normal; line-height: 17px; text-decoration: none;" target="_blank">Příspěvek sdílený Aleš Zavoral 🐏 (@aleszavoral)</a>, <time datetime="2019-07-22T04:28:59+00:00" style="font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17px;">Čec 21, 2019 v 9:28 PDT</time></div>
</div>
</blockquote>
<script async="" src="//www.instagram.com/embed.js"></script>
<br />
Pořád nechápu. No nic. Nechám se od něj povinně vyblejsknout na CP1. Oblékám návleky a pouštím to dolů. Sjezd parádní, ale než sjedu ten kousek zpět na Umbrail, jsem zmrzlý, jak hovno. Není se čemu divit. Je pouze 6°C. Vybaluji ještě péřovku, čepici a rukavice.<br />
<br />
Zase zastavuji.<br />
<br />
"Bože, to je nádhera!" koukám s úžasem dolů na serpentiny do Bormia.<br />
<br />
Žasnu. Na silničním kole jsem v Alpách vlastně ještě nikdy pořádně nebyl. Ne tak vysoko a ne v těchto slavných průsmycích. Pár fotek a zase letím dolů. Až na tu strašnou kosu sjezd úžasný.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTA8rf-sd4Qp5f0qMz_ReLc4TDvYNKX55ETyHhQjj_5L0xZ7Y-nLeAzVReepyaadFRpnQQkm141a1SCXL31f86jxLede1wKTuGazOf0j7a8DYHSmSDivg_jEEXLAscNSf6l5jC24aFyVS4/s1600/20190722_070623.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTA8rf-sd4Qp5f0qMz_ReLc4TDvYNKX55ETyHhQjj_5L0xZ7Y-nLeAzVReepyaadFRpnQQkm141a1SCXL31f86jxLede1wKTuGazOf0j7a8DYHSmSDivg_jEEXLAscNSf6l5jC24aFyVS4/s1600/20190722_070623.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUk79FhsgFAh8dCPVwp99Z-sMy8hp0w3rdUZby1KP4MUGmTPFqlYMCp9eKRMe8dxPUhNL82oX9dR0CgTiqw_iwc2BaTYjrsXLwXihfZY_UG_qwOLa9LTz03uolwWduaY5dhO8_FepbgoFy/s1600/20190722_070322.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUk79FhsgFAh8dCPVwp99Z-sMy8hp0w3rdUZby1KP4MUGmTPFqlYMCp9eKRMe8dxPUhNL82oX9dR0CgTiqw_iwc2BaTYjrsXLwXihfZY_UG_qwOLa9LTz03uolwWduaY5dhO8_FepbgoFy/s640/20190722_070322.jpg" width="360" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGeI2lzDJXsH8yPe3Cm1MMRRNlttkI4DhA97Hd90z4Fw67gpg0Ef4ub8DJZ-KlEVMXnHPWtYgqmgiv1k3ZFWSbVj-9HDfmsKfvK3H3f9qmbABEJdjkiYxIFosv5ifL1-n_s3UMGwWFdqNj/s1600/20190722_070731.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGeI2lzDJXsH8yPe3Cm1MMRRNlttkI4DhA97Hd90z4Fw67gpg0Ef4ub8DJZ-KlEVMXnHPWtYgqmgiv1k3ZFWSbVj-9HDfmsKfvK3H3f9qmbABEJdjkiYxIFosv5ifL1-n_s3UMGwWFdqNj/s640/20190722_070731.jpg" width="360" /></a></div>
<br />
Do Bormia přijíždím zmrzlý až na kost kolem půl osmé. Akorát začíná ranní špička. Nejedu po své trase v navigaci. Ti vpředu se mi moc rychle vzdalují a tak jsem najel na státovku po které jedou i oni. Je to o dost rychlejší. Ale ty auta. Přitom ta cyklostezka, kterou mám v navigaci je tak pěkná. Ale pomalá. Kdyby byla fixní trasa, všichni bychom jeli po ní. Nemuseli bychom se tu přetahovat s auty a závodit mezi nimi.<br />
<br />
Cesta dál po státovce směrem k jezeru Lago di Como v ranní pondělní dopravní špičce je jedno velký utrpení. Auta. Nervozita. Ještě více aut. Zácpy. Smrad z výfuků. Troubení. Rychlé předjíždění bez minimálního odstupu. Tohle mě opravdu nebaví.<br />
<br />
"A dost! Tohle nemám zapotřebí. Seru na to!" zastavuji naštvaný ve městě Sondrie<br />
<br />
Závod nezávod, takhle to nechci. Nechci závodit na kole na hlavní silnici mezi auty v dopravní špičce. Chci jet na výsledek, chci závodit, ale ne takto a tady. Tohle je můj první závod bez fixní trasy a rychle zjišťuji, že asi i poslední. Toto mi opravdu nevyhovuje. Rozhoduji se sjet nadobro ze státovky na mojí původní trasu v navigaci, která vede po cyklostezkách nebo vedlejších silnicích. Padlo rozhodnutí. Bude to sice pomalejší, čelo mi úplně ujede, ale bude to rozhodně bezpečnější a hezčí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjy_HAGnz-FMjlcAxODHphWHKcnHC9lIxcFCCougcM4yF0RuYh1dWJUdVV5KKQyJzZwX-74_hs1K2G2Brwuuaf4-ZVwgKT3aMUrI6cH3Mz9vKjO8UkqqU6nBLWMj3gyv4VarH23J0jc8J1b/s1600/20190724_120137.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjy_HAGnz-FMjlcAxODHphWHKcnHC9lIxcFCCougcM4yF0RuYh1dWJUdVV5KKQyJzZwX-74_hs1K2G2Brwuuaf4-ZVwgKT3aMUrI6cH3Mz9vKjO8UkqqU6nBLWMj3gyv4VarH23J0jc8J1b/s1600/20190724_120137.jpg" /></a></div>
<br />
A taky, že ano. Krásná naprosto prázdná cyklostezka podle řeky Fiume Adda mě dovede až obřímu jezeru Lago di Como. Nádhera. Nikdy jsem tu nebyl. Připomíná to ale hodně mojí oblíbenou Gardu. Krásné horské štíty nad průzračnou vodou. Ale to strašný vedro. 35°C ve stínu! Dlouho jsem po sjezdu ze Stelvia nemohl rozmrznout, ale toto je opravdu už moc.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUalBTRm6SNBPRaT9N6qja6NXILDWJH9Nz-vMQ7oxaLIISFITLnZs48vwFS95ZKtX3U8NC_BhTuo_VKBpmoO9YjWvMTgnsqVTZyBg8F_955bVtj3UQQ0w9GN0V52e4RS2vzSthz7enRLZO/s1600/20190722_115753.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiUalBTRm6SNBPRaT9N6qja6NXILDWJH9Nz-vMQ7oxaLIISFITLnZs48vwFS95ZKtX3U8NC_BhTuo_VKBpmoO9YjWvMTgnsqVTZyBg8F_955bVtj3UQQ0w9GN0V52e4RS2vzSthz7enRLZO/s1600/20190722_115753.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="tg-wrap">
<table><tbody>
<tr><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRT97vlcqW_NAsF7gVTSv9_Rks1vnChN-nI9I5jIqKbtI6rwHts0OPTeaN9a-o2H73G2WBeW1X4fFRCShUTGrFDoNSkiP0HKsVIG-xDWo_0c7NdGVAQQ2kcKbnKDy1-OfC2bXxD-bFdLDK/s1600/20190722_133034.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRT97vlcqW_NAsF7gVTSv9_Rks1vnChN-nI9I5jIqKbtI6rwHts0OPTeaN9a-o2H73G2WBeW1X4fFRCShUTGrFDoNSkiP0HKsVIG-xDWo_0c7NdGVAQQ2kcKbnKDy1-OfC2bXxD-bFdLDK/s400/20190722_133034.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></th><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJSW9ys0OZLDQ1Zq8jirT7UdQO5HSvtc4ANLK4n2aqpECyxVkkMYgWwXfv27gyYBV5bwTWXRjeCEW3l0k6NspWaNhZfc4rm58NpmI1WZXiOuR8zN2ay6o148cHbxUK2PLdOsKQ8m9kqhhb/s1600/20190722_152650.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJSW9ys0OZLDQ1Zq8jirT7UdQO5HSvtc4ANLK4n2aqpECyxVkkMYgWwXfv27gyYBV5bwTWXRjeCEW3l0k6NspWaNhZfc4rm58NpmI1WZXiOuR8zN2ay6o148cHbxUK2PLdOsKQ8m9kqhhb/s400/20190722_152650.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></th><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjPXja6eP6iCLjZUEWL1w4t0L1yZJjoHi2HE50h_skT2KX1ckMUeRjHmzdQzNDaC76E93Sk6QCetjKBhI2ehn5J1HiifiUpRfdk4_AHTEpY9zLA7w5bIv1YHy9_zNZLIF805PCyiLYKe1M/s1600/20190722_151223.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjPXja6eP6iCLjZUEWL1w4t0L1yZJjoHi2HE50h_skT2KX1ckMUeRjHmzdQzNDaC76E93Sk6QCetjKBhI2ehn5J1HiifiUpRfdk4_AHTEpY9zLA7w5bIv1YHy9_zNZLIF805PCyiLYKe1M/s400/20190722_151223.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></th></tr>
</tbody></table>
</div>
Ve 4 odpoledne je Como za mnou. Následuje dlouhý, rozpálený, více méně rovný přejezd nížinou pod Alpami směrem na Turín. Zabere to skoro celý zbytek dne. Moje trasa není moc rychlá, ale už to tak neřeším. Nicméně při pohledu na trekr zjišťuji, že čelo sice hodně ujelo, ale mě zatím předjelo jen pár lidí, kteří jednou po hlavních. Zatím jsem se propadl jen na 8. místo.<br />
<br />
Večer před devátou vidím jednoho závodníka u silnice přede mnou. Něco řeší. Asi defekt.<br />
<br />
"Všechno ok?" zastavuji a ptám se pro jistotu<br />
<br />
Sice si nesmíme dle pravidel pomáhat, ale já toto pravidlo morálně nějak nedávám. Zastavím každému, kdo je v nouzi, závodník nezávodník.<br />
<br />
"Rozbil se mi ventilek a nejde mi to nafouknout." odpovídá Slovinec Andrej Zaman<br />
"Proč tam nedáš radši rezervní duši? Ty nemáš?" ptám se ho<br />
"Mám, ale jen jednu, tak si jí šetřím. Půjčíš mi tvojí pumpičku? Třeba to s ní nafouknout půjde."<br />
"Ok, tady je." podávám mu svojí<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLR57uJN3lojBTXZ2R1Im5mf7APclufkGvdDrmPguy5nefvcSITL7cR9Uy97do3e30TqYRnj-mKzmDW1YPdnJXwEleOW644d0q3si69RHgc3PjPfLgtHXh6OKDBSAZiKVDvkgTfOmJ1NSE/s1600/20190722_203605.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLR57uJN3lojBTXZ2R1Im5mf7APclufkGvdDrmPguy5nefvcSITL7cR9Uy97do3e30TqYRnj-mKzmDW1YPdnJXwEleOW644d0q3si69RHgc3PjPfLgtHXh6OKDBSAZiKVDvkgTfOmJ1NSE/s1600/20190722_203605.jpg" /></a></div>
<br />
Snaží se jí nějak nasadit na ventilek a pumpovat. Nějak mu to nejde.<br />
<br />
"Fuck!" vykřikne vyděšeně<br />
"Fuck!" vykřiknu taky, když vidím, co se stalo...<br />
<br />
Podařilo se mu ten ventilek zlomit v půli. Jenže tak blbě, že druhá půlka zůstala utažená v mé pumpičce. A nedá se vyndat. Moje pumpička je tak najednou zcela nepoužitelná.<br />
<br />
"Omlouvám se. Je mi to líto." podává mi jí Andrej zpět<br />
<div>
"Hmmm super, co se dá dělat...." odpovídám<br />
"Grrrrrr" v duchu ale zuřím<br />
<br />
Njn. Za dobrotu na žebrotu. Sbalím nefunkční pumpičku a jedu dál. Andrej tam prý nasadí tu rezervní duši. Měl to udělat rovnou, jak jsem mu říkal a mohl jsem ušetřit pumpičku. Sakra.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj40FGXp6964RnhVyGSo3zK6CrPTZilM0hA4wRCz2_Mo-S06A_4iQD-wHSTvaeCtnwbuvt774Bzj4zrU52U1Ulo3X21QtD9idgq9-AjJZ3svqHzOYq2XfTys6AVr4jJy1vW__Lx0iRrzkb0/s1600/20190723_000430.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj40FGXp6964RnhVyGSo3zK6CrPTZilM0hA4wRCz2_Mo-S06A_4iQD-wHSTvaeCtnwbuvt774Bzj4zrU52U1Ulo3X21QtD9idgq9-AjJZ3svqHzOYq2XfTys6AVr4jJy1vW__Lx0iRrzkb0/s640/20190723_000430.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Do Turína přijíždím skoro v jednu ráno. Přestože už je po půlnoci, město stále žije. Teplé jídlo seženu snadno. Vynikající kebab přímo od Turků. Ti ho umí nejlíp. Půlka teď, půlka do kapsy ke snídani. Jedu dál. Široký mírně stoupající skoro 10 km dlouhý osvětlený bulvár s bambilionem křižovatek. Na každé semafor. Vše nastavené na 50 km/h. Na kole to samozřejmě absolutně nestíhám projet. Na každých světlech nekonečná červená. Přitom ani jedno auto.<br />
<br />
"Grrrrrrrrr" zuřím<br />
<br />
Najedou kolem mě projede na červenou cyklista. Za ním další.<br />
<br />
"Aha, tak takhle to tu funguje." řeknu si a jedu taky<br />
<br />
Červený padají, auta nikde. Jedu v závěsu za nimi. Červená nečervená. Z Turína jsem konečně venku. Po dalších 30 km jsem skoro pod CP2 Colle delle Finestre. Dál už nejedu. Už jsou skoro 3 ráno. Hledám něco na spaní. Dnes už plánovitě pod širákem. Potřebuji někde u vody. Jsem z toho vedra celý zpocený a prosolený. Tady to půjde. Nacházím docela pěkné místo u nějaké říčky.<br />
<br />
Sakra. Při vybalování zjišťuji, že nejen že mám nefunkční pumpičku, ale ještě jsem někde ztratil mojí jedinou rezervní duši. Byla připevněná pod sedlem a už tam není. Skvělý. Když někde blbě píchnu a nepobere to mlíko, jsem nahranej.<br />
<br />
Zkontroluji ještě trekr. Jsem šestý. Paráda. Studená koupel v řece a jdu spát. Je takový vedro, že spacák ani nevybaluji. Lehám si jen v trenkách do ždáráku. Budík řídím na 6:30. 3h spánku musí stačit.<br />
<br />
"Zzzzzzzz"<br />
<br />
<b>Celkem ujeto:</b> Santa Maria (CH) - Sant Antonio di Susa (IT),<b> 411 km, +2 930 m</b><br />
<b>Čas:</b> <b>22:43 </b>total<b>, </b><b>17:05 </b>moving<br />
<b>Záznam a mapa:</b> <a href="https://www.strava.com/activities/2555041293" target="_blank">Viz STRAVA</a><br />
<br />
<br />
<h2>
DEN 3. - (S) Gravelem na Colle delle Finestre (CP2)</h2>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhavtEhR_PuN-Al6beXdcgY9NQFmTW633bh6MmlkAJt_4Xmv9nd94nMEj7Oyvhmtos3lMGOguCsLPpWTW7Y3mvEerCA2-ISNLXrlQHOwIIvTMt7Jm6GTpR3y9zpquq0E2EitgXSpq1X9XO8/s1600/20190723_110148.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhavtEhR_PuN-Al6beXdcgY9NQFmTW633bh6MmlkAJt_4Xmv9nd94nMEj7Oyvhmtos3lMGOguCsLPpWTW7Y3mvEerCA2-ISNLXrlQHOwIIvTMt7Jm6GTpR3y9zpquq0E2EitgXSpq1X9XO8/s1600/20190723_110148.jpg" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Vžuuuuuuuuum"</div>
<div>
"Vrummmmmm"</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Budí mě strašný hluk ještě před budíčkem. Otevřu oči. Zjišťuji, že jsem si rozbalil spaní sice u pěkné říčky, ale přímo pod železničním a dálničním nadjezdem. Auta ještě jdou, ale vlaky, to se nedá. Už neusnu. Asi hoďku se jen převaluji a odpočívám, než zazvoní budík.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9ZysoJBl9t_dWZZXr_opHEPQhsDZKmTLkIM9SODsk-hKwwgeL5OqT-s6_AZMlsgr6mhSB1DRF3UX2pdaW8MOp5S6wJJQoua91U9lxiu_sNsHTjyQDCBInzz1sYP0-uWa7N8ymNRWuFqpG/s1600/20190723_063518.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9ZysoJBl9t_dWZZXr_opHEPQhsDZKmTLkIM9SODsk-hKwwgeL5OqT-s6_AZMlsgr6mhSB1DRF3UX2pdaW8MOp5S6wJJQoua91U9lxiu_sNsHTjyQDCBInzz1sYP0-uWa7N8ymNRWuFqpG/s640/20190723_063518.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
"Pip píííí pi píííí" konečně zvoní</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Rychle vše sbalím. Po sedmé už šlapu. K nástupu na Colle delle Finestre je to ještě asi 20 km po rovině. Za jízdy se hrabu v mobilu. Hledám někde nějaký cykloservis. Musím si koupit pumpičku a hlavně duši. Posledních 8 km stoupání na Finestre totiž není asfalt, ale nezpevněná štěrkovka. Kdybych tam píchl a nepobralo to mlíko, bez duše a pumpičky by to byl velký problém. Jenže všechno, co najdu, je dost zajížďka. Navíc nejbližší cykloservis otvírá až od 9. Musel bych tam skoro hodinu a půl čekat. Počkat nebo to risknout? To je otázka. Nakonec beru risk. Nesnáším čekání. S 32mm bezdušáky to musím projet.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuv12wvnSqVQNmTBlunI6dfr-Ara3are5H0tYE8zMetE25zwQj_zPgZymPcHlu9Tlj-VulJXmup1h_qa2SmS-01_ACICCY5MOQUiYQn0o3w7IzIAHJYepWQyVJY9kdVhdnFmpCATuDptAV/s1600/20190723_094005.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuv12wvnSqVQNmTBlunI6dfr-Ara3are5H0tYE8zMetE25zwQj_zPgZymPcHlu9Tlj-VulJXmup1h_qa2SmS-01_ACICCY5MOQUiYQn0o3w7IzIAHJYepWQyVJY9kdVhdnFmpCATuDptAV/s1600/20190723_094005.jpg" /></a></div>
<br /></div>
<div>
Asfaltové serpentiny se zakousávají snad do kolmé horské stěny. Rychle stoupám nad údolí. Postupně se pode mnou propadá do úchvatné hloubky. Údolí je ve 400 m.n.m a já šlapu až k vrcholu průsmyku do výšky 2176 m.n.m. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Začíná posledních 8 km bez asfaltu. Štěrkovka je místy docela maso. Až tak mě to ale netrápí. Horší je, že mi v tom vedru dochází voda. Nahoru je to stále ještě pořádný kus.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRZc9mCsXkz1pqdwHw2N8_GU6PCdoxXRpqg6U7FEIMjDy389PsbxWd_dYC8XbmEN9B1nx1U_5KMRDRRVTk0Grp2x6yNqps0A8olBzbwZpOpzWsZFuYlyyl2rpRcLbf7jXCedcdd97T3fRs/s1600/20190723_100252.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRZc9mCsXkz1pqdwHw2N8_GU6PCdoxXRpqg6U7FEIMjDy389PsbxWd_dYC8XbmEN9B1nx1U_5KMRDRRVTk0Grp2x6yNqps0A8olBzbwZpOpzWsZFuYlyyl2rpRcLbf7jXCedcdd97T3fRs/s1600/20190723_100252.jpg" /></a></div>
<br /></div>
<div>
Zastavuji v naději u koryta u cesty. Sakra, je jen pro dobytek, navíc prázdné. Za mnou přijíždí starší týpek na silničce. Ptám se ho anglicky, jestli tu neví o nějaké vodě. Vůbec ale nerozumí co chci.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Water? ....Wasser? ....L'eau? ...Aqua?" zkouším to všemi jazyky, kterými to umím říct</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Na nic se nechytá. Na všechno kroutí hlavou. Nerozumí. Po chvilce přijíždí jeho manželka na elektrokole.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Co ti chce Edo?" ptá se</div>
<div>
"Ale já nevím, nerozumím mu. Asi vodu nebo co." odpovídá<br />
<br />
Oba mluví česky...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Ehm... Cože? Vy jste Češi? No to je dobrý..." a začnu se tomu hrozně smát, oba se přidávají</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Ještěže jsem říkal manželce: Pojedeme na Colle delle Finestre, tam určitě žádní Češi nebudou..." dodává pán a hlasitě se směje<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLs6y6wGsQxPBJtRalCuHCc38xVtfXlSFOh-YoZ3LgUbPMtrCH_rJ_HWFvReOxMffO3EaIKyn4JtUbRFnMDF_NlxVxKxab2uRBRyYU70W2odtDkflg9fvOFUAJTMx00q_DcK2clkqF1JrJ/s1600/20190723_110140.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgLs6y6wGsQxPBJtRalCuHCc38xVtfXlSFOh-YoZ3LgUbPMtrCH_rJ_HWFvReOxMffO3EaIKyn4JtUbRFnMDF_NlxVxKxab2uRBRyYU70W2odtDkflg9fvOFUAJTMx00q_DcK2clkqF1JrJ/s1600/20190723_110140.jpg" /></a></div>
<br /></div>
<div>
Chvilku pokecáme a vyrážíme spolu dál. Jsou ale rychlejší. Po chvilce mě nechávají za sebou. Pán na lehké silničce se už vidí nahoře u píva a paní na těžkém e-biku už se vidí nahoře u zásuvky. Prý aby hlavně nemusela tlačit. To jsou mi priority...</div>
<div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkFT2kICZr_nIviG95QxsArR6SktOgd7p65PuTq8XeJx6ITyiUYTDv74gWv4ZbZ9RdGiRJxx0ZtqIQMTjQDPAps7sowCIzpPEtcDYV3AGH1Cokz-LuQEVvBFos3ZNV84q7GA3y8BEjGcJM/s1600/20190723_112450.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkFT2kICZr_nIviG95QxsArR6SktOgd7p65PuTq8XeJx6ITyiUYTDv74gWv4ZbZ9RdGiRJxx0ZtqIQMTjQDPAps7sowCIzpPEtcDYV3AGH1Cokz-LuQEVvBFos3ZNV84q7GA3y8BEjGcJM/s1600/20190723_112450.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1FCuoEoAVx-Efmwxh0EOsjVV7WMpxRv-CZbCLCe0R2I_pyUi3t3_vWJq17bc3KmL4TfaEzx4FAzbzZuXkoKXEu-7mPF7ES8yHmCS94XMCLC4PFgbstQhSTBltV0EQ7EKlKT7dtpASLDvl/s1600/20190723_114543.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1063" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh1FCuoEoAVx-Efmwxh0EOsjVV7WMpxRv-CZbCLCe0R2I_pyUi3t3_vWJq17bc3KmL4TfaEzx4FAzbzZuXkoKXEu-7mPF7ES8yHmCS94XMCLC4PFgbstQhSTBltV0EQ7EKlKT7dtpASLDvl/s1600/20190723_114543.jpg" /></a></div>
<br />
Po necelých 4 hodinách stoupání jsem nahoře. Je kolem poledne. CP2 je zdolán, další CP3 Arcalis je až v Pyrenejích. Výhledy jsou tu nádherné. Štěrková cesta pode mnou se na slunci vlní údolím dolů jako obří had. Moc se ale nezdržuji. Jazyk už mám až na vestě a tady nahoře nic není.<br />
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvpoO9dVTEO6F2UR9AiaxugFeM5kKsa-w0uR3MtzzHcOIM6uoxvYx_g5kzecppHGLJr06O-lHIDQx3Z9hH8vFZ2mhU9Yo-_SwY7nWzzFJuHj-JC8IOr4j_0hyphenhyphenki3lezc8bHZbmD3MEjcdL/s1600/20190723_114257.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvpoO9dVTEO6F2UR9AiaxugFeM5kKsa-w0uR3MtzzHcOIM6uoxvYx_g5kzecppHGLJr06O-lHIDQx3Z9hH8vFZ2mhU9Yo-_SwY7nWzzFJuHj-JC8IOr4j_0hyphenhyphenki3lezc8bHZbmD3MEjcdL/s640/20190723_114257.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj51Rh-BxHf0qPRBQXB7j6eSap3MG38cLAvW3p8zSPCYqk_WX5gkITTMJBd9Vmu3bjjr1vTQ6RTRC-9XIZSqRywtUd03QMex9Hn8mjjJMEodzB5mIEi3wZ3Db94gk0430rpq_nw3512eqUu/s1600/67114654_10220630203014861_3737498386568314880_o.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj51Rh-BxHf0qPRBQXB7j6eSap3MG38cLAvW3p8zSPCYqk_WX5gkITTMJBd9Vmu3bjjr1vTQ6RTRC-9XIZSqRywtUd03QMex9Hn8mjjJMEodzB5mIEi3wZ3Db94gk0430rpq_nw3512eqUu/s640/67114654_10220630203014861_3737498386568314880_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption">Italští chrti. Alberto Vaghi úplně vpravo<br />
Foto: Gualtiero Wally Rossano</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Kousek pod vrcholem je horská chata s občerstvením. Doplňuji jídlo a hlavně pití. Mezitím mě dojíždí italský závodník Alberto Vaghi.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Ciao Aleeeeex!" zdraví mě nadšeně a já ho taky</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Rád ho vidím. Známe se už z loňska. Jel taky NC4000. Doprovází ho fanklub dvou kámošů cyklistů. Spolu sjíždíme až dolů do údolí. Je to snad nejlepší sjezd za celý závod. Naprostá paráda. Adrenalin. Opojná rychlost a společná sdílená radost.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk3gyRSmigz_wJ5l2kBlgSzfiWeOgYTbT0HaHQUoeblRKdCtDousM5JbTGLnGwnij3zphzRH2TpXcwNlS-bWEGySRGJBl1pe118y7FVOCr5sqsv-gQt0R1KP7P6h_lmKukkOiabXpqE2ze/s1600/20190723_114624.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhk3gyRSmigz_wJ5l2kBlgSzfiWeOgYTbT0HaHQUoeblRKdCtDousM5JbTGLnGwnij3zphzRH2TpXcwNlS-bWEGySRGJBl1pe118y7FVOCr5sqsv-gQt0R1KP7P6h_lmKukkOiabXpqE2ze/s1600/20190723_114624.jpg" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Jenže pak se musí znovu do kopce. Sakra, to mi nějak vypadlo. Myslel jsem, že teď už prostě bez námahy sjedeme dolů do Francie a úplně zapomněl, že za Finestre jsou ještě další dva kopce. A pořádný! </div>
<div>
<br /></div>
<div>
První Sestriere (2035 m.n.m) dějiště Zimních olympijských her 2006. Během stoupání mi kluci italský ujedou. Jsou strašně malý, vychrtlý a rychlý. Prostě Italové. Se svými 80kg plus kolo se na ně ve stoupání absolutně nečapu. Ale jsem nahoře. Je tu spoustu ski shopů, které teď v létě mají i cyklistický sortiment. Nejen že seženu novou duši, ale v jednom ski servisu mi ve svěráku z pumpičky odvrtají i ten zpropadený Andrejův zlomený ventilek. Pumpička je tak zase funkční. Super. A teď ještě parádní dlouhý sjezd dolů do údolí. Dvojité super.<br />
<br /></div>
<div class="tg-wrap">
<table><tbody>
<tr><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQvdxCC5HBRGCHr4qu8Xx-ulm-qVBgsjaGgqcdrcAq9mTZ7Y1W3Y3i68ZnLNEs9AfyqaB6uVdL-h5dFZIjbndnnqNFoTfcuu7GSS5-eTfeyrS29-oL5a5patI1VQpjkxnRH9ZCoUS8_Kdz/s1600/20190723_134614.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQvdxCC5HBRGCHr4qu8Xx-ulm-qVBgsjaGgqcdrcAq9mTZ7Y1W3Y3i68ZnLNEs9AfyqaB6uVdL-h5dFZIjbndnnqNFoTfcuu7GSS5-eTfeyrS29-oL5a5patI1VQpjkxnRH9ZCoUS8_Kdz/s400/20190723_134614.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></th><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUmPqPo-MHRhZvbkwqb4fIDKfpK-jBKzsxci8xhw60rAnRjzpwNR74IGKK7Vur90bozitPoQTk5xdRbvIs5kyIDAvIElfzXLMzYjiWTCM0ErkVsV5ZEYmvRAZXpt9N-ehCIhqF2lxQugUy/s1600/20190723_134653.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgUmPqPo-MHRhZvbkwqb4fIDKfpK-jBKzsxci8xhw60rAnRjzpwNR74IGKK7Vur90bozitPoQTk5xdRbvIs5kyIDAvIElfzXLMzYjiWTCM0ErkVsV5ZEYmvRAZXpt9N-ehCIhqF2lxQugUy/s400/20190723_134653.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></th><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0Gw1yvaK6tkrjL3oqMzdv4DSBL91CVz9pyh0s-rbohO20WP4JRkgEFVfQoRNtR9T3zvLB9pW1D7sZtiWs3LAp3-kGItpkLtTxfERaMuQSN9VvKGkQR1TIZxmK-7PYRQnkPA3MgfMPpjKB/s1600/20190723_141527.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="225" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0Gw1yvaK6tkrjL3oqMzdv4DSBL91CVz9pyh0s-rbohO20WP4JRkgEFVfQoRNtR9T3zvLB9pW1D7sZtiWs3LAp3-kGItpkLtTxfERaMuQSN9VvKGkQR1TIZxmK-7PYRQnkPA3MgfMPpjKB/s400/20190723_141527.jpg" width="400" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></th></tr>
</tbody></table>
</div>
<div>
Druhý kopec je až do příhraniční vesničky Claviere (1 842 m.n.m). Stoupání vede i dlouhým starým tunelem s průhledy dolů do údolí. Nádhera. Je otevřený již pouze pro pěší a cyklisty. Auta mají svůj nový moderní tunel kousek vedle. Zase mě předjíždějí italský kluci s Albertem. Stavěli v údolí na jídlo. Oběd je ale moc nezpomalil. Za chvíli jsou zase v trapu.<br />
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYSqW67f7Hq9r04urqbNGX7RqYsh52_YJxSI8iT5_x4l6_RKE0ZnV6Dymr1x_gGPXjtjKZ3lwgkaVWVAjxiFh9IqwfVu2jbuJLFXWVjqTRWNLtuZiuL0qebZgUz1tm-0drHd1Qb2WGoOmQ/s1600/20190723_144027.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYSqW67f7Hq9r04urqbNGX7RqYsh52_YJxSI8iT5_x4l6_RKE0ZnV6Dymr1x_gGPXjtjKZ3lwgkaVWVAjxiFh9IqwfVu2jbuJLFXWVjqTRWNLtuZiuL0qebZgUz1tm-0drHd1Qb2WGoOmQ/s1600/20190723_144027.jpg" /></a></div>
<br /></div>
<div>
Claviere. Konečně nahoře na posledním kopci. Ve 4 odpoledně tak překračuji hranici do Francie. Do páté země na trase. Od teď to už jen z kopce a pak skoro 300 km po rovině podél pobřeží až k Pyrenejím.<br />
<br /></div>
<div>
"Teď to pustím z kopce a skoro 100 km nebudu muset ani šlápnout!"</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Maluji si to v hlavě při pohledu na příznivý profil následné tratě ve Wahoo. Bohužel opak je pravdou. Dole ve Francii zrovna panují extrémní vedra s teplotami přes 40°C. Horký ohřátý vzduch z nížin tak prudce stoupá nahoru úbočím Alp. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Co to kurva je?!" rozčiluji se, když do toho vlítnu</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Je to jako jet proti horkému fénu zapnutému na maximum. Přestože jedu z prudkého kopce, šlapu silou, aby to vůbec jelo. Ať dělám co dělám, nejedu víc jak 17 km/h.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkfWKEZduhAWVBF535qUxhzozxAZbwhn12yk6KRfYMUUuaIcHjYbALTRiYVdJnK4OYG_a9Ozd9zVV_GRvzh4NEhZcCR2ZjpVTdzIocuJKTELgV9__9uX2LqbcIaAfRSoAbJSkXUNi2TxMm/s1600/20190723_162738.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkfWKEZduhAWVBF535qUxhzozxAZbwhn12yk6KRfYMUUuaIcHjYbALTRiYVdJnK4OYG_a9Ozd9zVV_GRvzh4NEhZcCR2ZjpVTdzIocuJKTELgV9__9uX2LqbcIaAfRSoAbJSkXUNi2TxMm/s1600/20190723_162738.jpg" /></a></div>
<br /></div>
<div>
"Grrrrrrr" zuřím</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Takhle jsem si to fakt nepředstavoval. Nejen že to fouká proti, ten horký vítr ještě strašně vysušuje. Ubírá tím ještě více sil. Po asi hodině boje jsem úplně hotovej a dokonale ugrilovanej. Musím si odfrknout nebo zhebnu. Odbočuji na odpočívadlo a koho tu nevidím.... Alberto.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Aleeeex! Ciao amico!" zdraví mě zase nadšeně<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhm8QzU02QtQfoaizseGBAbeHM-Ip47Nm3ww_lnmdPmw6qFugbmcd86JXbZWjsyGqO5Zv__u11SVJ1NmHupMnJ4jTexC-H3rmtbQ-qQIishNFZ0gS4LJHy8QKXJrYLqVns6h0AN-iu-MstP/s1600/20190723_173840.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhm8QzU02QtQfoaizseGBAbeHM-Ip47Nm3ww_lnmdPmw6qFugbmcd86JXbZWjsyGqO5Zv__u11SVJ1NmHupMnJ4jTexC-H3rmtbQ-qQIishNFZ0gS4LJHy8QKXJrYLqVns6h0AN-iu-MstP/s640/20190723_173840.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div>
Nicméně je vidět, že je vyndanej úplně stejně jako já. Skoro půl hoďky odpočíváme a pak jdeme dál. Spolu trpíme dalších asi 80 rozpálených kilometrů ve vařícím fénu. Kolem 9 večer přijíždíme k jezeru Lac de Serre-Ponçon, kde zastavujem v Mekáči na večeři. Při té příležitosti kontroluji trekr. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Cože?" nevěřím svým očím a ukazuji to Albertovi</div>
<div>
"My jsme teď spolu třetí?! Wau!" nemůžu tomu uvěřit</div>
<div>
"Vždyť jsme nikoho nepředjeli a ráno na Finestre jsem byl sedmý. Co se stalo?" ptám se sebe i Alberta zároveň </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<i>Pozn.: Až později se dozvídáme, že 4 jezdci před námi postupně přes den odstoupili, protože v extrémním horku v nížině ve Francii zkolabovali. </i></div>
<div>
<br /></div>
<div>
I přes tuto skvělou zprávu toho má Alberto už plný kecky. Bere si ubytko.<br />
<br />
"Dám si 4h spánek a v 1 nebo 2 ráno vyrazím dál." říká<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9qNr-cyjoLWpBDyJHUtD4EPS4yzJZa3rTwxQUGXI4WwTo9U-hfI2M36lVrzSrK-qwpTO37zjuIzK7lBUvzQb0kcAr4rlaHswmPDACXLztj8qYxS7KMeM9XYEbnck2O4-Jwx0-35B6-9UH/s1600/20190723_203725.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9qNr-cyjoLWpBDyJHUtD4EPS4yzJZa3rTwxQUGXI4WwTo9U-hfI2M36lVrzSrK-qwpTO37zjuIzK7lBUvzQb0kcAr4rlaHswmPDACXLztj8qYxS7KMeM9XYEbnck2O4-Jwx0-35B6-9UH/s1600/20190723_203725.jpg" /></a></div>
<br />
Mě se spát ještě nechce. S přicházející nocí se už trochu ochlazuje a to že jsme na 3. místě, mě strašně nakoplo. Čék se nemusí ani moc snažit a přijde to samo. He he. Pokračuji tedy dál.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Zase mi dochází voda. Mám jen poslední 2 deci. Projíždím městečkem Sisteron, ale nikde nemůžu najít nic otevřeného. Ve čtvrt na dvě ráno se není čemu divit.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_7sDP6L9eZM6j6WHRDPbUKgLdDTduvCMD96TXK2NwVFiBx-rs8FoMInBPgRev-10qnMdIRH6j9pWjY6IgT31_KQvzManu_JMsLmgFDsEDD-XqGjXX9FzycrWOexkK7kXZgaK0ro5toVPi/s1600/20190724_011520.jpg" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg_7sDP6L9eZM6j6WHRDPbUKgLdDTduvCMD96TXK2NwVFiBx-rs8FoMInBPgRev-10qnMdIRH6j9pWjY6IgT31_KQvzManu_JMsLmgFDsEDD-XqGjXX9FzycrWOexkK7kXZgaK0ro5toVPi/s400/20190724_011520.jpg" width="223" /></a></div>
Odbočuji z hlavní do úzké osvícené uličky, pěší promenády historickým centrem. Zákaz vjezdu kol v tuto hodinu nikdo řešit nebude. Míjím historické pítko se sousoším svatých. Skvělý. Vyleju poslední zbyteček vody a natočím oba bidony plné až po okraj. Zvednu hlavu. Přímo před očima visí nápis <i>NON POTABLE</i>.<br />
<br />
"Kurva!"<br />
<br />
Ta voda není pitná. Všechno vyleju a nemám nic. Jedu uličkou dál. Konečně záchrana! Otevřený bar. Sedí tam holka a tři kluci. Všichni mají očividně už trošku upito. Vlítnu tam v cyklistickém s dvěma bidony v ruce. Když mě vidí, následuje výbuch smíchu.<br />
<br />
"Takže ty nám říkáš, že teď v půl druhé ráno potřebuješ vodu, protože jedeš na kole závod do Barcelony, kam si vyjel před 3 dny z Vídně, jo?" shrnuje holčina mojí odpověď na otázku, co tu proboha dělám.<br />
"Jo, přesně tak." potvrzuji jí, že ač Francouzka anglicky rozumí velmi dobře<br />
<br />
Zase výbuch smíchu.<br />
<br />
"A kolik si za ty 3 dny ujel kilometrů" ptá holčina<br />
"Teď mám něco málo přes 1200 km, ale ještě pojedu dál." odpovídám<br />
<br />
Je z toho úplně unešená. Zve mě na pivo. Neodmítám. Další otázky. Výbuchy smíchu všech u baru. Další drinky. Úplná párty. Pěkně jsem to tu rozproudil. Z kluků (dvojčat) se vyklubou majitelé baru. Sice už mají kuchyň zavřenou, ale udělají mi ještě vynikající zapečené panini. Jako bonus přidávají druhé zdarma. Nechce se mi, ale musím jet. Už jsem tu přes půl hodiny. Holčina mě nechce pustit. Chce mi koupit další pivo. To už odmítám. Redbula na cestu ale od ní beru. Je milá. Poděkuji, se všemi se rozloučím a jedu dál.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHBHBcLGVr1kGj5dT5a6A6tc8UcFcUfQTmyejSvWOKwqxXM7IS-2yOcE7BcyGyuJlNFZHSlgLys0rH7BKR4AKjIOUXPxbQ55S2_ncvCMFJiZ9fcto4l08zrTObShbMvQWPIP-2iz31wWT1/s1600/20190724_013849.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="895" data-original-width="1600" height="356" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHBHBcLGVr1kGj5dT5a6A6tc8UcFcUfQTmyejSvWOKwqxXM7IS-2yOcE7BcyGyuJlNFZHSlgLys0rH7BKR4AKjIOUXPxbQ55S2_ncvCMFJiZ9fcto4l08zrTObShbMvQWPIP-2iz31wWT1/s640/20190724_013849.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Chci jet nocí co nejdéle. Je relativně chladno a jede se dobře. Předpověď na den slibuje zase "Heat wave" s extrémními vedry a teplotami přes 40°C. Tak si něco najíždím do foroty. Vydržím šlapat nakonec až do svítání. Bivak si rozbaluji kolem páté ráno na poli ve strništi hned vedle okrsky po které jedu. Spacák je zase zbytečný. I v noci je kolem 20°C. Proč ho sebou vlastně tahám? Zalezu zase jen do ždáráku. Budík řídím na 3,5h spánku na půl devátou. Dneska to byl skvělý den. Jako na houpačce. Ale jsem třetí! Usínám spokojeně a s úsměvem.<br />
<br />
<b>Celkem ujeto:</b> Sant Antonio di Susa (IT) - Montjustin (FR), <b>285 km, +4 150 m</b><br />
<b>Čas:</b> <b>21:25 </b>total<b>, </b><b>14:15 </b>moving<br />
<b>Záznam a mapa:</b> <a href="https://www.strava.com/activities/2558121378/overview" target="_blank">Viz STRAVA</a><br />
<br />
<br />
<h2>
Den 4. - Heat wave aneb najdi si svůj mrazák</h2>
</div>
<div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU1Fjc-gewq95AFGVIdrObMinEAwctfBKMs9PhXJFt_3jG-s6cNEVD1uUuSP2Wf4M2xIml5X0ASO7CQK_OIRKrbWcDpbwC6a_kMsXoi3_H7Ge2ZYxQK-jswNFTNZxpD8S1RXmIu3rubKGN/s1600/20190724_133515.jpg" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU1Fjc-gewq95AFGVIdrObMinEAwctfBKMs9PhXJFt_3jG-s6cNEVD1uUuSP2Wf4M2xIml5X0ASO7CQK_OIRKrbWcDpbwC6a_kMsXoi3_H7Ge2ZYxQK-jswNFTNZxpD8S1RXmIu3rubKGN/s1600/20190724_133515.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jediná sprcha, kterou jsem v tom vedru našel... </td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
"Uhhhhhh..." probouzím se leknutím, když zazvoní budík</div>
<div>
<br />
Jsem úplně propocený. Hlavu jsem měl sice ve stínu, ale zbytek těla ve žďáráku na slunci. Ač je teprv půl osmé ráno, teploměr na tacháči ukazuje už 27°C.<br />
<br />
"No, to bude zase výheň." hudrám si pod vousy<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyvcwqBatdIz8K4BXxIwyYBrIvgm6o3c_Nl7aih-Ho5T2dbO7E3jnwRu9tFRu3Fm9wqvr-nhzz3t0w7SxC4aYnPhH-JviatzrHFRVCVOnCRiGUkoiMQHfesCjqY67rp8QP_vzqQI3xI0hU/s1600/20190724_083411.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyvcwqBatdIz8K4BXxIwyYBrIvgm6o3c_Nl7aih-Ho5T2dbO7E3jnwRu9tFRu3Fm9wqvr-nhzz3t0w7SxC4aYnPhH-JviatzrHFRVCVOnCRiGUkoiMQHfesCjqY67rp8QP_vzqQI3xI0hU/s640/20190724_083411.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
O ranní sprchu se postarají vlhčené ubrousky. K snídani vdechnu zbytek panini od dvojčat. Namažu pořádně zadek. Začíná už <i>trochu</i> protestovat. Pro jistotu ještě házím oko na trekr.<br />
<br />
"Sakra, to ne!"<br />
<br />
Zjišťuji, že během toho co jsem spal, mě předjeli tři jezdci. Mezi nimi i Alberto a Andrej. Spadl jsem na 6. místo. Sakra.<br />
<br />
Okamžitě skáču na kolo a jedu je stíhat. Jsou sice už přede mnou, ale né tak daleko. Z počátku se mi jede skvěle. Rozčarování ze ztráty pozice mě pěkně nakoplo. Dlouho to ale nevydrží. Vedro vyhrává. Během pár hodin je na slunci opravdu nesnesitelně. Teplota už atakuje 40°C a dál roste. Šlapat vydržím v kuse maximálně hodinu. Pak se musím jít vždy někam schovat nebo svlažit. Moc toho tu není, ale na nějaké kašny a vodotrysky občas narazím.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5gCNyb_JmqlJ_f4jmTQVyMkjdKqlsc8BAzoF_guArjrkIDmRIIGkEXXEtsDat1E1blOZB5jlQ3xJLkzYbn0ObYJQhcY5AcO1aX72_YmA2NPO_CWC524V0jDO6I0um1cYUNelGnOKjKnzq/s1600/20190724_115431.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5gCNyb_JmqlJ_f4jmTQVyMkjdKqlsc8BAzoF_guArjrkIDmRIIGkEXXEtsDat1E1blOZB5jlQ3xJLkzYbn0ObYJQhcY5AcO1aX72_YmA2NPO_CWC524V0jDO6I0um1cYUNelGnOKjKnzq/s640/20190724_115431.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSuKp_niPiZq3oe2KEBWEShMxxsLSIvxmzuComAXqlh-EpMBVNceAndmfk-8pxz9PX9nKzjpxhS1aCpR0yPsVveIGq87brwiH7x16yenU2XTQjJG6OjGmIOUj8Oy6mOPPbESVowGPbZFmr/s1600/20190724_101927.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSuKp_niPiZq3oe2KEBWEShMxxsLSIvxmzuComAXqlh-EpMBVNceAndmfk-8pxz9PX9nKzjpxhS1aCpR0yPsVveIGq87brwiH7x16yenU2XTQjJG6OjGmIOUj8Oy6mOPPbESVowGPbZFmr/s640/20190724_101927.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: small; text-align: start;">V horku trpí i zadek. Už nevím jak si sednout. Vlhčené kapesníčky to jistí.</span></td></tr>
</tbody></table>
Sedím ve stínu u sámošky. Uklidil jsem nakoupené zásoby a vychutnávám si dnes už xtý mandlový nanuk. Koukám, naproti je pošta. Stále přemýšlím o tom péřovém spacáku, který jsem ještě nepoužil. Stejně jako další teplé věci, které s sebou táhnu v tomhle strašném vedru už očividně úplně zbytečně. Nepotřebné závaží. Bez nich by se mi jelo líp. Koukám na tu poštu. Napadá mě to všechno sbalit do podřidítkové brašny a celé poslat poštou domů. Polední pauza, zjišťuji na dveřích. Sakra. Tak někde jinde. Nechci se zdržovat čekáním.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmeWcWCMKXwSbCRv5OKSL5AdbNPq8zdo6TgnYcQwytwMq4Jy01DgKMlOGE_DSIjUcXUjZQNjmY8JvNQl3hgXKv8nctvMOxRChVvIFJHi_-huRA839zyqhxIcsUavxUVapBLFAXwPa9RN5r/s1600/20190724_100937.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjmeWcWCMKXwSbCRv5OKSL5AdbNPq8zdo6TgnYcQwytwMq4Jy01DgKMlOGE_DSIjUcXUjZQNjmY8JvNQl3hgXKv8nctvMOxRChVvIFJHi_-huRA839zyqhxIcsUavxUVapBLFAXwPa9RN5r/s1600/20190724_100937.jpg" /></a></div>
<br />
Vedro mě dál postupně zabijí. Už 44°C. V rámci možností ale postupuji. Blížím se pomalu k Montpellier. Je to ovocnářská oblast. Ovoce a hlavně čerstvé chlazené džusy z něj se tu prodávají na každém rohu. To mě zachraňuje. Jablečné, meruňkové, broskvové, hruškové. Litr na ex v tomhle vedru pro mě není problém.<br />
<br />
"Glo, glo, glo" klopím do sebe další litrovku hruškového<br />
"Ježiš, ten je vynikající!" olizuji se a pochvaluji džus paní farmářce<br />
<br />
"Jako to, že to máte v tom strašným vedru takhle skvěle vychlazený?" ptám se jí při placení<br />
"Máme to tady..." ukazuje prstem za sebe "...tady v chlaďáku."<br />
"Tohle to, to je chlaďák?" ukazuji na půlku přepaženého hangáru s obrovskými vraty<br />
"Ano, průmyslový chlaďák" přitakává<br />
<br />
"Fákt? Jé... a mohl bych si tam na chvíli vlézt a zchladit se?" napadá mě okamžitě<br />
"Éeee...." kouká na mě uříceného "...ale ano, jasně, jestli chce. Ale opatrně, je tam opravdu zima." svolí nakonec<br />
"Děkuju!!!"<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhojynZjE-OHrDwMWgPe_YHoG5ReEcJMzJBmMgmsIS7g-LJEQuQtd8fau8yfowSs5nN71gdeozDsq5GucOvmahULsc8TuiWxsajfL1vcoBrvloHI4VAFxM99atlUwxDcfYBtTwEam6Mc2MQ/s1600/20190724_163956.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhojynZjE-OHrDwMWgPe_YHoG5ReEcJMzJBmMgmsIS7g-LJEQuQtd8fau8yfowSs5nN71gdeozDsq5GucOvmahULsc8TuiWxsajfL1vcoBrvloHI4VAFxM99atlUwxDcfYBtTwEam6Mc2MQ/s640/20190724_163956.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Takový malý chlaďáček přes půl hangáru</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Zabouchnu za sebou vrata. Stojím tam, v omrzlé místnosti velké jak malá tělocvična, jen v triku a kraťasech a čekám do té doby než mi je zima. Chvilku to ještě vydržím. Až když se začnu klepat zimou vylézám.<br />
<br />
"Brrrrrrrr. Děkuji moc. Paráda! Jste moc hodná." poděkuji, skočím na kolo a jedu.<br />
<br />
Skvělý pocit z ochlazení vydrží ale asi jen 10 minut. Spíš 5. Zase strašný vedro.<br />
<br />
Kolem osmé večer projíždím pod městem Montpellier. Trasu jsem záměrně nevedl přes město ač je nádherné. Už jsem tu byl a průjezd městem by bylo velké zdržení. Něco je ale špatně. Vedro, litry ovocných džusů, šťáv a zmrzlin, možná i ten mrazák si berou svojí daň. V břiše se mi to strašně mele a není mi dobře. Asi úžeh. Končí to strašným průjmem. Je mi fakt blbě. Co půl hodiny stavím. Tak tak si stíhám odběhnout. Strašný.<br />
<br />
Přesto se snažím jet dál. V tom vedru a s všemi prostoji mám za celý den teprve slabých 180 km. To je strašně málo na to, že to bylo celé po rovině. Musím zase vydržet aspoň do svítání. V noci bude chladněji a určitě to pojede. Snažím se přesvědčit sám sebe.<br />
<br />
Špatné rozhodnutí. Měl jsem se někde ubytovat, jako včera Alberto, a vyjet po půlnoci. Místo toho se neefektivně plahočím směšnou rychlostí dál. Ze slunce a průjmu jsem unavený, chce se mi spát. Měním trasu víc k moři, přes Meze a nádherné Agde u pobřeží, kde jsme byli loni na dovolené. Doufám, že mě to trochu nakopne. To, že to tam dobře znám a hlavně že u moře bude snad trochu chladněji. Nic z toho se ale nekoná. Nepomáhá to. Volám domů. Prokecám s Ilčou za jízdy skoro hodinu. To pomáhá. Vzpomínáme, jaké to tu bylo loni super. Přemlouvá mě, abych šel už spát, když mi je, jak mi je. Ještě je ale brzo. Ještě musím jet. Loučíme se.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifz4movZYu21j-5SE5HsC0oxVaVdTuZaWoB7ALrTq2CLx0lK9FoXswOo1KFIuZxdEdPaZcg8Gq8K8GaVZ3I_2NISwUJLUoKsERCOTVZcWMarI5L2BlXLu1EfZx2DusrsEJ5emM04gkERKu/s1600/20190724_231408.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifz4movZYu21j-5SE5HsC0oxVaVdTuZaWoB7ALrTq2CLx0lK9FoXswOo1KFIuZxdEdPaZcg8Gq8K8GaVZ3I_2NISwUJLUoKsERCOTVZcWMarI5L2BlXLu1EfZx2DusrsEJ5emM04gkERKu/s1600/20190724_231408.jpg" /></a></div>
<br />
Několik dalších zastavení. Průjem stále nepřestává. Půl hodiny po půlnoci jsem v historickém městě Béziers. Mám strašnou spací krizi. Kdybych nebyl ve městě, šel bych okamžitě někam spát. Nikdo mě tu už ale neubytuje a na ulici spát nemůžu. To by bylo o hubu. Zastavuji v parčíku u řeky. Je tu lavička i pítko. Skvělý, to se hodí. Doplňuji pití. Padají mi u toho oči. Nejsem schopný jet dál. Musím si dát alespoň šlofíka. Teprve první power nap za tento závod. Zamykám kolo k pítku. Bojím se, že mi ho někdo ukradne zatímco usnu. Odpočet na mobilu nastavuji na 15 minut. Sotva lehnu na lavičku, usínám jak dřevo.<br />
<br />
"Pi píííí, pi píííí" vyvádí budík po 15 minutách<br />
<br />
Strašně se leknu. Vůbec nevím, kde jsem a co tu dělám. Chvilku trvá, než mi mozek zcela naběhne. Chci od tud rychle pryč. Takový divný pocit strachu a ohrožení. Skáču na kolo.<br />
<br />
"Škuuuuub" ozve se rána, cuknutí až málem sletím z kola<br />
"Do prdele, zámek!" uvědomím si<br />
<br />
Odnesl to jedna špice na zadním kole. Nepraskla, ale u ráfku je hodně ohnutá. Zadní kolo trochu háže, ale nic dramatického. Naštěstí. Ufff. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidb4UOTqBogqlxLe95iAxCejFHBWyDAWqanpFMDwduqzseDFIp9a1Hj5gRfM0y5017RM40cUAvTmSqFrqJnuHbukt8DbR9gmRezHcjqJBoNloF4Qg5bE_GgTtKZWhmzaHIGu1nmH3gZxMq/s1600/20190725_011047.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidb4UOTqBogqlxLe95iAxCejFHBWyDAWqanpFMDwduqzseDFIp9a1Hj5gRfM0y5017RM40cUAvTmSqFrqJnuHbukt8DbR9gmRezHcjqJBoNloF4Qg5bE_GgTtKZWhmzaHIGu1nmH3gZxMq/s640/20190725_011047.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Jedu dál. Původně jen abych vyjel z města a našel vhodné místo na spaní. Nemůžu ale nic najít. Nakonec je z toho další hodina a půl naprosto neefektivní jízdy. Průjem. Zastávky. Zimnice. Od té doby, co jsem se vzbudil, je mi zima. Přitom i v noci je stále vedro přes 25°C.<br />
<br />
Konečně nacházím něco na spaní. Opuštěnou, polorozpadlou salaš s děravou střechou. Budu schovaný před okolím. Za to jsem rád. Od toho šlofíku v parčíku v Béziers mám nějaký stihomam a strach. Není mi furt dobře. Zimnice se mnou lomcuje. Ještěže ta pošta měla odpoledne zavřeno a mám pořád svůj teplý péřový spacák. Rychlá hygiena, umýt se vlhčenými ubrousky a konečne, těsně před třetí ráno, ulehám do teplého spacáku. Ještě zkontrolovat trekr.<br />
<br />
"Ufff, zase třetí." zjišťuji s úlevou<br />
<br />
Na ten dnešní marast a ubohý nájezd po rovině dobrý. 4 jezdci jsou už ale kousek za mnou v Béziers... Chtěl jsem si přispat, že se mi trochu uleví. Bohužel. 3 hodiny spánku musí stačit. Zavírám konečně oči.<br />
<br />
"Zzzzzzzzz" <br />
<br />
<b>Celkem ujeto:</b> Montjustin (FR) - Salles d' Aude (FR),<b> 264 km, +755 m</b><br />
<b>Čas:</b> <b>16:50 </b>total<b>, </b><b>10:29 </b>moving<br />
<b>Záznam a mapa:</b> <a href="https://www.strava.com/activities/2560732308/overview" target="_blank">Viz STRAVA</a><br />
<br />
<br />
<h2>
DEN 5. a 6. - Nonstop do cíle</h2>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCypuoONglFt3oY-JNMOV6u6fcXtvU6z0Pz6UMiHGT7wzaowTZNhvZv8e4hIkIgudlI3qFGnPerRxM3o7GIt1POl59TdggcthrBWR5ssDGpXkPhHBzmiC2v8QnOEfJWXSV17z5ebgCVyjB/s1600/20190726_092212.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="876" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCypuoONglFt3oY-JNMOV6u6fcXtvU6z0Pz6UMiHGT7wzaowTZNhvZv8e4hIkIgudlI3qFGnPerRxM3o7GIt1POl59TdggcthrBWR5ssDGpXkPhHBzmiC2v8QnOEfJWXSV17z5ebgCVyjB/s1600/20190726_092212.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Pi pííí, pi pííí, pi...." vyzvání v 6:00 budíček</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Vstávám okamžitě. Spacák úplně propocený a mokrý. Na místo toho, abych začal jako vždy okamžitě balit, sahám po mobilu. Nejvíc ze všeho mě teď zajímá trekr.<br />
<br />
"No to hovno!" zuřím, co vidím<br />
<br />
Jsem až sedmý! Všichni 4 jezdci už jsou dávno přede mnou. Mezi nimi Andrej a dokonce i Tomáš Zaplatílek. Kde ten se tu vzal? Navíc mě dojíždí i Alberto, který je max 10 km za mnou.<br />
<br />
"No to hovno! Tohle teda ne! To ani hovno!"<br />
<br />
Opakuji to stále dokola jako mantru při bleskovém balení. Normálně nejsem sprostý, ale teď mě to dokonale nakopává a hecuje. Úplně mi tím vylétá adrenalin.<br />
<br />
"Tohle teda ne! To ani hovno!"<br />
<br />
Nikdy jsem se nesbalil tak rychle jako teď. Snídani neřeším, žádnou nemám. Za 19 minut už sedím na kole a šlapu. Ohlížím se. Alberto je dle trekru v podstatě na mojí úrovni. Nevidím ho. Dupu jak magor. Až teď si vzpomenu, že mi bylo vlastně včera špatně. Teď jsem sice vytočený do ruda, ale nic jiného mi naštěstí není.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu9C_oRC85MgdjzFv8otcNS4gv6Io5XlQFuAvcrSOSnoVR2nZhF_3TDKVi0g_QfjSu6Mr8p9Y-z8AVp5PGjsPxYtgM6plUEHh-A7O3D_Yt4jZ171Qsz4E8AaknlkzVHAZySyikrZ_tf63W/s1600/20190725_072259.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhu9C_oRC85MgdjzFv8otcNS4gv6Io5XlQFuAvcrSOSnoVR2nZhF_3TDKVi0g_QfjSu6Mr8p9Y-z8AVp5PGjsPxYtgM6plUEHh-A7O3D_Yt4jZ171Qsz4E8AaknlkzVHAZySyikrZ_tf63W/s1600/20190725_072259.jpg" /></a></div>
<br />
Vyvíjí se to dobře. Moje trasa sice není nic moc, samé polňačky a štěrkovky, ale je kratší. Exploro si s ní hravě poradí. Albertovi tak celkem ujíždím. Navíc dva ze čtyř borců přede mnou (Tomáš a jeden Ital) se vydávají do Andorry na CP3 Arcalis přímo z Francie tou nejkratší cestou. To jsem měl původně v plánu také. Pak se ale někde na síti provalilo, že lepší je to jet z Francie nejdříve do Španělska, tam se otočit, dojet zpět do Andorry a tou samou cestou zase zpátky do Španělska. Je to sice o něco delší, ale o skoro 3 000 výškových metrů méně. Takže časově o dost rychlejší. Přestože jsou tedy přede mnou, vím že mě asi neohrozí. Těm dalším dvěma (Andrej a jeden Holanďan), co jedou také přes Španělsko se rychle přibližuji. Holanďan se navíc na trekru jeví, že asi spí ve městě Perpignan. Jeho dot se na trekru vůbec nehýbe.<br />
<br />
"Skvělý. To půjde. To klapne!" konečně se trochu uklidňuji a mažu <i>hovno</i> ze slovníku<br />
<br />
Boj o poslední místo na bedně ještě není ztracený. Dovoluji si i zastavit na pumpě a konečně se pořádně nasnídat a dokoupit zásoby.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLCTI-tR7S-2dckXZbm25w-Ze5sGhy9iqjZ7hRww6fuaEXrvp7PBG4racUE04eEDDShggd_8g9YdhR6YNX3pClgaokt-11X9uujRfZhd35Kw9vyMsTro-v-LbgkL4kFMF9geovLYzVAWnw/s1600/20190725_082441.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhLCTI-tR7S-2dckXZbm25w-Ze5sGhy9iqjZ7hRww6fuaEXrvp7PBG4racUE04eEDDShggd_8g9YdhR6YNX3pClgaokt-11X9uujRfZhd35Kw9vyMsTro-v-LbgkL4kFMF9geovLYzVAWnw/s1600/20190725_082441.jpg" /></a></div>
<br />
Když se znovu rozjedu, vidím před sebou jezdce na obrašnovaném kole. Alberto, myslím si.<br />
<br />
"Sakra, to není možný. Jak mě mohl tak rychle dojet? Do pr..." nadávám<br />
<br />
Snažím se ho rychle dotáhnout. Mám ho. Ale to není on...<br />
<br />
Z jezdce se nakonec vyloupne usměvavý a naprosto vyrelaxovaný kluk z Pákistánu. Pořád se směje. Vypráví historky a vtipy, jak na běžícím pásu. Pracuje ve Švýcarsku ve velké IT firmě. Má pár týdnů dovolenou, tak si v bazaru koupil nějaký kolo, nosič, brašnu a jede si jen tak sám na výlet po Evropě. Mimo jiné míří také do Barcelony. Boží týpek. Skvěle pokecáme. Bohužel, ale potřebuji jet o dost rychleji, takže se musíme po pár společných km zase rozloučit.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9JIrJczFL1xbwjsd68h5sDOqelR94jmOx_icQZ3JxvZVVfeWEHGkOjB9Ag_swGEJp5sGCtbSWakK1ZM0V5MxSSiwlCqMt8AS3Cqxkz0eCwns-AQU00ITm8NI5srYHF0P8QSw1JmAiAWGd/s1600/20190725_092219.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="895" data-original-width="1600" height="356" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9JIrJczFL1xbwjsd68h5sDOqelR94jmOx_icQZ3JxvZVVfeWEHGkOjB9Ag_swGEJp5sGCtbSWakK1ZM0V5MxSSiwlCqMt8AS3Cqxkz0eCwns-AQU00ITm8NI5srYHF0P8QSw1JmAiAWGd/s640/20190725_092219.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Kolem desáté mám za sebou první dnešní stovku kilometrů. Po objetí města Perpignan se odbočuji vpravo po silnici kopírující kaňon řeky La Tét, která přitéká z hor. Pyreneje jsou přede mnou. Rovinka končí. Od teď to bude jen do kopce. A pořádného. Z nuly od moře vystoupat do nejdříve do výšky skoro 1600 m.n.m., sjezd a zase nahoru až do 2200 m.n.m. Musím na to doplnit zásoby. Hlavně pití.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4xUAxmlmwqWlgCT6OhmNhTwXBbbjlUCAHlCg7fv5fGry9uefcb5BoA65oNbEGFdHqiWndyTOFw2nJmNhlRvdvz22i1lWOz723H6i8AbySWUAH333110mPrranMCMuQhf3G-ec9ZIWwBrC/s1600/20190725_111320.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4xUAxmlmwqWlgCT6OhmNhTwXBbbjlUCAHlCg7fv5fGry9uefcb5BoA65oNbEGFdHqiWndyTOFw2nJmNhlRvdvz22i1lWOz723H6i8AbySWUAH333110mPrranMCMuQhf3G-ec9ZIWwBrC/s1600/20190725_111320.jpg" /></a></div>
<br />
<br />
Zastavuji u farmářů. Při pohledu na ovocné džusy se mi zvedá kufr, ale mají tu i balenou vodu. Jdu dovnitř pro chlazenou. Otevřu dveře a uvnitř u stolu, kdo tu nesedí...<br />
<br />
Andrej. Skvělý!<br />
<br />
"Čaaau" zdravím ho a vnitřně krotím svojí radost z toho, že jsem ho už dojel<br />
<br />
Prohodíme pár slov. Prý jede celou noc nonstop. Už je hodně vyndanej. Ospalá očička schovává neúspěšně za velké sluneční brýle. Musím toho využít. Musím vypadnout a jet. Zaplatím, rozloučím se s ním a mám se k odchodu. Nejdřív zkouší rychle pobalit věci, aby stihl vyjet se mnou. Pak ale mávne rukou ve znamení, že ještě nejede. Očividně potřebuje ještě pauzu.<br />
<br />
Vylezu ze statku. Vodu do bidonů. Skáču na kolo a jedu. Dupu, jak jen to jde. Kopec nekopec. Kontroluji trekr. Dobrý. Ještě nevyjel. Navíc zjišťuji, že i Holanďan stále spí v Perpignanu. Skvělý, když nepočítám Tomáše a toho Itala, kteří jednou přímo do Andorry, kde se zaseknou v kopcích, jsem teoreticky zase třetí. Není lepší vzpruhy než takovéto zjištění. Jo!<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD2koOr3vxi33nl9Fx3msNwJBMjbJQ7dEmIe_2tAxRFIOH9KhxIeQOCRaw7h-6EzYUB9V0vdmVpXItZLDwtiSuOwPMXa9_s0q-mj87l8_SD4PSFC_mQLUe8eMLBoR5ZcZE4IsClRwTlo7k/s1600/20190725_140409.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhD2koOr3vxi33nl9Fx3msNwJBMjbJQ7dEmIe_2tAxRFIOH9KhxIeQOCRaw7h-6EzYUB9V0vdmVpXItZLDwtiSuOwPMXa9_s0q-mj87l8_SD4PSFC_mQLUe8eMLBoR5ZcZE4IsClRwTlo7k/s640/20190725_140409.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfA7rIUH6G5MwuHV3Heq8al0WLo3JayqaCHawgqi5clPFU1MiXlPalIY6ZPZ2hCLmvY_-UXU-imyNgVKYw7bZ_Nw4V9mqzOKRCkoWzAQvbF6e88cAtQJCaTQbio9EGcUXfiHBDd7md2VYt/s1600/20190725_131606.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfA7rIUH6G5MwuHV3Heq8al0WLo3JayqaCHawgqi5clPFU1MiXlPalIY6ZPZ2hCLmvY_-UXU-imyNgVKYw7bZ_Nw4V9mqzOKRCkoWzAQvbF6e88cAtQJCaTQbio9EGcUXfiHBDd7md2VYt/s640/20190725_131606.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq2XUuIp1OFTwkuYP5vCFdJBx6zqsN0S43IGjdxFUUQclVbts8yThfQ8ddWArZwkWUdoHYbj6Cux7XUlxtsFyOK0xR2ltXN0tSRuxthpcFPH3-USdwcol0s-XaeLgtKnHZlDDf8azDdmoq/s1600/20190725_135556.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq2XUuIp1OFTwkuYP5vCFdJBx6zqsN0S43IGjdxFUUQclVbts8yThfQ8ddWArZwkWUdoHYbj6Cux7XUlxtsFyOK0xR2ltXN0tSRuxthpcFPH3-USdwcol0s-XaeLgtKnHZlDDf8azDdmoq/s640/20190725_135556.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Obecně kopce moc nemusím. Nepovažuji se za dobrého kopcaře, ale teď nabuzený, letím nahoru jako střela. Žádná únava. Výškové metry přibývají. Náskok na Andreje i Alberta se stále zvětšuje. Zase je strašné vedro, ale mě se jede naprosto skvěle. Baví mě to.<br />
<br />
Přesně ve tři dopoledne překračuji hranici. Španělsko. Sedmá země na trase. Nádherný výhled na majestátné a rozlehlé Pyreneje.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqn8g46k8yp6ExRx2fRt059RSWAUCQvuk4ZwGlnWQfRs-x1RAlWX0enlCvTyH0cJEKlJH_5tkj3lxal2uvIz5IDtHwkS33Q_gMqBol5y0PKo6HwucqCTEkly-hknOnjK-9catUWlvEApop/s1600/20190725_155727.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgqn8g46k8yp6ExRx2fRt059RSWAUCQvuk4ZwGlnWQfRs-x1RAlWX0enlCvTyH0cJEKlJH_5tkj3lxal2uvIz5IDtHwkS33Q_gMqBol5y0PKo6HwucqCTEkly-hknOnjK-9catUWlvEApop/s1600/20190725_155727.jpg" /></a></div>
<br />
Během sjezdu dolů přemýšlím, jak jsem do kopců kvůli těm teplým věcem a spacáku strašně těžký. Co s tím? Zkusit přeci jenom někde tu poštu? A pak mě to trklo.<br />
<br />
"Vždyť já jedu do Andorry ze Španělska a pak úplně tou samou cestou zpět!!!" ťukám si na čelo<br />
<br />
Brašny tak můžu někde sundat, schovat, vyjet na CP3 Arcalis na lehko bez nich a cestou zpět si je zase vyzvednout. Super!<br />
<br />
Sjedu 80 km dolů a odbočuji vpravo na Andorru na silnici po které se budu i vracet. Jakmile končí klesaní a začíná to zase stoupat, hledám vhodné místo. Nenápadný, zastrčený mostek přes říčku v lese. Ideální. Shazuji brašny. Pod mostkem je zamykám k naplaveným prknům a dalšími je ještě přikryji. Nic není vidět. Paráda. Skáču na kolo a jedu dál.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuvgCh0BSdoOxtKKw-Bj4gGPCfkZ1M_bBQcy4D-BrLFHKGnLLFuWxvCaOyPLpjBS9tAljjBBEmvHfMEhWibj5wfsapYd5aFHK05kVUR6rr-LzucS7mzjo59GibTvgzhjIBbsyioVocTx4J/s1600/20190725_184233.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuvgCh0BSdoOxtKKw-Bj4gGPCfkZ1M_bBQcy4D-BrLFHKGnLLFuWxvCaOyPLpjBS9tAljjBBEmvHfMEhWibj5wfsapYd5aFHK05kVUR6rr-LzucS7mzjo59GibTvgzhjIBbsyioVocTx4J/s640/20190725_184233.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
"Ho hóóóóó" raduji se, jak kolo prudce vyrazilo<br />
<br />
Je o nějakých 7 kg lehčí a vůbec ho necítim pod nohami. Pocit jako když přesedneš z kamionu do sporťáku.<br />
<br />
"Vžuuuuuum" letím jako namydlený blesk<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgs-wmmXtjLm3_LHZG1FKEqB9ggFSfBkV1YBFwWGfVaNR7OsPI6Vk5SUxS9lwGUP_uCfoB94nMkcAdfxVlnSmEySfhhIsqpxuKqDRkCLspqc6BDPEnUbz6qcm2YUmThEFRGXY8nJwPPHJAS/s1600/20190725_191045.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgs-wmmXtjLm3_LHZG1FKEqB9ggFSfBkV1YBFwWGfVaNR7OsPI6Vk5SUxS9lwGUP_uCfoB94nMkcAdfxVlnSmEySfhhIsqpxuKqDRkCLspqc6BDPEnUbz6qcm2YUmThEFRGXY8nJwPPHJAS/s640/20190725_191045.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA3wm0UobQb6yHN5WYWcuaixM0-D4FFns85m7YtHd30hTHoam2MBRRUjbc7kjE1f1bQxoBC3qYEPMCLJRuYSOtK2UhGuk7-muDHsjZqT-cnQhz0xv8NtzYhnvKAumXgF1WULuwh0j86Jtv/s1600/20190725_185553.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgA3wm0UobQb6yHN5WYWcuaixM0-D4FFns85m7YtHd30hTHoam2MBRRUjbc7kjE1f1bQxoBC3qYEPMCLJRuYSOtK2UhGuk7-muDHsjZqT-cnQhz0xv8NtzYhnvKAumXgF1WULuwh0j86Jtv/s640/20190725_185553.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Andorra. Osmá, poslední země na mé trase. Hranici překračuji přesně v 7 večer. Mám co dělat, jestli chci stihnout vyjet na CP3 Arcalis (2 229 m.n.m) nebo alespoň většinu ještě za světla. Teď jsem ve výšce jen 850 m.n.m.<br />
<br />
V hlavním městě Andorra La Vella jsem hned. Pokračuji rychle na Ordino. Tam se těším. Moc dobře to tam znám. Dokonce i Arcalis. Před 4 lety jsem tu běžel stomílovku <a href="https://beranyduc.blogspot.com/2015/07/andorska-ronda-dels-cims-170km-13-500m.html" target="_blank">Andorra Ultra Trail - Ronda dels Cims (170 km, +13 500m)</a>. Skončilo to sice blbě, mým vůbec prvním DNF, ale vzpomínky i tak krásné. Vybíhali jsme právě z Ordina a nahoře na Arcalis byla první občerstvovačka.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHkxlLV8xPeYRTcD-GGhwcPoUaNxlRjTu54C8X0mrwhx-_QXG263NRpelZ7mcIbrYsdzGBbZdkkBY-ViMjmZfSkowwAFr5fORK1AY9nGSLKKI-bHxk5lNpi3H8qmhN_2Cr4thSOYh4iPPO/s1600/20190725_200940.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHkxlLV8xPeYRTcD-GGhwcPoUaNxlRjTu54C8X0mrwhx-_QXG263NRpelZ7mcIbrYsdzGBbZdkkBY-ViMjmZfSkowwAFr5fORK1AY9nGSLKKI-bHxk5lNpi3H8qmhN_2Cr4thSOYh4iPPO/s640/20190725_200940.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Povinná zastávka v La Massana: Kebab, kam jsme chodili, když jsem tu byl před 4 lety</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Šlapu nahoru. Už se pomalu stmívá. Neustále sleduji trekr. Tomáš s Italem právě přejeli hranice do Andory z Francie a Alberto ze Španělska. Vypadá to víc než dobře. Náskok na všechny minimálně 2h, spíš víc. Začíná se mě zmocňovat euforie. Na CP3 budu 3. a vzhledem k tomu, že pak je to do Barcelony už jen z kopce (ó jak jsem se mýlil) měl bych to 3. místo už snad pohodlně udržet.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allow="encrypted-media" allowfullscreen="true" allowtransparency="true" frameborder="0" height="591" scrolling="no" src="https://www.facebook.com/plugins/video.php?href=https%3A%2F%2Fwww.facebook.com%2Fales.zavoral%2Fvideos%2F10219362218667932%2F&show_text=1&width=476" style="border: none; overflow: hidden;" width="476"></iframe>
</div>
<br />
Přesně v deset jsem nahoře. Už je tma. Vybalím si večeři: RedBull a Jesenku. Vezl jsem si jednu celou dobu až sem na CP3. Jako tu nejsladší odměnu. RedBull klopím na ex do chřtánu. Tahle noc bude dlouhá. Počítám, že budu muset šlapat celou noc nonstop, abych bednu udržel.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2muPtwFHq0w5dBxMbFn5H7IBuli4hw26JplwqmeMrpcVxj6vPZLkaDDt1jFN3QR5Ud4QgRvG7r4pSLRi_gmL53DGurTO7E65q7xfRPWpD7p5PcR_hHut_QEYj9oUs6MUYSdowOTq_Fn9L/s1600/20190725_220347.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2muPtwFHq0w5dBxMbFn5H7IBuli4hw26JplwqmeMrpcVxj6vPZLkaDDt1jFN3QR5Ud4QgRvG7r4pSLRi_gmL53DGurTO7E65q7xfRPWpD7p5PcR_hHut_QEYj9oUs6MUYSdowOTq_Fn9L/s640/20190725_220347.jpg" width="358" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkJ65CsGf6kcywir1FEouI2pPyL7xD4Wkn2Gcex94OBIuwLWxAieGutsa5K1hnXHeMqaPZ-DP3NG5tN1Lt4842d4lBter-xV-NRVGZ4g3mLyh2tlCa8SjNBVU8qqZspbyazgx9z3osZMGF/s1600/20190725_220635.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjkJ65CsGf6kcywir1FEouI2pPyL7xD4Wkn2Gcex94OBIuwLWxAieGutsa5K1hnXHeMqaPZ-DP3NG5tN1Lt4842d4lBter-xV-NRVGZ4g3mLyh2tlCa8SjNBVU8qqZspbyazgx9z3osZMGF/s640/20190725_220635.jpg" width="360" /></a></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglSasvp-YIrXDvRW6bpja8WKd-nlNav97vLexBzfycb2Tchbjawms1PR_OEMNEyWRcY8aVhAB786gyIK_vtYiAdI9Y4XZ4X0O3m1g8S8SKJum7bjq131Smrq01aaLz8hYefcliJMxjK_nY/s1600/20190725_221750.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglSasvp-YIrXDvRW6bpja8WKd-nlNav97vLexBzfycb2Tchbjawms1PR_OEMNEyWRcY8aVhAB786gyIK_vtYiAdI9Y4XZ4X0O3m1g8S8SKJum7bjq131Smrq01aaLz8hYefcliJMxjK_nY/s640/20190725_221750.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Z batůžku na zádech tahám teplé oblečení na chladný sjezd. Zapnu světla a pouštím to dolů. Čeká mě 100 km z kopce dolů a celkem nějakých 260 km do Barcelony. Noční sjezd serpentinami z takové výšky má něco do sebe. Zapínám i čelovku (<a href="https://www.kronium.cz/nabijeci-celovka-fenix-hm51r-ruby/prod_2070.html" target="_blank">Fenix HM51R</a>), abych si mohl přisvětlovat prudké zatáčky. Řežu je jak máslo. Adrenalin stříká proudem. Je to táááák skvělý.<br />
<br />
V půli sjezdu potkávám Alberta. Srdečně se pozdravíme, hodíme pár slov, popřejeme si good luck a letím dál. Noční Adorra la Vella je nádherná, ale vůbec nezastavuji. O půlnoci přejíždím hranici zpět do Španělska. Alberto mezitím akorát dojel na vrchol CP3, takže mám na něj 2 hodiny náskok. Tomáš je někde za půlkou stoupání. <br />
<br />
Pokračuji dál, stále zadarmo z kopce. Hlavně teď neminout ty odložené brašny. Naštěstí jsem si uložil GPS pozici do hodinek.<br />
<br />
"Pí pííííí" pípají neodbytně, když se přibližuji.<br />
<br />
Brašny na kole. Zdržení minimální. Jedu nocí dál. Průběžně sleduji trekr. Na Alberta už mám skoro 4 hodiny náskok. Asi si někde schrupl. Skvělé. Když na mě přijde krize, můžu se klidně hodinu dvě prospat a stále budu mít pohodlný náskok. Spát ale nechci a nebudu. Musím to dát nonstop. Vždyť první a druhý už jsou v cíli! Po Albertovi na CP3 ještě nikdo nevyjel. Tomáš je stále pod vrcholem. Asi tam spí. Na trekru je za mnou, dokonce už ve Španělsku, ještě číslo 69. Na CP3 tento jezdec na 100% nebyl, to jsem si hlídal, takže je to asi někdo, kdo to vzdal a jede nejkratší cestou do cíle. Myslím si a nevěnuji mu pozornost.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjmn48AUu383x-IDOj-_EhUPLjONBYYoOF7LN9QDY8vQa5yQ3wDCTrMys_bjbd_gTUJiOeiY4mAvYnoZFI3fSbPILurHXScF7M2S2Tvcc6J7rSFQOZvIgbCsstNgG2fwimTGARp9bPmXwb/s1600/20190726_022439.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgjmn48AUu383x-IDOj-_EhUPLjONBYYoOF7LN9QDY8vQa5yQ3wDCTrMys_bjbd_gTUJiOeiY4mAvYnoZFI3fSbPILurHXScF7M2S2Tvcc6J7rSFQOZvIgbCsstNgG2fwimTGARp9bPmXwb/s640/20190726_022439.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Představa o tom, jak to bude až do Barcelony v podstatě z kopce se mi postupně hroutí. Když máte na profilu kopce přes 2tis m.n.m a pak až do cíle jsou tam už jen nějaké malé brdky, přijde vám to skoro jako rovina. Jenže v reálu ty brdky mají skoro 1tis m.n.m a nejsou tam žádné serpentiny. Táhlé, těžké a naprosto nekonečné stoupání rovně snad bez jediné zatáčky. Kopec Collada de Clará (880 m.n.m) mě naprosto zabíjí. Kam se hrabe Arcalis.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2dojHNux0wKnTTtPItX5PCpCx3LFBahfpWtDUNhz66KQG8wtucgkldB_aT6fnDIbVv-9lwfjjzJRWnBHvIjbdHvlCjtod6KhAV0O_mAERMIfL4XwwVjNi4Jl7rE5-NLrOJbwck2w0y_R9/s1600/20190726_042123.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2dojHNux0wKnTTtPItX5PCpCx3LFBahfpWtDUNhz66KQG8wtucgkldB_aT6fnDIbVv-9lwfjjzJRWnBHvIjbdHvlCjtod6KhAV0O_mAERMIfL4XwwVjNi4Jl7rE5-NLrOJbwck2w0y_R9/s1600/20190726_042123.jpg" /></a></div>
<br />
Jedu dolů. Jsem tak vyšťavenej, že vůbec nešlapu. Nechávám to jet jen tak samospádem. Tepovka padá do hlubokých klidových hodnot. Všude tma. V kuželu světla jen monotónně ubíhá bílá krajnice. Je to tak uspávající. Sakra. Začíná se mi chtít ukrutně spát. Už jsou taky 4 ráno. Musím si dát na chvilku šlofika. Cítím, že jsem ve stavu těsně před mikrospánky. Nemůžu jet dál. Kontroluji trekr. Sotva na to vidím, jak mi padají oči. Tom je akorát na vrcholu CP3. Alberto stále aspoň tři hodiny za mnou. Číslo 69 se stále přibližuje, ale toho neřeším. Nastavuji odpočet na mobilu. 15 minut na lavičce bude stačit.<br />
<br />
"Zzzzzzzzzz"<br />
<br />
Pomohlo to, ale asi jen na další necelou hodinu jízdy. Další 15 minutový power nap. V sedě opřený o nějaký barák na konci vesnice. Vytuhnu snad ještě dřív než stačím dosednout.<br />
<br />
"Zzzzzzzzzzzzzzz"<br />
<br />
Nakonec celkem 3 šlofíky. Je 7 ráno. Konečně už zcela světlo. Teď už to půjde. Do cíle do Barcelony je to něco málo přes 100 km. Šlapu dál. Dle trekru vše v pořádku, až na tu 69, která už je skoro za mnou, je vše v klidu. Alberto i Tom jsou za mnou s několika hodinovým odstupem. Najedou mi začnou chodit na display mobilu SMSky:<br />
<br />
"Zabééééér, už je skoro za tebou, ať tě nepředjede!"<br />
"Musíš to 3. místo udržet! Ten Ital Paolo Zanetta č. 69 už tě skoro má!"<br />
<br />
Pár kamarádů mi i volá se stejnou zprávou.<br />
<br />
"Cože? To není možné, vždyť na CP3 nebyl! To není možne!" oponuji a zuřím<br />
<br />
Ale co když jsem to přehlédl a on tam opravdu byl? Nesmí mě dojet! Myslel jsem, že v klidu došlapu těch 100km do cíle a najednou zase obrovsky stres. Šlapu co to dá. Nesmí mě dojet. Nemůžu tu bednu ztratit!<br />
<br />
Ale nejde to. Jsem už unavený. Nestihl jsem se ani ještě nasnídat. Už nemám z čeho brát. Žaneta (jak jsem si Itala překřtil) se neustále přibližuje. Navíc začíná zase stoupání tentokrát k horskému masivu Montserrat u Barcelony. Také se do mě začíná opírat zase obrovské vedro. To už jsem opravdu na konci sil. Uhnaný jak smečkou vlků.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivVq0R2wdXxC2DMVJE5881l5CNinPstDiXFnw118qkatIl2Hr8R_Cz8Wy4TbKw4VLvDJOFKChsxCBllvcPhdqy-MGx6cwMCW5Rc88dOcRronpdj4kItaiX7E5XzzmqJB2nK5NmRKbeiJK5/s1600/20190726_084629.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="902" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivVq0R2wdXxC2DMVJE5881l5CNinPstDiXFnw118qkatIl2Hr8R_Cz8Wy4TbKw4VLvDJOFKChsxCBllvcPhdqy-MGx6cwMCW5Rc88dOcRronpdj4kItaiX7E5XzzmqJB2nK5NmRKbeiJK5/s1600/20190726_084629.jpg" /></a></div>
<br />
Slézám z kola. Sedám na zem a vdechuji zbytek bagety ze včera. Následují všechny Snickers a MilkyWay, co jsem ještě našel po kapsách. Jsem energeticky úplně na nule. Stále sleduji silnici za mnou, zda mě nedohání. Najednou ho vidím: Žaneta. Už mě má. Zastavuje u mě.<br />
<br />
Stále jsem přesvědčený na CP3 nebyl a tak vyzvídám. On ale anglicky mluví velmi mizerně.<br />
<br />
"Ty stále závodíš nebo si to už vzdal?" ptám se Žanety<br />
"No, no. Závodím. Si, si. Závod." odpovídá<br />
"A byl si na CP3 na Arcalisu?"<br />
"Si, si CP3"<br />
"A máš fotku?" ptám se ho, protože na každém CP musíme dle pravidel udělat i kontrolní selfie<br />
"Si, si, foto mám." mává na mě fotkou v mobilu.<br />
<br />
"Sakra, on tam fakt byl! To není možný..." konstatuji v duchu zklamaně<br />
<br />
Už jsem mu to málem zbaštil, když v tom si všimnu, že na ceduli na fotce za ním není nápis Arcalis, ale Coll d´ Ordino, Andora, 1 987m.<br />
<br />
"Ale to není CP3 Arcalis! To si byl špatně, koukej!" ukazuji mu svojí fotku<br />
<br />
Je na ní vrcholová tabule Arcalis, Andora, 2 229m. Kouká na to nevěřícně. Nakonec připouští, že asi udělal chybu.<br />
<br />
"Nevadí. Dojedu do cíle rychleji než ty, dostanu třeba hodinu penalizaci, ale budu třetí." vysypal ze sebe lámanou angličtinou.<br />
<br />
Skáče na kolo a mizí v dáli. Skáču taky a jedu za ním. Snažím se ho držet na dohled, ale je prostě rychlejší. Nechávám ho jet. Nevěřím tomu, že mu dají jen hodinu penalizaci za neprojetí vrcholu na který se stoupá několik hodin. Tipuji, že ho spíš diskvalifikují. Trochu se tím uklidňuji.<br />
<br />
Když to nehrotím, jede se mi konečně zase parádně. Navíc masiv Montserrat je naprosto úžasný. Roztodivné vápencové skalní útvary šplhající se vysoko do nebe. Některé vypadají jako prsty, jiné jako zuby obrovské pily. Krásné scenérie a ještě krásnější sjezd dolů po nádherných silničkách a serpentinách.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6WNRCx_51QSxBgAmJCjCF1bEuGdetxtPnC9vnO2X_eu_49CkzHrtNr0qOYimMPKnefj6PaBcR3_5fOcuwerxChCv43PIg16F9AOUTxL8cAvcavqEFWwecR44zxCYUi4TZt-rX8r9bVPbC/s1600/20190726_093454.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="902" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6WNRCx_51QSxBgAmJCjCF1bEuGdetxtPnC9vnO2X_eu_49CkzHrtNr0qOYimMPKnefj6PaBcR3_5fOcuwerxChCv43PIg16F9AOUTxL8cAvcavqEFWwecR44zxCYUi4TZt-rX8r9bVPbC/s640/20190726_093454.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwRgJ11zLbTELeeHlCUFxuBYJuz5kO3QXZT5n5mMijH6j1U1al1H2tJMiym47YT0lmd_QNxPVaFE6UXWnbBBuLsJU1zAYdWd9Z9BluJJIGtbRGTtKdylegNV0FxIErYntPqDiYKxRCQRFr/s1600/20190726_090654.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwRgJ11zLbTELeeHlCUFxuBYJuz5kO3QXZT5n5mMijH6j1U1al1H2tJMiym47YT0lmd_QNxPVaFE6UXWnbBBuLsJU1zAYdWd9Z9BluJJIGtbRGTtKdylegNV0FxIErYntPqDiYKxRCQRFr/s640/20190726_090654.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2RbnZFZVYb41BTGuwd45vcZ6B9MS3m4aMl4UjMIF-EVvjW5qbAITnKDT5e97WMvKg7D8_M4YpPq6di_GGpwFp127jSseBwU3A0TumG3iL9baJKZYYCKvPr5zIU2DbfZdmUtkObyLAL2Wj/s1600/20190726_091519.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg2RbnZFZVYb41BTGuwd45vcZ6B9MS3m4aMl4UjMIF-EVvjW5qbAITnKDT5e97WMvKg7D8_M4YpPq6di_GGpwFp127jSseBwU3A0TumG3iL9baJKZYYCKvPr5zIU2DbfZdmUtkObyLAL2Wj/s640/20190726_091519.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Dole v nížině zase obrovské vedro. V provozu mě drží jen vodní fontány, pítka a nespočet nanuků koupených po cestě. Předposlední kopec. Zase utrpení jej vyšlapat. Sleduji přitom trekr. Žaneta mi stále hodně ujíždí. Aberto je stále několik hodin za mnou.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7mqrhuAujhIQ-vgMaRb397CcoDXHQcScTbs3Z38WJdjEHq678aSqJZ30RwNyxjGqN4ThiRCrTy2ixc-MhKOvLcjt5gC5AMAIcxjAhaHqteTQsYgEu-zIUfBi4tEuBiVRMNxuEII7aSaMg/s1600/20190726_104613.jpg" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj7mqrhuAujhIQ-vgMaRb397CcoDXHQcScTbs3Z38WJdjEHq678aSqJZ30RwNyxjGqN4ThiRCrTy2ixc-MhKOvLcjt5gC5AMAIcxjAhaHqteTQsYgEu-zIUfBi4tEuBiVRMNxuEII7aSaMg/s1600/20190726_104613.jpg" /></a></div>
<br />
Jsem nahoře. Už vidím v dálce moře a hlavně Barcelonu! Je obrovská. Dalo by se jet přímo dolů, ale povinná závěrečná část trati musí samozřejmě vymést i ten úplně poslední kopec Tibidabo (512 m.n.m) s televizním vysílačem Torre de Collserola přímo nad Barcelonou.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2ePyB1fzU2mdmA_2c4oC71qRpUfXzMLldApNaxXk93KKlz_I5EMywhkZ-9ViYmqL2VNUFnQfBIgW6YvE7Zw1dBsgSolcNMxy-uXyp5U-IyhNdFXkFxevAnDDGuqMjIvEnAc7A9kqNxS5H/s1600/20190728_105311.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi2ePyB1fzU2mdmA_2c4oC71qRpUfXzMLldApNaxXk93KKlz_I5EMywhkZ-9ViYmqL2VNUFnQfBIgW6YvE7Zw1dBsgSolcNMxy-uXyp5U-IyhNdFXkFxevAnDDGuqMjIvEnAc7A9kqNxS5H/s640/20190728_105311.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ43an8l1DX78LKM2W-BqD3jPBjcHJbNcOzqllFnHJJLVuJG91wUYvogyyGACY3O8-zTuZk2zcL7yFK7Z6miT7-363wMJ483_ZnXi-wwm-_8r9rz-Su-39pg93dgUAvpzH_s2nE2Rbcufm/s1600/20190726_140758.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZ43an8l1DX78LKM2W-BqD3jPBjcHJbNcOzqllFnHJJLVuJG91wUYvogyyGACY3O8-zTuZk2zcL7yFK7Z6miT7-363wMJ483_ZnXi-wwm-_8r9rz-Su-39pg93dgUAvpzH_s2nE2Rbcufm/s640/20190726_140758.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Výhledy z tohoto kopce na Barcelonu jsou úchvatné, ale já už se vidím dole v cíli. Začínají se mě zmocňovat emoce. Jsem tak blízko. Pouštím to serpentinami dolů. Objevují se okrajové domy a ulice. Napojuji se hlavní bulvár. Odbočuji vlevo. Proplétám se mezi lidmi a cyklisty ve středu bulváru a najednou ho v dálce vidím: Vítězný oblouk. Cíl mojí cesty. Cesty, která ještě nevím jak dopadne. Netuším, jak to s Žanetou bude a kdo z nás bude třetí. S přibližujícím se obloukem se zvedá moje nervozita a očekávání.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyFQs7WXPQQ5LsBEKrON4FQiiDKOYIGdgtwIaALEX5vVzhaEE1b2rbyhmgDp-JdXJAByq5yhjYwRBcHMqTV_fEJAz72VMYSNwyCADGfsxM8A_1K5pE3UH6TH64Mjr85-A8Br3Js2EhS-77/s1600/AB709864.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyFQs7WXPQQ5LsBEKrON4FQiiDKOYIGdgtwIaALEX5vVzhaEE1b2rbyhmgDp-JdXJAByq5yhjYwRBcHMqTV_fEJAz72VMYSNwyCADGfsxM8A_1K5pE3UH6TH64Mjr85-A8Br3Js2EhS-77/s640/AB709864.jpg" width="426" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2RNKG7bMC-yiaTrS4TFksjdc4kMRcoEAuU4mbljKtsEF5VbqpruJVxnXrA8LAhlIWVtcDBoGohPHbKpt_Ubl7oMl50xqXf_XlddgS7xinwBhTZkFHaqHsNf4kMeFOXfd0ptnhNVjOsosr/s1600/AB709873.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1067" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2RNKG7bMC-yiaTrS4TFksjdc4kMRcoEAuU4mbljKtsEF5VbqpruJVxnXrA8LAhlIWVtcDBoGohPHbKpt_Ubl7oMl50xqXf_XlddgS7xinwBhTZkFHaqHsNf4kMeFOXfd0ptnhNVjOsosr/s640/AB709873.jpg" width="426" /></a></div>
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPK9Y3_REETolX9Le6Ww4PHzI2vD5R25s1MJVChUPbdxN-x0t6dlRep0cun5ts1AjkfDTznRlEEI1weG_G_i-AUW4GyRJqk3YclM97sww_uZOwHbprQ98oWOMMEs-YLcwjJoAQUw9dc-bj/s1600/AB709878-001.jpg" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1068" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPK9Y3_REETolX9Le6Ww4PHzI2vD5R25s1MJVChUPbdxN-x0t6dlRep0cun5ts1AjkfDTznRlEEI1weG_G_i-AUW4GyRJqk3YclM97sww_uZOwHbprQ98oWOMMEs-YLcwjJoAQUw9dc-bj/s1600/AB709878-001.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8px;">Foto: Michael Wacker</span></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
Jsem tu. Ve 14:32 po 5 dnech 22 hodinách a 32 minutách projíždím vítězným obloukem a jsem v cíli.<br />
Napjatě sleduji Michaela, hlavního orga. Dobíhá ke mě s foťákem. Visím mu na rtech a čekám na jeho resumé ohledně výsledku.<br />
<br />
"Ano, jsi třetí finišer. Gratuluji!" potvrzuje Michael moje očekávání<br />
"Joooooooo! YES! Jo! Huráááá!" raduji se jak malej kluk<br />
<br />
Žaneta nejen že neprojel CP3 Arcalis, ale on nakonec neprojel ani první CP Stelvio. Celkem překvapivé, že jakožto Ital netrefí ani na Stelvio... Závod si tedy velmi ulehčil a nakonec není vůbec klasifikován.<br />
<br />
Zamáčknu slzičku. Jsem dojat. Přestože jsem neměl nejrychlejší trasu, vyhýbal se záměrně hlavním silnicím a první dva kluci mi tak strašne ujeli, tak to nakonec vyšlo. Dokázal jsem to. Znova na bedně. 3. místo. Obrovská radost a zadostiučinění. Konečně se můžu pořádně vyspat.<br />
<br />
"Zzzzzzzzzzz"<br />
<br />
<b>Celkem ujeto:</b> Salles d' Aude (FR) - Barcelona (E),<b> 535 km, +6 520 m</b><br />
<b>Čas:</b> <b>32:20 </b>total<b>, </b><b>23:42 </b>moving<br />
<b>Záznam a mapa:</b> <a href="https://www.strava.com/activities/2564676792" target="_blank">Viz STRAVA</a><br />
<br />
<br />
<h2>
DOSLOV</h2>
<div>
<ul>
<li>Alberto dojel do cíle 4h po mě. Mezitím jsem se stačil ubytovat, hoďku si schrupnout a pak jsem ho šel přivítat v cíli.</li>
<li>Tomáš dojel necelé 2h po Albertovi. </li>
<li>Celkově jsem ujel 2 120 km a +20 830 m převýšení za 5 dní 22 hodin a 33 minut.</li>
<li>Skončil jsem na 3. místě ze 100 závodníků za Xavierem Pesnel (-23h) a Carlosem Mazonem (-18h). </li>
<li>V průměru jsem jel 358 km, +3 360 m denně. Nejvíc 624 km první den. </li>
<li>Vyjma první a poslední noci nonstop jsem spal cca 3h denně. Za těch skoro 6 dní jsem naspal celkem 13,5 hodin.</li>
<li>Všech 6 Čechů nakonec dojelo do cíle. Žádné DNF! </li>
<li>Vzali jsme si všichni společný pokoj v jednom hostelu v centru. Ty 4 dny do odletu domů byly v Barceloně jako jedna velká párty. Přes den koupání v moři, pravidelné nabírání ztracené váhy v restauracích <i>All You Can Eat, </i>večer hospody a na závěr dne kartony roztodivných piv v plechu na pokoji... </li>
</ul>
<blockquote class="instagram-media" data-instgrm-permalink="https://www.instagram.com/p/B0knO94CIr6/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" data-instgrm-version="12" style="background: rgb(255, 255, 255); border-radius: 3px; border: 0px; box-shadow: rgba(0, 0, 0, 0.5) 0px 0px 1px 0px, rgba(0, 0, 0, 0.15) 0px 1px 10px 0px; margin: 1px; max-width: 540px; min-width: 326px; padding: 0px; width: 99.375%;">
<div style="padding: 16px;">
<a href="https://www.instagram.com/p/B0knO94CIr6/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank"> </a><br />
<div style="align-items: center; display: flex; flex-direction: row;">
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; flex-grow: 0; height: 40px; margin-right: 14px; width: 40px;">
</div>
<div style="display: flex; flex-direction: column; flex-grow: 1; justify-content: center;">
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; margin-bottom: 6px; width: 100px;">
</div>
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; width: 60px;">
</div>
</div>
</div>
<div style="padding: 19% 0px;">
</div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0knO94CIr6/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank"> </a><br />
<div style="display: block; height: 50px; margin: 0px auto 12px; width: 50px;">
<a href="https://www.instagram.com/p/B0knO94CIr6/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank"><svg height="50px" version="1.1" viewbox="0 0 60 60" width="50px" xmlns:xlink="https://www.w3.org/1999/xlink" xmlns="https://www.w3.org/2000/svg"><g fill-rule="evenodd" fill="none" stroke-width="1" stroke="none"><g fill="#000000" transform="translate(-511.000000, -20.000000)"><g><path d="M556.869,30.41 C554.814,30.41 553.148,32.076 553.148,34.131 C553.148,36.186 554.814,37.852 556.869,37.852 C558.924,37.852 560.59,36.186 560.59,34.131 C560.59,32.076 558.924,30.41 556.869,30.41 M541,60.657 C535.114,60.657 530.342,55.887 530.342,50 C530.342,44.114 535.114,39.342 541,39.342 C546.887,39.342 551.658,44.114 551.658,50 C551.658,55.887 546.887,60.657 541,60.657 M541,33.886 C532.1,33.886 524.886,41.1 524.886,50 C524.886,58.899 532.1,66.113 541,66.113 C549.9,66.113 557.115,58.899 557.115,50 C557.115,41.1 549.9,33.886 541,33.886 M565.378,62.101 C565.244,65.022 564.756,66.606 564.346,67.663 C563.803,69.06 563.154,70.057 562.106,71.106 C561.058,72.155 560.06,72.803 558.662,73.347 C557.607,73.757 556.021,74.244 553.102,74.378 C549.944,74.521 548.997,74.552 541,74.552 C533.003,74.552 532.056,74.521 528.898,74.378 C525.979,74.244 524.393,73.757 523.338,73.347 C521.94,72.803 520.942,72.155 519.894,71.106 C518.846,70.057 518.197,69.06 517.654,67.663 C517.244,66.606 516.755,65.022 516.623,62.101 C516.479,58.943 516.448,57.996 516.448,50 C516.448,42.003 516.479,41.056 516.623,37.899 C516.755,34.978 517.244,33.391 517.654,32.338 C518.197,30.938 518.846,29.942 519.894,28.894 C520.942,27.846 521.94,27.196 523.338,26.654 C524.393,26.244 525.979,25.756 528.898,25.623 C532.057,25.479 533.004,25.448 541,25.448 C548.997,25.448 549.943,25.479 553.102,25.623 C556.021,25.756 557.607,26.244 558.662,26.654 C560.06,27.196 561.058,27.846 562.106,28.894 C563.154,29.942 563.803,30.938 564.346,32.338 C564.756,33.391 565.244,34.978 565.378,37.899 C565.522,41.056 565.552,42.003 565.552,50 C565.552,57.996 565.522,58.943 565.378,62.101 M570.82,37.631 C570.674,34.438 570.167,32.258 569.425,30.349 C568.659,28.377 567.633,26.702 565.965,25.035 C564.297,23.368 562.623,22.342 560.652,21.575 C558.743,20.834 556.562,20.326 553.369,20.18 C550.169,20.033 549.148,20 541,20 C532.853,20 531.831,20.033 528.631,20.18 C525.438,20.326 523.257,20.834 521.349,21.575 C519.376,22.342 517.703,23.368 516.035,25.035 C514.368,26.702 513.342,28.377 512.574,30.349 C511.834,32.258 511.326,34.438 511.181,37.631 C511.035,40.831 511,41.851 511,50 C511,58.147 511.035,59.17 511.181,62.369 C511.326,65.562 511.834,67.743 512.574,69.651 C513.342,71.625 514.368,73.296 516.035,74.965 C517.703,76.634 519.376,77.658 521.349,78.425 C523.257,79.167 525.438,79.673 528.631,79.82 C531.831,79.965 532.853,80.001 541,80.001 C549.148,80.001 550.169,79.965 553.369,79.82 C556.562,79.673 558.743,79.167 560.652,78.425 C562.623,77.658 564.297,76.634 565.965,74.965 C567.633,73.296 568.659,71.625 569.425,69.651 C570.167,67.743 570.674,65.562 570.82,62.369 C570.966,59.17 571,58.147 571,50 C571,41.851 570.966,40.831 570.82,37.631"></path></g></g></g></svg></a></div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0knO94CIr6/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">
</a>
<br />
<div style="padding-top: 8px;">
<div style="color: #3897f0; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; font-style: normal; font-weight: 550; line-height: 18px;">
<a href="https://www.instagram.com/p/B0knO94CIr6/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">Zobrazit příspěvek na Instagramu</a></div>
</div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0knO94CIr6/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">
</a>
<br />
<div style="padding: 12.5% 0px;">
</div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0knO94CIr6/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">
</a>
<br />
<div style="align-items: center; display: flex; flex-direction: row; margin-bottom: 14px;">
<div>
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; height: 12.5px; transform: translateX(0px) translateY(7px); width: 12.5px;">
</div>
<div style="background-color: #f4f4f4; height: 12.5px; margin-left: 2px; margin-right: 14px; transform: rotate(-45deg) translateX(3px) translateY(1px); width: 12.5px;">
</div>
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; height: 12.5px; transform: translateX(9px) translateY(-18px); width: 12.5px;">
</div>
</div>
<div style="margin-left: 8px;">
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 50%; flex-grow: 0; height: 20px; width: 20px;">
</div>
<div style="border-bottom: 2px solid transparent; border-left: 6px solid rgb(244, 244, 244); border-top: 2px solid transparent; height: 0px; transform: translateX(16px) translateY(-4px) rotate(30deg); width: 0px;">
</div>
</div>
<div style="margin-left: auto;">
<div style="border-right: 8px solid transparent; border-top: 8px solid rgb(244, 244, 244); transform: translateY(16px); width: 0px;">
</div>
<div style="background-color: #f4f4f4; height: 12px; transform: translateY(-4px); width: 16px;">
</div>
<div style="border-left: 8px solid transparent; border-top: 8px solid rgb(244, 244, 244); height: 0px; transform: translateY(-4px) translateX(8px); width: 0px;">
</div>
</div>
</div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0knO94CIr6/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">
</a>
<br />
<div style="display: flex; flex-direction: column; flex-grow: 1; justify-content: center; margin-bottom: 24px;">
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; margin-bottom: 6px; width: 224px;">
</div>
<div style="background-color: #f4f4f4; border-radius: 4px; flex-grow: 0; height: 14px; width: 144px;">
</div>
</div>
<a href="https://www.instagram.com/p/B0knO94CIr6/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="background: rgb(255, 255, 255); line-height: 0; padding: 0px; text-align: center; text-decoration: none; width: 100%;" target="_blank">
</a>
<br />
<div style="color: #c9c8cd; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17px; margin-bottom: 0px; margin-top: 8px; overflow: hidden; padding: 8px 0px 7px; text-align: center; text-overflow: ellipsis; white-space: nowrap;">
<a href="https://www.instagram.com/p/B0knO94CIr6/?utm_source=ig_embed&utm_campaign=loading" style="color: #c9c8cd; font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; font-style: normal; font-weight: normal; line-height: 17px; text-decoration: none;" target="_blank">Příspěvek sdílený Aleš Zavoral 🐏 (@aleszavoral)</a>, <time datetime="2019-07-31T07:04:14+00:00" style="font-family: Arial, sans-serif; font-size: 14px; line-height: 17px;">Čec 31, 2019 v 12:04 PDT</time></div>
</div>
</blockquote>
<script async="" src="//www.instagram.com/embed.js"></script>
<br />
<ul>
<li>Jeden z důvodů proč jsem jel tento o dost kratší závod něž loňský NC4000 bylo otestovat všechny změny na kole, které mi měly pomoct od problémů s ulnárními nervy v rukou. Zatím co loni jsem po NC4000 nemohl 4 měsíce hýbat prsty, letos to bylo, jak při závodě, tak po něm naprosto bez problému. Povedlo se, příště tak můžu zkusit zase něco delšího :)</li>
<li>Závod se mi nakonec líbil a to nejen kvůli té třešničce na dortu v podobě 3. místa. Nicméně moje rozhodnutí, že už nikdy nepojedu závod bez fixní trasy, to nezměnilo.</li>
</ul>
<i><span style="font-family: inherit;">Poznámka: Tento blog jsem nakonec sepsal přesně rok po závodě. Dříve jsem na to nenašel čas. Pořád jsem říkal: "To bych musel být doma na neschopence, abych to někdy sepsal. Jindy na to nemám čas". Blog o <a href="https://beranyduc.blogspot.com/2019/05/north-cape-4000-evropou-z-jihu-na-sever.html" target="_blank">NC4000</a> jsem loni sepsal také během 14 denní angíny. Na jaře ale přišel Covid-19 a skoro všechny závody včetně Bike Nonstop US (5700 km), na který jsem byl přihlášený, byly zrušeny. Snad jediný závod, který nakonec nebyl kvůli covidu zrušen, byl právě Three Peaks Bike Race. Letos z Vídně do Nice. Dlouho jsem se rozmýšlel. Slib, že už nepojedu závod bez fixní trasy stále platil. Nakonec jsem se ale i přes tento slib 3 týdny před startem rozhodl jet, přihlásil se a zaplatil startovné. Pouhé 2 dny poté mě chytl slepák, šel jsem na operaci a závod musel zrušit. Během 3 týdnů na neschopence jsem pak měl konečně dost času sepsat tento blog. Asi karma... ;-)</span></i><br />
<i><br /></i>
<br />
<h2>
VÝBAVA</h2>
</div>
<div>
<div>
Kolo: <a href="https://www.lbs-sport.cz/3t-exploro-ltd-ramova-sada,5970001.html" target="_blank">3T Exploro LTD</a><br />
Groupset: SRAM Rival 1x11, 42z x 10z-42z<br />
Kola: <a href="http://www.bottico.cz/admin/modules/vyrobky.php?idProdGroup=472" target="_blank">DT SWISS RR511db</a><br />
Pláště: WTB Exposure 32mm (tubeless)</div>
<div>
Brašny: <a href="https://www.bikebrothers.cz/apidura-c28/" target="_blank">Apidura</a><br />
Aero hrazda: Profile Design T3+ Alu</div>
<div>
Oblečení na kolo: <a href="https://www.bicycle-line.com/eng/" target="_blank">Bicycle Line</a><br />
Spodní vrstva: Icebreaker (merino)<br />
Nepromokavá vrstva: <a href="https://goo.gl/V4U9j7" target="_blank">Montane Minimus Jacket</a>, <a href="https://www.trailpoint.cz/montane-minimus-pants-black/?v=131" target="_blank">Montane Minimus Pants</a><br />
Péřovka: The North Face Verto Prima Hoodie</div>
<div>
Tretry: Gaerne Carbon Chrono<br />
Brýle: <a href="https://www.r2.cz/bryle" target="_blank">R2 Vivid</a><br />
Spacák: Warmpeace Viking 300 (peří)</div>
<div>
Žďárák: HighPoint Super Light Cover<br />
Polštářek: :-) Sea To Summit Aeros Premium Pillow Regular lime</div>
<div>
Karimatka: Sea To Summit UltraLight Mat + podložka z Tyveku</div>
<div>
Světla přední: <a href="https://www.kronium.cz/cyklosvitilna-fenix-bc30-v2-0/prod_2269.html" target="_blank">Fenix BC30</a> (kolo), <a href="https://www.kronium.cz/nabijeci-celovka-fenix-hm51r-ruby/prod_2070.html" target="_blank">Fenix HM51R Ruby</a> (helma)<br />
Světla zadní: <a href="https://www.kronium.cz/nabijeci-blikacka-fenix-bc05r/prod_2082.html" target="_blank">Fenix BC05R</a> (kolo), <a href="https://www.kronium.cz/minilucerna-fenix-cl09/prod_1807.html" target="_blank">Fenix CL09</a> (helma)</div>
<div>
Akumulátory: 2x <a href="https://goo.gl/kH9KHZ" target="_blank">USB dobíjecí Fenix 18650 3500 mAh</a>, <a href="https://www.kronium.cz/usb-nabijecka-fenix-are-x11-3500-mah-aku-li-ion/prod_2049.html" target="_blank">Fenix ARE-X11</a> </div>
<div>
Dobíjení: <a href="https://www.azub.cz/dynamo-v-prednim-naboji-pro-24-az-29-kola-son-28-pro-kotoucove-brzdy-p21668/" target="_blank">Son 28 (dynamo)</a>, Igaro D1 (USB HUB)<br />
Navigace a záznam trasy: Wahoo Elemnt Bolt</div>
<div>
Mobil a foto: Samsung A3 (všechny fotky <a href="https://photos.app.goo.gl/PRZs1x7XrD2edyKk8" target="_blank">zde</a>)</div>
<div>
Držák na mobil: Quad Lock<br />
<br />
Kolo v této konfiguraci vč. dynama, aero hrazdy atd. vážilo 9,5 kg. V plné polní s veškerou výbavou v brašnách 16,3 kg (bez jídla a vody).<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="tg-wrap">
<table><tbody>
<tr><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4lu9pZ4_kKIl2WnvhkW1loBwgjzq02LkozkzejK2MFIK2EfThIVdI1sYsAWHxaaUFTB2Y10g8gjyGQTRX5Kf-t-hlF2U0uXtBTkAkWO5QAwllxe2Ag8jfGhz48V2HRGKt4BYstsHQe4yK/s1600/DSC_0268.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1199" data-original-width="1600" height="238" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg4lu9pZ4_kKIl2WnvhkW1loBwgjzq02LkozkzejK2MFIK2EfThIVdI1sYsAWHxaaUFTB2Y10g8gjyGQTRX5Kf-t-hlF2U0uXtBTkAkWO5QAwllxe2Ag8jfGhz48V2HRGKt4BYstsHQe4yK/s320/DSC_0268.JPG" width="320" /></a></div>
<br /></th><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNKjxyf5RBdFepYn7pJKKsazwotAsBwUy2KIrPagYZJ2bZGW70HNyasWaJpWPYchKb0dg_3D3NiD3rGGpI8lzpzWvTz1OuiZ-H4yY_A-aIEimXaNDjcPkVdxEFl38JLJWHti7Avl09zlYM/s1600/DSC_0285.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1204" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNKjxyf5RBdFepYn7pJKKsazwotAsBwUy2KIrPagYZJ2bZGW70HNyasWaJpWPYchKb0dg_3D3NiD3rGGpI8lzpzWvTz1OuiZ-H4yY_A-aIEimXaNDjcPkVdxEFl38JLJWHti7Avl09zlYM/s320/DSC_0285.JPG" width="320" /></a></div>
<br /></th><th><div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI1lXhYI1Lp0pnJyn3k5M8c5i2847x6D9te-wxe44cxW3KL3Dopf7htfq2F5t5XnNexSn34DHJCfsCL46PmGNUdkHuvvHzJSVJDGUeVcvmTMlbnarx6oPzmRAkO5IioLntr9THbRZhMAk2/s1600/20190719_122146.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="240" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhI1lXhYI1Lp0pnJyn3k5M8c5i2847x6D9te-wxe44cxW3KL3Dopf7htfq2F5t5XnNexSn34DHJCfsCL46PmGNUdkHuvvHzJSVJDGUeVcvmTMlbnarx6oPzmRAkO5IioLntr9THbRZhMAk2/s320/20190719_122146.jpg" width="320" /></a></div>
<br /></th></tr>
</tbody></table>
</div>
<h2>
ODKAZY</h2>
<div>
<ul>
<li><a href="https://www.adventurebikeracing.com/threepeaksbikerace/" target="_blank">Stránky závodu Three Peaks Bike Race</a></li>
<li><a href="https://www.adventurebikeracing.com/threepeaksbikerace/#results" target="_blank">Oficiální výsledky závodu Three Peaks Bike Race 2019</a></li>
<li><a href="https://photos.app.goo.gl/PRZs1x7XrD2edyKk8" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu (460ks)</a></li>
</ul>
<div>
Díky všem, kdo jste se dočetli až sem. Velké díky rodině, mým <a href="https://beranyduc.blogspot.com/p/partneri.html#.Xyfjeyj7SUk" target="_blank">partnerům</a> a všem, kdož jste mi fandili nebo mě jakkoliv podpořili. Vážím si toho. Díky.</div>
</div>
</div>
</div>
<div>
</div>
</div>
<br />
<br />
Líbil se ti článek? Sdílej jej s přáteli:
<!--Go to www.addthis.com/dashboard to customize your tools--> <br />
<div class="addthis_inline_share_toolbox">
</div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com28Vídeň, Rakousko48.2081743 16.373818947.8696338 15.728371899999999 48.546714800000004 17.0192659tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-58652005989657235412019-08-20T16:13:00.001+02:002020-11-12T22:40:44.075+01:00North Cape 4000 | Evropou z jihu na sever za 11,7 dne28. 7. 2018, Arco, Itálie<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghRT1Oi8YlyPHZtaS8iW7NRQ0Gll8e6MPzIVVWq6rmcX-peHu3RpnXKdF_mHnVfwjpsT9HTuPLKS6jNChumrl3UO1OqkZrdBo9ZP2pi8NAbxILIx_GRHQ0ysdTJPaE9flSEFOFdywAWwv3/s1600/P1266470.jpg" style="clear: left; display: inline; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" data-original-height="992" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEghRT1Oi8YlyPHZtaS8iW7NRQ0Gll8e6MPzIVVWq6rmcX-peHu3RpnXKdF_mHnVfwjpsT9HTuPLKS6jNChumrl3UO1OqkZrdBo9ZP2pi8NAbxILIx_GRHQ0ysdTJPaE9flSEFOFdywAWwv3/s1600/P1266470.jpg" /></a><br />
<br />
"Konečně, konečně!" zní mi nadšeně hlavou těsně před startem.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Po roce čekání a příprav, konečně zase na startu. Po loňském <a href="http://beranyduc.blogspot.com/2017/12/taw2017-2500-km-bez-suportu.html" target="_blank">irském TAWu</a>, který mě naprosto uchvátil, jsem nemyslel snad na nic jiného. Chtěl jsem ten intenzivní zážitek a dobrodružství zažít znovu. Bylo mi už naprosto jasné, že tato disciplína "dálková cyklistika bez suportu" je pro mého berana v hlavě přesně to pravé. Vzhledem k výsledku v Irsku jsem nešetřil ani ambicemi. Chtěl jsem ještě delší závod a ještě lepší umístění. Tomu jsem podřídil celý svůj trénink a přípravu včetně pořízení nové gravel žiletky <a href="https://www.lbs-sport.cz/3t-exploro-ltd-ramova-sada,5970001.html" target="_blank">3T Exploro LTD</a> na toto a všechny moje další cyklo-dobrodružství. Věrný hesla "<i>Delší je lepší</i>" vybírám ze všech zvažovaných závodů nakonec závod NordCape4000 s fixní trasou přes 11 zemí z italského Arca u jezera Lago di Garda až do Norska za polárním kruh na nejsevernější bod Evropy na Nord Cape. Délka trasy přes 4300 km je skoro o 2 tis. km delší než loňský <a href="http://beranyduc.blogspot.com/2017/12/taw2017-2500-km-bez-suportu.html" target="_blank">TAW</a>. Teď už jen dobrý výsledek a budu spokojený. Vzhledem k pořízené letence z Norska to musím odšlapat za maximálně 15 dní, což znamená alespoň 290km denně. Nicméně vím, že jsem schopný to sfouknout o dost rychleji.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSxP2XjX95uIiI9CzyaR_qtKFCHXPv7cgpT1bgo0Qdu0grMiG-0xu_IN8u3TOm0rHG0KR0OE6yzaj-7X71zGdPlVWgFYbEMNkdIZrZAbccOZB3H3HUnqdC3HoA_TtRRR3XMY7XwyKufiq-/s1600/37328745_10216366259370822_59774627521495040_n.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="382" data-original-width="960" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSxP2XjX95uIiI9CzyaR_qtKFCHXPv7cgpT1bgo0Qdu0grMiG-0xu_IN8u3TOm0rHG0KR0OE6yzaj-7X71zGdPlVWgFYbEMNkdIZrZAbccOZB3H3HUnqdC3HoA_TtRRR3XMY7XwyKufiq-/s1600/37328745_10216366259370822_59774627521495040_n.jpg" /></a></div>
Příprava, stejně jako cesta sem, byla velmi dlouhá. Teď už jsem ale tady na startu a můžu se soustředit pouze na závod samotný. Je sobota osm hodin ráno a závod právě začíná.<br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">
DEN 1. & 2. - NONSTOP DOMŮ</span></h2>
<div>
"3, 2, 1, GO!" zazní z aparatury organizátorů a peloton o 125 jezdcích z celého světa se dává do pohybu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Prvních 145km údolím řeky Adige až do Merana mi připadá spíš jako nějaká časovka než vytrvalostní závod na víc jak 4tis. km. Všichni v hrazdě, tempo šílené, nikdo nestaví. Jedu v čelní skupince asi 20 jezdců. Nechci se držet zpátky i když by to bylo asi rozumnější. Místo toho pozoruji a oťukávám si ostatní jezdce na špici. Za Meránem se čelo zmenšuje, hodně lidí dělá první zastávku. Hlavně kvůli pití. Je strašný vedro kolem 35 °C ve stínu. Žízeň je veliká.<br />
<br />
Ještě ale nestavím a pokračuji s hrstkou ostatních dál. Pouze si přibrzdím a utrhnu si ze stromu jablko. Miluji italský goldeny.<br />
<br />
"Nejez to. Posereš se. Je to stříkaný." radí mi Ital jedoucí vedle mě. Ve 4 ráno si na něj ještě vzpomenu... Jmenuje se Paolo Botti. Jede překvapivě hrozně na lehko. Oproti mě s sebou skoro nic nemá.<br />
<br />
"Budu spát jen po hotelech. Na dnešek už mám jeden zabookovaný v Innsbruku." vysvětluje.<br />
<br />
Trhnu se i Paolovi aka <i>Hotel Riderovi</i><i>, </i>jak jsem si ho pojmenoval a na trackeru v mobilu zjišťuji, že přede mnou už nikdo není. Jedu na prvním místě. Pár desítek km to vydržím a pak se stahuji resp. zastavuji. První zastávka po 181 km. Jsem na suchu. Doplním pití, výborné kafe, 3 kopečky zmrzliny a jedu dál.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhg0EODjFXKkMOr7-X8aiuTnRmPVURN2_-08mEuQC-vf5i6vMjq8MSsI96FF5uJtUAlVQTH_K0AAlCwkQItxP-W60ZrMGLdgsEkeUnt2w26KhMMZMrkVyT3I31YUK6QhBSq1gSdlASJLxnc/s1600/MAT_6191.jpg" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhg0EODjFXKkMOr7-X8aiuTnRmPVURN2_-08mEuQC-vf5i6vMjq8MSsI96FF5uJtUAlVQTH_K0AAlCwkQItxP-W60ZrMGLdgsEkeUnt2w26KhMMZMrkVyT3I31YUK6QhBSq1gSdlASJLxnc/s1600/MAT_6191.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Matteo Dunchi</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Moc mi to ale nejede. Začíná stoupání na Passo Reisa (1455 m.n.m). Nejvyšší bod na celé trase. Nohy protestují a odmítají přechod po skoro 7 hodinách z čistě frekvenčního šlapaní po rovině na silové šlapaní do kopce. Pomalu mi začínají do stehen cvrnkat křeče. Navíc to strašný vedro, začínám se přehřívat. Několikrát musím v kopci zastavit a smočit se pod závlahovými ostřikovači. Postupně mě předjíždí spousta jezdců. Ve finále jsem rád, že trasa nakonec nevedla přes Stelvio, což původně měla. Tohle mi úplně stačí. Trpělivě, za doprovodu křečí, šlapu až na vrchol passa kudy vede i italsko-rakouská hranice.<br />
<br />
Rakousko. Záchrana. Od teď to bude minimálně 160 km až do Innsbruku z kopce. Bohužel mě křeče neopouští ani ve sjezdu, jakmile roztočím nohy, jsou tam. To už jsem ale ve Švýcarsku. 3. země z 11 na cestě během 10h od startu. To jde. Nicméně, po pár desítkách kilometrů se cesta vrací zase zpět do Rakouska.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXy_GlLUkOFZq6kgIQFtTRwlCbZ5EIG3ti8DCRXd1wJ-e4ZtxACAh8T2Yqzg87XHDMRQJ_vUXhoAPP7ynbcYeyhmZKxlTFSjzo6Z71l7FxRcjpwTrAhVfH85bpOLZ1LDkCmcmdV8BWf3sg/s1600/20180728_182751.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhXy_GlLUkOFZq6kgIQFtTRwlCbZ5EIG3ti8DCRXd1wJ-e4ZtxACAh8T2Yqzg87XHDMRQJ_vUXhoAPP7ynbcYeyhmZKxlTFSjzo6Z71l7FxRcjpwTrAhVfH85bpOLZ1LDkCmcmdV8BWf3sg/s640/20180728_182751.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Před desátou večer už je tma. Došlo mi všechno jídlo a potřebuji doplnit zásoby na noc. Zastavuji na benzíně. Beru pití a dvě velké obložené housky. Dávam se do řeči s prodavačkou. Když jí povím odkud a kam jedu, je úplně unešená.<br />
<br />
"Ná! Vem si to všechno." a přidává mi další 4 velké obložené housky zdarma.<br />
"Už zavírám a tak bych to stejně musela vyhodit." vysvětluje.<br />
<br />
S díky vytahuji skládací batůžek na jídlo, ale ani do něj se mi všech 6 obřích housek nevejde. Tak se ještě podělím s dalším závodníkem z Finska, který mě právě dojel.<br />
<br />
Innsbruck projíždím kolem půlnoci na cca 20.-25. místě. Koukám na tracker. Zdá se že většina jezdců tu dnes končí, protože za městem, už pokračují dál pouze 4 jezdci. Dva Poláci, Ital a já. Začíná mírně pršet. Jaké osvěžení po teplotách atakujících 40 stupňů během dne. Kolem 4 ráno, stále za příjemného deštíku, přejíždím rakousko-německou hranici. Alpy už jsou za mnou. Krajina se více podobá domovině, ke které usilovně směřuji.<br />
<br />
Došlo mi zase pití. V neděli v Německu velký problém. Všude je zavřeno. Nikde nic. Kde seženu vodu? Nakonec mě zachrání až automat s farmářským zbožím u jednoho statku.<br />
<br />
"Bum, bum.." vypadnou mi z něj dvě půllitrovky čerstvého mléka za 2,5 eura.<br />
Mléko jsem v bidonu ještě neměl. Není to tak špatný. I když v tom vedru...<br />
<br />
Kolem poledne přejíždím Dunaj. V Deggendorfu, těsně před začátkem stoupání na německou stranu Šumavy, přejíždím 2 jezdce: Maximiliana Olivu (ITA) a Michala Wolffa (PL). Přede mnou je už jen Karol Wrobleski (PL). Ten to slušně napálil. Už je někde u Sušice. Za námi je velká díra, protože nonstop přes noc jsme jeli nakonec pouze my čtyři. Stoupání německou Šumavou je strašné. Ubíjející vedro a opravdu nečekaně těžký krpál, kam se hrabe to passo v Alpách. Max mě předjíždí. Fakt nemůžu. Koupel v potoce mě ale trochu postaví na nohy. Po třetí odpoledne jsem konečně doma. Doma v Čechách.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6-brnVhMzsklOKuSVRu1KS8jEOuPsnNgAuuPeU9_tHNEhiEPnHCeJnhwUZi4ni0Orbt41_BkB0h-BiCNhSCArDJiLUT2lp40wfh_2kK1f5L283_SedkL0G9Ep3Jt9MkwtsjXZyHZ7JWM_/s1600/20180729_151819.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6-brnVhMzsklOKuSVRu1KS8jEOuPsnNgAuuPeU9_tHNEhiEPnHCeJnhwUZi4ni0Orbt41_BkB0h-BiCNhSCArDJiLUT2lp40wfh_2kK1f5L283_SedkL0G9Ep3Jt9MkwtsjXZyHZ7JWM_/s640/20180729_151819.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Za Sušicí, kam mi přišel zafandit kamarád Jakub, dojíždím zase Maxe. Dál jedeme spolu a před desátou večer dorážíme do Příbrami. Zastavujeme hladoví na pizzu. Max chce pak pokračovat až do Prahy, což jsem chtěl původně také, ale nakonec se rozhoduji to zabalit už tady. Rozloučíme se. Max valí dál a já se odpotácím do nedalekého pensionu. Pro dnešek to opravdu stačilo, už mě slušně bolí prdel.<br />
<br />
"Odkud jedete?" ptá se majitel pensionu<br />
"Z Itálie" odpovídám<br />
"Ty jo, to jste musel šlapat aspoň týden, ne?" odhaduje a zamyká za námi dveře<br />
"Ne. Vyjel jsem včera ráno. Budete v 5 ráno vzhůru, abyste mi odemkl? Jedu ráno do Polska a pak dál až do Norska..."<br />
"Cožéééééé????" koulí nechápavě oči<br />
<br />
Njn, srážka s mimozemšťanem je vždycky tvrdá....<br />
<br />
Sprcha, nařídit budík na 5 ranní (6h spánku) a umírám do postele. Ale baví mě to. Moc!<br />
<br />
<b>Celkem ujeto: Arco (ITA) - Příbram (CZ), 797km, + 5 970m</b><br />
<b>Záznam a mapa:</b> viz <a href="https://www.strava.com/activities/1736606172" target="_blank">STRAVA</a><br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">
DEN 3. - CP1 PRAHA </span></h2>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixYAmyXluV1EgAx3pxf8LwOrQOhCf_nxxV6EEgByUEbnIFH8TkJmWLft10xAe-j_Htv7nQqnJJVADu-MPywfX9V1-pz_e_1aFbepVnsYk8dyR21ORnTMiaar8ZvHOO1vlwEofoXzdI_SIo/s1600/MAT_6355.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixYAmyXluV1EgAx3pxf8LwOrQOhCf_nxxV6EEgByUEbnIFH8TkJmWLft10xAe-j_Htv7nQqnJJVADu-MPywfX9V1-pz_e_1aFbepVnsYk8dyR21ORnTMiaar8ZvHOO1vlwEofoXzdI_SIo/s1600/MAT_6355.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Matteo Dunchi</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
Vůbec jsem se nevyspal. Rozpálený podkrovní pokoj bez klimatizace. Strašné vedro. Nepomohlo ani přikrytí se ručníkem vymáchaném ve studené vodě. Nakonec vstávám bez budíku o hodinu dřív. Po 5 hodinách převalování se vyrážím na Prahu. Je chvilku po 4 ráno.<br />
<br />
Usednutí na kolo vyžaduje trochu sebezapření. Zadek je po předchozí nonstop jízdě tak "trošku" bolavý a opuchlý. Musí si zvykat chlapec. Bude jen hůř!<br />
<br />
Kolem 7 jsem na kraji Prahy, kde na mě čeká příjemný doprovod na kole: ultrák a kámoš Jožo Harčarik. Díky. První check point je v turistickém informačním centru na Staromáku. Má ještě zavřeno, to mi ale nevadí. Fotka s mou nejmilejší jako důkaz stačí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtXVgJ_lqhBqMkqDabSy7RVvpOdQ1JB1A0N3JHSNqmb-_Ja3-1m3phhMRvgWxTlYivYa8u9h7lmPxXul03hqDmD_UWCK6r1xkqCSAIxS7At-yTRsxiXd1ZhJpZOL9Bg2W6bIAkDVsNHJfC/s1600/received_10212003719910155%255B1%255D.jpeg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtXVgJ_lqhBqMkqDabSy7RVvpOdQ1JB1A0N3JHSNqmb-_Ja3-1m3phhMRvgWxTlYivYa8u9h7lmPxXul03hqDmD_UWCK6r1xkqCSAIxS7At-yTRsxiXd1ZhJpZOL9Bg2W6bIAkDVsNHJfC/s640/received_10212003719910155%255B1%255D.jpeg" width="360" /></a></div>
<br />
Moc dlouho se nezdržuji a jedu dál. Sem tam na mě ještě někdo zamává nebo zavolá. Ani nevím, kdo všechno to byl a sledoval mě, ale bylo to moc příjemné. Horší bylo ale zjištění, že jsem někde ztratil rezervní bibšortky, které jsem si vyprané sušil na zadní brašně. Úplně to samé, jako loni v Irsku s goráčovou bundou.<br />
<br />
"Sakra. Já jsem fakt pako!" nadávám si v duchu<br />
<br />
Jsem prostě nepoučitelný. No, vracet se určitě nebudu. Odjedu to v jedněch. Cestu dál až do Krkonoš už znám. Projeli jsme si ji před měsícem s Michalem Hamplem, který jde NC4K také. Pár desítek km na této cestě mě doprovodí na kole další kámoš David. Jet závod přes Čechy je tak příjemné. Jen kdyby se teploty zase nešplhaly celý den ke čtyřicítce.<br />
<br />
Druhé nejvyšší stoupání na celé trase závodu do Horní Malé Úpy (1024 m.n.m), je proti Alpám a Šumavě naprosto v pohodě. Před pátou odpoledne tak celkem svěží a vesel překračuji polskou hranici. Po parádním a dlouhém sjezdu dolů očekávám už jen polskou placku, ale opak je pravdou. Orgové tam ještě přidali brutální stojku s více než 12% stoupáním na Dzizca Góra (800 m.n.m) a tam už musím kolem štrejchovat ze strany na stranu silnice, abych z něj nemusel potupně slézt. Nahoře se z toho musím trochu oklepat a vydýchat, když v tom mě dojíždí domácí Michal Wolff (PL). Ani nevím, kde jsem ho předjel. Myslel jsem, že jsem 4. a já byl 3. On se na tom trackeru objevuje vůbec strašně zvláštně. Nikdy nevím, kde je, protože jeho pozice na trackeru se šoupne max. 1x za hodinu. Začal jsem mu kvůli tomu říkat <i>Ghost Rider</i>.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHSwICbYE8Jpjby_HF4J879jSZYnpI-fgJdn2_hRsGzmTkpUzebFCY6LPsuH2AIDU14fEBiScYk3OTKlDuND2xE_oGiQmTqeIrF6eUFxyQ_aLdhyAENH2mm2E5pW1sN0nlKJyLX8WOOfqu/s1600/20180730_164546.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgHSwICbYE8Jpjby_HF4J879jSZYnpI-fgJdn2_hRsGzmTkpUzebFCY6LPsuH2AIDU14fEBiScYk3OTKlDuND2xE_oGiQmTqeIrF6eUFxyQ_aLdhyAENH2mm2E5pW1sN0nlKJyLX8WOOfqu/s1600/20180730_164546.jpg" /></a></div>
<br />
Pouštíme to spolu dolů. Neumí moc anglicky, tak si ani nepokecáme. Po chvíli už jdeme každý sám. Ve sjezdu už vidím tu hrůzu, co nás čeká pak. Placka. Naprostá, nekonečná a ubíjející placka. A to vedro. Na vyprahlé rovině ještě intenzivnější.<br />
<br />
Po jedenácté v noci už toho mám plný kecky. Hledám venkovní místo na spaní u nějakého rybníku nebo řeky, abych se mohl vykoupat z té sole z potu, kterou mám úplně všude. Místo rybníků jsou tu jen stoky plné žabince a řeky snad všechny vyschly. Stejně jako tato. Přejel jsem most přes řeku a voda nikde, tak se ještě vracím, jestli jsem tu vodu ve tmě nepřehlédl na druhé straně. V tom proti mě světlo. On to Max, byl celou dobu za mnou.<br />
<br />
"Jedeš blbě Alexi!" Volá už v předstihu. Nevím proč, ale všichni Italové mi říkají Alexi...<br />
<br />
Chvilku pokecáme a pak se každý vydá svojí cestou. Vodu jsem ale nenašel ani na druhé straně mostu. Otáčím se. Po čase najdu vhodné místo alespoň v lese. Rozbalím bivak. Místo sprchy vlhčené ubrousky a jsem zralý na kutě. Jenže při utírání zjistím, že mám už rozkrok rozedřený až do masa. Vypadá to, jako když se z broskve strhne šlupka. Na obou stranách. A sakra. To bude ještě zajímavé. No nic. Nařídím budík na 4h spánku a jsem tuhej.<br />
<br />
<b>Dnes ujeto: Příbram (CZ) - Rataj (PL), 367km, + 2 880m</b><br />
<b>Záznam a mapa:</b> viz <a href="https://www.strava.com/activities/1738775881" target="_blank">STRAVA</a><br />
<br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">DEN 4. - UŽÍVÁM SI</span></h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiu8s3qyOQfFvjRx_rhN2FAyzewfzoHrkovWSc8t8XLd-AxHkKjfX2XAVwc85sruz_BGEKmdnh8jfL53lSYYllhhRHG_ct9M2vdGvfyCbs-YE0S3m1RxR1ttq5RfK7A1SpNBZU1qVH1uNV5/s1600/20180731_092745.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="941" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiu8s3qyOQfFvjRx_rhN2FAyzewfzoHrkovWSc8t8XLd-AxHkKjfX2XAVwc85sruz_BGEKmdnh8jfL53lSYYllhhRHG_ct9M2vdGvfyCbs-YE0S3m1RxR1ttq5RfK7A1SpNBZU1qVH1uNV5/s1600/20180731_092745.jpg" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
Že tenhle den nebude moc sranda mi naznačuje nejen rozbitá protestující prdel, ale i pusa plná oparů, které mi za tu chvilku spaní vyskákaly. Imunita se bouří. Třešničkou, na už tak kyselém dortu, je pak předpověď počasí v mobilu. Jasno, bezvětří, 37°C.<br />
<br />
Zastavuji v první lékárně, na kterou narazím a chci nějaký hojivý krém na kůži a opruzeniny. Čekám, že polská prodavačka češtině určitě porozumí.<br />
<br />
"Nie rozumiem" odpoví.<br />
<br />
Anglicky samozřejmě neumí. Ach jo. Spásná myšlenka: strýček Google umí přece všechno! Startuji Translator v mobilu.<br />
<br />
"Krem do gojenia skóry" přečte si paní na mém mobilu. Mrknu na ní a významně ukážu na svůj rozkrok.<br />
"Áááá, już rozumiem!" široce se usměje a prodává mi tubu Bepanthenu.<br />
<br />
Nicméně ani po aplikaci žádná úleva. Vzpomenu si na trik kámoše Chrise Jacksona, který jel irský TAW. Letos se ale trápil se stejným problémem, jako já teď. Měl rozedřený rozkrok až do masa. Vyřešil to tak, že si "tam" dával vlhčené ubrousky. Když vyschly a začaly škrábat, vyměnil je a takto to odjel až do cíle. Ok, zkusím to taky. A opravdu, je to jednoznačně úleva. Nebolí to tolik, jako bez nich. Skvělý. Tak si tak jedu a cca co 2h se musím přebalovat. Jako mimino.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWecXRZRHGuBdQvIDkSODC0SAHV_9krGntXTL36XNVtO8ozfHttWBLy-Tcg7wze97M1wbTl13gy-_JOrOzm-LCXOPAiO2J3rrOwjImOTkGl9ssJD3Co-_N1UP53w7ST_Dpp8grlF6wPejK/s1600/20180802_111724.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjWecXRZRHGuBdQvIDkSODC0SAHV_9krGntXTL36XNVtO8ozfHttWBLy-Tcg7wze97M1wbTl13gy-_JOrOzm-LCXOPAiO2J3rrOwjImOTkGl9ssJD3Co-_N1UP53w7ST_Dpp8grlF6wPejK/s640/20180802_111724.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
To vedro na vyprahlé, nudné rovině je fakt za trest. Navíc mi došlo pití. Nikde tady v těch dědinkách neberou karty a já vůl si ještě nestihl nevybrat zlotý. Bankomaty tu samozřejmě taky nejsou. V jednom krámku škemrám alespoň o točenou vodu. Prodavačka se nade mnou slituje a k vodě z kohoutku mi přidává zdarma i chlazenou litrovku koly. Boží!<br />
<br />
"Teď pomůžu já tobě a třeba jednou pomůže někdo i mě, až budu v nouzi." něco v tom smyslu se mi snaží polštinou vysvětlit, ale zabere nám to asi 10 minut, než se pochopíme.<br />
<br />
Pak se ještě otočí a podává mi 5 obrovských rajčat z její zahrádky. Ani je nemám kam dát, jak jsou velký, tak dvě hned zbouchám. Jsou úžasný. Nikdy bych neřekl, jak je rajče ve vedru skvělý. Plný vody a není po něm žízeň, jako třeba po sladkém melounu. Ještě jednou poděkuji a razím dál. Od teď si dál na cestě kupuji na žízeň rajčata. Vlastně ještě okurky jsou super!<br />
<br />
Vedro mě dál zabijí. Tempo zoufalé. První osvěžující koupání najdu až v půl 4 odpoledne. Je to ale teplý jak chcanky. Musím se potápět až ke dnu jezera, abych se alespoň trochu ochladil. Akorát by to chtělo ty rezervní cyklo-kraťasy, co jsem ztratil. Než mi uschnou tyhle vykoupané, šlapu jen tak v trenkách na spaní. Zadek zažívá zase středověk.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2MNaJwJMMsdw1oPmWZeWuOn7wMlq8wm1ylxT4nhpvEbmmPqVbOva5L37eyskPFap5yBfTcQ2jtYnuvlBek6L9D_3lyDQ0BdSs7-YM_EQ5hpc31qGB_8vuEz-6nIR9i1Mk4TtgdfTp9JqY/s1600/MAT_8913.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj2MNaJwJMMsdw1oPmWZeWuOn7wMlq8wm1ylxT4nhpvEbmmPqVbOva5L37eyskPFap5yBfTcQ2jtYnuvlBek6L9D_3lyDQ0BdSs7-YM_EQ5hpc31qGB_8vuEz-6nIR9i1Mk4TtgdfTp9JqY/s1600/MAT_8913.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Matteo Dunchi</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Jedu až do noci. Vedro vystřídali komáři. Jakmile někde zastavím, jsou všude. Chci si v lese odskočit a jen co stáhnu kraťasy, jsou jich na mě snad tisíce. Žerou mě zaživa. Kašlu na to a úprkem prk utíkám zpět na kolo. Akci odkládám na bezinku. Tam ale při mytí rukou zjistím další nepříjemnou věc. Začínám ztrácet motoriku v prstech. Nejsem schopen udělat ani mističku, abych si do ní nabral vodu a opláchl obličej. Prsty nejdou k sobě, hlavně malíčky a prsteníčky. To není dobrý, to není dobrý.<br />
<br />
Jedna hodina ráno. Čas jít spát. Z celkem nepříjemné státovky odbočuji asi kilák do lesa, kde najdu docela fajn klidné místo na spaní. Dnes to bylo fakt strašný, ale baví mě to!<br />
<br />
<b>Dnes ujeto: Rataj (PL) - Patoki (PL), 328km, + 1 140m</b><br />
<b>Záznam a mapa:</b> viz <a href="https://www.strava.com/activities/1741203037" target="_blank">STRAVA</a><br />
<br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">DEN 5. - KDO ŠLÁPNE DO HOVNA, MÁ ŠTĚSTÍ!</span></h2>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiEEbBLen1WyMYoyO1cmNYbbuFN8oq9fpworzBfvPqCmKNPe0xauI2GrON0kQXCnJryfCKoo-5wKna8D_b4IylbqXFnKpu7lbZ90aP19b5kDxn9BXjETSLGND5JlVXYE8xCpKBymnOdc5c/s1600/20180801_083506.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiiEEbBLen1WyMYoyO1cmNYbbuFN8oq9fpworzBfvPqCmKNPe0xauI2GrON0kQXCnJryfCKoo-5wKna8D_b4IylbqXFnKpu7lbZ90aP19b5kDxn9BXjETSLGND5JlVXYE8xCpKBymnOdc5c/s1600/20180801_083506.jpg" /></a></div>
<br />
Po 3,5h "spaní" se probouzím úplně zpocený a mokrý. Místo abych v tom vedru spal jen ve žďáráku, spal jsem trošku přikrytý péřovým spacákem. Pak mě ale začaly tak žrát komáři, že jsem se musel do toho spacáku celý zapnout. Strašná sauna, ale furt lepší než být sežrán za živa. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Po páté ranní jsem už zbalený a vyrážím směr CP2 Varšava. Je od tud kousek, nějakých slabých 70km. Kontroluji ještě tracker, jak jsem na tom. Nic se nezměnilo. Stále jsem na 4. místě. I když nevím, co se děje s prvním polákem Karolem W. Do Varšavy dorazil už včera odpoledne a od té doby se už nepohnul ani o metr. Že by odstoupil? Navíc zjišťuji, že se za mě nepříjemně dotahuje jezdec s iniciály IW. Je to Ian Walker (UK), seznámili jsme se už na startu. Vypadal našláple a zkušeně. Musím zabrat, kousek za Ianem je už i <i>Hotel Rider</i> aka Paolo Botti (ITA).<br />
<br />
Chvilku po osmé jsem ve Varšavě. Byl jsem tu asi před 13ti lety (letecky...) a tak koukám, jak strašně se Varšava změnila. Úplný Manhatten, samé skleněné věže. V turistickém infocentru v krásné historické budově Národního technického muzea si nechám orazit ve výkazu druhý check point a jedu dál. Podle všeho se posouvám na 3. místo, protože iniciál KW dříve prvního Karola na trackeru stále stojí bez pohybu ve Varšavě.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEid0jNCotRAYycKP971_4grMK0C5yXZ_9MEYiu05Nx-Fj3ZXV2Y0rXhVlvF5N45iNgM_-zHTksCkX62z4WF7MwVOf1-aO3VKij6jvR4zn-XYNhTlDSrbZxO-urMHWLBIZVVyqOrNDUhv7jp/s1600/20180801_083446.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEid0jNCotRAYycKP971_4grMK0C5yXZ_9MEYiu05Nx-Fj3ZXV2Y0rXhVlvF5N45iNgM_-zHTksCkX62z4WF7MwVOf1-aO3VKij6jvR4zn-XYNhTlDSrbZxO-urMHWLBIZVVyqOrNDUhv7jp/s640/20180801_083446.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Několik kilometrů za Varšavou mě dohnala strašná spací krize. Zatím největší od začátku závodu. Nedokážu to přemoct. Musím si dát okamžitě šlofíka<i>. </i>Odbočím ze silnice na štěrkovou cestu do lesa. Slezu z kola a hledám vhodné místo. V tom ale:<br />
<br />
"Kurva!" zařvu a dál nadávám, když zjistím, že jsem šlápl do hovna<br />
<br />
To mě naprosto probralo. Nasraný se to snažím o něco to utřít, když v tom vidím, že na silnici mezitím projíždí Ian Walker (UK).<br />
<br />
"Sakra, to ne!"<br />
<br />
Najednou je ospalost ta tam. Skáču na kolo a vydávám rychle se za ním. Za chvilku ho dotáhnu. Dáme se do řeči. Vyprávíme jeden druhému zážitky a zkušenosti z cesty, která nám takto navíc velmi rychle a příjemně ubíhá pod koly. Nakonec spolu projedeme a prokecáme celý cen až do noci. Stihneme nespočet zmrzlin po cestě a také nějaké to pivko. Na srovnání přeslazeného žaludku není nic lepšího.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiclqAXWWJwGDw8s7GUx3DJjGa_eHc-zqdrmsJvxMI0EMXR4WI1FG9YDeMWET94KKNNFOiVsr47J32pM3rruFWdEGzak4L_PzMAFVY-aQgp5QDy0UP_Vf_twLJzWJ4-IgIARaUcf_2ch8uG/s1600/20180801_170813.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiclqAXWWJwGDw8s7GUx3DJjGa_eHc-zqdrmsJvxMI0EMXR4WI1FG9YDeMWET94KKNNFOiVsr47J32pM3rruFWdEGzak4L_PzMAFVY-aQgp5QDy0UP_Vf_twLJzWJ4-IgIARaUcf_2ch8uG/s640/20180801_170813.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
V duchu si říkám, že to našláplé hovno, byla docela klika. Nebýt tam, usnul bych a pak se trápil celý den sám. Takle s Ianem, je to opravdu příjemný, odpočinkový den. Navíc i krajina se mění. Ubíjející placka skončila a už tu jsou i lesy, kopečky a jezera. Krásná jízda.<br />
<br />
Kolem půl jedenácté v noci projíždíme náměstí městečka Korycin, kde k našemu překvapení kalí partička teenagerů (je středa). Napadne nás se jich zeptat, zda tu není nějaký hotel. Jeden zvedne mobil, volá a pak odpoví:<br />
<br />
"Ano, je. Motorest. Už jsem vám ho zamluvil. Támhle na křižovatce zahněte, pak 3km a jste tam."<br />
<br />
Super. Jak jednoduchý. Jedem. Jenže šlapeme, šlapeme a furt nic. Je to divný. Jsme skoro 7km za křižovatkou a nikde nic. Naprostá pustina. Najednou Ian zastaví.<br />
<br />
"Jak dlouho ještě pojedeme, než někdo z nás přizná, že jedeme blbě?" ptá se s širokým úsměvem.<br />
<br />
Koukneme na mapu a je to jasné. Na křižovatce jsme odbočili na druhou stranu. Ehm. Byla mimoúrovňová a tak jsme se tam nějak zamotali. No nic, jedeme zase 7 km zpět tzn. 14 km kufr jen tak a pak ještě ty 3 km k motorestu. Ten ale stojí za to. Vypadá trošku jako bordel. Na našem společném pokoji je vše zlaté: kliky, přehozy, záclony i prkénko od hajzlíku. To jsou věci. Sprcha ale bodne, za celý tropický den neproběhla ani jedna koupačka.<br />
<br />
Po společné domluvě nastavujem budík na 5 ráno. 4,5h spánku bude dostatečný luxus v souladu se tím vším zlatem tady. Dobrou.<br />
<br />
<b>Dnes ujeto: </b><b>Patoki (PL) - Korycin (PL), </b><b>328km, + 1 140m</b><br />
<b>Záznam a mapa:</b> viz <a href="https://www.strava.com/activities/1743447730" target="_blank">STRAVA</a><br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">DEN 6. - SPOLU TO NEPŮJDE</span></h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPHS3gFLrMMsnWiJtEjSSdtGbJPkA2zPD2Cz65R_tu7Tl1Wve0buo8TIp2z6wtaJA-DJge5qrM0lxgMDJrYR5_Jp6Q8gzfuoFVMjWESbZ1AM9SWjaiNVfIqhsllGTGcG6cTyUofCilNMx0/s1600/20180803_191357.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPHS3gFLrMMsnWiJtEjSSdtGbJPkA2zPD2Cz65R_tu7Tl1Wve0buo8TIp2z6wtaJA-DJge5qrM0lxgMDJrYR5_Jp6Q8gzfuoFVMjWESbZ1AM9SWjaiNVfIqhsllGTGcG6cTyUofCilNMx0/s1600/20180803_191357.jpg" /></a></div>
<br />
Ráno je Ian nějaký divný, jakoby nervozní. Já taky. Myslím, že oba řešíme úplně to samé. Nemůžeme jet dál spolu. Je to sice příjemné, ale pomalé. Těch 330 km včera, bylo vzhledem k víceméně totální rovině opravdu nic moc. Obou nám je asi jasné, že sami jsme schopní najet o hodně víc a tohle je závod. Jak z toho ale ven? Ian je sbalený o něco dřív než já a už stepuje u dveří pokoje.<br />
<br />
"Jeď napřed. To je v pohodě. Já tě pak určitě doženu." rozštípnu to s úsměvem<br />
"Fakt? Nevadí ti to?" ještě se ujišťuje Ian<br />
"Vůbec ne, jen jeď. Good luck!" potřeseme si rukou<br />
<br />
Vyrážím cca 10 minut za ním. V pořadí tak padám zpět na 4. místo. Je mi jasné, že on jede full gas, abych jej už nedohnal. Udělal bych to samé, kdyby to bylo opačně. Nicméně věřím, že ho v průběhu dne někde dotáhnu a třeba i předjedu. To jsem se ale mýlil.<br />
<br />
Po 7h jízdy jsem na hranicích. Další, již 7. země na cestě: Litva. Od teď to bude všechno ještě zajímavější. V této zemi, ani v ostatních zbývajících, jsem totiž ještě nikdy nebyl (natož na kole). A ještě ke všemu teď jedu i po hranici s Ruskem (Kaliningradská oblast). Ty vysoké ploty s ostnáči, není to ta železná opona?<br />
<br />
Iana sice nějak nemůžu dohnat, ale jede se mi skvěle. 4,5h kvalitního spánku v posteli je znát. Dneska to vidím minimálně na čtyři kila, protože na těchto krásných a kvalitních litevských silnicích kolo letí úplně samo. Jako bonus stíhám i rychlou osvěžující koupačku v řece.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQNo3S91mHhOT6EdxBv9ZqjvEdYp-bj7JOCQCIDvsXKwP0h4f2FSatmTrP1_lD5MOjD60B3QlrKaLBWgBupI4GfyB_QdcRCIMIaADdOQrvAE3YNCabGcpRuHSYL1U3wi6f6zIVE2TPh8Ub/s1600/20180802_155404.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiQNo3S91mHhOT6EdxBv9ZqjvEdYp-bj7JOCQCIDvsXKwP0h4f2FSatmTrP1_lD5MOjD60B3QlrKaLBWgBupI4GfyB_QdcRCIMIaADdOQrvAE3YNCabGcpRuHSYL1U3wi6f6zIVE2TPh8Ub/s640/20180802_155404.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Idylku přeruší až večer zjištění, že mi nefunguje dobíjení z dynama. To je velký problém. Navigace, světla od Fenixu a appka s trackerem v mobilu chtějí svůj denní příděl šťávy. Trošku panikařím, ale nakonec docházím k tomu, že je to jen kombinace dvou závad: vadný USB kabel a vypojený konektor dynama. Konektor zapojím zpět, ale sehnat nový USB kabel v 17:45, když v 18:00 všude zavírají je docela výzva. Stihnu to naštěstí tak tak. Idylka může pokračovat dál.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1JCdpJMmWAFjxhmv0YJ2oud_GEdlnpJv9nc9jidC5QPMWPLrahbF652-9Ii5BYmwuDAWit5VGQtlZMDAmMegVV-ODUyXnEsESilgGLSPlcp4wwkXqkQzcnuwB-KlPOO1d12VsEoORHSe6/s1600/20180803_005053.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi1JCdpJMmWAFjxhmv0YJ2oud_GEdlnpJv9nc9jidC5QPMWPLrahbF652-9Ii5BYmwuDAWit5VGQtlZMDAmMegVV-ODUyXnEsESilgGLSPlcp4wwkXqkQzcnuwB-KlPOO1d12VsEoORHSe6/s640/20180803_005053.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
V půl jedné ráno tacháč ukazuje plánovaných 400 km zrovna v momentě, když míjím parkovací odpočívadlo s přístřeškem. Jako na zavolanou. Cíl splněn, dnes to balím a jdu spát. Pelech si rozdělám pod přístřeškem přímo na dlouhém dřevěném stole.<br />
<br />
<b>Dnes ujeto: </b><b>Korycin (PL) - Akmenye (LTU), </b><b>400 km, + 1 390 m</b><br />
<b>Záznam a mapa:</b> viz <a href="https://www.strava.com/activities/1745802930" target="_blank">STRAVA</a><br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">DEN 7. - GRAVEL DAY</span></h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiiaHcUEpGcFZ3cGqTtQO2GBoIeGByIUei2Zewiwhni9C1lxsLpS1MppgiFoQbfx5ywW7D-JasX5P_jUt6uIhu5_9n69Pc8vm8Mxtfp1sNchRRYQbd-IwYIzCDbBn63wlg3IjA5WGAb6HA/s1600/20180803_124856.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjiiaHcUEpGcFZ3cGqTtQO2GBoIeGByIUei2Zewiwhni9C1lxsLpS1MppgiFoQbfx5ywW7D-JasX5P_jUt6uIhu5_9n69Pc8vm8Mxtfp1sNchRRYQbd-IwYIzCDbBn63wlg3IjA5WGAb6HA/s1600/20180803_124856.jpg" /></a></div>
<br />
"KLAP!" budí mě ještě za tmy zvuk bouchnutí dveří od auta.<br />
<br />
Z auta vychází nějaký zvláštní typ. Neustále popotahuje sopla a tuberácky kašle. Ve světlech auta ho asi zaujal odraz mých reflexních plášťů na kole. Za nepřestávajícího soplování a nějakého mumlání pajdá směrem ke mě. Jen tak mě něco nevyvede z míry, ale začínám mít docela nahnáno...<br />
Už je ode mne ani né tři metry a jde dál. Musím něco udělat! Vytáhnu hlavu ze žďáráku a zařvu na něj ze všech sil:<br />
<br />
"CO JE !!!" <br />
<br />
Typ se tak lekne, že málem upadne. Několikrát něco zakleje, otočí se, zasopluje a s pajdáním maže zpět k autu. Klapnou dveře, plyn až na podlahu a je pryč. Nevím jak on, ale já jsem se z toho málem po...<br />
<br />
Usnout po tomto zážitku už nedokážu, tak se jen tak převaluji a odpočívám než zazvoní budík.<br />
<br />
Než vyrazím, mrknu na tracker. Max jede první, Ian už je za ním druhý, Ghost Rider je někde kousek přede mnou 3., já stále 4. Za mnou Hotel Rider Paolo a světe div se, dříve první Karol se ve Varšavě asi vyresetoval a pokračuje spolu s Paolem na sdíleném 5. místě.<br />
<br />
Po dvou hodinách jízdy přejíždím hranici do Lotyšska. Rozdíl je patrný okamžitě. Litevskou kvalitní asfaltovou silnici střídá totálně rozbitá kamenošterková cesta. Vítejte ve středověku. Protože jedu na gravel biku 3T Exploro, zpomalit mě ani nehne a drtím to dál, co to dá. Jen by to chtělo jiný kola a pláště, tohle je čistě silniční set, ten mtb set je samozřejmě doma.<br />
<br />
"Buch" prorážím přední plášť o šutr ani ne po 2 km...<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZDyH-znktvQ9tp_p2nEgj4Htz7YczUiBfdEr2Ba65_e9CSTHKcdWU6f_wWQ1U6_ZprFiW7HxgZ3zxP_bVViXf9RsGi9QG6QcRCbg3oakSO1B3MspVC40gQxkwoTkZnzdbZpwB3HjIbCII/s1600/20180803_090644.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZDyH-znktvQ9tp_p2nEgj4Htz7YczUiBfdEr2Ba65_e9CSTHKcdWU6f_wWQ1U6_ZprFiW7HxgZ3zxP_bVViXf9RsGi9QG6QcRCbg3oakSO1B3MspVC40gQxkwoTkZnzdbZpwB3HjIbCII/s640/20180803_090644.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Oprava mi trvá přes půl hodiny. Motorika a necitlivost prstů je den ode dne horší a horší. Přetáhnout plášť zpět na ráfek je tak pro mě skoro nadlidský výkon. Nemám na to nervy a to doslova.<br />
<br />
Jedu pomaleji a opatrněji. Estonští řidiči jsou ale naprostí magoři. Že by alespoň přibrzdili, když mě na silničce míjí? Ani náhodou. Po tom štěrku s kamením jezdí snad přes kilo. Za nimi se zvedá obrovský dým prachu, odražené kameny z pod kol se mění v projektily. Když dostanu jedním do břicha (naštěstí nic vážného) rozhodnu se povinnou fixní trasu objet. Dle pravidel závodu tak můžeme učinit, pokud je stav silnice nezpůsobilý jízdy na kole. Vůbec jsem si ale nepomohl, je to ještě horší rozbíječka a ještě si dost zajíždím. Nejsem sám. Situace je nepřehledná i na trackeru. Všichni se to snaží nějak objet, někteří odbočují až směrem k pobřeží k Rize. Později se dozvídám, že je pak i diskvalifikovali, protože jeli i kus po dálnici, což se samozřejmě nesmí. Max vpředu se taky motá někde úplně mimo trať. Ian tak jde před něj na první flek. Vracím se zpět na původní trasu a kodrcám se tím dál. Necitlivé ruce a rozedřený rozkrok v tom neuvěřitelně trpí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgitk1UFE3f4AQkhQ6hyphenhypheng31g9sjvgFS3iu4gvFAZuSEavaUC7pDVQccSm3sJc44WtAemaU3grOew7KF_jd44umzfgxCPS2EpQnYXZ6E4ai4NUFpHcLznkRRRqUOvRzQ63O7jHi8mjLIrvYw/s1600/20180803_090814.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgitk1UFE3f4AQkhQ6hyphenhypheng31g9sjvgFS3iu4gvFAZuSEavaUC7pDVQccSm3sJc44WtAemaU3grOew7KF_jd44umzfgxCPS2EpQnYXZ6E4ai4NUFpHcLznkRRRqUOvRzQ63O7jHi8mjLIrvYw/s640/20180803_090814.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
Naštěstí i tohle peklo má konec a po skoro 100km se začínají objevovat opět cesty s víceméně asfaltovým povrchem. Obydlí jsou tu na venkově ale stále stejná. Většina lidí ještě obývá prastaré dřevěnky. Babči tu vysedávají ve starých šatech s utaženými šátky na hlavě. Přijdu si jak o 100 let zpět v čase. Když se zastavím v malém krámku pro jídlo, všichni na mě a kolo koukají, jak na mimozemšťana, co právě přistál se svým UFO talířem na návsi. Ale alespoň v jednou jsou tu i v té nejmenší vsi před námi. Platí se tu Eurem.<br />
<br />
Při první možném koupání po štěrkové pasáži, zastavuji, abych ze sebe spláchl tuny prachu a potu. Jen co skočím do vody, projíždí kolem Paolo a za ním se v háku odevzdaně vyváží Karol. Mávnem na sebe. Kluci asi trošku závidí mojí koupel, ale nestaví.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdwKEQ4dUI6S6oL_-OtcEYbeolwU5igE2x-_fLCUYx6WV43MezISqWaCj7J8NHZqxjGtfxtMStuQD-Knqjahzui0rwTIs8XTGl9N8FL9Z06Ej2ovMvShtqcWW-dS9cndjkk93f6VAAFH9z/s1600/MAT_8992.jpg" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdwKEQ4dUI6S6oL_-OtcEYbeolwU5igE2x-_fLCUYx6WV43MezISqWaCj7J8NHZqxjGtfxtMStuQD-Knqjahzui0rwTIs8XTGl9N8FL9Z06Ej2ovMvShtqcWW-dS9cndjkk93f6VAAFH9z/s1600/MAT_8992.jpg" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Matteo Dunchi</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Později večer je dojedu a jedeme všichni spolu až do noci. Když ale Paolo, věrný svému nickname Hotel Rider, začne shánět nějaké ubytování, což se mu samozřejmě nedaří a začínají zbytečné prostoje, trhám se a jedu dál sám. Já přeci můžu spát, kde chci. Nakonec najdu pohodové kryté zápraží starého statku, kde si rozbalím svůj bivak. V půl jedné jdu spát. Budík dávám na půl čtvrtou. 3h musí stačit, zítra budou fofry. Dospat to můžu na trajektu.<br />
<br />
<b>Dnes ujeto: </b><b>Akmenye (LTU) - Nukis (LVA), 321</b><b> km, +730 m</b><br />
<b>Záznam a mapa: </b>viz <a href="https://www.strava.com/activities/1747655407" target="_blank">STRAVA</a><br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">DEN 8. - HON NA TRAJEKT</span></h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjG1CQZFRVc_tL3BX9UOVjNvoJyqmOHKJSudUKgGUiiYKZHwnqc_rLD83cFto0f35SdgM4IOCe07uOwpPsyzS12lbdqxF-ckXwonomC2lFb6iUNEKLDvldtam7zX8oNM6QRvZvfbw1qu-zN/s1600/20180804_171217.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjG1CQZFRVc_tL3BX9UOVjNvoJyqmOHKJSudUKgGUiiYKZHwnqc_rLD83cFto0f35SdgM4IOCe07uOwpPsyzS12lbdqxF-ckXwonomC2lFb6iUNEKLDvldtam7zX8oNM6QRvZvfbw1qu-zN/s1600/20180804_171217.jpg" /></a></div>
<br />
Chvilku po čtvrté ranní už jsem na kole a drtím to směrem Estonsko. Hranice je ani ne 10km od místa, kde jsem spal. Jsem tam za chvilku a pokračuji dál na hlavní město Talin. Tam mě čeká nejen 3. check point, ale hlavně cesta trajektem do finských Helsinek. Je to nějakých 220 km. Jak jsem si zjistil, jeden z trajektů odplouvá ve 3 odpoledne, což bych měl tak akorát stihnout.<br />
<br />
Estonsko je krásné, je na co koukat. Cesta na špičkových silnicích ubíhá rychle. Počasí se ale kazí, od severu od moře se na mě ženou úplně černé nacucané mraky. Spustí se to tak rychle, že mám co dělat, abych na sebe stihl hodit věci do deště. Bouřka jak sviň, ale užívám si jí. Je to první osvěžující slejvák po 7 dnech totální výhně. <br />
<br />
Po asi dvou hodinách jízdy v dešti to přejde. To už jsem kousek před Talinem, jenže mám obrovskou spací krizi. Beran v hlavě se snaží přemluvit tělo, že si zdřímne už za hoďku na trajektu, ale nejde to. Bojím se mikrospánků. Bezpečnost je pro mě nejdůležitější. Raději zastavuji na autobusové zastávce. Na mobilu nastavuji odpočet na 15 minut a v sedě opřený o kolo okamžitě usínám.<br />
<br />
"Pi píííí pi pííííí" zvoní mobil.<br />
<br />
Pár sekund vůbec nechápu, kde jsem a co se děje. Byl to kvalitní šlofíček, pomohl. Ospalost je sice pryč, ale času najednou není nazbyt. Začíná to být "trochu" stres. Dupu jak jen to jde, ale zdá se to být marný boj. Ve Specialized Store v Tallinu, kde je CP3 překvapivě nikdo není. Cvaknu fotku jako důkaz a letím do přístavu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBN-oDUFhF1wt7PkZedxz_HKwj1bXeRbsH1eg7HfNssOfWqG7UoYpvj9-vY0T8SpU56pu3b7LnJHSorJtTyeFTenb1vZRipwM2za8bQpP5UpImGvx7IcQPbtyfVfL6LgiZrgtAqlSTQ-ca/s1600/20180804_155048.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgBN-oDUFhF1wt7PkZedxz_HKwj1bXeRbsH1eg7HfNssOfWqG7UoYpvj9-vY0T8SpU56pu3b7LnJHSorJtTyeFTenb1vZRipwM2za8bQpP5UpImGvx7IcQPbtyfVfL6LgiZrgtAqlSTQ-ca/s640/20180804_155048.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Za necelých 15 minut odplouvá trajekt a je to ještě přes celé město. Projíždím nějakou vyfáborkovanou ulicí, kudy asi nesmím, ale navigace mě tam vede, tak jedu.<br />
<br />
"Go, go!" řvou na mě fandící davy v ulici, kde projíždí i další cyklisti. <br />
"Co to kurník je?" ptám se sám sebe.<br />
<br />
Přečtu si nápisy na fáborkách a je mi to jasný: IRONMAN TALLINN ESTONIA. Sakra. To mi ještě chybělo. Potřebuji jet prostě tudy touhle blbou ulicí jak ukazuje navigace. Teď fakt nemám čas na hledání objížďky. Zalehnu do hrazdy a jedu. Až na ty brašny na kole, jsem fakt docela nenápadnej! Lidi jsou ok, dál fandí, ale kluci triatlonisti na mě koukají nějak divně. Odbočka k přístavu. Super podlezu s kolem fáborky a odbočuji. Přístav na dohled. Jsem tu.<br />
<br />
"Ale ne! Do hajzlu!" řvu vzteky, když se podívám na hodinky. Nestihl jsem to, o blbý 3 minuty.<br />
<br />
I přesto to ještě zkouším. Neúspěšně. Trajekt odplouvá. Na a palubě veze oba Poláky, Maxe a Paola. Ian už je dávno ve Finsku. Další trajekt jde až za 2,5 h. Sakra, nebýt toho šlofíka, stihl jsem to. Jinak to ale bohužel nešlo.<br />
<br />
Po 2,5 h čekání jsem na trajektu. Nemůžu zaboha usnout. To je jako naschvál. Kdy jindy se v klidu vyspat, když né teď a ono to nejde. První jídlo a pivo nepomůže, tak dám ještě repete. Jen co to dojím, v tu ránu padám do total koma.<br />
<br />
"Hallo. Sir, hallo, wake up!" budí mě číšník klepáním na rameno.<br />
<br />
Zaspal jsem přistání v Helsinkách. Loď už tu stojí skoro půl hodiny. Do kelu! A to ještě musím v podpalubí zabalit věci do kola. Sakra. Nakonec kvůli zaspání další skoro hodinové zdržení.<br />
<br />
Dneska tomu dávám na frak. Takhle to podělat. Tracker ukazuje, že na cestě přede mnou je už 8 lidí. 3 mě dotáhli během čekání v Tallinu a teď už jsou fuč. Jsem až devátý. Jsem z toho hrozně zklamaný. Slabé slovo. Totálně nasraný!<br />
<br />
A právě zdravá nasranost někdy dodá nejvíc sil. Sednu na kolo a dupu jak šílený. Z Helsinek, ač je to očividně nádherné město, vůbec nic nemám. Nic nevnímám, nikde nestavím, jen šlapu. Postupně se dostávám před některé jezdce. Jedu tak až do půlnoci.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlrKs5ilJkAJr-MrLS9F9YFZUyAI7UKGWr_BfIaJbYPmYIl0s7ElCHvWKG8VWeACrYpX2B5tcRX5UiGgBL67dLd0PUeSHhPvv8FYHv5AcXXYAzYGcnyvchxecFXcwvz8ijfmJQ_HkxBr2Q/s1600/20180805_041119.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlrKs5ilJkAJr-MrLS9F9YFZUyAI7UKGWr_BfIaJbYPmYIl0s7ElCHvWKG8VWeACrYpX2B5tcRX5UiGgBL67dLd0PUeSHhPvv8FYHv5AcXXYAzYGcnyvchxecFXcwvz8ijfmJQ_HkxBr2Q/s640/20180805_041119.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Po chvilce hledání nacházím krásnou suchou stodolu na spaní. Jsem zase spokojený. Den končím na 5. místě, ale pro jistotu budík dávám jen na 3,5 h spánku, abych o pozici zase nepřišel.<br />
<br />
<b>Dnes ujeto: </b><b>Nukis (LVA) - Peippola (FIN), 288</b><b> km, +720 m</b><br />
<b>Záznam a mapa: </b>viz <a href="https://www.strava.com/activities/1750004282" target="_blank">STRAVA</a><br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">DEN 9. - ZEMĚ JEZER</span></h2>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8IU3iDOgJKYiWwCWMZcXtaa1q6FtPvEGHN2OdtBJy89O0JvQh-SW7KoJAeizDOmFICHMth1XbnEe3xd5tRXYxshrwx3ubZoVRyOeAx3h-OSJtBDK7-LcIUnqGCdrqDE_bokGUTAruuDby/s1600/20180805_091543.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi8IU3iDOgJKYiWwCWMZcXtaa1q6FtPvEGHN2OdtBJy89O0JvQh-SW7KoJAeizDOmFICHMth1XbnEe3xd5tRXYxshrwx3ubZoVRyOeAx3h-OSJtBDK7-LcIUnqGCdrqDE_bokGUTAruuDby/s1600/20180805_091543.jpg" /></a></div>
<br />
Ráno déšť a trošku i zima. Že by už bylo znát, že se blížím k polárnímu kruhu? Však už je to jenom nějakých 1500 km do cíle. Už jen přejet celé Finsko, pak Norsko a cíl. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Finsko je nádherná země, co teprve ze sedla kola. Konečně si to můžu pořádně vychutnat, né jako včera. Nasávám vůni lesů, krásu jezer a konečně si užívám i nějaké kopce. Poslední byly snad Krkonoše, pak jen placka. Počasí se dopoledne vybralo a teplota se blíží k víc něž příjemným 23 °C. Sundavám návleky a šlapu zase jen tak v kraťasech a tričku. Ty jezera všude mě lákají, ale na koupačku už to bohužel není. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Jídlo řeším celý závod v podstatě jen po bezinkách. Naberu vše, na co mám chuť, k tomu velký kafe a vše to do sebe okamžitě naperu. Tady ale mají sem tam i krámky s rybami, které mě moc lákají. Z čokoládových tyčinek na kolo a pikaa jsem už fakt přeslazený. Tak jsem si začal kupovat nasolený sušený sardinky. To je panečku palivo na kolo a ještě k tomu lokální produkt.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlGu7AagQMfRojRwi7qF0x-h_eRb4-OdH3hxiahigxA13Lvt3qKptiqTLePTYPq3j70zCIBJvnQm00M4mBaacBt370Ltdg3j9FUUeq4xRaa3QSIJKXtEQzd9kxVOBtX3e9pfkS7FhHDECM/s1600/20180807_185736.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlGu7AagQMfRojRwi7qF0x-h_eRb4-OdH3hxiahigxA13Lvt3qKptiqTLePTYPq3j70zCIBJvnQm00M4mBaacBt370Ltdg3j9FUUeq4xRaa3QSIJKXtEQzd9kxVOBtX3e9pfkS7FhHDECM/s640/20180807_185736.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div>
Poslední 3 dny jsem spal jen venku, koupal jsem se naposled předevčírem a teď večer se přihnala další bouřka. Na obloze se střídají úžasné duhy a tu krásu kazí jen fakt, že jsem mokrý, smradlavý a špinavý jako prase. Dneska to chce nějaký ubytování, abych se dal zase trošku do kupy a hlavně si vypral věci. Zadek i přes neustálé přebalování vlhčených ubrousků stále trpí a chce to už nějakou tu hygienu a ošetření.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9au-9bfWOMoEkH2ox9gW8VD_kllBvTgwmsWZBV2t7ycJwry0MUe2643akX9PIdZdoFvejstWJ-V88-piFuoDDu4PFRug-lVcXbUOW6sAwE60SigWdRVGYdtwmR2hzR6w_CkZCPjQnJfQ5/s1600/20180805_205331.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="888" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg9au-9bfWOMoEkH2ox9gW8VD_kllBvTgwmsWZBV2t7ycJwry0MUe2643akX9PIdZdoFvejstWJ-V88-piFuoDDu4PFRug-lVcXbUOW6sAwE60SigWdRVGYdtwmR2hzR6w_CkZCPjQnJfQ5/s1600/20180805_205331.jpg" /></a></div>
<br /></div>
<div>
Kolem jedenácté se blížím k městečku Pihtipudas. S denním nájezdem jsem spokojený, posunul jsem se i na moje obvyklé 4. místo. Spokojenost, je čas to zabalit. Na pumpě před městem se poptám po nějakém levném ubytovaní a mám štěstí. Je tu, není to tak drahé, mají volno a od pumpy je to ani né kilák. Super.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Horká sprcha je úžasná věc, ale mají tu i vanu! Horká vana je ještě lepší, horká vana je úplně nejvíc! Pak rychle vyprat věci, ošetřit rány, jedno pivko v plechu před spaním a už zařezávám.</div>
<div>
<br /></div>
<b>Dnes ujeto: </b><b>Peippola (FIN) - Pihtipudas (FIN), 383</b><b> km, +3 090 m</b><br />
<b>Záznam a mapa: </b>viz <a href="https://www.strava.com/activities/1752528132" target="_blank">STRAVA</a><br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">DEN 10. - BOJ O POZICE</span></h2>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfrwTOQR4PRxFHjZ8iB-85tgxz0UnRWao8CqXi7wHPEDG3yiojw5VLrYB4fUbLbPzJjmgAJeujTChG8z8N8x04M3971PXkd1-aCJsfibck5L6GDLs7SXeI9QO-eUGQFDI4y2leR9mo8ezi/s1600/20180806_202848.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjfrwTOQR4PRxFHjZ8iB-85tgxz0UnRWao8CqXi7wHPEDG3yiojw5VLrYB4fUbLbPzJjmgAJeujTChG8z8N8x04M3971PXkd1-aCJsfibck5L6GDLs7SXeI9QO-eUGQFDI4y2leR9mo8ezi/s1600/20180806_202848.jpg" /></a></div>
<br />
V hotelu strávím celkem 5h, na samotné spaní zbylo ale jen 3,5h. I přesto to byl vzhledem k možnostem kvalitní odpočinek a cenná poslední příprava před závěrečnou částí závodu. Do konce zbývá už jen něco přes 1 100 km. Pokud udržím současné tempo, už pozítří bych mohl být v cíli. To je skvělý. Co už méně je fakt, že jsem stále na 4. místě. Chci tu bednu za každou cenu! Max na 3. místě je dle trackeru ani ne 30 km ode mne. Je čas se do toho opřít a zaútočit. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Vyrážím dřív než on, takže dost z jeho náskoku stahuji, ještě než než se vůbec rozjede. Jenže pak to přijde. Komplikace.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Už včera jsem si říkal, že to zadní kolo je docela měkké. Samozřejmě, že jsem ho ještě nedofoukl. Ani včera ani dneska. Nepozornost. Pár kaménků na silnici a je to. Proražená zadní duše. </div>
<div>
To není taková tragédie, ale opravit to, když už skoro nedokážu ohnout prsty a nemám v nich žádnou sílu. Nervy v ruce jsou už úplně na padrť. Zdržení skoro 3/4 hodiny. Navíc, při opravě jde tepovka strašně dolů a mě se chce z toho strašně spát. Chvíli jedu, ale pak musím dát power nap. Pak další, další a po chvíli další. Zatímco do teď mi stačil přes den jeden maximálně dva šlofíky, dnes už jsem dal 4 a ospalost je stále stejná. Už to nefunguje. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Únava je už extrémní. Naštěstí stejně tak jako já s ní musí bojovat i ostatní jezdci a možná, že je jim ještě hůř. Jedině tak si vysvětluji fakt, že přes toto všechno Maxe stále kousek po kousku stahuji. Kolem šestý večer, za velkoměstem Oulu, ho mám už konečně na dohled před sebou.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Ciao amico", "Hi my friend" zdravíme se srdečně.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Oba máme ze setkání po týdnu upřímnou radost (naposledy jsme se potkali 3. den v noci v Polsku). Pro oba je to při té extrémní únavě asi i vysvobození a úleva. Alespoň já to tak cítím. On už se nemusí dál snažit mi ujíždět a já už ho nemusím nahánět. Můžeme teď pokračovat spolu, povídat si, zapomenout na ospalost, únavu a vzájemně se udržet v rámci možností v chodu. Win win, řekl bych. </div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbpkCkZWqI7842KgHqW9cD0ynqkV25iyr5Fof-6Tp2Y2sog8IY-54LdomksdgdiSpP8SJuCliOM9y4Zn1U9alJY6m0EYENVX5mlEGQYwGD7n8lQrWL9eGg4TslzxpzE0m5acKLQ6qTiiuQ/s1600/FB_IMG_1533579581269%255B1%255D.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="540" data-original-width="720" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbpkCkZWqI7842KgHqW9cD0ynqkV25iyr5Fof-6Tp2Y2sog8IY-54LdomksdgdiSpP8SJuCliOM9y4Zn1U9alJY6m0EYENVX5mlEGQYwGD7n8lQrWL9eGg4TslzxpzE0m5acKLQ6qTiiuQ/s640/FB_IMG_1533579581269%255B1%255D.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div>
A přesně tak to je. Jede se nám spolu prostě parádně. Je nádherné počasí. Konečně potkáváme první soby. Nejdřív pár kusů, později už jsou jich všude stáda. Fotíme je a točíme na video. Celou cestu si povídáme a smějeme se. Oba máme soustu historek z posledních dní. Nádherná malebná cesta tak utíká úplně sama. Jsme už tak na severu, že slunce už nezapadá. Je krásný polární den, přitom už je jedenáct v noci. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqsjpSNH6OMfrxPxzD1xcn0F_3cQToBnAnVVVkYCxhzpmorAUKQ_pN8xODSqrfQe4UtYq7fUAcpl0HAU4mNShU1kQA3HaFL2pkCew38DBx3u-8yEmrp9nOB6YKoViEkZMYwB8bNNtceB0l/s1600/20180806_185442.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqsjpSNH6OMfrxPxzD1xcn0F_3cQToBnAnVVVkYCxhzpmorAUKQ_pN8xODSqrfQe4UtYq7fUAcpl0HAU4mNShU1kQA3HaFL2pkCew38DBx3u-8yEmrp9nOB6YKoViEkZMYwB8bNNtceB0l/s640/20180806_185442.jpg" width="640" /></a></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br /></div>
<div>
Snad kdyby nebylo tak chladno. Pod 10°C je na kolo už nic moc. Únava a protivítr to ještě násobí. Postupně oba vytahujeme vše teplé, co s sebou máme. Vydržíme to skoro do jedné do rána. Pak už to musíme zabalit. Přestože je stále světlo, zima a únava vyhrává. Krytá hala na traktory u statku se zdá na přespání ideální. Venku je zima a světlo. V hale je taky zima, ale alespoň trochu tma a střecha nad hlavou. Chci si rozbalit můj komfortní bivak, ale Max si chce dát jen šlofíka maximálně na hoďku, hoďku a půl a pak pokračovat dál. Moc to nechápu, takové skvělé místo na spaní, ale ok. Pláchnout ho už přeci nenechám. Vytáhneme si tedy jen spacáky a tak jak jsme, v cyklistickém, na paletách a nějakých igelitových pytlech vedle sebe do minuty usínáme.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allow="accelerometer; autoplay; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen="" frameborder="0" height="340" src="https://www.youtube.com/embed/szuU3qVZPxo" width="640"></iframe>
</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<b>Dnes ujeto: </b><b>Pihtipudas (FIN) - Murikko (FIN), 347</b><b> km, +830 m</b><br />
<b>Záznam a mapa: </b>viz <a href="https://www.strava.com/activities/1754670810" target="_blank">STRAVA</a><br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">DEN 11. - ČAS ZAPNOUT BERANA</span></h2>
</div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPCcZ2o0cbY9O7pJ_0MrdzZw43NTS1plulWRiDjNH8G0jXZX0F_FBOTF9XFmpFwkmGtwpowehiAFl0n8RzUyXBsanVWH6hlW8cpQB_72T4M1Ak63CfpAsM1-4SEIlhBdAe0ikx5waGhrUT/s1600/20180807_061055.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1200" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPCcZ2o0cbY9O7pJ_0MrdzZw43NTS1plulWRiDjNH8G0jXZX0F_FBOTF9XFmpFwkmGtwpowehiAFl0n8RzUyXBsanVWH6hlW8cpQB_72T4M1Ak63CfpAsM1-4SEIlhBdAe0ikx5waGhrUT/s1600/20180807_061055.jpg" /></a></div>
<br />
"Pí pí pí pííííí" zvoní budík po 1,5 hodině spánku.<br />
"Tak co? Jedem?" budím Maxe a klepu se při tom zimou jak lacinej pes.<br />
"Je hrozná zima. Posuň to ještě o hodinu." odpovídá jak náměsíčný.<br />
"Ok"<br />
"Tak co? Jedem?" budím ho znova za hodinu.<br />
"Ok, jedem" odpovídá<br />
<br />
K mému překvapení snad za 5 minut poté již stojí sbalený u dveří haly. S velkým sebezapřením se přidávám a vyrážíme. Je strašná kosa. Násobí jí ještě nepřestávající vítr. Na teploměru na Wahoo svítí -1° C. Mám na sobě vše včetně péřovky a nejradši bych si na sebe oblékl i ten vyhřátý spacák. Jedeme v tom asi hodinu a pak to musíme zabalit. Mrznou nám prsty až do morku kostí. Sedíme každý schoulený v klubku na kraji silnice a při lehkém klimbání čekáme, až slunce ještě trochu povyleze, aby začalo alespoň trochu hřát.<br />
<br />
Po deváté ráno se konečně už trochu zahřátí doplazíme do Rovaniemi, kde je nejen čtvrtý a zároveň poslední check point, ale i domov Santa Clause, který protíná Severní polárním kruh.<br />
<br />
"Dojeli jsme na kole z Itálie na Severní polární kruh!" řvu radostí na Maxe a zdá se mi to naprosto neuvěřitelné.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allow="accelerometer; autoplay; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen="" frameborder="0" height="340" src="https://www.youtube.com/embed/vfDC1P64t3c" width="640"></iframe>
</div>
<br />
Zdržíme se skoro 45 min. Navštívit Santu přímo doma se nestává každý den. Nicméně, mám i dost času se rozmyslet, jak pak dál. Zase to cítím, stejně jako před několika dny s Ianem. Ve dvou se už vzájemně zdržujeme. Dohnat včera Maxe mě stálo hodně sil, takže jet dál spolu bylo pak velmi příjemné a mohl jsem si trochu odpočinout. Teď ale cítím, že mám ještě dost sil dál bojovat. Je načase <i>zapnout berana</i> a pokusit se o trhák na tu mojí vysněnou bednu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYS4JLL-E04WoF22VyZqUqY8SuZpK-_pgx5Jwr-PHXPv-XSlH8ps263kMYTUJllDjcnh9aPGvgwzHdqbY9cxcFyms4aOB4YnNIeXYoIquF5aRIZ9al0mXSHd4zyG1CbAhLOQsKwmZIAdpH/s1600/20180807_105129.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="1200" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhYS4JLL-E04WoF22VyZqUqY8SuZpK-_pgx5Jwr-PHXPv-XSlH8ps263kMYTUJllDjcnh9aPGvgwzHdqbY9cxcFyms4aOB4YnNIeXYoIquF5aRIZ9al0mXSHd4zyG1CbAhLOQsKwmZIAdpH/s640/20180807_105129.jpg" width="480" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Vyjíždíme z Rovaniemi. Ani ne kilometr za ním se silnice sklápí z kopce. Max za mnou ve sjezdu trošku ztrácí. To je šance. Jdu na to. Opřu se na plný pecky do pedálu a dupu ze všech sil, jak to jen jde. Neotáčím se. Šlapu a šlapu, kilometr za kilometrem, mačkám ze sebe vše, co ve mě ještě zbylo. Když se poprvé otočím, Maxe už nevidím. Pokračuji se stejným úsilím více jak hodinu než teprve trochu zpomalím. Tepovka pak jde rychle dolů, což má nepříjemný důsledek. Začíná se hlásit únava. 2,5h spánku, vyčerpávající trhák a já najednou už nedokážu udržet oči. Dostihla mě obrovská spací krize. Snažím se s tím bojovat, jet dál, ale nejde to, je to už nebezpečné. Ač velmi nerad, rozhoduji se zastavit. Řídím na mobilu odpočet na 10 minutový power nap a modlím se, aby to Maxovi nestačilo k tomu, aby mne zase dojel. Usínám okamžitě. Zdá se mi krásný sen, ze kterého mě vytrhává budík.<br />
<br />
"Pi pííí pi píííí pi píííí...."<br />
<br />
Skáču na kolo a co nejrychleji pokračuji dál. Pomohlo to. Ospalost je na nějaký čas zase pryč. Jen nevím, jestli je Max už přede mnou nebo stále za mnou. Podle trackeru za mnou, ale tomu se nedá věřit, obnovuje se jen 1x za 15 minut. Hrozný stres. Když v tom mě dojíždí jeden ze dvou media vozů, které nás po celý závod sledují.<br />
<br />
"Max, kde je Max? Je stále za mnou?" ptám se jich ustaraně<br />
"Alexi, je minimálně 3 kilometry za tebou." odpovídá hlavní org Andrea<br />
"Yesssss!" neskrývám obrovskou radost<br />
<br />
Po zbytek dne svůj náskok na Maxe postupně kilometr po kilometru dál navyšuji. Zároveň se tím také čím dál tím víc přibližuji k polskému Ghost Riderovi, který jede na 2. místě. Brousím si už zuby. Je to nádherná jízda, plná slunce, jezer, lesů a naprosté samoty, kterou narušují jen všudepřítomní sobi.<br />
<br />
Chvilku po půlnoci projíždím docela velkým městem Ivalo. Je to zvláštní až apokalyptický výjev. Světlo jako ve dne, ale protože je vlastně nejhlubší noc, všichni spí. Město je tak naprosto liduprázdné. Nikde ani živáčka. Přitom to světlo. Je to jako z nějakého hororu. Jako kdyby tu vše živé vymýtila nějaká smrtelná epidemie. To, že si najdu na spaní opuštěný, vysklený krámek tomu taky moc nepřidává. Asi už blbnu. Ale co. Uklidňuje mě to, že jsem třetí a hlavně to, že tohle je doufám už poslední noc. Na North Cape zbývá posledních 420 km, které zítra sfouknu na jeden zátah. Budík řídím na 4:00. Víc jak 3,5h spánku si nemůžu dovolit. Vím, že Max bude spát ještě míň.<br />
<br />
<b>Dnes ujeto: </b><b>Murikko (FIN) - Ivalo (FIN), 381</b><b> km, +1 580 m</b><br />
<b>Záznam a mapa:</b> viz <a href="https://www.strava.com/activities/1756950780" target="_blank">STRAVA</a><br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">DEN 12. - VZDALUJÍCÍ SE CÍL</span></h2>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvlEq3V09d403xVCnP6rPWh_ALf830ppiRbRRbyM8ZCEduVaadPWKf_LXb7PryaJl7KOB9xxezuqZeM7vROA8KIj54uYv1q4LQsFW-NJFRdO0Ot44mGlPsfk4n1iyRVxwfQVEbWzZQtT99/s1600/20180808_184416.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvlEq3V09d403xVCnP6rPWh_ALf830ppiRbRRbyM8ZCEduVaadPWKf_LXb7PryaJl7KOB9xxezuqZeM7vROA8KIj54uYv1q4LQsFW-NJFRdO0Ot44mGlPsfk4n1iyRVxwfQVEbWzZQtT99/s1600/20180808_184416.jpg" /></a></div>
<br />
Poslední zvonění budíku, poslední snad nejrychlejší sbalení se za celou dobu. Bože, už to chci mít za sebou. Už jsem tak blízko a tak unavený.<br />
<br />
Oproti včerejšímu ránu se jede ale parádně. Není taková zima, je nad nulou a vzduch se ostrým sluncem rychle prohřívá. Během 4 hodin z 2 na příjemných 16°C. Lesy, jezera, celá krajina je v ranním slunci naprosto úchvatná. Rychle ubíhající jízdu si zpestřuji naháněním sobů na kole. Jsou srandovní. Když jsou na silnici, málokdy z ní přede mnou odbočí a utečou. Naopak v panice utíkají stále po silnici přímo před kolem. Trénujeme tak spolu finišerské spurty.<br />
<br />
Přesně v poledne překračuji hranici. Konečně Norsko. Poslední 11. země na trase. Kousek za hranicemi ve měste Karasjok, zastavuji ještě dle navigace v úplně posledním cykloservisu na trase. Závěr trasy bude náročný a kolo je celkem v zoufalém stavu. Obětuji skoro půl hoďky času během kterého mi kluci ze servisu Sport 5 dají kolo zdarma zase do gala. Můžu pak pokračovat s klidným svědomím, že kolo je zase v cajku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiohznElZC9ihZQ7wxwpIV-lNz2DUO_3awbhnj5dFzQVMAj19KXkIX_LjfOsLWIGXU1267e3SxLO23BGZiFNUQWW30qzDifgLYMmXmfYz-3lNVHCrpV9WeYof21sb3aFsfmlnGc-g_EYZdk/s1600/20180808_120249.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiohznElZC9ihZQ7wxwpIV-lNz2DUO_3awbhnj5dFzQVMAj19KXkIX_LjfOsLWIGXU1267e3SxLO23BGZiFNUQWW30qzDifgLYMmXmfYz-3lNVHCrpV9WeYof21sb3aFsfmlnGc-g_EYZdk/s640/20180808_120249.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Jestli bylo Finsko nádherný, tak Norsko je ještě hezčí. K tomu všemu, co je i ve Finsku: krásné jezera, lesy, sobi, se v Norsku přidají ještě majestátné vysoké hory a poté i moře. Tady vítr překvapivě nefouká od moře, ale opačně k moři, mě do zad. Kilometry tak rychle naskakují a aniž bychom se minuli na trase, dle trackeru se dostávám před Ghost ridera Poláka Michala Wolffa na 2. místo. Další pozitivní nakopnutí mysli již velmi unaveného těla. Opřu se do toho ještě víc, abych o tuto pozici už nepřišel a nedal Michalovi šanci mě předjet zpět.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFT1fjfO2xKGlwhOc5QWTWIoer3VQ1ok0YO0fKNzdu7tfIct3nGDhBvryWOPo9GJ7wQpGRP4FRs_uVUArqQ9zTXgN5sK-Op4SbRJm88OjacxL9TCOX31m50KroKWUC2r1awMSLf1_nmv5i/s1600/20180808_202833.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjFT1fjfO2xKGlwhOc5QWTWIoer3VQ1ok0YO0fKNzdu7tfIct3nGDhBvryWOPo9GJ7wQpGRP4FRs_uVUArqQ9zTXgN5sK-Op4SbRJm88OjacxL9TCOX31m50KroKWUC2r1awMSLf1_nmv5i/s1600/20180808_202833.jpg" /></a></div>
<br />
V osm večer to mám do cíle na North Cape posledních 110 kilometrů. Jede se mi tak skvěle a lehce, že už se vidím nejdéle o půlnoci v cíli. Na této pozitivní vlně se vezu ještě 50 kilometrů před cílem, pak to ale přijde: Magerøya tunel. Jeden z nejdelších dopravních podmořských tunelů na světě (6,8 km) z pevninského Norska na ostrov Magerøya, kde je i North Cape. Říká se mu také North Cape tunel. Představte si jej jako písmeno V. 3,5 km dlouhý rovný sjezd s 9% klesáním až do 212m pod hladinu moře a pak to samé vyšlapat zpět nahoru. Už před tunelem mi byla trošku zima. Prudce klesající osvětlený tunel vypadá jako díra do horoucích pekel. Místo abych se v tom pekle trochu ohřál, v dlouhém sjedu mrznu až na kost, abych se po překonání spodní úvrati tunelu pro změnu celý zpotil při šlapání té stojky zpět nahoru. Když vyjedu z tunelu, jsem úplně propocený a mokrý. Venku mě ale čeká teplota pouze kolem 2 °C. Je už jedenáct večer a přestože je stále světlo, dost se ochladilo. Okamžite se do mě dává strašná zima, které se už nezbavím. Šlape se ztuha. Navíc tepovka vyhnaná stoupáním v tunelu na maximum mi teď spadla pro změnu na úplné dno a to má vždy stejný efekt: ospalost. Obrovská ospalost. Ospalost a zima, to není dobrá kombinace.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe_7dswKtDZVEBm8sIHCViAFK2MnIxczuYTz2YuqqkzC2Pgq0JB4uCWBCrXzBACR_jNemraU6PiPtazgmdeMIecIJ19yz0ni6ENNmG3jM0ZMBttDsaiJbM3d-sS-G1TJt0DCw6cavcvHpS/s1600/20180809_000234.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhe_7dswKtDZVEBm8sIHCViAFK2MnIxczuYTz2YuqqkzC2Pgq0JB4uCWBCrXzBACR_jNemraU6PiPtazgmdeMIecIJ19yz0ni6ENNmG3jM0ZMBttDsaiJbM3d-sS-G1TJt0DCw6cavcvHpS/s1600/20180809_000234.jpg" /></a></div>
<br />
Posledních 30 kilometrů přináší další třešničku na už tak kyselém dortu: více než +1 000m převýšení a krpály s až 13% stoupáním. Tělo a hlava už to vůbec nedávají. Vše je najednou jakoby v mlze. Stoupání mě vždy trochu vzbudí, pak se ale do mě dá strašná zima. Ani ospalost se mi nedaří přemoct. Padají mi oči i hlava. Výlet mimo silnici mě probouzí z mikrospánku. Zastavuji abych si dal pár minut šlofíka. Nikde se tu nedá schovat před chladným větrem, je tu úplná pustina. Zkouším usnout v bobku, abych ztrácel co nejmíň tepla, ale nejde to. Okamžitě se strašně rozklepu, až mi zimou drkotají zuby. Vlezu zpět na kolo ve snaze se zahřát šlapáním. Úzká silnička se dál line přede mnou naprosto liduprázdnou a pustou krajinou. Vidím všude soby, ale nehýbají se. Jsou to kameny. Vidím sníh, ale žádný tu není. Vidím spolužáka ze základky, kterého jsem víc jak 25 let neviděl.<br />
<br />
"Napij se a jeď!" mává na mě nadšeně flaškou s pitím<br />
<br />
Už ani nerozeznám jestli je to další halucinace nebo <i>jen</i> mikrospánek.<br />
<br />
"Už je to jen kousek. Už to musíš dojet!" pokouším se motivovat a udržet pozornost<br />
<br />
A pak se to přede mnou vynoří. North Cape. Není to halucinace. Je to opravdu skutečné. Poslední metry stoupání, průjezd kolem parkoviště, turistického centra a pak to vidím: vysněný monument North Cape s glóbem. Po 4360 km jsem tu. Cíl. Je po druhé hodině ranní. Kromě dvou turistů tu vůbec nikdo není. Nikdo mě tu nečeká. Nějak si ten okamžik ani nedokážu užít, ani to, že jsem si splnil sen: mám bednu, jsem druhý. Nemám na to vůbec sílu. Vnímam jen sebe, stále jakoby v husté mlze, obrovské vyčerpání a hluboké rozlehlé ticho, které ruší jen křik racků. Nikdy v životě jsem nebyl tak unavený. Musím jít spát.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk4sp_egIW8nEAYMf2WpUg-AGA7bWibM9zh0jndL4jQh8yJFfd18T_J62Fa14aHHMa7Zr9P-FmbfO9yrITfodm7WMf20O-J57D9jx22HtdIcyUpgZR3_pu-1qWfZ2R8A1TNCpKiY2ypQed/s1600/20180809_023005.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjk4sp_egIW8nEAYMf2WpUg-AGA7bWibM9zh0jndL4jQh8yJFfd18T_J62Fa14aHHMa7Zr9P-FmbfO9yrITfodm7WMf20O-J57D9jx22HtdIcyUpgZR3_pu-1qWfZ2R8A1TNCpKiY2ypQed/s1600/20180809_023005.jpg" /></a></div>
<br />
<b>Dnes ujeto: </b><b>Ivalo (FIN) - North Cape (NOR), 422</b><b> km, +3 605 m</b><br />
<b>Záznam a mapa:</b> viz <a href="https://www.strava.com/activities/1759585941" target="_blank">STRAVA</a><br />
<br />
<h2>
DOSLOV</h2>
</div>
</div>
</div>
<div>
<ul>
<li>Ustlal jsem si venku pod širákem vedle budovy turistického centra a spal asi 6 hodin. </li>
<li>Ráno mě vzbudili organizátoři, nafotili jsme fotky, proběhly gratulace, bylo i dojetí, bylo to fajn.</li>
<li>Celkově jsem ujel 4 361 kilometrů a +22 721 metrů převýšení za 11 dní 18 hodin a 31 minut.</li>
<li>Skončil jsem na 2. místě za Ianem Walkerem, který dorazil do cíle cca 8h přede mnou. </li>
<li>Spálil jsem při tom 45 592 000 kalorií, při průměrném srdečním tepu 107 t/m (klidový tep mám 35 t/m). </li>
<li>V průměru jsem jel 370 km a + 1950m denně. Nejvíc 797 km první dva dny nonstop. </li>
<li>Průměrná čistá doba pohybu denně byla 14h a 50 min při průměrné rychlosti 25 km/h.</li>
<li>Spal jsem cca 3,5h denně, vyjma první noci nonstop</li>
<li>Ty 4 dny než jsem letěl domů jsem v podstatě jen jedl a spal v cca 3-4h intervalech</li>
<li>Zatímco rozedřený zadek se zahojil za 2 týdny, těžce poškozené ulnární nervy v obou rukou se obnovily i přes neurologickou léčbu a rehabilitace až za 4 měsíce...</li>
</ul>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxUs7WeEe3NXgQx71_Wj75VX2ejAgoAW711lIlQLMB82jVD0MScIwtxzdXw1uPtKLJ9lhDublN7zM5A5naptCDv2ZrXL1a1-n417IV7NcKvs1b2udeTOT6pyvjQKkiVHfDrCv22nxIkwd1/s1600/38757396_702787380059159_2460923403415060480_n.png" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="589" data-original-width="888" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgxUs7WeEe3NXgQx71_Wj75VX2ejAgoAW711lIlQLMB82jVD0MScIwtxzdXw1uPtKLJ9lhDublN7zM5A5naptCDv2ZrXL1a1-n417IV7NcKvs1b2udeTOT6pyvjQKkiVHfDrCv22nxIkwd1/s1600/38757396_702787380059159_2460923403415060480_n.png" /></a></div>
<div>
<br /></div>
<h2>
VÝBAVA</h2>
</div>
<div>
<div>
Kolo: <a href="https://www.lbs-sport.cz/3t-exploro-ltd-ramova-sada,5970001.html" target="_blank">3T Exploro LTD</a><br />
Groupset: SRAM Rival 1x11, 42z x 10z-42z<br />
Kola: <a href="http://www.bottico.cz/admin/modules/vyrobky.php?idProdGroup=472" target="_blank">DT SWISS RR511db</a></div>
<div>
Brašny: <a href="https://www.bikebrothers.cz/apidura-c28/" target="_blank">Apidura</a><br />
Aero hrazda: Profile Design T3+ Alu</div>
<div>
Oblečení na kolo: <a href="https://www.bicycle-line.com/eng/" target="_blank">Bicycle Line</a><br />
Spodní vrstva: Icebreaker (merino)<br />
Nepromokavá vrstva: <a href="https://goo.gl/V4U9j7" target="_blank">Montane Minimus Jacket</a>, <a href="https://www.trailpoint.cz/montane-minimus-pants-black/?v=131" target="_blank">Montane Minimus Pants</a><br />
Péřovka: The North Face Verto Prima Hoodie</div>
<div>
Tretry: Gaerne Carbon Chrono<br />
Spacák: Warmpeace Viking 300 (peří)</div>
<div>
Žďárák: HighPoint Super Light Cover </div>
<div>
Karimatka: Sea To Summit UltraLight Mat + podložka z Tyveku</div>
<div>
Světla: <a href="https://goo.gl/65ETcE" target="_blank">Fenix BC30</a>, <a href="https://goo.gl/ub4jhZ" target="_blank">Fenix HL50</a></div>
<div>
Akumulátory: 3x <a href="https://goo.gl/kH9KHZ" target="_blank">USB dobíjecí Fenix 18650 3500 mAh</a>, <a href="https://www.kronium.cz/usb-nabijecka-fenix-are-x11-3500-mah-aku-li-ion/prod_2049.html" target="_blank">Fenix ARE-X11</a> </div>
<div>
Dobíjení: <a href="https://www.azub.cz/dynamo-v-prednim-naboji-pro-24-az-29-kola-son-28-pro-kotoucove-brzdy-p21668/" target="_blank">Son 28 (dynamo)</a>, Igaro D1 (USB HUB)<br />
Navigace a záznam trasy: Wahoo Elemnt Bolt</div>
<div>
Mobil a foto: Samsung A3 (všechny fotky <a href="https://photos.app.goo.gl/JQWR63KqezkhWbBaA" target="_blank">zde</a>)</div>
<div>
Držák na mobil: Quad Lock<br />
<br />
Kolo v této konfiguraci vč. dynama, aero hrazdy atd. vážilo 9,5 kg. V plné polní s veškerou výbavou v brašnách pak 17 kg.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="tg-wrap">
<table>
<tbody>
<tr>
<th><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifyksHJPNt8JdzB_aCj4SwxQEAh6VeK0hKpV30DZ6JbEWd0Oz4G7fkaT8cjHjcztfshIFdKnf-g5cFRUS-CVrzq0HVKJkkGxYvkusvKF5i46vDQdAQeL9VaGghwrhGdH6IEaV-F3o_6g9b/s1600/37855337_10216436435045170_4501209508135043072_o.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifyksHJPNt8JdzB_aCj4SwxQEAh6VeK0hKpV30DZ6JbEWd0Oz4G7fkaT8cjHjcztfshIFdKnf-g5cFRUS-CVrzq0HVKJkkGxYvkusvKF5i46vDQdAQeL9VaGghwrhGdH6IEaV-F3o_6g9b/s320/37855337_10216436435045170_4501209508135043072_o.jpg" width="320" /></a></th>
<th><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdqirroRW2b2tIbOQi9XlYydUDUJSePbmGEhmqeiU__zXKM3yzbb9bWqgSllC81N4wcrUA397qAoCOyfwriYsXD5csLEHreEJSVtFs5YfohKqMRkD61e2W3WpCGeg3pTZs17bBBvD_1G_B/s1600/DSC_0894.JPG" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdqirroRW2b2tIbOQi9XlYydUDUJSePbmGEhmqeiU__zXKM3yzbb9bWqgSllC81N4wcrUA397qAoCOyfwriYsXD5csLEHreEJSVtFs5YfohKqMRkD61e2W3WpCGeg3pTZs17bBBvD_1G_B/s320/DSC_0894.JPG" width="320" /></a></th>
<th><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbL4fI5hd0TjbXkuKWS0LMNXsnvvbGYDuxzZenTug1WjhGtp-WZ6ZjiEwy7Z2ocsMh0RnVxCPgIG3Fuo3ohZkkuYj2oDxhnfVq4snnyao_kFaoYHxqzm2ohkUX5FNkf8A4Rt6vqPR5f_rB/s1600/37883080_10216436437205224_4447766598710722560_o.jpg" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="1067" data-original-width="1600" height="213" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbL4fI5hd0TjbXkuKWS0LMNXsnvvbGYDuxzZenTug1WjhGtp-WZ6ZjiEwy7Z2ocsMh0RnVxCPgIG3Fuo3ohZkkuYj2oDxhnfVq4snnyao_kFaoYHxqzm2ohkUX5FNkf8A4Rt6vqPR5f_rB/s320/37883080_10216436437205224_4447766598710722560_o.jpg" width="320" /></a></th>
</tr>
</tbody></table>
</div>
<h2>
ODKAZY</h2>
<div>
<ul>
<li><a href="https://www.northcape4000.com/" target="_blank">Stránky závodu NorthCape4000</a></li>
<li><a href="https://www.northcape4000.com/northcape4000-2018/" target="_blank">Oficiální výsledky závodu NorthCape4000</a></li>
<li><a href="https://photos.app.goo.gl/JQWR63KqezkhWbBaA" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu (450ks)</a></li>
<li><a href="https://behejsrdcem.com/clanky/ales-zavoral-4350km-na-kole-z-italie-az-na-nejsevernejsi/" target="_blank">Velký rozhovor o NC4K pro BěhejSrdcem</a></li>
</ul>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allow="accelerometer; autoplay; encrypted-media; gyroscope; picture-in-picture" allowfullscreen="" frameborder="0" height="340" src="https://www.youtube.com/embed/KEUCmCcBbKw" width="640"></iframe>
</div>
<br />
<span face=""verdana" , "geneva" , sans-serif" style="background-color: white; color: #283336; font-size: 14px;">Díky všem, kdo jste se dočetli až sem. Díky také <a href="https://beranyduc.blogspot.com/p/partneri.html">partnerům</a> a všem, kdož jste mi fandili nebo mě jakkoliv podpořili. Vážím si toho.</span></div>
</div>
</div>
</div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com4238062 Arco, Autonomní provincie Trento, Itálie45.9268706 10.90976069999999345.7501696 10.587037199999992 46.1035716 11.232484199999993tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-7433285769073461242017-12-14T07:35:00.001+01:002019-04-30T16:59:53.000+02:00TRANSATLANTIC WAY BIKE RACE 2017 | Jedna etapa, 2500 km, bez suportu, za 7,5 dne8. 6. 2017, Dublin, Irsko<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE1kAdyM_JRnKyvowDGxmCLQrIdn2vPFn0ghRaiwV8NoSMxCCb2_mVABspAmKNmf328M7VzTU-Rb6Zf8gicEmhCmJCwLXAMCIXO8CfKRHl1IUdpFb1imx_6Od5PDB5HtW4YckKEHfghpwi/s1600/1-20170613_111731.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; display: inline !important; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhE1kAdyM_JRnKyvowDGxmCLQrIdn2vPFn0ghRaiwV8NoSMxCCb2_mVABspAmKNmf328M7VzTU-Rb6Zf8gicEmhCmJCwLXAMCIXO8CfKRHl1IUdpFb1imx_6Od5PDB5HtW4YckKEHfghpwi/s1600/1-20170613_111731.jpg" /></a><br />
<br />
"Co já tady vlastně vůbec dělám?" honí se mi v hlavě, když se rozhlížím kolem sebe<br />
<br />
Skoro 90 jezdců z různých koutů světa tu v dublinském Phoenix parku stojí se svými výzbrojí ověšenými koly, jako vojáci v první linii připravení nastoupit do těžké a dlouhé bitvy. V jejich tvářích je vidět odhodlanost, nadšení a zkušenost. Zkušenost, která mě, jakožto hlavně běžci, asi nejvíc chybí. Cítím se teď proto tak trochu maličký a nesvůj. Fakt, že délka závodu 2500 km je víc, než můj dosavadní největší roční nájezd na kole, tomu moc nepřidá. Na druhou stranu není lepší věc než nastoupit do závodu jako naprostý outsider. Nikdo od vás nic nečeká a můžete jen mile překvapit.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm2mXJvQa_tPed89RLHmd9pfWmtzTlRJw_NQLqRpK0_LujT8NmOfFW1V4bhjSqRUTTKoEosdhp9tvQdSqtp2vgF8UCvcSDsm9k1Hx4yKUs8AGmnMzIZ5cqdx2V9tMdtKejg5ZZARr4yEYE/s1600/20170608_102259.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjm2mXJvQa_tPed89RLHmd9pfWmtzTlRJw_NQLqRpK0_LujT8NmOfFW1V4bhjSqRUTTKoEosdhp9tvQdSqtp2vgF8UCvcSDsm9k1Hx4yKUs8AGmnMzIZ5cqdx2V9tMdtKejg5ZZARr4yEYE/s640/20170608_102259.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ke startu připravit, pozóoor....</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilgs-QSs0gH6rnCwFEJ5cFVYMqo753kiTYy9ra8AO3-CYhd1siDL444US_gnrnykw37TMvO8Bz_uqwWswf-0s6l_lEwRHe_Vqp8rufXBmp6TgvA0e3DLURQMgr7Ccow5dtMjU9MRkl4Wbk/s1600/20170608_095438.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilgs-QSs0gH6rnCwFEJ5cFVYMqo753kiTYy9ra8AO3-CYhd1siDL444US_gnrnykw37TMvO8Bz_uqwWswf-0s6l_lEwRHe_Vqp8rufXBmp6TgvA0e3DLURQMgr7Ccow5dtMjU9MRkl4Wbk/s640/20170608_095438.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ready to GO před startem s Tomášem Zaplatílkem</td></tr>
</tbody></table>
Cesta na start <a href="http://www.transatlanticway.com/" target="_blank">TransAtlantic Way Bike Race</a> (TAW) začala vlastně už loni a nikterak pozitivně. Za vše mohla zlomenina kotníku při tréninkovém seběhu z Milešovky. Na 3 měsíce mi vystavila stopku od běhání. Protože jsem nemohl běhat, začal jsem po 2 měsících alespoň intenzivně jezdit na kole a pak, v rámci mého výletu <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2016/10/na-kole-k-severnimu-mori-za-3-dny.html" target="_blank">#NordSeaTrip</a>, se dojel vykoupat za necelé 3 dny až k Severnímu moři.<br />
<br />
Dobrodružství a zdolání velkých vzdáleností vlastní silou v minimálním čase. To bylo to, co mě na tomto <i>výletu</i> bavilo nejvíc a já to chtěl znovu zažít. Plánoval jsem nějakou další podobnou cestu, ale závod? To mě vůbec nenapadlo. Shodou okolností znovu na Milešovce, na podzim, v době kdy už jsem zase běhal, potkávám při závodě 4x4 Milešovka Michala Hampla, který jel irský TAW loni jako jediný Čech a skončil na úžasném 6. místě. Slovo dalo slovo, pár fotek v mobilu a já měl jasno, že tohle musím zažít taky. Závod místo výletu, to je ono!<br />
<br />
2 500 kilometrů s 20 000 metry kumulovaného převýšení na jeden zátah bez jakékoliv dopomoci. Navíc krásné a zároveň drsné Irsko. Věčně zelený ostrov, kde jsem před 13 lety skoro rok žil a kam mě to nejen v myšlenkách stále táhne. Skvělá příležitost se tam znovu vrátit, zavzpomínat, zažít něco výjimečného a přitom si pořádně šáhnout na dno.<br />
<br />
"Jo, jdu do toho!" odhodlávám se<br />
<br />
Ale ouha. Při pokusu o registraci zjišťuji, že závod je již beznadějně obsazený. Přihlašuji se tedy alespoň na listinu náhradníků. Po dlouhých dvou měsících čekání přesně 10. ledna mi přichází potvrzení, že pár jezdců odřeklo a jsem nakonec IN! Okamžitě účast potvrzuji, zacvakám nemalé startovné a trénink spolu s přípravou výbavičky může začít.<br />
<br />
Výbava ale potřebuje poladit opravdu razantně. Tohle není sranda výlet za koupáním k moři, ale ostrý závod. Navíc to celkové převýšení +20 000 metrů. Na to zrovna nemám svojí žiletku Author úplně nastavenou. Takže nová přehazovačka, kompakt tácy + kliky, větší kazeta (28z), silniční pedály, širší pláště, skvělé brašny Apidura, spacák, karimatka, lepší aero hrazda, silniční tretry, péřovka a hromada a hromada dalších věcí. V podstatě oproti loňskému výletu k Severnímu moři zůstalo stejné jen samotné karbonové kolo Author CA6600 (r. 2009) a jinak nic. Vše je ale nyní skvěle vychytané a při několika trénincích v plné polní i dobře odzkoušené. Váha kola v plné polní je nyní pod slušných 16 kg, takže spokojenost.<br />
<div>
<br />
<div style="text-align: left;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPeGDtivqnXxavge1krihugqK-JPwLpJUqsuGN-CECzBgz2zbOlfHxpUZ_GVuKb_FkDGY2uWlQ4tGmSJb9NDlpHrJhR6H2EPwR3dtuPcW0oyNM_KxsfD-uCTF8Wgr01MxDF7Tnz_EZ40Rl/s1600/1-20160814_072629.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="220" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPeGDtivqnXxavge1krihugqK-JPwLpJUqsuGN-CECzBgz2zbOlfHxpUZ_GVuKb_FkDGY2uWlQ4tGmSJb9NDlpHrJhR6H2EPwR3dtuPcW0oyNM_KxsfD-uCTF8Wgr01MxDF7Tnz_EZ40Rl/s400/1-20160814_072629.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Můj hand made BikePacking v2016.08 na loňskou cestu k Severnímu moři</td></tr>
</tbody></table>
</div>
<div style="text-align: right;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJFAdEQ2bzODH2lkPgSomQnpti4q9OwhF7lq54N67z90AkWJVy4C6eyStmTQplBnKOJEMaCMg6pfwtEv3yPpeAmscINgwylR1jxRZoNFDWaa8lVGxprexFFjjlSx0lWQauAgvrkM4ITfqy/s1600/20170506_143159.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="220" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJFAdEQ2bzODH2lkPgSomQnpti4q9OwhF7lq54N67z90AkWJVy4C6eyStmTQplBnKOJEMaCMg6pfwtEv3yPpeAmscINgwylR1jxRZoNFDWaa8lVGxprexFFjjlSx0lWQauAgvrkM4ITfqy/s400/20170506_143159.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Můj Apidura BikePacking v2017.06 letos na TAW2017</td></tr>
</tbody></table>
</div>
<br />
<br />
<br />
<br /></div>
<br />
<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicAywOUpCelXZT4zu8XNoTQZ9u2mpIpE5iuh7V6jfFEyLNSaOFYgzix25aYdzLastafmIpOHc2yqisfEFx5AvHiAC48uSqk9CHCLQ0TgcA3a7JcJNIVxpJCKxP0Y8gVH30iacUBxFbVMMd/s1600/20170604_232949.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="222" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEicAywOUpCelXZT4zu8XNoTQZ9u2mpIpE5iuh7V6jfFEyLNSaOFYgzix25aYdzLastafmIpOHc2yqisfEFx5AvHiAC48uSqk9CHCLQ0TgcA3a7JcJNIVxpJCKxP0Y8gVH30iacUBxFbVMMd/s400/20170604_232949.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Startovní kupička (chybí pouze spacák)</td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinzaPfR3sziKCuartxPBtLdTWNHbyj6oY6kCOVeW2RZhW0nU3PmMP4fvuvrdJnwvnb5NUMi5Gm3cV6mxtG10R2-vMQtzxTQmoaPY6dTsgEZP7T5X1qnO0BmihIA30cVV-jJwfsfzRnix7g/s1600/20170606_093404.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="222" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEinzaPfR3sziKCuartxPBtLdTWNHbyj6oY6kCOVeW2RZhW0nU3PmMP4fvuvrdJnwvnb5NUMi5Gm3cV6mxtG10R2-vMQtzxTQmoaPY6dTsgEZP7T5X1qnO0BmihIA30cVV-jJwfsfzRnix7g/s400/20170606_093404.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Výbava Fenix od <a href="https://goo.gl/2SzdCF" target="_blank">Kronium.cz</a></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Co se týče tréninku, plán byl najet na kole do startu 8. června alespoň délku toho závodu tedy 2500km, což je shodou okolností i můj zatím největší roční nájezd na kole. Zároveň při tom ale naběhám cca stejnou vzdálenost tzn. 2 až 2,5 tis. kilometrů za rok. Takže pro mě celkem výzva to stihnout najet na kole jen za 5 měsíců. Nakonec se ale hecnu a v podstatě zcela na úkor běhání nalítám na kole do startu dvakrát tolik. Přesně 5 000 km včetně i jednoho <a href="https://www.strava.com/activities/975900520" target="_blank">505 km dlouhého nonstop švihu</a> po oblíbené Labské cyklostezce. Od ledna do června navíc díky intensivnímu kolu jdu dolu s váhou o 6 kg z 82 na 76, což se hodí, můžu si zabalit třeba víc čokolády ;).<br />
<br />
Takže čeho bych se vlastně bál. V přípravě jsem udělal maximum, co jsem mohl. No a zbytek přeci zvládne jako vždy můj beran v hlavě.<br />
<br />
Znovu se rozhlédnu kolem sebe, už ale s mnohem lepším pocitem. Za chvilku jdeme na to. S Tomášem a Kubou, dalšími dvěma Čechy co tu jsou, si popřejeme štěstí a rozjíždíme se. Celou noc a ráno hustě lilo a teď na start pršet přestalo. To je dobrý znamení.<br />
<br />
<br />
<br />
<h2>
<b><span style="font-size: x-large;">1. Den: Start</span></b></h2>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhddVuaSWGGTF27pL2wlaWmCJkZm2pBZ6KhWllCB8TWsK4VQHM8UA_zXgvQKPd6q3byIM2W2abb0GViu2zeZ5-i8Mqhgb1fe_wBEA0fPQwtTDm_aVdaYOYrAqEkQA-U262ymwFGMzKS5ORW/s1600/all.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="934" data-original-width="773" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhddVuaSWGGTF27pL2wlaWmCJkZm2pBZ6KhWllCB8TWsK4VQHM8UA_zXgvQKPd6q3byIM2W2abb0GViu2zeZ5-i8Mqhgb1fe_wBEA0fPQwtTDm_aVdaYOYrAqEkQA-U262ymwFGMzKS5ORW/s320/all.jpg" width="264" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">TAW2017: 2 550 km, +20 500m</td></tr>
</tbody></table>
Trasa Trans Atlantic Way Bike Race je v podstatě celá přesně definovaná vyjma prvního cca 260km úseku z Dublinu na první kontrolu (CP 1) v severoirském London Derry. Tento úsek si musel každý předem naplánovat sám. Z důvodů bezpečnosti je zakázán pohyb po dálnicích (jak jinak) a po většině silnic 1. třídy. Z CP 1 v London Derry se jede dál cca 2 200 km po definované trase tzv. <a href="https://www.wildatlanticway.com/" target="_blank">Wild Atlantic Way</a>, což je značená turistická silniční trasa vedoucí po celém západním atlantickém pobřeží od severu až na jih. Tato trasa vede těmi nejhezčími místy, které jen může toto divoké pobřeží Irska nabídnout. Poslední úsek, cca 40 km z CP 2 v Kinsale do cíle v Blarney u Corku, je opět na každém, jakou cestu si zvolí.<br />
<br />
Jedeme. Miluji ten pocit, když začne závod. Veškerý stres z přípravy, balení a tréninku můžete hodit úplně za hlavu a konečně se soustředit už jen na závod samotný. Vyjíždíme vlažným tempem, závod sice již začal, ale prvních 15km je tzv. neutralizačních. Vpředu a na konci pelotonu jsou vodiči v reflexních vestách udávající jednotné tempo pro všechny. Jejich úkolem je nás bezpečně vyvést z města až na 15. kilometr, kde nás opustí a tam to teprve skutečně začne.<br />
<br />
Šlapeme s Tomášem a Kubou vedle sebe a probíráme každého taktiku. Kdo chce kolik denně ujet, jak bude kdo spát a na kolik dní to odhaduje. Já v tom mám jasno, kolik denně ujedu bude záležet na tom, jak mi to prostě půjde. Každopádně od jedenácti v noci si budu hledat místo na spání a spát chci každý den cca 4-5 hodin. Můj cíl je dát těch 2 500 km pod 9 dní, což je v průměru 270 km denně. No, uvidíme.<br />
<br />
"Ty jo 18. kilometr. Už můžeme závodit." hlásí Kuba<br />
"Fakt? Ty woe, tak to už mi všichni určitě zdrhli! Co tu ještě dělám? Jedééém!" dělám si srandu<br />
<br />
Peloton se i přes vodiče dost roztahal, takže jsme si ani nevšimli, že vpředu už nejsou a že už se do toho můžeme konečně opřít. Zalehnu tedy do hrazdy a zrychlím. Kuba se nejdřív drží, ale za chvíli jsem úplně sám. Od teď už se s Kubou ani s Tomášem po celou dobu závodu neuvidím.<br />
<br />
Neprší a jede se mi skvěle. Vůbec netuším na jaké jsem pozici, ale stále někoho předjíždím a to mě hrozně baví. Navíc vylezlo i sluníčko. Paráda. No, je mi až vedro.<br />
<br />
Až před hranice Severního Irska do města Castleblayney (cca 110. km) jedeme v podstatě všichni po státovce N2. Přestože je to silnice 1. třídy, je povolená. Má široké krajnice tzv. <i>hard shoulders</i> a je tudíž pro cyklisty bezpečná. Není tu sice nic moc pěkného na koukání, ale beru to jen jako takový rychlý teleport do Severního Irska. Tam už bude oceán a konečně Wild Atlantic Way. Navíc vítr fouká do zad, tak jedu rychle s průměrkou kolem 35 km/h. Co víc si přát.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh20HZrIO5bpQepsOQTSld57_NcfS3LGdlcy8reE9I8RdKLQt0ATWWkoU8p4jnq-WwMxkyZdx8Kis8CGFxZYli84eG1xjIytAiKT_NfCmuG23sAulMHWZ2PywPB0L2FpxarzTzrlJ32DFO8/s1600/20170608_132338.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh20HZrIO5bpQepsOQTSld57_NcfS3LGdlcy8reE9I8RdKLQt0ATWWkoU8p4jnq-WwMxkyZdx8Kis8CGFxZYli84eG1xjIytAiKT_NfCmuG23sAulMHWZ2PywPB0L2FpxarzTzrlJ32DFO8/s640/20170608_132338.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Státovka N2 a jízda po <i>hard shoulders</i></td></tr>
</tbody></table>
<br />
Za Castlebayney se ale tato silnice mění v dálnici, takže dál po ní už jet nemůže. Ještě před tímto městem mě ale zastaví práce na silnici a kyvadlový průjezd v jednom směru.<br />
<br />
"10 minut" říká dělník striktně<br />
<br />
Přestože bych s kolem v pohodě projel, projet mě prostě nenechá. Čekám netrpělivě asi 5 minut a dojíždí mě další jezdec. Chvíli po něm druhý. Prohodíme pár slov. Oba na mě působí hodně našlapaně a velmi odhodlaně. Až později zjistím jejich jména: Charles Batho a Dan Massie oba z Anglie. Zajímavá náhoda, že jsme se tu takto už na začátku sešli jen my tři. Ač to v tuto chvíli ještě netušíme, budeme se spolu s Danem a Charlesem od teď přetahovat o výsledné pozice až do úplného konce závodu.<br />
<br />
"Let's go guys!" pouští nás dělník vpřed<br />
<br />
Nic si nedarujeme a společně se naháníme až do Castlebayney. Jízda v háku je v tomto závodě zakázaná, takže si nemůžeme pomáhat jízdou v balíku. Musíme mezi sebou dodržovat předepsané rozestupy. Jediná možnost si znovu pokecat je jen při vzájemném předjíždění nebo jízdě vedle sebe.<br />
<br />
"Jedeš dál po doporučené cestě nebo po vlastní?" ptám se Charlese na křižovatce v Castlebayney<br />
"Ne. Po vlastní." odpovídá a každý pokračuje dál svou cestou.<br />
<br />
Jsem zase sám, což mi vůbec nevadí na rozdíl od toho, že začalo pěkně pršet. Ze začátku lehký deštík, přešel do totální průtrže mračen, která, zdá se, jen tak nepřejde. Zastavuji. Oblékám rychle nepromokavou bundu. Návleky na tretrách mám celou dobu, ale nepromokavé kalhoty si neberu. To je chyba. Liják stále zesiluje. Nohy mám za chvíli durch a v tretrách i přes návleky úplný bazén, protože voda teče dovnitř po návlecích na nohy. Chtělo to přes ještě ty nepromokavé kalhoty, ale už je pozdě. Aby toho nebylo málo, projíždím v jednom údolíčku zaplavenou silnici, která vypadá spíš jak řeka. Myslím si, že je to mělké a vlítnu do toho celkem rychle. Voda je ale najedou až nad přehazovačku, tretry jdou při šlapání úplně pod vodu a já to tak tak na poslední chvíli vyrovnám, abych z kola tím zbrzděním nespadl a nešel do vody celý.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjU6X6xls1LopLBvLfnjkipnJmbWxD60DmkUDI6SYCFIuH0jPv_l-p577FiNRfXAJhkfu5BT2eh0AToxu7BpgPd8-eTNDbkD0IYwX7Bbe9D0U2AbEcDnf3xNnxaQPE2ZJTKp3jRnXxsdWP6/s1600/20170608_153942.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjU6X6xls1LopLBvLfnjkipnJmbWxD60DmkUDI6SYCFIuH0jPv_l-p577FiNRfXAJhkfu5BT2eh0AToxu7BpgPd8-eTNDbkD0IYwX7Bbe9D0U2AbEcDnf3xNnxaQPE2ZJTKp3jRnXxsdWP6/s640/20170608_153942.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sem si měl vzít spíš kanoi</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkRGGwHC80Aj3bIulYyuLq_v-0Tp2q4DRfOplew5JgkZkSS20o9qCkC1c-Gi1JIwm6YyVWnuVikgTCea1AE0Ui8h9_es7Qtf6c3A-XbQ-e8os4ZtTEb4TV5AsrJnX5IrSb0YXlhviJ_wWu/s1600/Ales_TAW.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="703" data-original-width="1054" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgkRGGwHC80Aj3bIulYyuLq_v-0Tp2q4DRfOplew5JgkZkSS20o9qCkC1c-Gi1JIwm6YyVWnuVikgTCea1AE0Ui8h9_es7Qtf6c3A-XbQ-e8os4ZtTEb4TV5AsrJnX5IrSb0YXlhviJ_wWu/s640/Ales_TAW.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Když tě to baví, není co řešit.<br />
Foto: <a href="http://jamesrobertsonphotography.co.uk/" target="_blank">James Robertson</a></td></tr>
</tbody></table>
Ta Adrianem (hl. organizátorem) doporučená, nikoliv povinná cesta, je nic moc. Samý kopec a nekvalitní, pomalé vedlejší silnice. Zdá se, že jsem snad jediný, kdo se touto cestou vydal, protože během dalších minimálně 100 km vůbec nikoho nepotkávám. Všichni už jsou určitě dávno za první kontrolou v Derry. Jsem pomalej.<br />
<br />
Po 240 km z Dublinu a 9 hodinách v sedle dorážím konečně před osmou večer na CP1 v severoirském Derry. Check point je umístěn přímo uprostřed krásného pěšího mostu nebo spíš lávky <i>The Peace Bridge</i>. Kontrola, razítko do výkazu a už už se mám k odjezdu, abych se pokusil stáhnout mojí ztrátu, kterou jsem musel tou blbou trasou nabrat. Ale kolikátý vlastně jsem? Ptám se tedy ještě rychle orgů.<br />
<br />
"Tak si tipni, kolikátý jsi." vyzývají mě<br />
"Já nevím, tak někde v půlce. Čtyřicátý, padesátý asi?"<br />
"Kdepak jsi v Top 10, jsi na 9. místě!"<br />
"Cože? Devátý? To není možný!" nechápu nic<br />
<br />
<blockquote class="twitter-tweet" data-lang="cs">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
Ales Zavorel arrives in 9th place. Quite surprised to hear he's in the top ten. <a href="https://t.co/1oKAOqUfHQ">pic.twitter.com/1oKAOqUfHQ</a></div>
— TransAtlanticWay (@TransAtlanticWa) <a href="https://twitter.com/TransAtlanticWa/status/872886479764291585">8. června 2017</a></blockquote>
<script async="" charset="utf-8" src="//platform.twitter.com/widgets.js"></script>
Takže mi to jde skvěle! A já se tak podceňoval. Strašně mě to nakoplo. Teď mám najedou sílu a chuť se do toho opřít ještě víc. Závod pro mě znovu začíná. Šance bojovat o přední pozice mě nakopne v jakémkoliv závodě.<br />
<br />
"Pokud si chceš koupit něco k jídlu, tak moc neotálej. V osm tu všude zavírají a dál už si nic do zítřejšího rána nekoupíš." radí mi ještě při odjezdu osazenstvo kontroly.<br />
"Jj, pravda, málem bych zapomněl. Díky."<br />
<br />
Dyť já vlastně musím i něco jíst! Nic ale po cestě nenacházím, až na konci města McDonald's a před ním kolo jednoho ze závodníků. A hele, on je to ten anglán Dan z té uzavírky na silnici. Prohodíme spolu pár nadávek na adresu irského počasí, stále totiž leje a během toho, co ještě jím, Dan už valí dál.<br />
<br />
Po 20 minutách vyrážím také. Z Derry už se jede dál až na CP2 přesně po trase <a href="https://www.wildatlanticway.com/" target="_blank">Wild Atlantic Way</a>. Konečně oceán a krásné, drsné a divoké Irské pobřeží. Ale také pořádné kopce a hlavně společník na zbytek celé trasy: protivítr. Na včerejším předstartovním briefingu, to Adrian vystihl, co se týče navigace a větru, přesně:<br />
<br />
"Pokud budete mít oceán po levé straně a vítr v zádech, buďte si jistí, že jedete špatně."<br />
<br />
Takže s oceánem vpravo, protivětrem a dalším slejvákem bojuji do jedenácti do noci, kdy je podle mého taktického plánu načase si najít spaní. Potřebuji jakýkoliv přístřešek, přestože mám kvalitní žďárák, tak péřový spacák na dešti nerozbalím.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrEJvHpbEIoOXm_Nfk2JFZ7phNXy_h4wNNBwWTPDWvv3yhLxnU8ZEvT7cHJyCpikXx67Tp7Y5ocf8iq5xVidjaZza7XczpMeAWidTpOAacD1N8C2o_NKgjkMm5SW310VOlNwVRo0PBOBoF/s1600/20170609_033843.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgrEJvHpbEIoOXm_Nfk2JFZ7phNXy_h4wNNBwWTPDWvv3yhLxnU8ZEvT7cHJyCpikXx67Tp7Y5ocf8iq5xVidjaZza7XczpMeAWidTpOAacD1N8C2o_NKgjkMm5SW310VOlNwVRo0PBOBoF/s400/20170609_033843.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Selfíčko s novým kámošem Masseyem Fergusónem </td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmfecPRpAhuNcDviDvTzEA-XG5B7UiSEk8mqIBXN8qJDdHCem9tsyZ0c0b_OOQwWZKhiTI6ir39dTmken60ijkPI2uvAnyze591Ia64TUMvSdtQjOMUHKPqDRT-s9GcRjjMDqQzp7z4AeB/s1600/20170609_033842.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="224" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgmfecPRpAhuNcDviDvTzEA-XG5B7UiSEk8mqIBXN8qJDdHCem9tsyZ0c0b_OOQwWZKhiTI6ir39dTmken60ijkPI2uvAnyze591Ia64TUMvSdtQjOMUHKPqDRT-s9GcRjjMDqQzp7z4AeB/s400/20170609_033842.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Místa (skoro) tak akorát.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtpDehQjU9inMZN6md54AjjwI-rihk58zcoOx3Ancy_ltD8ock-yBF8s-88O-QG0vDYEawun4lTl39b45lkqRxlG3OW3nNn82fc3y_rpPIb1BHG7YYSPrH5dBXJm04NE_I_mmDE12-LFGm/s1600/den1.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="881" data-original-width="741" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgtpDehQjU9inMZN6md54AjjwI-rihk58zcoOx3Ancy_ltD8ock-yBF8s-88O-QG0vDYEawun4lTl39b45lkqRxlG3OW3nNn82fc3y_rpPIb1BHG7YYSPrH5dBXJm04NE_I_mmDE12-LFGm/s200/den1.jpg" width="168" /></a></div>
Nakonec po delším hledání mě na konci nějaké vesnice zaujme probořená kamenná zeď u statku a za ní přístřešek se starými vyřazenými traktory. Přeskočím s kolem přes zeď a jsem tam. Mám co dělat, abych se mezi ty traktory s tím mým pelechem vůbec vešel, ale nějak se tam nakonec napůl pod jedním traktorem poskládám. Je půl 12, nařídím budíka na 4 hodiny spánku a jdu chrnět. Už se těším na zítra. Baví mě to.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Za dnešek najeto: <b>303 km, +2 970 m</b> (Dublin - London Dery - Lematudder)<br />
<br />
<br />
<br />
<h2>
<b><span style="font-size: x-large;">2. Den: Cestou necestou</span></b></h2>
<br />
"Pi píííp, pi píííp, pi píííp" řve v půl čtvrté ráno budík.<br />
"Co to! Uáááá" leknu se a vystřelím z lehu do sedu, až si málem jebnu hlavou o schůdky traktoru pod kterým ležím.<br />
"Kde to jsem, co se děje?" ptám se sám sebe<br />
<br />
Už mi to dochází. Jedu vlastně ten závod... jó, ten závod v Irsku, naskakuje pomalu mozek. Mám pocit, že jsem usnul tak maximálně před 10 minutami. Popravdě skoro jsem nespal. To je můj klasický problém, když jsem unavený a přetažený, tak nedokážu usnout. Spíš jen tak ležím a odpočívám. Teď to bylo stejný. Navíc jsem v noci furt slyšel nějaké hlasy. Už jsem si myslel, že mě někdo jde z pod traktoru vyhodit, ale nakonec to byly vždycky jen další projíždějící závodníci. Někteří jeli hluboko do noci nebo dokonce nonstop.<br />
<br />
Snažím se rychle vyrazit, ale trvá mi to. Sbalit nafukovací karimatku, péřový spacák, žďárák, věci na spaní a vše ostatní zpět na kolo, něco pojíst, promazat řetěz. Nezdá se to, ale zabere mi to skoro hoďku. Hrůza, to musím zlepšit! Mezitím kolem projedou postupně 3 další jezdci a dokonce jedna závodnice. Už jsem z toho na nervy, jak mi to trvá. Konečně ve 4:30 jsem v sedle a vyrážím. Slunce je už dávno nad obzorem, sice za mraky, ale neprší, skvělý!<br />
<br />
Pořádně se do toho opřu. Nevím kolikátý teď jsem, ale 9. už rozhodně ne. Muselo mě předjet strašně moc lidí a já je chci všechny dohnat. Jede se mi parádně. Nasávám energii z překrásné krajiny, která se přede mnou otevírá. Divoké útesy, rozeklané pobřeží, zelenou trávu spásající všudypřítomné ovce, jejich specifická "vůně" a rozbouřený oceán. Nádhera.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiW4uAzjVmgMZywHWx86_U3-epDDLT50AMxOzPyu-AfNEBD1dGN_-OtPAaJdLWly6ETDgh5U4BbahxXdb367iI-ZlHFRrwtpg-pPhMYNA_0LGjjU-r4PRvW9eq5Wma8vO8S6rEpI0Eza5Np/s1600/20170609_052125.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiW4uAzjVmgMZywHWx86_U3-epDDLT50AMxOzPyu-AfNEBD1dGN_-OtPAaJdLWly6ETDgh5U4BbahxXdb367iI-ZlHFRrwtpg-pPhMYNA_0LGjjU-r4PRvW9eq5Wma8vO8S6rEpI0Eza5Np/s640/20170609_052125.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Malin Head - Nejsevernější bod Irska</td></tr>
</tbody></table>
Přes nejsevernější bod Irska Malin Head, kde předjíždím pár prvních závodníků, se dostávám pod úpatí Mamore Gap. První z pěti vrcholových prémii v rámci vložené soutěže <i>Mike Hall King of the Mountains </i>na počest letos tragicky zesnulé největší legendy dálkové cyklistiky Mike Halla.<br />
<br />
Začátek stoupání pohoda. Úzká slinička ale rychle nabere takové strmosti, že mi to úplně ničí stehna. Nedá se to vůbec urvat. V nejprudší vrcholové pasáži nakonec potupně sklopím uši, slezu z kola a musím jít pěšo. Kompakt a 28 kazeta na to prostě nestačí. Už chápu proč většina jezdců má kazety o alespoň 34 zubech a děsím se dalších brutálních stoupáku, kterých je prý tady v oblasti před Donegalem opravdu hodně.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUDpW4P55fArCqBo5u2tQHpu6WZgzZhDwJTblPSTXacuGNEJpHhqG_QlTf8JeYZzVTAWPowZW1pR2mlMPHthu-KI-UeEEH8E_sWwtX7IbMYuLY_CZLkugfmoqZgllA8beAH1kuBlTUbSpQ/s1600/20170609_071242_Richtone%2528HDR%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUDpW4P55fArCqBo5u2tQHpu6WZgzZhDwJTblPSTXacuGNEJpHhqG_QlTf8JeYZzVTAWPowZW1pR2mlMPHthu-KI-UeEEH8E_sWwtX7IbMYuLY_CZLkugfmoqZgllA8beAH1kuBlTUbSpQ/s640/20170609_071242_Richtone%2528HDR%2529.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Já myslel, že se pojede kolem vody po rovině...</td></tr>
</tbody></table>
Po zaslouženém odpočinku při sjezdu z Mamore Gapu a rychlé snídani v sámošce ve vesničce pod ním se sjíždím s Finem Markem (Markku Leppala). Chvilku jedem vedle sebe, kecáme a dozvídám se, co vše už má tenhle týpek za sebou. Mimo jiné i TransAM a TransCon tzn. cyklistické závody bez suportu napříč Amerikou (5,5 tis. km) a na napříč Evropou (4 tis. km).<br />
<br />
"A co si už jel ty?" ptá se mě Marrku<br />
"Já... , já nejel ještě nic. To je můj první závod tohoto typu. Spíš běhám ultra." odpovídám trochu se studem<br />
<br />
Drápem se do dalšího kopce. Marrku je asi 100m za mnou. Skoro nahoře, u kamenité cestičky odbočující od silnice mě zastaví taková babička u auta.<br />
<br />
"Nevíte jestli tahle cestička vpravo vede do národního parku Glenveagh?"<br />
"Ne, to nevím. Já vím jen, že já mám jet po této silnici rovně." odpovídám<br />
<br />
Rozjedu se dál rovně a jen pro jistotu kouknu na navigaci v hodinkách. Ty ale překvapivě ukazují zatočit také vpravo po té kamenité stezce.<br />
<br />
"Cože?" nevěřím svým očím<br />
<br />
Na brífinku před závodem nás upozorňovali na cca 10 kilometrovou "štěrkovou" pasáž, ale toto? Každopádně všichni loňští účastníci TAW se prý shodli na tom, že je to skvělý a tak to nechali i v letošní trase. No nic, mezitím mě dojel Markku, tak odbočujme ze silnice po štěrku vpravo dolů a jdeme na to. Držte si klobouky, pojedeme z kopce a bude to drncat!<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAbrGQEsgoblgZAwshbtTM7bvN-oxBNxrWoEAeVImf4k4jqMJh2lNk-599E4FWcTIKmSy4ITMlDwuvY8NTqUf4lKznlisooYNL4Sg8RyOkYCGZaR1_CL0nIv9-JeHAKpIe_crGmQ_KEWR0/s1600/20170609_112015.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAbrGQEsgoblgZAwshbtTM7bvN-oxBNxrWoEAeVImf4k4jqMJh2lNk-599E4FWcTIKmSy4ITMlDwuvY8NTqUf4lKznlisooYNL4Sg8RyOkYCGZaR1_CL0nIv9-JeHAKpIe_crGmQ_KEWR0/s640/20170609_112015.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"To myslí jako fakt vážně?"</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDFcPNQypwV_vWyz6FA-tYaJhhWsJbHqPTRDMlE76oQKktvCeQ9UbEud78jBSffoeJ05LeXP4Kh3Zrb1GS5hlB_58U9suD7LWZ94SGvlmeiFfLzWryDNLdfRKL3Xv2ij8y0I20z1KWRsXD/s1600/20170609_113025.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhDFcPNQypwV_vWyz6FA-tYaJhhWsJbHqPTRDMlE76oQKktvCeQ9UbEud78jBSffoeJ05LeXP4Kh3Zrb1GS5hlB_58U9suD7LWZ94SGvlmeiFfLzWryDNLdfRKL3Xv2ij8y0I20z1KWRsXD/s640/20170609_113025.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Chtělo by to celopéro</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhAdkzWAztbkrXOh-t73f_yrpB6mPVH9RRVoOIyvAKWhPkOyga5Cv3pOqXq8pRqIbsufymCY-vUIE0X-f0CsVvV-v79OGNhyMsZjx0OH71J1rLlR0fSKA0fYYmay9J9iJBwbjupFMoNBik/s1600/20170609_113336_Richtone%2528HDR%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="736" data-original-width="1600" height="294" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjhAdkzWAztbkrXOh-t73f_yrpB6mPVH9RRVoOIyvAKWhPkOyga5Cv3pOqXq8pRqIbsufymCY-vUIE0X-f0CsVvV-v79OGNhyMsZjx0OH71J1rLlR0fSKA0fYYmay9J9iJBwbjupFMoNBik/s640/20170609_113336_Richtone%2528HDR%2529.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Glenveagh</td></tr>
</tbody></table>
Většina jde opatrně sjet i se silničkou, jen pár úseků musíme z kol slézt. I tak je to opravdu úlet a nakonec fakt top úsek, na který jen tak nezapomenu. A ani Markku, protože ten nakonec proráží jeho přední bezdušový plášť a musí lepit. Tím končí naše společné putování. Dál pokračuji sám.<br />
<br />
Postupně dojíždím a předjíždím další a další závodníky, až mě to samotného překvapuje, jak mi to jde. Musím se kouknout do mobilu na <a href="http://trackleaders.com/transatlantic17" target="_blank">Trackleaders</a>, jak na tom jsem. Všichni máme totiž na kolech GPS trackery, které každých 5 minut odesílají naší pozici na mapu na <a href="http://trackleaders.com/transatlantic17" target="_blank">Trackleaders.com</a> a každý se tam může podívat, jak se komu daří. Jak fanoušci tzv. <i>dotwatchers</i>, tak samotní závodníci.<br />
<br />
V mobilu vidím, že kousíček přede mnou je další závodník s iniciály "JJ", tak se ho vydávám s chutí nahánět. Když ho dojedu, koukám, jak je strašně dobitej. Odřený rameno, předloktí, bok, stehno a lýtko. Potrhaný dres nasátý krví.<br />
<br />
"Co se ti proboha stalo?" ptám se<br />
"V noci jsem sjížděl z kopce a najednou mi něco skočilo přímo pod kolo. Asi ovce, nevím. Tak jsem se s tím srazil a jsem šel k zemi asi ve 40 km/h."<br />
"Shit! A si v pohodě? Můžu ti nějak pomoct?"<br />
"Ne ne, už je to dobrý. Jsem jen odřený, mám prasklou helmu, zlomený berany, levou páku od brzdy a přesmykače, ale jedu dál!" usměje se a směle dupe dál.<br />
<br />
Úplně je mi stydno ho předjet. Už jen tím, že pokračuje i přes toto všechno dál je u mě JJ jasný vítěz.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-i6tzmA6M91RoGEQLfiJHBKQ8m6P9s-HMX5lwDNIV5LagsQvRZx6U4461niDB_dh-cT20ROk2MDk3BHcsJh10c-Rl3Rp42b1fkm9t7lVKOjZLhriQSATo4LdhLqqOMSQwvAZU2Xl8EENY/s1600/20170609_130239.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj-i6tzmA6M91RoGEQLfiJHBKQ8m6P9s-HMX5lwDNIV5LagsQvRZx6U4461niDB_dh-cT20ROk2MDk3BHcsJh10c-Rl3Rp42b1fkm9t7lVKOjZLhriQSATo4LdhLqqOMSQwvAZU2Xl8EENY/s640/20170609_130239.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Modro. Asi na 10 minut</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHw6OvEh2QWb351aeEssO9-HtmXWMQ6iPrUFLMDLXjrvAzja39lSp_cl-6ieacs7rTUdAoB5UDVVvLWFZZeuZKysa3cFnBLCGtPJeUCcQsuyXZQmJthDFJz_eRfyt-SlLyIEpUY20gEKmf/s1600/20170609_144657.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiHw6OvEh2QWb351aeEssO9-HtmXWMQ6iPrUFLMDLXjrvAzja39lSp_cl-6ieacs7rTUdAoB5UDVVvLWFZZeuZKysa3cFnBLCGtPJeUCcQsuyXZQmJthDFJz_eRfyt-SlLyIEpUY20gEKmf/s640/20170609_144657.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Já to říkal.</td></tr>
</tbody></table>
Kolem čtvrt na 7 večer zastavuji na pumpě v městečku Ardara. Před pumpou stojí opřené další závodní kolo, tak jsem zvědavý, kdo to je. A on to Charles s kterým jsme včera stáli společně ještě s Danem na té silniční uzavírce. Skvělé si zase s někým po celém dni v sedle pokecat. Sedíme na obrubníku před pumpou a během vyprávění zážitků se ládujeme sendviči. Charles pak vyráží dál o něco dřív než já, ale za pár kilometrů ho zase sjedu. Přesně před stoupáním do další vrcholové prémie Glengesh Pass. To je zase opravdu brutální a strmý krpál. Nicméně přestože mám v nohou za dnešek už skoro 300 km, vydupu kopec tak rychle, že mě Charles nestíhá. A to má 34 kazetu a já jen tu zpropadenou 28. Mě se ale zatím jede snad čím dál tím líp.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwkYjymOIopsnvjFMs3CNPT-tFa9bduh61nlkJZYfFcmv405kz_ENnzES0W5fGViogpiCa85aPITjfWmPuyWzsF4rUioxfa9SEAAj8qZi8o3MTtB0dQm9foqUZunKMqM5jXpXLYudF4MWL/s1600/20170609_184354.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwkYjymOIopsnvjFMs3CNPT-tFa9bduh61nlkJZYfFcmv405kz_ENnzES0W5fGViogpiCa85aPITjfWmPuyWzsF4rUioxfa9SEAAj8qZi8o3MTtB0dQm9foqUZunKMqM5jXpXLYudF4MWL/s640/20170609_184354.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Když je člověk nahoře, tak to vypadá celkem nevinně.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHzyoLNuSMPazK3yUiVzyjQaoQgyEDHyRAIguySHgNdkuZVdY5UGLdOLdNL1M80uhE5WT2yDIoANF5L5TGQEyFNA2fdQLVh8ohyUed7ioRWDSfjo9HILKMh78TGNsTD8bGtzq_vk8Hdklf/s1600/20170609_202509.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhHzyoLNuSMPazK3yUiVzyjQaoQgyEDHyRAIguySHgNdkuZVdY5UGLdOLdNL1M80uhE5WT2yDIoANF5L5TGQEyFNA2fdQLVh8ohyUed7ioRWDSfjo9HILKMh78TGNsTD8bGtzq_vk8Hdklf/s640/20170609_202509.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kolo je už unavené, furt staví a chce takhle opřené odpočívat.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4YB4mMtVdiZWSwLWTmUbKqrS8dtPR9uEQWui8Lb8WvugOa083PGC3UJdz76XEFByydXTYO_9NYYJ9vJQ7NmGflxrEHNFg7hj4lu2hUqDYNX_6NNNiXHtSrwuI66zxy7jUmA5KxDPMiUVa/s1600/20170609_211026.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4YB4mMtVdiZWSwLWTmUbKqrS8dtPR9uEQWui8Lb8WvugOa083PGC3UJdz76XEFByydXTYO_9NYYJ9vJQ7NmGflxrEHNFg7hj4lu2hUqDYNX_6NNNiXHtSrwuI66zxy7jUmA5KxDPMiUVa/s640/20170609_211026.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tady by se koupalo, nebýt to v Irsku...</td></tr>
</tbody></table>
Počasí je celý den proměnlivé, občas malá přeháňka, ale teď před nocí se počasí začíná dramaticky zhoršovat. Udělám ještě jednu poslední zastávku pro doplnění zásoby vody a jídla na noc a také na zítřejší ráno. Později bych totiž už nic nesehnal. Je už po 8 večer. Když znovu vyrážím, začíná už poprchávat. Než dojedu Charlse, který mě mezitím předjel, už solidně lije. Rychle tedy ještě zastavuji, oblékám bundu a pro jistotu i nepromokavé kalhoty a návleky na tretry, protože toto jen tak nepřestane.<br />
<br />
Během dvou hodin už se to nedá nazvat ani lijákem, ale spíš průtrží mračen. Neskutečný slejvák. Nepromokavé věci to tak tak zvládají, ale jak si v tomto rozdělám někde spaní, to si fakt nedokážu představit.<br />
<br />
"Kde budeš spát?" ptám se Charlese, když ho předjíždím<br />
"Hotel v Donegalu!" odpovídá naprosto rozhodně a bez debat<br />
<br />
Hotel, hotel, to není blbej nápad. Donegal je si 15km od nás. Horká sprcha, postel, dobít baterky. Hmmm. Sním si v tak hlavě.<br />
<br />
"Já ještě uvidím, ale asi taky hotel." odpovídám a jedu napřed<br />
"Hotel, hotel..." usmívám se<br />
<br />
Vidina horké sprchy mě v tom dešti žene takovou rychlostí, že Charlese nechávám daleko za sebou.<br />
<br />
Po pár km sjíždím už sám do Donegalu, když v tom po jedenácté v noci v hustém dešti uvidím stát u silnice tak 17ti letého kluka s kolem a s mobilem v ruce, jak na mě křičí:<br />
<br />
"Bravo. Bravo. Let's go!"<br />
<br />
Zastavím a dám se s ním do řeči. Neuvěřitelný. Je to fanoušek dot-watcher, který sleduje závod pomocí <a href="http://trackleaders.com/transatlantic17" target="_blank">Trackleaders</a> a přijel nás v tomhle nečase v noci povzbudit. Promočený tam stojí a čeká až kolem něj někdo z nás projede, aby ho povzbudil. Smekám.<br />
<br />
"Good luck!" volá na mě ještě, když se sním loučím<br />
<br />
S díky razím dál. Jsem už v podstatě v Donegalu, ale najít ještě otevřený hotel nebo B&B po jedenácté v noci mi docela dost trvá. Nakonec kolem půlnoci konečně něco najdu. Cenu strašných 40 éček se mi podaří usmlouvat na i tak strašných 35 éček.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCIrjkOR16FCfPzTWIMsYvsnUv1JoT8Std0-pzv-PcU4ea1kYwbJczkq2rHaoYVkDnXn3aFc1am09JiYPOqIxwlKb7yk7f1zzJBpuWYCVLaecF-jEaIsp4zssxEpJNefYhLjkOKEzgOm2F/s1600/den2.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="881" data-original-width="741" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhCIrjkOR16FCfPzTWIMsYvsnUv1JoT8Std0-pzv-PcU4ea1kYwbJczkq2rHaoYVkDnXn3aFc1am09JiYPOqIxwlKb7yk7f1zzJBpuWYCVLaecF-jEaIsp4zssxEpJNefYhLjkOKEzgOm2F/s200/den2.jpg" width="167" /></a>"Ale já tu budu ubytovaný maximálně pět hodin. V pět ráno mizím a jedu dál." pokouším se argumentovat<br />
"Cože?" kouká na mě hoteliér, jako bych spadl z višně, nicméně víc už nesleví.<br />
<br />
Teplá sprcha a postel za to dnes ale opravdu stoji. Nařídím si budíka zase na 4 hoďky spánku tzn. na půl pátou a jdu spát. Pořád mě to baví, zvlášť když v mobilu před usnutím ještě zjišťuji, že jsem se vrátil do top desítky a jsem dokonce sedmý.<br />
<br />
<br />
Za dnešek najeto: <b>373 km, +3 920 m </b>(Lematudder - Donegal)<br />
<br />
<br />
<br />
<h2>
<b><span style="font-size: x-large;">3. Den: Vítr a bolístky</span></b></h2>
Nakonec spím jen něco přes 3,5 hoďky. Usnul jsem sice okamžitě, ale zbytek času vyhrazeného na spaní nakonec trávím na wc a pokouším se bezúspěšně přemluvit zácpu, která mě trápí. Zase nic.<br />
<br />
Horký teplý čaj a skromná snídaně skvěle nakopne, ale navléct se do promočených cyklo hadrů, které samozřejmě nestačily vůbec uschnout, "nakopne" ještě víc. Brrr. Musím jet, ať se rychle zahřeju. Naštěstí nemusím balit věci na spaní, prostě jen sednu na kolo a těsně před pátou ranní jedu. Asi už budu spát jen v hotelech. Žádné zdržení, všechna elektronika dobita, co víc si přát. Jen je to drahý a né moc dobrodružný.<br />
<br />
Ještě ve městě, v dešti stále smáčeném Donegalu, si všimnu v dálce přede mnou malé blikající světélko. "To bude určitě Charles" napadá mě. Kopnu do vrtule a za chvíli ho mám. Ale ne, to není Charles, to je ženská. Usměvavá Charlotte Thomphsonn (UK). Včera jsme se párkrát míjeli a přišlo mi neuvěřitelné, jak skvěle jede a že se drží v top desítce i mezi chlapy. Když ji dojedu, jedeme chvíli vedle sebe, abychom neporušili pravidla a kecáme.<br />
<br />
"Taky jedu tento typ cyklistického závodu poprvé." řekne mi překvapivě, když probíráme, kdo co má již za sebou.<br />
<br />
Po pár společných a příjemně prokecaných kilometrech, se do mě ale dává zima. Rozloučím se s Charlotte a přidám, abych se už konečně zahřál. Pršet už sice přestalo, ale po ránu je stále ještě zima.<br />
<br />
Kolem půl deváté projíždím městem Sligo, když v tom vidím před sebou dalšího cyklistu. A zase ženská. Tu už ale poznávám hned, celou dobu vím, že ji mám někde před sebou. Není to totiž nikdo jiný něž Paula Regener (SCO), která loni skončila na 3. místě v celkovém pořadí! Dojedu jí a stejně jako s Charlotte si s ní chvilku povídám, když v tom:<br />
<br />
"Kurva! Já jsem píchla!" přeruší Paula naší konverzaci <br />
"Jeď dál, já tě pak doženu." instruuje a nedává mi šanci jí ani pomoct<br />
"Ok"<br />
<br />
Tak jedu. Ani s jednou z holek se už ale nepotkám.<br />
<br />
<i>Pozn.: Následující den se bohužel dozvídám, že obě holky nakonec postupně ze závodu odstoupily. Paula kvůli problému s kolenem a Charlotte kvůli zablokované krční páteři. </i><br />
<br />
Ono snad bude nakonec i hezky! Déšť úplně přestal, mraky se trochu rozestoupily a neuvěřitelná věc: občas vykoukne i sluníčko.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB9s5m63pB7sahDe_RWhvmvd9wKrKRL4YQPlANu6x1BcD63r4Qshj-05C_8A8TSxG4Xozpp7Otc16lufYcADsoaa06cfL8_b7vAHS8g3py5CSg0-yO_3goh1Rzor-t_bknhtSsY_FAIifx/s1600/20170610_081309_Richtone%2528HDR%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiB9s5m63pB7sahDe_RWhvmvd9wKrKRL4YQPlANu6x1BcD63r4Qshj-05C_8A8TSxG4Xozpp7Otc16lufYcADsoaa06cfL8_b7vAHS8g3py5CSg0-yO_3goh1Rzor-t_bknhtSsY_FAIifx/s640/20170610_081309_Richtone%2528HDR%2529.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cože? Bude modro?</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmfdYdQ54xClhafXfzQib3awNsWGA32QxdBynPt_Sq9hDvqp1_qj2UOqPveNIrqE8nr_dV8ibgehprq1t8TdsOH0394E36Dv_YJpBM_AkTuRqB41yUKBi7SjvP8Hx5w4TVOfE_VkbgFRLo/s1600/20170609_130253.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhmfdYdQ54xClhafXfzQib3awNsWGA32QxdBynPt_Sq9hDvqp1_qj2UOqPveNIrqE8nr_dV8ibgehprq1t8TdsOH0394E36Dv_YJpBM_AkTuRqB41yUKBi7SjvP8Hx5w4TVOfE_VkbgFRLo/s640/20170609_130253.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Fakt, že jo.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiv491PjFgCQySbZVAAE9ZX-9_9t4ST5lA2LZtxHrso6crE8n9nq4ZxQI9dJNk5zGiqI2f4Zxfk7NY4GvNWynHjonob1liooernUcVSdTAqKb2W3OTMvtMS67wyiZbrX3owZqyFxsHlsCl6/s1600/20170610_081329_Richtone%2528HDR%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiv491PjFgCQySbZVAAE9ZX-9_9t4ST5lA2LZtxHrso6crE8n9nq4ZxQI9dJNk5zGiqI2f4Zxfk7NY4GvNWynHjonob1liooernUcVSdTAqKb2W3OTMvtMS67wyiZbrX3owZqyFxsHlsCl6/s640/20170610_081329_Richtone%2528HDR%2529.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">A už se to zase začíná zase mračit. Njn Irsko.</td></tr>
</tbody></table>
Krásnou jízdu kazí jen fakt, že jsem si ráno asi moc utáhl tretru na levé noze a pěkně mě z toho začal bolet kotník. Tretru tedy úplně rozepnu a po zbytek dne jedu jen tak rozepnutý.<br />
<br />
Když už jsem u těch bolístek, tak další věc, co mě začala trápit, je bolavý kloub zápěstí na levé ruce. Snažím se řidítka a hrazdu uchopit nějak jinak, abych si ulevil, ale moc se mi to nedaří. Po chvilce kloub bolí v každé pozici a zvlášť na nerovných silnicích, kde to drncá. Což je teda tady skoro všude. No a pak ta zácpa, zatím jsem ještě nebyl ani jedou. Po tom všem, co jsem už na cestě snědl, mám pocit, že každou chvíli asi prasknu. Jinak se mi jede ale skvěle a všechno to jsou v podstatě prkotiny.<br />
<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_RgBHHbHa3Tt6gGYb6WEdm8aQctC6liDPiG8T-pi9YfqI2rZLIIDxPgeMl6N2wzMKKyCVRPZt_f42ze1Sp62IyIZTQ_MH18JHLunEFsjxtlc-B42B6YN6tiP58mmdatXxjHfgxkrtlP1F/s1600/20170610_114234.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="221" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi_RgBHHbHa3Tt6gGYb6WEdm8aQctC6liDPiG8T-pi9YfqI2rZLIIDxPgeMl6N2wzMKKyCVRPZt_f42ze1Sp62IyIZTQ_MH18JHLunEFsjxtlc-B42B6YN6tiP58mmdatXxjHfgxkrtlP1F/s400/20170610_114234.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Gumídci. Základní příjem rychlých cukrů.</td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge3TDojRZC7zI3ei8Mwf87I_JvcdAsMfs40sysGSwIZsYjNELy38Db-HCdhRZMMhOrX-kos15MsGAD2ew4IhyrIzXKIm2LW8vryGuwPTCTr0B97zCtH-fn5_pGUcocKz-g7L1KOx7Ilsay/s1600/20170610_114226.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="222" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEge3TDojRZC7zI3ei8Mwf87I_JvcdAsMfs40sysGSwIZsYjNELy38Db-HCdhRZMMhOrX-kos15MsGAD2ew4IhyrIzXKIm2LW8vryGuwPTCTr0B97zCtH-fn5_pGUcocKz-g7L1KOx7Ilsay/s400/20170610_114226.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Chedar. Základní příjem tuků a bílkovin.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
Jídlo řeším hlavně po bezinkách, které jsou tu vždy spojené s malým obchodem Spar nebo Centra. Tam seženu vše, co potřebuji. Vlastně jednu věc nemůžu sehnat. Nevím proč, ale asi po tom všem sladkém, co jím, mám strašnou chuť na nějakou pálivou maďarskou klobásu nebo tak něco, ale to tu prostě nemaj. Jako náhražku jsem si ale oblíbil 200g bloček Irského Chedaru, ten je skvělý. Pak jsem si ještě hodně oblíbil gumídky Haribo, těmi se láduji přímo z řidítek v podstatě nepřetržitě celý den.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3_hu2kHHNVqCclH9lhF-z8zlrjjym6nkOszwKquX7a2dYo56gs16DcHGq2GkRp7ekSdBeVwgtHA2mBj2-RiFSHL-EZe6UJiAjqqv1qXtANEWuwTaaZDzg0R3ID2HOaiMJ7OUwHHQAGTMf/s1600/20170610_130042.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi3_hu2kHHNVqCclH9lhF-z8zlrjjym6nkOszwKquX7a2dYo56gs16DcHGq2GkRp7ekSdBeVwgtHA2mBj2-RiFSHL-EZe6UJiAjqqv1qXtANEWuwTaaZDzg0R3ID2HOaiMJ7OUwHHQAGTMf/s640/20170610_130042.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVso5RYCb_SBcrN0bfYqPzjl8d60HmT840AOXf4PmN1CORmhnXLODnVx__NNbpJKebggXyKd6sUunCk-c0RdXicPb2d6r86gWwqFzA9ZTA1S0AMPo7w9NGt0HnqlGsTKn_lDdeqduAolU7/s1600/20170610_141900.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiVso5RYCb_SBcrN0bfYqPzjl8d60HmT840AOXf4PmN1CORmhnXLODnVx__NNbpJKebggXyKd6sUunCk-c0RdXicPb2d6r86gWwqFzA9ZTA1S0AMPo7w9NGt0HnqlGsTKn_lDdeqduAolU7/s640/20170610_141900.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAdHIEQKSwYRLWulDfOpGJm-3Jg-TYEWJ5naACkWHiwtKZbkMiK6LyVxINhXKq1eJ2C_y9VR65sPEN-HJC0BUhHRinSeFTxO8te1t_sgkzhna-5wcLEM5ESI_3TccfkwdV4fixTRyJanee/s1600/20170610_161115_Richtone%2528HDR%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAdHIEQKSwYRLWulDfOpGJm-3Jg-TYEWJ5naACkWHiwtKZbkMiK6LyVxINhXKq1eJ2C_y9VR65sPEN-HJC0BUhHRinSeFTxO8te1t_sgkzhna-5wcLEM5ESI_3TccfkwdV4fixTRyJanee/s640/20170610_161115_Richtone%2528HDR%2529.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
Kolem čtvrté odpoledne se začíná počasí rychle měnit. Když přijedu po úseku vnitrozemím zase k pobřeží u pastýřské vesničky Kilcommon, překvapí mě opravdu silný protivítr od oceánu. Přijde mi to strašně sradovní, jak hrozně to fouká a je to pro mě zatím takové vtipné zpestření dne. Však ono to přejde. Od oceánu pak stoupám zpět do vnitrozemí zase přes nějakou vrchovinu. Nahoře to ale fouká ještě víc a stále proti. Na nejlehčí převod se do kopce proti větru sotva hnu. V poryvech to občas strhává i řízení. Vítr je tak silný, až se mi to zdá úplně absurdní a směšné proti tomu šlapat. Stále ještě ale relativně veselý si to točím dokonce i mobilem na video.<br />
<br />
"Pohoda. Sjedu dolů z kopce a tam už to foukat nebude." říkám si<br />
<br />
Jenže opak je pravdou. Vichr stále sílí, od oceánu přihání temné mraky z kterých začíná okamžitě lejt jak z konve. Oblékám nepromokavou bundu a pokouším se to nějak projet. Veselá nálada z osvěžujícího větříku mě už dávno přešla a úsměv dokonale ztuhl. Z vrchoviny dolů do městečka Bangor Erris musím proti vichru neustále šlapat, jinak by mě snad odfouklo zpět nahoru. Nakonec tam dorazím úplně zmrzlej, promočenej a vyfoukanej jak nikdy. Nejhorší je zjištění, že dole v údolí to fouká už úplně stejně jako nahoře. Kdyby nebylo teprv 7 večer, tak už to tu někde zabalím, nejlépe v nějakém B&B a prdím na to. Ale je ještě brzo, minimálně do jedenácti musím ještě šlapat. Můj nesmlouvavý beran v hlavě zase úřaduje. Dám si tedy alespoň chvíli odpočinek v naštěstí ještě otevřeném obchůdku Spar. No, nakonec je z toho víc než hoďka. Když tady je takový teplo, zásuvky pro dobití elektroniky a ven bys v tom nečasu ani psa nevyhnal. Po chvilce mě v mé pauze vystopuje media tým TAWu a točí se mnou poměrně dlouhý video rozhovor. Bohužel se ale nikdy nikde neobjeví. Asi tak drkotám zimou zuby, že mi ani není rozumět.<br />
<br />
<blockquote class="twitter-tweet" data-lang="cs">
<div dir="ltr" lang="en">
Ales Zavoral charging and checking messages in a small supermarket. He told me it was a bit windy out there!<a href="https://t.co/WkG8AbQpEW">pic.twitter.com/WkG8AbQpEW</a></div>
— TransAtlanticWay (@TransAtlanticWa) <a href="https://twitter.com/TransAtlanticWa/status/873839560442118144?ref_src=twsrc%5Etfw">11. června 2017</a></blockquote>
<script async="" charset="utf-8" src="//platform.twitter.com/widgets.js"></script>
<br />
Chvíli po osmé večer konečně vyrážím dál. Upřímně se mi do toho nečasu fakt nechce. Stále prší, silným vichr nepřestává a cesta vede někam úplně mimo civilizaci do pustiny, nad kterou visí temné černé mraky nasáklé vodou až po okraj. To chci vidět, kde si pak najdu nějaký přístřešek na spaní, pod který se schovám před deštěm.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxTADx-SsqO6yvQlI9zXJNAlT2QS4VhLxWMyb7l9lyEyM1N8PJ61PzCamxFE2rotjGWuZzg24B86w2vZaQWXZXwMiYUOtkHaoNOZaNBuAlNCjyShObXEd0_BkFFEV55mmtFn2B4qlVYQUH/s1600/den3.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="881" data-original-width="741" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhxTADx-SsqO6yvQlI9zXJNAlT2QS4VhLxWMyb7l9lyEyM1N8PJ61PzCamxFE2rotjGWuZzg24B86w2vZaQWXZXwMiYUOtkHaoNOZaNBuAlNCjyShObXEd0_BkFFEV55mmtFn2B4qlVYQUH/s200/den3.jpg" width="168" /></a>Štěstí se ale na mě nakonec usměje. Přímo na začátku okruhu ve tvaru osmičky okolo Achill Island ve vesnici Mallarnney uvidím základní školu a u ní takovou jakoby otevřenou garáž s posezením. Hop šup a jsem tam. Paráda. A tak, ač je teprv jedenáct večer, dál už nejedu. Poloostrov Achill Island nechávám až na zítra. Lepší úkryt na spaní bych v tom dešti později už nemusel najít. Vím, že Achill Island je nádherný, když jsem tu v Irsku žil, bylo to jedno z mála míst, které jsem chtěl navštívit, ale nakonec se mi to nikdy nepovedlo. Ve dne to vše vidět bude dozajista lepší než teď po tmě v noci. Budíka řídím na čtvrtou raní. Ó dokonce 4,5h spánku, já s si teda dopřávám. Už se těším na zítra.<br />
<br />
Za dnešek najeto: <b>290 km, +2 549 m </b>(Donegal - Mallarnney)<br />
<br />
<br />
<br />
<h2>
<b><span style="font-size: x-large;">4. Den: Bunda? Zbytečná zátěž</span></b></h2>
"Píp, píp, píp" budí mě vřískající budík<br />
<br />
Vyspal jsem se ale opravdu skvěle. Musím si pochválit pořízenou výbavu. Spaní mám naprosto luxusní a pohodlné s opravdu minimální váhou a velikostí ve sbaleném stavu. Šlo by to ještě lehčí, ale to by bylo už na úkor komfortu a tím kvality spánku. Jo a ještě nesmím zapomenout na skvělou věc: dámské silonky. Nic to neváží, místo to nezabere, ale jak to panečku v noci nohy zahřeje. Každopádně jsem rád, že mě tu nikdo nevidí, jak balím a pobíhám v tomto super outfitu kolem jako nějaká baletka.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvCCsyv02pdj9jOpg7vqXDFBrUE31ZJaW5ONtqPkXdi_L8fk2xqI3RMvex6JiGdGX2hIS3pN7rxqV_UIEWWs1XXR2bRdmAI7I6ZdSfX8Blg5zBsAtjwl8qEXgv2iV3z0kzgvXwqww1r_ma/s1600/20170611_040756.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="221" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvCCsyv02pdj9jOpg7vqXDFBrUE31ZJaW5ONtqPkXdi_L8fk2xqI3RMvex6JiGdGX2hIS3pN7rxqV_UIEWWs1XXR2bRdmAI7I6ZdSfX8Blg5zBsAtjwl8qEXgv2iV3z0kzgvXwqww1r_ma/s400/20170611_040756.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Snídaně šampiónů: Muffin a Red Bull :) </td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8OWYXlGmk_kZHJ-P62DvUXZet5fASsSCBjyyF2CCBybcQloGwHjbUdt8CYMxDwMeyvcyKxBni8x2x6UlvtoQJT3leaTdmUSJp7SNtCbualhmUFzBVNFZoSmu7cjJlxI69iQ6rseY3JYn2/s1600/20170611_050332.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="221" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj8OWYXlGmk_kZHJ-P62DvUXZet5fASsSCBjyyF2CCBybcQloGwHjbUdt8CYMxDwMeyvcyKxBni8x2x6UlvtoQJT3leaTdmUSJp7SNtCbualhmUFzBVNFZoSmu7cjJlxI69iQ6rseY3JYn2/s400/20170611_050332.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Moc dobrý spaní tady tato školní<i> </i>"garáž"</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Než vyjedu zkouknu ještě rychle <a href="http://trackleaders.com/transatlantic17" target="_blank">Trackleaders</a>, jak si vedu. Když jsem šel spát byl jsem na 5. místě a teď jsem na 7, takže mě předjeli pouze dva lidi, když jsem spal. To jde, nato že jsem šel spát relativně brzy. Oba ještě spí ani ne 10 km přede mnou, takže když rychle vyrazím, určitě je zase předjedu. Kopnu do sebe snídani šampionů, kterou jsem si včera koupil do foroty, zabalím, už mi to jde docela rychle, a před pátou ranní vyrážím vstříc okruhu okolo Achille Island.<br />
<div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNMDsRrkDDPKYv43b4UsAKMaMNwMILjz4wvHksrJ-w78smhJIrS8s1D9iergPafMWcbBFU9zjxVCvS8iyGCG860mQiLenkx_ygZKrsu_fry1TVfKIv6fYztMFjlqJL5ObOoBWCsBUVE93u/s1600/20170611_060509.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiNMDsRrkDDPKYv43b4UsAKMaMNwMILjz4wvHksrJ-w78smhJIrS8s1D9iergPafMWcbBFU9zjxVCvS8iyGCG860mQiLenkx_ygZKrsu_fry1TVfKIv6fYztMFjlqJL5ObOoBWCsBUVE93u/s640/20170611_060509.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Asi bude pršet.</td></tr>
</tbody></table>
Počasí po ránu nic moc, zamračeno, mokro, ale aspoň že momentálně neprší. Valím si to po pár km z kopce, když tu vidím, jak z takového pobořeného, opuštěného domku vylézá jeden z těch jezdců, kteří mě v noci předjeli. Je vidět, že teprve vstal. Něž se pobalí, budu už dávno někde za horami. Pozdravím ho mávnutím a dupu co nejrychleji pryč.<br />
<br />
A je to. Jsem zase pátý, protože toho druhého už jsem někde taky předjel. Skvělý. Navíc 4. jezdec taky není moc daleko ode mě. Dokonce se potkáváme i v proti směru, protože on už má přesně půlku okruhu po Achille Island ve tvaru osmičky za sebou a já do ní teď vjíždím. Má tedy odhadem tak 25-30 km náskok. A heleme se, je to ten starej známej anglán Dan.<br />
<br />
"Ahóóój!" to jediný si stačíme při míjení se v protisměru říct<br />
<br />
Budu ho muset někdy dohnat, abych si s ním pořádně pokecal. Teď se ale soustředím na něco jiného. Achille Island opravdu nezklamal. Nádhera, ty divoké útesy mě naprosto dostávají a to vím, že to nejlepší mě teprve čeká na druhé straně. Nejdřív se ale musím vyškrábat přes výživný kopec.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIT9WxZH7kBoD8YXf6boDzBVmWfWTBG2L30f9mHyilHcpsPdClt5mWzeq_wJveUSwBs_9W2-AgszhmGm4EaWu9Ce2JgUhvrTOnN2PbHfnR_Yft6KbGQ513Bz-plC0Zd_94nJ7-9cKLWFLY/s1600/20170611_070050.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIT9WxZH7kBoD8YXf6boDzBVmWfWTBG2L30f9mHyilHcpsPdClt5mWzeq_wJveUSwBs_9W2-AgszhmGm4EaWu9Ce2JgUhvrTOnN2PbHfnR_Yft6KbGQ513Bz-plC0Zd_94nJ7-9cKLWFLY/s640/20170611_070050.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nevinné kopečky</td></tr>
</tbody></table>
A pak to přijde. Nádherná zátoka White Clif of Ashleam, kde fouká tak silný vítr od oceánu, že v tom prostě nejde jet. Každou chvíli čekám, kdy kolem mě proletí vzduchem nějaká z ovcí, které se tu všude pasou. I oni mají co dělat, aby ten vichr ustály, natož já. S kolem a hlavně s řidítky to mává tak, že mě to 2x pošle přímo do příkopu. Tak se aspoň můžu zastavit a vychutnat si tu divokou krásu běsnícího oceánu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAfz6-dbmia75vFbfIknhC6IErzk8RY3M-BHkzvTcdP6DXAvX75pzGVfgsI6qVoo3l317DqHInCLiXcQot2coyiS9FCf3du_DXAzOCm_OocONU1yP-r9qTXo9ZlbQYuQSLe6_qqorJDJy1/s1600/20170611_073056.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjAfz6-dbmia75vFbfIknhC6IErzk8RY3M-BHkzvTcdP6DXAvX75pzGVfgsI6qVoo3l317DqHInCLiXcQot2coyiS9FCf3du_DXAzOCm_OocONU1yP-r9qTXo9ZlbQYuQSLe6_qqorJDJy1/s640/20170611_073056.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">White Clif of Ashleam</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieZ8SSGW4OKrbyDt9xJLf_WSZzJbgzfxVCRutrRevBGv12zAi_nsUCDU-sUPxfgxPWhnXbcOwXdVmDr6dtZUhDPFwa2OnxPuELvVHJG49SYjL62ZPp41Vg4c-FX4eoXetIr6AtuweTc50x/s1600/20170611_073059.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEieZ8SSGW4OKrbyDt9xJLf_WSZzJbgzfxVCRutrRevBGv12zAi_nsUCDU-sUPxfgxPWhnXbcOwXdVmDr6dtZUhDPFwa2OnxPuELvVHJG49SYjL62ZPp41Vg4c-FX4eoXetIr6AtuweTc50x/s640/20170611_073059.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nejsilnější vítr na celé cestě (viz video zcela dole).</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCn3xDy46P5VDEFwFz0bIA-jxgX1hJznNG6WiTgQjF4y5lVEX4bNXrhi_fJl-k_sWdY3kWQd3DgmjHmHvKz4Jt2x80lKvznQ07tgILiCL7kVNk_yyp0CiOiv2GKvK4zZ3NyVXRW5qgYCaT/s1600/20170611_075146_Richtone%2528HDR%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCn3xDy46P5VDEFwFz0bIA-jxgX1hJznNG6WiTgQjF4y5lVEX4bNXrhi_fJl-k_sWdY3kWQd3DgmjHmHvKz4Jt2x80lKvznQ07tgILiCL7kVNk_yyp0CiOiv2GKvK4zZ3NyVXRW5qgYCaT/s640/20170611_075146_Richtone%2528HDR%2529.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">To kolo málem větrem spadlo. </td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Kolem deváté dopoledne projíždím znovu kolem místa, kde jsem spal. Okruh okolo Achille Island je za mnou a pokračuji dál. Super a dál už je to jen 1 500 km, protože během rána jsem se překulil přes prvních 1 tisíc kilometrů v závodě. Taky už mě konečně začíná pěkně bolet zadek.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Počasí je stále špatný. Strašně fouká, samozřejmě že proti, ale zatím alespoň neprší. To vydrží, tak do desíti. Ještě když projíždím Westport, je to ještě v pohodě, ale pak to začne. Spustí se slejvák, jak když někdo hází kýble s vodou. Rychlá převlékačka věcí do deště a pak to celkem jde nějak přežít. Hlavně díky mojí skvělé pertexové bundě <a href="https://www.trailpoint.cz/montane-minimus-jacket-shadow/?utm_source=BeranyDuc&utm_medium=hypertext&utm_content=TAW2017&utm_campaign=Ales_Zavoral" target="_blank">Montaně Minimus Jacket</a> z <a href="https://www.trailpoint.cz/?utm_source=BeranyDuc&utm_medium=hypertext&utm_content=TAW2017&utm_campaign=Ales_Zavoral" target="_blank">Trailpointu</a>. Co bych si bez ní počal. Jo jo, to ale ještě nevím, že jí mám dnes naposled... </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Ještěže alespoň i ta deštěm zmáčená krajina je prostě stále nádherná a je na co koukat. Jasně, za krásného dne by to bylo asi lepší, ale tohle je prostě to pravý drsný Irsko, který mám tak rád.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ4aVHDdtjawA_QNMnAlfUsEUQPFr6XU-LUSlGrcdEU_FD4C-7uUZailOvkxpDFeYwA1BhwoCtPtnZdCDDhiixcI-RvGW8pYNsSq12GKdE2Aa1_KGddPOoJljHvQVTdFWbi5iyGNFwpQb1/s1600/20170611_131838.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiJ4aVHDdtjawA_QNMnAlfUsEUQPFr6XU-LUSlGrcdEU_FD4C-7uUZailOvkxpDFeYwA1BhwoCtPtnZdCDDhiixcI-RvGW8pYNsSq12GKdE2Aa1_KGddPOoJljHvQVTdFWbi5iyGNFwpQb1/s640/20170611_131838.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Doolough Valley. Je tu krásně.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiL1CyKBBNjczxR6sBrDmJFFJ2Sz629wULyBiy3iYyJvojAysr6AttrN4X3SGPMNdQ6b5BQMOSAjm6utx1wtLyNNHBhbZ4iSpESzpO3YCEteZ1f4aVhPpDxwy1h_3_GbMaEVYUAOyrwQsyc/s1600/20170611_153426_Richtone%2528HDR%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiL1CyKBBNjczxR6sBrDmJFFJ2Sz629wULyBiy3iYyJvojAysr6AttrN4X3SGPMNdQ6b5BQMOSAjm6utx1wtLyNNHBhbZ4iSpESzpO3YCEteZ1f4aVhPpDxwy1h_3_GbMaEVYUAOyrwQsyc/s640/20170611_153426_Richtone%2528HDR%2529.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pozor zmije na ceste aneb oficiální značka Wild Atlantic Way</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYsr_q2SBf4zi12uCclPp_Uqlyc4dKLAUYjHdtKpUOkaSNkZooNPSHAVI_8JlU9AgZOtjdn1snplycSzNni7iUKMBbbDngqz5_IN1TWqDC0uRZRvwQJFPbmOEJ4R-dDXuLn4RO6Jl6GFC-/s1600/20170611_130026.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgYsr_q2SBf4zi12uCclPp_Uqlyc4dKLAUYjHdtKpUOkaSNkZooNPSHAVI_8JlU9AgZOtjdn1snplycSzNni7iUKMBbbDngqz5_IN1TWqDC0uRZRvwQJFPbmOEJ4R-dDXuLn4RO6Jl6GFC-/s640/20170611_130026.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dnes se počasí obzvlášť vydařilo</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Irsko debilní. Prší už 7 hodin v kuse!" nadávám a měním názor.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Už mám i mokro v tretrách. Návlek nenávlek, po 7 hodinách deště v nich mám už slušný bazén. Ale najednou co se neděje, přestalo pršet. Mraky trochu zesvětlely a je alespoň na chvilku po dešti. Super. Vítr ale stále fouká, tak mám bundu za chvilku suchou a je mi v ní vedro. Sundávám jí, ale balit jí nebudu, protože za chvilku bude stejně zase lejt. Dávám si jí jen tak zmačkanou pod gumicuk na zadní podsedlovou brašnu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuL7XOHsg-BtaTESSK_uMEet3HwI-xgLY91AimYbjybt4tSYsWxlzD_wuHv6uOP7aPYWgrEdvrq2gsECmPsR8Okk1tmeOyx0Ihh2_THqPN3p5l7udpRnl00hA0bv3OtVeM8ty037gOFHUB/s1600/20170611_123627.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhuL7XOHsg-BtaTESSK_uMEet3HwI-xgLY91AimYbjybt4tSYsWxlzD_wuHv6uOP7aPYWgrEdvrq2gsECmPsR8Okk1tmeOyx0Ihh2_THqPN3p5l7udpRnl00hA0bv3OtVeM8ty037gOFHUB/s640/20170611_123627.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ještě v kompletní výbavě do deště. Naposled...</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Po hoďce začíná zase mírně pršet, ale hlavě mě ten silný vítr už tak vyfoukal, že mi začala být zima. Zastavím, otočím se k podsedlovce pro bundu a... </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
... a ona tam není.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Do prdele, kde mám bundu?! To né. Je pryč! Kurva, kurva!" zuřím</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Jak jsem jí tam dal jen tak ledabyle nesloženou pod gumicuk, tak mí jí vítr z pod něj vytahal a odfoukl. Nevím kdy, kam a ani kde. Vůbec jsem si toho nevšiml. Vím jen, že jí jen těžko najdu. Na těch cca 30 km co jsem mohl mezitím ujet, nemám šanci. S větrem odlétla kamkoliv a zkoušet jí hledat vyhodnocuji jako zbytečnou ztrátu času.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Kurva! Já sem fakt debil!" řvu nasranej jak nikdy.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Koukám v mobilu na mapu a na hodinky. Asi 10 km přede mnou je město Clifden. Když sebou hnu, mohl bych tam před sedmou být a třeba budou mít ještě někde otevřeno, kde bych mohl koupit novou, protože mi je jasný, že bez bundy to v dešti moc nepůjde. Rozjedu se jak šílenec, abych se to pokusil stihnout.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir7c2BGRN85dvUGNBOc6-rhDxc3gfwADX265ZGzdnAxPJCRGrOAI9xej97AszLOf-wWcMtO-3LCr6mNP95np6YLQM8N6JWZD_ydCTkO1TSC0IUsxEHc7sMSA63DoqfoXpzvGeaJDAw3NPi/s1600/20170611_153738.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEir7c2BGRN85dvUGNBOc6-rhDxc3gfwADX265ZGzdnAxPJCRGrOAI9xej97AszLOf-wWcMtO-3LCr6mNP95np6YLQM8N6JWZD_ydCTkO1TSC0IUsxEHc7sMSA63DoqfoXpzvGeaJDAw3NPi/s640/20170611_153738.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ta bunda bude chybět...</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Jenže během té šílené jízdy, šlapu jak o život, ležím v hrazdě a při tom ještě kontroluji navigaci, zda to stíhám a kam mám jet. Jak tak koukám do mobilu na řidítkách, přehlédnu výmol na silnici a vletím do něj. Tvrdým nárazem a ležící v hrazdě na ní loktem zlomím půlku loketní opěrky levé ruky...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Kurva, nééééé! To snad není možný!" zuřím zase</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Aspoň, že jsem neprorazil duši. Oklepu se a jedu dál. O opěrku, tedy o její zbylou polovinu, se dá naštěstí stále opřít. Je to trochu nepohodlné a míň stabilní, ale jde to. Řítím se dál vpřed jak magor. Teď navíc z kopce a přitom lovím v mapě, jestli nenajdu předem v Clifdenu nějaký obchod se sportovním zbožím, abych jel přímo tam. Když v tom zvednu na poslední chvíli hlavu a vidím, že mířím v té rychlosti do krajnice a dál přímo do příkopu. Prudce strhnu řidítka vpravo tak, že mě to celého skoro vyhodí ze sedla, dokonce se mi vypne i tretra z pedálu, ale naštěstí to nějak, zcela nepochopitelně, bez pádu ustojím. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ufff"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tohle bylo fakt o fous. Mohl jsem se ještě ke všemu dost šeredně vysekat. Zmatkuji a kumuluji chyby, uvědomím si. Takhle se brzy někde zmrzačím, dřív než tam dojedu. Zpomalím tedy a věnuji se opravdu jen jízdě. Jenže do města před sedmou dojet nakonec nestíhám. Už je po a všude zavřeno. Zeptám se alespoň na bezince v centru, jestli mi nějak neporadí, kde teď bundu třeba sehnat.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ne, ne, všude už je zavřeno." potvrzuje paní za kasou</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ale my tu prodáváme igelitový ponča, to by vám mohlo zatím stačit, né?" dodává</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Cože pončo? Ježiš, to je super! Díky moc!" a jedno si za 3€ beru. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Paráda problém alespoň částečně vyřešen. Pončo na mě sice při jízdě plápolá tak, že se celé málem větrem roztrhá, ale po stažení tenkým gumickukem, který jsem si naštěstí duchapřítomně s sebou vzal, už to docela jde.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Další pozitivní věc v tomto jinak smolném čase, je, že zácpa konečně povolila a já si tak mohl konečně po více než 3 dnech úspěšně odskočit na velkou. Ufff.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6gL5lhqpbF-hmvqcnL1z34jnzmyxsXXywtGhB9SCUvfLgKIZHeSKn5HoOnjgfJkiS4pXndSL-gno7DpPJ1rXJhaZ4PCvFwdForW2L3s0F3WN5Djf757Tj9sGklKZzNZgo9EW3Qj0s32YH/s1600/20170611_165630_Richtone%2528HDR%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh6gL5lhqpbF-hmvqcnL1z34jnzmyxsXXywtGhB9SCUvfLgKIZHeSKn5HoOnjgfJkiS4pXndSL-gno7DpPJ1rXJhaZ4PCvFwdForW2L3s0F3WN5Djf757Tj9sGklKZzNZgo9EW3Qj0s32YH/s640/20170611_165630_Richtone%2528HDR%2529.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jinou barvu rostlin než zelenou trávu, je v Irsku fuška najít. </td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyzGpIoEMWxpehDIfp6cZPv4_6Ghyphenhyphen6SqpI4AFYKgXSmcuCQ9NO-sB-F0PHeaBsuws0j0ublQ979YyarDptrsYn-zJtaulpCcrtaLrQ-fD_p0T0BqS79x4PeSDkke436a1AsWHc8mONu9VO/s1600/20170611_190048.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="224" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyzGpIoEMWxpehDIfp6cZPv4_6Ghyphenhyphen6SqpI4AFYKgXSmcuCQ9NO-sB-F0PHeaBsuws0j0ublQ979YyarDptrsYn-zJtaulpCcrtaLrQ-fD_p0T0BqS79x4PeSDkke436a1AsWHc8mONu9VO/s400/20170611_190048.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Na cestě do nebe.</td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdMYV9I176mG0jeMNWjb0chIK9i_1ChHSHwlSk9TYrPBKYIbBRhOGDQw0IxAuqWbVoU-X8DHEwFrYjlM1NI3rsDwhZa7F53bX2XC2Hllx92AlRj1FX9uJiezg4Iut4SDcD3nBTiX3n4okK/s1600/20170611_190250.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="224" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdMYV9I176mG0jeMNWjb0chIK9i_1ChHSHwlSk9TYrPBKYIbBRhOGDQw0IxAuqWbVoU-X8DHEwFrYjlM1NI3rsDwhZa7F53bX2XC2Hllx92AlRj1FX9uJiezg4Iut4SDcD3nBTiX3n4okK/s400/20170611_190250.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zíma je relativní</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Od Clifdenu vede trasa více po poloostrovech podél oceánu, kde už tolik neprší. Dešťové mraky se drží spíš nad vnitrozemím v horách kolem Národního parku Connemara, který už mám za naštěstí za sebou. Ještě za posledního světla jedu jen ve vestě a pončo není potřeba. Jakmile se ale kolem desáté večer setmí, zase začne ukrutně lejt. A to tolik, že bych radši už někde zastavil a rozložil spaní, než v tom dál jet. Pončo sice drží trup docela v suchu, ale ruce resp. návleky jsou promočené skrz na skrz a je mi fakt zima. Njn, bunda je bunda. Hledám tedy vhodný přístřešek, abych nerozbaloval péřový spacák na dešti, ale zaboha nic nemůžu najít. Skvělé přední světlo <a href="https://www.kronium.cz/cyklosvitilna-fenix-bc30/prod_964.html?utm_source=BeranyDuc&utm_medium=hypertext&utm_content=TAW2017&utm_campaign=Ales_Zavoral" target="_blank">Fenix BC30</a> a čelovka <a href="https://www.kronium.cz/celovka-fenix-hl50/prod_937.html?utm_source=BeranyDuc&utm_medium=hypertext&utm_content=TAW2017&utm_campaign=Ales_Zavoral" target="_blank">HL50</a> pářou noční tmu a provazy vody na cucky, ale i tak nic na spaní tu prostě nikde nevidím. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Hurá. Projíždím okolo nějakého statku. Na dvoře se svítí a dokonce je někdo s deštníkem venku. To je šance! Ihned tam odbočuji, sázeje na irskou pohostinnost, zkusím vyžadonit přespání nebo alespoň nějaký přístřešek. Cokoliv. Musí se jim mě zželet, jen když se na mě, totálně promočeného a zmrzlého, podívájí. Bohužel, opak je pravdou.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ne ne to nejde. Není to tu naše, jsme tu v pronájmu. Fakt ne." odpovídá asi tak 25 letý <i>mladík</i></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Mě stačí cokoliv. Lehnu si klidně do garáže nebo do stáje, to je jedno. Potřebuju jen nějakou střechu nad hlavou." prosím.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Tak já se zeptám ještě manželky" odvětí.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Super. Ženská určitě nebude mít srdce mě vyhnat zpět do noci a deště. Vylezou z baráku oba a jeho žena povídá.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Bohužel. To nejde. Zkuste to jinde." a zabouchne dveře.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Stojím tam promočený ve tmě, čumím jak péro z gauče a nevěřím svým očím a uším. Tak to bych tu v Irsku fakt nečekal. Ti mladí jsou už asi hold jiní. Sklopím uši, sednu zpět na kolo a šlapu dál nocí nějakou debilní pustinou, kde vůbec ale vůbec nic není. Déšť s větrem mě šlehá do tváře, je mi zima a prostě nechápu, jaký by byl problém, kdyby mě tam na tom statku nechali kdekoliv pod střechou přespat.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Uteče další hodina v hustém dešti, je kolem půlnoci. Já snad dojedu až do Galweye, která je už jen asi 45 km ode mne. Že bych to dal a tam někde sehnal hotel nebo B&B? Naštěstí ne. Konečně mám štěstí a co to nevidím: Škola.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Branka na dvůr opět otevřená, tak jedu skoro najisto a doufám, že to zase klapne. Zabočím tam, objedu budovu školy a za ní je přesně to, v co jsem doufal. Zase ta otevřená školní <i>garáž</i> podobná té, v které jsem spal i na dnešek. Zdá se, že to tu tak mají všechny základní školy. Skvělý. Rozbalím tam spaní, rozvěsím promočené věci do síťě od branky na minifotbal vedle mě a chci jít spát. Ještě ale musím něco vyřešit. Z toho dnešního mokra mám už pěkně rozmočený a hlavně rozedřený zadek a celý rozkrok. Takže nejdřív sprcha v dešti a pak ošetření. Celý rozkrok a zadek pořádně promažu vemínkovkou (protizánětlivou vazelínou).</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGywUrZ0eo4W4jSayQH5Hl-nXDFwdD-zfz7hFLWlKY0uhEbmc9xQUZ5kNTsft9zmihWJQEk7EXzbhyojYrpcRmjIVY8wZqOu5MEbXj92E6Umf-LSuOgSlyBaUiMrWQQ9ooT5CxLj9EPCqW/s1600/den4.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="881" data-original-width="741" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGywUrZ0eo4W4jSayQH5Hl-nXDFwdD-zfz7hFLWlKY0uhEbmc9xQUZ5kNTsft9zmihWJQEk7EXzbhyojYrpcRmjIVY8wZqOu5MEbXj92E6Umf-LSuOgSlyBaUiMrWQQ9ooT5CxLj9EPCqW/s200/den4.jpg" width="168" /></a>"Doufám, že tu nemají noční kamery. To by se školník ráno divil!" říkám si při této operaci nahý v dešti na dvorku. </div>
<br />
Hotovo. Řídím budíka na čtvrtou ranní jako vždy. Koukám, že je už půl jedné. To znamená jen 3,5h spánku. Lehnu a okamžitě usínám jako mrtvola. Dneska to bylo náročný, ale pořád mě to strašně baví.<br />
<br />
<br />
<br />
Za dnešek najeto: <b>318 km </b>(Mallarnney - kdesi 45km před městem Galway)<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<h2 style="clear: both; text-align: left;">
<b><span style="font-size: x-large;">5. Den: Závodní den</span></b></h2>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Když zazvoní budík, ani si nestačím uvědomit, zda mi to spaní stačilo nebo ne a už vše balím. Přijdu si jak nějaký robot. Rychlý mechanický a přesný pohyby, tak trochu ještě ve spánku a vše mám sbaleno. Řetěz naolejovaný, teď už si jen sundat věci na spaní, péřovkou a vrhnout se na to nejhorší: obléct se zpět do totálně promočených a studených hadrů. No fuj tajbl. Nicméně jsem oblečen, nasedám na kolo a ve 3/4 na pět ráno vyrážím. Jenže sotva dosednu do sedla....</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ááááááááááá, jau! Co to do prdele je?!" řvu bolestí </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A je to prdel. Zapoměl jsem totiž na ten rozedřený rozkrok. Bolí to, jak když sedím na kaktusu. Ale co se dá dělat, zadek si musí hold zvyknout.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Hlavní plán na ráno mám jasný. Musím sehnat v Galwayi tu bundu. Jenže Galway je jen kousek a tak tam jsem moc brzy, už kolem sedmé ráno. Krámy jsou ještě zavřený, nikde nikdo, tak se ani nezdržuji, jen si na benzině koupím jídlo a jedu dál. Bundu koupím jinde.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGstXBk4lS6VFO-SLaOeOTokT0bGvpLccgac5eXbLG3OguRw8UbplntxeTIEjBecsmDRMuvoEGSB1qePSJWYfnVrF4F1BR4w_N6uN8Dm0jftqZwTWCOojY-hbIm7JAg4GxuTeL_7liQG8D/s1600/20170611_103132.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGstXBk4lS6VFO-SLaOeOTokT0bGvpLccgac5eXbLG3OguRw8UbplntxeTIEjBecsmDRMuvoEGSB1qePSJWYfnVrF4F1BR4w_N6uN8Dm0jftqZwTWCOojY-hbIm7JAg4GxuTeL_7liQG8D/s640/20170611_103132.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nikde nikdo.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Při průjezdu městem a pak výhledem z přístavu na Aranské ostrovy se mi vybavují dávné krásné vzpomínky. Galway je fakt nádherné, takové pravé irské město, rozhodně víc irské než Dublin. Strašně rád jsem sem dřív jezdil, no a ty Arany tam to bylo vůbec úplně nej. Nejradši bych tam jel zas, ale musím jet dál. Dál na jih.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Na rozdíl od pobřeží od Galwaye na sever, kde jsem dřív ještě nikdy nebyl, pobřeží do Galwaye na jih, až k nejjižnějšímu místu Mizen Head, znám úplně celé. Takže zatím co do teď jsem se i přes nepřízeň počasí kochal tím, co jsem ještě neznal, od teď dál už vše znám a nemusím tolik fotit, zdržovat se a víc se soustředit na závod samotný. Prostě ještě víc závodit. Po shlédnutí vývoje závodu totiž zjišťuji, že jsem už na 4. místě. Jezdci, který byl celou dobu na druhé pozici se muselo něco stát nebo prostě odstoupil, protože v pořadí závodu už není a tím jsem se šoupl na 4. místo. A to je pro mě jako červený hadr. Jsem strašně soutěživý a vidina možnosti dotáhnout to až na bednu je prostě jako doping. Člověku to dodá tolik nových sil a motivaci o které ani neví. Ještě na startu jsem o něčem takovém ani nesnil a teď jsem tak blízko. Jen jeden flek mě dělí od neuvěřitelného 3. místa. Jsem rozhodnutý. Udělám všechno proto, abych Dana dojel a hlavně předjel. Kdybych se o to nepokusil, určitě bych si to později vyčítal. Dan je přede mnou jen nějakých 25 km, to není moc. Jdu na to. Dnešní den bude Race Day!</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-6j7R_qzn-W5yaV6XBqUcKWeLx36UIpeghyphenhyphenv-a09soPGv4HOddDgi9Jy9YK0bam8nAJ52IrKBKcsRGyZwNnBNCDwVryK8SB3E-ws_Hjlo0eH1yOPKpW6CifxWe4e2iCDZO97_FRUcUidg/s1600/20170612_090655.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh-6j7R_qzn-W5yaV6XBqUcKWeLx36UIpeghyphenhyphenv-a09soPGv4HOddDgi9Jy9YK0bam8nAJ52IrKBKcsRGyZwNnBNCDwVryK8SB3E-ws_Hjlo0eH1yOPKpW6CifxWe4e2iCDZO97_FRUcUidg/s640/20170612_090655.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hrady, voda, kamenné zdi, hnusný počasí a tráva. Ještě ovce a mám to Irsko komplet alespoň na fotce</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgq-gh4ay6Mc93-gIVh36pwm9S0zwJYnBGjNOCicjx8BuzHIkgxc5pmEotB1iLUDWR6o5BJYxQTBCCw-3avb5BMz8Mfyk8HGs2_ddAvieh1HmL4597EG0eEhoWxqBK3sgVjTpJsOKKQ8pAP/s1600/20170612_095139.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgq-gh4ay6Mc93-gIVh36pwm9S0zwJYnBGjNOCicjx8BuzHIkgxc5pmEotB1iLUDWR6o5BJYxQTBCCw-3avb5BMz8Mfyk8HGs2_ddAvieh1HmL4597EG0eEhoWxqBK3sgVjTpJsOKKQ8pAP/s640/20170612_095139.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Podél vody. Skoro jako na Labský cyklostezce</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4g3E6ed9Vo2OOu6XiDFAnJtTkbB2QJRtrJxdo3sti2z605dbl4R0KUvO3PzZ9YdDZfnhWLftL9H4hStomsW5sRRFSK8ZFxz48D_v6pJJJ1ZLeVMgtXSJl3Emp4Z1MWA-y4W8uyGD557Ww/s1600/20170612_110011.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="353" data-original-width="1600" height="140" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4g3E6ed9Vo2OOu6XiDFAnJtTkbB2QJRtrJxdo3sti2z605dbl4R0KUvO3PzZ9YdDZfnhWLftL9H4hStomsW5sRRFSK8ZFxz48D_v6pJJJ1ZLeVMgtXSJl3Emp4Z1MWA-y4W8uyGD557Ww/s640/20170612_110011.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Val před Cliffs of Moher</td></tr>
</tbody></table>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
Dupu a dupu, jak to jen jde. Když jsou rovné pasáže, tak každou chvíli kontroluji mobil, zda Dana doháním nebo jestli mi ujíždí. A jde to dobře. Vždycky je snadnější být v pozici lovce než lovené zvěře. A já jsem dneska na lovu. S každým kilometrem Dana kousíček po kousíčku stahuji. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Sice jsem si řekl, že se dnes nebudu nikde zdržovat, ale úžasné Cliffs Of Moher prostě nejde jen tak projet, aniž bych si je znovu alespoň na okamžik neprohlédl. Trasa vede těsně kolem nich, takže stačí jen odbočit ze silnice na vyhlídku a už je mám před sebou v celé své kráse.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdcjAkkU3-gOKId2Fay0qRG_keLJidesBznIaupp_vn0Sz09FW021cBMOedd5zitbA9ImKevHEzPyKvehnOrrN7KwSDBTJsO6E8YkylsG40_XlqlZEuJ4O_ZubKi0tqjd0bvEEvo3eXw5g/s1600/20170612_113016.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdcjAkkU3-gOKId2Fay0qRG_keLJidesBznIaupp_vn0Sz09FW021cBMOedd5zitbA9ImKevHEzPyKvehnOrrN7KwSDBTJsO6E8YkylsG40_XlqlZEuJ4O_ZubKi0tqjd0bvEEvo3eXw5g/s400/20170612_113016.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cliffs of Moher</td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZg0c02OTegq9_wV1eslrzyq0EtMkDM4virqmpZpuQoq3s9cXXU6B5Ww_NTS_hA9mhoQW8l6FYsqHEY9FFKq_0oVs238qIDa-WFMmajkmrvAS9mChrZTMH4z6IobWNvTUUe4w4sjGk6sAB/s1600/20170612_113049.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="224" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhZg0c02OTegq9_wV1eslrzyq0EtMkDM4virqmpZpuQoq3s9cXXU6B5Ww_NTS_hA9mhoQW8l6FYsqHEY9FFKq_0oVs238qIDa-WFMmajkmrvAS9mChrZTMH4z6IobWNvTUUe4w4sjGk6sAB/s400/20170612_113049.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Chvilku jsem zvažoval, jestli ho přes tu zeď nehodím.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Po sjezdu dolů od Moherových útesů projíždím městečko Lahinch, kde se prý hodně surfuje a kde mi místňáci doporučí specializovaný Surf Shop hned u pláže, kde by pro mě mohli mít nějakou tu novou bundu. Mají. Paráda! Kam se sice hrabe na tu mojí původní, ale rozhodně je lepší než nic nebo to již dávno rozškubané igelitové pončo. Super, výbava zase kompletní. Ve městě sfouknu ještě nějaký rychlý oběd a vzhůru dál za Danem. I přes to malé zdržení je přede mnou už jen nějakých 13 km.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Po dalších cca 100 km stíhací jízdy se kolem 7 večer blížím k městu Limerick. Zatímco loni byla součástí trasy i plavba trajektem přes zátoku u Limericku, my jí letos musíme celou objet. Cesta je to poměrně nezáživná, vedoucí po státovkách s docela hustým provozem, ale zase fakt rychlá. Ležím v hrazdě, šlapu a šlapu, když v tom v dálce před sebou vidím malinkou pohybující se tečku. To musí být už Dan, vím, že je přede mnou už ani né kilometr. Nemusím se ani moc snažit a za chvilku ho docvaknu. Vypadá docela jetě, očividně dnes nemá svůj den.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Už 3x jsem dneska píchl, mám problém s bolavým kotníkem, mám toho dnes fakt dost." vypráví naštvaně, když jedem kousek vedle sebe. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Něco málo pokecáme a po chvilce si popřejeme <i>good luck.</i> Já se opřu zase do pedálů a jsem rychle fuč. Jako ač to nezní moc dobře, tak je pravda, že nic nepotěší a nedodá sil víc, jako když má protivník slabou chvilku.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
Dan je v nedohlednu a já si to konečne uvědomím:</div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
"Ty woe já jsem na bedně!!! Jupííííí!" křičím radostí v maximální eufórii</div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
"Teď už to jen udržet. Do cíle zbývá nějakých 900 km. To jsou max 3 dny."<br />
"A jak daleko je vůbec ten na 2. místě? Jen 80 km? Že bych ho taky zkusil docvaknout? To by mohlo ještě vyjít..." lítají mi hříšné myšlenky v hlavě.</div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
Prostě s jídlem roste chuť a je potřeba se neustále dál motivovat. Nicméně osud to chce nakonec celé úplně jinak...<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMh5KZMxmLnRV1-Ted9LXv0s06d0CdO06sgYLGsfH5QXwnpQFvPkR0AeJLHOYJeoPdO7rcppY5O8erZ53N66cfBxCsquIBMG4MN4YihXLiOxep_mnBIe3-fvt3VD5eGNOaAbJbZ1Qeg2KF/s1600/20170612_175035.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiMh5KZMxmLnRV1-Ted9LXv0s06d0CdO06sgYLGsfH5QXwnpQFvPkR0AeJLHOYJeoPdO7rcppY5O8erZ53N66cfBxCsquIBMG4MN4YihXLiOxep_mnBIe3-fvt3VD5eGNOaAbJbZ1Qeg2KF/s640/20170612_175035.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kontrolní fotografie, zda vypadám a jsem ještě normální. Vyhodnocení: Ne.</td></tr>
</tbody></table>
Na obrovské vlně eufórie si to valím krajinou dál až do noci. Dnes se všechno povedlo, mám novou bundu, předjel jsem Dana, jsem na průběžné bedně a za dnešek mám už odšlapáno hodně přes 300 km. Příliš mnoho štěstí najedou, což není nikdy dobře, takže se to postupně začne rozpadat, jak domeček z karet.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Nejdřív mě kámoš, který mě pečlivě sleduje na <a href="http://trackleaders.com/transatlantic17" target="_blank">Trackleaders</a>, informuje smskou o změně v průběžném pořadí. Bernd Paul, který ráno zmizel z 2. místa v pořadí, se tam zase vrátil. Celou dobu prý jel, jen mu nefungoval tracker. Orgové ho tedy autem odchytli, dali mu nový a je zpět. Takže už nejsem třetí, ale čtvrtý. A to mi to tam tak slušelo. Každopádně euforie je pryč, docela mě to vzalo vítr z plachet. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Aby toho nebylo málo. Začal zase slejvák. Zase na noc. Zase mokro, zase zima a navíc se přidala i mlha. Šlapu dál, ale protože je už skoro 11, pokukuji již i po nějakém přístřešku na spaní. Nikde nic ale nevidím. Z nějakého kopce sjíždím zpět dolů k pobřeží. Jedu hodně rychle, spěchám protože už nechci dál moknout, když v tom se asfaltová silnice dole pod kopcem rozdvojuje ve dvě štěrkové cesty. To ale v té tmě, mlze a dešti spatřím vzhledem k velké rychlosti už příliš pozdě. Ještě na asfaltu jdu prudce na brzdy, strhávám řízení vpravo, ale na mokru a následném štěrku už nemám šanci. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizWtMfg_bb6s5SFz0__RhZGAWbgvAB-vF2y2Jk7g0YfLgsxfqiA00hgVqc0_Te84P_rBOIyxq4waaCZJsu9OWQjI_zUicT7MBrqChafr23vwka_yr1qw3GaERdv4a1bpmuMHRKloEAcLTi/s1600/IMG-20170612-WA0005.jpeg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizWtMfg_bb6s5SFz0__RhZGAWbgvAB-vF2y2Jk7g0YfLgsxfqiA00hgVqc0_Te84P_rBOIyxq4waaCZJsu9OWQjI_zUicT7MBrqChafr23vwka_yr1qw3GaERdv4a1bpmuMHRKloEAcLTi/s400/IMG-20170612-WA0005.jpeg" width="225" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jako čuně</td></tr>
</tbody></table>
"Áááááááááá" padám ve slajdu z kola a to si letí po boku někam dál po cestě.<br />
<br />
Tvrdý náraz do helmy, kotrmelec bokem, druhý a zastavuji se na studené zemi na zádech. Chvíli bezvládně ležím. Úplně nechápu, co se vlastně stalo. Světlo na kole mi pere oslňujících 500 lumenů přímo do deštěm smáčených očí. <br />
<br />
"Už si pro mě přišli ufoni?" napadá mě v té záři od mého <a href="https://www.kronium.cz/cyklosvitilna-fenix-bc30/prod_964.html?utm_source=BeranyDuc&utm_medium=hypertext&utm_content=TAW2017&utm_campaign=Ales_Zavoral" target="_blank">Fenixe BC30</a><br />
<br />
Vzpamatuji se. Dochází mi, co se stalo. Vysekal jsem se. A pořádně. Pokouším se v leže zjistit, zda nemám něco zlomeného. Do návleků se mi od rozbitého kolene nasává krev, stejně tak z lokte, ale hýbat se můžu. Nakonec zjišťuji mi vlastně skoro nic není. Trochu pomlácený, rozbitý koleno a loket, potrhaný návleky, špinavý a promočený jako použitý hadr. Jinak nic.<br />
<br />
Opatrně vstanu a obhlížím kolo. Vypadá, že mu taky skoro nic není, až na přehazovačku, ta dostala pěknou ránu. Zkusím ji. Jde ztuha, ale jakž takž funguje. Nasednu na kolo, nijak dál ho nekontroluji a ještě trochu v šoku vyrážím co nejrychleji pryč z tohoto místa.<br />
<br />
Přehazovačka ale nejdřív protestuje. Řetěz na kazetě přeskakuje, ale po pár přehození nahoru dolu a zpět se to docela srovná a drží. Jen jde o poznání hůř a ztuha řadit.<br />
<br />
Vzhledem k držkopádu měním plán. Musím se někde dát do kupy, vyprat si věci, omýt a ošetřit rány. Venku spát nemůžu. Potřebuji B&B nebo hotel. Nejbližší vesnice, kde je nějaké ubytování, je podle Google Maps 20 km. To tam budu v tom dešti nejdřív o půlnoci. V tomhle stavu mi to paradoxně přijde jako strašná dálka a taky že jo, ale nějak se tam doplácám.<br />
<br />
Z prvního a vlastně jediného B&B mě ihned vyhazují. Jednak jsem je vzbudil a jednak asi i když mě viděli, jak jsem jako dobytek a ještě od krve. V nedalekém hotelu je kluk za recepcí na noční směně naštěstí úplně ok. Když zaplatím, je mu to úplně jedno. Jenže chce strašlivých 60 éček. Smlouvám.<br />
<br />
"Chci jen chvilku přespat, nechci ani snídani, v pět ráno vstanu a jedu dál."<br />
"Cože?" kouká na mě nevěřícně<br />
<br />
Nakonec volá majiteli a po dohodě s ním to shodí na pade. To beru. I když dnes, takhle rozbitej, bych to vzal klidně i za sto.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdG4wRiCjwgdCvYK-ZNTIfdJeaeKiiRyKMReCP2qjw4qD7xAiu1oCXTkCbQWPu-L3rTtH6Ebj-XvkIhxTRbZRM2aDiWFgGArf1U69K_1wWPlgKKkLV1tvWRuBQcB10wIoX8xK5pz5BSkfk/s1600/den5.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="881" data-original-width="741" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgdG4wRiCjwgdCvYK-ZNTIfdJeaeKiiRyKMReCP2qjw4qD7xAiu1oCXTkCbQWPu-L3rTtH6Ebj-XvkIhxTRbZRM2aDiWFgGArf1U69K_1wWPlgKKkLV1tvWRuBQcB10wIoX8xK5pz5BSkfk/s200/den5.jpg" width="168" /></a>Pokoj je ale fakt luxusní, stejně jako celý hotel. Vyperu si poprvé věci, úžasná vařící sprcha, zalepím rány, vše nabíjecí vrazím do zásuvek a v půl druhé ráno padám úplně grogy do postele. Ještě nařídím s velkým zapřením budíka na pátou ráno, zhasnu a ve vteřině usínám. To byl teda den.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Za dnešek najeto: <b>379 km, + 2392 m </b>(Kdesi 45km před městem Galway - Limerick- Ballybunion)<br />
<br />
<br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">6. Den: Štěstí v neštěstí</span></h2>
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"To si ty? Nevěřil jsem, že fakt vstaneš tak brzo, jak si říkal." diví se klučina za recepcí, když ho v půl šestý ráno budím už sbalen v plné polní, ať mi odemkne dveře a pustí mě ven.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Povyprávím mu o závodě, co mám za sebou a hlavně ještě před sebou a on zase nevěřícně kroutí hlavou. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"No tak hodně štěstí! Budeš ho asi potřebovat." popřeje mi ve dveřích a já vyrážím, po včerejším držkopádu decentně rozlámaný, do dalšího už 6. dne závodu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY_Un7QvG6xgnjPcOrlFpphbNZMtYAWnRWW90Mcpx0dopXxbUdvRr4Rk7_4FBkmeaWow0yoKtEGs5SGUod_Q_8tu5K8o_fRl1LLJnGlwFIVJwJn0Ihzt20c6C11kl2uw-3qlu0BZXWQQ1C/s1600/20170613_070555.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY_Un7QvG6xgnjPcOrlFpphbNZMtYAWnRWW90Mcpx0dopXxbUdvRr4Rk7_4FBkmeaWow0yoKtEGs5SGUod_Q_8tu5K8o_fRl1LLJnGlwFIVJwJn0Ihzt20c6C11kl2uw-3qlu0BZXWQQ1C/s640/20170613_070555.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zase krásný ráno</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Ráno už naštěstí neprší, ale je zase tak typicky irsky nevlídno a zataženo. Jak jsem jel včera dlouho do noci, tak jsem snědl úplně všechny rezervní zásoby jídla. Teď mám bez snídaně pěkný hlad a nic do huby. Na první otevřenou bezinku se Sparem narazím až v 8 ráno na kraji krásného města Tralee. Tou dobou už mám za sebou 60 hodně hladových kilometrů, takže si v regálech nabírám do náručí tolik věcí k jídlu, až mi to z nich padá.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Tašku?" ptá se bystrý prodavač, když mě vidí.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ano, prosím. Díky." odpovídám</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Zaplatím a vše si do té papírové tašky naskládám. Včetně peněženky. Venku si sednu do výlohy a skoro celou tu snídani za bratru 20 éček do sebe s chutí nafutruji. To málo, co zbylo, naskládám do kola, tašku s odpadky vyhodím do koše a spokojený, s pocitem v bříšku jak v pokojíčku, vyrážím dál tralalááá z Tralee. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPKadBOTq6dCre4lqJaRpVMgi9oPtFN4LZ9Kwp_6dsN81ycEl6fyJAE865bS1hK4fmvRKMKRepRdIQybxcaBv86DhgALW2Q1bfkmbFia3TBbZxmB5yXJ4fXEjRUPqeJH0fzytuB9QhxtNm/s1600/20170613_081323.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPKadBOTq6dCre4lqJaRpVMgi9oPtFN4LZ9Kwp_6dsN81ycEl6fyJAE865bS1hK4fmvRKMKRepRdIQybxcaBv86DhgALW2Q1bfkmbFia3TBbZxmB5yXJ4fXEjRUPqeJH0fzytuB9QhxtNm/s640/20170613_081323.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Typická snídaně na TAW. Tahle trošku osudná.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
S plným žaludkem se šlape úplně jinak. Cesta ubíhá jako po másle a konečně se přede mnou začínají objevovat zase nějaké kopce. Zatímco cesta od Clifs of Moher, přes Limerick až do Tralee byla spíše rovinatá, od Tralee dál, vlastně celých zbývajících cca 800 km do cíle, je to samý kopec včetně nejvyššího místa tratě a další vrcholové prémie Connor Pass (456 m.n.m), který mě za chvilku čeká.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-kFxG9BziouJYOjbM4vEotVVLTb4bwzeKOD27ebykTt7UJs3z-1JmV3JFjtWGzy880VRTF9P5L3CBT6fouWEeyw1s-70D_NDA3-cC1lRkbpNEXg2NkiCCLeqlawehRe4qUHr71oKE7aiG/s1600/20170613_084038.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-kFxG9BziouJYOjbM4vEotVVLTb4bwzeKOD27ebykTt7UJs3z-1JmV3JFjtWGzy880VRTF9P5L3CBT6fouWEeyw1s-70D_NDA3-cC1lRkbpNEXg2NkiCCLeqlawehRe4qUHr71oKE7aiG/s640/20170613_084038.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Konečně kopce a trochu modrý oblohy</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8h8MNhmiaoAWtcPCTQhAubwF019HLoy9srDBiCscbuNWD044fffNOJ81nbZE7MGIe692BIbrgE6RWo8G18z5HGz-q6KH-8imqYFwbM41Fojp8JkqgpA6EVeRy2QzoOS6kkeR357TyTxwN/s1600/20170613_101406.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8h8MNhmiaoAWtcPCTQhAubwF019HLoy9srDBiCscbuNWD044fffNOJ81nbZE7MGIe692BIbrgE6RWo8G18z5HGz-q6KH-8imqYFwbM41Fojp8JkqgpA6EVeRy2QzoOS6kkeR357TyTxwN/s640/20170613_101406.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kopce zůstaly, modrá obloha ne. Nepřekvapivě. </td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Sakra, ještě jsem se od oceánu nevydrápal ani do poloviny stoupání na Connor Pass a začne mi klepat zadní ráfek. Jasné znamení, píchl jsem. No nic, tak šup z kola a slepit to.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"A kurva! Do prrrr..e!" nadávam, když vidím co vidím</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
To není jen obyčejné píchnutí, já mám úplně prodřený plášť! Náhradní ale s sebou samozřejmě nemám... Sakra. Hned mi dochází, kde jsem k tomu přišel. To ta včerejší noční mrcha, šel jsem tak prudce na brzdy, až jsem ten plášť na tom štěrku probrzdil. Do kelu. Nejen že musím zalepit duši, ale provizorně zazáplatovat i ten blbej plášť a co nejdřív někde sehnat nový. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdL0w1wc1LVSjTcI51v1-_WCLHcBsoMf_TfJ95-JmPyGuX0ChoqbNVq3MyyM0g1viuGOcjO5tpmnKME_vRKKKr2KjTVuDDGOECR8Oa96sT1yPI0_37lVEUETxE7MZ_qUsSIaVm6hEe7qg4/s1600/Pichnuti.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="735" data-original-width="1600" height="292" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjdL0w1wc1LVSjTcI51v1-_WCLHcBsoMf_TfJ95-JmPyGuX0ChoqbNVq3MyyM0g1viuGOcjO5tpmnKME_vRKKKr2KjTVuDDGOECR8Oa96sT1yPI0_37lVEUETxE7MZ_qUsSIaVm6hEe7qg4/s640/Pichnuti.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">To není jen obyčejné píchnutí</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ahoj, co se ti stalo?" ptá se týpek, který se tu zničeho nic objeví na fat-bajku.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Já ti pomůžu, ať se nezdržuješ. Vím, že jedeš ten závod." dodává vzápětí a už mi pomáhá nasadit zpět kolo</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Cože? Jak to víš?" ptám se s údivem</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Sleduji celý závod od začátku, tak jsem dnes vyjel, abych vás povzbudil osobně." a ukazuje mi v mobilu <a href="http://trackleaders.com/transatlantic17" target="_blank">Trackleaders</a>, kde svítí na mapě vlaječka s mými iniciály AZ.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Úžasný. Fionán mi pomůže dát kolo do kupy a hlavně mi doporučí bike shop ve městě Dingle, které je odtud jen pár kilometrů. Tam prý budou nový plášť určitě mít. Stačí vyjet Connor Pass a pak jen sjet dolu přímo do Dingle. Tak nakonec nebude ten prodřený plášť taková tragédie. To ještě ale nevím, co přijde. Nicméně poděkuji za pomoc, rozloučíme se a jedu dál.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Stoupání až nahoru na Connor Pass je vcelku výživné, ale mě to jede do kopců den ode dne líp a líp. Myslel jsem, že budu mít po skoro už 2 tisících km stehna úplně na kaši a ono je to přesně naopak. Šlape mi to skoro samo, stehna úplně v pohodě. To spíš mě začíná trápit trochu únava a hlavně z toho neustálého mokra totálně rozedřený a nehorázně bolavý zadek.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFaMht0OchEzYht2uzAK0JQ5GdcBjbxQHnVXre2_3eIh7e2D86Jk9ICKDWq9T0fPPn1All5CotWnllFR_mJhyphenhyphenkrwkMteLLtG5slAaiESerL0Z2sqIZ_bhkXfwNiWSqLKRAHChpINWdHRkq/s1600/20170613_110822.jpg" imageanchor="1"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFaMht0OchEzYht2uzAK0JQ5GdcBjbxQHnVXre2_3eIh7e2D86Jk9ICKDWq9T0fPPn1All5CotWnllFR_mJhyphenhyphenkrwkMteLLtG5slAaiESerL0Z2sqIZ_bhkXfwNiWSqLKRAHChpINWdHRkq/s640/20170613_110822.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUXNW5tTy-lrEnEhDUvIg5NiD0gNtveVKMQmIa2iW25VWuVA8Smc_60eG7ai8GBw3z9eyoZXhjM8nhLyENOmJVTuYr3u7C-FGmOI1Vp8bBi40RuPSEjr5LWIRt5SiMvOzZROJVn7H7rb73/s1600/20170613_111104.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUXNW5tTy-lrEnEhDUvIg5NiD0gNtveVKMQmIa2iW25VWuVA8Smc_60eG7ai8GBw3z9eyoZXhjM8nhLyENOmJVTuYr3u7C-FGmOI1Vp8bBi40RuPSEjr5LWIRt5SiMvOzZROJVn7H7rb73/s640/20170613_111104.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9q2yfKHH9AxHc7vrCpF3vQMxIAWdo1XKaYy0nchTje5kU83qcgJ4JfO6Fxrr66kEtNmPo0WiiiOrUzmegcXL-snkg8WBlEyETpA4_20Eaann4Hr2-6ADp6LlPSXWaE-HQUCeRyAPmIgS9/s1600/20170613_111609.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9q2yfKHH9AxHc7vrCpF3vQMxIAWdo1XKaYy0nchTje5kU83qcgJ4JfO6Fxrr66kEtNmPo0WiiiOrUzmegcXL-snkg8WBlEyETpA4_20Eaann4Hr2-6ADp6LlPSXWaE-HQUCeRyAPmIgS9/s640/20170613_111609.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0-fM2y5_xe7QnHnsvARA7kgczA4TWGAJaUbSNIbqoFl8XmN0Nyrh4GewWbFmErgAzNgBRs81BeqA34NrJX4b52wpje-WcsB9qepF7oOjLWUpMwj8ocMEdqfSNUScx33XE4YWCLQUGiH3Q/s1600/20170613_111650_Richtone%2528HDR%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi0-fM2y5_xe7QnHnsvARA7kgczA4TWGAJaUbSNIbqoFl8XmN0Nyrh4GewWbFmErgAzNgBRs81BeqA34NrJX4b52wpje-WcsB9qepF7oOjLWUpMwj8ocMEdqfSNUScx33XE4YWCLQUGiH3Q/s640/20170613_111650_Richtone%2528HDR%2529.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"> Connor Pass, vrchol. </td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Výhled z Connor Pass na okolní divokou krajinu v mracích je naprosto úžasný. Chvíli bych tu ještě pobyl, ale nechci se moc zdržovat a rychle mířím dolu do Dingle sehnat ten plášť. Sjezd dolů je fakt parádní. Velmi přehledný a mírně se vlnící prudký sešup dolu k oceánu. Nemít ten zazáplatovaný plášť, tak bych to dolu pustil snad kilo, ale pro jistotu opatrně přibrzďuji. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZzZ0fk4K70RnhMj8zPp1diY-1YvPNpWJ8Pp1t9AFgFyknVwKX7o564LUQ1ibbsDq7HiI31sBKstaSuwuDUuFt_WcLda8GgQMma384IjbmOwGSbBiiNW7pp65H-BfhiSK0f3XIoFEorrHp/s1600/20170613_112415.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgZzZ0fk4K70RnhMj8zPp1diY-1YvPNpWJ8Pp1t9AFgFyknVwKX7o564LUQ1ibbsDq7HiI31sBKstaSuwuDUuFt_WcLda8GgQMma384IjbmOwGSbBiiNW7pp65H-BfhiSK0f3XIoFEorrHp/s640/20170613_112415.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">To bude sjezd, když přežije plášť</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Bike shop v Dingle nacházím díky instrukcím od Fionána ihned. Přestože obchůdek má starý pán, který podle toho, co tu vidím, opravuje maximálně skládačky a městský kola, pláště na silničky tu naštěstí má. Beru to nejlepší, ať to ještě něco vydrží a za chvilku mám na zadním kole fungl novou 25mm Schwalbe Durano Plus.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Paráda. Problém vyřešen." pochvaluji si, jak jsme tu výměnu rychle zvládly a mám se k placení.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Otevřu kapsu v brašně, kam dávám peněženku a... a...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A ona nikde. Dávám jí vždycky jen tam, nikam jinam, přesto prohledám úplně všechny kapsy, brašny, oblečení a nezvratně tuším obrovský, ale OBROVSKÝ průser. Je to jasný...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Já nemám peněženku, já jí ztratil. Do prdele. NÉÉÉÉÉÉÉÉ!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Kurva, kurva, kurva, já jsem fakt debil, to snad ani není možný!" zuřím</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Celý závod je rázem ten tam. Dál nemůžu pokračovat, nemám doklady, peníze, kreditku, nic. Celou dobu mi fandí takových lidí, závod se zatím dařil nad očekávání skvěle a já to takhle poseru, všechny zklamu a nejvíc sám sebe svou blbostí. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"To je konec."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ne, to nemůže. Nesmí."</div>
"To musí jít přece nějak vyřešit! Kde jsem jí jen mohl ztratit?" šrotuje mi v hlavě<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Přehrávám si celý den, kde jsem byl, kde jsem něco platil a najedou mi to docvakne. Vždyť já jsem byl jen ráno na té benzínce v Tralee. No jo a tam ta papírová taška, do který jsem si dal celou nakoupenou snídani i s peněženku. Pak už jsem jí neměl v ruce. Všechno mi dochází. Z tašky jsem vyskládal všechny věci, ale peněženku v ní asi nechal. Obaly od toho, co jsem snědl, jsem hodil zpět do tašky a celou tašku pak zmuchlal a hodil do koše, aniž bych si všiml, že tam mám stále tu blbou peněženku. Je to jasný.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Musím zpět do Tralee! Ta peněženka je tam na benzínce v koši!" vyhrknu na prodavače, který se už už chystá mi tu Schwalbinu sundat z kola.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Máte auto, můžete mě tam prosím hodit? Zaplatím vám to!" prosím ho.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Nemáš čím chlapče a já auto stejně nemám." odpovídá.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Sakra. Mezitím do krámu vchází nějaký mladý kluk, tak se ho hned ptám, jestli nemá auto a nehodil by mě tam.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Já ne, ale možná moje holka by mohla. Zavolám jí." odpovídá</div>
"Super!"<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Otočí se. Volá jí, chvíli se s ní cukruje po telefonu a směje se při tom.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Skvělý, to vypadá dobře." říkám si, když v tom to típne, otočí se a...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Tak sorry, ale nejde to." povídá </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Ach jo. Co teď? Jet tam a zpět na kole, to je nějakých 110 kilometrů a ten prodavač mi ten plášť stejně nenechá, když nezaplatím. Nabízí mi jen pár drobných na autobus, ale ten jede až za 3 hodiny. To už mezitím ten koš určitě vyvezou, bojím se. Nedá se nic dělat, nejrychlejší bude zkusit autostop. Tak tam kolo nechám na krámu a cvak cvak v cyklistických tretrách a outfitu, si to šinu na výpadovku na Tralee. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Mávám, prosím, žadoním, skoro čtvrt hoďky nic, když v tom zastaví prťavý Nisan Micra.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Jedete prosím do Tralee?" ptám se</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ne, bohužel. Jen na půl cesty." odpovídá řidič a hladí štěně labradora na sedadle spolujezdce </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"To neva, lepší než nic, jedu s vámi." odpovídám</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ok, tak si vlez dozadu, tady sedí pes."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4HN5FWUljOWb4Nr6D93xku6VvURVlup5yqVKv38hQ-kSuwAFepdgaBRYdlqSNLvdkODYl-jCVUm1xzUP8M3aZzE40JXcGPZtF1R3t4JBIpCJw-09SZQKhvgzsZYqIHha0kA19cKVRfpyj/s1600/20170613_124047.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="224" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi4HN5FWUljOWb4Nr6D93xku6VvURVlup5yqVKv38hQ-kSuwAFepdgaBRYdlqSNLvdkODYl-jCVUm1xzUP8M3aZzE40JXcGPZtF1R3t4JBIpCJw-09SZQKhvgzsZYqIHha0kA19cKVRfpyj/s400/20170613_124047.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Můj zachránce...</td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3P-wIT-3J99OrPq1AVHOfriJe7b-dkc3EA88_H7VA2riR3Jxe6c4SoKL0RjExRx4LG2-i31eLDIrbq7zFNYv_ihC3W12CHGU6fYamj4MUAWdx18RbaFGh-fGqBIl0kE5bkM7wIjiWo_MF/s1600/20170613_125222.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="224" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3P-wIT-3J99OrPq1AVHOfriJe7b-dkc3EA88_H7VA2riR3Jxe6c4SoKL0RjExRx4LG2-i31eLDIrbq7zFNYv_ihC3W12CHGU6fYamj4MUAWdx18RbaFGh-fGqBIl0kE5bkM7wIjiWo_MF/s400/20170613_125222.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">...a zachráňkyňě</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Řidič Adian je pohodový týpek, který se se zvědavostí vyptává, co že se mi to přihodilo, že stopuji v cyklistickém. Povyprávím mu o závodě, o tom co se mi stalo a že si myslím, že moje peněženka je v tom koši na benzínce v Tralee. Nevěříce se na mě do zadu podívá, jako na toho největšího trotla.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Cože? Na benzínce? V koši?" kroutí nevěřícně hlavou</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Nicméně můj příběh ho nakonec zaujme tak, že mi chce pomoct.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"No a co na tu benzinu zkusit zavolat, abys tam nejel zbytečně?" navrhuje </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Při zběsilé jízdě volá kámošovi, ať mu zjistí číslo té benzínky. Kámoš volá za chvilku zpět a diktuje jej. Adian tam hned volá, vysvětlí jim o co jde a poprosí je, zda by nemohli ten koš prohlédnout, jestli tam tu tašku s peněženkou nenajdou. Dobrá zpráva je, že naštěstí se koše ještě prý nevyváželi. Tak to snad klapne.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Za ani ne 10 minut volají z bezinky zpět. Adian se na mě otočí a širokým úsměvem křičí:</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Byla tam! Našli jí! Ty si teda klikař!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Fakt? No skvělý!" raduji se</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"A víš co, já tě dovezu až do Tralee a pak i zpět až do Dingle."</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Vážně? Ježiš, to by skvělý, díky moc!" raduji se ještě víc</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tomu se teda říká štěstí v neštěstí...</div>
Jsem prostě klikař.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Za necelou hoďku jsme v Tralee. Na bezince v už na mě čeká uvítací výbor všech zaměstnanců včetně majitele pumpy a všichni jsou zvědaví, jak vypadá ten trotl, co hází peněženky do koše. No, úplně normálně samozřejmě...</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja9s-_N1pVMGAPL2eQ9ZfweIIY1cZO_CX-zQzQC04C5g4aws0djQna76sWVcst3v3ZY3eNcWO5ufpC81Q1X_qfIeaqLDkg0yZ3R3ASZFcObBClCi5X1H8p833xEszONafxARjKrf8ZCpJi/s1600/Topaz-Annascaul-Adventures.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="717" data-original-width="1275" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEja9s-_N1pVMGAPL2eQ9ZfweIIY1cZO_CX-zQzQC04C5g4aws0djQna76sWVcst3v3ZY3eNcWO5ufpC81Q1X_qfIeaqLDkg0yZ3R3ASZFcObBClCi5X1H8p833xEszONafxARjKrf8ZCpJi/s640/Topaz-Annascaul-Adventures.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"To je trdlo, ten kluk" říká blondýna</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Vše vyřízeno a Adian už se se mnou a svým štětem řítí zpět do Dingle. Cestou mu neustále děkuji za to, jak hodně mi pomáhá. Nejen, že mám svojí peněženku, ale celé toto zdržení, zdá se, díky Adianovi nebude trvat déle než 3 hodiny. Protože mám na další jezdce v pořadí slušný náskok, tak to vypadá, že mě ani nikdo za ty tři hodiny nepředjede a zůstanu dál na svém průběžném 4. místě. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Dneska ráno jsem byl hodně přísný na svého psa. Byl jsem s ní běhat, ale ona nechtěla a já jí přesto přísně nutil. Je to ještě štěně, tak mě to pak hodně mrzelo. Chtěl jsem si proto zlepšit svojí karmu, udělat nějaký dobrý skutek, někomu pomoct a pak jsem uviděl tebe, jak stopuješ. Proto jsem ti zastavil. Ty si moje dobrá karma, víš." vysvětluje Adian s úsměvem svoje pohnutky.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGz2k9eJSyYmM0uDNnJhyphenhyphenOK92X-e_ptQXpoZkEsMP5k-OyUOTkFLabltBWl7R9hBXaeq-X4lF-B8t6vpGdXhFrDgCYoXUUA-MrKk4JXhjyf4Q4-EsQKtTqxJlxX4nFXfWV8bcSVI20rzQ3/s1600/20170613_141809.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="902" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhGz2k9eJSyYmM0uDNnJhyphenhyphenOK92X-e_ptQXpoZkEsMP5k-OyUOTkFLabltBWl7R9hBXaeq-X4lF-B8t6vpGdXhFrDgCYoXUUA-MrKk4JXhjyf4Q4-EsQKtTqxJlxX4nFXfWV8bcSVI20rzQ3/s640/20170613_141809.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Od teď miluji Nisan Micra</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Kolem půl třetí jsme zpět v Dingle. S Adianem se rozloučíme a znovu mu poděkuji za jeho obrovskou pomoc. Vyhodí mě přímo u bike shopu a tak přesně po 3 hodinách, co jsem překročil práh tohoto cyklo obchůdku, konečně slavnostně zaplatím za nový plášť a vyrážím na kole dál. To byla teda slušná zápletka. Uff.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<i>Pozn.: Adian o našem setkání sepsal velmi vtipný blog, který si můžete přečíst </i><i>v angličtině</i><i> <a href="http://www.annascaul.ie/blog-post/thanks-you-topaz-tralee/" target="_blank">zde</a>. </i></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both;">
V rychlosti mrknu do mobilu, zda mě nikdo nedojel. Jako těsně, ale jsem stále čtvrtý. Dva jezdci už ale sjíždí z Connor Passu do Dingle. Jeden z nich je samozřejmě Dan. Bylo to tedy tak tak. Opřu se rychle do pedálů a vyrážím na překrásný okruh kolem Dingle Peninsula. Při jízdě mě přepadají úplně euforické pocity z toho, jak je to tu krásné, jak jsem z toho dnes vybruslil a jak strašně mě toto napínavé dobrodružství baví.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFvRqmO192JEhHNQ4YNJkPp0r4xTl5RSsMAeVQ0PSBEE8xhbn_o7dtrqk7t-nQ1YhsQHsEe1XPbU4DKybDjFnVcTzxPIfaf_fUYkc_-BjI-Hdml7NwT0-P4_PvXYDZmRHeTsdCof5qz2zf/s1600/20170613_154801.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgFvRqmO192JEhHNQ4YNJkPp0r4xTl5RSsMAeVQ0PSBEE8xhbn_o7dtrqk7t-nQ1YhsQHsEe1XPbU4DKybDjFnVcTzxPIfaf_fUYkc_-BjI-Hdml7NwT0-P4_PvXYDZmRHeTsdCof5qz2zf/s640/20170613_154801.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Já ty fotící Japonce z toho záběru nedostanu</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPvT1RWYfYtVtTTcySdoPja7B8E4aVT2gnFu9kv8rgna7hPatXyqMQeTdto4jck9-GdDZmNRLAwRSSaIVa4LN1o8b11vY_dALd539qg1oOh8gtYe2x-9OeSrE97-BtRWeiuzQjHoKXItND/s1600/20170613_155046.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiPvT1RWYfYtVtTTcySdoPja7B8E4aVT2gnFu9kv8rgna7hPatXyqMQeTdto4jck9-GdDZmNRLAwRSSaIVa4LN1o8b11vY_dALd539qg1oOh8gtYe2x-9OeSrE97-BtRWeiuzQjHoKXItND/s640/20170613_155046.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Road Cyclist Porn</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyylWgq3lloj3tFCToRN-D0TetGvBwRjbCP7rg_xutEwTfQ_sawPHvzfcX1z54ekhDkzr_1CWve48nxnm4iFKrCJwwXzluIynOzq3_OODPhP6ZLZ1lhcwrKpwaDioBZy2-Sb3fY8LCkLP1/s1600/20170613_180919.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="901" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgyylWgq3lloj3tFCToRN-D0TetGvBwRjbCP7rg_xutEwTfQ_sawPHvzfcX1z54ekhDkzr_1CWve48nxnm4iFKrCJwwXzluIynOzq3_OODPhP6ZLZ1lhcwrKpwaDioBZy2-Sb3fY8LCkLP1/s640/20170613_180919.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Támhle všude je modro.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Počasí je dnes jedno velké překvapení. Zatím co ráno bylo nic moc, celý den se to zlepšovalo, místy začalo i slunce pálit a já tak snad poprvé jedu jen v bib šortkách a triku. Dokonce si musím pořídit i malý krém na opalování, jak to odpoledne připaluje. Kolem půl osmé večer se přede mnou otevírá majestátní údolí. Brána do tzv. okruhu Ring of Kery, což je cesta okolo dalšího nádherného polostrova, který musíme celý obkroužit. Jenže tento je až s horskými pasážemi a celý okruh má skoro 200 km. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Vše začíná výživným stoupáním čarokrásnou roklinou Gap of Dunloe s další vrcholovou prémií v rámci vložené vrchařské soutěže. Ta se ale nelíbí mojí už hodně jetý přehazovačce. Čím dál tím častěji mi samovolně přeskakuje řetěz na kazetě popř. nereaguje na přehazování. Několikrát zastavuji a snažím se to nějak opravit, vyštelovat nebo alespoň promazat. Blbne to hlavně při zátěži do kopce, kterých je tu teď spousta. S každým zastavením a zdržením se s přehazovačkou, se ke mě čím dál tím víc přibližuje Dan. Šlape mi pěkně na paty. Role se nám oproti včerejšku nějak prohodili. Dnes jsem kořist pro změnu já a Dan je lovec. Není dobrý být kořist... </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwJGjCf7GdHb1bT_ox0t2qgQEQc6wL615C7RkwxMilWPBdlRMM8ZxlUl4GH2nB7Ps1ij_UKk4i0LifoGNdJN_KXaIWUq8vsFOY0EFATj8zSbsMW5cIsf6qeoQ-PBeLZKpkizWkko-sw_0_/s1600/20170613_194452.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwJGjCf7GdHb1bT_ox0t2qgQEQc6wL615C7RkwxMilWPBdlRMM8ZxlUl4GH2nB7Ps1ij_UKk4i0LifoGNdJN_KXaIWUq8vsFOY0EFATj8zSbsMW5cIsf6qeoQ-PBeLZKpkizWkko-sw_0_/s640/20170613_194452.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Další díl pána prstenů se točí tady.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjK2AWJzZIUh0fDtLpGMXWhQ4WB2KuJ-WufQ0Dh6TVSSMEiF1a3iVTBCeKe50FH63gP4dEx6xxM5C31jmLCfYu8RfR4CHGB33zn0dObePmPobUbaB_YvXs79kH5HGKSYf_vvH_LL6UULjzu/s1600/20170613_200732.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjK2AWJzZIUh0fDtLpGMXWhQ4WB2KuJ-WufQ0Dh6TVSSMEiF1a3iVTBCeKe50FH63gP4dEx6xxM5C31jmLCfYu8RfR4CHGB33zn0dObePmPobUbaB_YvXs79kH5HGKSYf_vvH_LL6UULjzu/s640/20170613_200732.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ještěže jsem dorazil na noc, nikdo tu není.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifSRZ1pzo4yDBFYIZE_iUCjwEFpo5qfPJ4qMp4w12XI7H_Rvxtm8vsSt8NR2OLxb8cXoxJwCiUYY_kzvdJseYnNSwXZfR1tPU1fQdrR430MW_0v4meAnGNQqejx4ncltlRk8aQ1Vv3fhIi/s1600/20170613_200948.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifSRZ1pzo4yDBFYIZE_iUCjwEFpo5qfPJ4qMp4w12XI7H_Rvxtm8vsSt8NR2OLxb8cXoxJwCiUYY_kzvdJseYnNSwXZfR1tPU1fQdrR430MW_0v4meAnGNQqejx4ncltlRk8aQ1Vv3fhIi/s640/20170613_200948.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Krása střídá nádheru</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhftg3eNtG-c7xrahhrjaeXaBSAMOOM-ZbyhzaN9GDjTugghXhv3-6MWOXRnoAXZ8Ou7Sl5pRxMXw2YPwHclF2M4BNQyC6A42CFnk5Mx_lRqJzBpkjapCNhVfK4EM0-gJsxSOfRLbsJ6Nmm/s1600/20170613_213139.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhftg3eNtG-c7xrahhrjaeXaBSAMOOM-ZbyhzaN9GDjTugghXhv3-6MWOXRnoAXZ8Ou7Sl5pRxMXw2YPwHclF2M4BNQyC6A42CFnk5Mx_lRqJzBpkjapCNhVfK4EM0-gJsxSOfRLbsJ6Nmm/s640/20170613_213139.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Je libo trochu štěrku?</td></tr>
</tbody></table>
Tím, že je již po 9 večer, tak je celá takto jinak velmi turisticky oblíbená a navštěvovaná oblast naprosto opuštěná. Není tu ani živáčka. Úzká silnička, linoucí se mezi kopci a jezery, je celá jen pro mě. Snažím se jet co možná nejrychleji, ale zase několikrát zastavuji kvůli přehazovačce.<br />
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
Dan je mi stále v patách a já nechci, aby mě předjel, takže neustále šlapu, ač už je úplná tma. Už je skoro jedenáct.</div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
"Aleši, zastavíš, až zastaví on. Dřív ne! Musíš ho udržet za sebou." opakuji si svojí beraní taktiku</div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
Jenže, jak kontroluji na mobilu, on stále jede, stále se přibližuje, zatím co mě začíná ke všemu ještě přepadat pěkná spánková krize. Dá se ještě chvíli nějak ustát, jenže pak přijde dlouhý, táhlý sjezd po šotolině. Nemusím šlapat, tepovka rázem klesá úplně do klidových hodnot a to je konec. Chce se mi spát úplně neuvěřitelně. Snažím se s tím bojovat, zpívám si, fackuji se, křičím na sebe, abych se probral, ale je to čím dál tím horší. Při jednom mrknutí, když jedu stále ještě po tmě z kopce, se přistihnu, že to už vůbec nebylo jen mrknutí, ale regulérní mikrospánek. Ujel jsem aspoň 20 metrů, o kterých jsem vůbec nevěděl. Strašně se toho leknu.</div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
"Tak dost, končím! Musím jít okamžitě spát!" dávám si jasný rozkaz</div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
Co rozhodně nechci, je, se tu někde v mikrospánku přizabít. Bezpečnost jsem si stanovil už na začátku jako hlavní prioritu. Dan prostě půjde před mne, nedá se nic dělat. Jedu ještě kousek opatrně dál a hledám, kde půjde spát. Nejdřív nic nevidím, ale pak mě zaujme osvětlená cesta od silnice a na ní otevřená brána do nějakého, asi golfového, rezortu. </div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
"Tam se určitě něco najde!" říkám si a odbočuji</div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
Hned kousek za vjezdem si všimnu na straně od cesty dětského hřiště a na něm malého plastového zahradního domečku po děti. Je fakt parádní. Má střechu, okna, dveře, podlážku je prostě skvělý! Má jen jednu drobnou chybku: je fakt hrozně maličký. Tak max 1,5m x 1,5m. Vlezu do nej a zkusím si v něm lehnout. Když se schoulím do klubka, tak se tam takto stočený jakžtakž vejdu. Normálně bych tak nebyl schopný usnout, ale teď je mi to úplně jedno. Vím, že únavou usnu v jakékoliv pozici a to doslova okamžitě, jen potřebuji tu střechu nad hlavou. Kolo nechám před "barákem", rozbalím spaní, karimatku tedy jen asi na 2/3, víc se sem nevejde a přesně o půlnoci ulehám. Jestli chci Dana dohnat, musím vstát zase brzo, takže budík řídím na půl čtvrtou. </div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJC0fy8CUlueqdUyhRazVT9s8jCypy4j68oSsvg7lHvqel5MNTbQP0xGR4sMgEfU5x0QRf43cTY6Z2L5EREHVJc4WPGzS9VZTWM9cRAUytLfM-B6RjrCLr-t4KUZbK9fKV0lQS_mnpHa3J/s1600/den6.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="881" data-original-width="741" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgJC0fy8CUlueqdUyhRazVT9s8jCypy4j68oSsvg7lHvqel5MNTbQP0xGR4sMgEfU5x0QRf43cTY6Z2L5EREHVJc4WPGzS9VZTWM9cRAUytLfM-B6RjrCLr-t4KUZbK9fKV0lQS_mnpHa3J/s200/den6.jpg" width="168" /></a>"Jak může být někdo tak strašně bezohledný vůči sám sobě?" ptám se sám sebe než zavřu oči. Asi beran...<br />
<br />
"Zzzzzzz" a už spím jak mimino.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Za dnešek najeto: <b>258 km, + 2329 m </b>(Ballybunion - Tralee - Dingle - Parknasilla) </div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<br />
<br />
<br /></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<div class="" style="clear: both;">
<h2>
<span style="font-size: x-large;">7. Den: Smolařů král</span></h2>
</div>
</div>
<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
"Píp, píp, píp" zvoní neodbytně budík po 3,5 hodinách krátkého, ale tvrdého spánku.<br />
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Nevím, kde v sobě ještě furt beru tu motivaci, ale opět okamžite vstávám a začínám balit. Zase naprosto automatické a vychytané postupy. Lehká snídaně (Red Bull s tyčkou Milky Way) a ještě za úsvitu chvilku po 4 hodině ranní vyrážím na stíhačku Dana. Na rozdíl ode mne, on stále ještě spí asi 30 km přede mnou. Když si dáchne ještě hoďku, plus než se zbalí, tak ho určitě mám.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhf0tZYrTIMjULf92FQn3jep6PyCDjk1EW5d9bPF3zi3DspSnBkfrj83kA6j5ZcOS2HEa4B16luzc9uLY2LnHBGgLb1OJnR06fT38l23yNjcm3jq0EgMYtGVesWICQuSpHIQl1Yz5ctNuUL/s1600/IMG-20170614-WA0002.jpeg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhf0tZYrTIMjULf92FQn3jep6PyCDjk1EW5d9bPF3zi3DspSnBkfrj83kA6j5ZcOS2HEa4B16luzc9uLY2LnHBGgLb1OJnR06fT38l23yNjcm3jq0EgMYtGVesWICQuSpHIQl1Yz5ctNuUL/s640/IMG-20170614-WA0002.jpeg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zastávka a opět štelování přehozky.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Rovinatá pasáž podél pobřeží, kvalitní asfalt a kolo letí úplně samo. Kolo sice ano, ale po pár kilometrech se zase ozve problematická přehazovačka. Nahodile mi shazuje zařazený převod směrem dolů. Vždycky jen přehodím zpět nahoru a jedu dál, když v tom najednou v páce přehazovačky zničeho nic lupne a je vymalováno.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Co to kurva, zase je?!" nevěřícně zkouším řadit pákou, která ale neklade žádný odpor.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Lanko! Do prdele!" dochází mi co se stalo.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Nééééé!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Myslíte, že mám s sebou náhradní? Samozřejmě, že ne. Takže jsem opět v pěkný kaši. Pokouším se to nějak spravit, ale bez náhradního lanka jaksi není jak. Jediné řešení je z toho udělat single speed a takto dojet do nějakého bike shopu, kde pořídím nové lanko. To bude ovšem výzva, protože tu žádné město široko daleko není a i kdyby bylo, není ještě ani 6 ráno a všude je minimálně do devíti zavřeno. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<blockquote class="twitter-tweet" data-lang="cs">
<div dir="ltr" lang="en">
Next kilometres on single speed... :(<a href="https://twitter.com/hashtag/TAW2017?src=hash&ref_src=twsrc%5Etfw">#TAW2017</a> <a href="https://t.co/bDXbP8Qx78">pic.twitter.com/bDXbP8Qx78</a></div>
— Aleš Zavoral (@AlesZavoral) <a href="https://twitter.com/AlesZavoral/status/874853498877341697?ref_src=twsrc%5Etfw">14. června 2017</a></blockquote>
<script async="" charset="utf-8" src="https://platform.twitter.com/widgets.js"></script>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Zafixuji přehazovačku na prostředním pátém kolečku a jedu. Stále je tu zatím spíš rovina, takže to docela jde. Nicméně jedu znatelně pomaleji, převody chybí a zdržení narůstá. Dana, který už mezitím dávno vstal a vyrazil, takto už nikdy nedoženu. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Projíždím kolem nějaké usedlosti na samotě a u domu vidím opřené horské kolo. Z baráku zrovna vychází pán. Napadá mě se ho zeptat, jestli náhodou nemá náhradní lanko k tomu kolu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Bohužel, to nemám." odpovídá se silným irským přízvukem</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ale v Cahersiveenu je moc dobrý cyklo obchod, tam ho určitě mají." dodává</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"A jak je to daleko?"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Nějakých 60 kilometrů" odpovídá</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Cože? Šedesát?" nevěřím vlastním uším </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
No potěš. Bez přehazovačky to bude pořádná šichta. Pán se mě ptá kam až jedu, řeknu mu o závodě a že jedu až do Corku. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div>
"Opravdu rád bych vám nějak pomohl, ale bohužel nic jiného tu blíž není." konstatuje pán<br />
<br />
Stojím tam skleslý před jeho brankou a přemýšlím co dál. Jsem ospalý a dává se do mě zima.<br />
<br />
"A neměl byste prosím náhodou aspoň kafe? To by mi fakt pomohlo." zeptám se opatrně a s napětím čekám, jak zareaguje.</div>
<div>
"Ale ano, jistě! Poďte dál." a zve mě hned srdečně dál.</div>
<div>
<br /></div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkViRC5tk9CNqyqRHIb0oeicAUZWC8fprBkUuus752G6BWiAE7Qyg6PVdFSpROVuyE_O6la_VcaE4VD9rPlrqPjciyamU3sCmOXaRcp0mpjpM5iLVVdFU4fJ9UEGTo1ImYu0dZ__TqOk-J/s1600/20170614_074156.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhkViRC5tk9CNqyqRHIb0oeicAUZWC8fprBkUuus752G6BWiAE7Qyg6PVdFSpROVuyE_O6la_VcaE4VD9rPlrqPjciyamU3sCmOXaRcp0mpjpM5iLVVdFU4fJ9UEGTo1ImYu0dZ__TqOk-J/s400/20170614_074156.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Pojďte dál" a tak jsem šel.</td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjzbfMOuuBbg8hVYGxWeu-XA2zmd4Dp34EsNxRLk2s3rhZEdw4n1GB2NEpuofMHImCfBLt0qTSMc4-ZpbdnOVGg9fzvea_7-FdVbPNIaduf1B5VYuuLTLgu3jJHIxpCZ-2EOgRp_FHTV3k/s1600/20170614_073315.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="223" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhjzbfMOuuBbg8hVYGxWeu-XA2zmd4Dp34EsNxRLk2s3rhZEdw4n1GB2NEpuofMHImCfBLt0qTSMc4-ZpbdnOVGg9fzvea_7-FdVbPNIaduf1B5VYuuLTLgu3jJHIxpCZ-2EOgRp_FHTV3k/s400/20170614_073315.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dobrý den. Jsem Aleš a budu u vás bydlet.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div>
Velmi rád přijímám. Uvnitř je krásně teplo a útulno. Nakonec nezůstane jen u kafe. K mému překvapení pán připraví rovnou i parádní snídani. Míchané vajíčka s houbami, chléb s máslem a kotel vařícího čaje. Úplná hostina a ještě si chvíli skvěle pokecáme nejen s ním, ale i s jeho manželkou a synem. Konečně typická irská pohostinnost v praxi. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Po snídani se rozloučíme, za vše poděkuji a jedu dál. Takto posilněn, zahřátý a s čerstvou dávkou kofeinu v krvi bude těch 60 km bez přehazovačky úplná hračka.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
A taky že je, ale jen než se krajina zase zvlní a přijdou pořádné kopce. Ty už bez přehození nedávám, takže pod kopcem musím vždy zastavit, zafixovat přehazovačku na nejlehčí převod, vyšlapat kopec, nahoře slézt z kola, zafixovat přehozku na převod pro sjezd, sjet dolů pod další kopec a takhle stále a stále dokola.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidcy0v_Om1OHKkE2J8sRT5gmnKLjpV9rY7FpnK9pSoHMx82JcFdrhOtkR-_LQCAC1lgkDbv1adoPQyhlrKZD2A3dlvgD2Q09g6kFkI-hInDi03OISbpsTA-4C8FBuhFambyyNKXHC1jN2m/s1600/20170614_082814.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEidcy0v_Om1OHKkE2J8sRT5gmnKLjpV9rY7FpnK9pSoHMx82JcFdrhOtkR-_LQCAC1lgkDbv1adoPQyhlrKZD2A3dlvgD2Q09g6kFkI-hInDi03OISbpsTA-4C8FBuhFambyyNKXHC1jN2m/s640/20170614_082814.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Am mekánik, golden české hende.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPpvLY4CvOtjc2BBacs5tuYtYwilrBmTsyvai5LJAAqOzY65xpV49T_njDED2d3s5p2zln7H-zVKoyDuM6_-UhjEQuET8j5DyT4mLszKhjwIQUKeh3r4EYPFv6znQXzHXVifXLUNkAucdC/s1600/20170614_084903_Richtone%2528HDR%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPpvLY4CvOtjc2BBacs5tuYtYwilrBmTsyvai5LJAAqOzY65xpV49T_njDED2d3s5p2zln7H-zVKoyDuM6_-UhjEQuET8j5DyT4mLszKhjwIQUKeh3r4EYPFv6znQXzHXVifXLUNkAucdC/s640/20170614_084903_Richtone%2528HDR%2529.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zase krásný den jako z katalogu</td></tr>
</tbody></table>
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMrj2-EckwpgdwXtgnYfLHQzZ0Sc_HxK-ylTp7ubAsGyJFWmNFZfx_jba_vrHl34acEndHkFA_IONqYzDsFCcelKUubF3R3jurVLfVRI7gSMrGYnNh7yoMJwNnsvMZTSt-L0V0NYK4-oUX/s1600/20170614_085755.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMrj2-EckwpgdwXtgnYfLHQzZ0Sc_HxK-ylTp7ubAsGyJFWmNFZfx_jba_vrHl34acEndHkFA_IONqYzDsFCcelKUubF3R3jurVLfVRI7gSMrGYnNh7yoMJwNnsvMZTSt-L0V0NYK4-oUX/s640/20170614_085755.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cahersiveen. Moje záchrana.</td></tr>
</tbody></table>
<div>
V Cahersiveenu jsem tak až kolem desátý dopoledne. Víc než 60 kilometrů bez přehazovačky bylo opravdu výživných a tak se těším, jak tu dám kolo rychle do kupy a pojedu dál.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Víte co, přijďte nejdřív za hodinu, teď tu toho mám hodně a nemám na vás čas." odpálkuje mě nejdřív prodejce a mechanik v jedné osobě hned u dveří i přesto, že mu říkám, že jedu závod.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Tak mi jen prodejte to lanko a půjčte mi nářadí. Vyměním si to tu sám." </div>
<div>
"OK, to by šlo." souhlasí naštěstí</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Lanko mám hned vyměněné, jenže zase další komplikace. Zbytek lanka, které prdlo přímo v mechanice páky, se do té mechaniky dokonale zamotal. Nejde to zaboha vyndat a tak stále nejde přehazovat. Dneska bych to kolo fakt už vzteky rozkopal. Nadávám nad ním, až se na to prodavač už nemůže koukat a jde mi s tím přeci jen pomoct. Přestože je lanko do mechaniky úplně beznadějně zamotané, podaří se nám to po půl hodině společnými silami drátek po drátku z jemné mechaniky vymotat a páku rozchodit.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Stejně to ale přehazuje nějak blbě." konstatuje stále nespokojený prodavač<br />
"Otoč to kolo, podíváme se na to." a už ho otáčíme kopyty vzhůru.</div>
<div>
"Člověče, ty máš tu přehazovačku celou nějakou nakoplou!" odhaluje ihned problém </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Už to vidím taky. Ramínko a celá přehazovačka je vůči řetězu úplně mimo osu. Proto šlo tak ztuha přehazovat a proto prasklo námahou to lanko. Za všechno může ten smolný pád předevčírem v noci. Mezitím už prodejce ohýbá přehazovačku zpět do osy velkými sikovkami. To že jí tím zároveň i slušně poškrábe ho vůbec netankuje a mě vlastně taky ne, protože prostě účel světí prostředky. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
"No vidíš, teď to maká správně!" pochvaluje si prodejce rychlý zákrok </div>
<div>
"Skvělý!" raduji se</div>
<div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvzNwIsgU0ZWzd_1jurDiHuR_j03hlqfAFSxiOVr5285XyCArq3e4Ak6BMG0kB5m3hOKG1n-2sn6DwYvc92jR02OLntOZx41ErSzuYFpVk-v4xQKfob-SOsz3fBNgvq0eYpa8PavhSxdYL/s1600/20170614_101330.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjvzNwIsgU0ZWzd_1jurDiHuR_j03hlqfAFSxiOVr5285XyCArq3e4Ak6BMG0kB5m3hOKG1n-2sn6DwYvc92jR02OLntOZx41ErSzuYFpVk-v4xQKfob-SOsz3fBNgvq0eYpa8PavhSxdYL/s640/20170614_101330.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">S kolem u doktora</td></tr>
</tbody></table>
Myslel jsem, že to bude oprava maximálně na 10 minut, ale nakonec z toho byla víc než hodina zdržení. Ale vyplatilo se. Po prodřeném plášti, ohnuté přehazovačce a prasklém lanku mám teď kolo po tom přede včerejším držkopádu konečně úplně v cajku a můžu šlapat bez obav dál.<br />
<br />
Ještě než vyjedu zjišťuji, že už mi zbývá jen posledních cca 500 km. Těsně před Cahersiveenem jsem se totiž prošlapal už přes hranici 2 000 kilometrů. Přestože mám dneska zase velké zdržení, když s sebou teď pohnu, mohl bych být už zítra večer snad v cíli. Ani se mi tomu nechce věřit. Teď když kolo zase pojede jako nový a ono už to vše skoro končí... Já snad i zpomalím, abych si to tu ještě užil. Ale ne, i tak to bude to ještě boj. Dana už teď určitě nedohoním, jen za dopoledne už je o 60 km přede mnou, ale výzva bude udržet i to současné 5. místo. Ani ne 20 km za mnou se na mě dotáhl další jezdec. A není to nikdo jiný než starý známý: Charles... Takže už žádné zdržování a vyrážím dotáhnout zbývající část okruhu Ring of Kerry. Ideálně tak, abych Charlese udržel stále za svými zády.<br />
<br />
Opravený kolo jede skvěle a kopce jsou už zase hračka. Ani ta 28 zubová kazeta mi už nijak nevadí, nohy jsou paradoxně čím dál tím silnější. Na nejlehčí převod už urvu prostě vše včetně poslední vrcholové prémie Ballaghbeama Gap.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEV6Idudp99MzMwNEgzZc3Z0cC5TcoBSHxsOpu__KXOs8gz-XmQEHnttVEOLW64K-05CqghK6_rerZKyapmSzvvkd_R3yQu0zd31qV6rxsaPB3_znKAHoS0NJo_N4SYaUVbebjz1ch4uf0/s1600/20170614_123137.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgEV6Idudp99MzMwNEgzZc3Z0cC5TcoBSHxsOpu__KXOs8gz-XmQEHnttVEOLW64K-05CqghK6_rerZKyapmSzvvkd_R3yQu0zd31qV6rxsaPB3_znKAHoS0NJo_N4SYaUVbebjz1ch4uf0/s640/20170614_123137.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kopce, už se vás nebojím, už můžu přehazovat!</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9qCGMJxZW4D3Lm-zpb5saKhpP5EH_oQ-BDhIVLKy_CM5XKWjy6eeHqEFYJe8NLyCfLvQzJxxTg7xgKjdCNH-iNB2sAtdrT3OyQt9FJV6bCCBGqBfYjN8YL4cswAyuIUigZUb6MAIly_EP/s1600/20170614_142440.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="1600" data-original-width="900" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj9qCGMJxZW4D3Lm-zpb5saKhpP5EH_oQ-BDhIVLKy_CM5XKWjy6eeHqEFYJe8NLyCfLvQzJxxTg7xgKjdCNH-iNB2sAtdrT3OyQt9FJV6bCCBGqBfYjN8YL4cswAyuIUigZUb6MAIly_EP/s400/20170614_142440.jpg" width="225" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ještě kousek na vrchol.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCzomJPO-X8kA9-UQeOjaLtevRTwmXrKr9-6trFhqwoOWY9dBNgjWoqSJ40kS5bINuZSrFk58PVkyOy1Me28GmzaRv1I9ou8q7uhQWqxhXUnQYgsaW5JJtu0Ul8z1yMTD9MgrxaEGtnC7V/s1600/20170614_142514.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiCzomJPO-X8kA9-UQeOjaLtevRTwmXrKr9-6trFhqwoOWY9dBNgjWoqSJ40kS5bINuZSrFk58PVkyOy1Me28GmzaRv1I9ou8q7uhQWqxhXUnQYgsaW5JJtu0Ul8z1yMTD9MgrxaEGtnC7V/s640/20170614_142514.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ballaghbeama Gap zdolán.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXjS1mDOiQ1k3sBBYomO0Lv26V7zI-THHWuO16OLO7ExRO5f9bfFBxBG3lyj2-l7PHNDGE7Tdpyb7Tz67WFD_xTnhvfXgq3_L1L2kCpLri4nkrGP_ZlDmMn3BjjOfFYEzsUfeN7w8ZrV0F/s1600/20170614_142722.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="900" data-original-width="1600" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXjS1mDOiQ1k3sBBYomO0Lv26V7zI-THHWuO16OLO7ExRO5f9bfFBxBG3lyj2-l7PHNDGE7Tdpyb7Tz67WFD_xTnhvfXgq3_L1L2kCpLri4nkrGP_ZlDmMn3BjjOfFYEzsUfeN7w8ZrV0F/s640/20170614_142722.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sjezd bude rychlý.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Partička německých motorkářů na GSách se nahoru na Ballaghbeama Gap vyškrábe přesně ve stejný okamžik jako já na kole. Oni navlečení v kožených kombinézách nechápou, jak to že mi není v tom krátkém rukávu a kraťasech kosa. Ze mě přitom úplně leje protože to stoupání nahoru fakt nebylo zadarmo. Vzájemně se na památku vyfotíme a jedeme dál každý svojí cestou. <br />
<br />
Za Ballaghbeama Gap čeká ještě jedno výživné stoupání na Molls Gap. Než se tam ale doplácám, počasí se začne rychle zhoršovat. Zase lije a zvedá se nepříjemný vítr od oceánu. Na vrcholu Molls Gap je pak hnusně ještě o to víc, takže se tu vůbec nezdržuji. Prudký vichr s deštěm, samozřejmě proti, se mnou mává po silnici jak s kusem hadru. Ve stoupání jsem se dokázal šlapáním ještě zahřát, ale v dlouhém sjezdu je mi teď strašná zima. Navíc mě začíná zase přepadat spací krize jako včera v noci. A zase když jedu z kopce. Moje lomcovadlo v bidonu (kola smíchaná s dvěma RedBully), které piji poslední dva dny, už na mě vůbec nepůsobí. Normálně by mi to dalo fakt snad ty křídla, ale za těch 6 dní už mám snad místo krve čistý kofein, takže to se mnou už vůbec nic nedělá.<br />
<br />
Chce se mi tak strašně spát, že chvilkami raději i zastavím, než abych měl mikrospánek za jízdy. Přemýšlím zda někde alespoň na chvíli nezavřít oči a neklimbnout si, ale v tom dešti a vichru je mi hned taková zima, že raději jedu zase opatrně dál. Hlavně ať už jsem dole, kde bude určitě nějaká pumpa a velké teplé kafe.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqhMaaGglcPAs6bxetx0Nd0ifi-AIbnYoT5stU0U_feGY3jPX_Jkrbt93NNzxUtZVltDvVCZkBAb5i5K3XTrLo56wJZoC03pp-Xp5hBNQMfSPj8Cjdh74ihSiK1Fc-Phrvam1s92MgyjGt/s1600/20170614_154921.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="358" data-original-width="1600" height="142" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjqhMaaGglcPAs6bxetx0Nd0ifi-AIbnYoT5stU0U_feGY3jPX_Jkrbt93NNzxUtZVltDvVCZkBAb5i5K3XTrLo56wJZoC03pp-Xp5hBNQMfSPj8Cjdh74ihSiK1Fc-Phrvam1s92MgyjGt/s640/20170614_154921.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Usínání při nekonečném klesání </td></tr>
</tbody></table>
Totálně vymrzlý, mokrý a neuvěřitelně ospalý dojedu konečně zase dolů k oceánu resp. k zátoce Kenmare Bay, kde nacházím i tu vysněnou bezinku se sámoškou. Rozhoduji se tu zůstat, odpočinout si a zahřát se. Vyjedu až mě přejde ospalost. Ani si nestihnu zamknout kolo a už přijíždí k mému velkému překvapení další závodník. Není to Charless, ale k mému ještě většímu překvapení postarší Francouz jménem Roland. Když koukám na jeho spíše trekingové kolo s obr stanem na kovovém nosiči nad zadním kolem, absolutně nechápu, jak mě s tímhle setupem dokázal vůbec dojet.<br />
<br />
"Bojour, bojour!" zdraví mě hned, jak mě vidí.<br />
"No, no, já už nezávodím, já končím. Zkracuji si to a jedu rovnou do cíle. Počasí je letos oproti loňsku opravdu strašné a já už nemám čas, musím do práce." odpovídá anglicky se silným francouzským přízvukem na otázku, kde se tu vzal.<br />
<br />
Strávíme spolu na pumpě v deli koutku více než hodinu, kterou celou příjemně prokecáme. Přitom do sebe kopnu dvě kafe, pořádnou porci teplého jídla a je mi zase o dost líp. Ale jen do té doby, než zjistím, že Charles už sjíždí z kopce do Kenmare, takže je za mnou ani né 5 km.<br />
<br />
"Musím už jet." loučím se Rolandem a on vyráží také.<br />
<br />
Zatímco Roland míří přímo do cíle do Corku, já se vydávám na opačnou stranu po trase závodu podél zálivu Kenmare Bay až na cíp poloostrova Lambs Head. Počasí je zase jak jinak než strašné, zase lije a lije. Člověk už je ale tak nějak zvyklý nebo možná spíš už trochu apatický. Počasí prostě nezměníš, můžeš jej pouze přijmout.<br />
<blockquote class="twitter-tweet" data-lang="cs">
<div dir="ltr" lang="en">
All <a href="https://twitter.com/hashtag/TAW2017?src=hash&ref_src=twsrc%5Etfw">#TAW2017</a> riders beloved Irish weather is back in full power:) <a href="https://t.co/Vz4kCUP7aM">pic.twitter.com/Vz4kCUP7aM</a></div>
— Aleš Zavoral (@AlesZavoral) <a href="https://twitter.com/AlesZavoral/status/875056722364293126?ref_src=twsrc%5Etfw">14. června 2017</a></blockquote>
<script async="" charset="utf-8" src="https://platform.twitter.com/widgets.js"></script>
<br />
Po desáté večer dorážím konečně před finální cíp poloostrova Lambs Head, kde mě čeká ještě asi 14 km vracečka. 7km tam a 7km zpět. Charles se drží stále za mnou nějakých 13 km. Trošku jsem mu ujel, ale i tak nechci, abychom se na vracečce potkali. Dalo by mu to pocit, že je se mnou v kontaktu a to já samozřejmě nechci. Zapnu tedy berana na plné obrátky, zalehnu do hrazdy a vyhecuji se tak do skoro časovkářského tempa. 14 km kopcovitou vracečku prolétnu snad nadzvukovou rychlostí a Charlesem se tak naštěstí nepotkávám. Bylo to ale o fous.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-NyBkahsti22ipbB1ycjGTOky-rf4wPzkhqZhhh-p06EyAwbqxOsB9oqXBgdb_zYb-Rt13PHx6TikWR5JMbyP88n8aIC3jyNFHObG80iEaik4eEXusJBp3SusK4VaPjTv2je8nPgruD0O/s1600/20170614_211616.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-NyBkahsti22ipbB1ycjGTOky-rf4wPzkhqZhhh-p06EyAwbqxOsB9oqXBgdb_zYb-Rt13PHx6TikWR5JMbyP88n8aIC3jyNFHObG80iEaik4eEXusJBp3SusK4VaPjTv2je8nPgruD0O/s640/20170614_211616.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dooneen, co to tak může znamenat?</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPqFzt6p9VhmQAstRVu1Wauj0FCTDOZUYIFlq-6prPg2LXbGjn7Jt9gph4oaFSQdE2apdJLDfG-HSjq_Jmdg8Q_vbK1LInWS32QNjMHxOhI5qfas3T32mC6zNMY7KR-cTbcDkKFO-uh3BZ/s1600/20170614_211821.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPqFzt6p9VhmQAstRVu1Wauj0FCTDOZUYIFlq-6prPg2LXbGjn7Jt9gph4oaFSQdE2apdJLDfG-HSjq_Jmdg8Q_vbK1LInWS32QNjMHxOhI5qfas3T32mC6zNMY7KR-cTbcDkKFO-uh3BZ/s640/20170614_211821.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Irské počasí nikdy nezklame.</td></tr>
</tbody></table>
Stmívá se, je už skoro jedenáct, čas hledat spaní. Nakonec se čistě takticky rozhoduji pro nějaké ubytování než pro spaní venku. Potřebuji ještě dobít akumulátory, trochu usušit věci, nezdržovat se ráno s balením a hlavně se dobře prospat na zítřejší poslední štaci, na kterou po dnešku zbývá posledních nějakých 350 km. Otevřené B&B, kde mě ještě vezmou nacházím ale až někdy o půlnoci.<br />
<br />
"To kolo ale musí zůstat venku." vyžaduje landlord, když se s kolem snažím prodrat dovnitř.<br />
"To mi ho ale někdo ukradne." oponuji<br />
"Tady se ještě nikdy nic neukradlo mladíku." vytahuje starý pán neprůstřelný argument<br />
"Tak dobře"<br />
<br />
I tak si ho alespoň připnu k zábradlí terasy mým maličkým zámečkem. Případný zloděj by jej přestřihl snad nůžkami na nehty, ale tak alespoň pro ten pocit, že je to "jako" zamknuté.<br />
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTBh1vqoxDN48R7ptTPxOXxVX6ctTZxyVZX9FWiACxwyRG4d4nKxIssjSFyFBvQu_4_VMhvg0iRxXCXVqrAIbYu4lEstzs1GApfDdbuqyGoavN_dRjltYH_NPxLTyIs0lmAL08RhGbm1w4/s1600/den7.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" data-original-height="881" data-original-width="741" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjTBh1vqoxDN48R7ptTPxOXxVX6ctTZxyVZX9FWiACxwyRG4d4nKxIssjSFyFBvQu_4_VMhvg0iRxXCXVqrAIbYu4lEstzs1GApfDdbuqyGoavN_dRjltYH_NPxLTyIs0lmAL08RhGbm1w4/s200/den7.jpg" width="168" /></a>Vařící sprcha, horký čaj s mlékem, vše do nabíječek, mokré věci rozvěsit na topení a v jednu ráno konečně padám do postele. Ještě koukám v mobilu, že Charles zastavil na spaní také v této vesnici. Budík tak řídím na čtvrtou ráno. Zase pouze 3 hodiny spánku. Je blízko, oba už cítíme, že moc času do cíle nezbývá a já ho musím za každou cenu udržet za svými zády. Navíc už zítra se v cíli pořádně vyspím, takže ty 3 hoďky teď musí prostě stačit.<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Za dnešek najeto: <b>265 km, + 3166 m </b>(Parknasilla - Kenmare - Casteltown Bearheven)<br />
<br />
<br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">8. Den: Cíl na dohled</span></h2>
"Píp, píí ..."<br />
<br />
Budík nestačí snad ani dvakrát pípnout a hned ho zaklapávám. Lezu odevzdaně z postele, oči mi padají, tělu se nechce, ale beran v hlavě mě nadšeně hecuje a utěšuje zároveň:<br />
<br />
"Dnes naposled! Dnes už naposled!"<br />
<br />
Slupnu připravenou studenou snídani a ani ne půl hoďky po budíčku, už sedím na kole a kilák po kiláku ukrajuji z posledních pár stovek zbývajících kilometrů. Nejdříve v klídku, ale jen než se mrknu, jak je na tom Charles. K mému překvapení zjistím, že vyjel ještě před 4 ráno a že už je skoro 15 km přede mnou. Já to tušil, že zaútočí a že to bude určitě ještě boj. Udělal bych to úplně stejně.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXV3GttsAwc1GvFkGpittXmDJls5KuTqzN1hJcggP9MvEcGuO_RV1D2OfwOz9zifl8GYuvtE7Kn7NBRySl_ITSnSsK3nNzVqZEyHZZRW1AhXk35BNxxSK_IgYT6Gp2iUGDKc47aOTfqJyu/s1600/20170615_171733.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgXV3GttsAwc1GvFkGpittXmDJls5KuTqzN1hJcggP9MvEcGuO_RV1D2OfwOz9zifl8GYuvtE7Kn7NBRySl_ITSnSsK3nNzVqZEyHZZRW1AhXk35BNxxSK_IgYT6Gp2iUGDKc47aOTfqJyu/s640/20170615_171733.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Přehledná palubka je základ a taky dobrý sušák na mokré oblečení. </td></tr>
</tbody></table>
Když o něco jde, skrytá síla se vždycky někde najde. Opřu se do pedálů, zalehnu do hrazdy a letím ho odhodlaně nahánět. Stáhnout jeho 15 km náskok na více než 300 km by neměl být problém. Nicméně nevěřím svým očím, ale už po necelých 35 km ho vidím v kopci před sebou. Jede znatelně pomaleji než já, takže ho velmi lehce docvaknu.<br />
<br />
"Hi Charles!" zdravím ho<br />
<br />
Je to skvělé se zase vidět. Za těch 5 dní, co jsme se neviděli, máme každý tolik zážitků, že spolu resp. vedle sebe ujedeme skoro 20 kiláků, než si alespoň část z toho řekneme. Když mi vypráví o tom, jak jednou musel v jednu ráno s bidony pro vodu na diskotéku, která byla jediná otevřená a předvádí mi reakci udivených přiopilých lidí u baru, kteří ho tam v cyklistickém s bidony spatřili, tak málem padám smíchy z kola.<br />
<br />
Dokud je cesta rovinatá jedeme dál vedle sebe, abychom neporušili pravidla, ale na začátku poloostrova Sheep's Head začínají zase pěkné stoupáky. Charles hodně zpomaluje a nestíhá. Popřejeme si tedy good luck, rozloučíme se se slibem společného pivka večer v cíli a jedu napřed sám.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfC77nabs0AeyslAbqwJI595vzHpYTV4llmNZp4S53BZfAUI3MpJ_DhNv_qaekqFj0fSfHLJ3-P-EGzsVivZ6fquf3OIV9RbMcbmm7z2JypBgtuYlWwyTnlbOljMdieh3nDxoiCOPLuxTd/s1600/20170615_072948.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhfC77nabs0AeyslAbqwJI595vzHpYTV4llmNZp4S53BZfAUI3MpJ_DhNv_qaekqFj0fSfHLJ3-P-EGzsVivZ6fquf3OIV9RbMcbmm7z2JypBgtuYlWwyTnlbOljMdieh3nDxoiCOPLuxTd/s640/20170615_072948.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kopce mám (už) rád.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKMwr4DOADBgm02_BNKRmHWSQlaa4U4VSsXwTyyweNeUVvQcaGRR-9KX1pZbWj1Ivtd2o9pj6aFG9R8_N6NbAL7I15ZK4T1pUIPO79B78CuhmrN_d2mzaUjPrtNIDRRCpE8y-8rLa3ddLI/s1600/20170615_082833.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKMwr4DOADBgm02_BNKRmHWSQlaa4U4VSsXwTyyweNeUVvQcaGRR-9KX1pZbWj1Ivtd2o9pj6aFG9R8_N6NbAL7I15ZK4T1pUIPO79B78CuhmrN_d2mzaUjPrtNIDRRCpE8y-8rLa3ddLI/s640/20170615_082833.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Přibíhá pan správce.</td></tr>
</tbody></table>
Na konci nechutně kopcovitého Sheep's Head peninsula se ještě potkáme na asi 10 km vracečce. Charles však vypadá velmi vyčerpaně a skoro ani nešlape.<br />
<br />
"Co je s tebou?" ptám se ho<br />
"Už nemám absolutně žádnou energii. Ještě jsem nic nejedl, protože už nic nemám a nikde zatím nebyl žádný obchod." odpovídá<br />
"Já mám jídla dost, něco ti dám. Ná. Vem si." a nabízím mu dvě čokoládové tyčinky Milky Way<br />
<br />
S několika díky přijímá. No snad ho to trochu nakopne. Zatím co já už budu jen sjíždět z kopce k oceánu, jeho čekají pěkné krpály, které mám už naštěstí za sebou. Jenže nakonec i já musím bojovat s problémy. Paradoxně kvůli sjezdu. Jak nešlapu tepovka hned klesá úplně na minimum a je to zase tady: spánková krize. Chce se mi fakt šíleně spát. Snažím se co nejmíň mrkat, abych nenechal zavřený oči a nedostal mikrospánek, profackuji se, zkouším si zpívat, ale nic nepomáhá. Chvilka zastavení a zavření očí je lepší. Pak jedu zase opatrně z kopce dál, ale je to okamžitě zpět. Zase zastavuji. Ten sjezd mě dostává úplně na kolena, co bych dal za nějaký kopec. Párkrát ještě zastavím, ale naštěstí už se blížím do vesnice Durrus, kde nacházím otevřený krámek. To bylo na poslední chvíli. Měl jsem už o sebe strach, nechtěl bych se tu někde rozsekat, když už jsem tak blizoučko k cíli. Potřebuji nějaké silné kafe nebo radši dvě a nějak se tu zmobilizovat, abych mohl vůbec pokračovat dál.<br />
<br />
Půllitr horkého amerikána s dvojitou dávkou pressa, ručně dělaný sendvič, nejlepší co jsem tu za celou dobu měl a půl hodiny odpočinek mě nakopnou do relativně schopného módu se zase posadit na kolo. A právě v čas. Akorát kolem projíždí Charles, tak se hned pouštím za ním.<br />
<br />
Stále ale jede o hodně pomaleji než já. Dává mi to jistotu, že dříve či později se mu trhnu na dobro. Pokud tedy zase nebudu někde usínat za jízdy. Doženu ho, vyměníme si vzájemné povzbuzení a jdu zase před něj.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr_YALn3jeAsKWmWPiggUXAqFv3xqpxU_RpKxTKUes82yEtrSqmN9AaqmSgf_r1dpkgBgrAVmtHzoS3O76VXYjik-5gJaQYJmHighcSbMqDk2wyDhqNPe0SPq0rnAT3b6-mPhqo7Q1Jybq/s1600/20170615_112453.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgr_YALn3jeAsKWmWPiggUXAqFv3xqpxU_RpKxTKUes82yEtrSqmN9AaqmSgf_r1dpkgBgrAVmtHzoS3O76VXYjik-5gJaQYJmHighcSbMqDk2wyDhqNPe0SPq0rnAT3b6-mPhqo7Q1Jybq/s640/20170615_112453.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vedro, fakt vedro. Jsem ještě vůbec v Irsku?</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Zatímco ráno bylo počasí nic moc, tak cestou na Mizen Head se úplně vyčasilo a je snad poprvé skutečně nádherně. Teplo a bez mráčku. Celý týden na nás nenechalo to pravé fucking Irisch weather kousíček suchého prádla a teď na závěr jakoby se to snažilo vše vyžehlit. Asi podle rčení <i>Konec dobrý, všechno dobré</i>.<br />
<br />
Na nejjižnější bod Irska Mizen Head dorážím přesně v poledne. Zdá se mi to úplně neuvěřitelný, že před 6 dny jsem byl na nejsevernějším bodě Irska na Malin Head a mezitím jsem odšlapal až sem na nejjižnější bod přes 2 000 km.<br />
<br />
Netlačit mě čas, šel bych se kouknout ještě na úžasný historický maják na útesu, ale už jsem tam dříve byl, takže to mám splněné.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPeOYgVb3Qs21mXzt8eKi5uR5ou2NRhLEUYor0Qxkfzxra1_t96DwTvQnIiCVgLtPHIiB5kmbpxaN5xaFHoLm948I88sg19Zl75jjpDeDJH__XIZd_8rRKj8Y_h50X3FYsT2iubE_KHPoH/s1600/20170615_115823.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgPeOYgVb3Qs21mXzt8eKi5uR5ou2NRhLEUYor0Qxkfzxra1_t96DwTvQnIiCVgLtPHIiB5kmbpxaN5xaFHoLm948I88sg19Zl75jjpDeDJH__XIZd_8rRKj8Y_h50X3FYsT2iubE_KHPoH/s640/20170615_115823.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mizen Head. Nejjižnější bod Irska</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyzGA4-MTgVNd5mZ7hN3R7lCAIAFOcIoJju9kMZxW0tMrV8f5sTnLo1M1ELpGebWbyHApgHokjw-EC6TJfqpdjUu9ZC6fPmd4jF0gJuKvFdU3zEyQMqbEiT9McsIq9oP9tIVifvZibcQd8/s1600/20170615_120933.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjyzGA4-MTgVNd5mZ7hN3R7lCAIAFOcIoJju9kMZxW0tMrV8f5sTnLo1M1ELpGebWbyHApgHokjw-EC6TJfqpdjUu9ZC6fPmd4jF0gJuKvFdU3zEyQMqbEiT9McsIq9oP9tIVifvZibcQd8/s640/20170615_120933.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dneska by to šlo.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Moc se tedy nezdržuji a uhání zase dál. Uháním doslova s větrem o závod, protože od Mizen Head se už pobřeží stáčí celé na východ a to znamená si po týdnu protivětru konečně užít i jízdu, světe div se, po větru! A je to sakra znát, protože s větrem v zádech to letí snad úplně samo. Za Mizen Head se ještě naposledy míjím ve sjezdu s Charlesem, který tam teprve míří a pak už jen nadobro roztočím pedály a po větru si to ženu nespoutaně dál. Ta nezvyklá rychlost, krásné počasí a divoké pobřeží mě úplně nabijí novou energií. Spací krize střídají intenzivní emoce z té nádhery všude kolem.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEio0811trBlHL_1lO7TD__5ugWBK-Bk3pk2-eUQuCOv3tqEsiaxVc6iFOPVrbbyr2WGYl9tAqI0AIdUPtqn1mSQDDK1K2a7aErT0SSvLcZa6ikgAUBfRRgC4MEheneabqQH79kkQXxVuo8_/s1600/20170615_164144.jpg" imageanchor="1"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEio0811trBlHL_1lO7TD__5ugWBK-Bk3pk2-eUQuCOv3tqEsiaxVc6iFOPVrbbyr2WGYl9tAqI0AIdUPtqn1mSQDDK1K2a7aErT0SSvLcZa6ikgAUBfRRgC4MEheneabqQH79kkQXxVuo8_/s640/20170615_164144.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbVcXnbMGyy35FCUnwJJ2l7Iu8Dkqw4wwxqXFF_Z_Zj8QHi8p8v5cI5IkrI96jvgKLzj-gRBwdskHcdkHl-E9RURLA9GtoTwSXs0LwQl1bigQfpUS1TqzMnAg7xB7L-G5HdT3cNGJ03Rbn/s1600/20170615_143045.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjbVcXnbMGyy35FCUnwJJ2l7Iu8Dkqw4wwxqXFF_Z_Zj8QHi8p8v5cI5IkrI96jvgKLzj-gRBwdskHcdkHl-E9RURLA9GtoTwSXs0LwQl1bigQfpUS1TqzMnAg7xB7L-G5HdT3cNGJ03Rbn/s640/20170615_143045.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jen v tričku a kraťasech. Nemůžu tomu uvěřit. </td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2-qKzuoZ8ylYj-MxffYAnXdFvSs_-QTuGmORdkHrSUVmkdgSP-_9O11NGetvGDv9M7bvnHXRjoK-0WesetpajTqCkHJmHG0FYDMDlGjh8zjt1RFvVDlqPOD35k7jFDdjY-BqhAJusIGv-/s1600/20170615_185132.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh2-qKzuoZ8ylYj-MxffYAnXdFvSs_-QTuGmORdkHrSUVmkdgSP-_9O11NGetvGDv9M7bvnHXRjoK-0WesetpajTqCkHJmHG0FYDMDlGjh8zjt1RFvVDlqPOD35k7jFDdjY-BqhAJusIGv-/s640/20170615_185132.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Road Cyclist Porn II</td></tr>
</tbody></table>
Až na to že se mi začínají rozmotávat omotávky na beranech, což už odmítám jakkoliv řešit, kolo dnes jede úplně skvěle. Žádný defekt, píchnutí, problém s přehazovačkou, dokonce ani ztracená peněženka prostě nic. Navíc s větrem v zádech ukrajuji kilometry tak rychle, že se kolem sedmé večer už se blížím k městu Kinsale, kde oficiálně končí i turistická trasa Wild Atlantic Way a kde je druhý check point CP2. Z Kinsale je to pak do cíle přes Cork nějakých slabých 40 km.<br />
<br />
Strašně bych chtěl dojet do cíle ještě za světla a tak jako správný závoďák ve finiši ještě víc stupňuji tempo. Přestože po hlavní je to Kinsale už jen kousek, trasa závodu mě ještě pěkně potahá po okolí a neustále odbočuji na všelijaké poloostrůvky, zátoky a útesy s majáky. Do Kinsale tak dorážím až po 8 večer. CP2 je v nějakém pubu u přístavu, ale podle navigace v Ambitech vůbec nepoznávám kde. Naštěstí jsem si na předzávodním briefingu vyfotil slide z prezentace s fotkou toho pubu, tak ho podle té fotky snadno identifikuji. Zas tak těžký to ale nebylo. Je totiž celý bílý a jmenuje se jednoduše: The White House.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6s0CKW_OnKcr3ikxEP_Bt1xiqS30YiUnQiDpmXzCf1YKqtjMEHjHn83gMjHJWxUeFZKMlLcO4Gf_WnH9wmfhvZNCYXuZBGZgH7dW-gB6xViovoujYShnYdJPXclVkyrbG9vFseW95E-mI/s1600/20170615_201024.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj6s0CKW_OnKcr3ikxEP_Bt1xiqS30YiUnQiDpmXzCf1YKqtjMEHjHn83gMjHJWxUeFZKMlLcO4Gf_WnH9wmfhvZNCYXuZBGZgH7dW-gB6xViovoujYShnYdJPXclVkyrbG9vFseW95E-mI/s640/20170615_201024.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bílý dům. CP2</td></tr>
</tbody></table>
Kolo opírám o zeď, vlítnu tam, barmanka mi vrazí s úsměvem razítko druhé kontroly do závodního výkazu a můžu rychle pokračovat dál.<br />
<br />
Když jsem si doma před závodem připravoval navigaci do mých hodinek, rozdělil jsem si celou trať kvůli limitům velikosti na 7 samostatných dílů. Když jsem si je pak do hodinek nahrával, říkal jsem si zda na tu poslední sedmou část skutečně někdy vůbec dojde. A teď si ji tady před Bílým domem prsty rozklepanými dojetím nastavuji a spouštím. Posledních 40 km. Pomaličku mi začíná docházet, že celý tento neuvěřitelně dobrodružný "<i>výlet</i>" přes všechny ty krize a problémy v posledních dnech nakonec asi skutečně zvládnu a ještě k tomu na pro mě naprosto neskutečném 5. místě. Musím jet nebo se tu rozbrečím. To bude asi už ta únava, já jinak moc nebulím. <br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6xutLlkpyXdN3uPkUOtz-rgwAkHKFGYFtA-nni8zYk8AFKNm1HcFVyAbjvaSXWVqkEInUQRMGFB312tabTFMNVh7ODOx-G7voj5ShwSexVA4gU6lHVtmkMqquxGFBx24a894bMR67rdvz/s1600/20170615_201435.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6xutLlkpyXdN3uPkUOtz-rgwAkHKFGYFtA-nni8zYk8AFKNm1HcFVyAbjvaSXWVqkEInUQRMGFB312tabTFMNVh7ODOx-G7voj5ShwSexVA4gU6lHVtmkMqquxGFBx24a894bMR67rdvz/s640/20170615_201435.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">7 část = posledních cca 40km do cíle</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Podle připravené navigace nakonec vyjedu pouze z města a pak namísto abych zahnul na naplánované okrsky do Corku zůstávám dál na státovce vedoucí přímo na Cork. Je to sice trochu delší, ale po letmém seznámením se s nepříliš dobrým stavem té okrsky, to vyhodnocuji jako časově rychlejší variantu. Cestu z Kinsale do cíle do Blarney si totiž může každý zvolit kudy chce.<br />
<br />
Cork je na Irsko obrovské město, takže se mi tu ještě podaří trošku zabloudit než se napojím zpět na mojí trasu v navigaci. Jsem za centrem, je pul desáté večer a chybí mi posledních 6 km do cíle z Corku do Blarney. Mísí se mi v hlavě všemožné pocity, štěstí střídá smutek že už to končí, radost, uvolnění, únava a obrovské dojetí. Do očí se mi hrnou slzy a já mám pocit, že se fakt nejpozději v cíli dojetím strašně rozbulim.<br />
<br />
Z toho všeho mě vyléčí poslední stoupání ještě v Corku, který je celý obehnán obrovským přírodním valem, přes který se ještě musím dostat.<br />
<br />
"Co to zase za kurevský kopec! Proč, prooooč?" dupu vzhůru, nadávám a dojetí je rázem fuč.<br />
<br />
Rozčarovaný se přehoupnu přes val, prolétnu posledních pár kilometrů a tak jak jsem si přál, stále ještě za světla, těsně po desátý večer dorážím do cíle do Blarney. V parku objedu cílový strom a je všemu konec. Pomyslnou cílovou pásku 2 545 kilometrů a +20 205 metrů převýšení tak protínám v celkovém čase 7 dní 11 hodin a 32 minut na úžasném 5. místě. Jsem unavený, strašně ospalý, ale neuvěřitelně šťastný. Nakonec, při objetí se s hlavním organizátorem Adrianem O'Sullivanem, se i nějaké to dojetí dostavilo.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/rmQe0wGBmCI/0.jpg" frameborder="0" height="340" src="https://www.youtube.com/embed/rmQe0wGBmCI?feature=player_embedded" width="640"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
Interview ihned po dojezdu do cíle.</div>
<div style="text-align: center;">
(Autor: <a href="https://www.breifneearley.com/" target="_blank">Breifne Earley</a>)</div>
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhwo2CmjIwDSZv8mPmIG9RbPD93x-NJzRiCgWxNTDBrgDxidZato04kUg_YTPGtYxHPEefAvyCScT3FQ0pvSnEoUE9ztwzyentCBxSPaMHgusjCnrlk9yXPWBTvc50kvzmS2kaLvex7diT/s1600/den8.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="881" data-original-width="741" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhhwo2CmjIwDSZv8mPmIG9RbPD93x-NJzRiCgWxNTDBrgDxidZato04kUg_YTPGtYxHPEefAvyCScT3FQ0pvSnEoUE9ztwzyentCBxSPaMHgusjCnrlk9yXPWBTvc50kvzmS2kaLvex7diT/s400/den8.jpg" width="335" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">A mapička je k<span style="font-size: 12.8px;">ompletní. 2545 km jen to fikne.</span></td></tr>
</tbody></table>
<br />
Za dnešek najeto: <b>340 km, + 3 369 m </b>(Casteltown Bearheven - Kinsale - Cork - Blarney)<br />
<br />
<br />
<h2>
<span style="font-size: x-large;">Závěr</span></h2>
<ul>
<li>Finálním časem 7d:11h:32m jsem si svůj plán dát celý závod pod 9 dní s rezervou 1,5 dne splnil. Příště budou cíle vyšší.</li>
<li>V oficiálních výsledcích závodu se nakonec posunu na konečné 4. místo, protože jezdec původně na druhém místě byl na vlastní žádost diskvalifikován.</li>
<li>Vítěz Němec Björn Lernhard dal celou trasu za úžasných 6d:01h:24m. Hlavní náskok si získal hned první noc, kdy jel nonstop. Inspirativní.</li>
<li>Z 86 jezdců na startu dorazilo do cíle jen 43 což je přesně 50% úmrtnost. </li>
<li>Dan dojel do cíle 4 hodiny přede mnou.</li>
<li>Charles nakonec dorazil až 6,5 hodiny po mě, protože před Kinsale (CP2) po tmě v noci už trpěl halucinacemi z vyčerpání. Rozhodl se prospat hodinu v Kinsale v B&B a brzy zrána dorazil bezpečně do cíle. </li>
<li>Společné pivko s Charlesem a Danem jsme tak dali hned druhý den odpoledne v Corku </li>
</ul>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRN-6ZLwH9fnEG6NlfKvat9SL73TnHbOmaFB5Slt8fDEv8uyb0MGKISfNlkCa7w1OiI3MQl4swyg_fF_y9-fN6bLcSq8lGq2cybx-USXgTWFf30RKlb20pSpFC5Dn_TlGL63HU99h4cYxg/s1600/20170616_153534.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" data-original-height="720" data-original-width="1280" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRN-6ZLwH9fnEG6NlfKvat9SL73TnHbOmaFB5Slt8fDEv8uyb0MGKISfNlkCa7w1OiI3MQl4swyg_fF_y9-fN6bLcSq8lGq2cybx-USXgTWFf30RKlb20pSpFC5Dn_TlGL63HU99h4cYxg/s640/20170616_153534.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Doplňování vhodných tekutin je základ dobré regenerace.<br />
Zleva: ja (5th), Daniel Massie (4th), Charles Batho (6th)</td></tr>
</tbody></table>
<ul>
<li>JJ, který se srazil první noc pravděpodobně s ovcí, dojel i přesto to všechno na 8. místě (!) za přesně 8 dní.</li>
<li>Další Čech Tomáš Zaplatílek dojel na skvělém 13. místě (8d 06h 57m) a Jakub Gisela na 38. místě 10d 08h 34m.</li>
<li>V průměru jsem denně ujel 340 km a spal cca 3,5 hodiny.</li>
<li>Moje průměrná rychlost v pohybu byla 20 km/h, celková průměrná rychlost vč. přestávek a spaní byla 14,2 km/h. </li>
<li>Co se týče financí, když nepočítám dokoupenou výbavu, tak nejdražší samostatná položka bylo jídlo. Za těch 7,5 dní jsem projedl a propil v součtu přes 14 tis. Kč. Což bylo víc než třeba startovné (cca 11 tis. Kč).</li>
<li>Při závodě jsem přesto zhubl 6 kg, nicméně 8 jsem nabral hned v průběhu ani né 14 dní po závodě.</li>
<li>Ještě skoro měsíc a půl po závodě jsem trpěl "záchvaty" hladu, kdy jsem se nezřízeně přežíral.</li>
<li>První týden jsem se dokonce budil až 2x v noci hladem a musel jsem se najíst. </li>
<li>Také obrovský spánkový deficit a únava mě pronásledovala minimálně ještě 14 dní po závodě.</li>
<li>Když nepočítám kolo při triatlonu, tak toto byl můj třetí čistě cyklistický závod. Ty předchozí dva byly pouze na cca 65 km.</li>
<li>Chybami se člověk učí, takže příště bude dobré s sebou vézt i nějaké náhradní díly. Minimálně náhradní lanka a plášť by se fakt šikly.</li>
<li>Tento blog jsem sepisoval skoro 4 měsíce a bylo to pro mě snad ještě náročnější než jet ten závod. </li>
</ul>
<div>
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/RJfnyEXzScY/0.jpg" frameborder="0" height="340" src="https://www.youtube.com/embed/RJfnyEXzScY?feature=player_embedded" width="640"></iframe></div>
<div>
<div style="text-align: center;">
Můj sestřih ze všech videí, které jsem v průběhu závodu natočil.<br />
Volume up. Zvuk nutný!</div>
</div>
<div>
<br />
V průběhu závodu mě sledovala a podporovala spousta mých známých, přátel, kolegů a moje rodina.</div>
Chtěl bych vám všem za to ze srdce poděkovat, za všechny podpůrné lajky, komenty, smsky, emaily atd. Vždycky když mi bylo ouvej, našel jsem v nich potřebnou motivaci šlapat pro vás dál. Na tom skvělém výsledku máte všichni obrovský podíl, byli jste skvělí, děkuji moc všem.<br />
<br />
Za materiální podporu děkuji mému osvědčenému partnerovi <a href="https://goo.gl/2SzdCF" target="_blank">Kronium.cz</a>, kteří mě kompletně vybavili na cestu co se týče osvětlení a dobíjení všech el. zařízení viz výčet výbavy níže.<br />
<br />
V neposlední řadě děkuji Adrianovi za skvělou organizaci tohoto těžkého závodu v nádherné divoké zemi a Michalovi Hamplovi, že mě na tento závod naočkoval a já tak mohl zažít své zatím největší dobrodružství v životě. Těch 7,5 dne se mi zapsalo nesmazatelně do mé duše a už se těším na další takové dobrodrůžo.<br />
<br />
<h2>
Výbava</h2>
</div>
<div>
Kolo: Author CA6600 (r.2009)</div>
<div>
Brašny: <a href="https://www.apidura.com/" target="_blank">Apidura</a><br />
Aero hrazda: Profile Design T3+ Alu</div>
<div>
Oblečení na kolo: <a href="https://www.bicycle-line.com/eng/" target="_blank">Bicycle Line</a><br />
Spodní vrstva: Icebreaker (merino)<br />
Bundy: <a href="https://goo.gl/V4U9j7" target="_blank">Montane Minimus Jacket</a>, The North Face Verto Prima Hoodie (péřovka)</div>
<div>
Tretry: Gaerne Carbon Chrono<br />
Spacák: Warmpeace Viking 300 (peří)</div>
<div>
Žďárák: HighPoint Super Light Cover </div>
<div>
Karimatka: Sea To Summit UltraLight Mat + podložka z Tyveku</div>
<div>
Světla: <a href="https://goo.gl/65ETcE" target="_blank">Fenix BC30</a>, <a href="https://goo.gl/ub4jhZ" target="_blank">Fenix HL50</a></div>
<div>
Akumulátory: 4x <a href="https://goo.gl/kH9KHZ" target="_blank">USB dobíjecí Fenix 18650 3500 mAh</a></div>
<div>
Nabíjení: <a href="https://goo.gl/x9uH1P" target="_blank">Fenix ARE-X1</a> </div>
<div>
Navigace a záznam trasy: Suunto Ambit 3 Peak Sapphire</div>
<div>
Mobil a foto: Samsung S5 Mini (všechny fotky <a href="https://goo.gl/photos/b7rwtKK4FwZiPeQZA" target="_blank">zde</a>)</div>
<div>
Držák na mobil: Quad Lock</div>
<div>
<br /></div>
<h2>
Odkazy</h2>
<div>
<ul>
<li><a href="http://www.transatlanticway.com/" target="_blank">Stránky závodu TransAtlantic Bike Race</a></li>
<li><a href="https://www.transatlanticway.com/results-2017/" target="_blank">Oficiální výsledky závodu TAW2017</a></li>
<li><a href="http://trackleaders.com/transatlantic17" target="_blank">Průběh TAW2017 na Trackleaders</a></li>
<li><a href="http://trackleaders.com/transatlantic17i.php?name=Ales_Zavoral" target="_blank">Můj záznam průběhu závodu a statistiky na Trackleaders</a></li>
<li><a href="https://goo.gl/ujaefY" target="_blank">Předzávodní rozhovor pro Český Rozhlas Sever</a></li>
<li><a href="https://goo.gl/photos/b7rwtKK4FwZiPeQZA" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu (350ks)</a> </li>
</ul>
</div>
<div>
<br />
Díky všem, kdo jste se dočetli až sem. Vážím si toho.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com43Dublin, Irsko53.3498053 -6.260309699999993453.0463133 -6.9057566999999933 53.6532973 -5.6148626999999935tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-71512051927504289792017-04-27T13:50:00.001+02:002019-04-30T17:00:36.390+02:00Stovka Jarním Šluknovskem - Ač bez tréninku, tak úspěšná 14.4.2017, Mikulášovice<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-2jwmM2y-NAs/WPZq8ztz0lI/AAAAAAAAQ5I/hK-g4JWGqpM-gKBewsUPQMo6G5h3Ql4_gCPcB/s1600/17966040_1798379590175886_267376226620735970_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="Foto: Jiří Januška" border="0" src="https://3.bp.blogspot.com/-2jwmM2y-NAs/WPZq8ztz0lI/AAAAAAAAQ5I/hK-g4JWGqpM-gKBewsUPQMo6G5h3Ql4_gCPcB/s1600/17966040_1798379590175886_267376226620735970_o.jpg" title="" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Filip Smetana</td></tr>
</tbody></table>
"Ty si nějak zaspal né?" ptá se mě Olaf, když se konečně vyhrabu z tělocvičny ven na start.<br />
"Proč, ono už je snad odstartováno?" divím se.<br />
"No jasně, už dávno!"<br />
"A sakra..."<br />
<br />
Zapínám Ambity, naladím navigaci a vydávám se stíhat upláchlé startovní pole, které se již vydalo vstříc 103 km dlouhé trase s 4050 metry převýšení. Já tyhle ranní starty prostě fakt nemusím, ba přímo je nesnáším. Čék je nevyspalej, pomalej a nic nestíhá. I přesto to ale dnes bude jiné, bude stát za to. Díky rannímu startu totiž proběhneme celé úžasné Saské Švýcarsko za světla a budeme se tak moct pokochat tou vší nádherou. Teď chvilku po půl 6 ráno je ale ještě tma, takže zapínám čelovku a mažu vpřed. Maličký, lehký a přitom výkonný <a href="https://goo.gl/8F5GlJ" target="_blank">Fenix HL50</a>, je pro tuto příležitost naprosto ideální volba.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY4jRJ3g8uHn2Hisc4UBTbjleL_TGImTBll5y2dV1HxjgDDqwaJqOzRKgbFzN4vqOBIGRRWmQz1s5hTssoFuThDhwtO669DdloFCbdZI6GCUwTNfn5CRObw9now-FQ6TO5cWhUrRDCYpC0/s1600/mapicka.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="325" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhY4jRJ3g8uHn2Hisc4UBTbjleL_TGImTBll5y2dV1HxjgDDqwaJqOzRKgbFzN4vqOBIGRRWmQz1s5hTssoFuThDhwtO669DdloFCbdZI6GCUwTNfn5CRObw9now-FQ6TO5cWhUrRDCYpC0/s400/mapicka.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mapička a profil trasy</td></tr>
</tbody></table>
Dobíhám dav a posouvám se v pořadí stále vpřed. Nakonec odstartovalo skoro 100 lidí, takže to chvilku zabere. V dálce už ale vyhlížím Lukáše Pilaře, s kterým předpokládám, že se budeme přetahovat o vedení závodu. Moc konkurence totiž dnes nedorazilo a já bych za to chtěl veřejně poděkovat Honzovi Dušánkovi. Nejen, že založil závod <a href="http://www.jestedskyrace.cz/" target="_blank">Ještěd Sky Race</a>, aby odlákal nejtěžší konkurenci jako třeba Beskydské kuře, ale zároveň dalšího favorita, kterého nezlákal na Ještěd SkyRace, tak alespoň pozval k sobě domů na balíčkování startovních tašek. Tam ho nechal se zbombit Tatranským čajem tak, že se ani po dvou dnech nebyl schopný postavit na start :). Zmohl se jen na postování těchto výstižných statusů:<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4mOENQbT1FX2EMs9yUEVJmGfm3D3zvLj15tSfCy0q4v7ntfbhhMmS68Z3gJb-khOZm-nyfNcOmVXG2Vs6-BhXoyhyphenhyphenqAG14zD-itHcs-4tGSpBpkc9jAwUCKTkl7e9A5gl854xVxOEqM5Q/s1600/17796646_10208419125828417_7211186634744089909_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="320" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4mOENQbT1FX2EMs9yUEVJmGfm3D3zvLj15tSfCy0q4v7ntfbhhMmS68Z3gJb-khOZm-nyfNcOmVXG2Vs6-BhXoyhyphenhyphenqAG14zD-itHcs-4tGSpBpkc9jAwUCKTkl7e9A5gl854xVxOEqM5Q/s320/17796646_10208419125828417_7211186634744089909_n.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
"Modří" určitě vědí o koho jde. Prostě <i>táta</i> Honza je kabrňák a ví, jak svým <i>dětem</i> zabezpečit dobrý výsledek v závodech. Takže díky moc :)<br />
<br />
Lukáše dobíhám po pár km a dál už běžíme spolu ve vedení závodu. Hodně dlouho jsme se pořádně neviděli, naposledy před 2 lety na <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/08/tynistske-slapoty-2015.html" target="_blank">Týnišťských Šlápotech 2015</a>, takže si máme při svižném tempu o čem povídat. Když v tom najednou:<br />
<br />
"Ty woe, my jsme nějak mimo trasu!" koukám někde na 10. km na Ambity<br />
"Kurva fix. Kufr! Musíme zpět."<br />
<br />
Zrovna jsme si vyběhli docela pěkný krpál a zjišťujeme, že úplně zbytečně. Čék kecá, nekouká, to je hned. Ale jako trénink na dalších 90 km trasy dobrý. Při seběhu zpět na správnou trasu narazíme na Josku s Honzou, ale hned se jim trhnem a dál pokračujeme zase sami. Znovu se vidíme zase až na další vracečce z K3 Goldsteinaussicht.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-axTWSVL8bK4/WPZmgxShSvI/AAAAAAAAQ5Q/DDzf4AonLIYeBbEnRusGoztoKESmq5f8wCPcB/s1600/P1130400.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-axTWSVL8bK4/WPZmgxShSvI/AAAAAAAAQ5Q/DDzf4AonLIYeBbEnRusGoztoKESmq5f8wCPcB/s640/P1130400.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lukáš drtí pod nohami Grosser Winterberg </td></tr>
</tbody></table>
Pořád přemýšlím jestli, jak a kdy se pokusím cuknout Lukášovi. Při výběhu na Grosser Winterberg, který vyběhneme úplně celý, je mi jasné, že ve stoupání to rozhodně nebude. Lukáš to drtí jako vždycky svým strojovým tempem bez známky námahy. Mě se běží do kopce kupodivu taky skvěle, však jsem od února díky kolu o 5 kg lehčí, ale na to dostat se před Lukáše ve stoupání to opravdu není.<br />
<br />
Vyzkouším tedy seběh. Z Winterbergu dolů do Schmilky je fakt parádní a technický. Tak to pouštím, co to dá a Lukáš nestíhá.<br />
<br />
"Jo. To by šlo."<br />
<br />
Na první čipovku K4 na 18. km tak dobíhám s drobným náskokem.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-WRYxXFslzio/WPZrBG8Of6I/AAAAAAAAQ5I/1E5tj3OO7Z401D2p_avRDhH2rkVkeFqkwCPcB/s1600/17880484_1798379110175934_5861298677072361663_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="426" src="https://1.bp.blogspot.com/-WRYxXFslzio/WPZrBG8Of6I/AAAAAAAAQ5I/1E5tj3OO7Z401D2p_avRDhH2rkVkeFqkwCPcB/s640/17880484_1798379110175934_5861298677072361663_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Seběh do Schmilky<br />
Foto: Filip Smetana</td></tr>
</tbody></table>
Nicméně na občerstvovačce se ani jeden nezdržujeme, dolijeme jen vodu a máme se k odchodu. Vybíhám napřed, ale do kopce mě Lukáš hned dotáhne a dál pokračujeme zase spolu. Na přetahování je ještě moc brzo.<br />
<br />
Při výstupu na Schrammstein spolu skvěle spolupracujeme. Lukáš tahá do kopce, já na rovinách a v techničtějších pasážích. Snažíme si vybudovat náskok, abychom se nejlépe už vůbec nemíjeli na vracečce z hlavní vyhlídky Schrammstein s našimi pronásledovateli a měli tak psychologickou výhodu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-h6_dg15BHpg/WPZmxO3VZKI/AAAAAAAAQ5Q/OrS9xgxJw-Ek1GDgMmtDyoKj2Y0PXDv2wCPcB/s1600/P1130409.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-h6_dg15BHpg/WPZmxO3VZKI/AAAAAAAAQ5Q/OrS9xgxJw-Ek1GDgMmtDyoKj2Y0PXDv2wCPcB/s640/P1130409.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K6, Schrammstein </td></tr>
</tbody></table>
Nakonec chyběla snad jen půl minutka a bývalo se to povedlo. Kluky míjíme přesně na konci vracečky u křížení cest. My pokračujeme dál dolů a kluci teprve stoupají nahoru na vyhlídku. Náskok s Lukášem odhadujeme cca na 10 minut.<br />
<br />
Přes druhou čipovku na 27. km v Ostrau, kde nás pohostí člen nezničitelných Olaf Kids Petr Hrubý, se dostáváme do části Saského Švýcarska, kterou ještě moc neznám. Je to tu parádní. Překonáváme nespočet schodů, žebříků a soutěsek přes pískovcové skály. Je to jako přírodní překážková dráha. Jenže to má jeden háček. Po 30 km mě jako vždycky začínají bolet třísla. Nevím co to je, bolí to nepříjemně, ale vím, že to vždycky nejdýl do 60. maximálně 70. kiláku přejde. Myšlenky na to, že bych se trhnul Lukášovi, jsou ty tam. Držím se raději zpátky a jsem rád, že i přes tu blbou bolest ho stíhám uviset.<br />
<br />
"Hele, vem si řůžovku. Já jsem chemik. Já ti dám, chceš? Lepší, než aby ses trápil." nabízí mi Lukáš soucitně brufen<br />
"Ne, díky moc, to já nebaštim. To radši zapnu berana."<br />
<br />
Nejlepší pomocí je mi ale fakt, že trasa je opravdu nádherná a hrozně mě baví. Vysutý traverz k jeskyni Idagrotte nebo víceúrovňová proplétačka Kuhstal jsou jen jedny z mnoha třešniček na dortu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-InlNqDWmNZI/WPZn81RmxzI/AAAAAAAAQ5c/NIFUJ2eZNQ48P9I9555BXRwi5tlRwFFBgCPcB/s1600/P1130427.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-InlNqDWmNZI/WPZn81RmxzI/AAAAAAAAQ5c/NIFUJ2eZNQ48P9I9555BXRwi5tlRwFFBgCPcB/s640/P1130427.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Traverz k jeskyni Idagrotte</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-f2B9_DJhO0U/WPZm9UIzZzI/AAAAAAAAQ5Q/EcdwHRITYWgNHSbyOAHcX-bM3kAHId5KgCPcB/s1600/P1130413.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-f2B9_DJhO0U/WPZm9UIzZzI/AAAAAAAAQ5Q/EcdwHRITYWgNHSbyOAHcX-bM3kAHId5KgCPcB/s640/P1130413.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">No není to tu nádherný?</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-iz4gD5Gh_AI/WPZnKqL3QEI/AAAAAAAAQ5I/PytlseSkInkfdlXvIX0bJXzPNjow0VXeQCPcB/s1600/P1130403.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-iz4gD5Gh_AI/WPZnKqL3QEI/AAAAAAAAQ5I/PytlseSkInkfdlXvIX0bJXzPNjow0VXeQCPcB/s640/P1130403.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jedny z miliónu schodů Saského Švýcarska</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-gGfqoNAInRY/WPZoF_HVL2I/AAAAAAAAQ5I/SuYwd04wIns0VeIyBe-LwnPrhI36UY_DwCPcB/s1600/P1130430.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-gGfqoNAInRY/WPZoF_HVL2I/AAAAAAAAQ5I/SuYwd04wIns0VeIyBe-LwnPrhI36UY_DwCPcB/s640/P1130430.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Skalní brána Kuhstall</td></tr>
</tbody></table>
Míjíme další čipovku K13 na 41. km v Neumannmühle. Chci zjistit, jak na tom jsme, jaký jsme měli náskok na předchozí čipovce, ale nic se nedozvídám. Není tu prý signál. Snad je to, že průměrku držíme stále nad 8 km/h, což je vzhledem k terénu paráda. Kopnem do sebe polívku, každý jedno pivko na ex a razíme dál.<br />
<br />
Po stoupání za čipovkou následuje krásná běhavá pěšinka v traverzu po vrstevnici. Nad námi se majestátně tyčí stěny a převisy pískovcových skal. Kilometry naskakují snad sami a za chvíli jsme v malebném údolí meandrující říčky Křinice.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-4wvQkjRsA28/WPZos5o7K6I/AAAAAAAAQ5I/l6LJbvLuGbI4D8EUCSwOLhHobqTw66HuwCPcB/s1600/P1130440.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-4wvQkjRsA28/WPZos5o7K6I/AAAAAAAAQ5I/l6LJbvLuGbI4D8EUCSwOLhHobqTw66HuwCPcB/s640/P1130440.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Meandry Křinice</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-kMsBSAYRFSk/WPZoouJoaHI/AAAAAAAAQ5I/Tff5PK94Cq4-ZItkgDqGZ0QN9P0saeylgCPcB/s1600/P1130439.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-kMsBSAYRFSk/WPZoouJoaHI/AAAAAAAAQ5I/Tff5PK94Cq4-ZItkgDqGZ0QN9P0saeylgCPcB/s640/P1130439.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bludný strom</td></tr>
</tbody></table>
Původní předpovědi na Velký pátek byly dost špatné. Včera se to trochu zlepšilo a tak jsem se cestou do Mikulášovic ještě stavil doma pro kraťasy. No ale toto? Údolí Křinice zalévá naplno teplé slunce, až je mi i v těch kraťasech strašný vedro. Do krásně čisté a ledové říčky bych nejraději rovnou skočil, ale spokojím se alespoň s osvěžujícím opláchnutím snad co kilometr.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://2.bp.blogspot.com/-fxJi0VxVRc0/WPZoSqlQ68I/AAAAAAAAQ5I/iVa0qnTsZBAlaadRo-MNqbptXZ_OsZhjgCPcB/s1600/P1130433.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://2.bp.blogspot.com/-fxJi0VxVRc0/WPZoSqlQ68I/AAAAAAAAQ5I/iVa0qnTsZBAlaadRo-MNqbptXZ_OsZhjgCPcB/s400/P1130433.JPG" width="222" /></a> <a href="https://3.bp.blogspot.com/--rOoQuDSzO0/WPZoKLS3uHI/AAAAAAAAQ5I/2Fu5axcp3soJchQgD5-Q2_le1-_TtRhygCPcB/s1600/P1130431.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://3.bp.blogspot.com/--rOoQuDSzO0/WPZoKLS3uHI/AAAAAAAAQ5I/2Fu5axcp3soJchQgD5-Q2_le1-_TtRhygCPcB/s400/P1130431.JPG" width="222" /></a></div>
<div class="" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Konečně začínáme stoupat od řeky zase zpět do skal. Po krátké proplejtačce nastupujeme na uzonké schůdky v až neuvěřitelně těsné soutěsce. Dokonce si musím sundat z beder hůlky, abych vůbec prošel. No jo, tady už to znám. Hermannseck. Tady bude další kontrola. A jídlo!<br />
<br />
Tahle kontrola, kterou drží Ivana s Edou, fakt bodne. Je tu vše a dokonce ještě neočekávaná super prémie.<br />
<br />
"To je jako tatarák na těch chlebech?" ptám se nevěřícně<br />
"Ano, můj domácí, ochutejte. Jste první tak si berte, dokud je." odpovídá Ivana<br />
"Ježiš, ten je fakt božííííí." libujem si s Lukášem<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIWadeIEQP8NSd5n9JItyJ5-rf8hva_QwjiD5cU11ohiCIYF9UlyOrZvby9wWnV1ufKVzqXwExz_iwIHypQvkCaQ__sm9DM80DxAFlJG1H_jj9i6-PhyL1eZahuRMT2caHl3GvGtJPU3eB/s1600/18033565_1851491701771738_1711841977473202842_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiIWadeIEQP8NSd5n9JItyJ5-rf8hva_QwjiD5cU11ohiCIYF9UlyOrZvby9wWnV1ufKVzqXwExz_iwIHypQvkCaQ__sm9DM80DxAFlJG1H_jj9i6-PhyL1eZahuRMT2caHl3GvGtJPU3eB/s400/18033565_1851491701771738_1711841977473202842_n.jpg" width="220" /></a> <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpjV78M7FslEwPh3oc0E526yuTYxT4qS57s3YX3guNxTJ54HwYBasFCV0L4uP-P5O804g_7grgb0v965ue6lr1P84KX5FOSCyDkxFISkLWsXUk7ntzj8xPiFj0blR8hhJ3SqK03kGP429U/s1600/18011005_1851491748438400_1587360366252246173_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpjV78M7FslEwPh3oc0E526yuTYxT4qS57s3YX3guNxTJ54HwYBasFCV0L4uP-P5O804g_7grgb0v965ue6lr1P84KX5FOSCyDkxFISkLWsXUk7ntzj8xPiFj0blR8hhJ3SqK03kGP429U/s400/18011005_1851491748438400_1587360366252246173_n.jpg" width="220" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">Tataráček to je strava šampionů! <br />Foto: Ivana Čahojová</span></div>
<br />
Spokojený, napapkaný, mažeme zase dál. Teď už je to do Mikulášovic jen kousek. Nějakých 10 km přes rozhlednu Weifberg. Na tu se šlo i letos v únoru o Ledopády. Hrozný vzpomínky na to prošlapávání se sněhem nahoru, v noci a se sto kiláky v nohách. Hnus. O to víc se tam teď těším, že si spravím chuť.<span id="goog_1314781728"></span><br />
<br />
Jen co se vymotáme z lesa od Hermannsecku, už vidíme v dáli přes údolí rozhlednu. Lukáš hned přidává na tempu, jako kdybychom už běželi do cíle. Až ho musím trochu krotit, protože mě stále bolí třísla a je zase hrozný vedro. Naštěstí dole v údolí v Hinterhermsdorfu mají supr <i>"kašnu"</i> a to neodolám. Kebuli do studené vody vrazím s chutí až po uši.<i> </i><br />
<br />
"Sssssssssssss" až to zasyčelo.<br />
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-W8m-PFuzlCc/WPZo1CpWicI/AAAAAAAAQ5I/qDInf0oeWUoYSAp-_yfJudWu7gQhxk8xQCPcB/s1600/P1130446.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-W8m-PFuzlCc/WPZo1CpWicI/AAAAAAAAQ5I/qDInf0oeWUoYSAp-_yfJudWu7gQhxk8xQCPcB/s640/P1130446.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hinterhermdorf. V pozadí rozhledna Weifberg</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-HkLbgdRgVM4/WPZo9dglzfI/AAAAAAAAQ5I/4ZwcCI2wp14vYGyWmsMt2cKf6zygFDe_ACPcB/s1600/P1130448.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-HkLbgdRgVM4/WPZo9dglzfI/AAAAAAAAQ5I/4ZwcCI2wp14vYGyWmsMt2cKf6zygFDe_ACPcB/s640/P1130448.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kebulochladič</td></tr>
</tbody></table>
Mozek pěkně vychazenej, takže to zase běží, jak má. Za chvilku jsme na rozhledně, která má snad milion schodů, ale ten krásný výhled za to opravdu stojí. Do cíle první části chybí už jen 4 km, takže žádné zdržování, jen jednu fotečku a utíkáme dál až do Mikulášovic.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-RGREp9k45Ss/WPZpPY1I1yI/AAAAAAAAQ5I/w0TIMCmyb9ceFRTDM1sIypvqLou2LyIXgCPcB/s1600/P1130453.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://1.bp.blogspot.com/-RGREp9k45Ss/WPZpPY1I1yI/AAAAAAAAQ5I/w0TIMCmyb9ceFRTDM1sIypvqLou2LyIXgCPcB/s400/P1130453.JPG" width="223" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Rozhledna Weifberg</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-9z594jfVvgs/WPZpQAVMchI/AAAAAAAAQ5I/bwZD0DxVShoEcLg0kcolyMOFLo24gmtJwCPcB/s1600/P1130454.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-9z594jfVvgs/WPZpQAVMchI/AAAAAAAAQ5I/bwZD0DxVShoEcLg0kcolyMOFLo24gmtJwCPcB/s640/P1130454.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nádherný výhled z rozhledny Weifberg</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-0RvXG4iELp0/WPZrSzCJlRI/AAAAAAAAQ5I/b1OgSGk_mzAZgE-LwLYJxNz-Xj-qJJzoACPcB/s1600/17880307_1798392010174644_2610524780885033735_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="426" src="https://1.bp.blogspot.com/-0RvXG4iELp0/WPZrSzCJlRI/AAAAAAAAQ5I/b1OgSGk_mzAZgE-LwLYJxNz-Xj-qJJzoACPcB/s640/17880307_1798392010174644_2610524780885033735_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nálada je i po 63 km stále super! :)<br />
Foto: Filip Smetana</td></tr>
</tbody></table>
Jsme v Mikulášovicich. První 67km část je za námi a druhá kratší 37km před námi. Nijak se s Lukášem nezdržujeme, dáme rychlou polévku, od Olafa vyfasujeme itinerář druhé části a běžíme dál. Plán je jasný. Určitě chceme oba doběhnout ještě za světla zpět.<br />
<br />
"Přece nebudeme znova vytahovat čelovky!" argumentuje Lukáš<br />
<br />
Jenže už kousek za tělocvičnou si nevíme rady kudy kam. Z navigace není jasné, jakým směrem v křížení před námi se vydat. Nevíme, co je trasa návratu a co trasa začátku.<br />
<div>
<br /></div>
<div>
"Prosím tě..." ptám se malého chlapce na ulici.</div>
<div>
"Kudy to vede do Tomášova, tudy vlevo?"</div>
<div>
"Ne" odpovídá</div>
<div>
"Takže dál rovně?"</div>
<div>
"Ne" odpovídá, což je divný, protože žádná jiná možnost není.</div>
<div>
"Tak kudy teda?" ptám se znova</div>
<div>
"No, to musíte doleva" odpovídá</div>
<div>
"Takže je to teda tudy doleva?"</div>
<div>
"Ne" odpovídá zase stroze</div>
<div>
"Jo aha..., no ty woe, co to je?" koukám se na Lukáše, který se už valí smíchy.<br />
<br />
No nic, běžíme tedy vlevo, což je nakonec opravdu správná trasa. Stoupáme nad Mikulášovice směrem zpět k Německu, když v tom si uvědomím.<br />
<br />
"Ty woe, je to pryč!"<br />
"Co, je pryč?" ptá se Lukáš<br />
"No ty třísla, už mě nebolej. Už to úplně přešlo!"<br />
<br />
Přestalo to jako vždycky kolem 70. kilometru. Paráda. Zase se mi běží krásně a bez bolesti. Pískovcové skály v této části už nejsou, takže uháníme rychle po loukách a kopcích směrem na Sebnitz.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/--tA9Unnhoq8/WPZpglMMAII/AAAAAAAAQ5I/Syq7bOlAvT8i7Y0eI5HhdhWwlhJbABwqQCPcB/s1600/P1130458.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/--tA9Unnhoq8/WPZpglMMAII/AAAAAAAAQ5I/Syq7bOlAvT8i7Y0eI5HhdhWwlhJbABwqQCPcB/s640/P1130458.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Skály nikde, ale i přesto je tu krásně...</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-CLvhxZp6Xs4/WPZpUFy0_HI/AAAAAAAAQ5I/ayw4igE6sZ8NRYaIhxnZddhXpYQfyLeEQCPcB/s1600/P1130455.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-CLvhxZp6Xs4/WPZpUFy0_HI/AAAAAAAAQ5I/ayw4igE6sZ8NRYaIhxnZddhXpYQfyLeEQCPcB/s640/P1130455.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">...jen by Lukáš nemusel furt vybíhat všechny ty kopce </td></tr>
</tbody></table>
Za Sebnitzem pokračujeme na rozhlednu Unger na 83. kilometru. Tam už čeká Honza Sedlák s poslední čipovkou K20 a bohatým občerstvením. Jako vždy u mě ale u Honzy zajímá něco jiného.<br />
<br />
"Máš tady ten svůj zabijáckej čaj?"<br />
"Mám, dáš si rovnou zase neředěný koncentrát?" odpoví Honza<br />
"Jasný, jako vždycky neředěný!"<br />
...<br />
"Ááááá, to je panečku lomcovadlo! Teď to poletí samo!" oklepu se po prvním loku<br />
<br />
No zas tak nám to už ale neletí. Jak jsem si na občerstvovačce sedl, což normálně nedělám, tak jsem strašně ztuhl a znovu se rozeběhnout je opravdu výzva. Nohy už bolí jako čert a Lukáš na tom není, zdá se, o moc líp.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-jwLTDsQRm50/WPZpowqmjWI/AAAAAAAAQ5I/RR3EbACGjKI875_9m87FpiuzYF-1xNb8gCPcB/s1600/P1130462.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-jwLTDsQRm50/WPZpowqmjWI/AAAAAAAAQ5I/RR3EbACGjKI875_9m87FpiuzYF-1xNb8gCPcB/s640/P1130462.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K20, Unger - Sednout si byla velká chyba.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Nicméně seběhneme zase dolů na druhý konec Sebnitzu a pokračujeme dál zpět do Čech. Už nás čeká vlastně jen rozhledna Tanečnice, pak seběh do cíle do Mikulášovic a máme to za sebou.<br />
<br />
To že už jsme zpět v Čechách poznáme snadno. Český lesáci se totiž nezapřou a po těžbě dřeva nám tu přichystali namísto lesních cest doslova bahenní lázně. Jako v Německu taky těžili dřevo, ale cesty všude skoro netknutý. Jak to ty kucí německý dělaj? A proč to tak nedělaj i ty naši?<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-G_7g7C9_fGo/WPZp1MGfqiI/AAAAAAAAQ5I/voepW8kGRS8jH4FtyivPHS53P28NTyxswCPcB/s1600/P1130465.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="356" src="https://3.bp.blogspot.com/-G_7g7C9_fGo/WPZp1MGfqiI/AAAAAAAAQ5I/voepW8kGRS8jH4FtyivPHS53P28NTyxswCPcB/s640/P1130465.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cestička jak malovaná.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Každopádně nejen tady, ale po celý závod, jsem rád, že jsem si vzal <a href="https://goo.gl/QfQaPi" target="_blank">Inov8 X-Claw 275 z Trailpointu</a> s bezkonkurenčním agresivním vzorkem alá X-Talon. Na tyhle sračky jsou prostě to nejlepší..<br />
<div>
<br /></div>
"Tak a teď už je to jen něco přes 3 kilometry z kopce." oznamuje Lukáš hned, jak se vydrápem na Tanečnici.<br />
"Skvělý, tak mažem, ať už to máme za sebou." přitakám a rozebíhám se dolů.<br />
<br />
Za světla to nakonec stíháme úplně v pohodě s minimálně hodinovou rezervou, protože ještě není ani 7 večer. Seběhnem Tanečnici, vyběhneme z lesa na louku a Mikulášovice jsou na dohled. <br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-lsDMwYY7ky0/WPZqQafVFcI/AAAAAAAAQ5I/beAVdU59pisZulyNrLmlnnOmxXUH01lHACPcB/s1600/P1130473.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-lsDMwYY7ky0/WPZqQafVFcI/AAAAAAAAQ5I/beAVdU59pisZulyNrLmlnnOmxXUH01lHACPcB/s640/P1130473.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mikulášovice na dohled.</td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
<div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-EXLTT-pFCOw/WPZrbK5AXWI/AAAAAAAAQ5I/0nRt6MmxI8szexAMisNnIdDLTDX_MnqZACPcB/s1600/17966816_1798387260175119_4819604639018481317_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="426" src="https://3.bp.blogspot.com/-EXLTT-pFCOw/WPZrbK5AXWI/AAAAAAAAQ5I/0nRt6MmxI8szexAMisNnIdDLTDX_MnqZACPcB/s640/17966816_1798387260175119_4819604639018481317_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Poslední metry finiše do cíle<br />
Foto: Filip Smetana</td></tr>
</tbody></table>
A je to. Jsme tu.<br />
<br />
"Cíl!"<br />
<br />
Pomyslnou cílovou pásku 103 km dlouhé tratě protínáme s Lukášem na společném prvním místě v čase 13:44 lehce po 7 hodině večer. No, na to, že mám od ledna naběháno jen necelých trapných 300 km, tak velká spokojenost. Sice ještě 3 dny poté na Velikonoce nemůžu skoro ani chodit, ale i to časem přešlo a zbyly jen super zážitky.<br />
<br />
Na 3. místě cca 25 minut po nás dobíhá i skvělý Petr Herejt a pódium je tak kompletní. S Lukášem si při vyhlášení ještě musíme střihnout kámen, nůžky, papír o to, kdo dostane pohár s 1. místem a kdo s druhým. K mé radosti je štěstí konečně na mé straně. Úplně stejně jsme to tu měli totiž i <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/04/jarni-sluknovsko-110km-4800m-my-cekali.html" target="_blank">před dvěma lety</a> s Robem Frohnem, taky jsme doběhli spolu na prvním místě a tohle střihnutí si o pohár jsem ale prohrál.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-vZ1GyXvbLsk/WPZsAQHd8bI/AAAAAAAAQ5I/dCJcfN4o_T4HVAJbWsgS-Q9w-K-m1PcfgCPcB/s1600/17973588_1798404820173363_3618596460446738955_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="426" src="https://1.bp.blogspot.com/-vZ1GyXvbLsk/WPZsAQHd8bI/AAAAAAAAQ5I/dCJcfN4o_T4HVAJbWsgS-Q9w-K-m1PcfgCPcB/s640/17973588_1798404820173363_3618596460446738955_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bedýnka (zleva): já a Lukáš společné 1. místo, Petr Herejt 3. místo</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-DAxRt180id0/WPZq4w9doaI/AAAAAAAAQ5I/cCSwpc-Gyd8Nc3RM-XciBsErqkL5S63ZgCPcB/s1600/20170414_205257.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-DAxRt180id0/WPZq4w9doaI/AAAAAAAAQ5I/cCSwpc-Gyd8Nc3RM-XciBsErqkL5S63ZgCPcB/s640/20170414_205257.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Trofeje </td></tr>
</tbody></table>
Díky Egonovi a Olafovi za fakt překrásnou trasu obsahující mimo jiné i přesně 8 069 schodů, jak Marta Ernstová pečlivě spočítala a jako vždy za skvělou organizaci závodu. Lukášovi dík, že byl super parťák na trati a doufám, že si zase spolu někde brzy zaběháme a né jako teď až po dvou letech.<br />
<br />
Samozřejmě velké díky mým partnerům <a href="https://goo.gl/9riagi" target="_blank">Kronium</a> a <a href="https://goo.gl/qbGkhG" target="_blank">Trailpoint</a>. No a také Filipovi Smetanovi za parádní fotky ze závodu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/aqzQDlsb5Ss/0.jpg" frameborder="0" height="399" src="https://www.youtube.com/embed/aqzQDlsb5Ss?feature=player_embedded" width="480"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;">Skvělé GoPro video ze závodu od Josky Schovánka (4. místo)<br />Mihneme se tam s Lukášem v čase 4:40 a v závěru videa na vyhlášení.</span> </div>
<br />
Toto byla do července moje poslední stovka. Teď zase zpátky na kolo, abych byl ready 8. června na <a href="http://www.transatlanticway.com/" target="_blank">TransAtlanticWay Race</a>, což je jedno-etapový silniční cyklistický závod bez supportu okolo Irska o délce 2 500 kilometrů. Moje nová výzva na kterou se moc těším a doufám, že mi budete držet palce.<br />
<br />
Díky moc, že jste se dočetli až sem a zase někdy, někde čau.<br />
<br />
<br />
<b>Odkazy</b><br />
<ul>
<li><a href="http://jarnim-sluknovskem.webnode.cz/" target="_blank">Stránky závodu Jarním Šluknovskem</a></li>
<li><a href="http://2017.tonerman.cz/js7.html" target="_blank">Oficiální výsledky závodu</a> </li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move151735582" target="_blank">Záznam z mého sporttestru Ambit 3 Peak</a></li>
<li><a href="https://goo.gl/photos/WCaW6TgzgUA3bqfeA" target="_blank">Všechny moje fotky ze závodu</a></li>
</ul>
<b>Související články</b></div>
<div>
<ul>
<li><a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/04/jarni-sluknovsko-110km-4800m-my-cekali.html" target="_blank">(2015) Stovka Jarním Šluknovskem</a></li>
</ul>
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com6Mikulášovice, Česko50.9650786 14.36369379999996550.885069099999996 14.202332299999965 51.0450881 14.525055299999964tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-893884086226881182016-12-19T21:51:00.001+01:002016-12-21T19:21:57.746+01:00Pražskou stovkou až na konec vydařené EKUT trilogie9. 12. 2016, Spálené Poříčí<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4jXcK6yaUSKjxQfYGII2bqmjgBBjbeN0khW03eqx0MXTWnfDkXmcZNcv72R5h5u7Vf1SoTO67rZ6-MkbKVLu2K0UdJHWq6zJL2oqOQos3MJc4r99QsHgOPDCL_4m1UOVNayfCGCriA7zE/s1600/Prazska_100_2016_71.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img alt="Foto: Jiří Januška" border="0" height="540" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj4jXcK6yaUSKjxQfYGII2bqmjgBBjbeN0khW03eqx0MXTWnfDkXmcZNcv72R5h5u7Vf1SoTO67rZ6-MkbKVLu2K0UdJHWq6zJL2oqOQos3MJc4r99QsHgOPDCL_4m1UOVNayfCGCriA7zE/s640/Prazska_100_2016_71.jpg" title="" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Jiří Januška</td></tr>
</tbody></table>
<br />
"Tak jak se těšíš na poslední letošní závod?" ptají se mě doma před odjezdem<br />
"Těším se. Ale hlavě už to chci mít za sebou. Jsem nějakej unavenej." odpovídám<br />
<br />
Po <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2016/12/louceni-2016-178km-7700m-aneb-neuspesny.html" target="_blank">Loučení</a>, první etapě EKUTu před 14 dny, se cítím tělesně docela fajn. Nic mě nebolí ani netrápí, ale únava nějak ne a ne odeznít. Motivace do závodu se bohužel taky nějak nedostavuje. Na čtvrtého v pořadí EKUTu Tomaše Kadlece mám po prvních dvou etapách (178km, +7700m) hodně slušný 3,5 hodinový náskok. Nemusím to tedy ani nijak hnát a to 3. místo v EKUTu si pravděpodobně v pohodě udržím. Na kluky přede mnou letos holt prostě nemám. Vlastně mi jde jen to, to nějak dokončit, vše už mít za sebou a pak si konečně odpočinout.<br />
<br />
No, dost chabá motivace. Nakonec mi vytrhne trn z paty Michael z <a href="https://goo.gl/NFSZ7A" target="_blank">Trailpointu</a>, když se v týdnu před P100 domluvíme na nějaké společné spolupráci. To mi nalije úplně novou krev do žil. Mám z toho fakt radost, kterou ještě znásobí fungl nové <a href="https://goo.gl/NUUo8W" target="_blank">Inov8 X-Claw 275</a> na mých nohou. Konečně boty, které mi v řadě Inov8 dlouho chyběly: grip X-Talonu s pohodlím a ochranou Race Ultra. To je přesně nový <a href="https://goo.gl/NUUo8W" target="_blank">X-Claw 275</a>.<br />
<br />
Nakonec, už dobře naladěn, přehodnotím cíl si pouze udržet 3. místo EKUTu a přidávám další cíl být v Top 10 Pražské stovky. Nebude to vůbec jednoduché, vzhledem k únavě po Loučení a zvučnými jmény nabité startovce, čítající skoro 300 jmen. No uvidíme.<br />
<br />
Start P100 je letos ze Spáleného Poříčí u Plzně a čeká nás krásných 151 km s +4 900 m převýšení přes celé Brdy, včetně pro veřejnost nedávno otevřeného bývalého vojenského újezdu Brdy až do pražských Modřan.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiOULKFVcCalP3_roN6xFsLvgBAu3mBSDn1i5PkOzADPR8Fbx84vHewcSdq2k-bOySjzzkItA6bYfC0nd8ZsNBxhfJuvUKTDpGOgJ2Oco9CUAZahTgKsxmoErfHm0MhhMeYS6hbrMcUnwv/s1600/Chrome+Legacy+Window+19.12.2016+212022.bmp.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="398" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiOULKFVcCalP3_roN6xFsLvgBAu3mBSDn1i5PkOzADPR8Fbx84vHewcSdq2k-bOySjzzkItA6bYfC0nd8ZsNBxhfJuvUKTDpGOgJ2Oco9CUAZahTgKsxmoErfHm0MhhMeYS6hbrMcUnwv/s640/Chrome+Legacy+Window+19.12.2016+212022.bmp.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mapička P100 2016</td></tr>
</tbody></table>
"Sakra. Jsem si ty nový botky nějak utáhl." zjišťuji, když jdeme ze zázemí v místní škole na start.<br />
<br />
Docela nepříjemně mě při každém kroku tlačí. Přemýšlím, že si je ještě povolím, ale na náměstí už střílí ohňostroj. Start je co nevidět, nemůžu se už zdržovat. Ani ne 200 metrů po startu je zúžení cesty, kde se to určitě hodně zacpe, takže je potřeba tam být co nejdřív. Však X-Claw budou za chvilku mokré, roztáhnou se a povolí. Bude to ok...<br />
<br />
Na startu se pozdravím s Jožem (průběžně 2. v EKUT), Kuřetem (1. v EKUT) a s ostatními a jde se na to. Start.<br />
<br />
Po vymotání se ze vsi následuje pozvolné stoupání na první kopec Kokšín. Běžím ve skupince asi 20 běžců na čele kousek za Jožom. Při každém kroku do kopce cítím, jak se mi v utažených botách pomalu odírají paty.<br />
<br />
"To bude dobrý. Ono to povolí. Nemá cenu kvůli tomu zastavovat." přesvědčuji se<br />
<br />
Seběh z Kokšína, po označení první kontroly K1, je ale parádní a v pohodě. Chodidla se natlačily do špiček a paty vůbec nedřou. X-Claw v seběhu drží jak přibité, super.<br />
<br />
"To půjde! Vždyť jsem to říkal."<br />
<br />
Nicméně v dalším stoupání už paty zase bolí tak, že fakt zastavím. Sednu na pařez, povolím boty a upravím ponožky. Na patách už jsou puchýře a to jsem mazal chodila, paty a vše ostatní tučnou vrstvou vazelíny. No super a to jsem teprv někde na 15. kilometru.<br />
<br />
"Kurva, kurva!" nadávám si<br />
<br />
Zastavení ale moc nepomohlo, bylo už holt pozdě. V dalším stoupání na Třemšín, to dře a hlavě pálí snad ještě víc. Hlavně pravá pata. Puchýř zdá se už dokonce praskl. Stoupám tak pomalu, že mi už všichni zdrhli. Když začínám klesat z vrcholu Třemšína, tak celé již roztrhané čelo už stoupá zpět z občerstvovačky v Třemšínské boudě. Ach jo. <br />
<br />
Dorazím dolů, doplním si jen pití a jdu hned stíhat ostatní. Prvních pár kroků do kopce mě ale vrací okamžitě zpět. Bolí to jak sviň. Tady ani beran nepomůže. Dál to nepůjde, musím to ošetřit a hlavně zalepit. Jenže náplasti nemám. Celých 5 let co běhám ultra trail s sebou tahám vždycky náplasti, ale nikdy jsem je nepotřeboval. Nikdy jsem neměl puchýře a tak jsem ty náplasti z výbavy před 14ti dny před Loučením vyhodil... K sakru, zákon schválnosti je neomylný.<br />
<br />
"Máte tu někdo náplasti?" hulákám hned co se vrátím zpět do útulny<br />
"Mám, já mám." odpovídá naštěstí jeden z orgů<br />
"Super, díky moc."<br />
<br />
Nechci se tolik zdržovat, jak jinak vždyť stále závodím... , a tak si zalepím jen pravou patu, která bolí o hodně víc. Už je pěkně otevřená, jak puchýř praskl. Levou nechám levou a běžím dál zpět nahoru na Třemšín. Je to lepší, teda alespoň ta pravá pata.<br />
<br />
Následují táhlé pasáže převážně po zpevněných cestách nebo asflatkách. Normálně by mi to vadilo, ale teď je to ok. Když běžím, chodidla jsou natlačené ve špičkách a paty se nedřou a tak běžím, co to jde. Na některých místech je to ale hodně namrzlé, jsou tu i zbytky sněhu a to co se zdá jako louže, je ve skutečnosti led na tom voda. Místy přes celou cestu. Po jednom seběhu následuje ostrá levá přesně na takovém super místě. Jen co na led pod louží v zatáčce došlápnu, už letím k zemi.<br />
<br />
"Áááááááááááááááá"<br />
<br />
Slide na jak na motorce. Po boku na ledu dokloužu až do příkopu. Au. Zvedám se. Levý bok mám úplně durch mokrý a naražený koleno. Super.<br />
<br />
Začátek závodu zatím víc než ideální. Následující úsek přes vrchol Prahy (862 m n.m.), čipovku v Nepomuku až ke kopci Třemošná na 51. kilometru mám celý jakoby v mlze. Mlha tu sice je taky a dost hustá, ale jako bych měl mlhu i hlavně. Jen běžím, nic moc nevnímám a hlavně se snažím v hlavě vypnout to, jak strašně mě bolí ta levá neošetřená pata. Ve stoupání na Třemošnou už to nejde vydržet. Zastávka, vyzutí, pofoukání bebí, které už krásně mokvá nejen krví a se skoro rozvázanou botou vzhůru dolů do přes vyhlídku K10 Kazatelna až do Oseče, kde čeká Michael s Kristýnou a občerstvovačkou <a href="https://goo.gl/NFSZ7A" target="_blank">Trailpointu</a>.<br />
<br />
"Čau Aleši, tak co, jak to jde? Co boty?" ptá se Michael<br />
"Na prd. Já vůl si je moc utáhl a už mám puchýře jak sviň asi od 15. kilometru."<br />
"Nemáš náplasti, hodně náplastí?" ptám se pro změnu já<br />
<br />
Michael mi dá naštěstí skoro celej pakl. Super. Nicméně od teď až do Jínců už žádné stoupání být nemá, tak to tolik bolet nebude. Ošetření nechám raději tedy až na čipovku do Jínců, kde mám i dropbag s novými ponožkami, které snad taky pomůžou. Zaliju hrdlo několika hrnky výborného horkého bujónu a pádím dál. Nemůžu se zdržovat, prý jsem v pořadí až někde ve 3. desítce. Hrůza!<br />
<br />
Do Jínců na cca 70.km přicházím ještě za tmy za jasného svitu čelovky <a href="https://goo.gl/6YueL4" target="_blank">Fenix HL60R</a>, kterou si zase nemůžu vynachválit. Na ty těžké kamenité seběhy v noční části jsem rád využil i ten nejvyšší 950lm mód, abych měl jistotu, že v tom fofru nešlápnu někam vedle. Přeci jen mám stále strach o kotník, který mi na začátku léta rupnul.<br />
<br />
Tentokrát ošetření neodfláknu. Obě už otevřené paty vyčistím vodou, na puchýře dám vrstvou vazelíny a přelepím to náplastí. Vazelínu nanesu i na samotné náplastě, do rezervních fusek zevnitř i z zvenku a taky do pat obout bot. Něco pojím, doplním gely z dropbagu a bič a pryč. 20 minut zdržení, ale stálo to za to. Hned při stoupání na Plešivec paty sice cítím, ale už to naštěstí tak nebolí. Super.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipBV4ZGFB3f02wH90A1afpiVQWmQIdRJSKpEhNBrD-GflTHGyUzYx6UBAKpkAEJiBN8uRaucF1B04GgeS7fqZf2UZ-zb1qbQ44qeXyj2d3iliYtozHCk1W47jiXIe4lCW06NF_DI7SE5dk/s1600/P1130291.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEipBV4ZGFB3f02wH90A1afpiVQWmQIdRJSKpEhNBrD-GflTHGyUzYx6UBAKpkAEJiBN8uRaucF1B04GgeS7fqZf2UZ-zb1qbQ44qeXyj2d3iliYtozHCk1W47jiXIe4lCW06NF_DI7SE5dk/s640/P1130291.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Plešivecký hřeben a svítání</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSu9c_mLe4AfiyfmAei__-ZoPG3atJWcM7UMvYiPDQcU6sDtAiNQ0aBXLWpMshWKd310UXX7tgrR5MuofNSSdDIA-o6XC5fg78OHfimjO1nrI2q6TXerWJXTAxxn0rvCa0JRsVIuiy7dUO/s1600/P1130292.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiSu9c_mLe4AfiyfmAei__-ZoPG3atJWcM7UMvYiPDQcU6sDtAiNQ0aBXLWpMshWKd310UXX7tgrR5MuofNSSdDIA-o6XC5fg78OHfimjO1nrI2q6TXerWJXTAxxn0rvCa0JRsVIuiy7dUO/s640/P1130292.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kontrola kruhů pod očima. Ok, ještě dobrý.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPoQ12wfLuPY7ZuCpaBv1s0Dm0n8a0AMQMXOrRuLKamkPrev5j41TW2BAWNVl5ZxLErhK6fj1GbDiz8oX-0I9xH1S0ePERHGyPffKWoqHSRq-z9f6n3J6l7RPyBeI90wUeto_74amHyKer/s1600/P1130295.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjPoQ12wfLuPY7ZuCpaBv1s0Dm0n8a0AMQMXOrRuLKamkPrev5j41TW2BAWNVl5ZxLErhK6fj1GbDiz8oX-0I9xH1S0ePERHGyPffKWoqHSRq-z9f6n3J6l7RPyBeI90wUeto_74amHyKer/s640/P1130295.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Krásné to zákoutí pod Plešiveckým hřebenem</td></tr>
</tbody></table>
V Běšíně, který je ani né 12 km od Jínců, zjišťuju, že už mám ve flašce jen poslední 3 decky koly a dalších minimálně 12km do další občerstvovačky. Dneska nějak hodně piju. Když koukám nad vesnicí se tyčící vrchol Písku s radarem řízení letového provozu, žíznivě polknu. Musím někde doplnit vodu. A hele, u rybníka na návsi je pumpa. Zkouším pumpovat, teče, ale nikde nápis jestli je pitná nebo ne. To je jedno. Dopumpuju kolu vodou až po rysku 1l a běžím dál. Stoupání je prudší a prudší přecházím do chůze a chci se poprvé napít.<br />
<br />
"Bléééééééééééééééééé, no fuj, to je humuuuuus!"<br />
<br />
První doušek lahodné koly, která zůstala v hadičce, střídá hnus připomínající chuť zkaženého žabince nabíraného rezavým hrncem. Fuj, žaludek povyskočí hodně vysoko. Vylejvám všechno z flašky. Paráda dalších 10 km úplně bez vody. Dneska mi to jde.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6qszBMh0XX9lzcyEjMR1Yd-rLbyu-xBzpV20xQxQtBv_TrX4GHHvCJSobcba-jfTlU2-IsJPFhmRB6DtbvpINDuSRpGJJeQrYk1WZ3MMdFSc1MKMSIQNRXD3hJ2Lx7mmGzL81gCtl2jx4/s1600/P1130298.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg6qszBMh0XX9lzcyEjMR1Yd-rLbyu-xBzpV20xQxQtBv_TrX4GHHvCJSobcba-jfTlU2-IsJPFhmRB6DtbvpINDuSRpGJJeQrYk1WZ3MMdFSc1MKMSIQNRXD3hJ2Lx7mmGzL81gCtl2jx4/s640/P1130298.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Na vrchol Písku už jen kousek</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRypxII2UsLxFoP4bfs5EXQqZiMx-CkRegkLg-tZv6JkOfHqJjw41MUgKoIlelfflrJ37ESYvFcsgTemiPu47RWfAuYVv7M0NHgS9T0XHKyJA3JlDLZ_nd2NFW0hX9haPFET6xhUpqurE9/s1600/P1130300.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgRypxII2UsLxFoP4bfs5EXQqZiMx-CkRegkLg-tZv6JkOfHqJjw41MUgKoIlelfflrJ37ESYvFcsgTemiPu47RWfAuYVv7M0NHgS9T0XHKyJA3JlDLZ_nd2NFW0hX9haPFET6xhUpqurE9/s640/P1130300.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Písek vrchol a radar stanice řízení letového provozu ČR</td></tr>
</tbody></table>
Výstup na Písek je pěkně výživnej. Olaf se zase vyřádil a natrasoval to tak, jak to umí jen on. Cestou necestou. Funím nahoru jak sentinel, bolavé paty ani nevnímám, chtěl bych se hlavně napít, ale není čeho. Písek za mnou, to jsem ještě ok, ale na Velký Babě mám už jazyk až na vestě.<br />
<br />
Nakonec mě zachrání kouzelná studánka s vynikající vodou, která se po seběhu z Baby objevila jako na zavolanou. Tankuju plnou.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6rOnX9AenMBj65GWVphipmH-_W1WM_-u3Hou0tcTINX3COWGuCxYaHbyeBeZ0edy638upwgLMxICcbt_aISRfup4weTT1GUszChzaGtavaBd6Az7jqBslg13JcrZI7uqcsNhs2ROMn6yG/s1600/P1130303.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi6rOnX9AenMBj65GWVphipmH-_W1WM_-u3Hou0tcTINX3COWGuCxYaHbyeBeZ0edy638upwgLMxICcbt_aISRfup4weTT1GUszChzaGtavaBd6Az7jqBslg13JcrZI7uqcsNhs2ROMn6yG/s640/P1130303.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Moje záchrana a v tu chvíli nejlepší voda na světe</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUTmRCNYy_T829qVqew3BlB8Qghn8UiI9MmXBBYohoXmuB72pQvrIcWSWTieGNCuHOvYWFNmI862ZGA7Pz3_uTxiw_Xr3y3vGneW_H7avc8JLv-7WoamhyphenhyphenCIZnBRHGAdIqVmp8Q3VCSEij/s1600/P1130304.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjUTmRCNYy_T829qVqew3BlB8Qghn8UiI9MmXBBYohoXmuB72pQvrIcWSWTieGNCuHOvYWFNmI862ZGA7Pz3_uTxiw_Xr3y3vGneW_H7avc8JLv-7WoamhyphenhyphenCIZnBRHGAdIqVmp8Q3VCSEij/s640/P1130304.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Studený vrch s rozhlednou</td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjapmEnSbx6Ytj35eVF-xrYiRYOf0qG9oBIxp4RBIJBFjoRPiHHkiRvxpyNEV8TCxt2S8S7QCNzCHppetYW90n663Kg78AFmO6ZDV4iyH30Cvjpx3lwLSHK1AM9Ic-0pFtAmU7qBP0Ra6Gf/s1600/P1130305.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjapmEnSbx6Ytj35eVF-xrYiRYOf0qG9oBIxp4RBIJBFjoRPiHHkiRvxpyNEV8TCxt2S8S7QCNzCHppetYW90n663Kg78AFmO6ZDV4iyH30Cvjpx3lwLSHK1AM9Ic-0pFtAmU7qBP0Ra6Gf/s640/P1130305.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Úplný Krakonošovo</td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVpe2Q16lYPCKWWUXZho1LvpvE2Ukjc-knS7AhWoVwKzIGAWK098Emctoktu9G3GFOhuBQZ7ANWre-jFuhSVOt5Pe8Tw_82LSSUC_qaXGB4v9ziIWm3ZZJYml3yPWans8bkEoOFgp99lKP/s1600/P1130308.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhVpe2Q16lYPCKWWUXZho1LvpvE2Ukjc-knS7AhWoVwKzIGAWK098Emctoktu9G3GFOhuBQZ7ANWre-jFuhSVOt5Pe8Tw_82LSSUC_qaXGB4v9ziIWm3ZZJYml3yPWans8bkEoOFgp99lKP/s640/P1130308.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Den jak malovanej</td></tr>
</tbody></table>
Na další čipovce K19 v Malém Chlumci na 90. km mi udělá radost vynikající vývar, který do sebe vyleju rovnou z pulitru od piva. Navíc skvělé zjištění, jak jsem se pěkně posunul v pořadí vpřed. Už jsem 11. Paráda. Mám dalších 60km na to, abych se dostal o jedno místo vpřed do cílové top desítky. To by snad mělo klapnout.<br />
<br />
Nicméně opak je pravdou. V dobrém rozmaru se ještě vyškrábu na vrchol Charvát, ale pak na mě v seběhnu přijdou strašné krize. Nejde mi běžet, padla ne mě hrozná únava. Hodně chodím a občas se dokonce zastavím sednu na pařez a vydýchávám se.<br />
<br />
"Frnk" a už mě jeden borec předběhl<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-nDbXZDkZqLQ2fPkbgM-3J1Y_UUoEGJ8WT2aQBm_WCgAB1HGxdTBqzZ_ocOguwFEGZkU9DNXSMxQQ-ghyzKSvhfq-Bbn4QLIYi4wqLR7I6FORWDVS3dIggja5bj-M4eRhdVpWSStdPfE2/s1600/P1130311.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg-nDbXZDkZqLQ2fPkbgM-3J1Y_UUoEGJ8WT2aQBm_WCgAB1HGxdTBqzZ_ocOguwFEGZkU9DNXSMxQQ-ghyzKSvhfq-Bbn4QLIYi4wqLR7I6FORWDVS3dIggja5bj-M4eRhdVpWSStdPfE2/s640/P1130311.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">To jsem si vyfotil, abych si před dalším závodem mohl říct:<br />
"Takhle Aleši, takhle tedy ne!"</td></tr>
</tbody></table>
Zkusím běžet v háku za ním, ale jeho ostré tempo mě ještě víc unaví. Zase někde dřepím a odpočívám. Tahle mizérie, ze které se mi nedaří dostat a to jsem do sebe kopl snad všechny kofejnový lomcovadla, co jsem sebou měl, trvá dlouhých 20 kilometrů až na další čipovku ve Lhotce na 108. km. Mezi tím mě předběhnou naštěstí pouze dva stovkaři a několik běžců z dětské trasy. Když ale přiběhnu do Lhotky, překvapí mě z občerstvovačky vybíhající Robert a ještě asi 3 další stovkaři.<br />
<br />
"Když se tu moc nezdržím, mohl bych je třeba docvaknout." bleskne mi hned v hlavě nový impuls.<br />
<br />
Jenže nezdržet se na tradiční frgálové občerstvovačce organizátorů mé oblíbené <a href="http://beranyduc.blogspot.fr/2015/06/rakovnicka-60-nad-ocekavani-skvela.html" target="_blank">Rakovnické 60</a>? To prostě nejde. Dám si tedy výborný ale hodně rychlý trojboj frgál, polívka, frgál. Doplním točenou fofolu a vyrážím dál. Zdržení ani ne 5 minut a 2 stovkaři tu ještě sedí. Super. Do cíle je to už jen pouhý maraton, tedy cca 42 kiláčků.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5vS-4n_U1_PfGlhpXUK3awrl2eUj-_1paHXdn8Xwr717_ejWng-BuayNqazK-OCGxDCNjPOYghltIpqnBmjFzJCzxD5Lng4XofDNtQQr4W6suDWCBpW48hxkxqDwTGZndOoDGA1fW11Di/s1600/15380827_1048452275281681_3700831122638824120_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEj5vS-4n_U1_PfGlhpXUK3awrl2eUj-_1paHXdn8Xwr717_ejWng-BuayNqazK-OCGxDCNjPOYghltIpqnBmjFzJCzxD5Lng4XofDNtQQr4W6suDWCBpW48hxkxqDwTGZndOoDGA1fW11Di/s640/15380827_1048452275281681_3700831122638824120_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Frgálová K23 od týmu Rakovnická 60</td></tr>
</tbody></table>
Když o něco jde, tak to jde úplně samo. Najednou se mi běží zase skvěle a rychle. V dálce už vyhlížím Roba, musím ho určitě za chvíli dohonit. Dlouhá krize před Lhotkou je definitivně pryč. Zdržuje mě jen to, že tento úsek tratě je fakt nádherný a kochací. Udělalo se krásně pozdně odpolední světlo, které úžasně nasvěcuje krásnou krajinu. Nedá mi to, vyndám foťák a fotím o 106.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZzoh62vgrfGqoEYvO13wAqXp8j7Q360-bAzPg8RvpVNKaa61eX3ahobi2HeUMrc6KfZ5-GxHvt3Y1tQm65BV7QgV6mM9JVRy9dqWSL0qlSlJ5OPTrnVeYD9XEY2uLq_lcEvmH7QNi0fPD/s1600/P1130312.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjZzoh62vgrfGqoEYvO13wAqXp8j7Q360-bAzPg8RvpVNKaa61eX3ahobi2HeUMrc6KfZ5-GxHvt3Y1tQm65BV7QgV6mM9JVRy9dqWSL0qlSlJ5OPTrnVeYD9XEY2uLq_lcEvmH7QNi0fPD/s640/P1130312.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kousek za Lhotkou, letos nám zase vyšlo to pravé zimní počasí...</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbHfLsi4ax-S2pZshEeZLJTPf0FqKcTZJfGjubAmHMc9eifxipSCXNECPGVXLJ2ocRMnVIOGykTByh_Ro5ANiMSsDFvZFszEMO-kQsaPYl0rOfLPiNS_AntoP9Akcj2s9Sf5Zi2pXQ_e-V/s1600/P1130314.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbHfLsi4ax-S2pZshEeZLJTPf0FqKcTZJfGjubAmHMc9eifxipSCXNECPGVXLJ2ocRMnVIOGykTByh_Ro5ANiMSsDFvZFszEMO-kQsaPYl0rOfLPiNS_AntoP9Akcj2s9Sf5Zi2pXQ_e-V/s640/P1130314.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">To už je skoro kolmé stoupání na Píšťák </td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgorHoWoZjhC2VxSltunCJUZ2ZWmhUqdQI2DbVivWpDHLy094kqdqsD5fb87yh55l9gu5wAdPBIDG00NIE4vIVzf42sbmUy8W55PzUNWUPheTaz09NVm78mb9KVNml5EdjZOU81qP1ihjUi/s1600/P1130315.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgorHoWoZjhC2VxSltunCJUZ2ZWmhUqdQI2DbVivWpDHLy094kqdqsD5fb87yh55l9gu5wAdPBIDG00NIE4vIVzf42sbmUy8W55PzUNWUPheTaz09NVm78mb9KVNml5EdjZOU81qP1ihjUi/s640/P1130315.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Miluju svoje hůlky, bez nich bych pošel!</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNkrVqE-RjJZ8oy0_SlFN1-epap7TZW_sm-SQOVw8gjDdDdqKw0s072L1EqkQj_L1Vh_lNeGNRazKDuduqSL9droonJQ1fhy539BDBvBAZk070Fswuw-w3tQYSbPTp1tVRaRjkYYu_-kWB/s1600/P1130316.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhNkrVqE-RjJZ8oy0_SlFN1-epap7TZW_sm-SQOVw8gjDdDdqKw0s072L1EqkQj_L1Vh_lNeGNRazKDuduqSL9droonJQ1fhy539BDBvBAZk070Fswuw-w3tQYSbPTp1tVRaRjkYYu_-kWB/s640/P1130316.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Píšťák, skoro nahoře</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxvQtV9CLnkBv4lZB1cFcKkNR8xNhErbNWopnV-OCnCDYnAwpcDi0rVz1YQteKt49wCdfqb0P7ONGx5W7AC1zf6jkmX2lot81GMPJ5AUivZJDHmG3z5dCgY8pgu0YPiA3KiuMg0900QgtB/s1600/P1130318.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="356" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjxvQtV9CLnkBv4lZB1cFcKkNR8xNhErbNWopnV-OCnCDYnAwpcDi0rVz1YQteKt49wCdfqb0P7ONGx5W7AC1zf6jkmX2lot81GMPJ5AUivZJDHmG3z5dCgY8pgu0YPiA3KiuMg0900QgtB/s640/P1130318.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Píšťák, vyhlídka</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Pěkný obrázky, ale trochu to zdržuje. Takže mě ani moc nepřekvapí, když mě na Babce na K26 doběhne Martin Jiskra. Něž si uklidím výkaz, hole a foťák, tak už je hluboko pode mnou v náročném kamenitém klesání, které si tu Olaf pro nás připravil. Padám dolů za ním a lituji ty, kteří toto půjdou za tmy.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoaxbUDhpdWl18gFiOXxUDFrZQ_m0HXDswhsUzUsypy1iO657yNdfLAYLgggJ-148wFay0alcbNcwqpQZOOTRkXuwglv4Q0lYps331523yd63Ae4ygQOUXj_MCP-CitH8DB5eLWOhFs2l0/s1600/P1130320.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoaxbUDhpdWl18gFiOXxUDFrZQ_m0HXDswhsUzUsypy1iO657yNdfLAYLgggJ-148wFay0alcbNcwqpQZOOTRkXuwglv4Q0lYps331523yd63Ae4ygQOUXj_MCP-CitH8DB5eLWOhFs2l0/s640/P1130320.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nenáročné klesání z Babky...</td></tr>
</tbody></table>
Martina se mi nedaří dohnat, ale přeci jen někoho docvaknu. Robert. A neběží, pouze jde.<br />
<br />
"Já už mám stehna, úplně na kaši, už nemůžu běžet." oznamuje<br />
<br />
Ne že by mě to u Roba, jakožto známého přepalovače, překvapilo, ale přiznávám, potěší to, protože jdu přes něj a dostávám se tak na 10. místo. Skvělý.<br />
<br />
Přes krásné Černolické skály se dostávám na dohled od Cukráku. Je 15:45, světla je čím dál tím míň a za chvíli západ slunce. Sice je ještě vidět, ale raději si už teď někde dřepnu na pařez a připravím čelovku. Jak si tak sedím, otočím se, co to za mnou funí a ona to grupa 5ti běžců a jdou přeze mě. Kde se tu kurník vzali? Většina jsou z kratší 80 km trasy, ale stovkaři Honza Kotyk a Tomáš Kadlec (průběžně 4. v EKUT) mi radost nedělají a okamžitě mě donutí zvednout můj línej zadek. Ten 10. flek si musím udržet!<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTVd0CCU9O8x5XMefCEo5X0tCmHJMRT9DvQ-BwoW3w_Zuxiv4IyIrnQsa78OHPZLFc4Wof8aLlXQ-ph5KSSC6yKusteVjilwGDJ04O7Gzl5_JjFFHa6mXIvjaTBMoOHpXIjOYAGdyZ_4oT/s1600/P1130326.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgTVd0CCU9O8x5XMefCEo5X0tCmHJMRT9DvQ-BwoW3w_Zuxiv4IyIrnQsa78OHPZLFc4Wof8aLlXQ-ph5KSSC6yKusteVjilwGDJ04O7Gzl5_JjFFHa6mXIvjaTBMoOHpXIjOYAGdyZ_4oT/s640/P1130326.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cukrák na dohled</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Přes kluky se dostanu ještě v prvním stoupání a dál se držím svěžího tempa tří čerstvých osmdesátkařů, s kterými dobíhám až na poslední čipovku v Jílovišti. Do cíle už nějakých slabých 22km. To už nemá cenu se ani zdržovat nabízenou polívkou. Místo ní do sebe kopnu gel a zapiju ho točenou malinovkou. Hmmm, ta je tak dobrá, že si beru litřík i s sebou do flašky a běžím sám vstříc legendárnímu údolí Nazaret.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
V rámci Pražských stovek jsem to tu už párkrát běžel, takže mě drsnější terén a hlavně nespočetné skákání přes potok nijak nevyvádí z míry. Nicméně to nemění nic na to tom, že je to opravdu parádní úsek s bonusovou hrou: Bude na konci v botách sucho? ANO/NE. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Dnes se daří, <a href="https://goo.gl/6YueL4" target="_blank">HL60R</a> šajní na max svých 950lm, vše je krásně vidět, letím rychle přes všechny nástrahy Nazaretu a na konci končím onu hru úspěšně. V botách je sucho, takže se hned drápu do příšerně prudkého stoupání směrem na Cukrák. Nejdřív si ale po pár metrech označím na stromě kontrolu K30. Po dlouhé době se mi zase připomínají puchýře na patách, jak se chodidla v botách sunou do pat. Když se konečně vyškrábu tím brutálem až nahoru, vidím, že se proti mě někdo vrací. A on to Martin Jiskra. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Máš tu kontrolu?" ptá se</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Myslíš tu, která je dole úplně na začátku tohodle krpálu? Mám, tys jí neviděl?"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Ne" a rozebíhá se pro ní dolů</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Tak to mu fakt nezávidím. Na druhou stranu, nevyužij takto hozené rukavice. Najednou jsem už devátý! To si musím udržet. Před 2 lety jsem doběhl EKUT třetí a P100 devátý, kdyby se to podařilo i letos, kruh mé EKUT trilogie by se tak krásně uzavřel. Opřu se tedy do toho a běžím, co to dá. Dotahují se ke mě sice další čelovky, ale to Martin nebude, to budou ty osmdesátkaři. A taky že jo. Skvělý, řadím se za ně nechám se jimi táhnout v parádním tempu přes Zbraslav, most Závodu míru přes Vltavu až k Arcibiskupskému altánu nad Zbraslaví. Tam už na ně sice nestačím, ale stále je mám na dohled a to i ve stoupání na Šanci. Pohledem zpět z Šance na protilehlé klesání od altánu vidím blížící se světlo čelovky. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Martin! Už je mi v patách. Sakra!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
V klesání k Nickerleho vyhlídce se míjím s osmdesátkařema. Ptám se, jak je to ke kontrole ještě daleko, protože klesám už vyloženě s nechutí. Myslel jsem, že už žádné klesání nebude, ale to by nebyl Olaf, aby nám to ještě na posledních kilometrech závodu neosladil.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Jenže při stoupání zpět vidím, jak se rychle blíží další čelovka. To není možný! Jak to, že už je tady? To musel tu Šanci snad vyjet lanovkou, ne?! Ještě větší překvapení přichází, když se na začátku vracečky k Nickerleho vyhlídce míjíme. Není to totiž Martin Jiskra, ale Honza Kotyk. A vypadá hodně odhodlaně. Navíc prohodí něco o tom, že teď valí bomby, že už chce být v cíli. Chápu to jasně, jde po mě.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"A sakra!"</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Sbalím nohy na ramena, zapínám berana a zdrhám pryč, jak nejrychleji jen můžu.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
"Já chci svoje 9. místo! Nesmí mě už předběhnout!" řve mi beran v hlavě </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A zase, když o něco jde, tak to člověk i po 145 km dokáže rozbalit tak, jako by v nohách neměl nic. Najednou nevnímám ani únavu, ani puchýře na patách, ani kilometry v nohách a letím jak vítr. Postupně předběhnu všechny tři už roztahané osmdesátkaře přede mnou a mažu dál.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
K Olafošipkám a jeho reflexkám se přidávají další a další jiné reflexky očividně z nějakých jiných akcí či tras. Docela to mate, ale naštěstí si dobře pamatuji upozornění, že letos se půjde do Modřan jinak než v minulých ročnících a to přímo po nové zelené, tak se jí držím a pádím až k Modřanské rokli. Ta nová přístupová trasa se mi moc líbí, je rychlá, kratší a na závěr určitě příjemnější něž to dřívější nekonečné bludiště Olafošipek. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Vydrápu se posledním krpálem Modřanské rokle, naposledy mě zabolí sedřené paty, označím si poslední kontrolu K35 a mažu přes sídliště až ke škole, kde se naposled ohlížím za sebe. Dobrý. Nikdo za mnou.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
No a je tu cíl.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Nejlepší pocit za světě. Mám to za sebou. Nakonec 153 km a +5040m za 20h 50min. Navíc se dozvídám, že nejsem devátý, ale osmý, protože někdo z čela, kde se to dost mlelo, nedokončil.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBTuzVuOQ8dcaKa3p2s_GMNFHu6FQ4Kfqtvz-3YcLEjKaL96f2GuN_Sj0xSBFkzt19ZEFnamooSn8_qXbxXsm_jWxCwaDJ5eSYBb0d9bsrEhI6aFiYFhEr9fjNsvrVDb62ZhanqJ5ve2ax/s1600/15492530_1573769572638504_3391251671200852973_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjBTuzVuOQ8dcaKa3p2s_GMNFHu6FQ4Kfqtvz-3YcLEjKaL96f2GuN_Sj0xSBFkzt19ZEFnamooSn8_qXbxXsm_jWxCwaDJ5eSYBb0d9bsrEhI6aFiYFhEr9fjNsvrVDb62ZhanqJ5ve2ax/s640/15492530_1573769572638504_3391251671200852973_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vítězové EKUT 2016: (zleva) 1. Tomáš Štverák, 2. Jozef Harčarík, 3. já, 4. Tomáš Kadlec</td></tr>
</tbody></table>
Skvělý, povedlo se, jsem v top 10 s 8. místem a hlavně mám 3. místo v EKUT 2016 <span style="background-color: white; color: #1d2129; font-family: "helvetica" , "arial" , sans-serif; font-size: 14px;">(329km, +12700m)</span>. Moje EKUT trilogie se tím tak krásně uzavřela. V roce 2014 jsem byl třetí, loni 2015 první a letos 2016 zase třetí. Tímto s EKUTem končím, třikrát mi to už stačilo. Je to skvělá, ale fakt náročná magořina:). Příští rok půjdu pouze P100, kde mi bedýnka ještě chybí a já bych si jí moc přál. Loni chybělo pouhých 8 minut, tak třeba příští rok neunavený z EKUTu to konečně cinkne.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Díky Olafovi a všem členům jeho skvělého týmu za parádní a za mě naprosto bezchybný závod, Jožovi a Tomášovi a všem ostatním spoluběžcům z EKUTu i P100 za super společnost na trati.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Za podporu velké díky <a href="https://goo.gl/NFSZ7A" target="_blank">Trailpoint</a>u a <a href="https://goo.gl/6YueL4" target="_blank">Kronium</a>. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Užijte si hezký svátky a všem přeji úspěšný, šťastný Nový rok 2017! </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Na Ledopádech v únoru čau :)</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b><br /></b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<b>Odkazy</b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
</div>
<ul>
<li><a href="http://www.dalkovepochody.cz/ps.htm" target="_blank">Stránky závodu Pražská stovka</a></li>
<li><a href="http://2016.tonerman.cz/p7.html" target="_blank">Oficiální výsledky Pražská stovka 2016</a></li>
<li>Záznam z mého sporttestru Ambit 3 Peak: <a href="http://www.movescount.com/moves/move134231768" target="_blank">1.část</a>, <a href="http://www.movescount.com/moves/move134231748" target="_blank">2. část</a></li>
</ul>
<b>Související články</b><div>
<ul>
<li>(2014) <a href="http://beranyduc.blogspot.fr/2014/12/prazskou-stovkou-az-na-bednu-ekutu.html" target="_blank">Pražskou stovkou až na bednu EKUTu</a></li>
<li>(2015) <a href="http://beranyduc.blogspot.fr/2015/12/prazskou-stovkou-az-k-vitezstvi-v-ekutu.html" target="_blank">Pražskou stovkou až k vítězství v EKUTu</a></li>
</ul>
<ul>
</ul>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlC-CI7jmT7B3eGfUiR-PkzAY055ejeFWBDzU1Pp2dfL_nGrOm9t8jzBMr3GGxZNtKzhAaF_cUB0HR46jDbivUKptMfAyBpChugWug28uje5SoZu58luE2bgteEJGPVgQToPJRPtAcGtoi/s1600/P1130332.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="356" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhlC-CI7jmT7B3eGfUiR-PkzAY055ejeFWBDzU1Pp2dfL_nGrOm9t8jzBMr3GGxZNtKzhAaF_cUB0HR46jDbivUKptMfAyBpChugWug28uje5SoZu58luE2bgteEJGPVgQToPJRPtAcGtoi/s640/P1130332.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">P.S.: Nový boty neutahovat! A hlavně je před závodem nejdřív pořádně rozšlápnout... ;)</td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com5Spálené Poříčí, Česká republika49.613715199999987 13.60556919999999149.53140969999999 13.444207699999991 49.696020699999984 13.766930699999991tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-76143042448327007162016-12-06T16:38:00.000+01:002016-12-07T09:00:36.667+01:00Loučení 2016 (178km, +7700m) aneb neúspěšný hon na Kuře.<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
25.11.2016, Ústí nad Labem<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU9jwIhVjg6hLhZ8UFHitM7UKWLmah22z_jNXBdp61ZAFM-9xf9bzRqveqYuiilNu79FZ4rDnfzKzQQ5aP-LgiJQrDDv38t9UedmZjE7gyqb0CKSfqeFQjO-4TS7N2iF0MQbTi_W3G0QsL/s1600/Porta.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="470" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhU9jwIhVjg6hLhZ8UFHitM7UKWLmah22z_jNXBdp61ZAFM-9xf9bzRqveqYuiilNu79FZ4rDnfzKzQQ5aP-LgiJQrDDv38t9UedmZjE7gyqb0CKSfqeFQjO-4TS7N2iF0MQbTi_W3G0QsL/s640/Porta.jpg" /></a></div>
<br />
Závěr mé běžecké sezóny má už pár let jasný průběh: Extrémní Kombinace Ultra Trailu! Zkrátka EKUT. Stomílovka domácím Českým Středohořím následovaná 14 dní poté Pražskou stovkou. Ani letos tomu není jinak. Je prostě potřeba si dát před vánočními svátky pořádnou nakládačku, čék by si jinak toho kapra se salátem snad už ani pořádně nevychutnal.</div>
<br />
Loni se mi díky <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/11/podzimni-sklizen-na-louceni.html" target="_blank">vítězství v Loučení</a> a <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/12/prazskou-stovkou-az-k-vitezstvi-v-ekutu.html" target="_blank">4. místu na Pražský stovce</a> podařilo celý EKUT těsně vyhrát, ale letos obhájit bude asi o dost těžší. Letní tříměsíční výluka s ruplým kotníkem a kosmicky vzrůstající kondice beskydského nadzvukového kuřete Tomáše, mi do karet moc nehrají. No, uvidíme. Zadara mu to ale nedám. Na start Loučení a celého EKUTu se poprvé rozhodl postavit i Jožo Harčárik, s kterým jsme spolu loni vyhráli <a href="http://beranyduc.blogspot.com/2015/10/stovka-podkrkonosim-zrychleny-prulet.html" target="_blank">Podkrkonošku</a>, takže bude s kým bojovat. Snad mi v případě Loučení pomůže domácí prostředí včetně možnosti spát doma v Roudnici a né v tělocvičně v Ústí. Mám svojí postel rád.<br />
<br />
"Pííííí, píííí, píííí" vříská budík ve 3:00 ráno a já z ní musím vylézt.<br />
<br />
Rychlá snídaně. Oblíknout. Hop do auta, plyn na podlahu a vzhůru podél Labe až do Ústí. Ve 4:00 už stojím ve frontě v pionýráku na registraci. Na start do Levína resp. do Horní Vysoké nás odváží orgové dvěma busy. Chvíli po páté jsme na místě, všichni ready v 5:15 odstartovat. Je to tady, jdeme na to.<br />
<b><br />1. Etapa (53 km, +2 200 m) </b><br />
<div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMAm43nBSEI46lurGWhVTX32cWbP-dOf5f5WuserA5x9ICImQDqmywAEqDNPnB6saVIbzPGW_F2iDzSfO2Xqxon2vmK_1lfhB5EWXc7k5BcFuEg77jqkFbelN9iCfyOD-zgQ676_T1GgGq/s1600/1_mapa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="366" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhMAm43nBSEI46lurGWhVTX32cWbP-dOf5f5WuserA5x9ICImQDqmywAEqDNPnB6saVIbzPGW_F2iDzSfO2Xqxon2vmK_1lfhB5EWXc7k5BcFuEg77jqkFbelN9iCfyOD-zgQ676_T1GgGq/s640/1_mapa.jpg" width="640" /></a></div>
<br /></div>
<div>
<b><br /></b>
"3.., 2.., 1.., START!" odstartuje Olaf a všichni vyrážíme vpřed.<br />
<br />
Kuře se dere hned vpřed, já za ním a vedle mě Jožo. Sestavička, která se dala víc než očekávat. Na první kontrole u Mauzolea, ještě není umístěná kontrola. Jsme tu moc brzo. Chvíli jí hledáme, ale Kuře strašně chvátá a hned pokřikuje:<br />
<br />
"To je jedno, běžíme dál. Poďme, poďme!" a je v trapu.<br />
<br />
Alespoň vytáhnu mobil a Mauzoleum vyfotím. Já jsem taková poctivka. Foťák sebou ale dnes netáhnu, prté na ty muší váhy Joža s Tomem, je záhodné odpustit si každý zbytečný gram navíc. Nicméně hůlky, hůlky ty s sebou naštěstí mám.<br />
<br />
Kluci už funí v prudkém stoupání na Sedlo a já si krásně vyšlapuji a pomáhám si hůlkami. Zatím je v pohodě je stíhám. Jen houstnoucí mlha mi kazí na ně výhled. Nahoře je už tak hustá, že nemůžeme najít ani kontrolu.<br />
<br />
"Halóóóó, halóó, tady!" ozve se z mlhy kontrolor Petr Řehánků<br />
"Já nemůžu najít v té mlze vrchol, kam mám tu kontrolu umístit!" stěžuje si vysmátě, přestože je ani né 20 metrů od vrcholu.<br />
<br />
Označíme kontrolu a pokračujeme dál. Běžím první. Přestože to tu znám v mlze a padlém listí je to těžké. Je vidět tak na dva metry max. Nějak prokličkujeme hřeben, ale v následném klesání úplně seběhneme z cesty. Valíme to dolů přes šutry, větve, klády a listí prostě cestou necestou.<br />
<br />
"To v Beskydech nezašiješ!" ječí Tomáš a maže zhurta dolů vstříc neprostupné mlze.<br />
<br />
Směr držíme jen díky GPS, nakonec naběhneme na úpatí Sedla zpět na cestu a pokračujeme na Kalich a první občerstvovačku v Třebušíně. Následuje Trojhora, kopec na kterým jsem nikdy nebyl, přestože tady všude okolo často běhám. On je to od pohledu takovej malej nevinnej kopeček, že mi to ani nikdy nestálo za to k němu odbočit. Jaká chyba. Je parádní. Hřebínek jak v Tatrách a navíc další živá kontrola.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_mK3dVd9u8l5V1MXacO5G4dKFRgtmrEXUr7pbuDuejueYueyqEfDlifyg-BThvHLiSxGew6NEgpVtDFeO_4s_WpLlu7g0aieR4yG3ZOmf61w-q6nh3t5JtGrDCIXlvza0acmFojsh6Quv/s1600/Trojhora_hs.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_mK3dVd9u8l5V1MXacO5G4dKFRgtmrEXUr7pbuDuejueYueyqEfDlifyg-BThvHLiSxGew6NEgpVtDFeO_4s_WpLlu7g0aieR4yG3ZOmf61w-q6nh3t5JtGrDCIXlvza0acmFojsh6Quv/s640/Trojhora_hs.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Škrábání se na Trojhoru<br />
Foto: Honza Sedlák</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzj62g3A_w2xFNFONL6AdtR1im0QHyFEKIHiPX5X-Bn6rsnLk_Z0oT1qeTb9n7Ev6-Kumq1V5EQcuX6rgeSiunCo_3Vvcf6lX7bWpUhHKJ_3SVzOn4U4ubTx5sFP4plK76eX1xm8OY6trm/s1600/trojhora_ales_hs.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzj62g3A_w2xFNFONL6AdtR1im0QHyFEKIHiPX5X-Bn6rsnLk_Z0oT1qeTb9n7Ev6-Kumq1V5EQcuX6rgeSiunCo_3Vvcf6lX7bWpUhHKJ_3SVzOn4U4ubTx5sFP4plK76eX1xm8OY6trm/s400/trojhora_ales_hs.jpg" width="266" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Trošku jsem se zapotil.<br />
Trojhora<br />
Foto: Honza Sedlák</td></tr>
</tbody></table>
Pod Trojhorou už je vidět a tak vypínám čelovku. Na ranní etapu jsem si vzal oblíbený <a href="https://goo.gl/NlYQME" target="_blank">Fenix HL50</a>. Malá, ale výkonná čelovka, která nezabere žádné místo, když už není potřeba. Ideální na tréninky nebo ranní závody, které jsou po tmě jen pár hodin.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLkQvhytQTsFMr_-lI00z-K4DEh6dlqQo_GEXjMMk98PvvRGFQyCxHdrDHZab9IJvgYUhg3y3kuuBaIvIjARG5CPqapmdvV809igWeNJxgFlH9UIxeb19MmEGh0xDlx7Csyi0vn_ASe7-u/s1600/20161125_071251.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiLkQvhytQTsFMr_-lI00z-K4DEh6dlqQo_GEXjMMk98PvvRGFQyCxHdrDHZab9IJvgYUhg3y3kuuBaIvIjARG5CPqapmdvV809igWeNJxgFlH9UIxeb19MmEGh0xDlx7Csyi0vn_ASe7-u/s640/20161125_071251.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jožo na Trojhoře přemýšlí, kam se půjde ještě proběhnout.</td></tr>
</tbody></table>
Stoupáme na Dlouhý vrch. Snažím se kluků udržet, ale přes 20 km už máme v nohou a stále běžíme vše i kopce. A mě už dochází sil. Ztrácím je.<br />
<br />
"Na ty dva prcky ve stoupání prostě nemám!" stěžuji si Robovi na další čipovce v Mentaurově<br />
"Jak to? Vždyť tu si první?" odpovídá<br />
"Fakt? Aha, tak museli zakufrovat! Ha ha." směji se<br />
<br />
No jo výhoda místňáka, já ani nevytahoval rozpis. Nicméně kluci přibíhají ještě dřív než si stačím doplnit fofolu do flašky, takže vzhůru na Hradiště funíme zase spolu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEJktGgLfJH7NC3xliYJnchmBr2GIKFSF5HsT25z4-gJVz7KeyaqY_6Z-U8snrRKf-Aksrm7STqgTgqRTXWb6Gf-OtZoyh3z1ERUtkfVt_qq4fnzsX5ieT6pn7FIYS06Yh-MRvq22A6a9L/s1600/15202599_10207315313393796_5232284976534794668_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhEJktGgLfJH7NC3xliYJnchmBr2GIKFSF5HsT25z4-gJVz7KeyaqY_6Z-U8snrRKf-Aksrm7STqgTgqRTXWb6Gf-OtZoyh3z1ERUtkfVt_qq4fnzsX5ieT6pn7FIYS06Yh-MRvq22A6a9L/s640/15202599_10207315313393796_5232284976534794668_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jsem první, alespoň pár vteřinek! :)<br />
Mentaurov<br />
Foto: Robert Frohn</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEii6sxg2dTJwCEltgcuKVHbeB4wifM91vGiUmVAU5frzmqYdcytOZ8GbtKip2jQ5g-qj_GsDU1XkkWeZPvnLPBBDFs8HXAvf7QwuRGzCgpNtad0ajFPib7CrxeCt75ajNll2NKT8FCFnuN7/s1600/15203169_10207315312753780_5493401759342577865_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEii6sxg2dTJwCEltgcuKVHbeB4wifM91vGiUmVAU5frzmqYdcytOZ8GbtKip2jQ5g-qj_GsDU1XkkWeZPvnLPBBDFs8HXAvf7QwuRGzCgpNtad0ajFPib7CrxeCt75ajNll2NKT8FCFnuN7/s640/15203169_10207315312753780_5493401759342577865_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Děcka už mě doběhli, můžeme dál.<br />
Foto: Rober Frohn</td></tr>
</tbody></table>
"Jožo, ty si prostě největší king!!!" volám na Joža v seběhu z Hradiště, když vidím co provádí.<br />
<br />
Valí to z kopce a přitom normálně za běhu čůrá. Teda jako má to fakt vychytaný a očividně to nedělá prvně. Úplný profesionál. To čumím. Není se čemu divit, není čas na zdržování. Tempo je stále maximální, kdo se zpozdí a odpadne z naší trojce, už nemá šanci.<br />
<br />
Bohužel jsem to ale nakonec já. Po seběhu do Sebuzína přes Krkavčí skálu následuje dlouhé a příkré stoupání na Varhošť, nejtěžší na ranní trase. Snažím se kluků za každou cenu udržet, odrážím se ze všech sil holemi, ale stejně je mi to prd platné. Kluci, kteří mají oba snad o 20 kilo míň než já, stoupají do kopce s naprostou lehkostí a já jen koukám, jak se někde v půli stoupání mezera mezi námi dál a dál natahuje. Za chvíli jsou v trapu. Přesto se snažím rvát to nahoru co nejrychleji. Tajně doufám, že se budeme míjet alespoň na hoře na rozhledně. Tam už jsou ale dávno pryč. Dole na čipovce pod Varhoštěm už mají 5 minut náskok. Bééé.<br />
<br />
Rozebíhám se tedy už nadobro sám do posledních 15 kilometrů trasy. V podstatě zvlněná rovina a pak dlouhé klesání okolo Vysokého Ostrého, Střekova až do cíle do Ústí. Varhošť mě pěkně vyšťavil a nejde mi se rozeběhnout do takového tempa, které by bylo potřeba. Hodně tady ztrácím. Klesání do Ústí nádhernou pěšinkou nad Střekovem je pak už zase paráda a seběh si skvěle užívám. Zato z puchu ve Střekove, to se mi normálně regulérně zvedá kufr.<br />
<br />
"Tak to máš taky pod 6 hodin!" vítá me Olaf v cíli<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRnnQRDm7GwcESJInJbf3a5juWQXXwfMDlrNFRsSU8KR9RM5sag793wyRRFCGivstF8z5-HNwE-lhdNle-ekxVT0-Tmj1Qf6mMLZrgZ8hUHUGY1m9kAf_KMpFia7xPzd8d0lZqZvQ52Rjn/s1600/20161125_111705%25280%2529.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhRnnQRDm7GwcESJInJbf3a5juWQXXwfMDlrNFRsSU8KR9RM5sag793wyRRFCGivstF8z5-HNwE-lhdNle-ekxVT0-Tmj1Qf6mMLZrgZ8hUHUGY1m9kAf_KMpFia7xPzd8d0lZqZvQ52Rjn/s640/20161125_111705%25280%2529.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tak sem chtěl protáhnout děcka po Středohoří, ale nějak mi utekli.<br />
Výsledky 1. Etapy (53km, +2 200m):<br />
1. Tomáš Štverák (uprostřed) - 5:41:31<br />
2. Jožo Harčárik (vlevo) - 5:42:25<br />
3. <strike>Taťka</strike> Já - 5:58:06</td></tr>
</tbody></table>
Uff. Super. Mám to za sebou. 53km s +2200m za 5:58 slušný kvapík a 3. místo. Tomáš mi dal 17 a Jožo 16 minut. Jsem moc spokojený, bál jsem se, že to bude ještě víc. Registrace druhé etapy je až do deseti večer, takže mám cca 10 hodin na to, dát se zase do kupy.<br />
<br />
<h4>
<b>Pauza mezi etapami</b></h4>
<div>
<b><br /></b></div>
Posbírám si věci, diplom a šup domu do Roudnice. Oběd, horká vana, odoperování jednoho odchlíplého černého nehtu po <a href="http://beranyduc.blogspot.fr/2016/11/blk-168-km-5-800-proklate-dlouha.html" target="_blank">BLK</a> a ve dvě odpo už chrním v posteli. Zzzzzzz až skoro do sedmi do večera. Ale snad ani neusnu, jen odpočívám a lítám na záchod prté mě trápí průjem a asi i horečka z tý horký vany. Před odjezdem na start druhé etapy ještě oddávám oblíbenému vyšívání neb si na poslední chvíli všimnu, že mi v rozkroku prdly kompresní šortky od Compressportu. Zase. Nejen běhání je můj koníček, miluji i entlovací stehy, je to prostě děsně uklidňující. Hotovo, zašito a jedu.<br />
<br />
V deset večer jsem zpět v Ústí. Registrace, přesun na vlakáč a už nastupujeme všichni do vlaku směrem na Želenice u Bíliny, kde je start druhé etapy. V břiše se mi to porát mele a tak se ještě na poslední chvíli rozhodnu vylít z flašky ionťák a koupit si namísto něj kolu. Ta mě snad napraví. Ve vlaku při přelejvání koly do flašky kecám s Pavlem Kvasničkou. Koukám, má stejný elasťáky, stejnou blikací reflexní pásku, stejný rukavice. Když mu o tom řeknu, odvětí s úsměvem:<br />
<br />
"A to ještě nevíš všechno. Já jsem totiž taky beran a taky jsem se narodil 12. dubna. Jako ty." <br />
"No ty woe, tak to je dobrý! :)" nechápu, to jsou věci.<br />
<br />
Jsme na místě. Start je za pár minut ve 23:15.<br />
<br /></div>
<div>
<h4>
<b>2. Etapa (125 km, +5 500 m)</b></h4>
<div>
<b><br /></b></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtOIkKbQfuy7y-sLQbyVNypXjrEL1b4WuQKhFO3TsHa-RG5HKvG-XM2nX3HOwLtB6TIoYKIQf5oMy0RMlTp_h2AmGBkD3m0Hht-zbeNTV1e7ML4u2VHNoWwiRWEkRooKubkqdf-a7a-HR5/s1600/2_mapa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="366" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjtOIkKbQfuy7y-sLQbyVNypXjrEL1b4WuQKhFO3TsHa-RG5HKvG-XM2nX3HOwLtB6TIoYKIQf5oMy0RMlTp_h2AmGBkD3m0Hht-zbeNTV1e7ML4u2VHNoWwiRWEkRooKubkqdf-a7a-HR5/s640/2_mapa.jpg" width="640" /></a></div>
<b><br /></b>
<b><br /></b>"Start" zařve Olaf do noci a druhá etapa Loučení je odstartovaná.<br />
<br />
Hned po startu se cukneme od ostatních v naší kompletní ranní sestavě já, Tomáš, Jožo a ještě se k nám přidal mě neznámý kluk. Docela to drtí většinou s Tomem vpředu a tak je hned potřeba si v tom udělat jasno.<br />
<br />
"Hele, ty si ráno neběžel první etapu, viď?" ptám se ho<br />
"Ne neběžel, mě se nemusíte bát."<br />
"Ok, super" oddechnu si<br />
<br />
Tuhle část Středohoří okolo Bíliny vůbec neznám. Na Bořeni, třetím kopci na trase, jsem ještě nikdy nebyl, ale hodně jsem o něm slyšel. Je docela výživnej. Nicméně Tom letí nahoru jak tryskomyš nebo spíš tryskokuře a ani Jožo natož já jeho nástup na trhák nezachytneme. Než se vydrápeme na vrchol, kde na nás čeká Honza Sedlák s živou kontrolou, Tomáš už to dávno valí dolů. To je naposled co ho vidíme. Na první čipovce na 16. kilometru nám dává už 10 minut. No pěkný začátek.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhID32wa3zYPN4IxU3vzz3HXnmMSKOs21T73WnUi2BbJs3d6tXuwHKNXyV1me63TK5uuRFEde5JJ9l_spBUFBlFs50bT4YV3H547A2p2FFDH3qdCZNKYdZJYUn-Vt2VF11Q3yYD3ZRik52y/s1600/boren_ales_jozo_2_hs.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhID32wa3zYPN4IxU3vzz3HXnmMSKOs21T73WnUi2BbJs3d6tXuwHKNXyV1me63TK5uuRFEde5JJ9l_spBUFBlFs50bT4YV3H547A2p2FFDH3qdCZNKYdZJYUn-Vt2VF11Q3yYD3ZRik52y/s400/boren_ales_jozo_2_hs.jpg" width="267" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqh8j9GJDTmJZghthbYjGM2ewXQdSIzJonPRMUGjRv9w43vAaevnm1nyGzJEBJpDPw_diCY6IMbf7aJgnIb1U4cyBt0ZJI7eFH2bM6-mB9aUhGSFH5OzYJPCaTjZhwYMA-BnbLM3AO0a7h/s1600/boren_ales_jozo_hs.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiqh8j9GJDTmJZghthbYjGM2ewXQdSIzJonPRMUGjRv9w43vAaevnm1nyGzJEBJpDPw_diCY6IMbf7aJgnIb1U4cyBt0ZJI7eFH2bM6-mB9aUhGSFH5OzYJPCaTjZhwYMA-BnbLM3AO0a7h/s400/boren_ales_jozo_hs.jpg" width="267" /></a></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">Bořeň 539 m n.m.<br />Foto: Honza Sedlák</span></div>
<br />
V seběhu z Hradišťan, další mě neznámý kopec, se Jožom trhneme NeEkuťákovi a dál běžíme jen sami. Začíná se mi zase ozývat břicho a je mi jasný, že dneska to fakt nebude ono. Není mi špatně, ale ctím se strašně nafoukle a tlačí mě žaludek. Skočil bych si na velkou, ale nejde to. Přes Lipskou horu se dostáváme na Medvědí vrch, kde následuje sestup v těžkém nestabilním terénu. Nedá se v tom ani jít natož běžet. Poté co si v šutrech 2x ustelu dokonce vybalím na sestup i hole, což nedělám už od <a href="http://beranyduc.blogspot.fr/2014/05/100-miles-of-istria-aneb-nejdelsi.html" target="_blank">100Miles of Istria</a>, kde jsem si dal v seběhu s holemi 2x strašně hubu. Ale na toto se fakt hodí.<br />
<br />
"Tady to kolečko okolo Milešovky přes Velkou Jedli bylo i loni a byla to pohoda." uklidňuji Joža a hlavně sebe poté co opouštíme Robovu čipovku v Milešově.<br />
"Teď už to bude jednoduchý terén, loni jsem to měl oběhnuté kolem hoďky a něco."<br />
<br />
Pravda je, že jsem si tuhle část trasy moc nenastudoval resp. při studování nepřiblížil mapu tak, aby zjistil, že to jde letos <i>"trošičku" </i>jinak.<br />
<br />
"Ty woe, co to jééééé!? Tak to loni nebylo!"<br />
<br />
Zjišťuji svůj zásadní omyl v těžkém stoupání mimo jakoukoliv cestu kolmo na vrstevnice Milešovského Kloce. Černé "Olafošipky" od hl.orga Petra se pod svitem čelovek linou prudce a přímě snad až do hvězd nad námi. Na rozdíl od ranní etapy teď v noci je úplně jasno, mrazivo a po mlze ani památky.<br />
<br />
"Teď poběžíme rovně k Velké Jedly a pak už dolů do Černčic a na horu na Milešovku."<br />
<br />
Uklidňuji nás oba, když opouštíme Kloc, ale opět vedle jak ta Vysoká Jedle. Cesta nezahýbá vpravo na Černčice ale vlevo a prudce dolů. Když už jsme snad úplně dole. Zastavuji se.<br />
<br />
"Do pr...le. Nééé!"<br />
<br />
Z lesní cesty po které jsme seběhli míří vlastní značení vpravo zase kolmo na vrstevnice prudce nahoru mimo jakoukoliv cestu. Šutry, stromy, listí, větve, extrémně příkré stoupání až na vrchol Pařezu po vlastním zančení. Stoupání tak náročné, že po dlouhé době se mi v hlavě zase hodní myšlenky o smyslu tohoto počínání. <i>Proč to vlastně dělám? Mám to vůbec zapotřebí? </i>Dlouho se mi to už nestalo. Ale tak zase bude na co vzpomínat, až to přejde.<br />
<br />
Po zdolání Pařezu, následuje už jen menší zlo Zvon, kde se nám nedaří najít hned cestu, ale nejsme v to sami. Když už se vracíme ze Zvonu zpět na cestu, jde pro ti nám NeEkuťák.<br />
<br />
"Našli jste někde ten Zvon? Já ne, tak se vracím." ptá se.<br />
<br />
Poradíme mu s cestou ke kontrole a pádíme dál. Konečně doopravdy klesání až do Černčic. Následný výstup po, světe div se, <i>normální</i> turistické značce až na vrchol Milešovky je proti Klocům, Pařezům a Zvonům úplně zadarmo a opravdu odpočinkový.<br />
<br />
Vychutnání výborné zelňačky na vrcholu Milešovky nám pak už kazí jen fakt zjištění, že Tomáš už nám dává přes hodinu na frak. Na to, že jsme teprv na 45. km je to fakt nářez. Nevím jak Jožovi, ale mě to úplně sebere jakoukoliv chuť, se pokusit s tím ještě něco dělat.<br />
<br />
Během seběhu z Milešovky už svítání pokročí tak, že na Paškapole můžeme vypnout čelovky a za již denního svitu se pustit na Kletečnou. Na druhou etapu jsem si vzal testovací <a href="https://goo.gl/ciB4YW" target="_blank">Fenix HL60R</a> oproti <a href="https://goo.gl/NlYQME" target="_blank">HL50</a> je sice větší a těžší, ale výkon až 980lm a nekompromisní výdrž to v těžkém terénu a dlouhé noci plně vynahradí. Když si ji člověk na hlavě pomocí řemenů pořádně zafixuje a utáhne, ani o ni neví.<br />
<br />
Přesně v 9 ráno se s Jožem vydrápeme na vrchol Lovoše. Těsně předním se před námi napojuje na trasu Eliška, která jde letos jen krátkou denní trasu startující z Lovosic. My máme Lovošem půlku druhé etapy za sebou a tak vzhůru do druhé. Nejdřív se ale dáme trošku do kupy, doplníme pití, vdechnem párek a vydáme se pronásledovat Elišku, která už je dávno v trapu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjy-i2HRIfIJbHMZRi3nbvha7m5ong6Q62TuhHNVpHU38HzCnvcuO9-Hl9GF84yTQWxQlh0IOXvRB-GGc_DgDNH33Mfkhp0Yz-rxA5Tt5cQT6S5I2Trz5wjGTkP3CufiY0vtEgO6Xsg0Aiz/s1600/362685.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjy-i2HRIfIJbHMZRi3nbvha7m5ong6Q62TuhHNVpHU38HzCnvcuO9-Hl9GF84yTQWxQlh0IOXvRB-GGc_DgDNH33Mfkhp0Yz-rxA5Tt5cQT6S5I2Trz5wjGTkP3CufiY0vtEgO6Xsg0Aiz/s640/362685.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lovoš a čekání na párek aneb máme to na párku ;)<br />
Foto: Eliška Majorová</td></tr>
</tbody></table>
Seběh z Lovoše je parádní, zase nám to pěkně běží. Stejně tak úsek přes oblíbenou cestu na Portu Bohemicu zase vrátí dobrou náladu. S Jožem se krásně doplňujeme, každý chvíli drží vpředu tempo a postupujeme tak relativně bezbolestně vpřed.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiftcEGbtmeFJsMMZ897gbBuBAJZbMLMCHNhHMA_C7FwJ_AO5Ya2fGRJEVpIkbHSn9HADtpJvotb9YQbD5MNLjjjlEyHiKxTToTSc1yDux0FIprKSG7NkPpnokDUGXhXh7fXPxwLT91es1s/s1600/20161126_101535.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiftcEGbtmeFJsMMZ897gbBuBAJZbMLMCHNhHMA_C7FwJ_AO5Ya2fGRJEVpIkbHSn9HADtpJvotb9YQbD5MNLjjjlEyHiKxTToTSc1yDux0FIprKSG7NkPpnokDUGXhXh7fXPxwLT91es1s/s640/20161126_101535.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Porta Bohemica</td></tr>
</tbody></table>
Nicméně Elišku doženeme až na rozhledně Radejčín, kdy celou trasu míjíme čerstvé a ještě nezablácené účastníky denní trasy.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi670IBcsTMy9SrQ95kgliojrwMcCcrZ2iUv-lysdgAsS0qM8YqA-KLKVxS9HEnXjl5uoRE53XkOVjHAu1CqITc9lIaRDXXyDx8bBybAyFZt4WFbosl9iUYTv75c0MCYVQ0HmxdfpKyaE_W/s1600/radejcin_ivana_cahojova.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi670IBcsTMy9SrQ95kgliojrwMcCcrZ2iUv-lysdgAsS0qM8YqA-KLKVxS9HEnXjl5uoRE53XkOVjHAu1CqITc9lIaRDXXyDx8bBybAyFZt4WFbosl9iUYTv75c0MCYVQ0HmxdfpKyaE_W/s640/radejcin_ivana_cahojova.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vzhůru na rozhlednu Radejčín! Pojďte taky!<br />
Foto: Ivana Čahojová</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgc8U_rF0odTjujso6FNPOE5aIUGloq9Dyy841oDxEPhyb360n-1wUKjycK0P0Z_FKlA8R_Cgo1ETdSIEbBETilP3W14p0lbT9Q4_dO2bv_xTkN2C8kIfED8naiol2jpP1gqyzcdWwq1LG6/s1600/radejcin_nahore_ivana_cahojova.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgc8U_rF0odTjujso6FNPOE5aIUGloq9Dyy841oDxEPhyb360n-1wUKjycK0P0Z_FKlA8R_Cgo1ETdSIEbBETilP3W14p0lbT9Q4_dO2bv_xTkN2C8kIfED8naiol2jpP1gqyzcdWwq1LG6/s400/radejcin_nahore_ivana_cahojova.jpg" width="220" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Ivana Čahojová</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJ36lStpgBY8ZUJ1TGJHf2qzRvI94ynWupv9puJiolnsYWfCbcNTcEHY2L3cCslZQ_ZCfCXtJuHE5nHVfNfn6itRVpwjwBfFobIauHw7OPqsPAoS-vY7i_U7jmGQoqnu-khRqSsSD_gard/s1600/radejcin_dole_ivana_cahojova.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhJ36lStpgBY8ZUJ1TGJHf2qzRvI94ynWupv9puJiolnsYWfCbcNTcEHY2L3cCslZQ_ZCfCXtJuHE5nHVfNfn6itRVpwjwBfFobIauHw7OPqsPAoS-vY7i_U7jmGQoqnu-khRqSsSD_gard/s640/radejcin_dole_ivana_cahojova.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jožo běží první, on je tak malý, že ani není vidět. Já samozřejmě ano.<br />
Foto: Ivana Čahojová</td></tr>
</tbody></table>
V Dubičkách tradičně v restauraci U Svaté Barbory je další čipovka a občerstvovačka. Vývar je výborný, ale trávení i na něj protestuje. Mám úplně nafouklé břicho a pocit, že když to nepůjde normálně spodem, tak to snad za chvíli vyletí vrchem. Skočím si proto na wc, zkusit na to zatlačit, ale bez úspěchu. Takže břicho bolí dál.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUyWPhu_ZzS5BseWgmT5BBH74eCwKFt0KQ10EwLtjaYej6m9UHU_DcIRV6h9A_QfBqLN654yFgzX9cIcUJjOPLCa-PbSNPeQOeHjvHF9O6tIi8BINmBbe-7aEVFixyJti6fpTi2JRmoKYb/s1600/362694.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhUyWPhu_ZzS5BseWgmT5BBH74eCwKFt0KQ10EwLtjaYej6m9UHU_DcIRV6h9A_QfBqLN654yFgzX9cIcUJjOPLCa-PbSNPeQOeHjvHF9O6tIi8BINmBbe-7aEVFixyJti6fpTi2JRmoKYb/s640/362694.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Malej a velkej<br />
Dubičky<br />
Foto: Eliška Majorová</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGp5WADA-J3eeJEoJSIqzaJ7ISn36yxjNf7fOJ2HSe96f9F20oBmfrUlgZd6ynb4O3m1BLu8kNikW70MncfNiJseR3jccueXsqF7Q0JZ545KU7rRAHoHMYkMX1VfUIi4zk_ly3EbJjqz2Q/s1600/362696.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="442" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjGp5WADA-J3eeJEoJSIqzaJ7ISn36yxjNf7fOJ2HSe96f9F20oBmfrUlgZd6ynb4O3m1BLu8kNikW70MncfNiJseR3jccueXsqF7Q0JZ545KU7rRAHoHMYkMX1VfUIi4zk_ly3EbJjqz2Q/s640/362696.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Já už bych snad nejraději jen seděl.<br />
Mynářův kříž<br />
Foto: Eliška Majorová</td></tr>
</tbody></table>
Pokračujeme dál Eliška se s námi udrží ještě přes Mynářův kříž, ale v klesání od Moravanských vodopádů už nás nestíhá a s Jožem se trhneme. Následující úsek už je z předchozích ročníku notoricky známý a přitom stále parádní k proběhnutí. Naučnou stezku za Chvalovem, Pod Panenskou skalou až na konec Pohádkového lesa proletíme jako nic. Oproti tomu nepříjemné stoupání a pak těžce bahnité klesání ke skalním útvarům Milenci, jsem ještě neznal a klidně bych si to i odpustil.<br />
<br />
Na Soudném vrchu nás mile překvapí namísto samoobslužné kontroly, jenž je v rozpisu, Egonovo auto plné dobrot a hlavně dobrotivý Egon, který by nám nejradši rozdal všechno, co tam má.<br />
<br />
Bohužel mě břicho bolí už tak, že nemám na nic k jídlu ani pomyšlení. Jíst ale musím. Zkusím tedy alespoň banán a už je to tady. Jen do něj kousnu nakopne mě žaludek tak silně, že se málem pozvracím. Chvíli mi trvá než to rozdýchám. Zkusím pak ještě jablko a to testem chuťových pohárků naštěstí projde. Tak aspoň něco sním.<br />
<br />
Rozloučíme se s Egonem a sbíháme přes Větruši dolu do Ústí. Máme 100 kiláků za sebou a chybí nám ještě poslední dva kopce v rámci 25 km kolečka na pravé straně Labe, kam se dostaneme přes železniční most. Je čtvrt na čtyři odpoledne a je jasné, že za světla to celé už nestihneme.<br />
<br />
A tak to taky je. Na vrcholu Vysokého Ostrého už musíme nasadit čelovky. Než tak udělám ještě se přesvědčím kolik má <a href="https://goo.gl/ciB4YW">HL60R</a> šťávy. Blikáním červená bílá indikuje ještě 50% akumulátoru, tak to je pohoda, to můžu svítit i těmi výkonnějšími módy bez omezení protože do 2 max 3 hodin jsme doufám v cíli.<br />
<br />
Seběh Průčelskou roklí až dolů k Labi do Brné je jako vždy parádní, zato stoupání zpět nahoru do Němčí mě úplně rozseká. Ženu první v nouzovém módu<i> na berana </i>protože už to chci mít za sebou, v tom mě ale přepadne z rychlého tempa a studeného vzduchu kašel. Jak se rozkašlu, strašně mě to kopne od žaludku. Tak silně, že se málem zase pozvracím.<br />
<br />
"Čo je, čo je? Si v poriadku?" kontroluje mě zavěšeného v hůlkách Jožo.<br />
"Asi bych se... i poblil, kdybych věděl... jak na to.... už 20 let jsem to nedělal." odplivávám při přerušované odpovědi.<br />
<br />
Jj, je to tak, naposledy v 18ti na pomaturitním večírku 20 let nazpět. Stačilo k tomu 2 litry červeného vína na ex. Nicméně dnes to asi nedopadne, ikdyž by mi to v tomto stavu určitě pomohlo. Ale kde tak teď sehnat 2 litry vina. Nakonec to nějak to rozdýchám a pokračuji dál.<br />
<br />
Konečně to máme za sebou. Poslední stoupání za námi a jako odměna poslední občerstvovačka v Němčí.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNg4eyBNiuYyypPtOwBEjAeQOCfzKQ2dpVVWzMulx8eI1iCdmljRU4sloO1QxAvhrcr1he2Ey3y0QypPriC-OVloX55qJVF06usz8pnZzfPClKpw0ELdLYy_cRQ3Bleu-n-X_hhMgZTVvi/s1600/nemci_ales_jozo_2_hs.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="428" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgNg4eyBNiuYyypPtOwBEjAeQOCfzKQ2dpVVWzMulx8eI1iCdmljRU4sloO1QxAvhrcr1he2Ey3y0QypPriC-OVloX55qJVF06usz8pnZzfPClKpw0ELdLYy_cRQ3Bleu-n-X_hhMgZTVvi/s640/nemci_ales_jozo_2_hs.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zdrávi a svěží přicházíme do Němčí<br />
Foto: Honza Sedlák</td></tr>
</tbody></table>
Vojenská Vejtřaska (Praga V3S), oheň, teplý čaj a parta objetavých maskáčovců včele s Honzou Sedlákem je dokonalost sama. Dokonce se mi podaří do žaludku vpravit trochu teplého vývaru, který není odmítnut a příjemně v břiše hřeje. Člověk by tu nejraději krásně vytuhnul, ale ještě raději to chceme mít už s Jožom za sebou a tak zase valíme dál. Teď už je to jen z kopce až do Ústí.<br />
<br />
Seběhy jsou vždycky zadarmo, tak pouštíme tak rychle, jak jen nohy ještě dovolí. Po silnici a pak po táhlé dlouhé louce, kudy se běželo i loni, spadneme rychle dolů do Olšinek na Střekov a dobíháme ke starému mostu. Jožo mrkne na hodinky.<br />
<br />
"Keď to dáme za 6 minút do cieľa, budeme to mať celé pod 20 hodín. Poďme!"<br />
"Dobře." odpovídám spíš znechuceně, radost z toho fakt nemám.<br />
<br />
Jožo zařadí snad světelnou rychlost a já za ním vlaju jak na špagátu. Tak tak stíhám, ale málem mi bouchne pumpa. Za mostem přeletíme křižovatky cik cak mimo přechody, semafory úplně ignorujem a už dupeme do stoupání v Důlcech k pionýráku. To už vidím úplně rudě. Teprv těsně před pionýrákem zpomalíme, když už je jasné, že to stihneme. Jsme tu. Cíl! Já se z toho snad po.. zvracím.<br />
<br />
"Stihli jsme to pod dvacet?" ptáme se<br />
"Jo a ještě s rezervou. Máte to za 19:58." potvrzuje nám Olaf společné 2. místo. "Tak gratulace!"<br />
<br />
Potřeseme si rukou a přidá se i vítěz "Kuře" Tomáš, který je samozřejmě už vysprchovaný, vyvoněný, odpočatý a v dobré náladě. Nakonec nám dal na 125km a +5500m převýšení přes 2 hodiny výprask a nezbývá než mu opravdu, opravdu smeknout. Skvělý výkon Tome, klobouček!<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiJRUi2Ss5DaH4s5EA4HBGGqYKUMSb_1jQsIaN3YumMwRShajIsdF_3aZnN1cBSjMjsOxM8eQ4Q14uC9xxJ_vUHlNXIguXSGayDf5Ph3NExKDXaZjUif05Z7-Y9KM6DqVp2yItNxfYG3Ct/s1600/podium_EKUT.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhiJRUi2Ss5DaH4s5EA4HBGGqYKUMSb_1jQsIaN3YumMwRShajIsdF_3aZnN1cBSjMjsOxM8eQ4Q14uC9xxJ_vUHlNXIguXSGayDf5Ph3NExKDXaZjUif05Z7-Y9KM6DqVp2yItNxfYG3Ct/s640/podium_EKUT.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Váhově i velikostně jsme na tom v podstatě stejně ;)<br />
<span style="font-size: 12.8px;">Výsledky 2. Etapy (125km, +5 500m):</span><br />
<span style="font-size: 12.8px;">1. Tomáš Štverák (uprostřed) - 17:45:46</span><br />
<span style="font-size: 12.8px;">2. Jožo Harčárik (vlevo) a Já(vpravo) - 19:58:19</span><br />
Celkové pořadí za první dvě etapy EKUTu:<br />
1. Tomáš, 2. Jožo, 3. Já</td></tr>
</tbody></table>
Díky všem organizátorům v čele s Petrem Malým a Olafem za jako vždy nádherný a těžký závod přes krásné domácí České Středohoří. Díky moc Jožovi za skvělou společnost na trase a podporu v mých krizičkách. Do příště se naučím zvracet a bude to zase ok, uvidíš! ;).<br />
<br />
Díky <a href="https://goo.gl/ciB4YW">Kronium.cz</a> za zapůjčení skvělé čelovky <a href="https://goo.gl/ciB4YW">Fenix HL60R</a>.<br />
<br />
Na Pražské stovce, závěrečné etapě EKUTu, čau!<br />
<br />
<b>Odkazy</b><br />
<ul>
<li><a href="http://louceni.webnode.cz/" target="_blank">Stránky závodu Loučení s turistickým rokem</a></li>
<li>Oficiální výsledky <a href="http://2016.tonerman.cz/ltr17.html" target="_blank">první</a> a <a href="http://2016.tonerman.cz/ltr27.html" target="_blank">druhé etapy</a> Loučení 2016</li>
<li>Záznam <a href="http://www.movescount.com/moves/move132345737" target="_blank">první</a> a <a href="http://www.movescount.com/moves/move132529316" target="_blank">druhé etapy</a> z mého sporttestru Ambit 3 Peak </li>
</ul>
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com2Ústí nad Labem, Česká republika50.6611164 14.05314559999999350.5000334 13.730422099999993 50.822199399999995 14.375869099999994tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-15009270520937655772016-11-06T23:06:00.001+01:002016-11-07T17:51:57.610+01:00BLK (168km, +5800m) - Proklatě dlouhá stomílovka28. 10. 2016, Český Krumlov<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-znVwvwoVqeQ/WBe4JrCdy4I/AAAAAAAAP5c/FlJ8p8raANEGZZPaFAndCmdqXIiCcwopwCPcB/s1600/P1130257.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="470" src="https://1.bp.blogspot.com/-znVwvwoVqeQ/WBe4JrCdy4I/AAAAAAAAP5c/FlJ8p8raANEGZZPaFAndCmdqXIiCcwopwCPcB/s640/P1130257.JPG" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Rozhledna na Sedle</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
"To snad není možný! No ten Jarda se fakt asi úplně zbláznil! Jak může někdo naplánovat start závodu na jedenáctou hodinu v pátek dopoledne?" rozčiluji se nad propozicemi BLKáčka (<b>B</b>oubín-<b>L</b>ibín-<b>K</b>leť) asi 14 dní před startem. To že je to v pátek 28. října mi ale vůbec nedocvakne.<br />
<br />
Bych si musel vzít dovolenou a tu mi teď ani náhodou nedaj. To je škoda, tak nic. O účasti na BLKáčku jsem už dva roky uvažoval, ale nikdy mi to nakonec nevyšlo. Letos, díky ruplému kotníku, se mi celá letošní termínovka úplně rozpadla a tak teď, když už mi to zase trochu běhá, by to i šlo. Jenže ten start v pátek já prostě nedám, takže celý BLKčko házím za hlavu.<br />
<br />
Nicméně 2 dny před startem, to dojde konečně i mému předlouhému vedení a já s velkým překvapením zjišťuji, že 28. října je vlastně státní svátek. A ha. No to jsem ostuda. Ještě ten večer se tedy na poslední chvíli registruju. Druhý den ve čtvrtek po práci posbírám do auta další pražský ultráky a razíme vzhůru do Českého Krumlova.<br />
<br />
Po příjezdu do Krumlova do školy TGM, kde máme v tělocvičně azyl, razíme všichni do hospody na večeři a na to obligátní "jedno" že jo. To se ale samozřejmě protáhne. Jedno rozhodně není jen jedno a tak se ke spaní dostávám až kolem jedné ráno. Ideální příprava před 100 mílovkou. Ještě k tomu se spát rozhodnu nakonec raději v autě, protože v tělocvičně se hlasitě chrápe a přitom já prostě neusnu. V noci mi je chvilkami zima, ale ok vyspím se docela dobře. Dokonce i zaspím, takže ráno mám co dělat, abych se za necelou 3/4 hodinu připravil na závod, přeparkoval auto a dostal se k busu, co nás odveze na start do Hrádku u Sušice.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-Kj1ZG085P6s/WBe37Q0x6lI/AAAAAAAAP6s/g493nBXphDMC24AWIhgD7YUP9eqwEWuZACPcB/s1600/P1130249.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-Kj1ZG085P6s/WBe37Q0x6lI/AAAAAAAAP6s/g493nBXphDMC24AWIhgD7YUP9eqwEWuZACPcB/s640/P1130249.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">42 statečných</td></tr>
</tbody></table>
Cesta busem trvá skoro dvě hoďky, tak se aspoň v klídku nasnídám a podělím se s Tomášem. Hlavní org Jarda Koptiš spolu s Olafem nám před startem ještě upřesní pár organizačních věcí a jdeme na to. Na start se postavilo 42 statečných a čeká nás dlouhých 100 mil (168 km) Pošumavím s převýšením kolem +5 800 m.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv2TfA-qOX2QfYHgzKhLPGDyCFWQtEG9h2hjQMKtCDu0KklOTzUnmFy4Z-VpMMRm24AEomYKCOJO7Pwi48WlbuOkj1ulxJdakOJ0Cm1NyhGVSDkTDxnTYtMFMCq0RN73mqOLQ0qi-7-Iex/s1600/Mapa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="394" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhv2TfA-qOX2QfYHgzKhLPGDyCFWQtEG9h2hjQMKtCDu0KklOTzUnmFy4Z-VpMMRm24AEomYKCOJO7Pwi48WlbuOkj1ulxJdakOJ0Cm1NyhGVSDkTDxnTYtMFMCq0RN73mqOLQ0qi-7-Iex/s640/Mapa.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
"START!"<br />
<br />
Po startu se po pár stovkách metrů oddělujeme ve skupince spolu s Patrikem Hrotkem a Jurajem Calajem. Před námi je pouze Martin Hlaváč, který se to rozhodl jako vždycky na začátek pěkně napálit. Nebo přepálit?<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhF06lvTiHnRX4kLBybd-C8yPyTCWU6F4rcQTOLI5NT2Mu58EguVNK2WwxGlM8mIYpTDAEgshYk-UhyE2vP4hGSr03K1PLngNbXhoqEWzjwEnK53QuYB0NUT6yxhW_kq4HSGbO_l7kcfJ5Z/s1600/14939506_1529439080403273_1928908968385923751_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="426" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhF06lvTiHnRX4kLBybd-C8yPyTCWU6F4rcQTOLI5NT2Mu58EguVNK2WwxGlM8mIYpTDAEgshYk-UhyE2vP4hGSr03K1PLngNbXhoqEWzjwEnK53QuYB0NUT6yxhW_kq4HSGbO_l7kcfJ5Z/s640/14939506_1529439080403273_1928908968385923751_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Filip Smetana<br />
Na začátku alespoň pár desítek metrů zlehka.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-m-RynjskIdU/WBe4EU3WX2I/AAAAAAAAP6s/gg62Ej4mLVsFEHk_enINJRVlekr63Q0DQCPcB/s1600/P1130254.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-m-RynjskIdU/WBe4EU3WX2I/AAAAAAAAP6s/gg62Ej4mLVsFEHk_enINJRVlekr63Q0DQCPcB/s640/P1130254.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Juraj na prvním vrcholu Svatobor</td></tr>
</tbody></table>
Paťo s Jurom se taky nešetří. Na Rozhlednu Svatobor dorážíme ještě spolu. V klesání spolu trošku zakufrujeme, proběhneme Sušici a dál po vystoupání na Žiškův vrch, mi už nestíhají plíce a nechám kluky se trochu trhnout. Na hradu Kašperku jsou dokonce dřív, než tam Jarda vůbec stačí dát kontrolu s lepítkama. Já tam dobíhám, akorát když jí tam připevňuje. Na první občerstvovačce v Kašperských horách, kterou drží Olaf, mají kluci náskok už 5 minut a Martin H. dokonce 13 minut.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-pFLS_veVkec/WBe4MxgijqI/AAAAAAAAP6s/pP_BBvwQhqQIcStGqVdcPH2Dw5f31dg-ACPcB/s1600/P1130259.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-pFLS_veVkec/WBe4MxgijqI/AAAAAAAAP6s/pP_BBvwQhqQIcStGqVdcPH2Dw5f31dg-ACPcB/s640/P1130259.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hrad Kašperk</td></tr>
</tbody></table>
Kopnu do sebe naředěnou polívku a valím dál. Ale nějak mi to nejde, normálně mám po 22 kilometrech krize, jako kdybych už běžel 122 km. Nedokážu uběhnout v kuse ani kilák, musím si vždycky alespoň na chvilku někde dřepnout na pařez a vydýchat se. Navíc mě zase začínají bolet třísla, spodek břicha a pánevní dno. Stejně jako na 100 z Dubče do Dubče, nevím co to je, ale bolí to vždycky jako čert. Asi mi nějak ochably břišáky, jak jsem přes léto neběhal nebo fakt nevím. Každopádně na Dubči to po cca 50 km přestalo, tak tady snad taky.<br />
<br />
Na vracečce k rozhledně na Javorníku potkávám kluky, jak už běží zpět. Běží s nima i Martin, takže už ho docvakli. Vyběhnu na Javorník, koupím si vodu, která už mi docházela a letím dolu. Tam kde jsem se míjel s kluky kouknu na hodinky a vidím, že rozdíl je jen 10 minut. Myslel jsem, že to bude o hodně víc, když jsem tak krizičkoval. Nálada je tím hned lepší, takže se s chutí rozebíhám dál.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://3.bp.blogspot.com/-jzzhp99MgK4/WBe4Onu0KTI/AAAAAAAAP6s/W3W4nxQY1Hg8a79Rm0i-JkaODMPHwRXrwCPcB/s1600/P1130260.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-jzzhp99MgK4/WBe4Onu0KTI/AAAAAAAAP6s/W3W4nxQY1Hg8a79Rm0i-JkaODMPHwRXrwCPcB/s640/P1130260.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Probíhám Churáňov a blížim se k další občerstvovačce na 52. kilometru na Zadově. Už se těším na něco k jídlu. Doběhnu tam a kdo tu nesedí. Martin.<br />
<br />
"No kde jsi? Tady na tebe čekám takovou dobu." vítá mě s úsměvem<br />
<br />
Dál běžíme spolu, ale nejdřív se pořádně nacpu. Občerstvovačka je tu, ač pouze venku ve stanu, parádní. Horký čaj teče proudem, ale tu kosu co tu budou mít v blížící se noci, jim fakt nezávidím. Už se začíná pomaličku stmívat. Nasazuji tedy rovnou i čelovku, abych jí pak nemusel po tmě lovit ve vestě. Dostal jsem možnost otestovat nový kousek od oblíbeného Fénixu, novou dobíjecí a nerozbitou <a href="https://goo.gl/ZM9fae" target="_blank">HL60R</a>, která disponuje výkonem až 950 lumenů. Už se těším, až si s ní na tu noc pořádně posvítím.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-74RKEiKl6AI/WBe4Qa7JPlI/AAAAAAAAP6s/iUrtEt9O-KYotWOprmYtskodlw0MERK7wCPcB/s1600/P1130262.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-74RKEiKl6AI/WBe4Qa7JPlI/AAAAAAAAP6s/iUrtEt9O-KYotWOprmYtskodlw0MERK7wCPcB/s640/P1130262.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Západ slunce nad Pláněmi</td></tr>
</tbody></table>
"Hele.." ptám se při společném běhu Martina "...kdy má být další kontrola?"<br />
"No jo kontroly. Mrknu na to." odpovídá.<br />
"A kurva. K12 Pláně. Tam už jsme ale dávno byli."<br />
<br />
Běžet spolu je fajn, ale místo kecání by to chtělo občas hlídat i ty kontroly. Takže otočka na podpatku a zpět 1,5km na Pláně a zase zpět. Krásnej 3 km kufr. Bohužel dnes v noci rozhodně né poslední ani nejdelší. To ještě přijde.<br />
<br />
Na 70. km v Kublově Huti je další občerstvovačka v hospodě. Těším se na plnou nádrž Kofoly a polívku.<br />
<br />
"Brý den, dal bych si jeden litr kofoly a polívku do půllitru od piva 1:1 se studenou vodou."<br />
<br />
Objednávám si a pinglice na mě čučí jak na blázna. Nakonec si to musí i napsat, prté to nemůže nějak pobrat.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-7IJqYfOTNPw/WBe4UDONkJI/AAAAAAAAP6s/oowBpPR5vcQkSy0t0N079Lgy66Mbn49sgCPcB/s1600/P1130264.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-7IJqYfOTNPw/WBe4UDONkJI/AAAAAAAAP6s/oowBpPR5vcQkSy0t0N079Lgy66Mbn49sgCPcB/s640/P1130264.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tuplák Kofoly? Může být :)</td></tr>
</tbody></table>
Martin si dává ještě kafe a čaj, ale já vyrážím napřed, protože mě trochu rozhodil náskok vedoucích klukům Paťa a Jury, kteří nám už dávají prý celou hodinu. Taky na mě jde volání divočiny. Pořebuju na velkou. Martin mě dožene, až někde zasednu v houští.<br />
<br />
Jenže jak vylezu z vyhřáté hospody, venku je mi taková kosa, že na velkou nemám ani pomyšlení a radši mažu ve svižném tempu nahoru na Boubín, abych se zahřál. Čelovka šajní jak dálkáče, paráda, ale někde od půlky stoupání se zanořím do mlhy a to je nic moc. Přepnu na nižší z 5ti módů a docela to jde. Z rozhledy je vidět v mlze velký prd, tak si nalepím kontrolní lepítko a mažu dál dolů. Na druhý straně kopce mlha není, tak to můžu dolů pěkně pustit a... a hned zakufruju. Kurnik.<br />
<br />
V itineráři je nějaká nesrovnalost mezi popisem trasy, realitou (barvy neodpovídají) a tím co ukazuje GPS. Než se z toho vymotám a vrátím se zpět na trasu, proti mě se blíží Martin. On to tu zná, tak to má snadný, běžím dál raději zase s ním. Jenže jak se mě snažil dohnat, tak na něj asi z toho přišla krize a na dalším odpočívadle sedá, aby počkal až ho doběhnou plíce. Sednu taky asi na minutku, dotáhnu botky, ale pak raději běžím dál sám. Já bych zatuhl, když se zastavím.<br />
<br />
Na železniční stanici v Zátoni si označím další kontrolu a vydávám se na další vrchol. Na Bobíka. To je teda krutý jméno pro kopec. Bobík. Stoupání jde po nekonečné, úzké a strmé asfaltce. Martin mě ještě předtím upozorňoval, že tam bude vracečka cca 1 kilometr. Už jsem na rozcestí a vidím to GPSce v hodinkách. Dvě čáry zahýbají vpravo a jedna vlevo, tou budu pokračovat až se sem vrátím, takže teď doprava na vracečku a odbočuji. Poměrně prudce to klesá, což je mi trošku divný, ale asi tu je ještě nějaký sedýlko a pak se bude zase stoupat. No klesá to ale pořád dál. Všude je mlha a mám co dělat abych neseběhl z červené. Stále to klesá a už je mi to fakt hodně divný. Ale odbočil jsem dobře, to jsem si jistý. Vybíhám z lesa na louku a pode mnou je nějaká ves.<br />
<br />
"Aha tak Bobík není kopec, ale nějaká vesnice." vyhodnocuji "logicky" situaci.<br />
<br />
Doběhnu k turistickému ukazateli, mířící směrem na tu ves a tam se píše... <i>Volary 1,5 km</i>. To není možný, vytahuji mapu z itineráře a tuším průser. A už to vidím.<br />
<br />
"Kurvááááá! Do prdele!" nadávám do tmy a vztekám se jak nikdy.<br />
<br />
K Bobíkovi se mělo odbočit vlevo, takže jsem ho vynechal. Kurva. Se řekne Bobík, ale on má 1264 metrů a je to druhý nejvyšší vrchol na trase. No nic. Otáčím se. Při pohledu na ukazatel z druhé strany si přečtu <i>Bobík vrchol 5,5 km, </i>polknu, vybíhám zpět a loučím se s dosavadním 3. místem. Kousek dál k mému údivu cesta končí u někoho na zahradě. To snad ne, já odbočil i tady blbě. Do prd... Otočím se a zase zpět, teď už dobře stoupám dál na Bobíka. Po pár km se proti mě řítí první čelovky, ale je jich nějak hodně, to už budou asi stovkaři, kteří se napojili na naší trasu 100 mílovky.<br />
<br />
"Kam jdeš? Proč se vracíš?" ptají se všichni<br />
"Protože jsem vůl a chybí mi Bobík."<br />
<br />
Jsem zase zpátky v husté mlze a po chvilce zjišťuji, že jsem někde ztratil červenou. Je vidět tak na 2 metry max a tak koukám, že to co jsem si myslel, že je cesta po červený není ani cesta, prostě jdu někde mezi stromy. Snažím se najít cestu zpět, ale nikde není. Mlha debilní. Zapínám Mapy.cz v mobilu, ale tam, kde GPS ukazuje, že má být červená nic není. Všiml jsem si toho i při seběhu, že ta červená vedla úplně jinudy než je v GSP. Jsem úplně zoufalej, pobíhám tu několikrát sem a tam až se nakonec rozhodnu jít prostě přímo nahoru na Bobíka cestou necestou. Není to ale žádá výhra. Všude kameny, skály, popadané stromy, hodně obcházení a ztrácení drahocenného času. Nakonec se ale někam vydrápu a dokonce se napojuji zpět na zatracenou červenou. Ženu dál nahoru až na Bobíka a ve společnosti dalších a dalších stovkařů si konečně do výkazu razítkem označuji chybějící vrchol Bobík. Myslím, že tenhle kopec s debilním jménem budu už nadosmrti proklínat.<br />
<br />
A teď zpět dolů. A fofrem. Běžím nejdřív za stovkařema, ale nějak se s tím moc crcaj, tak je předběhnu a letím dolu sám. Aspoň že se mi běží opravdu skvěle, dokonce bych řekl, čím dál tím líp. Dobíhám zpět k ukazateli, kde jsem se otáčel. Koukám na hodinky. Kufírek měl něco přes 12,5km a trval mi skoro 2 hoďky. Super. Tak to už mám dneska hodně přes 15 km kufru. Super.<br />
<br />
Těsně před Volary dobíhám Honzu Blažka, který jde taky 100 mílovku. Prý je momentálně 7., takže jsem z 3. místa spadl až na osmé. Super. A aby toho nebylo málo začíná dost slušně chcát. Taky super.<br />
<br />
Do Volar tak dorážím kolem 3 ráno. V místní hasičárně je další občerstvovačka. Pro mílaře je to cca půlka tratě a čekají nás tu i drop bagy. Tak si aspoň vezmu nepromokavou bundu do deště. Uvnitř je dost nacpáno. K mému překvapení je tu ještě i hodně mílařu a dokonce i Martin Hlaváč, který si tu spojeně chrní na gauči. Jsem z toho Bobíka celkem zničenej a promočenej. Musím se dát do kupy. Kopu do sebe snad 5 horkých čajů a láduju se jídem. Vším co tu je. Převlíknu se do teplejší ovce z drop bagu, ale bundu si nakonec neberu, dosavadní šuska bude stačit. Všichni mílaři jsou už dávno pryč a tak se je pomalu vydávám stíhat. Martin se mezitím průběžně budí, sosá pivko a zase usíná. Tak ho tu nechám a vybíhám sám stíhat mílaře přede mnou, aby to nebyla ve finále taková ostuda.<br />
<br />
Než se dostanu pod Libín, dva už jsem předběhl. Běží se mi úplně skvěle, vůbec nic mě už nebolí ani ty třísla a spodní břišáky. Podle všeho jsem teď na 5. místě a někde přede mnou jsou dva mílaři, co běží celou dobu spolu a jeden z nich má psa. Ve stoupání na Libín je zase mlha, že by se dala krájet a já zase ztrácím červenou značku. Už mě to ani nerozčiluje. Ale naštěstí nejsem sám, stejný problém má i párek stovkařů. Nicméně ani ve třech se nám v mlze nedaří značku najít a tak prostě jdeme stále nahoru zase cestou necestou. Nakonec těsně před vrcholem najdeme značku i vrchol samotný a můžeme se pustit z kopce na další občerstvovačku v Sedýlce na 110. kilometru.<br />
<br />
K mému překvapení tu sedí i ti mílaři se psem. Super. Když půjdu před ně budu zase zpět na 3. místě. Nikam ale nespěchám, stíhačka mě stála dost sil a teď, když už jsem s nimi v kontaktu, není kam spěchat. Můžu si trochu odfrknout.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-uwLixHW8Yz0/WBe4YYNPIBI/AAAAAAAAP6s/bKo_xChyyKQ6_LTfLxrRzHJT7fxZ77sHACPcB/s1600/P1130267.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-uwLixHW8Yz0/WBe4YYNPIBI/AAAAAAAAP6s/bKo_xChyyKQ6_LTfLxrRzHJT7fxZ77sHACPcB/s640/P1130267.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Občersvovačka Sedýlko. </td></tr>
</tbody></table>
"Kdy tu byli první mílaři?" ptám se orgů ze zajímavosti, jak si vede Paťo s Jurom.<br />
"Ty tu byli už před 3 hodinami." dozvídám se<br />
<br />
No ty woe. To mi tím mým kufrování pěkně cukli. Radši se zvedám a vyrážím dál. Nejdřív sám, ale protože zase někde ztratím cestu a potřebuju si utáhnout boty, dobíhají mě kluci se psem. Je tu nějaký stoupání, tak vytahuju moje z-pole hůlky Leki. Standardním škubnutím chci napnut vnitřní lanko a složit je, ale jak šubnu z jedné hole mi upadne spodní díl.<br />
<br />
"Co to kurnik, je?"<br />
<br />
Ale ne. U spodního dílu se uvolnila pojistka držící lanko a celá tím škubnutím zajela do druhého dílu, kde se zasekla. Snažím se uvolnit pojistku v druhém díle, abych to vysvobodil, ale nejde to. Závit je zaseknutý a ani se nehne. Napadne mě to povolit zuby. Hodně blbej nápad. Skousnu umělohmotnou pojistku, pootočím hůlkou a...<br />
<br />
... odštípne se mi kus zubu o železnou objímku karbonu. Super. Dneska fakt boduju! Do pr..le. V pondělí abych šel k zubaři.<br />
<br />
Prdím na hůlky, složím je, doženu kluky a běžím s nimi. V klesání jdu i před ně a chci se trhnout, což se mi daří jen na půl. Borec se psem se drží a tak běžíme snad 10 kiláků spolu, než se trhnu definitivně i jemu. Konečně svítá, konečně taky přestává pršet a mě v hlavě zní píseň od Wabiho Daňka <i>Rosa na kolejích.</i><br />
<br />
<i></i>Hlavně ten začátek:<br />
<br />
<i>Tak jako jazyk stále naráží na vylomený zub, ....</i><br />
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
a refrén <i> </i></div>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
<i>Je ránóó, je rááánóóóó ...</i></div>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
Jak trefné.</div>
<div>
<i><br /></i></div>
<div>
Na další občerstvovačce v Ktiši mě víc než jídlo a pití zajímá, jak si opravit před výstupem na Kleť tu blbou hůlku. Bohužel to nejde povolit ani půjčenými kombinačkami, takže to po 15 minutách pokusů vzdávám. Hůlku tu nechávám a dál jdu jen s jednou. Ještě než odejdu dozvídám se, že první Paťo s Jurom, tu byli před 2,5 hodinami. Takže už jsem je už o půl hoďky stáhl. Super, tak aspoň něco se daří.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-iWsqi0AM5qA/WBe4bGmx7OI/AAAAAAAAP6s/wDU901Fs7OU_R8mHYDbv9FT1u8RieOqQQCPcB/s1600/P1130268.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-iWsqi0AM5qA/WBe4bGmx7OI/AAAAAAAAP6s/wDU901Fs7OU_R8mHYDbv9FT1u8RieOqQQCPcB/s640/P1130268.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ktiš nebo někde pod ní.</td></tr>
</tbody></table>
Na Kleti jsem coby dup. Bylo to mírné, ale táhlé stoupání a tak mi hůlky ani nechyběly. Dolu se má klesat po neznačené cestě přímo pod lanovkou. Nevím kudy se na to napojit, tak mi cestu ukáže jeden probíhající padesátkař. Díky. Klesání dolů je pak pro mě úplně nejzábavnější klesání na trase. Těžký technický kamenitý seběh přímo střemhlav dolů. Pouštím to naplno. Adrenalin cáká po kýblech a stoupající lidi v protisměru se nestačí divit a uhýbat. Jen kroutí hlavou. Skvělý úsek.<br />
<br />
Poslední občerstvovačka v Holubově na 150. kilometru (pro mě už skoro 170. kilometr). Do cíle zbývá posledních cca 18 km. Kluky na 1. místě jsem stáhl o další půl hodinu, takže jsou "jen" 2h přede mnou. Asi už budou někde u cíle. Jsem spokojený. Těch 18 km nějak v pohodě doklušu a ze smolného propadu ze 3. na 8. místo už to pravděpodobně klapne zpět na tom 3. místě, což vzhledem k těm strašným kufrům a všemu je skvělý. Takhle si tak lebedím v myšlenkách, když tom se otevřou dveře a...<br />
<br />
"Cau Aleši, týý jo, tak jsem tě konečně dohnal!" a následuje typický široký úsměv Martina Hlaváče.<br />
<br />
Koukám na něj jak na zjevení. Úplně mi rozsypal můj vysněný a očividně chatrný domeček z karet. Ve Volarech se prý vyspal skoro 2,5 h, zatím co já si dával po druhé výstup na Bobíka, pak se vydal všechny postupně stíhat, je domácí, nebloudí, zná to tu. No a teď je tady.<br />
<br />
Ach jo. Proč musím mít vždycky tyhle krvavé závěry. Čék si myslí, že už to má v kapse a ono to bude zase ještě bolet. Žádná pohoda na závěr se nekoná. Ještě než Martin dosedne do židle, se já už zvedám a jdu. To 3. místo prostě musím udržet. Při představě, že po 170 km ještě poběžím skoro půlmaraton, ztěžka polknu, zapnu v hlavě berana na nejvyšší stupeň bezohlednosti vůči sobě a prostě běžím a běžím.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-b2NP4e6_V0I/WBe4gXBmLWI/AAAAAAAAP6s/O5e9Zu94-rg58u3Ap14tJur1wVFocRqsQCPcB/s1600/P1130272.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-b2NP4e6_V0I/WBe4gXBmLWI/AAAAAAAAP6s/O5e9Zu94-rg58u3Ap14tJur1wVFocRqsQCPcB/s640/P1130272.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ten posed to je "rozhledna" Granátník, málem jsem ho minul.</td></tr>
</tbody></table>
Dívčí Kámen, Zlatá koruna, vše víceméně spíš po asfaltu, poslední kopec rozhledna Granátník a klesání do Krumlova. Bežím vše, co alespoň trochu jde a neustále se ohlížím, jestli za mnou není Martin. Není. Naposledy se ohlídnu ještě těsně před školou T.G.M. v Krumlově. Teprve až když chytnu za kliku, otevřu dveře a slyším potlesk a uvítaní od přítomných v čele s hl. orgem Jardou, uvěřím tomu, že to těžce vydřený 3. místo opravdu klaplo.<br />
<br />
Jsem konečně v cíli. Stopky se zastavují v čase 27 hodin a 44 minut. Namísto 168 km a +5 800 m mám podle Ambitu natočeno se všemi kufry a blouděním 188 km a +6 400 m. Škoda ještě 12 km a mohla to být pěkná dvoustovka. Paťo s Jurom spolu s přehledem vyhráli. Velká gratulace. Mě ale moc těší fakt, že jsem nakonec jejich náskok stáhl ještě o další půlhoďku, takže z krutých 3 h na konečných cca 1,5 hodiny. Což už není tak strašný. Škoda toho Bobíka. Martin Hlaváč doráží na skvělém 4. místě cca 25 minut po mě.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-BY6S30E5GD0/WBe4kX4YwlI/AAAAAAAAP6s/-iCL8zXhXbgXqd8ok19EWuvpFqICkLn2QCPcB/s1600/P1130274.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-BY6S30E5GD0/WBe4kX4YwlI/AAAAAAAAP6s/-iCL8zXhXbgXqd8ok19EWuvpFqICkLn2QCPcB/s640/P1130274.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Teď už je dobře.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMH0xQD5fMtWY3KO9G5gSFW0_jWCTbnMIyOTkmNceS9KwqbTMRaskIxC2ymX_nE5CX3obLhrF70WKjbOj1D4ug0qL_tSNDLz-8W5ZV06RKoRN3XoRRQjE53kiIWdrdMXWMB3Y5aadg5tHK/s1600/P1130278.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="416" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMH0xQD5fMtWY3KO9G5gSFW0_jWCTbnMIyOTkmNceS9KwqbTMRaskIxC2ymX_nE5CX3obLhrF70WKjbOj1D4ug0qL_tSNDLz-8W5ZV06RKoRN3XoRRQjE53kiIWdrdMXWMB3Y5aadg5tHK/s640/P1130278.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K tomu citátu medaili: Jako OK, ale nemuselo by být těch nových cest hned 20 km ;)</td></tr>
</tbody></table>
Byl to dlouhý a napínavý závod v krásné přírodě. Dal mi zabrat a doufám, že jsem si to kufrování vybral zase na hóóóóódně dopředu. Díky všem, co se na organizaci závodu podíleli, za skvělé zázemí a občerstvovačky. Hlavní dík samozřejmě big bossovi Jardovi, co nemá rád auta s logem přejetého psa ;), za opravdu skvělý prodloužený víkend a práci kterou si se závodem dal.<br />
<br />
V neposlední řadě díky také <a href="https://goo.gl/ZM9fae">Kronium.cz</a> za zapůjčení nabušené<span style="background-color: white; font-family: "arial" , "tahoma" , "verdana"; font-size: 14.4px;"> </span>čelovky <a href="https://goo.gl/ZM9fae" target="_blank">Fenix HL60R</a>, která se v mi náročných deštivých podmínkách v noci opravdu osvědčila.<br />
<br />
Na Loučení a celém EKUTu čau.<br />
<br />
<b>Odkazy</b><br />
<br />
<ul>
<li><a href="http://blk.websnadno.cz/">Stránky a oficiální výsledky závodu BLK 2016</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move129064906">Záznam z mého sporttestru AMBIT 3</a></li>
<li><a href="https://goo.gl/photos/9cGXSF2MFo8shLqv7">Všechny moje fotky ze závodu</a></li>
</ul>
<br />
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com0381 01 Český Krumlov, Česká republika48.8127354 14.31746569999995748.7290829 14.156104199999957 48.8963879 14.478827199999957tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-82877754625325145922016-10-07T00:38:00.001+02:002019-04-30T17:03:06.631+02:00Na kole k Severnímu moři za 3 dny<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
13. 8. 2016, Roudnice nad Labem</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCWg1zcERdzecSuKJP7HhijQ7FwsfyCy7kleZPlRUSeLubhGNifx1NncV1vldIy10PEGDxhy7i1o9iH03R9w8g8ZxqoeN5ri-to8FTD7bk3HmXQrHC0gqG32_DmajR5JeCAkKadVMydNf8/s1600/20160816_071223_cov.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgCWg1zcERdzecSuKJP7HhijQ7FwsfyCy7kleZPlRUSeLubhGNifx1NncV1vldIy10PEGDxhy7i1o9iH03R9w8g8ZxqoeN5ri-to8FTD7bk3HmXQrHC0gqG32_DmajR5JeCAkKadVMydNf8/s1600/20160816_071223_cov.jpg" /></a></div>
<br />
"Pojedu se vykoupat k moři. Na kole." oznamuji doma svůj plán na dovolenou, kterou si musím povinně už za týden vybrat. Nic normálnějšího mě nenapadlo, ale doma už jsou na moje "blbý" nápady zvyklí.<br />
<br />
Těším se, že si dám konečně pořádně do těla. Už mi to fakt chybí. Před 2,5 měsíci mi při seběhu z Milešovky rupl kotník a tím předčasně ukončil mojí letošní, nikterak valnou, běžeckou sezónu. Teď už běhat sice trochu můžu, ale kolo je mi příjemnější. Kotník při šlapání vůbec nebolí, takže hned jak to šlo, začal jsem najíždět nějaký ty kilometry. Teď cítím, že pořádný několika denní šlapací výlet a výzva samotná <i>to dát</i>, je přesně to, co potřebuju.<br />
<br />
Dřív než kam a cestu samotnou řeším úplně jiný problém. Jak dostat všechny věci co s sebou budu mít na mojí silničku. Těžký horák ověšený brašnami mě vůbec neláká, chci to celé pojmout trochu rychleji, na silničce a co nejvíc nalehko. V šupleti najdu 20 litrový lodní pytel Sea To Summit, který jsem dostal kdysi k vánocům od bráchy. Díky brácha. Skočím do kutilských potřeb, nakoupím nylonové popruhy a jako správný švec Prťavec se chopím jehly a nitě. Celkem ucházející hlavní podsedlová brašna je za chvilku na světě. Pytel jsem zredukoval řemeny na 14l, protože 20 bylo zbytečně moc. Snad to bude fungovat. Dokoupím pár dalších nezbytností a vše je připraveno na cestu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-c98iamYPqZc/V8xzI6N_TQI/AAAAAAAAO8c/Uub1Te3j2qger0lIrgxIYWwLvqgTMY1IQCPcB/s1600/DSC_0847.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="426" src="https://4.bp.blogspot.com/-c98iamYPqZc/V8xzI6N_TQI/AAAAAAAAO8c/Uub1Te3j2qger0lIrgxIYWwLvqgTMY1IQCPcB/s640/DSC_0847.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kupička aneb kam s tím vším.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-nTYTPLDR4xE/V8xvWlDLgHI/AAAAAAAAO0g/8HYAAPVRfjUsdSPYWMg_VFAouomVthv4gCPcB/s1600/20160812_212603.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-nTYTPLDR4xE/V8xvWlDLgHI/AAAAAAAAO0g/8HYAAPVRfjUsdSPYWMg_VFAouomVthv4gCPcB/s640/20160812_212603.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sbaleno. Ještě že je ten pytel pod sedlem modrý, jinak by mi to celé vůbec neladilo. </td></tr>
</tbody></table>
<br />
"A kam že to vlastně pojedu?" přemýšlím si na mapami.<br />
<br />
Musím na sever. S mojí silničkou na Jih přes Alpy nemůžu, na to nemám převody, v těch kopcích bych pošel. Na sever je to víceméně po rovině, takže k Baltu. Třeba Rostock, Stralsund nebo tak něco. Nakonec se ale rozhoduji pro labskou cyklostezku "Elberadweg" do Hamburgu a dál až k moři do Cuxhavenu. Má to několik výhod. Je to delší (z Roudnice n/L hodně přes 900 km), je to po úplný rovině, většina prý po asfaltu a nebudu muset řešit navigaci. Mě navigace moc neba a hlavně už ani nemám čas si jí pořádně připravit, pozítří ráno vyrážím. Elberadweg je prý skvěle značená, jak se dočítám na jejím <a href="http://www.elberadweg.de/start.html" target="_blank">webu</a>. No, prostě vede podél Labe až k moři, takže čék přece nemůže jen tak zabloudit (to jsem se ale trochu mýlil). V tom fofru si už ani nevšimnu, že vlastně nepojedu k Baltu, ale k Severnímu moři. To zjistím až někde v půlce cesty. :)<br />
<br />
Na poslední chvíli mám na začátek cesty i doprovod. Petr, s kterým jsem dřív běhal Horskou výzvu, mě doprovodí na kole z Roudnice až do Drážďan. Pak se vydá zpět a já budu dál pokračovat sám. Všechno připraveno a sbaleno, zítra v sobotu v 7 ráno odjezd. Dobrou.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<h3>
1. Den: Roudnice nad Labem, Dresden, Wittenberg (337 km)<br /><div style="text-align: start;">
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8c8_muAWTcYncSsjUnUcdasZUka9DD45aBAUXa1VWkxQKVrk2KovCFBbfDgfdjYIMxemEMXcmpw4_6wjikpaYvkcg_7CEcj7fmAAaCowq-NMpBmKazQrHNf5zX8gR2LItHZZpRT5J_J_z/s1600/1_.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; display: inline !important; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg8c8_muAWTcYncSsjUnUcdasZUka9DD45aBAUXa1VWkxQKVrk2KovCFBbfDgfdjYIMxemEMXcmpw4_6wjikpaYvkcg_7CEcj7fmAAaCowq-NMpBmKazQrHNf5zX8gR2LItHZZpRT5J_J_z/s1600/1_.JPG" width="840" /></a></div>
</h3>
<div>
<br />
Vyspal jsem se překvapivě dobře, takže vstávání bez problému. Snídaně, loučení a v 7:00, jak bylo domluveno, vyzvedávám Petra u něj doma. Sjedeme v Roudnici dolů k Labi a najedeme na Labskou cyklostezku ve směru na Děčín. Stezku, ze které sesednu až u Severního moře v Cuxhavenu. Pokud se tedy vše povede.<br />
<br />
Delší dobu jsme se s Petrem neviděli, takže na kole celou dobu kecáme. Cesta rychle utíká. Za chvíli máme za sebou Ústí n/L a před námi Děčín, mé rodné město. Kochám se. Projíždíme <a href="https://cs.wikipedia.org/wiki/Ka%C5%88on_Labe" target="_blank">Labský kaňon</a>, který je prostě nádherný. Při pohledu na ty skály se ale trochu obávám té nejspíš nudné placky, která mě čeká v Německu od Drážďan až k Severnímu moři. Naštěstí se mýlím.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-IaQcNXH31YI/V8xvbpSnXFI/AAAAAAAAO0g/OtFAGM9P_PEh-oXTvWh6Pn0SfQxJWS93ACPcB/s1600/20160813_095939.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-IaQcNXH31YI/V8xvbpSnXFI/AAAAAAAAO0g/OtFAGM9P_PEh-oXTvWh6Pn0SfQxJWS93ACPcB/s640/20160813_095939.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Děčín, mé rodiště.</td></tr>
</tbody></table>
V Děčíne míjíme na cyklostezce spousty lidí a pomalejších cyklistů. Najednou mi to docvakne. Celou cestu přemýšlím, co jsem si zapomněl vzít a už jsem na to přišel. <i>Zvoneček</i>. Bylo mi jasný, že hlavně přes města se bude hodit a já ho zapomenu. Musím si ho pořídit po cestě.<br />
<br />
Po výborné zelňačce před Hřenskem přejíždíme po levé straně Labe hranici a míříme na Bad Schandau. Na pravé straně řeky se tyčí pískovcové skály a skalní města Saského Švýcarska. Nádhera. Ale těch lidí zase na stezce. <br />
<br />
"Achtung, Achtung!"<br />
"Entschuldigung!"<br />
"Ehm, ehm."<br />
<br />
Pokřikujeme s Petrem, aby nám lidi a cyklisté uhnuli. Oba s Petrem ležíme v trialtonových hrazdách, jedeme rychle a neustálé vyléhávání z hrazdy a objíždění lidí je na palici.<br />
<br />
"Já chci svůj zvoneček!" zuřim.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-kcUa9hnkb1A/V8xvfnMqDjI/AAAAAAAAO0g/rO1bATJ336wXViwfuUtDPYpX-cFRBmWJgCPcB/s1600/13925304_10207953181001822_1677042449877398660_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://2.bp.blogspot.com/-kcUa9hnkb1A/V8xvfnMqDjI/AAAAAAAAO0g/rO1bATJ336wXViwfuUtDPYpX-cFRBmWJgCPcB/s640/13925304_10207953181001822_1677042449877398660_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Krásně se tu šlape. Na kole.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-qVgFEplO0Zk/V8xvjawcR2I/AAAAAAAAO0g/QI_b2mhOKFQUO3572tOEvzWpdIr5U4yUQCPcB/s1600/20160813_124214.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-qVgFEplO0Zk/V8xvjawcR2I/AAAAAAAAO0g/QI_b2mhOKFQUO3572tOEvzWpdIr5U4yUQCPcB/s640/20160813_124214.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Saské Švýcarsko.</td></tr>
</tbody></table>
Míjíme turisty obsypané Bad Schandau. Radši ani nezastavujeme a míříme do snad klidnějšího Königsteinu. Po chvíli narazíme na úplně bezkonkurenčně nejhorší úsek Elberadweg co se týče terénu. Ne, toto pro silniční kolo opravdu není. Rozbitá stará nábřežní dlažba z velkých kamenů a mezi tím louže a bahno. V protisměru míjíme Němce a divně na nás kouká. Na rozdíl od nás, on své celopéro snad za půl míče vede pěšo a my na silničkách kolem něj hopsáme přes šutry.<br />
<br />
"Přece si nezamažu tretry od bláta." říkam si v duchu a hopskám po šutrech dál.<br />
<br />
Na náměstí v Königsteinu vybereme konečně z bankáče nějaký éčka. Sháním i ten zvoneček na kolo, ale bohužel neúspěšně. Königstein je krásné historické město. Nad ním se tyčící hrad by stál za to tu strávit víc času, ale my jedeme dál. Mám totiž cíl. Se všemi zastávkami a prostoji chci udržet průměrnou rychlost nad 20 km/h.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-URbbpXL9Ojg/V8xvelU6lzI/AAAAAAAAO0g/m4f1talFEIIkDC_C0jCYw4zyjpeDQFmdACPcB/s1600/14022311_10207953179681789_4208600555930446576_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-URbbpXL9Ojg/V8xvelU6lzI/AAAAAAAAO0g/m4f1talFEIIkDC_C0jCYw4zyjpeDQFmdACPcB/s640/14022311_10207953179681789_4208600555930446576_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Hmmm, všude palmy ale podle mapy to vypadá, že u moře ještě nejsem."<br />
Königstein</td></tr>
</tbody></table>
Pomalu se loučíme se s impozantním Saským Švýcarskem a vůbec Labským kaňonem, vše ustupuje, kopce nad řekou se zmenšují. Jasné znamení, blížíme k Drážďanům.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-zLy9sl-BqQQ/V8xvktKLKGI/AAAAAAAAO0g/LeWK1OVSrL8GM7rkILMWUqx7nbQogu7rQCPcB/s1600/13932890_10207953181841843_7496770199935874484_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-zLy9sl-BqQQ/V8xvktKLKGI/AAAAAAAAO0g/LeWK1OVSrL8GM7rkILMWUqx7nbQogu7rQCPcB/s640/13932890_10207953181841843_7496770199935874484_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">No není to nádhera?</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Když se dostaneme po cyklostezce až skoro k historickému centru Drážďan, narazíme přímo na náplavce na velký bleší trh. Hned na kraji vidím prodejce se starými koly.<br />
<br />
"Ten bude mít určitě nějaký zvonky!" hlásím Petrovi a zastavuju na obhlídku.<br />
<br />
A měl. Po neúspěšném pokusu o smlouvání, ta moje němčina už stojí fakt za starou bačkoru, odcházím od prodejce jako majitel omláceného, ale funkčního zvonku na kolo za celé 2 eura. Neusmlouval jsem to ani o eurocent. Pán mi alespoň půjčuje šroubovák a já si ho rovnou přidělám na kolo. Šťastný jak blecha. Konečně budou lidi přede mnou uskakovat.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-rxil3hFkpps/V8xvlhLPwdI/AAAAAAAAO0g/42ql2WXfVU8YdT9t2n52DHbvhs3ZKOy2gCPcB/s1600/13902711_10207953184321905_4729027420123328371_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-rxil3hFkpps/V8xvlhLPwdI/AAAAAAAAO0g/42ql2WXfVU8YdT9t2n52DHbvhs3ZKOy2gCPcB/s640/13902711_10207953184321905_4729027420123328371_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Wir haben alles für deiner Fahrrad!" </td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-E4mVRTVr9kM/V8xvlBdSY8I/AAAAAAAAO0g/i-qdxT6quoQYgtIEa3hiR4NVg4q5gm_rwCPcB/s1600/14034781_10207953182281854_6824215753901167130_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://4.bp.blogspot.com/-E4mVRTVr9kM/V8xvlBdSY8I/AAAAAAAAO0g/i-qdxT6quoQYgtIEa3hiR4NVg4q5gm_rwCPcB/s640/14034781_10207953182281854_6824215753901167130_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Krásnej je ten zvonek, co?</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-Fsd5HqCyGV8/V8xvl96g9LI/AAAAAAAAO0g/XSoa5cuGXeA8yXnPIfzLeKVn-jWU5tIpwCPcB/s1600/13887021_10207953185161926_5097654859463454280_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-Fsd5HqCyGV8/V8xvl96g9LI/AAAAAAAAO0g/XSoa5cuGXeA8yXnPIfzLeKVn-jWU5tIpwCPcB/s640/13887021_10207953185161926_5097654859463454280_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jak málo stačí ke štěstí. Cililink. </td></tr>
</tbody></table>
<br />
Mám zvoneček, projíždíme krásným centrem Drážďan. Zvoním si a všichni uskakují z cesty. To vše je fajn, ale bohužel tady Petrův doprovod končí a dál už musím sám. Je mi líto, že už nebudu mít s kým kecat. Na druhou stranu se těším, že pojedu sám svým tempem a tak dlouho, jak budu chtít. Původně jsem chtěl dojet do Cuxhavenu cca za 4 až 5 dní. Když ale vidím, jak rychle to ubíhá, 150 km mám za sebou, začínám si pohrávat s myšlenkou to celé zvládnout za 3 dny. Jestli to je celkem z Roudnice nějakých 960 km, bylo by to 320 km denně a to se mi jako výzva moc líbí. To i přes to, že v kuse jsem dal na kole zatím nejvíc asi 210 km.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-nbKrkflLj0A/V8xvmedQlSI/AAAAAAAAO0g/Nq9Xs8Zj4GQpMwBeTbjES3eZETpmJel5wCPcB/s1600/13907115_10207953185961946_2770402952863177364_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/-nbKrkflLj0A/V8xvmedQlSI/AAAAAAAAO0g/Nq9Xs8Zj4GQpMwBeTbjES3eZETpmJel5wCPcB/s640/13907115_10207953185961946_2770402952863177364_n.jpg" width="480" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Drážďany</td></tr>
</tbody></table>
Než se rozdělíme, skočíme s Petrem ještě do zahradní restaurace na pozdní oběd. Pak se vrátíme na náplavku na cyklostezku, kde se rozloučíme. Zatlačím slzu a jedem si každý svojí cestou. Petr zpět na jih do Roudnice a já pokračuji dál na sever.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-lgJnd1dQW-A/V8xvoSFumUI/AAAAAAAAO0g/7Btm1pu-tTMxAnZirFPUAJD9JbzahwYCQCPcB/s1600/20160813_140719.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-lgJnd1dQW-A/V8xvoSFumUI/AAAAAAAAO0g/7Btm1pu-tTMxAnZirFPUAJD9JbzahwYCQCPcB/s640/20160813_140719.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Petr to otáčí zpět. Je čas udělat pá pá.</td></tr>
</tbody></table>
Cesta mi ubíhá fakt rychle. Stezky jsou nádherné, vedené až na města v přírodě buď podél řeky, v lese nebo na protipovodňovém náspu. Asfalt je kvalitní a rychlý, takže položený v hrazdě točím stále někde kolem 33 km/h přitom bez větší námahy. Kolem sedmé stavím na vydatnou večeři, kafe a neodpustím si jako vždy oblíbeného Rádlera. Za chvíli bude noc. Připravím si čelovku, zadní blikačku a hlavně fungl nové přední světlo na kolo <a href="http://www.kronium.cz/cyklosvitilna-fenix-bc30/prod_964.html" target="_blank">Fénix BC30</a>. Geniální věcička co umí svítit až 1800 lumeny. S ní se jezdit v noci na kole nebojím.<br />
<br />
V půl desáté večer se blížím k 300 km najetým od rána, ale začíná mi docházet pití. Protože chci jet ještě dál, zastavuji se v nějakém ještě otevřeném baru ve městě Dommitzsch. V baru jsou včetně pinglice 4 lidi. Hrajou šipky a koukají při tom na olympiádu v Riu v telce. Zrovna se jede halová cyklistika. Vejdu tam. Oni čučí udiveně na mě, na cyklisty v telce a zase na mě.<br />
<br />
"Kde jsi se tu vzal, ty jedeš taky do Ria?" ptají se pobaveně<br />
"Ne, já jedu do Hamburgu a pak dál k moři."<br />
<br />
Výbuch smíchu. Když jim ještě řeknu, že jsem vyjel dneska ráno z Čech a mám 300 km v nohou, padají jim čelisti a skončí to hromadnou představovačkou "Ich bin Helmut und das ist Heike", potykáním si a pozváním na pivo. To s chutí přijímám. Pokecáme, pivko dáme, ale další už s díky omítám a jedu zase dál. Osazenstvo baru to vůbec nechápe, že se mi ještě takhle v noci někam chce a tak mi alespoň připili dalším pivkem na "Gute Reise!".<br />
<br />
15 km za městem mě ale zastaví překážka, kterou v noci už nevyřeším. Přívoz. Je jich tu víc než mostů, jenže všechny jezdí max. do 8 večer a ono už je čtvrt na jedenáct.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-heFEDE_3sHU/V8xv0F4WzII/AAAAAAAAPEs/_HTP3NVgg7gLEGhxW5FI3odHmYfGVaU2ACPcB/s1600/20160813_221625.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-heFEDE_3sHU/V8xv0F4WzII/AAAAAAAAPEs/_HTP3NVgg7gLEGhxW5FI3odHmYfGVaU2ACPcB/s640/20160813_221625.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tohle už dneska nepojede.</td></tr>
</tbody></table>
Koukám v mobilu do appky Mapy.cz, že se můžu sjet z cyklostezky a vydat se po silnici. Labe bych přejel za cca 30 km ve Wittenbergu. Noc je ještě mladá, tak jedu. Nicméně na mapě jsem si nevšiml, že ten most přes Labe je součástí rychlostního obchvatu města, tzn. čtyřproudá silnice pro motorová vozidla a já už na ní najel...<br />
<br />
"A sakra, to není dobrý!"<br />
<br />
Vim, velká riskantní chyba, ale naštěstí už je po jedenáctý v noci, je to jen asi 5km a než se otáčet do protisměru, rychle to přejedu. Hned za mostem házím kolo přes pangejt a rychle zpět na cykloztezku. Uff, uf, dobře to dopadlo, minulo mě asi jen 5 aut a jen jedno mě vytroubilo. Příště musím víc koukat po značkách.<br />
<br />
Projedu rychle Wittenberg. Koukám, že mám najeto už skoro 340 km, o 20 km víc než byl plán. Mám splněno, půlnoc se blíží, navíc za 10 km je další přívoz, který stejně teď nepojede, takže pro dnešek končím. Obočím z cyklostezky přes pole až k Labi a najdu si tam místečko na spaní u pláže. To je jedna z výhod místního Labe. Nezpevněné břehy, kde jsou všude písečné pláže.<br />
Rozbalím bivak, dám si příjemnou noční odsolovací koupel v řece, vyřídím si nějaký ty smsky a fejsbuky a v jednu ráno jdu konečně spát. Usínám těšíce se na zítra, až pojedu zase dál. Baví mě to.<br />
<br /></div>
<div>
<h3>
2. Den: Wittenberg, Magdeburg, Havelberg (272 km)<br /><div style="text-align: start;">
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg34oTfAc283iqcc-3PZiqdLm9RlNC1hOTlCcIuiasKKxq0s8s9nRunfRJWDjYn6MfT6IwH13ky8oy_WFtkX6Qkcb3Uby39BIIDp2CgPKsmGwzvaOrIXKgULOZ2O52ojbq6Be1aOrt2pwye/s1600/2_.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; display: inline !important; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg34oTfAc283iqcc-3PZiqdLm9RlNC1hOTlCcIuiasKKxq0s8s9nRunfRJWDjYn6MfT6IwH13ky8oy_WFtkX6Qkcb3Uby39BIIDp2CgPKsmGwzvaOrIXKgULOZ2O52ojbq6Be1aOrt2pwye/s1600/2_.JPG" width="840" /></a></div>
</h3>
</div>
<div>
<br />
Po půl pátý ráno mě budí právě vycházející slunce. Už už lezu natěšenej ze spacáku, ale když vidím kolik teprve je, tak ještě zalezu. Do 6 se už jen převaluju ve spacáku a odpočívám, usnout už nešlo.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-o4w5jvIb7bQ/V8xv4AaIROI/AAAAAAAAPE0/x36_cNqgsKYe_HzJP0xg2Ld5JxIC4McoACPcB/s1600/20160814_060409.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-o4w5jvIb7bQ/V8xv4AaIROI/AAAAAAAAPE0/x36_cNqgsKYe_HzJP0xg2Ld5JxIC4McoACPcB/s640/20160814_060409.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Východ slunce v hotelu na první noc.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-8WoZuyd2PC0/V8xv661wtKI/AAAAAAAAO8c/7QeIHqZ2bgIFyBr4AbzrrjfCmXWihxkpgCPcB/s1600/20160814_072629.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-8WoZuyd2PC0/V8xv661wtKI/AAAAAAAAO8c/7QeIHqZ2bgIFyBr4AbzrrjfCmXWihxkpgCPcB/s640/20160814_072629.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sbaleno, ale že to trvalo.</td></tr>
</tbody></table>
Raní balení mi zabere skoro hoďku. Přeci jen zabalit a upevnit ten lodní pytel zpět pod sedlo není úplně easy. Chce to ještě cvik. Zabaleno, nasedám na kolo a jedu. Ale ouvej. Jak drncám s kolem přes pole, zadek se hned připomněl, že včera na kole seděl skoro 17 hodin. Nemůžu na to sedlo ani dosednout, jak mě ta prdel bolí.<br />
<br />
Než dorazím těch 10 km k dalšímu přívozu v Coswigu, zadek si naštěstí zase zvykl. Přívoz ale jezdí až od 9. No nic, aspoň mám hoďku a půl abych sehnal něco k snídani. Jíst se musí a já jedu úplně bez jídla. Nedaleká benzínka je na snídani ideální volba. Zároveň si tam můžu dobít i powerbanku.<br />
<br />
Během cpaní se koblihami, koláčem, 2 bagetami a zapíjením všeho velkým laté, mě se zájmem pozorují místní dva "Polizisten", kteří si tu taky dopřávají snídani a asi i zašívárnu. Nakonec mě pozvou k sobě ke stolu, protože já to do sebe láduju vestoje. Zkouším mou ubohou němčinu. Oni mé trápení s úsměvem velmi ocení, ale nakonec všichni přepneme do angliny a dobře pokecáme.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-8ZKdg89VtbU/V8xv_KeDAhI/AAAAAAAAO8c/BhaI0psyjU4vG-6V3BMJx5xW6Vpt3MjSACPcB/s1600/20160814_090406.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-8ZKdg89VtbU/V8xv_KeDAhI/AAAAAAAAO8c/BhaI0psyjU4vG-6V3BMJx5xW6Vpt3MjSACPcB/s640/20160814_090406.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jeden z mnoha přívozů co mě dneska čeká.</td></tr>
</tbody></table>
Po vydatné snídaní to jede úplně samo. Cyklostezka se kroutí podél Labe, tu mezi poli, tu v lese, podél močálů, tůní, po náspu, pod ním a pořád je na co se koukat. Povrch stezky je z drtivé většiny rychlý asfalt, ale někdy i něco jako zámková dlažba nebo betonová cesta. Sem tam jsou některé úseky čistě štěrkové. Těch se bojím nejvíc. Na štěrku se snadno píchne, ale zjišťuji, že mé nové pláště s tím nemají absolutní problém. Takže to pak už neřeším a valím to po štěrku jako po asfaltu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-ewWN746kklI/V8xwEJIWW8I/AAAAAAAAO8c/tlFEzMIco10SN9Zcuz7UYbR4G4Atm_AdwCPcB/s1600/20160814_094429.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-ewWN746kklI/V8xwEJIWW8I/AAAAAAAAO8c/tlFEzMIco10SN9Zcuz7UYbR4G4Atm_AdwCPcB/s640/20160814_094429.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Asi brána do Disneylandu</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-NzqXX29lJL4/V8xwIQRn3cI/AAAAAAAAO8c/WwKNSm6C6VwzMGj-1yH9nGxr9sWTR_pswCPcB/s1600/20160814_105547.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-NzqXX29lJL4/V8xwIQRn3cI/AAAAAAAAO8c/WwKNSm6C6VwzMGj-1yH9nGxr9sWTR_pswCPcB/s640/20160814_105547.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nezpevněné labské břehy. Paráda</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-7GGZSORyQDM/V8xwGsYIr2I/AAAAAAAAO8c/537FfR9vR-kaMYmmAPFTA4cn8SOlAnbsACPcB/s1600/20160814_105542.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-7GGZSORyQDM/V8xwGsYIr2I/AAAAAAAAO8c/537FfR9vR-kaMYmmAPFTA4cn8SOlAnbsACPcB/s640/20160814_105542.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kolikátý už je to dnes přívoz?</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-c8X7glt_1gI/V8xwmsAwpoI/AAAAAAAAO8c/nFmA0_ydaUATKsXAjTi4GHUz-DgRT9hFgCPcB/s1600/20160814_165127.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-c8X7glt_1gI/V8xwmsAwpoI/AAAAAAAAO8c/nFmA0_ydaUATKsXAjTi4GHUz-DgRT9hFgCPcB/s640/20160814_165127.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Štěrkovka, ale i po ní se jede se silničkou fajn.</td></tr>
</tbody></table>
První defekt resp. píchnutí přeci jen přichází kousek před Magdeburgem. Z asfaltky sjedu na kamenitou cestu moc rychle a buch, prorážím zadní kolo. Oprava mi zabere víc než 3/4 hodiny, protože prvně zkouším samolepící záplaty a rychle zjišťuju, že jsou úplně na h_ _ _o. Takže znova s klasickými záplaty a jedu zase dál.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-LEVFzQ5GZy0/V8xwN-KosNI/AAAAAAAAO8c/mrBPZLi8eQgwSTKGFsKBfPJXNuahW8neACPcB/s1600/20160814_140238.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-LEVFzQ5GZy0/V8xwN-KosNI/AAAAAAAAO8c/mrBPZLi8eQgwSTKGFsKBfPJXNuahW8neACPcB/s640/20160814_140238.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Am mekánik. Gut mekánik.</td></tr>
</tbody></table>
Magdeburg. Sem jsem se hodně těšil, protože jsem tu nikdy nebyl a vím, že je to krásné město. Už jen ty relax parky přes které Elberadweg vede a pláže podél labských tůní jsou nádherné. Sjíždím ze stezky a beru to i přes historické centrum až k monumentální katedrále der Magdeburger Dom. Celou zrychlenou prohlídku města ze sedla kola zakončuji na pozdním obědě na místní labské náplavce.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-dQJbyOCo3zs/V8xwUNwd_vI/AAAAAAAAO8c/f80LsmJBNY8Chng0JxDJmeQ1zdny03QHACPcB/s1600/20160814_150744.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-dQJbyOCo3zs/V8xwUNwd_vI/AAAAAAAAO8c/f80LsmJBNY8Chng0JxDJmeQ1zdny03QHACPcB/s640/20160814_150744.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Labské pláže na tůních v Magdeburgu</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-EFCpCAmqh3E/V8xwa9CFM7I/AAAAAAAAO8c/ktbgUdVjTAAmYAbrfxjBO0j1mxfQ3hlWwCPcB/s1600/20160814_152535.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-EFCpCAmqh3E/V8xwa9CFM7I/AAAAAAAAO8c/ktbgUdVjTAAmYAbrfxjBO0j1mxfQ3hlWwCPcB/s640/20160814_152535.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Magdeburg</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-WQHkZaYC7Co/V8xwctbP1UI/AAAAAAAAO8c/mxRlnOnvdM0zfpu3785T1nr2L6Cjut4WwCPcB/s1600/20160814_153941.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="640" src="https://3.bp.blogspot.com/-WQHkZaYC7Co/V8xwctbP1UI/AAAAAAAAO8c/mxRlnOnvdM0zfpu3785T1nr2L6Cjut4WwCPcB/s640/20160814_153941.jpg" width="560" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Der Magdeburger Dom</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-oIW-hp_AWPA/V8xwhcvZqNI/AAAAAAAAO8c/1CGLDYMve3cSC2vXdr2ShvNUqiMnymlKgCPcB/s1600/20160814_160532.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-oIW-hp_AWPA/V8xwhcvZqNI/AAAAAAAAO8c/1CGLDYMve3cSC2vXdr2ShvNUqiMnymlKgCPcB/s640/20160814_160532.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">To musela být pěkně mastná cyklostezka.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Za Magdeburgem se krajina zase trochu mění. Vše je zase víc otevřené a severní vítr čím dál tím víc fouká, jak se blížím stále víc k severu Německa. Stezka vede dál převážně přírodou podél Labe. Občas mě stále mate, že Elberadweg není jen jedna stezka, ale hned několik najedou.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikt_ipJmrLyjx-OAWwxJTvyaTB51gr03ZZbl8DpYzCnUmDiXXqaMDJC71YZQ38eNGtsUaA1GQ8pjz3wQ3mWTn0LM_pwKo1xup1d8QEaacshc0uG4JqR8yx1-Vobd_94oyMA17NdlP_j_EH/s1600/V%25C3%25BDst%25C5%2599i%25C5%25BEek.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="128" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEikt_ipJmrLyjx-OAWwxJTvyaTB51gr03ZZbl8DpYzCnUmDiXXqaMDJC71YZQ38eNGtsUaA1GQ8pjz3wQ3mWTn0LM_pwKo1xup1d8QEaacshc0uG4JqR8yx1-Vobd_94oyMA17NdlP_j_EH/s200/V%25C3%25BDst%25C5%2599i%25C5%25BEek.JPG" width="200" /></a></div>
Ty vedou občas po obou stranách Labe, občas jen po jedné nebo různě odbočují k místním zajímavostem. To je vetšinou past na mojí silničku, protože ty odbočky k zajímavostem jsou vesměs po cestách ne úplně vhodných pro silniční kolo. Je dobré tedy na každém křížení či odbočení, kontrolovat kam chce člověk skutečně jet. Sledovat jen pouhé logo Elberadweg na ukazatelích, jak jsem si chybně myslel, nestačí.<br />
<br />
<br />
<div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td><a href="https://1.bp.blogspot.com/-l9FAU91MFUw/V8xwq5LA2oI/AAAAAAAAO8c/sxrX0Xc8UP8vgsvPMzks_SNUl3B4NHV9gCPcB/s1600/20160814_172405.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-l9FAU91MFUw/V8xwq5LA2oI/AAAAAAAAO8c/sxrX0Xc8UP8vgsvPMzks_SNUl3B4NHV9gCPcB/s640/20160814_172405.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="font-size: 12.8px;">Někdy musí i Elberadweg ustoupit. Ovcím.</td></tr>
</tbody></table>
Šlapu jak ďas, ale dneska se mi nějak nedaří udržet cílovou průměrku 20km/h. Moc přestávek, hodně přívozů a taky kochání se. A je čím. Labe severně od Magdeburgu je opravdu úchvatné. Protipovodňové valy nebo náspy jsou daleko od hlavního koryta, někdy i víc než kilometr. Mezi valem a hlavním krytem si Labe resp. příroda dělá co chce. Jsou tu tůně velké jak jezera, ale i písečné pláže jako u moře, bažiny, močály, všude spoustu čápů a volavek. Nádhera.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-EzkODOb6tKg/V8xwuBRxn2I/AAAAAAAAO8c/chkUepmwN2s1QO1Re5MlrAnPof2_5-iNACPcB/s1600/20160814_172928.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-EzkODOb6tKg/V8xwuBRxn2I/AAAAAAAAO8c/chkUepmwN2s1QO1Re5MlrAnPof2_5-iNACPcB/s640/20160814_172928.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ano, to je Labe</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-G-HTlD6eUDY/V8xwxjcLQWI/AAAAAAAAO8c/nKTH9PdHqjQnkjzaRtkIb5JA7i3FvQlmgCPcB/s1600/20160814_175452.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-G-HTlD6eUDY/V8xwxjcLQWI/AAAAAAAAO8c/nKTH9PdHqjQnkjzaRtkIb5JA7i3FvQlmgCPcB/s640/20160814_175452.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Labské tůně. Koryto Labe je až někde úplně vzadu.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-py8aUUY1GEQ/V8xwuob62aI/AAAAAAAAO8c/tfCtERwmPqQhU1oEXBgmujYJ11PFUSl3wCPcB/s1600/20160814_173452.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="162" src="https://2.bp.blogspot.com/-py8aUUY1GEQ/V8xwuob62aI/AAAAAAAAO8c/tfCtERwmPqQhU1oEXBgmujYJ11PFUSl3wCPcB/s640/20160814_173452.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Někde je Labe široké..</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-SVqjiDFAmdY/V8xwsVaSyaI/AAAAAAAAO8c/7dqu17e0poMg31k4aiAI0pUn7Q1qwfg0ACPcB/s1600/20160814_172912.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-SVqjiDFAmdY/V8xwsVaSyaI/AAAAAAAAO8c/7dqu17e0poMg31k4aiAI0pUn7Q1qwfg0ACPcB/s640/20160814_172912.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... někde i docela ouzké.</td></tr>
</tbody></table>
Je kolem šestý večer a já mám teprve 180 km, šlapu jak můžu, ale vůbec to nejede. Asi na mě jde už únava nebo už nedokážu přemoct ten severní vítr v protisměru. Asi si to chce odpočinout. Stejně je čas na večeři. Zastavuji se v jedné hospodě po cestě, zbouchám výborné špagety, rádlera a velký espresso. Spokojený po cca hoďce sedám na kolo, jakože to bude dobrý a ono nic. Zase to vůbec nejede. Ještěže je to kafe močopudný. Když si totiž zastavím, abych si odskočil a dávám kolo k patníku, při jeho zvednutí si všimnu, že se mi moc netočí zadní kolo.<br />
<br />
"Ty woe. To snad není možný!" zuřím a směju se zároveň, když vidím co se stalo.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td><a href="https://1.bp.blogspot.com/-Jz2hVHkv3AI/V8xw3apMKBI/AAAAAAAAO8c/BfmIYB6DQnwQg9xWXlr7l746mG9RdL5rwCPcB/s1600/20160814_195806.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-Jz2hVHkv3AI/V8xw3apMKBI/AAAAAAAAO8c/BfmIYB6DQnwQg9xWXlr7l746mG9RdL5rwCPcB/s640/20160814_195806.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="font-size: 12.8px;">Ten pytel je pěkná brzda</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Pytel s věcmi pod sedlem mi sjel dolů a zastavil se až o brzdu. Svou vahou jí ale přihnul až ke kolu. Zadní kolo tak celou dobu brzdilo. Bože, bože, kde už jsem mohl být, kdybych si toho všiml dřív. Opravím uchycení pytle a jedu dál. Šlapání jde zase zlehka, rychle a bez námahy, nicméně už je mi jasné, že těch plánovaných 320 km denně dnes do půlnoci určitě nestihnu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td><a href="https://2.bp.blogspot.com/-o-Of8ahIzHg/V8xw6blrTaI/AAAAAAAAO8c/ALfeCVmckpchduE-YecOFuXmb2X0iUv7QCPcB/s1600/20160814_195846.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-o-Of8ahIzHg/V8xw6blrTaI/AAAAAAAAO8c/ALfeCVmckpchduE-YecOFuXmb2X0iUv7QCPcB/s640/20160814_195846.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="font-size: 12.8px;">Myslel jsem, že už mám z toho šlapání halucinace, ale ty bílé čáry fakt dělají stín!</td></tr>
</tbody></table>
Nakonec mě, tak jako včera večer, zastaví přívoz. Sice mám natočeno za dnešek jen 272 kilometrů, ale už je půl dvanáctý a přívoz objet nikudy nejde. Nedá se nic dělat, musím to dnes zabalit. Přímo u Labe a kousek od přívozu je pěkná pláž, kde si rozdělám přímo na písku spaní. Sfouknu půlnoční koupačku v Labi, nějaký ty sms a pozdravy dom a stejně jako včera jdu v jednu ráno spát. Přívoz jede ráno od 6, takže budík řídím taky na šestou.<br />
<br /></div>
<div>
<h3>
3. Den: Havelberg, Hamburg, Cuxhaven (381 km)<br /><div style="text-align: start;">
<br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifaenENSvnUuegGfxLdVKQKwMRRtvs5Q3_7-HB8Cx17QaywuCNOzsUYmIevcNz-GHz2sHIJCP2LINe7Dgyz_6WPvH5L4qfH-8Zds4NdHMgVXntknINz60AJ0Py1KWQYtcIQUEu8u25grk3/s1600/3_3.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; display: inline !important; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em; text-align: center;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEifaenENSvnUuegGfxLdVKQKwMRRtvs5Q3_7-HB8Cx17QaywuCNOzsUYmIevcNz-GHz2sHIJCP2LINe7Dgyz_6WPvH5L4qfH-8Zds4NdHMgVXntknINz60AJ0Py1KWQYtcIQUEu8u25grk3/s1600/3_3.JPG" width="840" /></a></div>
</h3>
</div>
<div>
<br />
Budík nebyl ani potřeba. Probudilo mě zase světlo po východu slunce a hlavně mokro ve spacáku.<br />
Musím říct, že mám fakt kliku na počasí, je opravdu krásně a celý týden to má tak zůstat. Problém je ale v tom, že jak je krásně, tak je v noci i hodně rosy a já mám teď spacák z vrchní strany úplně durch. Není nic horšího, než jít spát pak večer do mokrého spacáku. To se raději ještě hoďku zdržím něž spacák rozvěšený na ranním slunci uschne.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-WdRP1X8OziE/V8xxDH7EFmI/AAAAAAAAO8c/OZ_ERydBpNwcBeaBB9KNh4DBooFY3KMgwCPcB/s1600/20160815_060302.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-WdRP1X8OziE/V8xxDH7EFmI/AAAAAAAAO8c/OZ_ERydBpNwcBeaBB9KNh4DBooFY3KMgwCPcB/s640/20160815_060302.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hotel na druhou noc.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-dOxvEqN-Umk/V8xxKL00dyI/AAAAAAAAO8c/OzP1YYCl6PYfjFVAZt49_O8MWTXrYfaGACPcB/s1600/20160815_063618.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-dOxvEqN-Umk/V8xxKL00dyI/AAAAAAAAO8c/OzP1YYCl6PYfjFVAZt49_O8MWTXrYfaGACPcB/s640/20160815_063618.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sušíme sušíme.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-pct7I1BE6y0/V8xxL8S3HbI/AAAAAAAAO8c/zCau6k_eUxwd2Em2PtcmaZgky6ybTVXMgCPcB/s1600/20160815_075149.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-pct7I1BE6y0/V8xxL8S3HbI/AAAAAAAAO8c/zCau6k_eUxwd2Em2PtcmaZgky6ybTVXMgCPcB/s640/20160815_075149.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Většina přívozů je bezmotorových, fungujících na principu kyvadel poháněných pouze proudem řeky.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
"Spalo se ti tam venku dobře?" ptá se zvědavě přívozník hned jak se nalodím. Asi mě od rána pozoroval.<br />
"Samozřejmě, líp než v hotelu!" odpovídám.<br />
<br />
Už dávno vím, že pro Němce je úplně nepředstavitelné spát venku a to ještě jen tak pod širákem bez stanu. Neví o co přicházejí. Koukat přímo ze spacáku a hvězdy a přitom usnout je přece to nejlepší usínání.<br />
<br />
Asi kilák za přívozem na druhé straně řeky je město Havelberg. Před ním benzínka a tam na mě čeká výborná snídaně, horký čaj a velký kafe. Posilněn na nový den vyrážím na cestu. Dneska chci určitě dojet až do Hamburgu a ještě lépe až k moři, ale bude to těžký. Bude mi chybět těch 50km, který jsem nedal včera do plánovaných 320km za den.<br />
<br />
Zalehnu do hrazdy a šlapu. Dneska to jede skvěle, cyklostezky jsou fakt parádní a rychlé, jediná překážka je vedro. Ale čím rychleji člověk jede, tím víc to fouká a chladí. Tak jedu rychle dál a dál.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-MIV7FDP_5g8/V8xxPDVmfPI/AAAAAAAAO8c/_LY1GUTZrfsWYhSEodfX6_dItSPNNvJbwCPcB/s1600/20160815_091547.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-MIV7FDP_5g8/V8xxPDVmfPI/AAAAAAAAO8c/_LY1GUTZrfsWYhSEodfX6_dItSPNNvJbwCPcB/s640/20160815_091547.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ráj pro silničkáře. Pravda bez kopců, ale i tak krásný.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-gn03_GHoHx8/V8xxUG8sVFI/AAAAAAAAO8c/zndOkVFgnKY8-7RV6KpA95-xyGIzuHLRgCPcB/s1600/20160815_101615.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-gn03_GHoHx8/V8xxUG8sVFI/AAAAAAAAO8c/zndOkVFgnKY8-7RV6KpA95-xyGIzuHLRgCPcB/s640/20160815_101615.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jeden z mála mostů po cestě.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-BNwT5jKmKlI/V8xxRC9m4nI/AAAAAAAAO8c/sSrln1ST0a8iCLYURNqhKxh8GUSkNIsWwCPcB/s1600/20160815_093731.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-BNwT5jKmKlI/V8xxRC9m4nI/AAAAAAAAO8c/sSrln1ST0a8iCLYURNqhKxh8GUSkNIsWwCPcB/s640/20160815_093731.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Německá dokonalost v praxi. Když nefouká severák, jedete po stezce s výhledy na protipovodňovém náspu.<br />
Když fouká, schováte se na stezku pod náspem chráněné proti větru.</td></tr>
</tbody></table>
Dneska to jede úplně samo, kilometry rychle naskakují a než člověk naděje, půlka cesty na Hamburg je za mnou. Zdrží mě jen druhé píchnutí resp. opět proražení zadní duše o ráfek. Čék zase kouká kolem, kochá se přírodou kolem Labe a ani si nevšimne, že asfalt vystřídala kamenitá cesta. Něž si stačím přibrzdit, přibrzdí mě proražená duše.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-6gG6lg_BaBo/V8xxWZWpJjI/AAAAAAAAO8c/Yf7mXRy_JMgwQhbMcOJFmREnU9DKDjE4ACPcB/s1600/20160815_102420.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-6gG6lg_BaBo/V8xxWZWpJjI/AAAAAAAAO8c/Yf7mXRy_JMgwQhbMcOJFmREnU9DKDjE4ACPcB/s640/20160815_102420.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Přezutí formule v boxech. Ale za 12 sekund to fakt nebylo.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-YiYRir-NsH4/V8xxl7TuDpI/AAAAAAAAO8c/EWFBfGjB8uUPHZGpOSwuO2dPbeTAVA0eQCPcB/s1600/20160815_123340.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-YiYRir-NsH4/V8xxl7TuDpI/AAAAAAAAO8c/EWFBfGjB8uUPHZGpOSwuO2dPbeTAVA0eQCPcB/s640/20160815_123340.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Ovoce z naší zahrady. Vezměte si co chcete"<br />
Příjemné překvapení. Občerstveni na cyklostezce zdarma.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-cK_UTBOtF2E/V8xxsCheH3I/AAAAAAAAO8c/C4XTQPbVUFMtV4mBG2fSEeojN1d24B8eACPcB/s1600/20160815_164839.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="198" src="https://4.bp.blogspot.com/-cK_UTBOtF2E/V8xxsCheH3I/AAAAAAAAO8c/C4XTQPbVUFMtV4mBG2fSEeojN1d24B8eACPcB/s640/20160815_164839.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Labské tůně před Hamburgem </td></tr>
</tbody></table>
Kolem deváté večer mám v nohou cca 220 km a v nějakým kempu u Labe zastavuju, abych se připravil na noc. Jak na sebe natahuju návleky, čelovku a nasazuji světla na kolo, všimnu si, že mě se zájmem pozoruje nějaká paní nebo spíš babička s vnučkou. Dá se se mnou do řeči a ptá se, kam ještě jedu, když je za chvíli tma. Když jí řeknu, že do Cuxhavenu, tak na mě kouká jak na blázna.<br />
<br />
"Vždyť je to ještě alespoň 100 km!?" diví se.<br />
<br />
Když jí řeknu, že už mám od rána 220 v nohách, že jsem vyjel předevčírem z Čech, tak už se těm dalším 100 km do Cuxhavenu ani nediví a popřeje mi šťastnou cestu.<br />
<br />
"Do Hamburgu to mám ještě necelých 40 km, takže z Hamburgu do Cuxhavenu to bude nějakých 60 km, když paní říkala, že je to ještě asi 100 km. To bych mohl do půlnoci zvládnout" počítám si v hlavě.<br />
<br />
To byl ale velký omyl svědčí to o tom, jak málo jsem věnoval přípravě navigace na cestu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-u3AWyLFc4ro/V8xx95cgyVI/AAAAAAAAO8c/mBtbiCeY0uUbX4voaKEtEMi-6ZpXWuR1gCPcB/s1600/20160815_211940.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-u3AWyLFc4ro/V8xx95cgyVI/AAAAAAAAO8c/mBtbiCeY0uUbX4voaKEtEMi-6ZpXWuR1gCPcB/s640/20160815_211940.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Západ slunce nad Hamburgem</td></tr>
</tbody></table>
Do centra Hamburgu respektive jeho jižní části Hardburgu dorážím až kolem jedenáctý v noci. Navigace tu není vůbec jednoduchá. Značení Elberadweg se přes město, stejně jako v jiných městech, úplně ztrácí. Namísto loga s éčkem jsou jen obyčejné značky cyklostezek, ale nikde u nich není napsáno kam vedou. Musím se tak spolehnout na GPS a offline Mapy.cz v mobilu.<br />
<br />
V centru města se zvlášť teď v noci nijak moc dobře necítím, na ulicích celkem divná individua, tak se snažím dostat z Hamburgu co nejdřív pryč. Jenže mi to trvá skoro 3 hodiny. Nejen, že trochu bloudím, objíždím uzavřený mosty a ulice, ale ještě se značená cyklostezka podél letiště mění v tankodrom sjízdný tak maximálně pro horáky. Jak spěchám, jedu rychle šutry nešutry a prorazím zase zadní duši. Takže lepení po tmě a v zimě. Ano, sice je konec srpna, ale tady je v noci v Hamburgu už pouze cca 6 stupňů. Sever je blízko. Komplikace ale nekončí. Zase někde špatně odbočím a nechce se mi skoro kilometr vracet. Rozhodnu se proto s kolem přejít čerstvě posekaný protipovodňový val zpět na silnici, ale když z něj sjíždím dolů, já vůl při tom i šlapu. Jak šlapu, namotají se mi do řetězu stohy trávy a málem utrhnu beznadějně zaseknutou přehazovačku. Následuje tedy úplná rozborka ramínka přehazovačky a vysvobození koleček od řádně utažené a namotané trávy.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-EuJRiIgG-u4/V8xyCLUP17I/AAAAAAAAO8c/x3k3zmUBYUAkcTavx8xjYGlB6Mkjif-WwCPcB/s1600/20160815_224532.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-EuJRiIgG-u4/V8xyCLUP17I/AAAAAAAAO8c/x3k3zmUBYUAkcTavx8xjYGlB6Mkjif-WwCPcB/s640/20160815_224532.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ich bin in Hamburg.</td></tr>
</tbody></table>
Až kolem 2 hodiny ráno mám konečně Hamburg za sebou. Jenže jak se tak koukám na mapu v mobilu a konečně si jí roztáhnu tak, abych viděl jak Hamburg tak Cuxhaven (doposud jsem to měl přiblížené pouze na Hamburg) čeká mě nemilé překvapení. Zjištuju, že to do Cuxhavenu není ani náhodou pouze těch cca 60 km, jak jsem si myslel. Je to určitě hodně přes 100 km, tak 120, 130 kilometrů. Přemýšlím co dál a je mi zima. Dávno už jsem na sebe natáhl všechny teplé věci, co s sebou mám. Leda tak si na sebe obléknout i spacák. Zima nakonec vše rozhodne, jedu prostě dál nonstop, dokud do Cuxhavenu nedojedu. Kdybych si teď někde rozložil spaní, stejně bych v tom mém tenkém cyklospacáčku jen klepal kosu a neusnul bych. Navíc za tři hodiny už bude stejně svítat. Spát už nemá cenu a když budu šlapat dál, bude mi i teplo. A když to stihnu do sedmé ranní, celou cestu k moři na kole z Roudnice zvládnu za necelý 3 dny a to je pro mě asi největší motivace. Přepínám tedy berana v hlavě do závodního nonstop módu a šlapu nocí dál.<br />
<br />
Cyklostezku Elberadweg podél Labe ve tmě někde ztrácím a jsem za to i rád. Rozjíždím se víc do vnitrozemí po silnicích přímo na Cuxhavem. Je to i o něco kratší. V hluboké noci žádný provoz, takže to jede velmi dobře, až na tu zimu a houstnoucí mlhu. A tak jedu dál, celou noc a až do východu slunce.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-v-CuYmXQamQ/V8xyGG063JI/AAAAAAAAO8c/BQlk5un7V3QYnG3NLJaFwY_Fg9MfgWgmwCPcB/s1600/20160816_062416.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-v-CuYmXQamQ/V8xyGG063JI/AAAAAAAAO8c/BQlk5un7V3QYnG3NLJaFwY_Fg9MfgWgmwCPcB/s640/20160816_062416.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Moře při východu slunce. To je přivítání!</td></tr>
</tbody></table>
Ten mě zastihne už u moře v Otterndorfu 100 km od Hamburgu. V nohách mám už něco přes 350 km. Cuxhaven je podle ukazatele necelých 30 km daleko a je půl šesté ráno. Tak to do sedmi v pohodě stíhám a rozjíždím se s chutí dál.<br />
<br />
V Cuxhavenu jsem ani né za hoďku. Projíždím nejdříve velkým přístavem, okolo smradlavých skladů a rybího trhu, pak konečně nekonečným městem a definitivně se zastavím až na krásné pláži u moře na kraji města. Je 6:36. Stihl jsem to dát celé pod 3 dny!<br />
<br />
"Jsem tu. Cuxhaven. Moře. Jupíííí!"<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-Zl8dWiaQ4wY/V8xyKzGhgOI/AAAAAAAAO8c/UfHDhjNNg60rQwpmaKP39RVV5XKUSVFBgCPcB/s1600/20160816_070313.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-Zl8dWiaQ4wY/V8xyKzGhgOI/AAAAAAAAO8c/UfHDhjNNg60rQwpmaKP39RVV5XKUSVFBgCPcB/s640/20160816_070313.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Už jen ten pohled na moře stál za to.</td></tr>
</tbody></table>
Celou cestu k moři na kole z Roudnice jsem tak stihl za necelé tři dny. Ujel jsem 990 kilometrů přesně za 2 dny 23 hodin a 36 minut včetně spaní, zastávek na jídlo, čekání na přívozy atd. Super, povedlo se. Koukám se spokojeně na moře a ale udivuje mě, jak málo je v něm vody. Asi odliv.<br />
<br />
Ale co to? Po cestě jsem se soustředil jen na to sem rychle dojet a teď, když už jsem tady, najednou je všechno úsilí a soustředění pryč a přichází na mě obrovská krize. Cítím strašnou únavu a nevyspání. Vůbec jsem si dopředu nepřipravil, co budu po příjezdu dělat a kde budu spát. A mě se chce opravdu strašně spát! Toulám se s kolem po Cuxhavenu a nejsem sto nic vymyslet, jsem úplně hotovej. V mobilu koukám na Booking.com, zda nenajdu nějaké ubytko, ale několikrát u toho usínám na lavičce. Nicméně všechno je hrozně drahý minimálně 70 éček za noc. Nakonec mi naštěstí poradí nějaký pán, když zase skoro usínám u ještě zavřeného infocentra. Radí mi nějaký internát, který přes léto funguje jako hostel.<br />
<br />
Ubytovaní na intru proběhlo v pohodě. Povleču si z posledních sil postel, dám si sprchu a hned po ní upadám do postele a do totálního koma. Usínám ve vteřině.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-C2PhlGlWJW4/V8xyfwHjXaI/AAAAAAAAO8c/u93ZXee5RaE9cOLTFRHd9a1PD72WfNHMwCPcB/s1600/20160816_165816.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-C2PhlGlWJW4/V8xyfwHjXaI/AAAAAAAAO8c/u93ZXee5RaE9cOLTFRHd9a1PD72WfNHMwCPcB/s640/20160816_165816.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Konečně postel!</td></tr>
</tbody></table>
Probírám se až ve tři odpoledne. Beru plavky a jdu si splnit cíl cesty: Vykoupat se v moři. Když ale dojdu k moři, zjišťuji, že se stále nic nezměnilo. Buďto je furt odliv, což je divný nebo tu prostě není voda. Vysněná koupačka snad kilák od pláže probíhá tedy asi zhruba takto:<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-J2pbkVENz4Y/V8xyegTO3VI/AAAAAAAAO8c/HzxWMijiL2w2J3YVwpkLVCfz8s3SbldfACPcB/s1600/20160816_163727.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-J2pbkVENz4Y/V8xyegTO3VI/AAAAAAAAO8c/HzxWMijiL2w2J3YVwpkLVCfz8s3SbldfACPcB/s640/20160816_163727.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">A teď se rozeběhnu a skočím lomeňáka! :)</td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-ld_NicyEMZk/V8xyZpzjxGI/AAAAAAAAO8c/xhXrycAIH-0_UjLyevBD2nWKGmhSzg6zQCPcB/s1600/20160816_161404.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-ld_NicyEMZk/V8xyZpzjxGI/AAAAAAAAO8c/xhXrycAIH-0_UjLyevBD2nWKGmhSzg6zQCPcB/s640/20160816_161404.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Kde je kurnik ten příliv?" rozčiluje se nejen krab.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Prostě jet se vykoupat k Severnímu moři do Cuxhavenu a ještě k tomu na kole se fakt vyplatí. Tahle originální koupačka za to určitě stojí! Kolu zdar! :)<br />
<br />
<br /></div>
</div>
<div>
<h4>
Doslov</h4>
</div>
<div>
- Celkem jsem najel 990 km. 340 km první den + 270 km druhý + 380 km třetí den.</div>
<div>
- Dohromady jsem spal 10 hodin. 5h první noc + 5h druhou noc, třetí noc nonstop bez spánku.</div>
<div>
- Až na 3x píchnutí resp. proražení duše a zaseknutí přehazovačky trávou žádný defekt.</div>
<div>
- Celá Elberadweg je pro silniční kolo v pohodě sjízdná. Tak 80% je parádní asfalt, 15% beton, zámková dlažba nebo jemný štěrk a jen asi 5% jsou nezpevněné cesty, kde by byl horák asi lepší, ale i na silničce se to dá opatrně předrncat.</div>
<div>
- Domů jsem jel hned druhý den v 6 ráno, ale na kole pouze 130 km do Hamburgu a zbytek do Čech vlakem, abych stihl odjezd na další dovolenou do Julských Alp.</div>
<div>
- Konečný nájezd za celý #NordSeaTrip tak byl 1 120 kilometrů<br />
- Cestou zpět do Hamburgu jsem zjistil, že labský pláže v Hamburgu jsou o dost hezčí než pláže v Cuxhavenu, protože je tam aspoň voda :)</div>
<div>
- Pokud někdo pojedete vlakem s kolem z Hamburgu určitě si zařiďte pro kolo rezervaci. Já jí neměl, jen jízdenku, a málem mě kvůli tomu vyhodili z vlaku.<br />
- Co se týče váhy kola a bagáže: kolo samotné Author CA6600 (r. 2009) má 7,8 kg. Nastrojené v plné polní i s bagáží mělo 16,5kg, i s vodou na pití celkem 18 kilo.<br />
- Až doma od sousedky, která v Cuxhavenu byla kdysi na dovolené, se dozvídám, jak je to tam s tím mořem. Prý jen příliv nestačí, ještě tam musí foukat severní vítr, aby moře natlačil zpět až k plážím. No a já měl skoro bezvětří. Tak příště...<br />
<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-p9o9y0NHEhA/V8xy6rqcKII/AAAAAAAAO8c/1whIstwZhr8JD2lf13fJ_eRw3oXI12qmgCPcB/s1600/20160817_100041.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="180" src="https://2.bp.blogspot.com/-p9o9y0NHEhA/V8xy6rqcKII/AAAAAAAAO8c/1whIstwZhr8JD2lf13fJ_eRw3oXI12qmgCPcB/s320/20160817_100041.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">To není moře, to je Labe.</td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-LYofTtEPGRA/V8xy_xnTAWI/AAAAAAAAO8c/shVs8F4o_XcN92kp3ysgZ-uxTTqdwTwSwCPcB/s1600/20160817_125428.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="179" src="https://1.bp.blogspot.com/-LYofTtEPGRA/V8xy_xnTAWI/AAAAAAAAO8c/shVs8F4o_XcN92kp3ysgZ-uxTTqdwTwSwCPcB/s320/20160817_125428.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Krásné pláže přímo v Hamburgu.</td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
<div>
<br />
<br /></div>
<div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-sC2jvgch6G0/V8xy-ekgcYI/AAAAAAAAO8c/I6Fkke8SJbk0CW9RIQJrGbiU5QhjhFqVQCPcB/s1600/20160817_122238.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="179" src="https://4.bp.blogspot.com/-sC2jvgch6G0/V8xy-ekgcYI/AAAAAAAAO8c/I6Fkke8SJbk0CW9RIQJrGbiU5QhjhFqVQCPcB/s320/20160817_122238.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nejet mi za chvíli vlak, dal bych koupačku.</td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-sdmpVfzeRao/V8xzFETO-FI/AAAAAAAAO8c/ByXzArwjQ-cwViayL2WwEV92akaTpaiEgCPcB/s1600/20160817_151519.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="179" src="https://1.bp.blogspot.com/-sdmpVfzeRao/V8xzFETO-FI/AAAAAAAAO8c/ByXzArwjQ-cwViayL2WwEV92akaTpaiEgCPcB/s320/20160817_151519.jpg" width="320" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jedeme domů!</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<b><br /></b>
<br />
<h3>
<b>Odkazy</b></h3>
<br />
<ul>
<li><b><a href="http://www.movescount.com/moves/move118565806" target="_blank">Záznam trasy 1. den</a></b></li>
<li><b><a href="http://www.movescount.com/moves/move118565778" target="_blank">Záznam trasy 2. den</a></b></li>
<li><b><a href="http://www.movescount.com/moves/move118564667" target="_blank">Záznam trasy 3. den</a></b></li>
<li><b><a href="https://goo.gl/photos/iRmNNSLfaG6obmkM7" target="_blank">Všechny fotky z cesty</a></b></li>
</ul>
<br />
<br />
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com16Cuxhaven, Německo53.859336 8.687905699999987553.7093785 8.3651821999999871 54.0092935 9.0106291999999879tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-26977913862873611952016-04-19T23:45:00.002+02:002016-04-20T09:16:34.094+02:00Ještěd SkyRace aneb Vypnout tak jednou berana16. 4. 2016, Liberec<br />
<br />
Být beran nemusí být vždycky úplně super. Když si něco umanu, jdu si za tím. Když mi při mých dlouhých závodech dochází síly, doběhnu to v pohodě hlavou. To všechno je fajn a jsem za to rád. Blbý ale je, když si umanu něco vyloženě nerozumného, od čeho mě i okolí zrazuje. To já i tak nevidím neslyším, všem jen řeknu "To bude dobrý" a zase si jdu tvrdohlavě za svým. Prostě beran.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjc1nBN1IVKTckm-yLMc8EVtDcAGRYTrLVXjSw9xTnCFYFUMJtbEcFxz5HwuMOtX_-v8kilBk4RAclUJRC4B_k5S6wVk1sjp0uOrAm305fCcKC-QnSQU-e3e5c4Z_-wOlWvTHgpDfOTxWm_/s1600/DSC_2259.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="454" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjc1nBN1IVKTckm-yLMc8EVtDcAGRYTrLVXjSw9xTnCFYFUMJtbEcFxz5HwuMOtX_-v8kilBk4RAclUJRC4B_k5S6wVk1sjp0uOrAm305fCcKC-QnSQU-e3e5c4Z_-wOlWvTHgpDfOTxWm_/s640/DSC_2259.jpg" width="840" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: falcon81.rajce.idnes.cz</td></tr>
</tbody></table>
Třeba taková moje doktorka. 14 dní jsem teď ležel doma na neschopence s angínou, zastydlou rýmou a zánětem dutin. Když mě konečně uschopnila, řekla mi: "Doberte antibiotika a pak minimálně 14 dní bez fyzické aktivity. To znamená speciálně pro vás: žádný trénink ani závody!". No, už mě hold dobře zná.<br />
<br />
Pilule jsem dobral v pondělí a hned v sobotu ráno hurá na Ještěd SkyRace. Účast jsem přeci slíbil. A 24 kiláčků s +1 550 metry převýšení? To mě přece nemůže rozházet. Doma mě od toho samozřejmě zrazují, že je to po angíně čistý nerozum. Ale já si jedu stále svoje "To bude dobrý" a beran mi stále přikyvuje. "To půjde!".<br />
<br />
V rámci vyklusání před závodem si zkusmo vyběhnu kousek první sjezdovky na trase a hned cítím, že to úplně není ono. Nohy se chvějí a hned mi dochází dech. "To bude dobrý" a jdu se zařadit na start.<br />
<br />
"No, tak to dobrý nebude..." dojde mi hned po startu, když se sápu znovu do té sjezdovky. Vůbec to nejde. Tělu se nechce jít natož běžet a beran to dnes opravdu nezachrání. Veliké trápení celý závod. Stoupání či rovina, to je jedno, nejde mi to ani to a neustále mě někdo předbíhá. Jen v krásných technických sebězích trochu pookřeju. Konečně se blížím k Ještědu, ale to už mě začínají chytat křeče zezadu do stehen a taky do lýtek. Ještěd podruhé a jako bonus k tomu všemu se přidává i velké nutkání si odskočit co nejrychleji... na velkou...<br />
<br />
"Já se z toho snad pose#% !!!".<br />
<br />
Poslední seběh ze Skalky. Kromě půlek mám zatnuté i zuby. Křeče do nohou neustávají. Dole v cíli jsem za 7 minut a to je dnes moje bezesporu nejrychlejší pasáž, která ale ještě nekončí. Bez většího zájmu proběhnu cílovou bránu v čase 2:57:30 (hrůza, ale alespoň je to pod 3h) a bez zastavení pokračuju ve stejné rychlosti dál, až dozadu do ToiToiky, kde teprve přijde to pravé <i>Grande Finale! </i>Bylo to na poslední chvíli a samozřejmě u toho nechybí příjemné křeče do stehen. Au.<br />
<br />
A co bylo dál? Den po závodě mám zpět horečku, za dva dny se mi udělali v puse bolavé afty a na rtu mi vyrostl parádní velký opar. To mi moje imunita dává najevo, že ze mě má vyloženě radost.<br />
<br />
A proč to všechno vlastně píšu? Hlavně pro sebe, abych si to příště v podobném zdravotním stavu přečetl a řekl beranovi prostě "NE. Teď to nepůjde!". A začínám s tím hned teď. Ruším svojí plánovanou účast na sobotní Lázovské stovce. Musím se dát fakt do kupy. Doktorka mi přeci říkala 14 dní klid.<br />
<br />
P.S. Jinak závod samotný, prostě paráda. Trasa, organizace, afterparty. Super. Pár chybiček se sice našlo v závodě samotném (místy nedostatečné značení pro neznalé, padající čísla atd.), ale byl to první ročník a skvělý organizátor Honza Dušánek to příště vychytá k naprosté dokonalosti. O tom nemám pochyb. Díky Honzo bylo to skvělý! Příští rok a v lepší kondici se těším na repete. Čau.<br />
<br />
<ul>
<li><a href="http://www.jestedskyrace.cz/" target="_blank">Stránky závodu Ještěd SkyRace</a></li>
<li><a href="http://www.jestedskyrace.cz/vysledky.html" target="_blank">Oficiální výsledky JSR 2016</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move101541786" target="_blank">Záznam z mého sporttestu Suunto Ambit 3</a></li>
</ul>
<br />Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com4Liberec, Česká republika50.766279999999988 15.05433870000001750.60559099999999 14.731615200000016 50.926968999999985 15.377062200000017tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-70087383097591639972016-04-05T14:44:00.000+02:002016-04-10T22:37:08.156+02:00Kysucká 100 - Zpackaný začátek, překvapivý konec11. 3. 2016, Kysucké Nové Mesto, Slovensko<br />
<br />
Přiznávám se bez mučení, že letos jsem Kysuckou stovku (127 km, +5 560m) v plánu opravdu neměl. Nová sezóna měla začít Ledopády a pokračovat Šluknovskem, ale bohužel o Ledopády jsem byl marod. Musel jsem tedy pozměnit plány a najít nějakou náhradu, abych dohnal body do <a href="http://www.dalkovepochody.cz/csut.htm" target="_blank">ČSUT</a> a nedopadl jako loni. Okopávát bramborovou medaili se mi už nechce.<br />
<br />
Vzhledem k termínovce přiházela v úvahu pouze Letecká nebo Kysucká stovka. Letecká je ale týden před Šluknovskem a to bych nestihl zregenerovat. Kysuckou jsem běžel poprvé <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/03/kysucka-100-krasna-trasa-horky-zavod.html" target="_blank">loni</a> a moc nadšený jsem z ní nebyl. Respektive z trasy ano, ale ze závodu jako takového vůbec. Vše jsem popsal loni ve svém <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/03/kysucka-100-krasna-trasa-horky-zavod.html" target="_blank">reportu</a> a nemá smysl se k tomu znovu vracet. Teď už mám nutné know-how, jak a kudy se to běhá, kde a jak jsou dělané kontroly, atd.. Vím už do čeho jdu, takže se rozhoduji pro Kysuckou. A těším se, forma je dobrá, tak snad ji prodám. I když při pohledu na startovku je mi jasné, že to nebude vůbec jednoduché.<br />
<br />
Před devátou večer se všichni společně přesouváme ze sportovní haly, kde je zázemí závodu, na start v obci Radoľa. Než odbije devátá, kdy má být start, odchytnu hlavního orga Romana. Zjišťuji, jak je to s tím Bobovcem, s kterým jsem měl loni největší problém. V itineráři je totiž stále napsáno, že nejdřív se musí běžet k orloji do Bystrice a až teprve potom na Bobovec. Všichni ale běželi vyjma mě přímo.<br />
<br />
"Beží se priamo na Bobovec." odpoví Roman<br />
"Ok, díky."<br />
<br />
Tak všechno konečně jasný, jdeme na to. Je přesně devět večer. "Start!"<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-GnwatiUwIxA/Vu7VsYAnDwI/AAAAAAAAMH0/4To8f7KJVDEwGhgFZN-hUK2DCSWtjdbOQ/s1600/P1120221.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-GnwatiUwIxA/Vu7VsYAnDwI/AAAAAAAAMH0/4To8f7KJVDEwGhgFZN-hUK2DCSWtjdbOQ/s640/P1120221.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Však on tě smích za chvíli přejde panáčku!</td></tr>
</tbody></table>
Hned od startu se odtrhne cca 8 členná skupinka v které se držím. Tempo neudává nikdo jiný než Vítek Otevřel s čímž jsem počítal. Jasný favorit. Po prvních 5 kilometrech si říkám, "je to rychlé", ale držím se. Po 15 km si už říkám "je to ale kurva rychlé" a držím se dál. Běží se bez pardonu vše, jen v tom nejprudším stoupání se na chvilku přepne na rychlou chůzi. A právě při chůzi do kopce zjišťuji, že stehýnka už nějak tuhnou a odumírají. Přesto se držím stále dál ve vedoucí skupince. V kopci někde po 20km (+800m), které jsme dali za 2:04, už to ale nejde. Odpadám. Jako první z vedoucí skupinky. Stehna úplně odpálený. 7 statečných s čele s Víťou mi mizí ve tmě a jsem najednou sám jako kůl v plotě.<br />
<br />
Musím hodně zpomalit. Něž se doplácám k první občerstvovačce v Dolném Vadičově, přeženou se přede mě další lidi. Občerstvení zkracuji opravdu jen na nutné minimum a vyrážím sám před ostatními na Ľadonhoru. Tady to stoupání mi nechutnalo ani loni natož letos. Jsem ostudně pomalý a všichni, před které jsem se dostal rychlou občerstvovačkou, už jsou dávno přede mnou. Aspoň nemusím hledat cestu, nahoře je mlha jako z Rákosníčka. Není vidět nic.<br />
<br />
"Seběh dolů bude fajn, tam je předběhnu." říkám si po označení vrcholové kontroly.<br />
<br />
Pouštím to dolů, ale s čelovkou na hlavě je v té mlze vidět ani né na metr. Vůbec nevím kam šlapu a klouže to.<br />
<br />
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">„Au“ první mrcha.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Posbírám se a pouštím to dál.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">„Au“ druhá mrcha. „Takhle to dál nepůjde!“ <o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Sundám čelovku z hlavy a držím ji v ruce, pokoušejíc se mlhu podsvítit ze spod jako mlhovky na autě. Je to o dost lepší. Zrychluju.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">„Au“ třetí mrcha.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">No jo, ale když mám čelovku v ruce, tak zase nemůžu rukou držet při seběhu balanc a stejně letím k zemi. Musím hold hodně brzdit, na což z kopce nejsem vůbec zvyklej. Stehna zase trpí.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">„Au“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Obouchanej a vyšťavenej jako vymačkanej citrón, jsem dole. Poměr „běhu“ a sjezdu v pádu po boku či zadnici byl asi fifty fifty. </span>Rozebíhám se, ale vůbec to nejde. Krom vyšťavení začínám být i pěkně unavený. Moc jsem toho za předchozí dvě noci nenaspal, k tomu ještě 5 hodin za volantem. Už si to vybírá svojí daň. Každou chvíli musím zastavit. Dřepnu si na nějaký pařez, hlavu do klína, zavřu oči a pokouším se vydýchat krizičku a neusnout u toho. Když mě někdo předběhne zkouším ho uviset, ale prostě to nevydržím a zas někde dřepím a odpočívám na pařezu. Závoďák jak sviň. A to jsem si dělal zálusk na bednu. Tímhle stylem budu rád, když vůbec doběhnu. Navíc zjišťuju, že sem někde ztratil i fixu na označování kontrol. No to je fakt bída toto. Ještěže mám foťák, tak si je hold budu fotit. </div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Běžím indiánem dál po červený směrem na sedlo Rovný, když v tom v protisměru běžec s čelovkou.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">„Čau, kam běžíš, proč se vracíš?“ ptám se ho.<br />„Já se nevracím, ty se vracíš. Běžíš v protisměru!“ oponuje<br />„Né, já běžím správně, celou dobu po červený směrem na Rovný. Ty běžíš blbě!“<br />„Ale Rovný je na druhou stranu, jak běžím já.“ zase oponuje<br />„To není možný!“ nevěřím mu ani slovo.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Nakonec se nijak nedohodneme, každý má svojí pravdu a každý si dál pokračuje ve svém směru. Tak jako vrtá mi to hlavou, ale jsem si na 100% jistý, že jdu dobře. Nikde jsem se neotáčel. Mrknu na Ambity, odtáhnu mapu a…<br /><br />„Kurva, já jdu fakt v protisměru! To snad není možný!“<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Nevěřím. Ještě jednou to kontroluju i na mobilu a je to opravdu tak. Nechápu nic. Absolutně netuším, že jsem se někde otočil. A kolik kiláků se už takhle vracím? To je úplně v háji. Já na to snad na nejbližší občerstvovačce prdim. Počkám na Fojťase a půjdu s ním na pohodu pěšo, žádný závodění, budeme si dávat všude pivko a bude klid. Dneska fakt nemám den.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span lang="CS" style="font-size: 10pt; line-height: 15.3333px;">Pozn.: Po závodě při kontrole záznamu z hodinek zjišťuju, že jsem se vracel cca 1km. Tzn. tam a zpět kufr o délce přes 2km.<o:p></o:p></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<i><span lang="CS" style="font-size: 10pt; line-height: 15.3333px;"><br /></span></i></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">S nechutí dobíhám do Kubiny, kde je další občerstvovačka. Vůbec netuším, kam až jsem se v pořadí propadl. Tak 15. místo, ale spíš ještě horší. Nicméně k mému velkému překvapení jsem prý osmý.<o:p></o:p></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">„Tý jo, to není zas tak špatný. Nechápu, ale díky!“ loučím se s kontrolou a s o trošku lepší náladou se rozebíhám dál.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Na Bobovci, na který vyjdu na přímo, bez orloje v Bystřici, zase bojuji s únavou. Za chvíli ale začne svítat, tak mě to snad nakopne, konečně se té únavy zbavím a rozeběhnu se. Pro jistotu do sebe kopnu ještě ampuli kofeinu a mířím dolů do Bystrice k orloji.</span><br />
<span lang="CS"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-bLR4ar9_vTA/Vu7V_fyAdTI/AAAAAAAAMIk/stWPeu4XMBEat1MbjsswGdem0Tz1bd09A/s1600/P1120231.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://2.bp.blogspot.com/-bLR4ar9_vTA/Vu7V_fyAdTI/AAAAAAAAMIk/stWPeu4XMBEat1MbjsswGdem0Tz1bd09A/s400/P1120231.JPG" width="223" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Orloj ve Staré Bystrici </td></tr>
</tbody></table>
A opravdu. Svítá, já stoupám svižně na Velkou Raču a únava je zdá se ta tam. Najednou to zase jde. Konečně začíná taky nějaký sníh. Nazuji Microspikes, když už je s sebou táhnu, a bez sebemenšího podklouznutí jsem za chvilku až nahoře.</div>
<div class="MsoNormal">
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-kTBeR-RtXcI/Vu7WDnYCNWI/AAAAAAAAMIk/kbpFTXsSpP8mOuaJf0pwrgBM5LY4BLv-Q/s1600/P1120234.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-kTBeR-RtXcI/Vu7WDnYCNWI/AAAAAAAAMIk/kbpFTXsSpP8mOuaJf0pwrgBM5LY4BLv-Q/s640/P1120234.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Teď už to klouzat nebude</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-FpmSJAy_N9k/Vu7WJvrLDEI/AAAAAAAAMIk/Fh2MfEbAR3w6I5Oe6Ix-ifbpUSW8kpx4g/s1600/P1120237.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-FpmSJAy_N9k/Vu7WJvrLDEI/AAAAAAAAMIk/Fh2MfEbAR3w6I5Oe6Ix-ifbpUSW8kpx4g/s640/P1120237.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Polská chata na Vysoké Rači. Jsem skoro na hoře.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/--7pEpYFEE2s/Vu7WLnvCMVI/AAAAAAAAMIk/TwG80SoYaIYV53Q2e94pVGDBgv_3MaiLg/s1600/P1120238.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/--7pEpYFEE2s/Vu7WLnvCMVI/AAAAAAAAMIk/TwG80SoYaIYV53Q2e94pVGDBgv_3MaiLg/s640/P1120238.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8px;">Vysoká Rača (1236 m.n.m)</span></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-mIJeqfwHsQY/Vu7WN75N4pI/AAAAAAAAMIk/HR5i2gvV324vueEJB2ktk2tnqTjxvny8Q/s1600/P1120239.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-mIJeqfwHsQY/Vu7WN75N4pI/AAAAAAAAMIk/HR5i2gvV324vueEJB2ktk2tnqTjxvny8Q/s640/P1120239.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tady ještě panuje zima.</td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Rozebíhám se dolů. Po dlouhé době zase parádní běh, únava pryč, řetězy drží a dolů to letí skvěle. U lanovky Laliky ještě horská služba není. Jsem tu moc brzo. Razítko do výkazu mi dá přímo obsluha lanovky. Vyžebrám od uja i ohřátou vodu k pití, která mi už dochází.</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-Url2DWwMmMA/Vu7WR5NFC2I/AAAAAAAAMIk/idUm0h6XUXYyNxrjSjApmXLKn8WctEdvA/s1600/P1120241.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-Url2DWwMmMA/Vu7WR5NFC2I/AAAAAAAAMIk/idUm0h6XUXYyNxrjSjApmXLKn8WctEdvA/s640/P1120241.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kontrola Príslop Zadedova aneb spočítej sochy.</td></tr>
</tbody></table>
Přes Zadedovou, kde je další kontrola se 4 sochami, dorážím po žluté až do bufetu U Medveda. Je tu občerstvovačka. Sedí tu dva kluci. Po chvíli zjišťuji, že jeden z nich je Majo, se kterým jsem se přesně tady potkal i loni. Dobrá náhoda. Běželi jsme spolu pak několik desítek následujících kilometrů. Ne tak letos. Po rychlé polívce se rozebíháme všichni tři spolu, ale ještě než doběhneme po silnici do Oščadnice, tak při ohlédnutí se zpět zjišťuji, že jsem jim utekl. </div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">"Ono mi to zase pěkně běhá!" raduji se v duchu.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Od teď jde vše rychle a naprosto bez problému. Z Oščadnice se vydrápu podél vleku zpět na hřeben a přes krásně běhatelné, měkké a zabahněné louky si to valím zpět dolů až k řece Kysuci.</span><br />
<span lang="CS"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-AWj61ME4d7k/Vu7WYn42BtI/AAAAAAAAMJM/NSsn53o9gn4-yqhXrE_YWva96nrKD66pg/s1600/P1120244.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-AWj61ME4d7k/Vu7WYn42BtI/AAAAAAAAMJM/NSsn53o9gn4-yqhXrE_YWva96nrKD66pg/s640/P1120244.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bláta je dost pro všechny.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-9g4MgzSSpN8/Vu7WdQIRHdI/AAAAAAAAMJM/E4yZSJc8pUEjU7gOrEtiIAlZSqVWXWcfA/s1600/P1120247.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-9g4MgzSSpN8/Vu7WdQIRHdI/AAAAAAAAMJM/E4yZSJc8pUEjU7gOrEtiIAlZSqVWXWcfA/s640/P1120247.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tady to letělo úplně samo.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-fwEdyY7f2Oc/Vu7Wfgf2K9I/AAAAAAAAMJM/q7OLWC-BYccUpZdD8_9V4YEkdlaN6JFKg/s1600/P1120248.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-fwEdyY7f2Oc/Vu7Wfgf2K9I/AAAAAAAAMJM/q7OLWC-BYccUpZdD8_9V4YEkdlaN6JFKg/s640/P1120248.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lávka přes řeku Kysuci k žel. stanici Oščadnica </td></tr>
</tbody></table>
Ještě jeden kopeček nahoru, parádní seběh dolů a už jsem v Čadce na předposlední občersvovačce.</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">"No konečně někdo!" vítá mě obsluha. </span>"Jsi druhý nebo třetí."</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">"Cože?"</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Zatím sem doběhl prý pouze Víťa na prvním místě a pak ještě někdo kolem proběhl, ale nezastavil se. Asi to byl nejspíš nějaký běžec mimo závod. Ale i tak. Kde jsou ostatní? Byl jsem po noční krizi osmý, pak jsem předběhl dva běžce a najednou jsem už druhý? To je zabiják ten Víťa. Ti ostatní co svým tempem s sebou strhl, to asi přepálili tak, že pak už rovnou odstupovali ze závodu nebo fakt nevím. Ještě, že jsem odpadl jako první a dokázal se z toho ještě nějak oklepat.</span></div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
<div class="MsoNormal">
Běžím dál. Už je to jen kousek. Vrtá mi hlavou jestli jsem teda druhý nebo třetí a tak si v rámci zabavení sebe sama hraju na stopaře. V blátě přede mnou vidím dvoje běžecké boty, jedny Salomony a jedny Inov8 X-Talony. Tak že bych byl teda třetí? Ty Salomony to je určitě Víťa, ale čí jsou ty Talony? </div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: x-small;"><i><br /></i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span style="font-size: x-small;"><i>Pozn.: V cíli přijdeme na to, že ty X-Talony patřili Romanovi, který tam nadělal stopy, když značil trať.</i></span></div>
<div class="MsoNormal">
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-tIJ4kyl6ikA/Vu7WmoBb60I/AAAAAAAAMJM/0AsgZh2npCEAkfdl1ko_TZeYugRf6jk4A/s1600/P1120251.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-tIJ4kyl6ikA/Vu7WmoBb60I/AAAAAAAAMJM/0AsgZh2npCEAkfdl1ko_TZeYugRf6jk4A/s640/P1120251.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Víťovi na stopě. Za chvilku ho mám... </td></tr>
</tbody></table>
Na Chotárnym kopci, kde je netknutý sníh se to nakonec vyřeší. Stopy jsou přede mnou už pouze od těch Salomonu. Je to jasný přede mnou je fakt už pouze Víťa a já jsem skutečně druhý. Podle toho jak jsou stopy ve sněhu čerstvě vykrojené a neokoralé zkušeně odhaduji, že je přede mnou tak hoďku max hoďku a půl. Vesele běžím dál a bláhově si fandím, že ho třeba ještě o něco stáhnu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://1.bp.blogspot.com/-xltKN-yV58k/Vu7WyJyWZzI/AAAAAAAAMJw/Zu0AUAleMkknPUCV7NQBQ9PWzU-iK-yiw/s1600/P1120256.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-xltKN-yV58k/Vu7WyJyWZzI/AAAAAAAAMJw/Zu0AUAleMkknPUCV7NQBQ9PWzU-iK-yiw/s640/P1120256.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Rozhledna na Marťákovskom kopci</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-xmDaTN4JrTo/Vu7W2HRsYlI/AAAAAAAAMJw/AMig2yznpLElFSj-PKFyFZu_5PQyDhrIQ/s1600/P1120258.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-xmDaTN4JrTo/Vu7W2HRsYlI/AAAAAAAAMJw/AMig2yznpLElFSj-PKFyFZu_5PQyDhrIQ/s640/P1120258.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Horská blecha</td></tr>
</tbody></table>
"Kolik má na mě první náskok?" ptám se hned jak doběhnu na poslední občerstvovačku v Nesluši. </div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">"Jó hóóóódně. 3 hodiny a 40 minut." odpovídá kontrola a vrací mě do tvrdé reality. </span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">"No ty woe. To je ostuda."</span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS">Poblouzněné nadšení amatérského stopaře je ta tam. Zůstává to už jen dotáhnout. Už tam chci konečně být, takže běžím dál vše, co alespoň trochu jde. Přes Majtánky šup na poslední kontrolu na kopci Tábor. Koukám, že tu od loňska vyšvihli fungl novou rozhlednu. </span><br />
<span lang="CS"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://3.bp.blogspot.com/-RHIhPX-Mluo/Vu7XNzuFIyI/AAAAAAAAMKU/SCBm2UpME08aR7cn1F7agsjDM9jpntVqQ/s1600/P1120268.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-RHIhPX-Mluo/Vu7XNzuFIyI/AAAAAAAAMKU/SCBm2UpME08aR7cn1F7agsjDM9jpntVqQ/s640/P1120268.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Poslední kopeček Tábor (697 m.n.m)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-fdKKQE-DObA/Vu7XZ5uIEaI/AAAAAAAAMKk/G9WyZvrjUfUyp5wRz6HYWzqEm8c_B0XLA/s1600/P1120273.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-fdKKQE-DObA/Vu7XZ5uIEaI/AAAAAAAAMKk/G9WyZvrjUfUyp5wRz6HYWzqEm8c_B0XLA/s640/P1120273.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tábor, nová rozhledna</td></tr>
</tbody></table>
Už už se odhodlávám to pustit dolů do Kysuckého Nového Mesta. Ale co to? Kde jsou ty bahenní lázně ve zničených cestách od lesáků? Tady to bylo loni úplně nejhorší a letos naprostá pohoda. Pustím to tedy s chutí dolů a v cíli ve sportovní hale jsem za chvilku coby dup.<br />
<br />
Konečně cíl. Čas 17:55. O dvě hodiny rychlejší než loni. I přesto, že mě hned Roman napíše na výsledkovou tabuli na druhé místo, stále tomu zvratu z noční krize nějak nemůžu uvěřit. Byl jsem úplně prošitej, bloudil jsem aniž bych o tom věděl, propadal se v pořadí, pak přišlo svítání a všechno šlo najednou úplně skvěle. Ztráta na Víťu už byla sice ohromná, ale co mám radost, že jsem to nevzdal. Víťa nakonec vyřešil i zbytek. Všechny úplně oddělal, zabiják. Nakonec to dopadlo skvěle.</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-EKm3_NibY6U/Vu7XmnMCorI/AAAAAAAAMKs/XjTy5Kk-aT0jRoshdFbzK8lL7Eej69_Gg/s1600/20160312_150058.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://4.bp.blogspot.com/-EKm3_NibY6U/Vu7XmnMCorI/AAAAAAAAMKs/XjTy5Kk-aT0jRoshdFbzK8lL7Eej69_Gg/s400/20160312_150058.jpg" width="225" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">No jo, fakt jsem druhý.</td></tr>
</tbody></table>
Moc se mi to líbilo. Trasa Kysucké stovky je fakt nádherná a na jaře velmi rozmanitá. Letos sice nebylo tolik sněhu jako loni, ale alespoň nějaký byl a na to jsem se těšil. Naštěstí bylo i méně bahna a když už ho někde bylo hodně, dalo se to v pohodě oběhnout. Takže to bylo pěkně rychlé. No nebýt té krize a mlhy v noci, tak ještě rychlejší.</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://4.bp.blogspot.com/-bdcdFKt3AWc/Vu7Xkh5-ZXI/AAAAAAAAMKs/HeIrVHbbkqsN-q5w85GOWM4JW7yrNhtaw/s1600/P1120278.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-bdcdFKt3AWc/Vu7Xkh5-ZXI/AAAAAAAAMKs/HeIrVHbbkqsN-q5w85GOWM4JW7yrNhtaw/s640/P1120278.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Družný rozhovor v cíli.<br />
"A ty si ako kto?" ptá se Emil (vpravo, 3. místo) nevěřícně Vítka (uprostřed, 1 místo)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-mgpVAiCSRAs/Vu7XrE9eP_I/AAAAAAAAMKs/6muN1NvVHoYA1SSZ3Sxtw8EKe_v5Arhzg/s1600/20160312_180913.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="442" src="https://2.bp.blogspot.com/-mgpVAiCSRAs/Vu7XrE9eP_I/AAAAAAAAMKs/6muN1NvVHoYA1SSZ3Sxtw8EKe_v5Arhzg/s640/20160312_180913.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vítězové Kysucké stovky 2016<br />
1. místo: Vít Otevřel (CZ), čas 14:50<br />
2. místo: Aleš Zavoral (CZ), čas 17:55<br />
3. místo: Emil Páleník (SK), čas 18:33 </td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://2.bp.blogspot.com/-pyWS6B2fKHo/Vu7Xx8227rI/AAAAAAAAMKs/Mg2IY6jiZSgBgcmv__ZHafE8mifHowYCA/s1600/P1120280.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="442" src="https://2.bp.blogspot.com/-pyWS6B2fKHo/Vu7Xx8227rI/AAAAAAAAMKs/Mg2IY6jiZSgBgcmv__ZHafE8mifHowYCA/s640/P1120280.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zase něco do vitríny.</td></tr>
</tbody></table>
Díky Romanovi a celé jeho partě organizátorů za krásný závod. Skvěle jsem si ho užil. Změna systému kontrol závodu určitě prospěla, akorát bych v itineráři už konečně smazal tu pasáž s orlojem před Bobovcem. ;)</div>
<div class="MsoNormal">
<span lang="CS"><br /></span></div>
<div class="MsoNormal">
<ul style="background-color: white; color: #333333; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 14.85px; line-height: 20.79px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px 2.5em;">
<li style="border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><a href="http://www.kysuckastovka.wbl.sk/" style="color: #6699cc; text-decoration: none;" target="_blank">Stránky závodu Kysucká Stovka</a></li>
<li style="border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><a href="http://www.kysuckastovka.wbl.sk/Vysledky---Results.html" style="color: #6699cc; text-decoration: none;" target="_blank">Oficiální výsledky Kysucké Stovky 2016</a></li>
<li style="border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><a href="http://www.movescount.com/moves/move96878943" style="color: #6699cc; font-size: 14.85px; line-height: 20.79px; text-decoration: none;" target="_blank">Záznam z mého sporttestu Suunto Ambit 3</a></li>
<li style="border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><a href="https://goo.gl/MzZudp" style="color: #6699cc; text-decoration: none;" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu</a></li>
</ul>
<span lang="CS"></span><br />
<ul style="background-color: white; color: #333333; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 14.85px; line-height: 20.79px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px 2.5em;">
<li style="border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/03/kysucka-100-krasna-trasa-horky-zavod.html" style="color: #6699cc; text-decoration: none;" target="_blank">Můj report z Kysucké stovky 2015</a></li>
</ul>
</div>
<div class="MsoNormal">
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com3024 01 Kysucké Nové Mesto, Slovensko49.3006944 18.78428269999994949.217867899999995 18.622921199999947 49.3835209 18.945644199999951tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-84419058687725520812015-12-14T11:07:00.001+01:002016-04-10T21:13:19.148+02:00Pražskou stovkou až k vítězství v EKUTu (300km/+13 200m)4. 12. 2015, Beroun<br />
<br />
"Budu se tě držet! Tys neběžel Loučení, budeš čertvej, poletíš jak vítr a to já potřebuju taky!" odkrývám Jožovi (Harčaříkovi) svojí ideální představu o průběhu závodu přesně den před startem. Aniž bych tomu úplně věřil, protože <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/11/podzimni-sklizen-na-louceni.html" target="_blank">vítězné Loučení</a> před 14 dny mě stálo přeci jen hodně sil, nakonec to tak přesně dopadlo. Ale to předbíhám.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-MQl4H99Y6QY/VmShlqXOv7I/AAAAAAAALlk/LFEtBXd7S-A/s1600/P1110983.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-MQl4H99Y6QY/VmShlqXOv7I/AAAAAAAALlk/LFEtBXd7S-A/s640/P1110983.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Ready to GO!" s Jožom na startu P100</td></tr>
</tbody></table>
Mezi Loučením, 1. a 2. etapou EKUTu* s parametry 170km/+7850 m, a Pražskou stovkou, 3. etapou EKUTu s parametry 130km/+5350 m, je pouhých 14 dní na to, aby se člověk dal nějak do kupy a zregeneroval. Já už mám naštěstí <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/prazskou-stovkou-az-na-bednu-ekutu.html" target="_blank">vynikající zkušenost z loňska</a>. 3 dny po <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/utikej-chlapce-utikej-honi-te-madar.html" target="_blank">Loučení 2014</a> jsem zalehl s horečkou do postele a týden z ní nevylez. Trénink mezi závody byl roven nule a přesto to šlo. Tělo si odpočinulo a nakonec z toho bylo 3. místo v EKUTu 2014. Moje první bedna na ultra vůbec. Letos tedy plánovitě žádný trénink. Jen odpočinek, sauničky, regenerační elektroléčba a spánek. Nicméně už po týdnu mě hryzá svědomí. Jdu si oběhnout alespoň moje 9 km kolečko do lesa nad Roudnicí. Ale pech, na posledním kilometru si bolestivě zvrknu kotník. Že jsem se na to nevy...l! Naštěstí za další dva dny je už kotník zase ok.<br />
<span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: x-small;"><br /></span>
<i><span style="font-family: "verdana" , sans-serif; font-size: x-small;">* EKUT = Extrémní Kombinace Ultra Trailu, etapový závod na 300km/+13200m </span></i><br />
<br />
Takové štěstí v neštěstí bohužel neměl Gábor Nyakás. Maďar, vítěz loňského EKUTu, který je po prvních dvou etapách za mnou na 2. místě se ztrátou 33 minut. Pár dní před startem P100 dává na FB status s fotkou nohy, kterou má v gipsu. Prý na 6 týdnů. Při tréninku špatně našlápl na šutr a "křup". To je hned. Mrzí mě to, hodně jsem si na něj letos věřil a chtěl ho porazit. Bohužel z EKUTu je venku.<br />
<br />
Bude to tedy boj hlavně se Slovákem Dušanem Krajčovičem, který je po Loučení na 3. místě se 40 minutovou ztrátou na mě. Jenže jeho se od začátku obávám skoro víc než Gábora, protože už vím, jak může být rychlý. Silniční maraton si letos dává o půl hodiny rychleji než je můj upocený osobák 3:15. Ale uvidíme, 40 minut náskok není málo. Bude záležet na náročnosti terénu. Čím horší, tím lepší pro mě, čím jednodušší tím líp pro Dušana. Na Loučení to bylo náročné hodně. Bahno, déšť a těžký terén. Proto jsem mu dal těch 40 minut. Spoléhám se na Olafa, že jako vždy trasa P100 nebude žádná procházka parkem. Zároveň se modlím, aby počasí bylo co nejhorší. Chci déšť, vítr, sníh, mráz, veškerej marast ať míří, prosím, na Beroun! Ano, letos P100 nevede z Prahy do Prahy, ale z Berouna do Prahy. Stejně jako v roce 2011, na mé první P100 a zároveň mé první stovce vůbec.<br />
<div>
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiECwYJ0q7bjZJrLuXnXZdCln203MXdLcrbdpJNyE2olv3z4G2XzQ1yrRenC6QZ4F-cnoF0Cm8gqmDWhMd9wSRXC7kBrPJcrslf5lHwn3QuLSEhnXLUV-ch8JB4-mNyxnwvQumJHbL9CeHA/s1600/profil.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="462" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiECwYJ0q7bjZJrLuXnXZdCln203MXdLcrbdpJNyE2olv3z4G2XzQ1yrRenC6QZ4F-cnoF0Cm8gqmDWhMd9wSRXC7kBrPJcrslf5lHwn3QuLSEhnXLUV-ch8JB4-mNyxnwvQumJHbL9CeHA/s640/profil.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">P100 2015 - Mapa a profil</td></tr>
</tbody></table>
Je to tu pátek 4.12, dnes se to vše konečně rozuzlí. Jsem ok. Zregenerovanej jak to jen šlo. Nic mě nebolí, jen mě trochu trápí trávení. Přikládám to nervozitě. Kolem deváté večer přijíždíme do Berouna vlakem spolu s přáteli Rakouska, kteří stejně jako loni startují na P100 také. Loni vzal s sebou Patrice, s kterým jsem se poznal na <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/05/100-miles-of-istria-aneb-nejdelsi.html" target="_blank">100 miles of Istria</a>, jen Helmuta a letos už jsou tři. Pražská stovka se jim prostě líbí.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-EFm417bbygA/VmShe0iToNI/AAAAAAAALlM/oc3J0Znf82k/s1600/P1110978.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-EFm417bbygA/VmShe0iToNI/AAAAAAAALlM/oc3J0Znf82k/s640/P1110978.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Der typisch österreichischer Mann: Helmut Hofer</td></tr>
</tbody></table>
Máme dostatek času se dobalit, dojíst, odpočinout a já hlavně pokecat alespoň chvilku se snad všemi známými. Místňák Lukáš Pilař mě ujišťuje, že ač je nyní pěkně a zítra má být dokonce nádherně s teplotami kolem 10°C (ano, bohužel:( ), na trase je hodně bahna a náročných úseků, takže by to mělo být pro mě dobré. Škoda, že to nebyla úplně pravda. Před půl dvanáctou se začnou všichni srocovat na start, tak jdeme taky. Olaf ještě rychle připomene pár věcí k závodu a přesně v půla letošní favority nacpaná P100 odstartuje.<br />
<br />
Startuje se samozřejmě rovnou do kopce po silnici z Berouna směrem na rozhlednu Děd. Ale jako by tu kopec ani nebyl. Na čele se běží vše. Hlídám si jen Dušana. Ten samozřejmě jako na Loučení běží okamžitě úplně dopředu na první místo. Ach jo, to bude zase krvák.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-XY1tKFrli8s/VmShn6QQ82I/AAAAAAAALlw/Ue9gzwb8d38/s1600/P1110984.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-XY1tKFrli8s/VmShn6QQ82I/AAAAAAAALlw/Ue9gzwb8d38/s640/P1110984.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vysmátý Jožo a za ním pozdější vítěz závodu Radek Brunner</td></tr>
</tbody></table>
Kolem se prožene něco maličkého, rychlého a usměvavého. "Ha, Jožo!" rozpoznám ho. Teď se musím za něj zařadit a držet se ho jako klíště. Stejně jako na zamlžené <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/10/stovka-podkrkonosim-zrychleny-prulet.html" target="_blank">Podkronošce</a>, kterou jsme spolu vyhráli. Ale kopec lesem je čím dál strmější, sotva se ho držím až mi zdrhne. Kolem proletí i Zbyněk Cypra odrážejíc se hůlkami. Jak tak na něj koukám, docela lituju, že sem si hůlky nechal ve startovním depu. Vezmu si je když tak až na druhou část z Berouna do Prahy.<br />
<br />
V parádním seběhu do Králového Dvora dotáhnu všechny včetně Joža a dál běžíme spolu. Před námi jsou jen 4 kluci: Radek Brunner, Martin Střelka, Zbyněk Cypra a samozřejmě Dušan Krajčovič, který mě zajímá nejvíc. Ač jsme už 7. kilometru, stále jsme s nimi v kontaktu a na dohled. Jenže v klesání z první kontroly K1 Koukolova hora nedáváme pozor. Jožo letí ještě s nějakým klukem přede mnou a já v dobré víře, že ví kam běží, pádím za nimi. Pak mrknu na hodinky a jsme úplně mimo trasu. Otočím se vidím, jak ostatní čelovky klesají dolů za mnou v dáli vlevo. Ale ne. Kufr. Zapískám na kluky, že jdeme blbě a rozebíhám se přes pole, křovím a trním vlevo dolů přímou čarou směrem zpět na trasu. Pár škrábanců a jsem tam, kde mám být. Kolem akorát probíhá Patrik Hrotek (aktuálně 4. místo EKUT), tak se zavěsím a po chvilce ho předbíhám.<br />
<br />
"Ty už si ma raz predbehol nie?" diví se Patrik<br />
"Jo jo, kufr nesmí nikdy chybět!"<br />
<br />
První občerstvovačka s čipovou kontrolou. Před ní Honza Bartas zuřivě máchá se zvoncem a na mocně povzbuzuje<br />
<br />
"Makejtééééééé! Jedééééém!"<br />
<br />
Všechno mám, tak se jen odpípnu a mažu dál. Na Dušana mám prý ztrátu 3 minuty. Paráda, ztráta z kufru opravdu minimální. Akorát mě dotál i Jožo, takže běžíme zase spolu.<br />
<br />
"Makejtéééééé. Jedéééém. Dělejtééééé!" slyším Jendovo povzbuzování ještě dlouho za kontrolou, co ho míjíme.<br />
<br />
K3 Vraní skála je v itineráři označená jako nebezpečné místo. Drápu se za Jožom nahoru, když v tom letí dolů již mírně roztrhaná vedoucí čtveřice. Dušan běží s Radkem. Hned jak mě spatří, už mě povzbuzuje.<br />
<br />
"Poď poď Aleš! Stratu máš minimálnu!"<br />
"Díky!"<br />
<br />
Označím kontrolu, rozhlédnu se a hledám, kde je tady to "nebezpečno". Nic nevidím, asi ta tma, tak to pouštím dolů. Seběh ale parádní, ten si užívám. Lidi v protisměru nestačí uskakovat. Jen zjišťuju, že sem si málo utáhl X-Talony, trošku v nich plavu. No trošku víc. Pak následují dlouhé táhlé rovinky po zpevněných cestách a to mi už tak nechutná. Dušan si tu musí libovat. Alespoň že Jožo přebírá tempo, tak se zařadím za něj a držím se v háku.<br />
<br />
"Makejtééééééé! Jedééééém!" slyším v dáli zase bití zvonce a ukřičeného Jendu.<br />
<br />
Nezvratné znamení. Další občerstvovačka, kterou zařizuje Michal Dobiáš aneb Trailpoint, se blíží. Rychlé doplnění pití, trochu ovoce, pokec s kluky a letíme dál.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/--2XqiXcobx8/VmShqSHJduI/AAAAAAAALl4/47gyDV6dwoU/s1600/P1110985.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/--2XqiXcobx8/VmShqSHJduI/AAAAAAAALl4/47gyDV6dwoU/s640/P1110985.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Občerstvovačka Trailpoint Michala Dobiáše (vpravo) a vysmátý Jenda Bartasů (vlevo)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Jožo běží přede mnou ještě s nějakým klukem, pravděpodobně Radovanem Čechem. Běží rychleji než je mi příjemné. Něž se trápit, spoléhám na to, že v dalším seběhu natáhnu krok a docvaknu je. To se mi taky daří. Jen v těch botkách plavu čím dál tím víc. Jak jsou mokré, tak jsou volnější a volnější. Budu to muset vyřešit.<br />
<br />
Na další čipovce v hotelu Diana v Novém Jáchymově, ale na to nějak zapomenu. Ve spěchu do sebe kopnu jen polévku zředěnou vodou a zkontroluji náskok Dušana. Na 39. kilometru má náskok kolem 12 minut, stejně jako celá vedoucí čtveřice. To není vůbec špatné. Tak žádné zdržování a rychle za nima.<br />
<br />
Sbíháme k další fixkové kontrole K9, podle itineráře nebezpečné místo. Označím kontrolu, vyhlížím zase nebezpečno, ale zase asi ta tma. Nic nevidím. Tak si tu alespoň konečně zavážu ty botky, protože mě už fakt štvou. Jožo s Radovanem zatím běží dál, což je dobrá motivace vše zvládnout co nejrychleji a zase je dotáhnout.<br />
<br />
Talony utažený, návleky natažený, ale já jsem asi už nějakej přetaženej. Doběhnu na konec vracečky a nejsem si úplně jistý odkud jsme sem přiběhli a kam mám teď běžet. To je tak, když běhám za někým v úsporném módu. Nic moc nevnímám. Rozebíhám se sice v dobrém směru, ale čím dál jsem od rozcestí, tím větší jsou moje pochyby, že běžím správně. Kluci jsou fuč, čelovky nevidím, kam mám běžet? Dopředu nebo se vrátit? Ach ta noční demence, stejně jako na Loučení na cestě u Chvalova, podlehnu nejistotě a rozebíhám se zpět v protisměru. Pak zase zpět, pak se zastavím a už jsem tak zamotanej, že nevím kde jsem. Dokonce přemýšlím, že zavolám Jožovi, kam běželi. Z naprostého navigátorského faux pas a ostudy mě zachrání, když přes údolí na protější straně uvidím uhánějící dvě čelovky. To musí být oni a rozebíhám se konečně ve správném směru. Jo a až nebudete někdo v noci vědět kudy, neváhejte a klidně se mě zeptejte. Rád poradím.<br />
<br />
Kluky doběhnu až po 6 kilometrech ve Stradonicích. Akorát v pravý okamžik. Jožo vpředu chybně odbočí ze silnice, po které jsme měli pokračovat, na cestu mezi baráky. Je to do krpálu takovou roklinkou. Jdeme, jdeme, ale najednou cesta úplně končí a Ambiti ukazují, že jsme špatně. Máme být víc vlevo. Vracet se nám nechce, tak to vezmeme přímo vlevo. Přes roklinku se vyškrábeme na krásný upravený trávník.<br />
<br />
"Ty woe, to jsme u někoho na zahradě, ne?" odhaduji.<br />
"Choď tamto po schodoch, tam bude cesta von." radí Jožo.<br />
"Asi ne, tedy je nějaká terasa s posezením a grilem." koukám, když tam dojdu.<br />
<br />
Celý barák obejdeme stranou po zahradě směrem k silnici, až nás zastaví plot. Naštěstí ho ani nemusíme přelézat. Normálně si jako civilizovaní běloši odemkneme branku a vyjdeme ven.<br />
<br />
"Chalani máme fakt šťastie, že tu nemajú psa" glosuje Jožo neplánovanou návštěvu místní usedlosti.<br />
<br />
Napojíme se na Olafovo vlastní značení tzn. Olafošipky a míříme dál směrem na rozhlednu Děd. Kolečko okolo Berouna je tak skoro uzavřené a to ještě není ani 6 hodin ráno. Ve stoupání však na Radovana přijde nějaká krizička, tak ho s Jožom necháme za sebou. Dolů z Děda do Berouna již pádíme sami. Po chvíli proti nám stoupají zpět na Děd Radek s Dušanem a kousek za nimi i Střelec (Martin Střelka). Zbyněk nikde, asi už jim utekl. A je tu Beroun. Právě v čas, v břiše mi to už pěkně vře, tak se těším až si ulevím na oné místnosti. Není mi špatně, ale přeci jen mám od čtvrtka pěknou hnačku, která se začíná zase ozývat.<br />
<br />
Nicméně celé depo proběhne vlastně v běhu, takže na nějaký WC úplně zapomenu. Něž si doběhnu do tělocvičny pro batoh, obsluha občerstvení mi doplní kofolu do camelflašky. Z báglu beru jen gely na doplnění zásob a hůlky. První půlka byla jednoduchá, snad to teď bude o něco tvrdší a budou se hodit. Doplním gely do vesty, nacpu si plnou pusu pomerančů a čokolády a už už se deru ven. Počkat, ještě zkontrolovat pořadí a ztrátu na Dušana.<br />
<br />
"Dušan tu byl první před 31 minutami, vy jste tu čtvrtí." <br />
"Pane jo, ten to valí. Ale jako čtvrtí, před námi jsou přeci 4 kluci, ne?"<br />
"Ne ne, jen 3. Zbynďa Cypra tu ještě nebyl."<br />
<br />
Aha, tak proto jsme ho neviděli při klesání z Děda, jako ostatní ze špice. Museli jsme ho někde předběhnout. Ale předběhnout Zbynďu? Nějak se mi to nezdá. Jožo ještě něco řeší s výbavou, tak běžím zatím napřed. Už tak tu tvrdneme skoro 5 minut a pro mě je každá minuta drahá. Z mého 40 minutového náskoku na Dušana z Loučení zbývá už pouze necelých 10 minut a ještě 70 kiláků přede mnou.<br />
<br />
Na konci Berouna míjím Zbynďu, jak teprve klesá do Berouna. Neběží, jen jde.<br />
<br />
"Čau, co je?"<br />
"Žaludek. Od 20. kilometru mě zlobí a dál už to nejde. Tady končím." odpovídá sklesle.<br />
"Třeba si dole odpočineš a ještě to přejde!" zkouším mu dodat kuráž, ale očividně úplně marně.<br />
<br />
Vyškrábu se, již po třetí, k rozhledně Děd. Chci se rozeběhnout dolů, ale důrazně se mi ozve škrundání ve střevech. Já si dole neodskočil! Do prčic. Teď už musím. Neodkladně. Vybočuji z pěšiny někam do lesa.<br />
<br />
Velké zdržení. Jožo už mezitím dávno proběhl. Ztratil jsem hodně času. 5 možná 10 minut. Vydávám se ho stíhat. Šlapu do toho, ale to Jožo taky. Nic mi nedaruje a rozhodně na mě nikde nepočká. To je ale dobře, protože tím mě žene rychle vpřed. Na K15 ho ještě ani nevidím, ale na Ostrým už ho v dálce vidím, jak si označuje kontrolu K16. Než tam doběhnu, je zase fuč. Akorát začíná svítat. Úžasný východ slunce nad inverzní mlhou zalitým údolím. Zkouším to vyfotit, ale světla je ještě málo a na minutové expozice nemám čas, tak z toho nakonec nic není.<br />
<br />
Metelím dál a stále napjatě vyhlížím v dáli před sebou Joža. Áááá, už ho vidím. Před lávkou přes Berounku v Hýskově ho konečně zahlédnu. Ale počkat to není Jožo. Je to sice nějaký závoďák, ale neběží. On to Martin (Střelka). Prohodíme pár slov, vyzvídám v čem je problém. Při seběhu si hnul s kolenem a tím si vystavil stopku.<br />
<br />
"Zkoušel jsem s tím ještě běžet, ale bohužel. Nejde to. Smůla. Ty ale makej, makej a koukej je dohnat!"<br />
"Jaký mají náskok?" ptám se<br />
"Dušan s Radkem už tak 50 minut! Jožo asi 10. Nepotřebuješ něco? Gely, megnesko, cokoliv?" nabízí mi první poslední.<br />
"Ne, díky, díky. Mám vše." a vyrážím dál.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-OZwLXjTh26s/VmShvyjIFcI/AAAAAAAALmQ/4T3WQN_R6YY/s1600/P1110990.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-OZwLXjTh26s/VmShvyjIFcI/AAAAAAAALmQ/4T3WQN_R6YY/s640/P1110990.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lávka přes Berounku v Hýskově</td></tr>
</tbody></table>
50 minut náskok. To snad né. I když není se čemu divit, když běží spolu Radkem (Brunnerem). Profil trati jim přeje sliničkářům jedněm. Nikdy bych nevěřil, že se budeme v rámci EKUTu nahánět na medailových pozicích P100. Už <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/prazskou-stovkou-az-na-bednu-ekutu.html" target="_blank">loni mi to přišlo těžké</a> a to jsme se naháněli někde kolem 9. až 15. místa. Musím přidat, jinak vedení EKUTu ztratím. Ale třeba Radek Dušana nakonec utahá a on pak zpomalí. Nějak se mi nechce věřit, že by to Dušan s favorizovaným, nabušeným Radkem vydržel až do cíle.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-_o3f-q-E4JY/VmShyWP_RAI/AAAAAAAALq4/YpKgQyg4cYk/s1600/P1110991.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-_o3f-q-E4JY/VmShyWP_RAI/AAAAAAAALq4/YpKgQyg4cYk/s640/P1110991.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Stoupání po Olafošipkách na K17 Plešivec</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-gsKaHEM1ioM/VmSh3NqVcVI/AAAAAAAALmo/KPDXrePNFe8/s1600/P1110993.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://4.bp.blogspot.com/-gsKaHEM1ioM/VmSh3NqVcVI/AAAAAAAALmo/KPDXrePNFe8/s400/P1110993.JPG" width="221" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K18, 83. km - Lhotka rozhledna</td></tr>
</tbody></table>
Snažím se tlačit na pilu běžet opravdu vše, co jen trochu jde. Překonávám Plešivec, konečně pěkný kamenitý terén. Sbíhám dolů do Berouna, už zase, a tím uzavírám cca 20 kilometrovou motanici nad Berounem. Dál už se bude uhánět konečně směrem na Prahu do cíle do Modřan. Na posledních 20 kilometrech od depa v Berouně nebylo žádné občerstvení. Další je až za 5 kiláků a mě pomalu ale jistě dochází pití. Mám jen litrovku.<br />
<br />
Ve Lhotce už jsem úplně na dně. Jazyk až na vestě. Víska je ale po ránu úplně vylidněná, nikde ani človíčka, hospoda nebo obchod už vůbec ne. Naštěstí nad návsí najdu starou pumpu. Jen co si začnu pumpovat vodu do flašky, objeví se děda se psem.<br />
<br />
"Mladíku, ta voda z té pumpy je pouze užitková na zalévání. To byste opravdu neměl pít."<br />
<br />
No skvělý. Vyleju jí na zem. Děda se nabízí, že mi doma vodu natočí, ale prý je to tak 5, 10 minut pěšky. Na to nemám čas, poděkuji a běžím dál směrem k rozhledně.<br />
<br />
Čekal jsem, že nás Olaf požene až nahoru, ale kontrola je překvapivě už dole pod ní. Rozhledna je asi zavřená, jinak to není možný. Takovou šanci nás potrápit na stovkách schodů Olaf přeci nikdy nezahazuje.<br />
<br />
Rozhlednu na vršku zalévalo ranní slunce, ale klesáním po silnici se vracím zpět do mrazivé mlhy inverze. Namrzlá silnice pěkně klouže, zatímco mlha se sluncem vytváří nádherné scenérie.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-mxgVZ4-Xg3k/VmSh7bVdP0I/AAAAAAAALm4/lLD_x0nJx74/s1600/P1110996.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-mxgVZ4-Xg3k/VmSh7bVdP0I/AAAAAAAALm4/lLD_x0nJx74/s640/P1110996.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Klesání do Vráže</td></tr>
</tbody></table>
Vráž. Konečně občerstvení! Polévka není, zato vynikající frgále a obložené rohlíky. Začnu vše futrovat, paní výčepní mi doplňuje pití a kontrola hlásí, jak si vedou již pouze 3 kluci přede mnou. Dušan už má náskok opravdu 50 minut, ale už neběží s Radkem, ten tu byl o 4 minuty dřív. Jožo 11 minut přede mnou. Musím Dušana stáhnout pod 40 minut. Kéž bych tak dohnal Joža. Konec zdržování, běžím dál.<br />
<br />
"Jožo ty vrahůůůů!!! Já tě nemůžu dohnat!" hulákam na něj, když se míjíme na první vracečce u Svatého Jana Pod Skalou.<br />
"Poď, poď! Už ma máš!"<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: left; margin-right: 1em; text-align: left;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCVLWEBuoIlmILKTStU2VEnF2FLq8q6yBqrP23_KsgBd1HFqlrC4lTqjdv1jQ-Wxcl98Y3FGitboVuMGd5U_jBkTxdgKoQXKjK5UUHK62BA9S0eNEZc-SMVW3GP9HNpQ-DsI3SJF378wOV/s1600/12304318_1132823780063812_595407919807667448_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjCVLWEBuoIlmILKTStU2VEnF2FLq8q6yBqrP23_KsgBd1HFqlrC4lTqjdv1jQ-Wxcl98Y3FGitboVuMGd5U_jBkTxdgKoQXKjK5UUHK62BA9S0eNEZc-SMVW3GP9HNpQ-DsI3SJF378wOV/s400/12304318_1132823780063812_595407919807667448_o.jpg" width="225" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Václav Rada</td></tr>
</tbody></table>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOElTeOCbhfeWO0P1RS-iFnU_737EZKGTXGO8ZBxTbDmsgkQwfl-SFbktJ-BY-5XO1i3x6zV5s3wVJbdG4N1-JMBJj4GdUM77gISan6hUByxsM2fDYPr776R5GIPYXs-T9xkof-rcji2Ww/s1600/12322739_1132824260063764_4999960604444108393_o.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhOElTeOCbhfeWO0P1RS-iFnU_737EZKGTXGO8ZBxTbDmsgkQwfl-SFbktJ-BY-5XO1i3x6zV5s3wVJbdG4N1-JMBJj4GdUM77gISan6hUByxsM2fDYPr776R5GIPYXs-T9xkof-rcji2Ww/s400/12322739_1132824260063764_4999960604444108393_o.jpg" width="225" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8px;">Foto: Václav Rada</span></td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixjs65SxtoUipNQed2Bn3pZBeiPigy2zMpDmvSS8O8GCQQdKSBCia7XSFcSZhkwhyGwzyQuONmsnumMDBi7-4WGUag5-lsdNH12Zao4cIKxJ7Llat8mqOm0oBXwAGuOC5_B_HgTPbPKidb/s1600/Prazska+100+-+2015-10-2.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEixjs65SxtoUipNQed2Bn3pZBeiPigy2zMpDmvSS8O8GCQQdKSBCia7XSFcSZhkwhyGwzyQuONmsnumMDBi7-4WGUag5-lsdNH12Zao4cIKxJ7Llat8mqOm0oBXwAGuOC5_B_HgTPbPKidb/s400/Prazska+100+-+2015-10-2.jpg" width="266" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Jiří Januška</td></tr>
</tbody></table>
Při stoupání do druhé vracečky s výživným stoupáním na vyhlídku Svatý Jan si zapamatuji čas, kde se míjíme, abych věděl ztrátu. Jak pak zjistím stále 10 minut. Nejdřív musím ale nahoru a to se pěkně zapotím. Odměnou jsou mi krásné výhledy a povzbuzení od fotografů, že Radek dal Dušanovi už víc jak o 16 minut a hlavně, že Dušan vypadá dost unaveně. Je to blbý, ale je to prostě pravda. Nic víc vás tak nenakopne, jak když soupeřovi docházejí síly. Cítím šanci, nastřílím ještě pár fotek a rozebíhám se s chutí dolů stylem alá kamikadze. Schody dolů beru snad po pěti.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-9YDyn1nX-3I/VmSh9YBFQAI/AAAAAAAALnA/4a6X7bzIdD0/s1600/P1110998.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-9YDyn1nX-3I/VmSh9YBFQAI/AAAAAAAALnA/4a6X7bzIdD0/s640/P1110998.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K22, 91. km, 10:23 - Vyhlídka Svatý Jan</td></tr>
</tbody></table>
Ještě než doběhnu na další čipovku s občerstvením v Karlštejně, už mi chodí na Ambity smsky, že tam Dušan ztrácí na Radka skoro 40 minut. Že by už fakt tuhnul nebo naopak Radek tak zrychluje? Musím v tom mít jasno a tak běžím co nejrychleji, abych už tam byl.<br />
<br />
"Dělej Aleši. Makééééj." slyším už z dálky před kontrolou v hospodě Pod Dračí skálou.<br />
<br />
No nemůže být nikdo jiný než Jenda Bartas, ale místo zvonce má nyní kolo a jede mi naproti. Vlítnu do hospůdky, odpípnu si čip, ale úplně nejdřív se starám o pití, protože jsem zase úplně na suchu. Pak teprve řeším kluky přede mnou. Jožo 11 minut. Dušan už jen 35. Jo! Už sem zase ve vedení EKUTu!<br />
<br />
"On tu i dlouho odpočíval, skoro 20 minut." žaluje obsluha.<br />
<br />
Kopnu do sebe zředěnou polívku a mažu dál. 5 minut rozdíl na dalších 30 kilometrů je jak nic. Navíc, třeba Dušan odpočíval prostě jen před závěrečným finišem a teď za to zase zatáhne. Blížíme se k Praze a bude více asfaltových úseků, které mu budou vyhovovat. Nesmím polevit!<br />
<br />
Vyrážím přes hrad Karlštějn směrem na Mořinku. Cestu znám, protože přesně kopíruje část trasy závodu Běhej Lesy Karlštejn, který jsem běžel v létě týden před <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/07/andorska-ronda-dels-cims-170km-13-500m.html" target="_blank">Andorrou</a>. Pouze je to v protisměru.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-GbHYaouKF90/VmSiJcqiGNI/AAAAAAAALnw/pzDzTHcS4Ho/s1600/P1120005.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-GbHYaouKF90/VmSiJcqiGNI/AAAAAAAALnw/pzDzTHcS4Ho/s640/P1120005.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-22BHadjLZZA/VmSiLLbVvqI/AAAAAAAALn4/y33xuFOfH7I/s1600/P1120006.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-22BHadjLZZA/VmSiLLbVvqI/AAAAAAAALn4/y33xuFOfH7I/s640/P1120006.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Typická zimní fotka Karlštejna</td></tr>
</tbody></table>
Počasí už se asi definitivně zbláznilo. Úplně zapomnělo, že je prosinec. Slunce pere a je určitě nad 10°C. Začínám se vařit. Všechno musí dolu. Bunda, čelenka, dlouhé rukávy trika z ovce vykasat nahoru. Fakt jako v létě. Trasa je díky tomu strašně jednoduchá, jediný co je na ní náročné je to, že musím běžet rychle. Dušan tu určitě zrychluje, musím taky.<br />
<br />
Poslední čipová kontrola je v Černošicích na 113. kilometru. Ještě než tam doběhnu proběhne závěrečná příprava na posledních cca 20 kilometrů. Přišlo na mě totiž volání divočiny. Musím si zase odskočit bokem, hnačka se hlásí. Pak kofeinové lomcovadlo Speed8, sluchátka do uší, zapnout nářez a jedeme z kopce. Na kontrole nakonec čip není. Píše se to na papír a já nevím, jaké mají kluci čísla. Tak řeším jestli náhodou už Jožo nepředhonil Dušana, protože obsluha jména kluků nezná.<br />
<br />
"Jak vypadal ten druhý kluk? Nebyl to takový malý Slovák?" a mám na mysli Joža.<br />
"Jo jo přesně malý Slovák"<br />
"A ten třetí?"<br />
"Ten taky."<br />
"Ten taky co?"<br />
"No, to byl taky takový malý Slovák."<br />
"Aha, no jo, to je pravda. Sakra."<br />
<br />
Takže tady se nic nedozvím a běžím dál. Každopádně pokud se kluci už nepomíchali, tak Dušan je přede mnou už jen 30 minut. Skvělý. Jožo mi naopak utíká, už má náskok skoro 17 minut.<br />
<br />
Posledních 17 kiláků je snad nejnáročnějších. Už vidím Prahu, už vidím Modřany, říkám si, že teď už jen někde přes Vltavu a jsem tam, ale opak je pravdou. Z Černošic zase nahoru na nějakou vyhlídku, aby se mohlo běžet zase dolů do Radotína. Zase nahoru nad Chuchly, dolů do Chuchle, zase nahoru a dolů do Malé Chuchle a tak stále dokola. Čék se diví, kde se to tady vše v Praze vůbec bere. Sběhy a rovinky si užívám, ale běžet do mírných stoupání už mi vůbec nejde. Trápím se. Přichází na řadu indiánský běh. Hlavně nepřejít pouze do chůze.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFuJRqeCLT1etUaDKYUUNO_PZsImgwsLaiImuwsWHChf27bQf-GQoeZRYZBDbtzjtxsjv9pwoyaRhjjN6qIdJCfG6ObTqYea13FvUiP2Ix9a_zfwLuufie2NfDlfzb2yz3CodgVjcHmblJ/s1600/12342563_156377031387127_6275265274306292135_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEiFuJRqeCLT1etUaDKYUUNO_PZsImgwsLaiImuwsWHChf27bQf-GQoeZRYZBDbtzjtxsjv9pwoyaRhjjN6qIdJCfG6ObTqYea13FvUiP2Ix9a_zfwLuufie2NfDlfzb2yz3CodgVjcHmblJ/s400/12342563_156377031387127_6275265274306292135_n.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zachycen někde na cestě v Praze, ač to tak vůbec nevypadá.<br />
Foto: Tereza Chmelíková</td></tr>
</tbody></table>
Konečně most Inteligence přes Vltavu do Bráníka. Teď už to bude pohoda. Ale kde že, to by nebyl Olaf. Následují ještě tři kráply, kde už síly fakt nemám a visím v hůlkách jak oběšenec. Rvu to co to dá a chroptím u toho, jak přeložená parní lokomotiva. Loni jsem měl rozdíl mezi mým 3. a 4 místem pouze 2 minuty, tak se to snažím tlačit opravdu až do konce. Na každé minutě záleží. Poslední rokle v Zátiší, poslední kopec. Kolem modřanského Labe běžím zoufalým úprkem z posledních sil až do cíle. Je teprve kolem půl čtvrté odpoledne a já tak vůbec poprvé dobíhám až do cíle P100 ještě za denního světla.<br />
<br />
Cíl! Čip mi odpípne cílový čas 16h a 5min. Ufff. Průměrná rychlost něco málo přes 8km/h na 130km při převýšení +5350m. To je slušný kvapík.<br />
<br />
Svalím se do židle vedle vítěze Radka Brunnera a jsem úplně na kaši. Jediný co mě zajímá než umřu, je jestli to klaplo. Jestli jsem si udržel vítězství v EKUTu.<br />
<br />
"Tak co, stačilo to na Dušana????" ptám se s napětím.<br />
"Musíme to spočítat, ale bude to asi těsný." napínají mě kluci v čele s Olafem<br />
"Je mezi vámi necelých 30 minut rozdíl."<br />
"Takže to je klaplo! Jooooo!"<br />
<br />
Z mého 40 minutového náskoku po Loučení zbylo necelých 10 minut. Ale stačilo to! Zase o prsa jako loni, ale je to tam. Mám fakt obrovskou radost. Mám to, skoro musím zatlačit slzu. Za <a href="http://louceni.webnode.cz/sin-slavy-ekut/" target="_blank">7 ročníků EKUTu</a> jsem teprve první Čech, kterému se to podařilo vyhrát. To je sen.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-5Audiybuu1M/VmSiTbGvp_I/AAAAAAAALoY/paoKwC6G0l0/s1600/P1120012.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-5Audiybuu1M/VmSiTbGvp_I/AAAAAAAALoY/paoKwC6G0l0/s640/P1120012.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vítězové EKUT (300km/+13 200m) zleva:<br />
4. místo - Tomáš Štverák (CZE, 18let!), čas 43:26:50<br />
3. místo - Patrik Hrotek (SVK), čas 43:06:15<br />
2. místo - Dušan Krajčovič (SVK), čas 39:39:03<br />
1. místo - Já (CZE), čas 39:29:27</td></tr>
</tbody></table>
Dušan Krajčovič je nakonec druhý jak v EKUTu, tak celkově v Pražské stovce! To je neuvěřitelný výkon a opravdu před ním smekám. Joža, který skončil v P100 na 3. místě jsem nakonec ze 17 minut stáhl v poslední části na pouhých 9 minut. Trošku mě mrzí, že jsem ho nedocvakl úplně, ale co 4. místo na letošní favority našlapané Pražské stovce beru všemi deseti. Zlato má favorizovaný Radek Brunner, který na zdolání 130km/+5350m trasy potřeboval pouze 14h a 45min. V ženách P100 vyhrává skvělá <a href="http://www.zuzkaurbancova.com/" target="_blank">Zuzka Urbancová</a> (10. celkově) s časem 17:46. EKUT žen pak vyhrává zaslouženě Káťa Šoubová, která k tomu přidává i druhé místo P100 v ženách (17. celkově). Moc jsem jí fandil.<br />
<div>
<br /></div>
Trasa se mi líbila, ale přiznám se, čekal jsem jí o hodně víc náročnější. Pro mě bez debat nejednodušší P100, kterou jsem kdy běžel (běhám od roku 2011). Olaf se sice vždy snaží postavit co nejnáročnější trasu, leč je to stále v okolí Prahy, takže nezbytnou složku extrému vytváří právě náročné zimní počasí. To ale letos totálně zradilo, bylo krásně a sucho. Takže jediné co bylo letos extrémní bylo bohužel právě to teplo a to, že byl závod díky tomu opravdu extrémně rychlý a běhavý. To mi sice moc nevyhovuje, ale naštěstí jsem se úplně neztratil.<br />
<br />
Díky Olafovi a celé organizátorské partě za skvěle připravený závod. Vše bylo opravdu parádně dotažené, proznačené a naplánované, kéž by to takhle bylo všude. Díky všem závoďáků na trase. Dušanovi, že mi to neudělal vůbec jednoduché. Radkovi, že Dušana trochu utahal ;) a hlavně Jožovi, že to hnal, jak to hnal a nebral na mě vůbec ohled. Udržel mě tak stále v rychlém tempu. Díky!<br />
<br />
<b>Doslov</b><br />
<br />
- Na start P100 se postavilo 261 stovkařů. Díky přívětivému počasí dokončil rekordní počet 189 borců. Gratulace všem!<br />
- Na etapový EKUT (300km/+13200m) se postavilo 70 lidí. 38 borců dokončilo. Gratulace všem ještě větší.<br />
- Pověstné Olafokilometry měli letos na P100 skoro nulový koeficient odchylky od standardního kilometru. Naměřil jsem jen o 1,5 km víc než udávaná délka 130km. Přisuzuji to hlavně mým kufříkům.<br />
- Použitá výbava: botky notně sjeté Inov-8 X-Talon 212, batoh Inov-8 Race Elite Vest a self-made camelflaška, čelovka Fenix HL50, ovce Icebreaker, komprese (šortky a lýtka) Compressport, šuska Sensor a foťák už stařičký Panasonic Lumix DMC-FT3.<br />
- Výživa: Nutrend (Enduro, Carbo, Turbo Snacky, tyčky Voltage, Magneslife), solné kapsle 226ERS, kofein Speed8. Dále pak všechny polévky, ovoce, čokolády, frgály a jiné dobroty po trase.<br />
- Přes to všechno mě stál celý EKUT víc než 4kg tělesné váhy. Z cca 80 kg na 76. Ale já se rychle dožeru, to nemám před vánoci vůbec strach.<br />
- To byl můj poslední závod sezóny 2015. Sezóny, která se mi neuvěřitelně povedla. Doufám, že sezóna 2016 bude minimálně stejně tak skvělá. Teda měl bych už začít konečně nějak pořádně trénovat, jinak s těmi mými dvěma tisíci odběhanými kilometry ročně ty vlčáky na špici P100 nikdy nedoženu! ;)<br />
<br />
<b>Odkazy</b><br />
<br />
<ul>
<li><a href="http://www.dalkovepochody.cz/ps.htm" target="_blank">Stránky závodu Pražská Stovka</a></li>
<li><a href="http://2015.tonerman.cz/p7.html" target="_blank">Oficiální výsledky Pražské Stovky 2015</a></li>
<li><a href="http://www.dalkovepochody.cz/EKUT_2015.html" target="_blank">Oficiální výsledky etapového závodu EKUT 2015</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move85357749" target="_blank">Záznam z mého sporttestu Suunto Ambit 3</a></li>
<li><a href="https://goo.gl/photos/uv8Zxc5DecvRmkme9" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu</a></li>
</ul>
<div>
<br /></div>
<ul>
<li><a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/11/podzimni-sklizen-na-louceni.html" target="_blank">Můj report z Loučení 2015 - 1. a 2. etapy EKUT 2015</a></li>
<li><a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/utikej-chlapce-utikej-honi-te-madar.html" target="_blank">Můj report z Loučení 2014 - 1. a 2. etapy EKUT 2014</a></li>
<li><a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/prazskou-stovkou-az-na-bednu-ekutu.html" target="_blank">Můj report z Pražské stovky 2014 - 3. etapy EKUT 2014</a></li>
</ul>
<br />
<br />Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com3Beroun, Česká republika49.9672047 14.08628360000000249.8854977 13.924922100000002 50.048911700000005 14.247645100000002tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-18527141504290925912015-11-30T11:05:00.002+01:002016-04-10T21:17:26.048+02:00Podzimní sklizeň na 100 mílovém Loučení20.11.2015, Ústí nad Labem<br />
<br />
Celý rok se na to těším a konečně je to tady. Loučení. Domácí závod v mém milovaném Českém Středohoří. V kombinaci s Pražskou stovkou (130 km, +5350 m ) za 14 dní tvoří Loučení (170km, +7900m) první část etapového závodu EKUT (Extrémní Kombinace Ultra Trailu). Jedná se o nějakých 300km a přes +13tis metrů převýšení ve dvou víkendech 14 dní po sobě. <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/utikej-chlapce-utikej-honi-te-madar.html" target="_blank">Loni</a> se mi podařilo skončil v <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/prazskou-stovkou-az-na-bednu-ekutu.html" target="_blank">EKUTu na 3. místě</a>. Byla to má první bedna v běžecké kariéře. Letos mi to ale běhá ještě líp, že můj cíl je 3. místo v EKUTu minimálně obhájit, ale raději být ještě lepší.<br />
<br />
Na domácí Loučení mám taktiku jasnou. První etapu maximálně napálit a co nejvíc pak využít možnost odpočinku mezi 1. a 2. etapu doma ve své posteli. Druhou etapu se pak chci držet co nejvíc vpředu s těmi, kteří běží celý EKUT. Několik dní před startem sleduji startovní listinu, abych věděl s kým se budu po Středohoří nahánět. Čím víc se blížil start, tím víc přibývá jmen, které ve mě budí respekt. Na startovce nechybí loňští šampióni EKUTu Gábor Nyakás (1.) a Martin Šebánek (2.), dále slovenský rychlík Patrik Hrotek, Lukáš Pilař vítěz loňské 2. etapy Loučení a další a další. No uvidíme. <br />
<br />
<h4>
1. Etapa, EKUT 1 (55km, +2550m)</h4>
Start v pátek 20. listopadu v 5:15 ráno z Těchlovic. Na registraci do Ústí jedu až ráno před startem. Ostatní "spí" v tělocvičně v pionýráku na karimatkách, já doma v posteli. No není to paráda? Ve 2:50 budíček. Rychlá snídaně, převléknout se do závodního a šup do auta. V Ústí jsem kolem čtvrté ráno, 15 minut před koncem registrace. Po registraci společný přesun busem MHD do Těchlovic na start. A jde se na to, čék ani nestačí být nervózní.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwYCd4pcpTAWZZkRDKPRtHk6AVVL_FP8ptVNPKEYN5TnfS_rRpbiW2isIlEv6_1PC8-XUPtGNU-8drCxfmp3Kio1zGfaLA-XBfnkh_J1YUHUjkSdMhyphenhyphen3_RSHsM643DHDFgCrA2GvIsaIGI/s1600/profi_1etapal.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="378" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgwYCd4pcpTAWZZkRDKPRtHk6AVVL_FP8ptVNPKEYN5TnfS_rRpbiW2isIlEv6_1PC8-XUPtGNU-8drCxfmp3Kio1zGfaLA-XBfnkh_J1YUHUjkSdMhyphenhyphen3_RSHsM643DHDFgCrA2GvIsaIGI/s400/profi_1etapal.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8px;">Mapa a profil 1. etapy Loučení 2015</span></td></tr>
</tbody></table>
"Start!"<br />
<br />
Vybíhá se v podstatě hned do kopce po silnici směrem k první vrcholové kontrole na zřícenině hradu Vrabinec.Velmi záhy se z úvodního chumlu vykřesá čelní skupinka. Tempo je totiž opravdu kurevsky rychlé. Nicméně, držím se zuby nehty na třetím místě. Přede mnou dva drobní Slováci. Poznávám jen Patrika Hrotka, jeho kolegu Dušana Krajčoviče ještě neznám.<br />
<br />
Ve výstupu na Vrabinec začíná první bahenní klouzačka. Bahýnko je kvalitní. Celou noc pršelo. Mé, již značně sjeté X-Talony, mi podkluzují tak, že ve stoupání musím na všechny čtyři. Přemýšlím jestli to byl dobrý nápad, si na první etapu nebrat hůlky. No nic, teď už s tím nic nenadělám. Hrabu se rukama v bahně a tlačím se nahoru.<br />
<br />
Kontrola označena. Rozebíhám se dolů. Vidím slovenský kluky přede mnou. Při seběhu nacvičují nějaké nové taneční kroky do Star Dance, doplněné skluzy v bahně. Nějak se s tím ale crcaj, musí si to ještě pořádně natrénovat, takže jsem hned před nimi a letím dolů zpět do Těchlovic sám.<br />
<br />
"Vyhlašuji prémii pro toho, kdo tohle dokončí s čistým zadkem!" volám na Olafa při doběhnutí na tajnou kontrolu v Těchlovicích.<br />
"Klouže to všude jak na ledě!"<br />
<br />
Pokračuji dál z Těchlovic k dalšímu kopci se zajímavým názvem Stříbrný roh. Ještě než cesta z vesnice zahne do lesa, slyším za sebou dvojité kroky běžců.<br />
<br />
"Klap, klap. Klap, klap."<br />
<br />
Bratia slovenský už mě mají a jdou přede mne. Vypadá to, že na rovinkách a ve stoupání to s nimi nebude lehké. Odbočujeme vpravo z cesty a před námi snad kolmé stoupání nahoru na Stříbrný roh. Šutry, větve, listí. Pod pod ním bahno, které klouže jak vazelína. Kouknu nad sebe a kluci už mají v kopci znatelný náskok. Stoupají lehce jak veverky, zatím co mě snad bouchne pumpa a vyskákají mi všechny ventily z válců. Musím se i zastavit a popadnout dech. Nevěřícně kroutím hlavou, kam nás to ti blázniví orgové ženou. Jsem nahoře. Kluci už mají označeno a míří dolů. Označím také a chci se rozeběhnout za nimi. Je to ale tak prudké, plné kamení a listí, že se v tom běhat prostě nedá. Skočím do toho z hrany kopce a sklouzávám se v bobku dolů. Bratia to řeší zase s velkou opatrnosti, takže je po chvilce předjíždím ve skluzu zleva. Všichni strháváme kusy kamení, které se dává do pohybu dolů na ty, kteří se teprv drápají nahoru.<br />
<br />
"Musíme víc vlevo nebo to kamení někomu spadne na šišku!" volám na kluky.<br />
<br />
Tři kroky. Do bobku. Jednu nohu před sebe. Vžžžžžum. Sjezd kam až to jde, zase na nohy a takhle stále do kola. Za chvilku jsem níž, kde se to už dá udržet na nohou a pustím to dolů. Parádní technické orgie. Přeskakuju šutry a větve jako Skippy. Jsem dole. Tohle byl teda zlatý hřeb večera vlastně rána. To si musím dát někdy ve dne ještě jednou.<br />
<br />
Kluci nikde. Jsem první a sám. Je to jasný z kopce mám na ně na vrch, ale do kopců a na rovině mě budou asi zase dotahovat. Náskok se mi ale daří udržet. Přes další kotrolu K3 na hradě Vraty, dorážím na čele na první čipovou kontrolu na Bukové hoře.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzubYU8witREcXTnXLrAtsZ79rCK73F51DVpzUWStp3JjzYluHvl8Chyphenhyphen3moOzm4FVkqN4Avuer_rCn03BZyP4CWKH7HofR2_RsmJ3soadoCOgdSdlRkVEX050Nen8_FIamRnYUchlBWPaN/s1600/12278866_917335878316047_9031490558597019543_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="478" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzubYU8witREcXTnXLrAtsZ79rCK73F51DVpzUWStp3JjzYluHvl8Chyphenhyphen3moOzm4FVkqN4Avuer_rCn03BZyP4CWKH7HofR2_RsmJ3soadoCOgdSdlRkVEX050Nen8_FIamRnYUchlBWPaN/s640/12278866_917335878316047_9031490558597019543_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Foto: Jan Sedlák</td></tr>
</tbody></table>
Při seběhu do Malého Březa se v duchu chválím, jak mi to pěkně jde. Když v tom najedou....<br />
<br />
"Brk!", zakopnu o kořen pod listím a už se válím z kopce v kotrmelcích.<br />
<br />
Naštěstí pád do hromad listí je snad ještě měkčí než do sněhu, jako do bavlnky. Zvedám se a rozebíhám dál. Po chvilce mám možnost zjistit, kdo je tady v sebězích opravdový pán. V jedné pasáži vyruším stádo muflonů, které to metelí přímo přede mnou dolů lesem cestou necestou. Krásná podívaná, je jich snad přes 30 kousků včetně několika statných beranů. Zkouším se chytnout za ně do háku, ale tihle berani jsou prostě jiná liga.<br />
<br />
"No tys to z té Bukovky pěkně rychle seběhl. Zrovna jsem přijel a ještě nemám ani zapnutý noťas!" vítá mě Olaf na čipovce v Malém Březně.<br />
<br />
Než to nastartuje, doleju si pití a zbouchnu jednu sušenku.<br />
<br />
"Píp" očipováno a běžím dál.<br />
<br />
Rovinka po silnici a pak stoupání zpět na Bukovku. Je to táhlé a dlouhé. Ani se moc nedivím tomu, když za chvilku za sebou nejdříve slyším a pak už i vidím kluky slovenský. Zrychlím. Zjišťuji, že klus do kopce je stále ok, takže tam, kde to jde, běžím a běžím, až jsem na zpět na kontrole na Bukovce. Cestou míjím ostatní povzbuzující závodníky, co se teprve vydávají dolů do Malého Března.<br />
<br />
"Kde se mám označit? Jsem tu už po druhé." ptám se kontroly.<br />
"Už po druhé? Ježíš, já to ještě nemám zapnuté!" panikaří obsluha.<br />
<br />
Ach jo, už zase. Asi budu muset zpomalit. Nacpu zatím do sebe kousek od všeho, co je tu na bohaté občerstvovačce připraveno. A že těch dobrot tady je. Nejvíc mě ale jako vždy uchvátí Honza Sedlák respektive jeho silný čaj ze samovaru. Ten je prostě vždycky luxusní. Dnes se podává Gruzínský.<br />
<br />
"Si to zřeď vodou woe, vždyť ti bouchne pumpa!" varuje Honza.<br />
"Nn, tak je to nejlepší!" a leju do sebe další horký šálek.<br />
<br />
Přibíhají kluci. Čipovka už je nastartovaná, takže povinné "píp" a rychle jim zdrhám dál.<br />
<br />
Dobíhám na jeden z posledních větších kopců 1. etapy, na Magnetovec. Když se vyškrábu nahoru, kontrola K12 nikde. Projdu celý vrchol, ze strany na stranu, dolů, nahoru, zkotroluju každý strom, ale kontrolu nikde nevidím. Zdržení takové, že mě dotáhnou bratia. Hledáme dál spolu, ale fakt nikde není. Nakonec vytáhnu telefon a volám Olafovi, kde ta zpropadená kontrola je.<br />
<br />
"Ta není na vrcholu, musíte až na konec té smyčky kolem Magnetovce. Je tam dole v tom nejzazším bodě." radí Olaf, přítel na telefonu.<br />
"Je někde dole." volám na kluky a rozebíhám se dolů.<br />
<br />
"Tady je ta mrška." označím se a zapískám na kluky, že jsem jí našel.<br />
<br />
Zpět z Magnetovce se ale nějak zamotám, takže se dole zase seběhnu s kluky. Můj náskok je definitivně pryč. Dál pokračujeme spolu. Přichází pěkný dlouhý seběh. Zkusím na to zase šlápnout a trhnout se, ale bohužel to nejde. Není to nic technického. Jednoduchý seběh, takže Dušan a Patrik to valí v pohodě těsně za mnou a žádný trhák se nekoná.<br />
<br />
Ve Velkém Březně čeká na další čipové kontrole v hospodě hlavní org Petr Malý a má pro nás i kupóny na polívku. My ale jen doplníme vodu a běžíme dál. Do cíle je to už jen kousek, tak to zdržení s polívkou nestojí za to. Nějakých deset nenáročných kilometrů, kde už se nic nemění, ani nestane. Všichni tři tak společně nakonec dobíháme až do cíle v Ústí nad Labem na společném sdíleném 1. místě v case 6:12:29. No vida, nakonec to ani nebolelo. Škoda, že mě kluci na Magnetovci dotáhli, ale i tak maximální spokojenost.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq3cJv6rCHvIh52QNiZMMfNp1pcXZvqR6vYP1TD-sadu7xCvG8Pm-c1xt1KWtB_ea49ECL4fiW7yUwwZ3EeZvcTIUfMXkmk1S3YDwl4WgW5rUzQQPu6PXLb-n2UrSw60Rb5b_7dcQbdBLW/s1600/12076905_1208194355862696_1683617963_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="442" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhq3cJv6rCHvIh52QNiZMMfNp1pcXZvqR6vYP1TD-sadu7xCvG8Pm-c1xt1KWtB_ea49ECL4fiW7yUwwZ3EeZvcTIUfMXkmk1S3YDwl4WgW5rUzQQPu6PXLb-n2UrSw60Rb5b_7dcQbdBLW/s640/12076905_1208194355862696_1683617963_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vítězové 1. etapy Loučení. Zleva: Dušan, Patrik a já<br />
Foto: Olaf Čihák</td></tr>
</tbody></table>
V cíli se nijak nezdržuju. Posbírám si svých pět švestek a jedu domu. Postel už čeká. Cestou do Roudnice se stavím ještě na oběd. Doma horká vana, svačina a už už se chystám do postele. Jenže po omytí zablácených bot zjistím, že se mi u obou roztrhla obsázka. Když s tím něco neudělám, druhou etapu by X-Talony už nemusely vydržet. Se žralokem by se běhalo blbě. Takže spaní musí ještě počkat. Nejdříve ještě jehlu a nit a obě botky zašít. Alespoň si při tom zapnu do stehen elektroléčbu. Naklepu řízky 40 minut regeneračním programem, došiju boty a pak jdu kolem 4 odpoledne konečně spát.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMsSvJlU4G73Wpo3jiSuaogzQM4KL-y91KXFZtWl94oRuueZ6tBO-BOamoc6xgRaRqmlNXjRDmzErNGkasA2ul463MOvvoqlPqNMrYmYmoOFyrTAWuwYJfI9V6uZc_MuM2PdIDvPcv1s1c/s1600/botky.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="256" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjMsSvJlU4G73Wpo3jiSuaogzQM4KL-y91KXFZtWl94oRuueZ6tBO-BOamoc6xgRaRqmlNXjRDmzErNGkasA2ul463MOvvoqlPqNMrYmYmoOFyrTAWuwYJfI9V6uZc_MuM2PdIDvPcv1s1c/s640/botky.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Najdi dva rozdíly aneb švadlenka zasahuje.</td></tr>
</tbody></table>
"Zzzzzzzz zzzzz zzzzz"<br />
<br />
No vůbec jsem neusnul, ale odpočinul jsem si dobře. Určitě líp než ostatní v tělocvičně. Jo jo není nad domácí zázemí. Ve čtvrt na deset vyrážím zpět do Ústí, abych stihl registraci na 2. etapu.<br />
<br />
<h4>
2. Etapa (115km, +5200m)</h4>
<div>
Zaregistrováno. Společně se přesuneme na vlakáč a odtud zase busem na start. Nyní pro změnu do Sebuzína. Místa kudy vedla ranní trasa první etapy jsem moc neznal, tak maximálně 15%. 2. etapa je ale úplně jiné kafe, tady budu opravdu doma. Odhadem tak přes 80% trasy znám a pravidelně v těch místech trénuji. Snad se mi to podaří zúročit. Jdeme na to.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-7KzLkvjZFe8/VlHYT1fcShI/AAAAAAAALd4/yMpfEgTDGkY/s1600/P1110944.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-7KzLkvjZFe8/VlHYT1fcShI/AAAAAAAALd4/yMpfEgTDGkY/s640/P1110944.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Start 2. etapy Loučení.</td></tr>
</tbody></table>
"3, 2, 1, Start!" odstartoval Olaf přesně v jedenáct v noci 2. etapu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Rozebíhám se na tlačím se rovnou úplně dopředu. Trošku sem se obával, jak se budu po ranních 55km cítit, ale je to fajn. Loni mi začátek druhé etapy moc nechutnal, ale teď je to dobré, cítím se výborně. Zaplať pán Bůh, protože startovní tempo je opět nemilosrdné. Ve předu nejsou kdo jiní, něž slovenští bratia Dušan s Patrikem. Já běžím třetí a za mnou se ještě drží Tomáš Štverák.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivCIlyXu6PgjBy1IPwReUO3u_hOPZ_07MRlljsEqbqdKk43Sx8Aup3x17lk-U5qUdbBshNQpwkB6wOd3w0SHmMLlqDymu2b8zsGV7pO1L_5EMZSLSPtn6heiA1vf4mEMvHbOJnTkolAmdS/s1600/profi_2etapal.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEivCIlyXu6PgjBy1IPwReUO3u_hOPZ_07MRlljsEqbqdKk43Sx8Aup3x17lk-U5qUdbBshNQpwkB6wOd3w0SHmMLlqDymu2b8zsGV7pO1L_5EMZSLSPtn6heiA1vf4mEMvHbOJnTkolAmdS/s400/profi_2etapal.jpg" width="383" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8px;">Mapa a profil 2. etapy Loučení 2015</span></td></tr>
</tbody></table>
Víceméně společně dobíháme na Krkavčí skálu, kde je první fixková kontrola K1. Další kopec je můj oblíbený tréninkový cíl Varhošť, který si nejdříve musíme nadběhnout po loukách směrem ke Lbínu. Dušan na to tlačí pěkně zostra a za chvilku zdrhá v nedohlednu. Partik trošku zpomalí, tak jdu před něj a vydávám se sám stíhat Dušana. Na první čipové kontrole K3 pod Varhoštěm na 8. kilometru ztrácím na Dušana už 4 minuty. On se asi zbláznil, jak chce tohle tempo vydržet?!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Dušan tu prolít jak nic. Skoro ani nezastavil. Nahoru (na Varhošť) to celé běžel. Máš co dělat!" hecuje mě Olaf na kontrole.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Označím, vytáhnu hole a jdu nahoru. Neběžím. Nejsem blázen. Na druhou stranu, po označení kontroly K4 na rozhledně, to pustím dolů pěkně zostra. Nesleduji ale itinerář. Místo abych pod kopcem odbočil na zelenou vpravo, běžím jako vždycky, když tu běžím, po zelený vlevo směrem zpět na Krkavčí skálu. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Kurva!" zanadávám si, když zjistím svou chybu na Ambitech</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Takže zpět. Když se vrátím na správnou cestu, akorát se připojím k Tomášovi a Patrikovi, kteří zrovna probíhají. Jdu před ně a pálím to dolů k odbočce na Rytinu soutěsku. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Někdo tu ztratil Salamon flašku. Asi ten první." volá na mě hlavní org Petr u kontroly K5. </div>
<div>
"Jj, to bude Dušana. Já jsem druhej, nikdo jiný než on tu ještě neběžel."</div>
<div>
"Vezmu mu jí na další kontrolu, tak mu to když tak řekni, když ho uvidíš."<br />
"Ok"</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Rozebíhám se nahoru do soutěsky, když už je to moc prudké, přecházím do chůze s holemi. Za chvilku se proti mě žene dolů čelovka. Aha Dušan.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Nenašel si mojí... ?" </div>
<div>
"Má jí Petr dole na kontrole."</div>
<div>
"Ok" odpoví Dušan a sprintuje dolů.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Za pár minut za mnou dusot a funění. Dušan sprintuje zase nahoru, pozdravíme se, předběhne mě a běží dál do kopce. Koukám na něj, jak na přírodní úkaz.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Hmm, hmm, hmm, to jsou věci, mrkev v zimě." řeknu si v duchu a v klídku valím svým tempem dál. Jsem zvědavej, za jak dlouho se Dušan takhle odpálí.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Vyškrábu se na konec Rytiny soutěsky a hned se rozebíhám na Němčí. Tam se těším, protože pak následuje parádní technický seběh Průčelskou roklí, až skoro dolu k Labi do Brný. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Hezky! Jsi tu první!" vítá mě Olaf, když seběhnu na čipovku do Brný.</div>
<div>
"Jak první? On tu Dušan ještě nebyl?"</div>
<div>
"Ne, říkám, si tu první."</div>
<div>
"Tý jo, tak to musel někde zabloudit."</div>
<div>
<br /></div>
<div>
No tak super. Někdy to jde prostě samo a čék se nemusí ani moc snažit. Doplním pití, něco pojím a rychle ocaď pryč. Další cíl Vysoký Ostrý. Nad Brnou potkávám Dušana a kousek za ním i Patrika s Tomem. Ukážu jím kudy ke kontrole a valím hore.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Když se vydrápu na Ostrý, akorát za něj zachytí nějaký mrak. Z mraku nejdřív chvilku prší, ale pak to přejde do husté smršti ledových krupek a sněhu. Označím kontrolu a běžím z toho nečasu rychle pryč. Je to zvláštní, pod světlem čelovky je najednou všude bílo. Zima je tady! </div>
<div>
<br /></div>
<div>
"No pozeraj na to, je to taká ľadová omrzlica!" ukazuje mi Dušan dlaně plné sněhu, když se míjíme.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Koukám do itineráře. Teď musím po zelené a pak odbočit na červenou ke Střekovu. Běžím, běžím, ale pak zjištuju, že sem tu odbočku už asi přeběhl. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Kurnik! Zase!" nadávám si v duchu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Pravda je, že sem spoléhal na reflexní značení. Při ranní etapě to bylo reflexkami proznačené tak, že snad ani nemělo cenu zapínat na Ambitech navigaci. 2. etapa ale reflexkami doznačená v podstatě není. No, budu si muset dávat víc pozor. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Domotám se nějak zpět na odbočku na červenou a dál už běžím bez problému. Nikdo mě nedohonil, ale čelovky už byly na dohled. Míjím Střekov. Dole u zdymadel čeká Petr s Egonem s tajnou kontrolou a jídlem. Super, už jsem byl skoro na suchu.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Koukám na oblohu, jak se během chvilky z Ostrého úplně vyjasnilo. Jsou vidět všude hvězdy a pěkně přituhuje. Asi i mrzne. S vyndáním rukavic se nechci zdržovat. Běžím dál. Když se dostanu přes Labe po zdymadle, vidím z druhého břehu, jak dobíhají další lidi na tajnou kontrolu. Musím s sebou mrsknout. Náskok mám stále minimální. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Nicméně cestou k Vrkočským vodopádům místo toho dvakrát zakufruju. Pokaždé přehlédnu odbočku a pokaždé je to zacházka cca 400m. Takže čelovky pronásledovatelů jsou zase blíž a blíž.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Pod Panenskou skálou odbočuju už správně na Chvalov, ale po pár kilometrech, začínám pochybovat.<br />
<br />
"Neminul jsem kontrolu K11?"<br />
<br />
Ta je sice až přímo u Chvalova. Ale asi únava, nervozita nebo nějaká noční demence, nicméně se vystíhuji tak, že se dokonce otáčím a rozebíhám zpět kontrolu hledat. V protisměru přibíhám ke klukům. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Máte K11?" ptám se</div>
<div>
"Ne. Nemáme. Ta ještě nebyla, né?" </div>
<div>
"Musela už být!" trvám si na svým</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Nakonec jsem musel zavolat dokonce hl. orgovi Petrovi, kde ta kontrola je. Petr ale vůbec nechápe, proč se na to ptám, vždyť je to v itineráři napsané úplně jasně. Od odbočky 2 kilometry až před Chvalov, kde je kontrola K11. No jo no. Říkám prosně nějaká únavová demence. Přidávám se tedy ke klukům a dál běžím už radši ve skupině s nimi. Slovenští kluci, Tom a k mému milému překvapení i Robert Frohn. Ani mi to nevadí, už mě to mé bloudění štvalo a víc hlav víc ví a vidí.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Někde před Moravanskými vodopády se naše skupinka zmenší pouze na mě, Roba a Dušana. Vodopády, které ještě neznám, jsou i v noci fakt parádní. Skvělý, zase mám nový cíl, kam se jít někdy proběhnout.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Další cesta kopíruje to, co se běželo loni, ale v protisměru. Jak to člověk zná, tak to i rychle ubíhá. Přes vyhlídku Mlynářův kříž a výbornou polévku na čipové kontrole v Dubičkách, jsme doběhli všichni tři stále spolu až na rozhlednu Radejčín. To je hrozný kolik to má schodů!</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Začíná konečně pomalu svítat. Přesně v čas, protože mi akorát došla baterka v čelovce. Nicméně raději ji ještě vyměním. Spíš něž abych viděl, abych byl vidět, protože běžíme po silnici směrem na Litochovice. Na vyhlídce Porta Bohemica jsme přesně v 7 ráno. Už je vidět, čelovky jdou definitivně do batohu. Celou dobu co běžíme po skalicích nad Labem běžím s Robem vpředu. Dušan je furt na konci našeho vláčku a přijde mi, že trochu tuhne. Napadá mě hříšná myšlenka. Oslovit Roba, aby jsme se mu spolu pokusili trhnout. Potřebuji si na Dušana udělat nějaký náskok, když jsme ráno doběhli na prvním místě spolu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-dfSkR9ko088/VlHYW2CEvjI/AAAAAAAALeA/gHpE7x0slGk/s1600/P1110945.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-dfSkR9ko088/VlHYW2CEvjI/AAAAAAAALeA/gHpE7x0slGk/s640/P1110945.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vyhlídka Porta Bohemica. Ještě s Dušanem a Robem.</td></tr>
</tbody></table>
Nicméně nakonec k tomu ale ani nedojde, protože vše vyřeší stoupání na Lovoš. Tudy ze strany po žluté to sice neznám, ale jen po rozcestí modré se žlutou. Odtud můžu klidně vypnou navigaci a dalších 40 km běžet jen tak. Tudy vede totiž mé oblíbené tréninkové kolečko. Jak si tak libuju, jak to tu znám, opřu se hůlek a svižně stoupám na Lovoš v domnění, že kluci jsou hned za mnou. Když se ale otočím, koukám, že se kluci nějak zadýchali a nestíhají. No vida, jde se do trháku. Opřu se do toho ještě svižněji a už jsou v nedohlednu. To bych fakt nečekal, že se zrovna Dušanovi trhnu ve stoupání.<br />
<br />
Lovoš. Jsem nahoře. Je kolem čtvrt na devět ráno. Turistická restaurace je ještě zavřená, takže místo razítka označuji kontrolu fixem a jdu na seběh. Jestli mám nějaký vrchol ve středohoří nejvíc naběhaný i sběhaný, tak je to právě Lovoš. Pouštím to rutině v plné rychlosti dolů. Na křížení modré se zelenou těsně pod vrcholem míjím kluky. Pak ale ještě zastavím. Je tak nádherně. Mrazivé jasné ráno s krásnými výhledy. Musím nastřílet pár fotek, protože to se tu často, a obzvlášť na podzim, nevidí.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-Pfj-wJPdsUc/VlHYcBwL0MI/AAAAAAAALeY/sY3sQQL0JN8/s1600/P1110948.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-Pfj-wJPdsUc/VlHYcBwL0MI/AAAAAAAALeY/sY3sQQL0JN8/s640/P1110948.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">A sprintem z Lovoše dolů.</td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-pi4ZtFBY5UU/VlHYf_3v4TI/AAAAAAAALeo/cJc6Zs9w5Xs/s1600/P1110950.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-pi4ZtFBY5UU/VlHYf_3v4TI/AAAAAAAALeo/cJc6Zs9w5Xs/s640/P1110950.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Boreč a spol. Tam dnes ale neběžíme.</td></tr>
</tbody></table>
Letím dál dolů a na úpatí Lovoše potkávám Fojtíky, kteří jdou jen ranní trasu. Nechce se mi v té rychlosti brzdit, tak na ně jen houknu a mávnu rukou. Dochází mi pití. Další čipová kontrola s jídlem je ale až na Milešovce. No to bude drsný bez pití až tam. Naštěstí mě ale zachrání Olaf a jeho tajná kontrola v Opárně.<br />
<br />
"Já tě tak rád vidím! Máš tu i pití?" volám na něj už z dálky.<br />
<br />
Doplněno. Rychle pryč. Později dostávám echo po telefonu, že tu mám náskok už 8 minut. Přes další kontrolu na Opárenském hradu mířím na Milešovku. Je to do mírného kopce. Snažím se běžet opravdu vše, ale občas to prostě nejde musím se zastavit a něco si vyfotit. Takhle pěkný světlo, to by byl hřích si to nevyfotit.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-uv673Gd9INk/VlHYiTzpXjI/AAAAAAAALew/E1BDiQvtxqI/s1600/P1110951.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-uv673Gd9INk/VlHYiTzpXjI/AAAAAAAALew/E1BDiQvtxqI/s640/P1110951.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pod Lovošem. Další cíl 2x Milešovka (vlevo) a Kletečná (vpravo)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-EkJZFr24voQ/VlHYkkhUAOI/AAAAAAAALe4/QTMGmeTaeq4/s1600/P1110952.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-EkJZFr24voQ/VlHYkkhUAOI/AAAAAAAALe4/QTMGmeTaeq4/s640/P1110952.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dálniční most (D8) přes Opárenské údolí</td></tr>
</tbody></table>
Stoupání na Milešovku od Velemína není zadarmo. I s hůlkami si pěkně zafuním, než se vydrápu na vrchol. Koukám, že sběh tudy po druhém výstupu nebude jednoduchý. V rigolech, kudy vede pěšina, jsou hromady spadaného listí, které zakrývá zákeřné velké kameny. No uvidíme.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-Y49pANs2aDU/VlHYqB032MI/AAAAAAAALfQ/pVE-XXgegdE/s1600/P1110956.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-Y49pANs2aDU/VlHYqB032MI/AAAAAAAALfQ/pVE-XXgegdE/s640/P1110956.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Výstup na Milešovku</td></tr>
</tbody></table>
"No, konečně někdo dorazil!" vítá mě obsluha čipové kontroly v Chatě Milešovka.<br />
"Tady máš kupón na polévku."<br />
<br />
Polévku zředím vodou a vypiju jí rovnou z talíře. Lžíci vracím nepoužitou. Dotankuju plnou nádrž kofoly a klidím se odtud. Seběh do Milešova je můj nejoblíbenější, takže to zase pěkně napálím. Předbíhám několik běžců kratších tras.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-phCVsGlAh10/VlHYwuMC9mI/AAAAAAAALfo/d3_XAEC8hh4/s1600/P1110960.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-phCVsGlAh10/VlHYwuMC9mI/AAAAAAAALfo/d3_XAEC8hh4/s640/P1110960.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Milešovka od Milešova. Je si tady něco ještě oběhnu a vzhůru na ní podruhé.</td></tr>
</tbody></table>
Smyčku přes Vysokou jedli dávám celkem na pohodu. Nicméně pohodu mi trochu rozhodí smska, že na Milešovce byl druhý 10 minut po mě maďarská mašina Gábor Nyakás. Vítěz loňského EKUTu. Celou dobu na mě ztrácel skoro půl hodiny a najednou je druhý 10 minut za mnou? Kde je Dušan s Robem?<br />
To se mi nelíbí. Kopnu do vrtule a sbíhám v panice do Černčic, abych se odtud vydal podruhé na Milešovku. Výstup touto cestou je o dost lehčí než od Velemína, takže jsem za chvilku nahoře. Akorát se míjím s Honzou Suchomelem a dveře od chaty Milešovka mi podává Tomáš Zaplatílek. Oba vyrážejí poprvé z Milešovky dolů na smyčku, kterou já už mám naštěstí za sebou.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_Jo3mSqlk_zKXAvzSAHEn_sOc3mw3SQ1xWd_CFjo34y49vP87SqFxs1TQH67omo1lh3uBrSw2tFCMwMaX8IEyom-J4BiTFNqFlZhEbN0jR5Qbufuz6A7ynOXMJy_8EbXaBZw2yvXS2_L9/s1600/P1110827.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh_Jo3mSqlk_zKXAvzSAHEn_sOc3mw3SQ1xWd_CFjo34y49vP87SqFxs1TQH67omo1lh3uBrSw2tFCMwMaX8IEyom-J4BiTFNqFlZhEbN0jR5Qbufuz6A7ynOXMJy_8EbXaBZw2yvXS2_L9/s640/P1110827.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nová, ale fotogenická překážka na sestupu z Milešovky.</td></tr>
</tbody></table>
Rychlý zápis kontroly od obsluhy. Vyexnout polévku, dolit kofolu. Zdržení minimální. Letím dolů po cestě k Velemínu, po které jsem se před 2,5 hodinami škrábal poprvé nahoru. V rigolu míjím první ženu, nezničitelnou Katku Šoubovou, kterou doprovází Přema.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-2AQkxU7ltVE/VlHYyimyPaI/AAAAAAAALfw/V8ylCIE67kA/s1600/P1110961.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-2AQkxU7ltVE/VlHYyimyPaI/AAAAAAAALfw/V8ylCIE67kA/s640/P1110961.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vystup na Kletečnou: Najdi si svou cestu. Prostě mazej nahoru a neřeš to.</td></tr>
</tbody></table>
Výstup na Kletečnou je stejný jako loni, ten nejhorší možný. Cestou necestou přímo kolmo nahoru. Fantazii se tu meze nekladou, takže je to prostě alá "dostaň se nějak nahoru". Přes balvany, větve, listí, pařezy. Dělej co umíš. Nahoře chvilku pokecám s kluky, kteří se sem akorát vydrápali z druhé strany. Nevěřícně na mě zírají, že i s 1. etapu mám v nohách už 145 km a dalších 25 do cíle zbývá.<br />
<br />
"No, nic chlapci. Musím letět nahání mě Maďar." loučím se s nimi a oni dál zírají.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-b6Xs4t31-U8/VlHY0Sh_A-I/AAAAAAAALf4/-GnqL4lzyNI/s1600/P1110962.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-b6Xs4t31-U8/VlHY0Sh_A-I/AAAAAAAALf4/-GnqL4lzyNI/s640/P1110962.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vrchol Kletečné. "Tak co kluci, poběžíte se mnou?"</td></tr>
</tbody></table>
Kletečná byl poslední velký kopec, dál už to jsou jen takový bobánky. Musím za to zatáhnout, protože tady bude Gábor určitě hodně zrychlovat. Však já ho už znám kluka jednoho maďarského. Potřebuji ale nějak nakopnout. Kofeinová ampule Speed8 letí do krku spláchnutá kofolou. Zase si postesknu, proč už Nutrend nevyrábí mou oblíbenou Shlehu. Ach jo, taky vám tak chybí? Do uší narazím ještě sluchátka, zapnu pořádný nářez a vzhůru na posledních cca 20km. Je půl druhý, tak to snad stihnu do cíle ještě za světla.<br />
<br />
Dobíhám na poslední čipovku v Moravanech. Odpípnout, dolít fofolu, popadnout jeden chleba s paštikou. Bič a pryč. Akorát když vyrážím, přijíždí na kontrolu Olaf.<br />
<br />
"Gábor jde po tobě. Mluvil jsem s ním, chce tě dohnat." varujeme mne hned, jak mě vidí.<br />
"Já vím, ale teď jsem za to v sebězích zatáhl. Určitě mám slušný náskok." věřím si.<br />
"Tak já ti brnknu, až tu bude, abys věděl."<br />
"Ok. Super. Díky." běžím dál.<br />
<br />
Sotva vydupu kopec nad Moravany, Olaf už volá.<br />
<br />
"Gábor 10 minut za tebou. Dušan 12."<br />
"A sakra!"<br />
<br />
Žádný náskok jsem si neudělal, ale na druhou stranu ani Gáborovi se mě nedaří dotáhnout. Stav je setrvalý, pořád ztrácí 10 minut, jako na Milešovce. Myslel jsem, že posledních 14,5 km už bude pohoda, ale opak je pravdou. Musím ze sebe ještě vyždímat opravdu vše. Zapínám v hlavě režim <i>beran </i>a jdu na to<i>.</i><br />
<br />
Daří se až ke klesání k vyhlídce Josefínka. Letím dolů po blátě jak kamikadze a vůbec se mi nelíbí, o kolik se sklesává. Cestou zpět se s Gáborem určitě potkáme a to mu určitě psychicky pomůže. Přístup na Josefínku je kapitola sama pro sebe. Jdu tu první, ale ve strmém svahu to klouže jak sviňa, dokonce musím vyndat hůlky, abych to vůbec nějak prošel. Pak následuje horolezecký přelez až na konec sklaního výšvihu. Opravdu libůstka. Označeno, teď rychle zpět. S několika podkluzy se dostávám zase na cestu a začínám stoupat vracečkou zpět. Za druhou zatáčkou už se proti mě řítí Gábor, za ním Dušan a ještě někdo z krátké trasy. Přijde mi, že mě strašně stáhli a v duchu odhaduji, kolik mi mohla cesta odtud ke kontrole trvat. Tak 7 maximálně 9 minut, víc ne.<br />
<br />
"Aleši, musíš!" hecuji se v duchu a lituji, že se nejmenuji Karel. Zní to líp.<br />
<br />
A jde to. Vydrápu se zpět nahoru na modrou a dál následuje klesání nádhernou kamenitou pěšinou až dolů do Vaňova. To je přesně terén pro mě. Zařazuji max rychlost a letím dolů. Jde to skvěle, až na nakopnutý šutr. Zařvu bolestí jak zvíře. Tři kroky odpajdám, konec fňukání, letím dál. Jsem dole. Vaňov se sebezapřením celý přeběhnu a zastavím se až u odbočky k Vrkočským vodopádům. Celou dobu se ohlížím, zda za sebou kluky neuvidím. Je to dobré. Nevidím je.<br />
<br />
Vytasím hůlky a mažu co nejrychleji nahoru k vodopádům. Pak po zelené až nad ně. Odtud je vidět skoro až dolu do Vaňova. Gábor nikde. Je to dobrý, ale nepolevit. Dva kiláky k Soudné hoře, kde je poslední fixková kontrola prolítnu po nádherné stezce v traverzu jak nic. Teď už jen dolů do Ústí přes Větruši. Takhle rychle jsem to tu snad ještě nikdy neběžel. Větruše za mnou a už se motám ulicemi po Usteckém nábřeží směrem k hlaváku a dál do Důlců do cíle. Je kousek po čtvrté odpoledne. Stále je ještě světlo, paráda. Otáčím se, nikdo za mnou. Ono to klapne, už je to jasný.<br />
<br />
Před pionýrákem už vyčkává fotící Olaf a spolu doběhneme až k čipové kontrole v cíli.<br />
<br />
"Jó. Je to tam!"<br />
<br />
Podařilo se! Jsem první v čase 17 hodin 11 minut. Mám obrovskou radost. V to jsem vůbec nedoufal. Svalím se spokojeně do židle a mám toho plné kecy.<br />
<br />
"O kolik to bude? Utekl jsem Gáborovi nebo mě stáhl?" honí se mi hlavou.<br />
<br />
10 minut a stále nikdo nikde. Skvělý, takže jsem si zvětšil náskok. Teď už jen o kolik. Otevírají se dveře a Gábor je tu. Nakonec rozdíl 12 minut. Super.<br />
<br />
"Good fight man!" gratuluji Gáborovi a třesem si rukou.<br />
<br />
Na třetího Dušana čekáme ještě déle. Dobíhá nakonec se ztrátou přesně 40 minut. Byl to pěkný mezinárodní souboj na závěr. Vítězství mě těší o to víc, když se při vyhlašování dozvím, že Čech tento závod ještě nikdy nevyhrál. Až nyní v sedmém ročníku. Vždy tu vyhrávali jen Slováci a Maďaři viz <a href="http://louceni.webnode.cz/sin-slavy-ekut/" target="_blank">síň slávy Loučení</a>. Stejně tak celý EKUT, Čech ho zatím ještě nevyhrál, ale to jsem už věděl.<br />
<br />
A jak s tím letošním EKUTem vypadá? Před Pražskou stovku, třetí etapu EKUTu, na mě ztrácí druhý Gábor (HUN) celkem 33 a třetí Dušan (SLK) 40 minut. No, to není špatná výchozí pozice. Ale i tak to bude určitě ještě těžký boj. Už teď se na něj těším. Uvidíme. Třeba to klapne.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA3bsWtlZOOR7edzE4d8NO0fTsZG5ms8WzEuBn0hu6yOnKfKlGSJOaqFFUH2NY0H4DS-7VcM7g09Zmlzm7SlIzI4ezUu6qe0c0L41pHjcWrYO0FIwRhhJ5By1H-ri-SQG6s21IYYGmrSBy/s1600/P1110974.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="442" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhA3bsWtlZOOR7edzE4d8NO0fTsZG5ms8WzEuBn0hu6yOnKfKlGSJOaqFFUH2NY0H4DS-7VcM7g09Zmlzm7SlIzI4ezUu6qe0c0L41pHjcWrYO0FIwRhhJ5By1H-ri-SQG6s21IYYGmrSBy/s640/P1110974.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Spolu s orgy při vyhlášení. Olaf vlevo a Petr vpravo.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-AAV-NILzrPI/VlHZE3psX0I/AAAAAAAALgw/FEpIvgg1cAI/s1600/P1110976.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-AAV-NILzrPI/VlHZE3psX0I/AAAAAAAALgw/FEpIvgg1cAI/s640/P1110976.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vyhlášení vítězů: 3. místo Dušan Krajčovič (SLK, čas 24:04), 2. místo Gábor Nyakás (HUN, čas 23:57), 1. místo já Aleš Zavoralů (CZE, čas 23:24). I podle velikosti to sedí ;)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Díky Petrovi za vymyšlení opravdu skvělé a náročné trati. Stejně jako loni mi dala spoustu nových tipů, kam se po Středohoří rozeběhnout. Dále díky Olafovi, Honzovi Sedlákovi a všem ostatním organizátorům, stejně jako závodníkům na trati. Bylo to super! Ahoj na Pražský stovce. </div>
<br />
<br />
<b style="background-color: white; color: #333333; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 14.85px; line-height: 20.79px;">Odkazy</b><br />
<ul style="background-color: white; margin: 0.5em 0px; padding: 0px 2.5em;">
<li style="border-image-outset: initial; border-image-repeat: initial; border-image-slice: initial; border-image-source: initial; border-image-width: initial; border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"></li>
<li style="border-image-outset: initial; border-image-repeat: initial; border-image-slice: initial; border-image-source: initial; border-image-width: initial; border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="color: #333333; font-family: "arial" , "tahoma" , "helvetica" , "freesans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14.85px; line-height: 20.79px;"><a href="http://louceni.webnode.cz/" target="_blank">Stránky závodu Loučení s turistickým rokem</a> </span></span></li>
<li style="border-image-outset: initial; border-image-repeat: initial; border-image-slice: initial; border-image-source: initial; border-image-width: initial; border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="color: #333333; font-family: "arial" , "tahoma" , "helvetica" , "freesans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14.85px; line-height: 20.79px;"><a href="http://louceni.webnode.cz/vysledky-2015/a170-km/" target="_blank">Oficiální výsledková listina Loučení 2015</a></span></span></li>
<li style="border-image-outset: initial; border-image-repeat: initial; border-image-slice: initial; border-image-source: initial; border-image-width: initial; border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="color: #333333; font-family: "arial" , "tahoma" , "helvetica" , "freesans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14.85px; line-height: 20.79px;"><a href="http://www.movescount.com/moves/move83867124" target="_blank">Záznam z mého sporttesteru Suunto Ambit 3 - 1. etapa</a></span></span></li>
<li style="border-image-outset: initial; border-image-repeat: initial; border-image-slice: initial; border-image-source: initial; border-image-width: initial; border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="color: #333333; font-family: "arial" , "tahoma" , "helvetica" , "freesans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14.85px; line-height: 20.79px;"><a href="http://www.movescount.com/moves/move84028028" target="_blank">Záznam z mého sporttesteru Suunto Ambit 3 - 2. etapa</a></span></span></li>
<li style="border-image-outset: initial; border-image-repeat: initial; border-image-slice: initial; border-image-source: initial; border-image-width: initial; border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="color: #333333; font-family: "arial" , "tahoma" , "helvetica" , "freesans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14.85px; line-height: 20.79px;"><a href="https://goo.gl/photos/MTjuhemTXJV8MbeH7" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu</a></span></span></li>
<li style="border-image-outset: initial; border-image-repeat: initial; border-image-slice: initial; border-image-source: initial; border-image-width: initial; border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><span style="color: #333333; font-family: "arial" , "tahoma" , "helvetica" , "freesans" , sans-serif;"><a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/utikej-chlapce-utikej-honi-te-madar.html" target="_blank">Můj report z loňského Loučení 2014</a></span></li>
</ul>
<br />
<br />Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com0Ústí nad Labem, Česká republika50.6611164 14.05314559999999350.5000334 13.730422099999993 50.822199399999995 14.375869099999994tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-2789697914753504532015-10-22T12:16:00.003+02:002015-10-22T19:28:31.311+02:00Stovka Podkrkonoším, Zrychlený průlet mlhovinou<div class="" style="clear: both; text-align: left;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqnfsiAx43sCv7sKZwCj6QfL6BAJOmKfGEUXgjnAVVI6bpC4qP-7nv8waB1k5m6-VcOddflac-Cuu13F6pcqsy0hsAajv627xjd2CrMXF7Undmty_Ly2eg-FUI-WdF3snOxz7WoiZA6UOv/s1600/logo_sm.png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="125" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhqnfsiAx43sCv7sKZwCj6QfL6BAJOmKfGEUXgjnAVVI6bpC4qP-7nv8waB1k5m6-VcOddflac-Cuu13F6pcqsy0hsAajv627xjd2CrMXF7Undmty_Ly2eg-FUI-WdF3snOxz7WoiZA6UOv/s320/logo_sm.png" width="320" /></a>16. 10. 2015, Dolní Brusnice<br />
<br />
"Šustákovku nebo membránu?" Já fakt nevím, jakou bundu si mám na sebe vzít. Všechno mám už připravené, nachystané, taktiku rozmyšlenou, jen nad tímhle váhám, jak prvnička na druhým rande.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Má pršet, bude určitě mlha s mrholením, bahno, mokro, ale je docela teplo kolem 8 °C. Co s tím? Nakonec to vyřeším tak, že si bundu neberu žádnou. Natáhnu na sebe jen 100g merino s dlouhým rukávem, na to trído z <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/09/beskydska-7-konec-dobry-vsechno-dobre.html">B7</a> a jdu na to.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-YbPAbUu4O1A/VifVhWlIMUI/AAAAAAAALSM/k7eGacx4TXU/s1600/P1110787.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="http://2.bp.blogspot.com/-YbPAbUu4O1A/VifVhWlIMUI/AAAAAAAALSM/k7eGacx4TXU/s640/P1110787.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ke startu připravit...</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr">
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-sL_9SqbNLdo/VifVbSNGXiI/AAAAAAAALSM/9DZ1o9EfMjc/s1600/P1110786.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="http://1.bp.blogspot.com/-sL_9SqbNLdo/VifVbSNGXiI/AAAAAAAALSM/9DZ1o9EfMjc/s640/P1110786.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">... pozór! </td></tr>
</tbody></table>
<br />
"3, 2, 1, Start!" </div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Odstartuje závod přesně v deset večer hlavní org, běžec, cestovatel, kámoš a kdo ví co ještě Tomáš Zaplatílek. Natěšené startovní pole se spoustou známých tváří vyráží ve svižném tempu vpřed. Držím se v přední skupince, ale nikam se moc neženu. Taktiku mám dobře rozmyšlenou a cíl neskromně jednoduchý: zvítězit.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizFzg_85pIB4_LbhQ747Zqd7fYVIxgexbxBMcQ57FyqkG4jDMDn7edg_mB6SkHDRyToewWFBxepoZPcmm4rW4H4nBW03yWrAy3o15uRIaNxNsp59bgBTl2V85nr5Ob-OvdGlOpbetrzVj4/s1600/mapa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="466" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEizFzg_85pIB4_LbhQ747Zqd7fYVIxgexbxBMcQ57FyqkG4jDMDn7edg_mB6SkHDRyToewWFBxepoZPcmm4rW4H4nBW03yWrAy3o15uRIaNxNsp59bgBTl2V85nr5Ob-OvdGlOpbetrzVj4/s640/mapa.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mapička s profilem</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr">
Ze začátku nechci jančit. Budu se držet čela a pouze obhlížet možnou konkurenci. Trať nemá moc velké převýšení, takže chci aspoň do 60. kilometru běžet úplně vše včetně kopců. Neměl by to být problém. Na vítězné <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/06/rakovnicka-60-nad-ocekavani-skvela.html" target="_blank">Rakovnické 60</a>, která měla podobné parametry to šlo, takže tady to musí jít taky. Pak už snad všichni odpadnou. Trať má 106 km a převýšení kolem 2 600 m. Loňský vítěz to dal za 12:15, tak si tak v koutku duše dělám pomyšlení. Bylo by dost dobrý, to dát v čase začínajícím na "11". To bude fakt výzva.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-Aj19BMOyVzc/VifVpDvkwaI/AAAAAAAALSM/FSa7zMiP_zQ/s1600/P1110791.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="http://4.bp.blogspot.com/-Aj19BMOyVzc/VifVpDvkwaI/AAAAAAAALSM/FSa7zMiP_zQ/s640/P1110791.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dupání do sjezdovky Zvičina</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr">
Pár kilometrů po startu nás čeká výstup přímo po sjezdovce na Zvičinu (671m). Tak ta se ale běžet opravdu nedá, takže pouze svižná chůze hore, označit kontrolu a vybíhám dál. Nahoře se ztrácí vedoucí skupinka, která vydupala sjezdovku nejrychleji. Špatně odbočili. Není se čemu divit, všude je hustá mlha, že by s ní měl i Rákosníček co dělat, aby ji rozkrájel. Běžím tedy chvíli bez práce na první pozici. Nicméně po chvilce mě ztracenci dotáhnou. Dál pokračujeme společně ve skupině cca 10 až 15 lidí přes hrad Pecka (K2) směrem na Bradlo(K3). </div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-MgAoxMM3ts4/VifVvu1sWfI/AAAAAAAALSM/b2o8MqLaFCE/s1600/P1110793.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="http://1.bp.blogspot.com/-MgAoxMM3ts4/VifVvu1sWfI/AAAAAAAALSM/b2o8MqLaFCE/s640/P1110793.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hrad Pecka a pecková mlha</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr">
Letíme chvíli z kopce. Myslel jsem, že jsme stále celá grupa, ale když se otočím, zjištuju, že jsme se trhli. Už je nás jen pět. Tři kluci na čele asi 50 metrů přede mnou a jeden spoluběžec vedle mě. Za námi nikdo, jen mlha a tma. Tempo je vostrý. Máme za sebou první 1/2 maraton s 570 metry převýšení za slušných 1:56.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Zkouším si pokecat s tím spoluběžcem, ale nijak moc nemluví. Navíc na všechno odpoví jen "Hmmm", "Eéééé".</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
"Hele ty jeden, jsi ty vůbec Čech? Rozumíš mi?" ptám se ho<br />
"Germany. I'm from Germany."<br />
"A ha"</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Pokecáme teda něco anglicky, ale mezitím jsou kluci na čele v nedohlednu. Potkáváme je až na 25. kilometru na vracečce ke K3 Bradlo. Už mají docela náskok a to se mi nelíbí. Klesání z Bradla tedy napálím. Je to hodně technické včetně bahna, pořezaných větví a samozřejmě všudypřítomná hustá mlha, ideál pro mě, takže Der Junge nestíhá a za chvilku jsem sám. </div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Když doběhnu na občerstvovačku K4 Drebné, čelní skupinka tu ještě je. To je dobré. Dnes mám občerstvovačky díky mému novému vynálezu "camel-flašce" extra rychlé, takže i s doplněním všeho, vyrážím jen pár desítek vteřin za nimi. Chci je dotáhnout, ale nějak to nejde. Sem tam je ještě zahlédnu nebo dokonce dohoním, když se někde ztratí v mlze a vrací se zpět na trasu. Pak ale zase nasadí takovou kládu, že to nedokážu akceptovat.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
"Ok. Tohle tempo nemůžou všichni tři vydržet. Určitě z nich někdo odpadne." uklidňuji se v duchu.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Takže je nadobro nechávám být. Běžím si svým tempem a šetřím síly na později. Budou se hodit.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Další občerstvovačka K5 Staré Buky na 46. kilometru. Dobíhám sem po půl 3 ráno, 8 minut po klucích, ale ti tu ještě jsou. Sice už na odchodu, ale jsou tu a to je super. Jsem s nimi stále v kontaktu. Dva vyráží v podstatě rovnou jak přijdu, třetí se k odchodu ještě nemá a futruje z plného talíře. Nechám si zředit vařící guláš trochou studený vody na teplou polívku. Tu celou exnu rovnou z misky. Lžíci vracím čistou a nepoužitou. Doplním fofolu a směřuji k východu. Opozdilec z vedoucí trojce nejdřív vypadá, že poběží se mnou, ale pak se ještě vrací dovnitř obléknout bundu, že mu je zima. Mě je skvěle, prostě ovce je ovce a ta zahřeje.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Super, využiju šance se trhnout a hodně svižně to rozeběhnu kopec nekopec. Po chvíli se otáčím a nikde nic, jen mlha a tma. Jsem zase úplně sám, ale už třetí, jo! Já věděl, že to jejich tempo všichni nevydrží.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Vůbec nic nevidím. Mlha ještě zhoustla, teď je viditelnost tak dva maximálně tři metry před sebe. Ještěže běžím podle navigace v Ambitech, jinak bych tu bloudil ztracen ještě na jaře. Vůbec netuším, kde jsem, všude jen mlha jak mlíko. Prostě jen běžím, kam mi hodinky ukazují.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Další občerstvovačka K6 Bohuslavice na 57. kilometru. Super, kluci tu zase ještě jsou. Dokonce jsem stáhl jejich náskok už jen na 3 minuty. Než se doplním a dojím, tak jsou ale fuč. Žádné zdržování a rychle za nimi. Následuje stoupání na nejvyšší kopec na trase na Žaltman (739m), kde je kontrola na rozhledně. Když se k ní blížím, míjím se s kluky, kteří už běží z kontroly dál.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
"Dobře, dobře ty!" zaslechnu jak mě povzbuzují.<br />
"Díky!" </div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Z Žaltmana je nejdelší klesání, na které jsem se fakt těšil. Zkusím je už konečně dotáhnout. Ale chyba lávky. V té mlze je to o hubu. Abych to mohl pustit na plno potřebuji vidět dál než jen blbý 2 metry před sebe. Navíc níž je už pouze asfalt s hlubokými odvodňovacími rigoly, které vidím vždy úplně na poslední chvíli a tak tak to neskončí mrchou. No jo, já dneska ještě žádnou nehodil. To je fakt divný.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Ale ok, nakonec bez pádu dobíhám až na předposlední občersvovačku v Úpici na 73. km. Kluci tu naštěstí zase jsou, dobíhám jen o 4 minuty později než oni. Na kontrole je i Láďa Erbert, bohužel ale jen jako dobrovolník. Škoda, loni jsme si spolu parádně zaběhali, jak při <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/utikej-chlapce-utikej-honi-te-madar.html">Loučení</a>, tak na <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/prazskou-stovkou-az-na-bednu-ekutu.html">Pražský 100</a> a svedli spolu napínavý boj o 3. místo v EKUTu 2014. Držím palce ať se ti ta noha Láďo konečně uzdraví!</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgzY6GfDD0xVFHVeR7iPH_jItcYJKeJTxSe74Zpd7UQgxv0ODk8ai4KOJmz2Hb26oR8uWc1bpN0RAURGiop_ee5XkhwFdie2DXU46lsDR3e94_pgAOMjrVWJcmA4EPQwuwkq97iZKSpf1M/s1600/12094939_593585334114239_6973985027536741727_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhgzY6GfDD0xVFHVeR7iPH_jItcYJKeJTxSe74Zpd7UQgxv0ODk8ai4KOJmz2Hb26oR8uWc1bpN0RAURGiop_ee5XkhwFdie2DXU46lsDR3e94_pgAOMjrVWJcmA4EPQwuwkq97iZKSpf1M/s640/12094939_593585334114239_6973985027536741727_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Ale kluci povstaňte, to přeci není nutné." :)<br />
Úpice, 73. kilometr, 5:51 ráno.<br />
Foto: Láďa Erbert </td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr">
Během pokecu s Láďou doplňuju plnou nádrž fofoly a pojídám vše, co mi přijde pod ruce. Občersvovačky jsou naprosto luxusní. Je tu prostě vše a já to samo musím všechno ochutnat. Vašek vyráží zatím pomalu napřed a chvilinku za nim i my s Jožom.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Když se všichni seběhneme, což mě velmi těší, tak obhlížím jak na tom pánové jsou. Přijde mi, že je na nich únava už docela znát. Už tam není takový drive jako na začátku. Já ale samozřejmě tím, že jsem je doběhl, jsem pěkně na koni. Cítím se skvěle. Chvilku dokonce koketuju i s myšlenkou, nastoupit rovnou do trháku. Ale ne, ještě je moc brzo. Odkládám to až na úsek za poslední občerstvovačkou v Kocbeřích.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Běžíme tedy spolu a za chvíli zjišťuju, jak šeredně jsem se mýlil. Kluci běží souvisle, plynule a stále velmi rychle. Tempo je dokonce o pár vteřinek na kilák rychlejší, než je mi příjemné. Začínám se s nimi docela trápit. Po 50 kilometrech, kdy jsem běžel úplně sám svým tempem, mi teď to jejich diktované tempo nějak neštymuje. Zpomalím tedy a jdu si svým tempem tak, abych je měl stále na dohled. Pro jistotu do sebe kopnu ještě kofeinovou šlehu. Nějak vadnu a potřebuji zase nakopnout. Na rovinkách mi vždycky docela poutečou, ale z kopce, ve stoupání popř. když netrefí odbočku, je zase dotáhnu. Takhle to "spolu" doběhneme až na poslední občersvovačku K10 v Nových Kocbeřích.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-9bWEcGlH-Dg/VifV2k5fO1I/AAAAAAAALSM/76lwMp6q2VA/s1600/P1110795.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="http://1.bp.blogspot.com/-9bWEcGlH-Dg/VifV2k5fO1I/AAAAAAAALSM/76lwMp6q2VA/s640/P1110795.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nové Kocbeře, 92. kilometr, 8:13 ráno</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr">
Ta je opět naprosto úžasná. Jak milým osazenstvem, tak bohatou nabídkou. Dokonce i čerstvou bazalku tu mají!!! Tu si můžete natrhat přímo z květináče k připraveným těstovinám. No viděli jste to někde???</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Vše doplněno a dojedeno, vyrážíme vstříc mlze a poslednímu 16 kilometrovému úseku. Z Kocbeří kousek po silnici a pak rovnou do lesa na krásnou lesní stezku.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcWlDhNEz3v3gN0TbnQ-tBcprDnrw7oZJfcVqji5enpVe0gGVWed6-Gx5GCgQvVowsTXHXryWzoczB6_kgkreT1a2kyXsX63e3RMbISD1Rz87S5gY_HLPfpwPbShvH4MYcKLURzTu2aqXh/s1600/12138396_593325490806890_245175314681806400_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="424" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjcWlDhNEz3v3gN0TbnQ-tBcprDnrw7oZJfcVqji5enpVe0gGVWed6-Gx5GCgQvVowsTXHXryWzoczB6_kgkreT1a2kyXsX63e3RMbISD1Rz87S5gY_HLPfpwPbShvH4MYcKLURzTu2aqXh/s640/12138396_593325490806890_245175314681806400_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Za mlhou hustou tak, že by se dala krájet....<br />
Foto: Stovka Podkrkonoším</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr">
Stezka se po chvilce sklápí dolů z kopce.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
"Tady by to šlo. Zkusím trhák!" plánuji si v duchu.<br />
"No jo, ale ještě to je 16 kiláků. To je furt dost daleko. Co když to nevydržím a docvaknou mě?" nemůžu se furt rozhodnout.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Všechno ale vyřeší Vašek, kterého od začátku závodu trápí slušná srágora.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
"Já si zas musím odskočit." zahlásí a odbočí bokem z cesty.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Taková šance se nezahazuje. Okamžitě zařadím na nejvyšší rychlost a pustím to z kopce, co to dá. Letím a letím. Raději se ani neohlížím, takže nevím, zda se mě Jožo rozhodl stíhat nebo ne. Pak ho ale za sebou uslyším, akorát když vbíháme do Dvora Králové. S ním to nebude jednoduchý. Z lesa na asfalt se to trochu narovná, ale naše tempo to nijak nezpomalí. Přebíháme z chodníku na chodník a Jožo jde přede mě. Běžím hned za ním a stále vůbec nezpomalujeme. Koukám na hodinky. Tempo máme pod 4:40 min/km přitom v nohách už přes 100 kilometrů. Začínám se zakyselovat. To nemůžu vydržet.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
"Seru na to ty vogo, já už takhle rychle nemůžu!" volám na Joža.<br />
"Vydrž, to dáš!" odpovídá, místo aby mi zdrhl.<br />
"Sakra!" </div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Zatnu zuby, zapnu berana a běžím a běžim. Krev se mi vaří, pumpa málem praská. Pak se to ale naštěstí zase na chvíli sklopí z kopce a to mi jde, tak jdu dopředu já. Takhle se stále střídáme až daleko za Dvůr Králové. Pak už je to jen kousek.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Koukám na hodinky. Do cíle ještě 2,5 kiláku a je 9:44 ráno. Oba to chceme dát za každou cenu pod 12 hodin, takže sebou musíme ještě pořádně mrsknout, abychom to do deseti vůbec stihli. V podstatě je to už jen do kopce.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
9:51. Posledních 9 minut a ještě kilák a půl. Do kopce se střídáme v indiánském běhu. Ještě 900 metrů, 700, ... 400, .... 100 metrů. Už vidíme hotel, poslední 3 minuty, dupeme do stoupáku k hotelu. Na terase už na nás vyhlíží Tomáš s Láďou.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvM1v2GOLeRrNVOwCx16qcDGgzCJdHBiZ1fPZ35RPRQ_MMFm8tyQwa0sUjacaDNFnieRBiRql4E6OqrhCzbwZoE1-LqEpqCcPKv-Z0Qv_CMQ5-gYtIwZ4Nw25v1XCyB-8lJX9WBhQGMZIs/s1600/11234877_593585987447507_8418332173259170627_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvM1v2GOLeRrNVOwCx16qcDGgzCJdHBiZ1fPZ35RPRQ_MMFm8tyQwa0sUjacaDNFnieRBiRql4E6OqrhCzbwZoE1-LqEpqCcPKv-Z0Qv_CMQ5-gYtIwZ4Nw25v1XCyB-8lJX9WBhQGMZIs/s640/11234877_593585987447507_8418332173259170627_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cílový finiš, 106. kilometr, 9:57 ráno<br />
Foto: Láďa Erbert</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr">
"Musíme to dát pod 12!" řveme na ně už z dálky a oni hned povzbuzují.</div>
<div dir="ltr">
"Dělejte, to dáte!"</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Do schodů po dvou až na horu na terasu. Plíce v úplně hajzlu a konečně protínáme společně cílovou pásku. </div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
"9:58, stihli jste to!" oznamuje Tomáš.</div>
<div dir="ltr">
"Jóóóóóóóóóóó" řveme radostí.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Dali jsme to s Jožom pod 12 hodin za 11:58. Navíc v novém traťovém rekordu. Sem úplně hotovej a sotva popadnu dech, ale je to tam! Obrovská radost a úleva. Tyhle okamžiky jsou prostě nepopsatelné a k nezaplacení. Nakonec se to vše povedlo. 1. místo i ten vysněný čas s "11" na začátku. Ale bylo to o fous.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-6JURSIVRpa0/VifV5mVnJSI/AAAAAAAALSM/5BeIWP_Kkxc/s1600/P1110796.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="http://1.bp.blogspot.com/-6JURSIVRpa0/VifV5mVnJSI/AAAAAAAALSM/5BeIWP_Kkxc/s640/P1110796.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Je to naše!</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr">
Chvilku po nás dobíhá i Vašek. Po bloudění ve Dvoře na nás nakonec ztratil 8 minut. Za námi třemi pak velká díra kolem hodiny a půl. Nicméně na společném 5. místě a jako první ženy doráží pouze něco málo přes hoďku a půl za námi nezničitelné Šoubovic ségry. Klobouk dolů. </div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-rIX2L4D0odA/VifWV4W_JSI/AAAAAAAALSk/YrVqzy18QHU/s1600/P1110804.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="http://3.bp.blogspot.com/-rIX2L4D0odA/VifWV4W_JSI/AAAAAAAALSk/YrVqzy18QHU/s640/P1110804.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zleva: Vašek Utinek (3.), Jožo Harčařík (1.) a Rumcajs (1.)</td></tr>
</tbody></table>
<div dir="ltr">
Parádní závod, trať sice na můj vkus hodně tvrdá (asfalt a zpevněné lesácké cesty kolem 50%), vše ale vynahradila skvělá organizace, bezchybné značení, příjemný a obětaví lidé na bohatých občerstvovačkách a skvělá parta závodníků na trati. Díky Tomášovi a všem dobrovolníkům za opravdu vydařenou akci. Speciální díky Vaškovi a Jožovi, skvělým to běžcům.<br />
<br />
<b>Doslov</b><br />
- Na start se postavilo 109 stovkařů. V časovém limitu 25h dokončilo 79 borců. Gratulace všem!<br />
- Oficiálně měla trať 106 km. Nicméně trasa v navigaci ukazovala 107,4 km a já jsem naměřil přesně 110km. Takže to bylo někde mezi.<br />
- Poprvé ani jeden pád. Fakt. No je to u mě vůbec možný?<br />
- Použitá výbava: botky Inov-8 X-Talon 212, batoh Inov-8 Race Elite Vest (výhra za <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/08/tynistske-slapoty-2015.html" target="_blank">Šlápoty</a>, díky Olafe) a self-made camelflaška, čelovka Fenix HL50, ovce Icebreaker, komprese Compressport, režie Kotěnočkin ;)<br />
- Do konce roku už mi zbývá už jen Velká Kunratická a hlavně EKUT (Loučení 170km a Pražská Stovka 130km) na který se těším celý rok.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
<b>Odkazy</b></div>
<div dir="ltr">
</div>
<ul>
<li><a href="http://www.stovka.podkrkonosi.eu/" target="_blank">Stránky závodu Stovka Podkrkonoším</a></li>
<li><a href="http://www.stovka.podkrkonosi.eu/index.php?content=vysledky" target="_blank">Výsledky závodu</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move80303955" target="_blank">Záznam z mého sporttesteru Suunto Ambit 3</a></li>
<li><a href="https://goo.gl/a1zQSQ" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu</a></li>
</ul>
<div>
<br /></div>
<div>
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com4Dolní Brusnice, Česká republika50.4587428 15.72677550000003150.438523800000006 15.686435000000031 50.4789618 15.76711600000003tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-58801607159694927222015-09-17T14:47:00.001+02:002016-04-10T21:14:49.575+02:00Beskydská 7 - Konec dobrý, všechno dobré<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
4.9.2015, Třinec<br />
<br />
"Ahoj, jsem ten odpadlík z 63. km, pamatuješ? Píšu, protože mi odpadl parťák na B7 a hledám někoho, kdo by byl ochotný a v nejlepším případě i schopný udržet tempo a zvládnout závod v trochu lepším čase." napsal mi Mirek pár týdnů po <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/08/tynistske-slapoty-2015.html">Týnišťských Šlápotech</a>, které jsme běželi částečně spolu.<br />
<br />
Přestože je Míra o 20 let mladší teprve sedmnáctiletý klučík, byl schopný se mnou na Šlápotech držet krok (nebo spíš já s ním) a celou první polovinu s parametry 62 km a +3000 m převýšení dát společně za 9:34 v druhém nejrychlejším čase za Honzou Suchomelem. Druhou polovinu už neběžel, ale i tak na mě dost zapůsobil.V podstatě mi i pomohl ke konečnému vítězství, protože mě v první polovině pěkně rozeběhl. Takže když jsem si v kalendáři ověřil, že na B7 můžu, nebylo co řešit.<br />
<br />
"Jdu do toho s tebou! Věřím, že se nám nějaký slušný čas podaří." odpovídám.<br />
<br />
Sice závody dvojic už nijak nevyhledávám, ale co, když nic, tak to určitě bude lepší trénink něž dokola vybíhat na Říp. Navíc B7 už jsem jednou v roce 2012 běžel a bohužel kvůli parťákovi čas nic moc 18:47. Takže určitě velká šance na zlepšení. Pokud to půjde Mirkovi tak jako na Šlápotech, máme šanci na parádní čas. Na druhou stranu vzhledem k tomu, že toho v 17ti ještě za sebou moc nemá a bude to jeho první stovka, stát se může cokoliv.<br />
<br />
Zbytek srpna utekl jak voda. 4. září je tady a my spolu stojíme na startu B7 v Třinci. 95 km s +5 440 metry převýšení před námi. Úplně jsem už zapomněl, jaká je to masovka. Na náměstí se tu mačká přes 3 000 závodníků. Snažím se nás procpat někam dopředu na nějakou dobrou startovní pozici, ale už to moc nejde. Všude je plno.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-8NcIJunMmeQ/VeyX_05-UUI/AAAAAAAALBI/E7SAcDce_rc/s1600/P1110616.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-8NcIJunMmeQ/VeyX_05-UUI/AAAAAAAALBI/E7SAcDce_rc/s640/P1110616.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br />
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoJ10Wc8LbFcRbplPdEwS8d97IXpmhjOUfpulW_TTWqbq99UdFN3HcVLkEK87j-mHaFW73xuV4aZBWrYWiemIwGXW0JcXZiNFb-mqjVt4P42DnAe3kcECYF2xYL3lqL3iigO2w5T-_2lyz/s1600/vyskovy_profil_2015.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="296" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoJ10Wc8LbFcRbplPdEwS8d97IXpmhjOUfpulW_TTWqbq99UdFN3HcVLkEK87j-mHaFW73xuV4aZBWrYWiemIwGXW0JcXZiNFb-mqjVt4P42DnAe3kcECYF2xYL3lqL3iigO2w5T-_2lyz/s640/vyskovy_profil_2015.jpg" width="640" /></a></td></tr>
</tbody></table>
"Vím, že bych to neměl být já, kdo nám dává rady, ale neměli bychom přepálit začátek." prohodí Míra v rámci čekání na start.<br />
"Jj, to je jasný, půjdeme rozumně." odpovídám. "Jen teď ze začátku se musíme dostat trochu víc dopředu nebo se v nástupu na Javorový zašpuntujem."<br />
<br />
"Start" a je odstartováno.<br />
<div>
<br /></div>
<div>
Prodíráme se masou lidí vpřed, až teprve kousek před nástupem na sjezdovku na Javorový se to uvolňuje. Letíme nahoru, pomáháme si hůlkami. Jde to skvěle a úplně lehce. Forma jak bič. Míra kousíček za mnou. Je to dobrý. Na vrcholu Malého Javorového balím hůlky a rozebíhám se dál. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Teď tlačíš na pilu nebo běžíš normálně?" ptá se Míra za mnou.</div>
<div>
"No, normálně. Co ty?"</div>
<div>
"Na mě to trochu přepalujeme."</div>
<div>
"Aha, ok, tak radši zpomalíme."</div>
<div>
<br /></div>
<div>
To už je tu ale klesání z Javorového dolů do Řeky. Sbíháme docela slušně rychle dolů. Přes druhý vrchol Ropice, kde Míra trošku nestíhá se dostáváme na první občerstvovačku v Morávce. Futrujeme melouny, doplníme vodu a už mrkám na Mirka, že jdeme dál. Vypadá, že se mu ještě ale moc nechce.<br />
<br />
Nastupujeme do stoupání na Travný. Otáčím se. Míra zase nějak nestíhá a očividně se trápí.<br />
<br />
"Půjdu svým tempem, nechvátej a jdi podle sebe, počkám na tebe někde výš." říkám mu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
V půli stoupání si musím odskočit. Mezitím mě míjí grupa asi 15 lidí. Na odbočce tras Sport a Hobby pak čekám na Míru. Dlouho nejde. Asi byl v tý skupině, co mě předhonila. Kopnu do vrtule a vydám se je stíhat. Postupně je všechny ve stoupání na Travný dojdu a předhoním, ale Míra nikde. Dojdu až k vrcholovému čipu a ani tam není. Sakra musí být tedy někde hodně dole za mnou. Nakonec na něj čekám nahoře kolem 20 minut. S holkami z kontroly závodíme v tom, komu je větší zima. Prý jim, hlavně z toho když mě vidí, jak se tu klepu jen v kraťasech a tričku.<br />
<br />
Míra přichází, je vidět, že dnes bohužel asi nemá den. Nicméně jsme kompletní, takže vzhůru dolů. Běžíme docela svižně. Najednou si ale Míra ustele do šutrů. Nic mu není, ale od té doby brzdí už i z kopce. Na občerstvovačce v Krásné musím zase čekat, než mě dotáhne. Rozdíl na kontrolním čipu může být u týmu maximálně jedna minuta, takže čekám a čekám. Mezitím dorážejí klahotkové Šoubovic ségry a dnes nezávodící výjimečně pouze fotící Přema Kocyan. Aspoň si mám s kým pokecat. Za pár minut je tu i Mirek.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEin4XuyC7g2woXhHExhbqN_kjFjFVunwGkzY1IIxf0ybIcoHgAN4zGZAOt2ZJMPZ64hwCrt-Yk3B3_QGsEK6AJbYchU2jHu5Z3fnLXrnH7tOaCsxbJiotm4aMuusjhW-dKsHfOsa4jVnMz1/s1600/11947557_10205346049234782_5962780420470134159_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="488" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEin4XuyC7g2woXhHExhbqN_kjFjFVunwGkzY1IIxf0ybIcoHgAN4zGZAOt2ZJMPZ64hwCrt-Yk3B3_QGsEK6AJbYchU2jHu5Z3fnLXrnH7tOaCsxbJiotm4aMuusjhW-dKsHfOsa4jVnMz1/s640/11947557_10205346049234782_5962780420470134159_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Autor: Přemysl Kocyan</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyLi3RbJ8rRK7B-frsThrYf45R7lwk-LhpN_mPYg2e_UF8p55zgLRjphCUcGcWGmmsAov9ou-MRcZLnlmQddFvdyXXPc6fYTfCoNj51XYBW9hopXIczp1JkkkOlaZgnz41YshQ-KyxpOjv/s1600/10891616_10205346048754770_5395998137366180924_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="396" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhyLi3RbJ8rRK7B-frsThrYf45R7lwk-LhpN_mPYg2e_UF8p55zgLRjphCUcGcWGmmsAov9ou-MRcZLnlmQddFvdyXXPc6fYTfCoNj51XYBW9hopXIczp1JkkkOlaZgnz41YshQ-KyxpOjv/s640/10891616_10205346048754770_5395998137366180924_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8000001907349px;">Autor: Přemysl Kocyan</span></td></tr>
</tbody></table>
Na Lysé jsme ještě za tmy před pátou ranní. To mě na tu prozatímní bídu těší, protože před 3 lety jsme tu byli až za světla. No, není to tedy tak špatný, ale furt doufám, že se Míra ještě nějak nakopne a zatáhneme za to.<br />
<br />
Seběh z Lysé si prostě užívám, ale kvůli rozestavenému chodníku asi naposled. Doufám, že na to pak hodí ještě asfalt a vedle vyšvihnou čtyřsedačkovou lanovku. Nicméně letím dolů, skáču přes šutry, předbíhám ostatní. Běžel bych dál, ale Míra je v zase nedohlednu, tak zastavuju a čekám. Když dorazí, má kolena od krve.<br />
<br />
"Tý jo, cos dělal? Ty si hodil zase mrchu?" ptám se.<br />
"Prosím tě, nic neříkej!" odpovídá mírně podrážděně a rosekanej běží opatrně dál.<br />
<br />
Dole v Ostravici na nás čeká výborná polévka. Snažím se náš čas na občerstvovačce nějak zrychlit, ale Míra očividně potřebuje alespoň chvilku oraz. Ok, tak ale jen chvilku.<br />
<br />
Jdeme dál. Ještě na konci Ostravice před nástupem na Smrk s Mirou dotáhneme mého starého známého Petra Kubištu, kterého jsem od <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/07/andorska-ronda-dels-cims-170km-13-500m" target="_blank">Andorry</a> neviděl. Jsem rád, že si spolu a jeho parťákem Petrem Skibou ve stoupání trochu pokecáme.<br />
<br />
Výstup na Smrk je jako vždy výživný. Na celé trase vůbec nejvyšší. Kluci nám za chvíli zdrhnou, ale my s Mírou držíme také celkem svižné tempo, takže cajk.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-Kp-RJ71HMm8/VeyYSlUMXdI/AAAAAAAALFM/RNoHozEeMvY/s1600/P1110625.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-Kp-RJ71HMm8/VeyYSlUMXdI/AAAAAAAALFM/RNoHozEeMvY/s640/P1110625.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-f_BtnwL53hI/VeyYWsmXeXI/AAAAAAAALFY/d6IJg_QZYp0/s1600/P1110626.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-f_BtnwL53hI/VeyYWsmXeXI/AAAAAAAALFY/d6IJg_QZYp0/s640/P1110626.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-4-yGnZSIWOg/VeyYfIjZjeI/AAAAAAAALFk/C3A8yYsIifI/s1600/P1110629.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-4-yGnZSIWOg/VeyYfIjZjeI/AAAAAAAALFk/C3A8yYsIifI/s640/P1110629.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Horší je to ale v následném klesání. Začalo pršet, což není žádný problém, ale Míra má potíže s klesáním. Už nemůže moc běžet v podstatě jen jde. Jít pomalu z kopce je pro mě snad ještě horší než jít jakkoliv do kopce. Pouštím to tedy dolů, pak někde vždycky zastavím, čekám na něj a tak stále dokola. Čekání je ale stále delší a delší. Chladnu a v dešti se do mě dává čím dál tím víc zima. Přestává mě to nějak bavit.<br />
<br />
Nejvíc lituju, že jsem si taky nestáhl do mobilu vychytávku na B7: "<i>videoklip proti trudomyslnosti</i>". Ukázali nám ho včera kluci, co nás se ségrami Šoubovic vezli do Třince.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/QQDRmZ7RaCo/0.jpg" frameborder="0" height="380" src="https://www.youtube.com/embed/QQDRmZ7RaCo?feature=player_embedded" width="600"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
Povinná výbava na B7 - Videoklip proti trudomyslnosti</div>
<br />
Hodně dobrý, to by mi určitě pomohlo :). Nicméně promoklý a zmrzlý dorážím i bez videa do Čeladné na 63. kilometru a zase čekám na Míru. Regulérně tady přemýšlím, jestli to má pro mě cenu, jít dál deštěm tímto tempem rovnajícím se skoro chůzi nebo to tady raději nezabalit. Ale kde že.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-iHTE-amM3GY/VeyYm1QYHdI/AAAAAAAALF8/M7mnjXojK8k/s1600/P1110631.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-iHTE-amM3GY/VeyYm1QYHdI/AAAAAAAALF8/M7mnjXojK8k/s640/P1110631.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-VotOetHE2_I/VeyYqm2C7oI/AAAAAAAALGI/PiQ4xWm2XoQ/s1600/P1110632.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-VotOetHE2_I/VeyYqm2C7oI/AAAAAAAALGI/PiQ4xWm2XoQ/s640/P1110632.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Na občersvovačce v Čeladné sedí Petrové (Kubišta a Skiba) a ládují se kyselem, tak se k nim přidám a láduju se taky. Mezitím dorazí Míra, odpípnem si spolu čip a doporučím mu ať si dá to kyselo taky.<br />
<br />
"Je výborný, to tě nakopne!"<br />
<br />
A fakt že jo. 60 kilometrů se tady trápí, pak si dá kyselo a je jak vyměněnej. Příště si ber Míro to kyselo s sebou do termosky!<br />
<br />
Z Čeladné stoupáme spolu s Petry na Čertův mlýn a Míra dupe nahoru ve skvělém tempu úplně bez problému. Běžíme dolů, Míra běží taky. Drží se, stíhá, no prostě paráda.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-yc7DsPx3u2E/VeyYx92G_DI/AAAAAAAALGg/J0N6cKD9WOQ/s1600/P1110634.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-yc7DsPx3u2E/VeyYx92G_DI/AAAAAAAALGg/J0N6cKD9WOQ/s640/P1110634.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Před Pustevnami přichází pro změnu moje chvilka, vždyť já jsem dneska ještě nechodil žádnou mrchu! Předbíháme v kamenité cestě v klesání velkou skupinu hobíků. Chci se napít, snad jen na piko-sekundu nesleduji cestu, když se mrknu po hadičce od camelu a je to tady...<br />
<br />
"Brrrrrrrrrk"<br />
<br />
Zakopávám o šutr a letím po hubě v té rychlosti přímo na tygra do kamení. Snažím se to ještě v předklonu doběhnout, ale nedá se to ustát. Tak tak se stihnu alespoň ještě odrazit pravou a nasměrovat celý pád víc vlevo k lesu mimo cestu, kde není tolik šutrů. Vše zakončuji ukázkovým parakotoulem přes ruku na záda a bok.<br />
<br />
"Prásk" ozve se z batohu.<br />
<br />
Aha, hned vím, co to je. To už znám z <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/05/100-miles-of-istria-aneb-nejdelsi.html" target="_blank">Istrie</a>. Camel. Vstanu a po zádech mi stéká studená lepkavá Kofola. Spona camelu zase nevydržela a praskla. Ach jo.<br />
<br />
"Jsi v pořádku? Není ti něco?" všichni okolo se s obavami ptají. Mě ale vůbec nic není. Naštěstí. Fakt vůbec nic, ani škrábanec.<br />
<br />
"Ne, nic mi není. Díky. Jsem na to trénovaný a mám v tom roky praxe. Hlavně to nikdo prosím vás nezkoušejte!" uklidňuji okolí.<br />
<br />
To bych to nebyl já, aby se mi nějaká ta mrcha nepovedla. Navíc dnes konečně ve dne a před užaslým velkým obecenstvem. Ach, jsem na sebe tak pyšný!<br />
<br />
Pádíme dál. Míra to valí dolů jakoby nic, chvilkami dokonce přede mnou. Petrové se nás stále drží, takže všichni spolu dorazíme až do Ráztoky. Jenže Petrovi S. nějak protestuje žaludek, takže uděláme ještě krátký zastavení u stánku. Aby řeč nestála kopneme tam jedno pivko a razíme dál zase nahoru na Radhošť.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-ebhtqgvPewM/VeyY-CuUKeI/AAAAAAAALHE/3sfi1bXbZBQ/s1600/P1110637.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-ebhtqgvPewM/VeyY-CuUKeI/AAAAAAAALHE/3sfi1bXbZBQ/s640/P1110637.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-JWBPo5RwaYE/VeyZCKBUXkI/AAAAAAAALHQ/vZnfYqNOn10/s1600/P1110638.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-JWBPo5RwaYE/VeyZCKBUXkI/AAAAAAAALHQ/vZnfYqNOn10/s640/P1110638.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Ve stoupání to Mirek, stále asi ujiždějící na kyselu v žaludku, nějak rve a nakonec kluky necháváme za sebou a trháme se. Z Radhoště už nás čeká pouze klesání do Pindule, pak poslední osmý kopec Velký Javorník a seběh do Frenštátu.<br />
<br />
"Teď se budu ještě v seběhu šetřit, ať mám sílu na to poslední klesání, to dáme už úplně naplno. Jo?" plánuje Míra<br />
<br />
Super, už naprosto nepochybuje o tom, že to nakonec dá. To je dobře, protože hlava je vždycky ta největší překážka. Délka trasy ani kopce to nejsou.<br />
<br />
Že by se Míra nějak dolu do Pindule šetřil mi teda nepřijde. Tempo parádní, předháníme spoustu lidí a za chvilku jsme dole.<br />
<br />
Pindula je bez debat úplně nejlepší občerstvovačka na trase. Dokonce tu mají i točenou kofolu, chleba se škvarkama a co mě nejvíc dostalo i kysaný zelí! Po všech těch gelech a energo tyčkách ta pravá vzpruha na žaludek. Mňam.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9IPqen4PJ0ofyzgtUG0eFo57kvWea7I8-DkrXQAXFBSl9aIdtxPkSMWNF90V9qaFZrMOpvVMl3c9fH25Ar-XQjMNnAX80nFrELa3S7Wv2v-jjrtNjq_EQm5ZSAENoSRjJab9xPGSYa-oe/s1600/P1110641.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi9IPqen4PJ0ofyzgtUG0eFo57kvWea7I8-DkrXQAXFBSl9aIdtxPkSMWNF90V9qaFZrMOpvVMl3c9fH25Ar-XQjMNnAX80nFrELa3S7Wv2v-jjrtNjq_EQm5ZSAENoSRjJab9xPGSYa-oe/s640/P1110641.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Poslední kopec Veký Javorník. Na hoře jsme za chvilku. Označíme se u čipové kontroly a míříme dál. Mrknu na stopky na hodinkách. 16:21. Do cíle 7 km.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-flFyqhGjKTM/VeyZdyErkJI/AAAAAAAALH0/gKJTt9tLcQM/s1600/P1110645.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-flFyqhGjKTM/VeyZdyErkJI/AAAAAAAALH0/gKJTt9tLcQM/s640/P1110645.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-R-I4_3Eqguk/VeyZacWIAqI/AAAAAAAALHo/k80-ADEuYxo/s1600/P1110644.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-R-I4_3Eqguk/VeyZacWIAqI/AAAAAAAALHo/k80-ADEuYxo/s640/P1110644.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
"Za jak dlouho jsme dole v cíli když poběžíme?" ptám se kontroly.<br />
"Tak za tři čtvrtě hodiny byste mohli být dole."<br />
"Ok, musíme to dát max za 39 minut, ať máme výsledný čas pod 17 hodin. Souhlas?" ptám se Mirka<br />
"Ok, tak jdeme" a rozeběhl se dolů.<br />
<br />
Co rozeběhl, on nasadil dolů takovou kládu, že než jsem se stačím po stoupání zase rozehřát a přepnout na seběh, nemůžu ho ani dohnat. Pak ho ale dotáhnu a běžíme spolu dolů snad ještě rychleji. Je to úžasný, tak těžký a technický seběh a my spolu letíme dolů, jak smyslů zbavení. Míjíme už i nějaké fanoušky na trase a všichni na nás nevěřícně zíraj, jak valíme dolů, a tleskaj. To je jízda!<br />
<br />
Jsme dole před Frenštátem, pod 17 hodin do cíle to stíháme úplně v pohodě. Dokonce na vydýchání po seběhu máme čas přejít i na chvilku do chůze. Pak už to dotáhneme klusem až do cíle.<br />
<br />
Jsme tu. Cíl! Poslední čipovku v cíli si označujeme v čase 16:52. To znamená dolů z Velkého Javorníku jsme to až sem do cíle dali za nějakých 31 minut! Až později při porovnání časů zjišťuji, že ten poslední seběh jsme měli i s krátkou chůzí skoro o 20 sekund rychlejší než vítězná dvojice Cypra se Svobodou. První dvě třetiny závodu se moc nepovedly, ale tahle poslední ta byla ukázková.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-4PWIJ9n_27c/VeyZpYt1wSI/AAAAAAAALIY/QEetqF57SuY/s1600/P1110648.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-4PWIJ9n_27c/VeyZpYt1wSI/AAAAAAAALIY/QEetqF57SuY/s640/P1110648.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Máme to za sebou, paráda. Nakonec 45. místo z 393 týmů v kategorii Sport. Mám radost z toho, že se to Mírovi nakonec povedlo a že má svojí první trailovou stovku se skvělým časem. Dobře necelou stovku, 95 km s +5440m, ale v 17ti letech za 16:52? Pro mě před dvaceti lety něco naprosto, ale naprosto nepředstavitelného.<br />
<br />
Díky orgům a dobrovolníkům, za pěknou akci. Petrům a Šoubovic ségrám za fajn společnost na trase a hlavně Mirkovi za to, že to nevzdal (prý to chtěl zabalit už na 20. km) a nakonec to s přehledem dal.<br />
<br />
<b>Odkazy</b><br />
<ul>
<li><a href="http://www.beskydskasedmicka.cz/b7/" target="_blank">Stránky závodu B7</a></li>
<li><a href="http://www.beskydskasedmicka.cz/b7/vysledkova-listina" target="_blank">Oficiální výsledková listina B7 2015</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move75625244" target="_blank">Záznam z mého sporttesteru Suunto Ambit 3</a></li>
<li><a href="https://goo.gl/photos/ycZtJa1j7SgfKSR9A" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu</a></li>
</ul>
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com0Třinec, Česká republika49.677631 18.67079009999997749.513129 18.348066599999978 49.842133 18.993513599999975tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-26997929053151952162015-08-04T11:14:00.001+02:002016-04-10T21:15:43.531+02:00Týnišťské šlápoty (135km, +5000m), Úspěšná záplata na pošramocené sebevědomí24.7.2015, Meziměstí<br />
<br />
"Za minutu start!" zvolá Olaf do tělocvičny, kde se všichni připravují.<br />
"Sakra!"<br />
<br />
Myslel jsem si, že se plánovaný start ve 22:30 nepovede. Byly nějaký prodlevy při registraci, ale to by nebyl Olaf, aby to nestihl. Čapnu věci a valím rychle ven..<br />
<br />
Nedojdu ani na začátek startovního pole a Olaf už odstartoval. No nic, stejně se mi dneska nechtělo rvát nikam dopředu. Po neúspěšné a přepálené <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/07/andorska-ronda-dels-cims-170km-13-500m.html" target="_blank">Andoře</a> před necelým měsícem, která skončila mým prvním DNF, nemám dnes vůbec žádné ambice nijak závodit. Špatně jsem zregeneroval, na všechno se vybodl, běhat jsem byl všehovšudy jen asi 4 krát a až na poslední výběh mě to vůbec nešlo a strašně nebavilo. Nějak mě to DNF semlelo. Přesto mě ten poslední výběh trochu nakopl a konečně jsem se rozhoupal a přihlásil na Šlápoty. Cítil sem, že by mi to mohlo pomoct se konečně po tý <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/07/andorska-ronda-dels-cims-170km-13-500m.html" target="_blank">Andorský lekci</a> nějak srovnat. Jen tak si je dát, jak se říká "na pohodu". A hlavně dokončit. Takže to dnes prostě nechám svému osudu a uvidím, jak to půjde. Parametry tratě slibují velkou zábavu. 135 kilometrů s +5 000 metry převýšení.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbaWfsW9B-NHWiOC9mJC4mMXeE_nhUBWi-vbJFK9epjIKRRibICA5r_IJCfBPL3XuBYXNRVJoTRY6-W2IPxxGhOa_oOcEO0JGK6MGbg4Jmv4zpNLAY0nIb0aCvg1S6Spnn-HJgmoVK_ds7/s1600/profil.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbaWfsW9B-NHWiOC9mJC4mMXeE_nhUBWi-vbJFK9epjIKRRibICA5r_IJCfBPL3XuBYXNRVJoTRY6-W2IPxxGhOa_oOcEO0JGK6MGbg4Jmv4zpNLAY0nIb0aCvg1S6Spnn-HJgmoVK_ds7/s640/profil.jpg" width="612" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bude to sranda</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-M_Vxw3P8Zcg/Vb58333n_nI/AAAAAAAAKi0/cvsl8NYIXQ8/s1600/P1110495.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-M_Vxw3P8Zcg/Vb58333n_nI/AAAAAAAAKi0/cvsl8NYIXQ8/s640/P1110495.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Start </td></tr>
</tbody></table>
Vmíchám se do davu a běžím. Po vymotání se z Meziměstí zjišťuji, že tempo je dost pomalé a aniž bych o to nijak usiloval, jsem za chvilku v nejrychlejší desítce běžců. Mažeme po poli přímo po Česko Polské hraniční čáře čelem k prvnímu stoupání na Sredniak (781m). Kopeček je to výživný, ale řekl jsem si, že první dám pro zahřátí bez hůlek. A jde to dobře. Kopec nás trochu roztrhá, takže jsem rázem už někde v první šestce.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-kaTHg8ZfkUo/Vb587td3paI/AAAAAAAAKi8/PAEMwPtmjCg/s1600/P1110496.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-kaTHg8ZfkUo/Vb587td3paI/AAAAAAAAKi8/PAEMwPtmjCg/s640/P1110496.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K2 Wlostowa (903m), 9,5 km, 23:49 - Chyběla fixa, takže foto jako důkaz</td></tr>
</tbody></table>
Kolem 10. kilometru ve stoupání, už s hůlkami, se ocitám překvapeně na první pozici. To už se brzdím.<br />
<br />
"Aleši, řeklo se pohodové tempíčko!" připomínám sám sobě.<br />
<br />
Opravdu dnes nechci určovat rychlost čela. Zpomalím a nechám se ve stoupání plného břidlicové suti předejít. Následné klesání z vrchu Bukowiec (886m) je nepřehledné. Nad pěšinku se do půli těla tyčí vysoká tráva, kterou osvětluje čelovka. Co je na cestě pod trávou, je ve stínu a není vůbec vidět. Párkrát došlápnu naprázdno do nějaké díry a tak tak to ustojím. Pak ale v jedné proláklině, kde to pálím na plný plyn, to přijde.<br />
<br />
"Uááááááááááááá!!!!!!"<br />
<br />
Ani nevím co se stalo, jestli jsem o něco zakopl nebo co, ale už letím salto přes záda do nějakého křoví. Bum. Je to trošku z kopce, takže si ještě hodím nějaký ty sudy po boku (rodinný příslušníci nebojte se, už v tom mám praxi a všechno bylo pod kontrolou...). Ve finále se octnu na zadku ve vysoké trávě. Zvednu se. Uff nic mi není. Vyškrábu se zpět a bez rozmyslu běžím dál. Po chvilce se však zamyslím.<br />
<br />
"Běžím vůbec dobrým směrem?"<br />
<br />
No, pomotal jsem se v tom pádu řádně. Já fakt nevím. No určitě jo, přece nejsem takovej trotl, abych se rozeběhl zpět v protisměru. Běžím dál, cestu nepoznávám, ale pozpátku je každá jiná... Jenže najednou proti mě dvě čelovky...<br />
<br />
"Co se děje, proč běžíš zpátky?"<br />
"No, ty vole. Já sem fákt debil!" zanadávám si, otočím se a běžím na druhou už správnou stranu.<br />
<br />
Do seběhu z Waligóry (933m) se vyválím ještě 2x. To už ale v doprovodu Lukáše Pilaře a mlaďase Mirka, když běžíme všichni spolu ve vedoucí trojici.<br />
<br />
"Ty už máš ty pády vážně vychytaný" vysmekne mi Lukáš poklonu po tom, co se bez varování přerazím o rygol v cestě. Pád zakončím ucházejícím parakotoulem.<br />
<br />
"Díky. To víš, léta praxe."<br />
<br />
Nicméně sere mě to. Padám protože jsem nějakej slaboučkej. Nohy neudrží to nad čím by si jindy zívly.<br />
<br />
"Proč jsem radši nezůstal doma? Očividně ještě nejsem úplně v pohodě a teď se tady budu takhle trápit."<br />
<br />
Honí se mi hlavou. To že je ta první část přes Polsko prostě jen opravdu těžká a vysilující mě ale nenapadá.<br />
<br />
Na Ruprechtickým špičáku (850m) nějak nezvládáme navigaci, když slezeme z rozhledny. Místo abychom šli 100m zpět po žlutý a pak na modrou, jdeme po žlutý v opačném směru dolů. Lukášovi se to nezdá, tak se hned vrací. My s Mirkem běžíme dolů, než nám to docvakne také. Kufr. Takže zpět nahoru a dál po modré. Kufřík má přes cca 600m a sto výškových. Stane se.<br />
<br />
Když doběhneme na tajnou kontrolu akorát se míjíme s Lukášem a Honzou Suchomelem, kteří už od tud vybíhají. Kde se tu ten Honza vzal? Musel jít před nás v tom našem kufru. Něco pojíme, doplníme pití a vydáváme se s Mirkem za nimi.<br />
<br />
Mírek běží vpředu. Drží příjemný svižný tempo. Já se o nic nemusím starat a jen v klídku vlaju za ním. V kratochvíli mu vyprávím, že náš pes se jmenuje taky Mirek. Z toho mají všichni Mirkové většinou velkou radost. Třeba náš soused je vždycky moc rád, když před jeho dětmi řvu na psa:<br />
<br />
"Míro, kurňa pojď ke mě. K noze jsem řek!"<br />
<br />
Přebíháme z Polska zpět do Čech až do Broumovských stěn. Kluci nikde. Asi do toho pěkně šlapou. Já si ale stále stále říkám:<br />
<br />
"Aleši, hlavně pohodové tempíčko!" a to Míra, klučina o 20 let mladší, drží fakt skvěle.<br />
<br />
Navíc na mě i počká, když je potřeba. Dobře si pokecáme. Zrychlí z kopců, když cítí, že mu skoro přistávám na nohy. Podpoří mě, když se mi neběží dobře. Takovej šikovnej vodič by to byl. Můj soukromej pacemaker. Škoda jen, že běží pouze poloviční noční trať (62 km), rád bych s ním běžel i dál a jen si užíval.<br />
<br />
Před pátou ranní, když už je skoro vidět, přibíháme do restaurace Amerika v Křinicích na 42. km, kde je čipová kontrola. Uvnitř se akorát Honza balí k odchodu. Lukáš si někde vymkl kotník a řeší co dál. Dáme si polívku a nakonec vycházíme s Mírou ještě před Lukášem. Honza už je fuč.<br />
<br />
Musíme vystoupat zpět do stěn k rozcestníku u kaple Hvězda. Než se tam vydrápeme, Lukáš jde rychle přes nás. Na to že ho bolí kotník, tak to do kopce (bez hůlek) valí neskutečně. Nicméně seběhy mu nechutnají a kotník ho při nich bolí. Nakonec se zase seběhneme a dál už postupujeme spolu ve třech jako na začátku.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-p3PcRoDzUUE/Vb59HJwVREI/AAAAAAAAKjU/ND98xHSxLHs/s1600/P1110502.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-p3PcRoDzUUE/Vb59HJwVREI/AAAAAAAAKjU/ND98xHSxLHs/s640/P1110502.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Prý že ho bolí kotník. Kecá!</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-nioF-53I36o/Vb59PB49nbI/AAAAAAAAKjk/fSy8tDSzX0k/s1600/P1110505.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-nioF-53I36o/Vb59PB49nbI/AAAAAAAAKjk/fSy8tDSzX0k/s640/P1110505.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Studánka s nejlepší vodou ze všech.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/--ZGyXKuNY7M/Vb59DtgdQAI/AAAAAAAAKjM/LzJPYC8Do3w/s1600/P1110500.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/--ZGyXKuNY7M/Vb59DtgdQAI/AAAAAAAAKjM/LzJPYC8Do3w/s640/P1110500.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8000001907349px;">K13 Skalní divadlo, 44,3 km, 5:22 ráno</span></td></tr>
</tbody></table>
Přes nádherné Skalní divadlo, Kovářovu rokli a Kamenou bránu pokračujeme dál. Přeběhneme zbytek Broumovských stěn až na jejich konec na Junáckou vyhlídku, kde je kontrola K16 na 55. km.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-DbG_-vfL2qI/Vb59WLaOdLI/AAAAAAAAKj0/72ATi82U_Bg/s1600/P1110509.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-DbG_-vfL2qI/Vb59WLaOdLI/AAAAAAAAKj0/72ATi82U_Bg/s640/P1110509.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kamenná brána </td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-E8wKMpwIBBg/Vb59Zrn7q6I/AAAAAAAAKj8/YGDyV__5uP0/s1600/P1110510.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-E8wKMpwIBBg/Vb59Zrn7q6I/AAAAAAAAKj8/YGDyV__5uP0/s640/P1110510.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8000001907349px;">K15 Kamenná brána, 52,3 km, 6:40 - Všichni tři pěkně pokromadě. Mirek, Lukáš a já.</span></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-SIIT5WNdLuM/Vb59eW0pjTI/AAAAAAAAKkE/0MoOxGsb-qQ/s1600/P1110514.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-SIIT5WNdLuM/Vb59eW0pjTI/AAAAAAAAKkE/0MoOxGsb-qQ/s640/P1110514.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K16 Junácká vyhlídka, 55 km, 7:06</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-RkB7UuJt_vY/Vb59l1rFmTI/AAAAAAAAKkU/edDhONP9Pl4/s1600/P1110518.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-RkB7UuJt_vY/Vb59l1rFmTI/AAAAAAAAKkU/edDhONP9Pl4/s640/P1110518.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tajná občersvovačka</td></tr>
</tbody></table>
Z vyhlídky následuje docela dlouhý a technický seběh. Lukáš s bolavým kotníkem nestíhá, takže jsme za chvíli vpředu zase jen sami dva s Mirkem. Když seběhneme až dolů k potoku, tyčí se před námi neskutečný prďák. Kopec jako kráva, přímo v něm kolmo nahoru náznak pěšiny s patníky státní hranice a zhruba v půli nahoru drápající se Honza.<br />
<br />
"Tamhle je! Konečně ho máme na dohled."<br />
"Chceš ho dohonit?" ptá se Míra<br />
"Ne ne, ještě je čas. Přeci jen na to mám ještě dalších 80 kilometrů."<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-QFJLXGu0GlI/Vb59pnqJDgI/AAAAAAAAKkc/ZNNAhkfsreU/s1600/P1110519.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-QFJLXGu0GlI/Vb59pnqJDgI/AAAAAAAAKkc/ZNNAhkfsreU/s640/P1110519.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pohled zpět na stoupání na Pasterskou horu. Hnus velebnosti.</td></tr>
</tbody></table>
Vyškrábeme se nahoru až na K17 Pasterská hora. Označíme si kontrolu fixem a pádíme to dolů do Machovské Lhoty tradičně do hospody U Lindmanů. Tam je čipová kontrola K18 a zároveň konec kratší tratě na 62 kilometrů.<br />
<br />
Míra tady končí svojí krátkou trať. Honza tu sedí slušně prošitej, že to prý přepálil. Lukáš dobíhá skoro 10 minut po nás. Nakonec, jak předesílal, dál kvůli kotníku nepokračuje a odstupuje. Vypadá to, že dál poběžím sám. To se mi ale vůbec nechce. Ne teď.<br />
<br />
"Seber se, pojď. Poběžíme spolu." hučím do Honzy "Poběžíme v klídku. Neboj."<br />
<br />
Honza nechce, odolává, objednává si ještě pivo, ale nakonec ho ukecám. Pivo přelije do flašky a vyrážíme vstříc další části. Hned za Machovem je strašný krpál, který si moc dobře pamatuju z roku 2013. Hnus fijalovej. Dupem dupem, ale Honza je do stoupání znatelně pomalejší. Je nějakej jetej. Postupně se vyškrábu až na K19 Krásnou vyhlídku. Než mě Honza dotáhne, vyřídím si nějaký telefony.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-huOvzosnIyM/Vb59xPDNhTI/AAAAAAAAKks/GYJmZPlOQko/s1600/P1110522.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-huOvzosnIyM/Vb59xPDNhTI/AAAAAAAAKks/GYJmZPlOQko/s640/P1110522.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Honzovi se tady ty kopce líbí a je plný optimismu</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-KJ3ZiqklPgk/Vb592IruORI/AAAAAAAAKk0/3U2eTlK-gU4/s1600/P1110523.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-KJ3ZiqklPgk/Vb592IruORI/AAAAAAAAKk0/3U2eTlK-gU4/s640/P1110523.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K19 Krásná vyhlídka - Sypací skála, 64km, 9:10</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-ersqvumrGdY/Vb59-ZtQttI/AAAAAAAAKlE/vKaXORQzKTQ/s1600/P1110525.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-ersqvumrGdY/Vb59-ZtQttI/AAAAAAAAKlE/vKaXORQzKTQ/s640/P1110525.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nedá si pokoj a furt se něčím nalejvá.</td></tr>
</tbody></table>
Stoupáním na Bledne skaly se přesouváme zase zpět Polska. Nahoře jsem zase s náskokem a tak si říkám, jestli se už radši netrhnu a nebudu pokračovat sám. To bych ale přišel o ty všechny Honzovy historky, protože on prostě nezastaví pant. Zpomalím tedy, Honza mě dotáhne a už jede. Mele a mele. Tak si tak vyprávíme, užíváme si pohodu a krásu Bledných skal, když v tom se mrknu na navigaci.<br />
<br />
"Ehm, ehm, my asi jdeme blbě. Jsme tak půl kiláku od trasy."<br />
"Jak to, já myslel, že to sleduješ? Ty vole ty si jak <a href="http://ultrahonza.webnode.cz/news/jarnim-sluknovskem-2015-dr-jekyll-a-mr-jan/" target="_blank">Dušánek s těma Ambitama</a>, ten taky furt bloudí!"<br />
<br />
Měli jsme jít po značce zeleného listu a my šli prostě dál jen po obyčejné zelené. Takže otočka, zpět až k parkovišti, napojit se na zelený list a pak už vše v pohodě. Nicméně skoro kilák zacházka.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-6KciBqLJpgU/Vb5-BTDv4xI/AAAAAAAAKlM/8GKsTeWwmQo/s1600/P1110526.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-6KciBqLJpgU/Vb5-BTDv4xI/AAAAAAAAKlM/8GKsTeWwmQo/s640/P1110526.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bledne skaly</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-Bi8UWElV8eQ/Vb5-JOGVyhI/AAAAAAAAKlc/fsBG_dNMih4/s1600/P1110528.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-Bi8UWElV8eQ/Vb5-JOGVyhI/AAAAAAAAKlc/fsBG_dNMih4/s640/P1110528.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Taky</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-TWK3cNLbjRA/Vb5-P1pAddI/AAAAAAAAKls/QWh8VLn7uNs/s1600/P1110530.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-TWK3cNLbjRA/Vb5-P1pAddI/AAAAAAAAKls/QWh8VLn7uNs/s640/P1110530.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Do kopce ho musím skoro tlačit. Kůže líná.</td></tr>
</tbody></table>
Na vrchol K20 Krucza kopa na 74. kilometru dorazím zase s náskokem před Honzou. Čekám na něj než to vyjde pod kopcem, ale hrozně mu to trvá. Pak volá, že mám jít napřed, že si musí ještě něco připravit.<br />
<br />
Nejdřív jen jdu, ale krásné klesání po pěšince lesem by byl hřích neběžet, tak se rozeběhnu. Pustím to a běžím. Najednou jsem sám. Sice na prvním místě, ale radost z toho moc nemám, protože do cíle je to ještě dalších 60 kilometrů.<br />
<br />
"Hlavně pohodové tempíčko, Aleši" zní mi zase v hlavě.<br />
<br />
Běžím sám už skoro 10 kiláků. Honza nikde. Je strašný vedro, dusno a blíží se bouřka. V městečku Lewin Klodzki si alespoň koupím nanuka. Když ho mám mezi zuby a dýchám přes něj, je to skoro jako klimatizace. Tedy jen do té doby až z toho, jak je to studený, začnou bolet zuby. Než nanuka spořádám, je tu bouřka. Skoro přesně v poledne. Déšť a nanuk v žaludku příjemně chladí a najednou se mi běží úplně skvěle. Tedy až na to, že musím tu a tam přeběhnout i nějakou louku, když lítají blesky. Naštěstí to práská daleko.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-1JZ6hBtethU/Vb5-Wnxtz9I/AAAAAAAAKl8/8mC0AKMShYY/s1600/P1110532.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-1JZ6hBtethU/Vb5-Wnxtz9I/AAAAAAAAKl8/8mC0AKMShYY/s640/P1110532.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lije, ale není to vidět.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-71yeddtk8KE/Vb5-bMygKzI/AAAAAAAAKmE/SoQB9ankBPk/s1600/P1110533.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-71yeddtk8KE/Vb5-bMygKzI/AAAAAAAAKmE/SoQB9ankBPk/s640/P1110533.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Slalom mezi balíky a blesky</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-8k9vHryk_No/Vb5-oj1Pt5I/AAAAAAAAKmc/EMXw8IOyaY8/s1600/P1110536.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-8k9vHryk_No/Vb5-oj1Pt5I/AAAAAAAAKmc/EMXw8IOyaY8/s640/P1110536.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Toto je cesta. Není to neprůchodné křoví, ale je to cesta po vlastním značení. Po Olafošipkách.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Pálím to lesem dolů. Déšť je čím dál tím intenzivnější. Jsem už úplně durch a začíná mi být i zima. Zastavuji se pod stromem. Konečně otestuji mojí novou bundu od Montagne. Minimus Jacket. Je boží. Chvíli mi trvá než ji vytáhnu z batohu a obléknu si ji. A je to. Můžu vyrazit, ale kurňa co to? Slejvák skoro přestal. Běžím, už jen poprchává, ale já jsem v suchu. A vedru. Čím dál větším. Bunda je fakt super, ale musí hned dolů. Takže zase zastavení, sbalení se a můžu pokračovat. Ohlédnu se zpět po cestě a koho to nevidím. Honza.<br />
<br />
"No to byla doba, kde si čoveče?!" vítám ho.<br />
<br />
No, nečekal jsem, že mě ještě dotáhne, ale vidím ho rád. S Honzou se čék nikdy nenudí. Pěkně jsem se v ty bundě uvařil a tak když spolu dojedem k brodu, musí proběhnout povinné chlazení kebule.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-A5jmLFr83GU/Vb5-tF1O2-I/AAAAAAAAKmk/0jeJ8dnZdNo/s1600/P1110537.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-A5jmLFr83GU/Vb5-tF1O2-I/AAAAAAAAKmk/0jeJ8dnZdNo/s640/P1110537.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kde k sakru je? Někde tady musí ta Olafošipka být!</td></tr>
</tbody></table>
Jenže po ochlazení jsme si nevšimli, že zelená, po které jsme měli jít, nevede přes brod a přes lávku vlevo. Jdeme tedy dál rovně dolů přes brod a přidá se k nám ještě pár lidi z denní krátké trasy. Honza zase mele a až po nějaký době mě napadne se kouknout na navigaci v Ambitech.<br />
<br />
"Ehm, ehm, my jdeme asi zase blbě. Jsme tak půl kiláku od trasy."<br />
"Cože? To není možný, ty si fakt celej Dušánek!" zuří Honza.<br />
"Ty woe, já bloudím jen s tebou! Sám jsem ještě nezabloudil. Ty furt meleš a já kvůli tomu nestíhám sledovat trasu!" bráním se.<br />
<br />
Takže zase zpět až k brodu. No kufřík pro dnešek již standardní zase nějakých 800m. No nic, pokračujeme dál v odpočinkovém tempu směrem na Sendraž. Žiju v tom, že máme náskok a že další jsou za námi minimálně přes hodinu.<br />
<br />
"Jo hele, na tom kopci, jak jsme se rozešli, mě dohonila Katka Šoubová."<br />
"Cože? Kecáš? To snad není možný, proč mi to říkáš až teď?"<br />
"Neboj, ta už nás nedožene, byli jsme v tom dešti rychlý."<br />
"To jo, ale stejně, ten kufr a naše vycházkové tempo. Musíme za to zatáhnout, jinak si nás smlsne."<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-268KVhQ_LWg/Vb5-6pdIVvI/AAAAAAAAKm8/wJGY9lxJhgA/s1600/P1110544.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-268KVhQ_LWg/Vb5-6pdIVvI/AAAAAAAAKm8/wJGY9lxJhgA/s640/P1110544.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zase se někde fláká</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-YLMaQw-gbD0/Vb5--waCv7I/AAAAAAAAKnE/pOffj7AxEo8/s1600/P1110545.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-YLMaQw-gbD0/Vb5--waCv7I/AAAAAAAAKnE/pOffj7AxEo8/s640/P1110545.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mažoretky. Ano, tak to má být.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Popobíháním se dostaneme konečně až na Sendraž, kde nás čeká přivítání, tak jak si to pravé hvězdy na prvním místě zaslouží. Mažoretky. Holky fakt dík! :)<br />
<br />
Honzova občerstvovačka je zase na dlouho. Už jsem z toho fakt nervózní, určitě nás dotáhnou. Vařící polívku si zředím studenou vodou, kopnu jí do sebe na ex a velím k odchodu. Honza ještě ani nezačal do sebe soukat polívku lžicí, když v tom z kopce přibíhá dvojice pronásledovatelů.<br />
<br />
"Ty vole, já to říkal! Už nás mají. Kurňa!"<br />
<br />
Nechám Honzu Hoznou, balím se a jdu dál. Nechce se mi na 90. kilometru ztratit vedení. Musím vystoupat asi kilák vracečkou na rozhlednu Varta. Na ní jsou nádherné rozhledy na všechny kopce, které už jsme přešli. Toto je vlastně poslední kopec. Podle profilu trasy to bude dál až do Týniště jen taková "zvlněná" rovinka. Udělám pár fotek a sbíhám dolů po schodech.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-18IqjW7Uawo/Vb5_DqV-gFI/AAAAAAAAKnM/DhVR6NHg-Ik/s1600/P1110547.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-18IqjW7Uawo/Vb5_DqV-gFI/AAAAAAAAKnM/DhVR6NHg-Ik/s640/P1110547.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K22 Rozhledna Varta, 91 km, 14:08</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-V2GAK4G_Xh8/Vb5_Mxzd4QI/AAAAAAAAKnc/yIxW54rNUIk/s1600/P1110549.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-V2GAK4G_Xh8/Vb5_Mxzd4QI/AAAAAAAAKnc/yIxW54rNUIk/s640/P1110549.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Seskočit nebo seběhnout?</td></tr>
</tbody></table>
Dole se míjím s Honzou.<br />
<br />
"Je to v pohoděééé." huláká na mě.<br />
"To nebyli oni. To nebyla Katka. Ti dva běží jen krátkou denní trasu. Nemusíme vůbec spěchat."<br />
"Fakt? Tak to máme teda kliku."<br />
<br />
Já jsem si říkal, že se Katce oproti startu nějak narovnaly její kudrnaté vlasy. No viděl jsem jí včera prvně, tak jsem si nebyl jistej.<br />
<br />
Pokračujeme dál a občas, teda většinou jen z kopce, i popoběhneme. Je zase strašný vedro, tak se těšíme na Janovský potok, ke kterému máme podle itineráře dojít. Je to tedy klasicky po Olafovsku cestou necestou. Jenže potok je skoro vyschlý, takže velký osvěžení se nekoná. Naštěstí za další kilák má být nějaká přehrada Zákraví.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-TONTJEcj28Y/Vb5_Zd5ZrJI/AAAAAAAAKn0/KeIlLiVv7hs/s1600/P1110553.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-TONTJEcj28Y/Vb5_Zd5ZrJI/AAAAAAAAKn0/KeIlLiVv7hs/s640/P1110553.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Další pohodová pěšinka</td></tr>
</tbody></table>
<br />
"To je vedro. Já tam skočím v hadrech, tak jak jsem." vyhrožuje Honza<br />
<br />
Projdeme krásnou soutěsku Janovského potoka a jsme skoro přehrady. Mezitím se dozvídáme od spojek, že na další za námi máme náskok stále kolem hodiny. Na koupačku ideální.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-Iy3HJZRHzww/Vb5_gagU33I/AAAAAAAAKoE/gG_U8x1LVQg/s1600/P1110556.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-Iy3HJZRHzww/Vb5_gagU33I/AAAAAAAAKoE/gG_U8x1LVQg/s640/P1110556.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hurá vodáááááá.</td></tr>
</tbody></table>
"Jdu na to!" Honza odhazuje batoh. Hop šup a už je ve vodě.<br />
<br />
Chtěl jsem si jen smočit nohy, ale když vidím, jak se ve vodě rochní blahem jak hroch, musím taky. Batoh letí na zem a já v hadrech do vody i s botami.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-vZ96HCzLpSQ/Vb5_94T7uAI/AAAAAAAAKo8/GJ9KpzgISYc/s1600/P1110564.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-vZ96HCzLpSQ/Vb5_94T7uAI/AAAAAAAAKo8/GJ9KpzgISYc/s640/P1110564.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Placák plavmo</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-NH4860X0ZRk/Vb5_h4YmIII/AAAAAAAAKoM/M5pQLN_JOUE/s1600/P1110557.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-NH4860X0ZRk/Vb5_h4YmIII/AAAAAAAAKoM/M5pQLN_JOUE/s640/P1110557.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Je to řehole na tom čele.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
"Ááááááááááááá, to je bááááájo!!! Tomu říkám užít si závod!" <br />
<br />
Po koupačce to jde na chvíli zase samo. Poklusáváme v klídku lesem a další kilometry jeden po druhým přibývají. Nicméně zpomalí nás zase vedro nebo spíš dusno, které je před blížící se bouřkou zase výživný. Honza chce už jen jít, že to máme už na tuty v kapse. Já furt tlačím, že alespoň z kopce musíme stále běžet, jinak nás docvaknou.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-HUseRls2JL0/Vb6AUYv57DI/AAAAAAAAKpc/Ap44wAQgqAs/s1600/P1110568.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-HUseRls2JL0/Vb6AUYv57DI/AAAAAAAAKpc/Ap44wAQgqAs/s640/P1110568.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Roviny před námi, tam někde v dáli je cíl.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-WAzpc1PL1Y4/Vb6AX_v9rNI/AAAAAAAAKpk/cUQrItJwx58/s1600/P1110569.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="640" src="https://4.bp.blogspot.com/-WAzpc1PL1Y4/Vb6AX_v9rNI/AAAAAAAAKpk/cUQrItJwx58/s640/P1110569.JPG" width="358" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Na Dobrušku se valí všichni čerti a my dva.</td></tr>
</tbody></table>
V Dobrušce se zvedá vichr, povaluje značky a popelnice. Bouřka je na spadnutí. Nám je ale hrozný vedro, takže celou cestu přes městečko hledáme raději než úkryt, kde koupit zmrsku nebo nanuka. Čék si musí umět určit priority.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-aJZ-3th-SKc/Vb6AcryS2SI/AAAAAAAAKps/jgO9p8UB9ZQ/s1600/P1110570.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-aJZ-3th-SKc/Vb6AcryS2SI/AAAAAAAAKps/jgO9p8UB9ZQ/s640/P1110570.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8000001907349px;">Je to řehole na tom čele II.</span></td></tr>
</tbody></table>
Nakonec se zadařilo, zmrzka bodla. Z bouřky ve finále nic nebylo, takže stále v klídku putujeme dál až na 114. kilometr do Opočna na koupaliště Broumar, kde je K25. Dorážíme sem kolem 6 šestý v podvečer. Polívka, pívo, kofola vše do nás padá jako do žumpy a nijak nespěcháme. Takhle dlouhý občerstvovačky jsem dlouho nezažil. Navíc Honza se skočí ještě vykoupat, když už jsme na tom koupálku. Ale co, máme slušný náskok, tak proč ne.<br />
<br />
Po minimálně 20 minutách ne-li půl hodině jdeme dál. Až jsem z toho klídku nějak zatuhl a když se občas rozeběhneme, moc mi to nejde. Za to Honza čím víc má natočeno kilometrů, tím víc je v pohodě. <br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-fOSQHIcv7uA/Vb6AfSfBM9I/AAAAAAAAKp0/Il41hmmY3vo/s1600/P1110571.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-fOSQHIcv7uA/Vb6AfSfBM9I/AAAAAAAAKp0/Il41hmmY3vo/s640/P1110571.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zase vedro jak na Sahaře.</td></tr>
</tbody></table>
Když dojdeme na K26 u kaple Dřížná, Honza se mrkne na fejsbůček, co se děje ve světe. Olaf tam hlásí něco ve smyslu, že Katka byla na kontrole v Opočnu už jen 20 minut za námi a že si nás asi smlsne.<br />
<br />
"Cože? Ty woe já sem to říkal, že nás tímhle stylem dohoní. Zdrháme!" zavelím vpřed a mažeme.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-x4pSMGVipaA/Vb6AkIJQ3BI/AAAAAAAAKp8/pvNnlA7p4Tw/s1600/P1110573.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-x4pSMGVipaA/Vb6AkIJQ3BI/AAAAAAAAKp8/pvNnlA7p4Tw/s640/P1110573.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Utíkej Honzo utíkej, honí nás Katka velikej.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Do cíle je to posledních 15 kilometrů. Půlka po asfaltu a půlka lesem. Mě tak nakoplo, že je nám Katka v patách, až se Honza diví, jak jsem najednou zase ožil. Běžíme v podstatě vše nonstop a zastaví nás až vtipná předposlední kontrola K27. Zahneme na okraji lesa a dál běžíme zprava podél nějakého kaňonu asi po těžbě písku. Koukám na to a říkám:<br />
<br />
"Příští rok to Olaf povede pro zpestření určitě tudy!"<br />
<br />
Jen to dořeknu, dobíháme k černým Olafošipkám mířícím vlevo dolů přímo do kaňonu.<br />
<br />
"To je magor ten Olaf! To snad není možný!"<br />
"To je supééér!!" křičí Hozna a už to sjíždí po bobku až dolů ke kontrole K27<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-soeMJ8riogo/Vb6An3gLkUI/AAAAAAAAKqE/DxOKrRnfyFo/s1600/P1110574.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-soeMJ8riogo/Vb6An3gLkUI/AAAAAAAAKqE/DxOKrRnfyFo/s640/P1110574.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K27 Písník, 130 km, 20:51 - Prdelní sjezd </td></tr>
</tbody></table>
<br />
Letím za ním a pochvaluji si mé self-made návleky na RaceUltra 270. Ani zrnko písku.<br />
<br />
Do cíle zbývají poslední 4 kilometry. Běžíme poctivě dál a už je nám jasné, že při tomto tempu nás nikdo nemůže dotáhnout. To bych to ale nebyl já, abych ještě těsně před cílem nezakufroval.<br />
<br />
"Ehm, ehm, my jdeme asi blbě." hlásím<br />
<br />
O navigaci se stále starám pouze já, protože Honza se stále stará jen o kecání. Takže ještě jeden malý kufírek, kvůli kterému to nakonec nestíháme za světla. Ve čtvrt na deset je už v lese prd vidět, takže ještě vytahujeme na poslední chvíli čelovky. Pak už jen klasicky trním přes potok ke kontrole K28, označit, prosekat se posledních 800 metrů ostnatými křovisky a je to tu. Cíl!<br />
<br />
V cíli parádní uvítací výbor, gratulace a dokonce mi na hlavě přistane i vítězný věnec (díky Karolíno:). Povedlo se. Vůbec sem to nečekal, že to dnes klapne. Ale ve finále, až na ten těžký začátek, úplně v pohodě. Zvládli jsme to za 22 hodin a 53 minut. Být to o 10 minut dřív, bylo to ještě za světla. Skvělá Katka doráží nakonec pouhých 26 minut za námi na celkovém 3. místě jako první žena.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-TAiveM0hkmI/Vb6At5DmdII/AAAAAAAAKqU/r2pA7SJW5Nk/s1600/20150725_213442.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://1.bp.blogspot.com/-TAiveM0hkmI/Vb6At5DmdII/AAAAAAAAKqU/r2pA7SJW5Nk/s640/20150725_213442.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">V cíli Zikmud a Adonis jak glosoval Honza Dušánek</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-7iJe2Fj6me0/Vb6CSs_LtQI/AAAAAAAAKs8/kCBXqI8cfgA/s1600/P1110601.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-7iJe2Fj6me0/Vb6CSs_LtQI/AAAAAAAAKs8/kCBXqI8cfgA/s640/P1110601.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vyhlášení<br />
Zprava: 1. místo já & Honza Suchomel (22:53:11) <span style="font-size: 12.8000001907349px;">, 3. místo Katka Šoubová (23:18:57), 4. Petr Mazán (24:21:26),<br /> 5. Luboš Pivarči & Petr Tamchyna (24:40:55), 7. Eva Zborníková (24:42:18)</span></td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-Vx6fm2FLzYI/Vb6CpqFoNLI/AAAAAAAAKtk/zWtFoidh6uY/s1600/P1110612.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-Vx6fm2FLzYI/Vb6CpqFoNLI/AAAAAAAAKtk/zWtFoidh6uY/s640/P1110612.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Trofeje do vitríny</td></tr>
</tbody></table>
Parádní závod, jsem moc rád, že jsem se nakonec zúčastnil. Byla to skvělá záplata na bolavé svědomí a sebevědomí po Andoře. Bylo to těžké, obzvlášť začátek, ale určitě to šlo dát ještě rychleji. Nicméně dnes jsme to zvládli takto, stačilo to a hlavně jsme si to skvěle užili.<br />
<br />
Honzo díky moc za skvělou společnost, bylo super si spolu zase rok po <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/09/vystup-na-mont-blanc-4-810-mnm.html" target="_blank">Mont Blancu</a> pořádně zaběhat a pokecat. Díky Mírovi za společnost při noční trati. Na závěr velké díky Olafovi, celé jeho partě a všem dobrovolníků za jako vždy skvělou organizaci. Olafovi navíc ještě speciálně díky za opravdu nádhernou trať.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/zz9nl2t2cY4/0.jpg" frameborder="0" height="270" src="https://www.youtube.com/embed/zz9nl2t2cY4?feature=player_embedded" width="470"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: x-small;">Moje video ze závodu. Volume Up je to punk!</span> </div>
<br />
<b>Doslov</b><br />
<b><br /></b>
- Na místo udávaných 135km +5000m jsem naměřil 141 km a +5490m včetně drobného kufrování<br />
- Celkem nakufrováno cca 2 kilometry. Kdybych běžel sám byla by to 0, ale s Honzou to prostě jinak nejde ;)<br />
- Do cíle se ze 105 lidí dostalo pouhých 36. Všem moc gratuluji.<br />
- Na facebooku se po závodě rozjely sáhodlouhé diskuse o tom, jak byla trasa náročná, absurdně těžká a že to Olaf už přepískl. Nesouhlasím a doufám, že tento report pomůže dotyčným stěžovatelům si uvědomit, že všechno je relativní. Chybu hledej vždy hlavně v sobě. My jsme si to fakt skvěle užili.<br />
- Olafe příště jen houšť! Díky ;)<br />
<br />
<b>Odkazy</b><br />
<ul>
<li><a href="http://www.dalkovepochody.cz/tsodkd.htm" target="_blank">Stránky závodu Týnišťské šlápoty</a></li>
<li><a href="http://2015.tonerman.cz/ts7.html" target="_blank">Výsledky Týnišťské šlápoty 2015</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move70530147" target="_blank">Záznam z mého sporttesteru Suunto Ambit 3</a></li>
<li><a href="https://goo.gl/photos/zS7fnuR8iV4t8CtVA" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu</a></li>
</ul>
<br />Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com0Týniště nad Orlicí, Česká republika50.1511029 16.07845129999998350.069733899999996 15.917089799999983 50.2324719 16.239812799999985tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-31257734768921967442015-07-15T14:10:00.002+02:002016-04-10T21:17:10.026+02:00Andorská RONDA DELS CIMS (170km, +13 500m), Bez respektu vstříc prvnímu DNF<b>Caulla</b> (102. km, nastoupáno +8 826m, čas 25h 49min, 37. místo)<br />
<br />
"Jsi v pořádku?" ptají se mě orgové<br />
"Ne, to fakt nejsem. Mám totálně oddělaný stehna, nemůžu ani chodit. Musím si tu odpočinout."<br />
<br />
Kluci jsou hrozně ochotní, nabízejí mi hned spacák místo ve stanu, ale tam bude strašný vedro. S díky odmítám. Svalím se na záda přímo na zem u velkého šutru. Nohy dám vzhůry a zapřu si je o kámen. Je strašnej hic. Jsem zpocenej a smrdím jak uzená makrela dva dny na slunci. Během vteřiny se na mě snáší hejno dotěrných much. Sedají ji mi na čelo, nos, rty a sosají můj slaný pot. Sundavám si z ruky bufík. Rozložím si ho přes obličej, aby mě nechali na pokoj. Stehna pulsují bolestí.<br />
<br />
Bože, co tady dělám? Teprve 102. kilometr ze 170 a já už dál nemůžu ani jít natož běžet. Potřebuji odpočinek. Snad se ty stehna ještě vzpamatují. Trápím se s nimi už od 70. kilometru.<br />
Zavírám oči. Tma. V hlavě si přehrávám celý závod od začátku. Jedna chyba za druhou. Nechal jsem se vším naprosto strhnout a přepálil to jako totální zelenáč. Proč se vůbec divím, že to takhle dopadlo...<br />
<br />
<br />
<b>Ordino</b> (Start, pátek 26.6, 7:00 ráno)<br />
<br />
Je to tady. Vrchol mojí letošní sezóny Andorra Ultra Trail a její nejtěžší trasa Ronda dels Cims s naprosto šílenými parametry: Při celkové délce 170 kilometrů se musí zdolat celkové převýšení +13 500 metrů a v protisměru hodinových ručiček tak oběhnout celé Andorské knížectví.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgB_-nX5Cdc4KgQHw-hYIsb5y9drOaeGOK3qt2aFNZFuClPYBxbldfVdD1j4xwHSW23GYneQOBP090eMrk01hCzA2FOSnwdE7Q6vcZwD89afppbwgXsD-UKBY0S6VBkiNoqChuBoMD8wLez/s1600/x_Map.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="475" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgB_-nX5Cdc4KgQHw-hYIsb5y9drOaeGOK3qt2aFNZFuClPYBxbldfVdD1j4xwHSW23GYneQOBP090eMrk01hCzA2FOSnwdE7Q6vcZwD89afppbwgXsD-UKBY0S6VBkiNoqChuBoMD8wLez/s640/x_Map.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzOwVhHo51jmpAeGw85jCy_VIPO9kN6rHm5wMMfWN_d2RJ4RocdNubkS0WBgix0K0_H-PpvfV27q5eUCE4pWtaU_bkn4Xvtl_3lLrNshxXLKcGogEWDR3bpu5s4jgY6WcqiG3zVDyXF7IO/s1600/x_Profile.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="144" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgzOwVhHo51jmpAeGw85jCy_VIPO9kN6rHm5wMMfWN_d2RJ4RocdNubkS0WBgix0K0_H-PpvfV27q5eUCE4pWtaU_bkn4Xvtl_3lLrNshxXLKcGogEWDR3bpu5s4jgY6WcqiG3zVDyXF7IO/s640/x_Profile.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
Do Andorry jsme přijeli autem s Petrem Kubištou, Martinou Němečkovou a Pavlem Fexou ve středu odpoledne. Po 20 hodinách strávených v autě, jsme ve středu jen skočili na rychlé pivko se zbývající českou výpravou a pak šli brzo spát. Ve čtvrtek jsme si odbyli registraci, připravili výbavičku a po desátý večer šup do postele. Chyběla únava, zato byla nervozita, vedro a strašný hluk aut z ulice, takže spánek nic moc. No, spíš nic než moc. Místo spaní jsme s Petrem vedli zhruba každou hodinu různé sofistikované diskuse typu:<br />
<br />
"Spíš?"<br />
"Ne"<br />
"A ty?"<br />
"Grrrr... hádej woe."<br />
"Asi ne, co?"<br />
<br />
V pět ráno budíček, přejet autem do Ordina a teď jsme tu připravení na ranní start v 7:00. Jestli něco na ultra nemusím, tak to jsou ranní starty. Já raději startuju na noc, ale co se dá dělat.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-MoEAxGSaqeA/VZwMltDYjGI/AAAAAAAAKR4/SfuuIpdY488/s1600/P1110384.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-MoEAxGSaqeA/VZwMltDYjGI/AAAAAAAAKR4/SfuuIpdY488/s640/P1110384.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Ke startu připravit, pozóóóór, ...."<br />
Zleva: já, Petr, Pavel, Martina</td></tr>
</tbody></table>
V hlavě narychlo přemítám svoje plány a cíle:<br />
<br />
1) Nepřestat závodit, běžet to opravdu co nejvíc.<br />
2) Dát to pod dva dny tzn. pod 48 hodin.<br />
<i>Jako mustr jsem si napsal loňské časy <a href="http://janbartas.com/2014/07/15/spanking-od-kralovny/" target="_blank">JBho</a>, který to dal za úžasných 41 hodin. K jeho průběžným časum jsem přidal mé odhadované zpoždění tak, aby mi to vyšlo do těch 48 hodin. </i><br />
3) Když ne, tak alespoň dokončit. A to za každou cenu!<br />
<br />
Je to tedy dosti optimistické až drzé. Ale říkám si proč ne, cítím se fakt ve skvělé formě. <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/05/transvulcania-73km-4400m-usmazen-zaziva.html" target="_blank">Transvulcania</a> se mi kvůli vedru sice moc nepovedla, ale zas tak špatné to taky nebylo (<i><span style="font-size: x-small;">309. místo ze 1496</span></i>). Nicméně na všech ostatních závodech doma v Čechách se mi opravdu dařilo. I nějaké ty bedýnky byly. Po vulkánii jsem se záměrně snažil hodně trénovat ve vedrech ve Středohoří a Krušných horách, takže vysoké teploty už by také neměly být takový problém. Ano, cítím se fakt dobře a nadupaně, tak proč to tady nezúročit.<br />
<br />
Ó, jak pošetilé. Úročit něco na nejtěžší stomílovce v Evropě...<br />
<br />
Přivítáme se s ostatními, celkem nás jde Rondu 10 Čechů. Většina zůstává vzadu. My s Petrem se prodereme startovním polem čítajícím 357 odvážlivců až skoro úplně dopředu. Nechci udělat stejnou chybu jako na <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2013/09/utmb-168km-9600m.html" target="_blank">UTMB</a> a zašpuntovat se chvilku po startu v úzkých pěšinkách se stovkami pomalejších běžců.<br />
<br />
Tamtamy buší, atmosféra houstne, odpočet ukrajuje poslední desítky vteřin. Ohňostroj a startovní výstřel. 7:00 ráno odbilo. Je odstartováno.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-rGjAgLbRFk0/VZwNFHR8byI/AAAAAAAAKSw/l7MoDdG5GiI/s1600/P1110393.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-rGjAgLbRFk0/VZwNFHR8byI/AAAAAAAAKSw/l7MoDdG5GiI/s640/P1110393.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zahřívací okruh Ordinem</td></tr>
</tbody></table>
Začátek trasy nás na zahřátí protahuje kolečkem v mírném stoupání po ulicích Ordina. Start jsem pěkně utrhl, takže Petra jsem nechal za sebou a běžím vpředu sám.<br />
<br />
Vbíháme za městem do lesa. Začíná prudké stoupání v podstatě až na první vrchol Collada Ferreroles. Z Ordina v 1300 m.n.m do cca 2600 m.n.m na 14 kilometrech. Co víc si na dokonalé zahřátí nožek přát. Z opasku na hůlky, který jsem ještě včera večer spíchl já švadlenka šikovná, tasím zbrusu nové karbonové Leki. Jde se na to. Stoupání jde dobře, ba přímo skvěle. Držím stále hodně vpředu. Pár borců jde samozřejmě přede mě, stoupání stále není moje silná stránka, ale není to tak hrozný jako jindy.<br />
<br />
Hopky, dupky, kde se vzala tu se vzala, jde přede mě kraťoučkými, ale rychlými krůčky Nerea MARTÍNEZ, jasná favoritka na vítězství v ženách. No tak jo, přiznávám, start jsem měl opravdu trošku rychlejší měl bych teď asi zpomalit. Ale zase tak rychle do kopce nejde, tak se za ní zavěsím. Dupu za ní, když v tom přijde první kilometrový úsek s klesáním. Rozbíhá z kopce, já valím za ní. Myslel jsem, že nasadí strašnou kládu a bude hned pryč. Ku podivu ale moc rychle neběží. Teda, běží dokonce spíš pomalu, až musím kvůli ní brzdit a to já z kopce fakt nerad. Funím za ní, aby mě jako pustila, ale neuhne z úzké pěšinky ani na vteřinku. Nechci na ní nijak halekat, tak koukám před ní až bude vhodný okamžik a v zatáčce to vezmu vnitřkem a jsem před ní. Pouštím to samospádem bez brzdění dolů. Za chvíli je v nedohlednu.<br />
<br />
Zase stoupáme. Les přešel do klečí a na místo příjemného stínu už ranní slunce vystrkuje drápky. V seběhu jsem si udělal náskok, ale Nerea jde do kopce (bez hůlek!) jako mašina a za chvíli je zase za mnou.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-dAfaocf0vhk/VZwNJr3VtBI/AAAAAAAAKS4/nUe4L_FKoKk/s1600/P1110394.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-dAfaocf0vhk/VZwNJr3VtBI/AAAAAAAAKS4/nUe4L_FKoKk/s640/P1110394.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vzhůru nahoru. Třetí zprava Nerea.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-WhYe8ehhv24/VZwNNfJ72rI/AAAAAAAAKTA/Jn1urMxCSVQ/s1600/P1110396.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-WhYe8ehhv24/VZwNNfJ72rI/AAAAAAAAKTA/Jn1urMxCSVQ/s640/P1110396.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dneska to bude připalovat.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-c7tjwqvYaMA/VZwNRIMpR6I/AAAAAAAAKTI/uXnXWkGYBAA/s1600/P1110397.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-c7tjwqvYaMA/VZwNRIMpR6I/AAAAAAAAKTI/uXnXWkGYBAA/s640/P1110397.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Čtyřnohý fanoušci</td></tr>
</tbody></table>
Je tu nádherně. Pyreneje mě učarovali. Nevím co mám dělat dřív. Běžet, fotit, nasávat vůni hor, kochat se rozhledy, závodit. Soustředím se tedy bez pardonu alespoň na jedno. Jídlo a výživu. Každou celou hodinu do sebe kopnu jednu solnou tabletu a něco sním. Gel nebo energetickou tyčku. Zatím to funguje víc než dobře. Žádné křeče ani ztráta energie. Skvělý.<br />
<br />
Ještě pár výškových metrů a jsem na prvním vrcholu v 2 600 m. Těsně před vrcholem mě zase dotáhla Nerea a jde přede mně.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-6OmXPuZB_qc/VZwNUUe4kbI/AAAAAAAAKTQ/nJAPQlxIz9o/s1600/P1110399.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-6OmXPuZB_qc/VZwNUUe4kbI/AAAAAAAAKTQ/nJAPQlxIz9o/s640/P1110399.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Do kopce Nereu nestíhám</td></tr>
</tbody></table>
Za vrcholem se objevují první sněhové plotny. Paráda! Přestože už je strašný vedro, je tu sníh, potůčky, říčky. Spousta příležitostí se skvěle ochladit. Co bych za to dal před měsícem na vyprahlé rovníkové <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/05/transvulcania-73km-4400m-usmazen-zaziva.html" target="_blank">Transvulcánii</a>. Takže jak vidím sníh, zastavuju. Neberu jej do hrstí, zchladím si obličej a další hrst sněhu si dám za triko za krk. Tam pak pomalu taje a krásně chladí.<br />
<br />
Zchlazeno a můžu dál. Krásný technický seběh. Kameny, tráva, potůčky, sníh, bahýnko, mech. Rozmanitý terén, kde si každý najde to, co se mu líbí. Mě se líbí v seběhu všechno, takže to pouštím a letím dolů jako šílenec. Za chvilku dotahuju na sněhu Nereu. Zase běží tak nějak opatrně a pomalu. Asi ví proč. Na 100 pro ví.<br />
<br />
Já ne. Mě tady ty seběhy strašně baví, užívám si tu rychlost a absolutně mě nenapadá, že by to možná chtělo se také trochu šetřit...<br />
<br />
Předběhnu jí a mažu z kopce dál. Nádherná rychlá pasáž. Dole už na nás už čeká první občerstvovačka na 21. kilometru. <br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-1gBE8fPb0-w/VZwNYG13mVI/AAAAAAAAKTY/iYmUIzRfomI/s1600/P1110400.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-1gBE8fPb0-w/VZwNYG13mVI/AAAAAAAAKTY/iYmUIzRfomI/s640/P1110400.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Downhill by Nerea</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<b>Sorteny</b> (21. km, nastoupáno +1 860m, čas 3h 6min, 35. místo, pátek 10:05)<br />
<br />
Občerstvovačka je slyšet už několik stovek metrů předem. Bude to asi velký. Vyběhnu z lesa na louku vedoucí k můstku přes potok. Všude plno fanoušků, fotografů a kamer. Všichni povzbuzují, úžasná atmosféra. Za můstkem je kraťoučké stoupání a horská bouda s občerstvením obležená dalšími nadšenými fanoušky, fotografy a organizátory. Čtečkou mi oscanují čip a na displeji se objeví 35. místo a čas 3:05:55.<br />
<br />
"Tý jo, super!" raduji se nahlas.<br />
<br />
Vůbec mě netrápí, že podle mého časového plánu jsem tu o víc než půl hodiny dřív a navíc v úplně stejném čase jako loni JB. Naopak mám z toho radost, jak to mi pěkně jde. Vrhnu se na jídlo a koštuji trochu od všeho, co tu je. V jednom momentu se přistihnu, že mám v puse najednou meloun, sušenou šunku, olivy a zakusuju k tomu oříškovou čokoládu... Když ono je všechno tak dobrý.<br />
<br />
Konec zdržování, vyrážím dál. Přes menší kopec proložený kratším klesáním se dostávám k potoku podél kterého se dále stoupá až na Portella Rialp. V jednom mokrém klesání podél potoka mi podklouznou nohy a já si čupnu na prdel.<br />
<br />
"A sakra!"<br />
<br />
Když si oprašuju pozadí, zjistím, že sem si pěkně roztrhl gaťky od Compressportu. Pravá půlka holého zadku kouká dírou ven. No nic, aspoň to bude v tom vedru chladit.<br />
<br />
Nedlouho po tom se kolem mě ve stoupání prožene zase Nerea. Moje holá půlka jí očividně nezaujala a maže v klidu dál. Ve stoupání proti ní nemám šanci. Ani se už o to nesnažím, takže je brzy je fuč. To je naposled, co se vidíme. Naštěstí.<br />
<br />
<span style="background-color: white; color: #444444; font-family: "arial"; font-size: 14px; line-height: 22px;"><i>Pozn.: Nerea nakonec závod žen s přehledem vyhraje v čase 38:47:14. V celkovém pořadí skončí na 13. místě.</i></span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-jzJjzuIhtIg/VZwNgfpfN8I/AAAAAAAAKTo/V3GJpN_3wO8/s1600/P1110402.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-jzJjzuIhtIg/VZwNgfpfN8I/AAAAAAAAKTo/V3GJpN_3wO8/s640/P1110402.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-hT84VED-VlA/VZwNnTy1V9I/AAAAAAAAKT4/IgH-rMVw-do/s1600/P1110404.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-hT84VED-VlA/VZwNnTy1V9I/AAAAAAAAKT4/IgH-rMVw-do/s640/P1110404.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Vyškrábu se na kopec, kde je parádní rozhled. Dokonce v dálce přes údolí je vidět i další občerstvovačka Coma Arcalis na 31. kilometru. Kdyby se šlo přímo, je to chvilka. Trasa vede ale samozřejmě tak, aby byla co nejnáročnější. Takže nejdříve seběh po louce dolů do údolí, pak se zprava vyškrábat pěšinami zase nahoru k horskému plesu, aby se mohlo zklesat zase do údolí a zamířit konečně nahoru k Arcalis.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-ZX3ye-L9CPw/VZwNrrff-aI/AAAAAAAAKUA/Seh6VPbrWZI/s1600/P1110405.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-ZX3ye-L9CPw/VZwNrrff-aI/AAAAAAAAKUA/Seh6VPbrWZI/s640/P1110405.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Výhled na lyžařské centrum Arcalis</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-KxUaiWFzqjo/VZwNvRqs6HI/AAAAAAAAKUI/l82VIT21VSg/s1600/P1110406.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-KxUaiWFzqjo/VZwNvRqs6HI/AAAAAAAAKUI/l82VIT21VSg/s640/P1110406.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jen tam skočit lomeňáka</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<b>Coma Arcalis</b> (31. km, nastoupáno +3 025m, čas 5h 42min, 47. místo, pátek 12:42)<br />
<br />
Tahle občersvovačka je v lyžařském areálu u horské chaty, ke které vede i silnice, takže je jednoduše dostupná autem. Není tedy divu, že tu strašně lidí a všichni fandí o 106. Čék přibíhá ke kontrole s občerstvením pomalu špalírem. Všichni pokřikují, fandí a pokouší se vyslovit moje jméno ze startovního čísla. Je to opravdu úžasný pocit. Jsem tu sice o víc než hodinu dřív než jsem tu plánoval být, ale to vůbec neřeším. Cítím se úplně skvěle a hlavně mám chuť na všechny ty dobroty na stolech. Zvlášť místní vývar <i>Caldo </i>s nudlemi mi fakt bodne. Sice je děsný vedro, ale teplým vývarem do žaludku nikdy nepohrdnu. Doplním ještě camel kolou a rychle vpřed. Celkové zdržení necelých pět minut.<br />
<br />
Dupu do kopce a všude kolem mě vedou nahoru lanovky. V zimě to tu musí být paráda. Teď je ale léto, sněhu je jen poskrovnu a lanovky nejezdí. Nahoru se hold musí po svých.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-YsAp0l2wBI4/VZwOBDVhf4I/AAAAAAAAKUo/xvKzW0W5gE8/s1600/P1110410.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-YsAp0l2wBI4/VZwOBDVhf4I/AAAAAAAAKUo/xvKzW0W5gE8/s640/P1110410.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cítím se skvěle a vůbec nic mě netrápí.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-EdLWr0XXK5w/VZwN5zrCEJI/AAAAAAAAKUY/EGiOAaH2x6g/s1600/P1110407_Panorama.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="204" src="https://3.bp.blogspot.com/-EdLWr0XXK5w/VZwN5zrCEJI/AAAAAAAAKUY/EGiOAaH2x6g/s640/P1110407_Panorama.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Arcalis</td></tr>
</tbody></table>
Konečně jsem nahoře. Výhledy zase luxusní. Za mnou celé lyžařské středisko Arcalis a přede mnou prudké kamenité klesání k nádhernému plesu. To jsem přesně potřeboval, protáhnout si nohy a dát si adrenalinový technický seběh až dolů. Letím dolů, boty skvěle drží (inov8 RaceUltra 270), maximálně si to užívám. U plesa povinná ochlazovací zastávka. Brrr to je ledový! A letím dál průsmykem s obrovskými balvany a sněhem k dalším jezírkům.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-4XJ332tTM6s/VZwOFThTc2I/AAAAAAAAKU4/Qd7qEWTwGzQ/s1600/P1110412.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-4XJ332tTM6s/VZwOFThTc2I/AAAAAAAAKU4/Qd7qEWTwGzQ/s640/P1110412.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Voda a sníh. Ochladit se dá naštěstí všude.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-Zx4BAMUBaGo/VZwOJafLLkI/AAAAAAAAKVA/CWMt4BvQkIY/s1600/P1110413.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-Zx4BAMUBaGo/VZwOJafLLkI/AAAAAAAAKVA/CWMt4BvQkIY/s640/P1110413.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Proč tohle nemám za barákem...</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-abB6HCVxzxE/VZwOMw_2RUI/AAAAAAAAKVI/Sx2ftNwpAF8/s1600/P1110414.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-abB6HCVxzxE/VZwOMw_2RUI/AAAAAAAAKVI/Sx2ftNwpAF8/s640/P1110414.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Velmi vzácná rovinka na trase</td></tr>
</tbody></table>
Při stoupání na vrchol Clot Caval jí konečně spatřím. Comapedrosa. Nejvyšší vrchol na trase závodu a zároveň nejvyšší vrchol celé Andorry. Comapedrosa se tyčí majestátně přede mnou do výšky 2 942 metrů nad mořem. Normálně by to byl pěkný celodenní výlet, ale budu jí muset zmáknout trochu rychleji. Nejdřív ale ještě dotáhnout tento "menší" vrchol (2 600 m.n.m) před ní.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-x3WodXpEz_Y/VZwORVjyfcI/AAAAAAAAKVQ/Bz066IPmNus/s1600/P1110416.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-x3WodXpEz_Y/VZwORVjyfcI/AAAAAAAAKVQ/Bz066IPmNus/s640/P1110416.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Comapedrosa (2 942 m.n.m)</td></tr>
</tbody></table>
Před nástupem na Comapedrosu dorazím ještě na malou občersvovačku v bivaku Pla de l'Estany. Doplním vše potřebné. Hlavně pití, které už skoro docházelo. Nesmí chybět vynikající teplé <i>Caldo </i>do bříška a zazdít to pořádnou porcí čokolády. Než vyrazím koukám vzhůru k vrcholu Comapedrosy a v hlavě se mi vybavuje barvité vyprávění od Honzy Suchomela, jak strašný ten výstup je. Ufff.<br />
<br />
"Vzhůru do toho a půl je hotovo." říkávala babička<br />
<br />
Posbírám si svých pět švestek, rozbalím Leki, opřu se do nich a jdu na to.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-joJTom68PTo/VZwOtL-OHVI/AAAAAAAAKV4/7-Ay57kjjZE/s1600/P1110425.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-joJTom68PTo/VZwOtL-OHVI/AAAAAAAAKV4/7-Ay57kjjZE/s640/P1110425.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Metry rychle přibývají</td></tr>
</tbody></table>
Z počátku to není tak hrozný. Je to sice kurva prudký, ale pěšinka je pěkná a výškové metry rychle přibývají. Pak ale dorazím k obřímu suťovisku. Cesta by sice mohla vést v klidu po louce bokem, ale to by bylo moc lehký, takže trasa vede přímo šutrákovou sutí. Zprvu nic moc, ale pak najdu správný rytmus. Je to skoro jako po schodech a už si to valím svižně nahoru. Dokonce v tom stoupání dotáhnu dalšího borce.<br />
<br />
"Teda mě to dneska jde. To je úplně super!" chválím se v duchu <br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-_X5VTeft_Go/VZwO5j56vNI/AAAAAAAAKWI/JOgv1K-h8ws/s1600/P1110428.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-_X5VTeft_Go/VZwO5j56vNI/AAAAAAAAKWI/JOgv1K-h8ws/s640/P1110428.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Skoro jako po schodech</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-NZfBtVcTPl4/VZwO-sjXukI/AAAAAAAAKWQ/1TA87D-ozTA/s1600/P1110430.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-NZfBtVcTPl4/VZwO-sjXukI/AAAAAAAAKWQ/1TA87D-ozTA/s640/P1110430.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pohled dolů na výstupovou trasu na Comapedrosu.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<b>Comapedrosa [2942 m.n.m]</b> (47. km, nastoupáno +5 035m, čas 10h 4min, 47. místo, pátek 17:04)<br />
<br />
Blížím se k vrcholu a už z dálky mi přijde, že slyším dudy. To neni možný, já mám snad už slyšiny. A ono ne. Normálně přímo na vrcholu kontrolor a vedle něj týpek s dudami. Jen co mě spatří, tak do toho hmátne a přes vrcholky hor se line melodické kvílení skotských dud.<br />
<br />
Paráda jsem na vrcholu. Šlo to úplně samo! Navíc koukám kudy klesá značení trasy a vypadá to zase na hodně parádní seběh. Podle profilu nějakých 600 výškových metrů dolů. Zavtipkuji chvilku s dudákem a kontrolorem a vyplácí se. Chlapík vytáhne z batohu z vlastních zásob místní pivko v plechu. Nabídne mi a tak ho dáme spolu na půl. Gely přeslazený žaludek to pěkně srovná a po několikanásobném "Gracias" jsem ready to pustit těch 600m střemhlav dolů.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-U3x2Y-1P2yU/VZwPK93xbMI/AAAAAAAAKWo/WyFdRJl1sQM/s1600/P1110434.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-U3x2Y-1P2yU/VZwPK93xbMI/AAAAAAAAKWo/WyFdRJl1sQM/s640/P1110434.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Comapedrosa. Vrcholovka. </td></tr>
</tbody></table>
Po pivku to pádí dolů samozřejmě úplně samo. Ty seběhy jsou tady naprosto neskutečný, kam se hrabe Milešovka ;). Těsně před jezerem Estany Negre doháním dalšího běžce. Kluk je na sněhu nejakej nejistej a to má hůlky. Já mám hůlky z kopce vždycky sbalený a upnutý v pase. Předběhnu ho a pálím to dál po sněhu, jako by se nechumelilo. Sníh je pěkně měkký, tak není co řešit. Kdyby to podklouzlo, spadnu do měkkého, tak proč se obávat. Když v tom...<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/--DGw5NNNftQ/VZwPPkWNwII/AAAAAAAAKWw/YJM4Fr7UT2A/s1600/P1110435.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/--DGw5NNNftQ/VZwPPkWNwII/AAAAAAAAKWw/YJM4Fr7UT2A/s640/P1110435.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Estany Negre</td></tr>
</tbody></table>
<br />
"Šup" najednou to podklouzlo a už jedu z kopce po zadku dolů.<br />
"Aúúú" vyjeknu bolestí.<br />
<br />
Zapomněl jsem na tu díru a obnaženou zadnici. Hrubé sněhové krystaly mi obrousily zadek až do krve a navíc se mi tou dírou nasunulo do šortek spousta sněhu. Pěkně to ale chladí, tak to ani neřeším. Ono to za chvíli roztaje.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-eB3tdusrvoQ/VZwPYbHfSNI/AAAAAAAAKXA/kM2vxeWfFkk/s1600/P1110437.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-eB3tdusrvoQ/VZwPYbHfSNI/AAAAAAAAKXA/kM2vxeWfFkk/s640/P1110437.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Neboj! Neklouže to... skoro.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-V4PxeAxpr-4/VZwPeNuMxCI/AAAAAAAAKXQ/yIcOeUFmmI0/s1600/P1110439.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-V4PxeAxpr-4/VZwPeNuMxCI/AAAAAAAAKXQ/yIcOeUFmmI0/s640/P1110439.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lepší se přidržet lana. Jinak zaváhání končí ledovou koupelí.</td></tr>
</tbody></table>
Od jezera dál následuje už pohodové a krásně běhatelné klesání až k boudě Refugi Comapedrosa. Pode mnou v dálce vidím dalšího běžce. Říkám si, že ho ještě před kontrolou dám a předběhnu ho, ale nakonec jsem to už nestihl.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-xchqjV-PY48/VZwPiHEyb-I/AAAAAAAAKXY/1lwGnkftasY/s1600/P1110440.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-xchqjV-PY48/VZwPiHEyb-I/AAAAAAAAKXY/1lwGnkftasY/s640/P1110440.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Refugi na dohled</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<b>Refugi Comapedrosa </b>(51. km, nastoupáno +5 076m, čas 10h 47min, 46. místo, pátek 17:47)<br />
<br />
"Where are you from?" ptají se mě sličné dobrovolnice u občerstvení.<br />
"República Checa!"<br />
"Checa? Dobrý dén, jach se máž? Si z Praga?" odvětí jedna lámanou češtinou.<br />
<br />
Tak to bych tu nečekal. Příjemné překvapení. Prohodím s ní pár slov a sunu se k lavici. Musím si přemazat chodidla vazelínou. Nohy už mám z potůčku a sněhu slušně rozmáčené. Při seběhu už to trochu bolelo, tak se bojím, aby se mi neudělaly puchýře. Hotovo, teď se rychle najíst. Mířím ke <i>Caldu</i>, ale průšvih. Někde jsem ztratil svůj skládací kelímek. Musel mi někde vypadnou z batohu. Nemají mi tak vývar do čeho nalít. Ptám se pár běžců co mezitím doběhli, jestli ho někdo nenašel, ale bezúspěšně. Nakonec se mě ujme česky mluvicí holčina a uřízne mi dno z PETky od koly. Vysrknu <i>Caldo, </i>provizorní kelímek šoupnu do kapsy od batohu, nacpu si pusu plnou dobrot ze stolu a vyrážím vstříc vrholu Portella de Sanfons.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-qhtH4lgymqE/VZwPmMGA97I/AAAAAAAAKXg/Y-bQTupamuw/s1600/P1110442.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-qhtH4lgymqE/VZwPmMGA97I/AAAAAAAAKXg/Y-bQTupamuw/s640/P1110442.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption">Výhled z Portella de Sanfons směrem k refugi Comapedrosa</td></tr>
</tbody></table>
Během chvilky se vyškrábu vysoko nad Refugi Comapedrosa. Při pohledu zpět si můžu vychutnat pohled na refugi u jezera, odkud jsem vyšel a hlavně na majestátní Comapedrosu. Parádní kopeček.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-gWlTMG3Fk7c/VZwP3m0ayXI/AAAAAAAAKX4/UBfAB0PEYwc/s1600/P1110443_Panorama.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="146" src="https://2.bp.blogspot.com/-gWlTMG3Fk7c/VZwP3m0ayXI/AAAAAAAAKX4/UBfAB0PEYwc/s640/P1110443_Panorama.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Comapedrosa panorama</td></tr>
</tbody></table>
Od Portella de Sanfons začíná snad první souvislý čistě hřebenový úsek v délce kolem 3 kilometrů. Do teď to bylo v podstatě pouze jen do kopce nebo z kopce. Užívám si to. Běží to úplně samo. Nicméně následné klesání o -600m níž stojí opravdu za to. Vede přímo po louce, takže to vypadá v pohodě. Je to ale tak prudký, že mi z toho poprvé začnou trochu cvrnkat stehna. Kdyby tu byly alespoň nějaké serpentiny, ale ono to vede fakt přímo rovně prudce dolů. No v závěru jsem fakt rád, že další občersvovačka není hned dole, ale musí se k ní ještě vystoupat po sjezdovce. Nohy se tak změnou zátěže do kopce rychle zmátořily a je to zase dobrý.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-PczXlbNqDwI/VZwP7nnWLfI/AAAAAAAAKYA/UGInnDEuQR0/s1600/P1110446.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-PczXlbNqDwI/VZwP7nnWLfI/AAAAAAAAKYA/UGInnDEuQR0/s640/P1110446.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Prostě Trail Porn!</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-vL7zmwQ7VMc/VZwQAGQwSoI/AAAAAAAAKYI/cn-FS2Ev5cQ/s1600/P1110447.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-vL7zmwQ7VMc/VZwQAGQwSoI/AAAAAAAAKYI/cn-FS2Ev5cQ/s640/P1110447.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nevypadá, ale je to ukrutně strmé.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<b>Botella </b>(61. km, nastoupáno +5 720m, čas 13h 02min, 50. místo, pátek 20:02)<br />
<br />
Když sem vystoupám přijde mi to tu spíš jak v polním lazaretu než občersvovačce. Spusta běžců tu leží na lehátkách a nechává si od zdravotního personálu ošetřit obrovské puchýře na chodilech a krví podlité odražené nehty. Ble, úplně se mi zvedl kufr. Naštěstí moje chodila jsou po předchozím promazání stále ok. Ač se ten seběh po louce zdál z počátku nevinný, jak je tady vidět, zas taková prča to nebyla. No nechám lazaret lazaretem, doplním potřebné, něco pojím a klidím se odtud.<br />
<br />
Noc se blíží a mezi Marginedou na 73. kilometru, kde už na mě čeká můj drop bag s Kofolou, je pouze poslední hora Bony de la Pica 2405m.n.m. Pak už jen sešup do Marginedy. Druhý nejdelší na trase. Bylo by skvělý toho stihnout co nejvíc ještě za světla. Přístupová cesta k Bony de la Pica je snad nejdelší rovinka na trase. Skoro 4 kilometry lesem po opravdu mírně nerovném terénu. Běžím se mi stále skvěle, tak to rvu až k nástupu do kopce.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-cb9g6R3UH2U/VZwQIYKe8lI/AAAAAAAAKYY/drKJXvNUfIY/s1600/P1110450.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-cb9g6R3UH2U/VZwQIYKe8lI/AAAAAAAAKYY/drKJXvNUfIY/s640/P1110450.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Odpočinková rovinatá pasáž</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Ve stoupání na horu jsem už ale pomalej. Za chvíli jdu přede mne dva špaňěláci. Maličcí a hubení. Oba mají dohromady tak 100 kilo. Se závistí pozuruju, jak je stoupání nestojí snad žádné sily. Naštěstí jsou rychle v nedohlednu, tak mě alespoň dále nekazí náladu. V klesání se ještě uvidí. Konečně se doplazím na vrcholový hřeben a můžu se rozeběhnout ke kontrole na vrcholu. Slunce se pomalu blíží k západu, tak z toho seběhu za světla asi moc nestihnu.<br />
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-FJgfmeOV7BM/VZwQUlbQ9CI/AAAAAAAAKYw/ZPFzFQDFYwg/s1600/P1110453.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-FJgfmeOV7BM/VZwQUlbQ9CI/AAAAAAAAKYw/ZPFzFQDFYwg/s640/P1110453.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vrchol Bony de la Pica na dosah</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<b>Bony de la Pica [2405 m.n.m] </b>(66. km, nastoupáno +6 207m, čas 14h 36min, 49. místo, pátek 21:36)<br />
<br />
Konečně jsem tady. Teď už jen zklesat 1400 výškových metrů do nejnižšího bodu na trase do Marginedy. Dva kluci na vrcholové kontrole mi doporučí, ať už si nandám čelovku. Všechno připraveno, čelovka nasazena můžu dolů. Těším se na seběh a dolů na kontrolu na svůj litřík a půl Kofoly.<br />
<br />
Začátek je parádní, strmá cestička se serpentinami a spousty skalisek. Čelovku nezapínám, ještě je vidět dobře. Vím, že kousek pode mnou jsou minimálně tři lidi, který chci určitě předhonit. Ti španěláci a ještě jeden Ir s kterým se často míjíme. Je rychlý do kopců a pomalý v seběhu, přesně můj opak, takže v průměru jdeme skoro stejně.<br />
<br />
Letím dolů a jde to parádně. Strašně mě to baví. Asi po kiláku klesání vidím další kontrolu, mají tam už oheň a u něj klábosí Ir. Než tam doběhnu, tak jde dál. Neva, stejně to má už spočítaný.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-o6eAAEFGeKQ/VZwQdvbW4fI/AAAAAAAAKZA/byVbPknRQtc/s1600/P1110455.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-o6eAAEFGeKQ/VZwQdvbW4fI/AAAAAAAAKZA/byVbPknRQtc/s640/P1110455.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Miluju labouše!</td></tr>
</tbody></table>
Osazenstvo kontroly je pohodová partička tří kluků, holčiny a Labradorky. Připomíná mi našeho Míru, což je taky labouš, tak se s ní musím pořádně pomazlit. Kluci umí skvěle anglicky, tak si nimi mezi drbáním pesána dobře pokecám. Upozorňují mě, že tu jsou hlavně kvůli bezpečnosti, protože pod jejich pozicí začíná nebezpečná, strmá pasáž, kde jsou i jistící řetězy. Taková lehčí ferrata. No nic musím letět, už se vidím před Irem, tak aby mi tolik neutekl.<br />
<div>
<br /></div>
"Good luck, Ales!" povzbuzují mě když odcházím.<br />
<br />
Pár metrů pod nimi začínají ty řetězy a cesta je hned taková vzdušnější a zábavnější. Pod sebou vidím Ira jak pomalu zápasí s náročnou pasáži. Kopnu do vrtule a za chvilku ho v traverzu mezi řetězy předhoním.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-UnwqMs6g0y8/VZwQnUnkmdI/AAAAAAAAKZQ/z15GncXLrQA/s1600/P1110457.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-UnwqMs6g0y8/VZwQnUnkmdI/AAAAAAAAKZQ/z15GncXLrQA/s640/P1110457.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Řetízky a řetězy</td></tr>
</tbody></table>
Řetězy končí. Kousíček běžím po vrstevnici, pak dorazím na strmou mýtinku mezi stromy. Cesta jde samozřejmě po strmé mýtině přímo střemhlav dolů. Ještě že není mokro, říkám si. To by se jelo po zadku až dolů. Zapínám už čelovku a jdu na to. Rozebíhám se, ale nohy ve srázu okamžitě podklouznou a já jedu po zadku několik metrů dolů. Takhle to opakuji ještě několikrát, protože to jinak prostě ani nejde. Odřená holá půlka si zase libuje, pálí už jak sviň.<br />
<br />
Konečně na normálnější cestě. To byl strašný úsek toto. Španěláci nemůžou být daleko, tak se hned rozebíhám za nimi. Letím dolů hlava nehlava. A heleme se. Pode mnou v dálce dvě světla od čelovek. To budou oni. Zařadím ještě vyšší rychlost a valím to za nimi. Mám je, pozdravím se s nimi, ale nezastavuju a mastím dál.<br />
<br />
Takhle dál celou cestu až dolů, jako magor. Další čelovky pode mnou, další pronásledování a předběhnutí. Mám z toho radost, jak mi to jde a vůbec si neuvědomuju jak strašně si odpaluji stehna. Jsem jako v rauši a přitom si zatloukám hřebíky do rakve.<br />
<br />
<b>Margineda </b>(73. km, nastoupáno +6 350m, čas 16h 28min, <b>28. místo</b>, pátek 23:28)<br />
<br />
Těsně nad Marginedou předbíhám ještě další tři bežce. Všichni šli už pomalu zapírajíc se o hůlky. Dostávám se na silnici. V mírném stoupáčku mířím k hale, kde je kontrola. Jdu jen chůzí, protože mi to konečně došlo... Stehna dostaly tím seběhem strašnou, ale strašnou nálož. S obavami vcházím z těžka do haly.<br />
<br />
"Píp" kontrola odpípne můj čip a na displeji se ukáže čas 16:28 a 28. místo.<br />
"Cože? 28. místo?" nevěřím svým očí a úplně mi přejede mráz po zádech.<br />
<br />
Hodně lidí jsem předběhl a hodně přede mnou jich tady závod taky vzdalo, takže jsem se najednou octl ze 49. na 28. místě.<br />
<br />
"Ty jo paráda! Jo, jo, jooooo!" hecuju se a jdu si rychle pro drop bag.<br />
<br />
Na chvíli úplně zapomínám na problémy se stehny a zase si frčím v závodním opojení. Koukám, jak si tu mnozí běžci nechávají od masérů masírovat nohy. Do toho nejdu. To by bylo moc zdržení a já chci co nejdřív pryč dál závodit, když mám tak skvělou pozici. Kouknu na hodinky.<br />
<br />
"Max 20 minut a odchod!" nařizuji sám sobě.<br />
<br />
Čapnu drop bag a jdu si sednout na lavici. Svalím se na ní jak hromada dřeva. Nejdříve přeliju vytouženou kofolu do camelu. Zuji si boty, abych si namazal nohy a přehodil suché ponožky. Chodidla jsou úplně bílé a rozmočené. Na levé noze pod palcem je veliký vytahaný puchýř, který už praskl a přehnul se jak mokrý hadr. Pak ještě dva malé podlité krví z boku kloubů od palců na obou nohách. Vytahuji svůj 22g UTMB nožík a papírový kapesník na utření. Ostrá špička projede kůží a vycákne krev. To samé na druhé noze. Otřu to kapesníkem. Vedle stojí přítelkyně běžce sedícího na druhé straně lavice. Když to vidí, udělá se jí asi nevolno. Otočí se a jde stranou. Je to trošku nechutný, ale není čas na city. Pomáhá to. Vazelínou domažu nohy, natáhnu suché ponožky. Nádherný pocit. Ještě kraťasy. Navlékám je přes roztrhnuté kompresní šortky. Ještěže jsem si je do bagu na noc přibalil. Konečně mi nebude táhnout na polonahý a důkladně odřený zadek.<br />
<br />
"20 minut. Sakra!" koukám na hodinky<br />
<br />
Nestíhám, ještě se musím najíst. Chci se zvednout z lavice, ale co to? Stehna to vůbec nedávají. Musím si pomoc rukami. Doplížím se pajdavě k jídlu. Ještěže je můj žaludek jako vždy stále v pohodě. Chuť mám na všechno, tak to do sebe házím popořadě kousek od všeho a zaleju to zředěným <i>Caldem </i>s nudlemi.<br />
<br />
Můžu vyrazit. Ještě se ohlížím po hale a zrak mi zůstane na masérech.<br />
<br />
"Ne, teď ještě ne! Vydržím to do Pas de la Casa na 130. kilometru. Tam budou také." přemlouvám sám sebe.<br />
<br />
Po 25 minutách jsem z haly venku a chci se rozeběhnout. Ale nejde to, stehna pěkně ztuhly a bolestivě protestují. No to brzo, když mám před sebou ještě skoro 100 kiláků.<br />
<br />
"Bolest je normální. Svaly se musí prohřát a bude zase dobře." přecházím v mysli na chlácholivou.<br />
<br />
Jde to ztuha, občas popoběhnu a nebo jdu rychlou chůzí přes celé městečko, až se dostanu na odbočku ke stoupání do lesa. Vůbec se mi nahoru nechce. Navíc mě přepadlo nutkání. Musím si ještě odskočit na velkou. Grrr, proč sem si to jen nevyřídil v hale, kde byly záchody.<br />
<br />
Stoupám nahoru, jde to strašně ztuha, stehna se ne a ne prohřát. Pořád se ohlížím, zda mě někdo nedohání. Jdu jako šnek, navíc to zdržení s wc, ale nikde nikdo. Nejradši bych se teď za někoho zavěsil. Přepadá mě i únava, vůbec jsem si ještě nikde vlastně neodpočinul. Šleha! Ta mi pomůže a už jí do sebe klopím.<br />
<br />
Ale nic se neděje. Únava stoupá a stehna nechtějí jít. Odpočinu si. Sedám si na stupínek na cestě. Vypínám čelovku a zavírám oči. Vím, že neusnu. Co bych dal aspoň za pár minut spánku, ale já to prosně neumím. I tak je to příjemné, se na chvíli zastavit a pokusit se klimbnout.<br />
<br />
"Are you ok man?" zasvítí mi do očí čelovka procházejícího borce<br />
"Yes, yes. I am. I'm just a bit tired, you know." odpovídám.<br />
"Ok, good luck." a mizí nade mnou.<br />
<br />
Přemýšlím zda vstát a zavěsit se za něj. Ne. Ještě chvilku. Sedím tu teprve 5 minut.<br />
<br />
"Sedím, proč si vlastně nelehnu?"<br />
<br />
Sesunu se ze sedu na bok do lehu. Chvíli ležím a po pár minutách další čelovka. Ještě než dorazí, už jsem v sedě a chystám se vstát. Musím se za něj zavěsit nebo už se nehnu.<br />
<br />
A jde to. Sice to bylo jen něco málo přes 10 minut, ale zjišťuju, že to pomohlo. Nebo už začala působit šleha. Visím za na ním, má dobrý tempo. Občas si sedne a odpočine si, tak jdu před něj, aby mě zase dohnal a předhonil. Spolu takto vydupeme až na vrchol Cortals Manyat, kde následuje seběh. Stehna protestují, bolí. Ignoruji je a běžím dolů. Kolega nestíhá a tak pokračuji sám. Po seběhu stehna vůbec nechápou. Donutit je znovu do stoupání mě stojí spoustu sil. Mezitím se objeví další běžci a jdou přede mě. Mávám nad tím rukou. Závodění mě nějak přechází. Momentálně jsem rád, že se vůbec nějak pohybuju.<br />
<br />
<b>Coma Bella </b>(87. km, nastoupáno +7 485m, čas 21h 08min, 34. místo, sobota 4:08)<br />
<br />
Přicházím úplně sám a ani na občerstvovačce nikdo není. Shodím vše ze sebe. Jdu se najíst a doplnit pití do camelu. Konečně se zbavím té Kofoly, nakonec mi vůbec nechutnala a to sem se na ní tak těšil. Zbytek tedy letí do kanálu. Když doplním vodu a něco pojím, sesunu se do židle a přemýšlím co dál.<br />
<br />
Kdybych neměl tak odpálený ty stehna, tak mě vůbec nic netrápí, ale bohužel stehna jsou teď moje největší starost. Rozhoduji se dát jim šanci a trochu si odpočinout. Na pár minut si lehnu do lehátka. Mezitím přicházejí 3 závodníci. Ležím a cítím jak se do mě pomalu dává zima. Ne, ne, vstávám. Radši půjdu dál. Hodím na sebe lehkou šusku a vyrážím. Stehna bolí jak čert. Mou chůzi bych přirovnal k rozbitému robůtkovi. Hrůza. Trošku mnou klepe ze začátku i kosa, ale vím, že to co mě čeká, mě určitě zahřeje. 1 200 výškových metrů souvislého stoupání až na vrchol Pic Negre (2 665 m.n.m).<br />
<br />
Je to nekonečně dlouhý. Kousek nad Coma Bellou mě dohnala ta trojce, co tam přišla po mě. Dva letí dál rychle do kopce jako by nic, možná to byli zase ti dva španěláci, nevím. Toho třetího ale uvisím, tak jdeme spolu. Spolu, ale beze slov. Jen držíme tempo. Nakonec jsem ale zase sám.<br />
<br />
Začíná se rozednívat. Koukám se na profil a kilometráž tratě a nechápu, že za celou noc jsem se posunul jen o nějakých blbých 28 kilometrů. To je ubohý! Na druhou stranu světlo vždycky dodá novou sílu a chuť. Snad to teď půjde líp. Konečně jsou vidět i ty nádherné hory. I když Pic Negre je úplně jiná hora než doposud. Je to spíš taková rozlehlá náhorní plošina s černým vrcholkem. Všechny stoupání jsou nekonečně táhlé a daleké.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-F-hN9pfLtgU/VZwQrb6tEqI/AAAAAAAAKZY/pg_eZr9xtZw/s1600/P1110460.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-F-hN9pfLtgU/VZwQrb6tEqI/AAAAAAAAKZY/pg_eZr9xtZw/s640/P1110460.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Z výstupu na Pic Negre.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-pSVJwR99gn4/VZwQvZbUKVI/AAAAAAAAKZg/emwXOWXr4Uo/s1600/P1110461.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-pSVJwR99gn4/VZwQvZbUKVI/AAAAAAAAKZg/emwXOWXr4Uo/s640/P1110461.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">I dnes bude slunce pálit o sto šest.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-H2cgqFAxlRo/VZwQzJsk19I/AAAAAAAAKZo/qK1NMPzsyiE/s1600/P1110462.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-H2cgqFAxlRo/VZwQzJsk19I/AAAAAAAAKZo/qK1NMPzsyiE/s640/P1110462.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Skoro jako Krkonoše ale o tisíc metrů výš.</td></tr>
</tbody></table>
Připojuji se k nějakému frantíkovi, co mě doběhl. Má vtipné jméno. Patrice Bizon. Tady ty pastviny široko daleko jsou pro bizona úplně jako dělaný. Do kopce se stehna docela vzpamatovaly, takže postupuju s ním. Jdeme docela svižně na to, že se blížíme už ke stému kilometru. Jak je ale jen malé klesání, stehna protestují a já zase ztrácím.<br />
<br />
Konečně jsme se dostali k vrcholové pasáži na Pic Negre. Louky jsou pryč. Všude jen černá suť, šutry a cesta hore.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-x4VsobLNPLk/VZwQ7mYi2zI/AAAAAAAAKZ4/Q8egzVBmLjo/s1600/P1110464.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-x4VsobLNPLk/VZwQ7mYi2zI/AAAAAAAAKZ4/Q8egzVBmLjo/s640/P1110464.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bizon to rube jako bizon</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-CGq8kEdjn20/VZwQ3toSpbI/AAAAAAAAKZw/6Sr4NbvV-xA/s1600/P1110463.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-CGq8kEdjn20/VZwQ3toSpbI/AAAAAAAAKZw/6Sr4NbvV-xA/s640/P1110463.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pic Negre</td></tr>
</tbody></table>
Na vrcholu se nijak nezdržujeme. Strašně tu fouká, takže běžíme dolů. Běžíme... to se lehko řekne. Bizon běží, já vůbec nemůžu. Nejde to. Přejít ze stoupání na klesání je pro stehna strašný průšvih. Protestují, ale nakonec se pohyb, co z nich přes bolest vymáčknu, dá nazvat řekněme <i>klus</i>.<br />
<br />
Doklušu ke kontrole a Bizon už valí pryč. On jen rychle jde, já <i>klušu</i> a přesto ho nestíhám. No, co to je?<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-Ot1jxgGECoM/VZwQ_gLAJhI/AAAAAAAAKaA/xOYJ90gca0I/s1600/P1110465.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-Ot1jxgGECoM/VZwQ_gLAJhI/AAAAAAAAKaA/xOYJ90gca0I/s640/P1110465.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pohled z vrcholu Pic Negere po směru trasy. Bizon už utíká pryč. </td></tr>
</tbody></table>
Pokračujeme dál po mírně zvlněném klesajícím terén po cestě která vede přes celý hřeben. Snažím se dál <i>klusat</i>, ale je to velké přemáhání. Hřeben končí. Teď musíme prudce dolů (-400m) do sedla. Patrice se rozeběhl dolů jakoby nic. Já si ještě fotím modrý kříž na hraně hřebene.<br />
<br />
Kříž, který je křížem i nad mým celým putováním...<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-vmufw5VZ2CE/VZwRDpjHAxI/AAAAAAAAKaI/x8iQ7noKJiI/s1600/P1110466.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-vmufw5VZ2CE/VZwRDpjHAxI/AAAAAAAAKaI/x8iQ7noKJiI/s640/P1110466.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kříž aneb konec se blíží</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Rozebíhám se dolů. Každý krok je jako jedno bodnutí nožem do stehna.<br />
<br />
"Ty stehna se musí zase jen prohřát a zvyknout si na seběh. To bude dobrý" chlácholím se.<br />
<br />
Uběhnu pár desítek metrů a dál to prostě nejde. Musím zastavit. Na stehnech se skoro neudržím. Musím dál a zase se rozebíhám. Bolest a zase bolest. Zase pár desítek metrů a zase zastavení. Takhle několikrát do kola až se mi v jednom momentě stehna úplně vypnou a podlomí nohy. Ustát to je snad ještě bolestivější než spadnout. Zkouším to znovu dál. Dva kroky a zase stehna vypínají.<br />
Nedokážu je už vůbec zatnout, místo toho se prostě vypnou a podlomí nohy. Vytahuji z opasku hůlky. Opřu se o ně a zkouším se belhat s jejích pomocí dál. Stehna stále vypínají, ale udržím se na nohou zavěšený v hůlkách. Klesám až dolů do sedla, ke kontrole.<br />
<br />
<br />
<b>Caulla</b> (102. km, nastoupáno +8 826m, čas 25h 49min, 37. místo)<br />
<br />
Jsem tady. Totálně oddělaný. Po hodině vleže na zádech a přemítání celého průběhu závodu otevírám oči. Proč jsem to celé tak přepálil? Hlavně ten seběh do Marginedy? Nevím, nechal jsem se vším prostě unést a nemyslel na to, jak těžký tento závod je. Dvěma slovy: Bez respektu.<br />
<br />
Chci se zvednout, ale nohy respektive stehna jsou tak tuhý, že víc to snad ani nejde. Kluci z kontroly mi pomáhají vstát.<br />
<br />
"Co budeš dělat?" ptají se starostlivě<br />
"Fakt nevím, ale nemůžu ani chodit."<br />
"Chceš to tedy vzdát? Zavoláme na centrálu."<br />
"Ne, ještě ne, zkusím to ještě dojít na další kontrolu a až tam se rozhodnu."<br />
<br />
Na další kontrolu Claror je to 4km a +400m. Vyrážím. Musí být na mě tristní pohled. Nedokážu už ani ohnout nohu v koleni. Takže jdu zavěšený v hůlkách stylem alá igráček. V mobilu pípají podpůrné SMS, abych to nevzdával, ale tak nějak mi pomalu dochází, že je to asi konec. Jsem strašně zklamaný. Nemám jediný problém jen ty stehna. Nejsem ani moc unavený, nemám křeče, žaludek úplně v cajku, nevadí mi vedro, nemám žízeň, jediný problém jsou nefunkční totálně odpálený stehna.<br />
<br />
Jeden kilometr jdu hodinu. Předbíhá mě množství běžců, kterým se klidím na úzké pěšince stranou. Když uhýbám nějaké holce, ozve se mi za zády:<br />
<br />
"Aleší?"<br />
"Evo?"<br />
"Co tady děláš? My ti všichni tak fandili, jak ti to tak skvěle šlo."<br />
"No právě, šlo a už mi to nejde."<br />
<br />
Efka, která běží kratší trať Mític (112km, +9700) mi nabízí všechno co má, jen aby mi pomohla. Tejpy, obvazy, brufeny, ale já nic nechci. Už jsem se rozhodl, vzdám to. Když jdu hodinu 1km po rovině a mám jich ještě skoro 70 před sebou s 4,5tis převýšením, nemám šanci to dát ani v časovém limitu, který je 62h. Rozloučíme se a Eva stále s nevěřícím výrazem mizí dál. Nakonec až pro 2. místo v ženách na trase Mític. Je prostě skvělá.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-vFw0BVMVIN4/VZwRHQnyFBI/AAAAAAAAKaQ/qeBt1-AEzfk/s1600/P1110467.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-vFw0BVMVIN4/VZwRHQnyFBI/AAAAAAAAKaQ/qeBt1-AEzfk/s640/P1110467.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption">Prat Primer mé poslední místo na trase.</td></tr>
</tbody></table>
Dovleču se na tajnou kontrolu u bivaku Prat Primer. Končím. Kontroloři ale o tom nechtějí ani slyšet.<br />
<br />
"Neunáhluj se! Máš skvělý čas. Odpočiň si tu hodinu nebo dvě a uvidíš, že to bude lepší. Ještě to nevzdávej." hučí do mě.<br />
<br />
Říkám jím, že už sem skoro hodinu a půl ležel na předchozí kontrole a je to ještě stokrát horší. Nicméně nakonec mě přemluví a jdu si lehnou na postel do srubu. Ležím půl hodiny a stehna tuhnou a tuhnou. Nemůžu ani ležet natož spát nebo odpočívat jak bolí. Po půl hodině s vypětím sil vylézám ven a definitivně oznamuji konec.<br />
<br />
Když mě ženská vidí, jak se "pohybuju", tak už mě dál ani nepřemlouvá. Vezme mi z čísla čip, zavolá na velín závodu a jsem z toho venku. První DNF v životě. Nicméně i teď, ač mě to hrozně mrzí, si za tím stojím. Dál to prostě nešlo.<br />
<br />
Co ale teď? Sem silnice nevede, nikdo mě odsud nedostane. Paní mi nabízí 3 možnosti.<br />
<br />
1) Buď mám jít zpět na kontrolu na 94. kilometr přes Pic Negre. Se zbláznila asi!<br />
2) Nebo mám jít dopředu po trati na 130 kilometr na Pas de la Casa, kde je silnice. Slyším dobře?<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-JqCkA3gUbjs/VZwRMPmeVTI/AAAAAAAAKaY/MVCq1ond4UA/s1600/P1110468.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-JqCkA3gUbjs/VZwRMPmeVTI/AAAAAAAAKaY/MVCq1ond4UA/s640/P1110468.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nahoru? :-O</td></tr>
</tbody></table>
3) Nebo mám sejít z trati a jít 3 kilometry dolů do města v údolí. Na těch 3 kilometrech je ale -800m klesání.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-0MtWQ2e_few/VZwRP4u_v3I/AAAAAAAAKag/0aMS8DeiSIc/s1600/P1110469.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-0MtWQ2e_few/VZwRP4u_v3I/AAAAAAAAKag/0aMS8DeiSIc/s640/P1110469.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Až dolů? :-O</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Ani jedna možnost mi nepřipadá reálná, ale nakonec beru tu třetí a vydávám se dolů. Ty tři kilometry, jdu skoro dvě a půl hodiny. Dole mě vyzvedne dodávka organizátorů a tím všechny útrapy konečně končí.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjesAJxr45VX_GnGea1ge8IpAe_If4XjHs4KD621cNe3E-CdKjoFA4pzsxbw_khul5rOazD6ZO0TrmQz-u-lFetaAHiKzRU7eCfapsZGCuiOU7HyuLBYq-p6W58DNutbM-riNUH6iTEoNRp/s1600/x_Tab_Results.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="342" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjesAJxr45VX_GnGea1ge8IpAe_If4XjHs4KD621cNe3E-CdKjoFA4pzsxbw_khul5rOazD6ZO0TrmQz-u-lFetaAHiKzRU7eCfapsZGCuiOU7HyuLBYq-p6W58DNutbM-riNUH6iTEoNRp/s640/x_Tab_Results.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Průběh závodu v číslech. Zelná barva v profilu ukazuje dokončenou trasu.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/DDcbF-bcdEk/0.jpg" frameborder="0" height="300" src="https://www.youtube.com/embed/DDcbF-bcdEk?feature=player_embedded" width="560"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: small;">Video sestříhané z klípků, které jsem během závodu natočil.</span></div>
<br />
Co k tomu dál říct. Mé první DNF mě samozřejmě vůbec netěší, ale teď s odstupem času to hodnotím jako dobrou i když bolestivou lekci, kterou jsem asi už potřeboval jako prase drbání. Ať tak či tak, Andorra je nádherná země a hory mě tam naprosto učarovaly. Letos to nevyšlo, ale určitě se sem chci někdy vrátit a dát si odvetu. Myslím, že teď už možná vím, jak na to a na co si dát bacha. ;)<br />
<div style="text-align: center;">
<br /></div>
<b>Odkazy</b><br />
<ul>
<li><a href="http://www.andorraultratrail.com/" target="_blank">Stránky závodu Andorra Ultra Trail</a></li>
<li><a href="http://www.andorraultratrail.com/index.php?option=com_content&view=article&id=2486&Itemid=3049&lang=en" target="_blank">Oficiální výsledky trasy Ronda dels Cims</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move67337331" target="_blank">Záznam z mého sporttestu Suunto Ambit 3</a></li>
<li><a href="https://goo.gl/photos/wYBHovPNHb7Lvzc26" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu</a></li>
</ul>
<br />Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com0Ordino, Andorra42.5556547 1.533073199999989842.5439582 1.5129031999999898 42.5673512 1.5532431999999898tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-15520924741920683862015-06-10T00:02:00.002+02:002016-04-10T21:17:55.388+02:00Rakovnická "60", Nad očekávání skvělá <a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjShrEUBBKs4QSOrEyk9Zi34ovZAGDxn5mvhsxpeWrC73riYPA0XssZpMULDLBe4fnGGeoHtu8BDsEUWeQ4UdSMR8NQUESmXdJt0mZvUOiRcsddwd8tD8eUErsmfmCfw9drJbqBQQLiFmow/s1600/R60_logo_2.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="179" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjShrEUBBKs4QSOrEyk9Zi34ovZAGDxn5mvhsxpeWrC73riYPA0XssZpMULDLBe4fnGGeoHtu8BDsEUWeQ4UdSMR8NQUESmXdJt0mZvUOiRcsddwd8tD8eUErsmfmCfw9drJbqBQQLiFmow/s200/R60_logo_2.jpg" width="200" /></a><span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">30. 5. 2015, Rakovník</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Dva a půl týdne po mém trápení na </span><a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/05/transvulcania-73km-4400m-usmazen-zaziva.html" style="font-family: Helvetica, Arial, 'Droid Sans', sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;" target="_blank">Transvulcanii</a><span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"> mi už kotník splaskl a snese i nějakou zátěž, takže plán na víkend je jasný: Optimálně tak pětihodinový výběh po Českém Středohoří s co nejvíce kopci. Třeba po trase loňského <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/utikej-chlapce-utikej-honi-te-madar.html" target="_blank">Loučení</a>. <a href="http://www.andorraultratrail.com/index.php?option=com_content&view=article&id=1619&Itemid=2800&lang=en" target="_blank">Andorra</a> je už přeci jen za dveřmi. Zbývá poslední měsíc něco natrénovat, jinak tam zhebnu. </span><br />
<div style="border: 0px; font-family: Helvetica, Arial, 'Droid Sans', sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px; margin: 0px; padding: 0px;">
<br /></div>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Takhle krásně sem to měl naplánovaný, až mě z toho vyvedl Olaf, který se na facebůčku zmínil o víkendové Rakovnické "60". Přečetl sem si propozice. 58 km a +1500m převýšení, 50:50 poměr asfaltu a lesních cest. Nejrychlejší loňský čas byl za svižných 6:13. No, mohlo by tam být víc kopců a méně asfaltu, ale jako tréninkový závod to bude určitě lepší, než pobíhat někde sám. Čék se přeci jen při závodě víc hecne. Takže rozhodnuto.</span><br />
<br />
<div style="border: 0px; font-family: Helvetica, Arial, 'Droid Sans', sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px; margin: 0px; padding: 0px;">
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl9RkgmvDlCON26otiM23-1kA78Ad_0oJ77TJ1JYsmfLL8_t-br2C89RtbjOxUKg4KHMCYocze1HEwiqAUnZV0La6ueXGwhFV9MMQpWo0h7oqJ4gm52J8XZZE8eUNV1VHS8-wh38SV6nY3/s1600/Mapa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="315" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhl9RkgmvDlCON26otiM23-1kA78Ad_0oJ77TJ1JYsmfLL8_t-br2C89RtbjOxUKg4KHMCYocze1HEwiqAUnZV0La6ueXGwhFV9MMQpWo0h7oqJ4gm52J8XZZE8eUNV1VHS8-wh38SV6nY3/s320/Mapa.jpg" width="320" /></a></div>
<br />
Protože jsem nedávno už konečně taky dočetl Koernera, tak už vím, jak na to a co je nejdůležitější. Mít plán! Lépe řečeno několik plánů. Vzhledem k tomu, že to beru hlavně jako trénink na <a href="http://www.andorraultratrail.com/index.php?option=com_content&view=article&id=1619&Itemid=2800&lang=en" target="_blank">Andorru</a>, plány mám tedy následující:</div>
<div style="border: 0px; font-family: Helvetica, Arial, 'Droid Sans', sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px; margin: 0px; padding: 0px;">
<br /></div>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">A) Otestovat nový gely a nepo* se z nich</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">B) Vyběhnout úplně všechny kopce a nepo* se z toho</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">C) Zaběhnout to max. do 7h a nepo* se z toho</span><br />
<div style="border: 0px; font-family: Helvetica, Arial, 'Droid Sans', sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px; margin: 0px; padding: 0px;">
<br /></div>
<em style="border: 0px; font-family: Helvetica, Arial, 'Droid Sans', sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px; margin: 0px; padding: 0px;">* neposrat (bylo by tam moc sprostých slov a to nemám rád, takže sem dávám jen jedno pod hvězdičku.</em><span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">..)</span><br />
<div style="border: 0px; font-family: Helvetica, Arial, 'Droid Sans', sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px; margin: 0px; padding: 0px;">
<br /></div>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Na tomto závodě je pár zajímavých věcí, se kterými jsem se do teď ještě nesetkal: Jednak startovné pouze 1 Kč. Slovy jedna Koruna česká, kdyby někdo nevěřil. V cíli vás za to čeká pěkný diplom a dokonce i tričko s logem závodu...</span><span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">No, chápete to? Já ne. Dále je závod otevřený mimo chodcoběžců také pro cyklisty, tak jsem zvědavej, jak se spolu utkáme na trati. Poslední věc, závod má tzv. průběžný start tzn. vystartovat můžete kdykoliv mezi 6:00 až 7:30 ráno.</span><br />
<div style="border: 0px; font-family: Helvetica, Arial, 'Droid Sans', sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px; margin: 0px; padding: 0px;">
<br /></div>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Já dorážím na parkoviště u cíle po půl sedmé a hned se seznamuji s Michalem, který sem doráží ve stejný čas. Start je na rakovnickém náměstí, asi 1,5km odtud, takže dáváme spolu zahřívací výklus směrem na start. Není nad to se před závodem pěkně vyklusat. No, vlastně se mi to ještě nikdy nepodařilo, ale někde jsem to četl. </span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Po rychlém odbavení se na startu a pozdravením se se známými tvářemi vyrážíme spolu s Michalem v 7:10 vstříc šedesáti kilometrové trati. Když si chci start vyfotit, tak si akorát uvědomím, že je to snad můj první závod ultra, co poběžím bez foťáku. Půjčil sem ho, takže dnes to bude bez mých vlastních fotek.</span><br />
<br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Začátek trasy je cca 5 km po silnici až do obce Lubná. Kecáme spolu s Michalem celou cestu a díky tomu alespoň nepřepalujeme začátek. Prté když běžíš a můžeš u toho kecat, tak se zaručeně nepředřeš. No i když pár cyklistů jsme předběhli. A vlastně i všechny běžce co jsme kde po cestě potkali. Klapalo nám to s Michalem skvěle, hned od začátku jsme si přirozeně rozdělili funkce. Já se starám o navigaci, on sleduje na hodinkách naše tempo.</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"Zatím máme průměrku lehce nad 5 min/km" hlásí Michal</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"Hmmm, to je nějaký rychlý, musíme trochu zpomalit" odvětím.</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Nicméně </span><span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">namísto zpomalení to po chvíli vypadá, že jsme přidali do kroku ještě víc.</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3bqaWBozYTy6EXQIUmvtOt47BCgV4O6JYIjmn9C3WoiHrWDWTBIKVaKAyZLbt_ZO1nqwMJ5eMXvWOtzG6r2j0LFJBusk316fSDIDCzDy363KxVzpldpFkH4Ny57k9Fxnr0iYYTOcmxvYs/s1600/10931210_10202795407525297_7382168361168862065_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg3bqaWBozYTy6EXQIUmvtOt47BCgV4O6JYIjmn9C3WoiHrWDWTBIKVaKAyZLbt_ZO1nqwMJ5eMXvWOtzG6r2j0LFJBusk316fSDIDCzDy363KxVzpldpFkH4Ny57k9Fxnr0iYYTOcmxvYs/s400/10931210_10202795407525297_7382168361168862065_n.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Stoupání za Lubnou<br />Autor: Markéta Hrnčálová</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Za Lubnou začíná první a zároveň největší krpálek. Vyběhneme jej bez přechodu do chůze až nahoru. Cestou v kopci předbíháme zadýchané cyklisty, kteří nás ale v klesání za kopcem zase předjedou. </span><span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Následují polňačky a luční pěšiny. Tam doháníme nejdřív Jirku Hofmana, dnes netradičně s čtyřnohou posilou jezevčíkem a kousek za ním i Olafa. </span><span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"Před chvilkou mě předbíhala Lada. Je to tak 10 minut." hlásí Olaf aktuální stav.</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"OK, třeba ji doženeme" a razíme s Michalem dál.</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Za hoďku a čtvrt od startu dobíháme na první kontrolu v hospodě Pod hradem, pod hradem Krakovcem. No a koho tu nepotkáme. Je tu i Lada. Vysrkneme kofolu a letíme všichni spolu dál. </span><span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Terén se mezitím podstatně změnil. Louky vystřídalo údolí v lese plné kaluží, bahna, kořenů a jiných překážek, což mě vyhovuje. Do toho začne i pršet a to už teprve paráda. </span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"Supééér, jen ať chčije dál, co to dá!" raduji se z příjemné změny oproti rozpálené <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/05/transvulcania-73km-4400m-usmazen-zaziva.html" target="_blank">Transvulkánii</a>.</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpwafpr8MMF-lB_xDXPeNFJ3HJJkb74waXO5JKtbffOG9yiFGOgyofF_qAmL0SLzw0lYy3o0zhM7M0_o85gHNsBDpKYML4B-_EqmE7gyOAbzSdbkf-xUSp2Dl63_VtZWrW_HUF8DkTBasu/s1600/11377254_10202795411525397_7746603676266294859_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgpwafpr8MMF-lB_xDXPeNFJ3HJJkb74waXO5JKtbffOG9yiFGOgyofF_qAmL0SLzw0lYy3o0zhM7M0_o85gHNsBDpKYML4B-_EqmE7gyOAbzSdbkf-xUSp2Dl63_VtZWrW_HUF8DkTBasu/s400/11377254_10202795411525397_7746603676266294859_n.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Konečně bahno a déšť!<br />Autor: Markéta Hrnčálová</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Běží se mi tak dobře, že ještě o něco zrychlím. Michal se drží, ale Ladu už jsme ztratili. Pouze ve dvou tak dorazíme do Machova Mlýna, kde n</span><span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">ásleduje krásný úsek podél </span><span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">říčky Javornice. </span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Mě se to tu furt zdálo povědomé a pak si vzpomenu, že jsme sem do Machova Mlýna jezdili na teambuilding s kolegy z bývalé práce. Tak 14 let nazpět. Dokonce i tu Javornici znám dobře, sjíželi jsme ji totiž na pramicích, když byla rozvodněná. Z 6 pramic jsme tu 4 totálně rozštípali.</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5GXjL_xAzy35V-1AcJGr1L-lxc-9CHNbJtfNUjSUo0FDllBzm2GNIe4dgz47b4zvKHoab8s5ZlI-609ym-gtBiKZgnCZTjSCQYnN3kWFkc4uqSEgmxI0y6VK8wB5Pq_wAFyMtGxPZQXGl/s1600/10396296_10202795416885531_6827599813513393092_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi5GXjL_xAzy35V-1AcJGr1L-lxc-9CHNbJtfNUjSUo0FDllBzm2GNIe4dgz47b4zvKHoab8s5ZlI-609ym-gtBiKZgnCZTjSCQYnN3kWFkc4uqSEgmxI0y6VK8wB5Pq_wAFyMtGxPZQXGl/s400/10396296_10202795416885531_6827599813513393092_n.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Brodíme, brodíme.</span><br />
<span style="font-size: x-small;">Autor: Markéta Hrnčálová</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Běžíme dál přes všechny brody a že jich tu je nepočítaně. Dají se i obejít a přejít po lávce. To je ale moc zdržování, takže to bereme s Michalem oba napřímo z rozeběhu rovnou do vody. Dva tři dlouhý skoky a jsme na druhý straně. To mě baví, tak peláším dál, když v tom:</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"Hele Aleši, já už tě asi nechám běžet samotného. Hodně si zrychlil a já bych to takhle dalších 30km nevydržel." houkne na mě Michal</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"To je škoda, ale jak myslíš. OK, třeba se ještě uvidíme!" a běžím dál sám.</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Ač to dělám při závodech velmi zřídka, vrazím si do uší mp3 s něčím ostřejším a užívám si sám přírodu, hudbu a lehkost běhu. Blížím se k Berounce, kde je i tajná občerstvovačka. Protože cucám poctivě každou hoďku testovací gely nic moc nepotřebuju, jen se napiju a letím dál.</span></span><br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbNp3IfCWvu8St6xKI522QLC0_qRBYluQL3k4mREOLUMYXgNc8yP2XAe0rE3LLxydYDZtZ90N3h_1qMCXUhGiSBtOeclRqapxPzbi5MPOJ-EF9SdpwidL4JYGVqp8U0tDTNJC2iuSoH_Yt/s1600/11063674_10202795427245790_3168214557436233229_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgbNp3IfCWvu8St6xKI522QLC0_qRBYluQL3k4mREOLUMYXgNc8yP2XAe0rE3LLxydYDZtZ90N3h_1qMCXUhGiSBtOeclRqapxPzbi5MPOJ-EF9SdpwidL4JYGVqp8U0tDTNJC2iuSoH_Yt/s400/11063674_10202795427245790_3168214557436233229_n.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Michal dobíhá už sám na 1. tajnou občerstvovačku<br />Autor: Markéta Hrnčálová</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Za mostem přes Berounku následuje stoupání po silnici. Běžím do kopce a zase předbíhám nějaký zadýchaný cyklisty. Hned jak se terén sklopí z kopce směrem na Skryje, tak mě zase předjedou. Ve Skryjích je další kontrola č.2.</span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"Hele on už je zase tady!?" zaslechnu od cyklistů hned jak doběhnu.</span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Hodím do sebe kofolu, vdechnu zředěný vývar a pokračuji dál. Trasa míří zase zpět dolů k Berounce, kde pouze proběhnu další tajnou občerstvovačku na kterou tu narazím. Zastavil bych se, ale kdyby byla někde jinde a ne ani 1,5 km za poslední kontrolou v hospodě. </span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGJSbgu4eKRP73GQw7GRdrcQfcf7j__t_HgvdMcTHxCutb-wkFVCzyZHpuZoKY0I4OAz1TGnu0N-S4IRixsPvWtEY-YL3jejykMmL4DWiAxdQ-AdlaOv62YsA9MTWHbI7fXqUldPzDQl71/s1600/10906236_10202795438686076_6780557419636225998_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgGJSbgu4eKRP73GQw7GRdrcQfcf7j__t_HgvdMcTHxCutb-wkFVCzyZHpuZoKY0I4OAz1TGnu0N-S4IRixsPvWtEY-YL3jejykMmL4DWiAxdQ-AdlaOv62YsA9MTWHbI7fXqUldPzDQl71/s400/10906236_10202795438686076_6780557419636225998_n.jpg" width="300" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Dobíhám do Pustovět (50. km), kontrola č. 3<br />Autor: Markéta Hrnčálová</span></td></tr>
</tbody></table>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif; font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">V dálce vidím dalšího běžce. Dobrý na tom průběžném startu je to, že když vyrazíte později, tak nejste na trati nikdy sám a stále je koho předbíhat. Zrychlím, dotáhnu ho a v dáli vidím dalšího. Stejný proces. Jen se mezi nás míchá ještě jedna cyklistka s kterou se sále míjím. </span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"></span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"></span></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Vše vyřeší až dlouhé stoupání nad Berounku, kde všechny i cyklistku předběhnu. Stále mi to běhá fajnově i do kopců, tak mám radost. Navíc kousek za stoupákem koukám, že mám za sebou už maratonskou vzdálenost 42 km. Za 3:49, to není špatný. </span></span><br />
<br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Pustověty 50. kilometr, poslední kontrola č.3 a posledních 8 km do cíle. Ošáhnu camel a stále tam je ještě dost a to jsem ani jednou ještě nedoplňoval. Z 1,5l určitě hodně přes 0,5l. To už bude na těch posledních 8km stačit, takže doplňovat nemusím. Kopnu do sebe jen další kofolu a hned běžím dál. Za celou cestu jsem se ani nekoukl na Ambitech na jaký běžím cílový čas. Zkontroluji tedy Final Time Estimate, ukazuje čas 5:23. To snad není možný, to je skoro o hodinu lepší než loňský nejlepší čas. </span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"Super!" a s chutí se do toho zase obuju.</span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Nejdřív po asfaltové cyklostezce a pak po silnici výživným stoupákem nad Lašovice. Odtud následuje poslední trailový lesní úsek. Všechno tu tak pěkně voní, kvete a nabijí, že se běží úplně samo. Málem z toho opojení minu tajnou fixovou kontrolu č.4. Pěšina za ní padá zase z kopce k Rakovnickému potoku, kde se napojuje zpět na asfaltovou cyklostezku. </span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Snažím se po ní rozeběhnout co nejrychleji, ale nejde mi to, asfalt mi už nechutná a musím se do toho dost nutit. Nakonec přepnu na takové neutrální spíš klusací tempo, asi už mě doběhla i únava.</span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Ale co, už jsem na skoro konci. Za chvíli vidím, že se blížím k Tyršovu koupališti, kde je konečně cíl. Před cílem sedí u občerstvení všichni, co již dokončili a povzbuzují mě do posledních pár metrů. Po schodech nahoru na terasu a je to, jsem tu. Cíl!</span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"Máš to za 5:31. To je nádherný čas!...."</span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">".... ale bohužel je o 3 minuty pomalejší než zatím nejrychlejší čas."</span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Informuje mě hned Petr, hlavní org závodu.</span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"Cože? To snad není možný! To je škoda." </span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">Teda to mě docela zklamalo, takový malý rozdíl. Okamžitě mě napadá hned několik míst, kde jsem mohl ty tři minuty v pohodě ušetřit, kdybych to věděl. Např. nedávat si na 2. kontrole ten vývar. Ale co 2. místo je také dobré a já mám vývar rád.</span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"Nééé, počkej, já se spletl! Naopak, ty jsi o 4 minuty rychlejší, takže si první! Gratuluji!" opravuje se po chvíli nečekaně Petr.</span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;">"Fakt? Ty jo, no tak supéééér!"</span></span><br />
<span style="font-family: "helvetica" , "arial" , "droid sans" , sans-serif;"><span style="font-size: 14px; line-height: 19.9999942779541px;"><br /></span></span>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgg_dIs4_-AQCpMGc0e8DV0LfZy6puxJVvuxH9_p9sAQr7Sw5D2S71ju_yQxb1xCq6qIybGnOUdNLYpPnvOo7i8PLpRwCzH2rlCBSLXltcdzFEKd0Cwpm5VV05s3D88v_PxrHdeQbn_Onb6/s1600/11051768_10202795445046235_4698444488158898970_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="300" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgg_dIs4_-AQCpMGc0e8DV0LfZy6puxJVvuxH9_p9sAQr7Sw5D2S71ju_yQxb1xCq6qIybGnOUdNLYpPnvOo7i8PLpRwCzH2rlCBSLXltcdzFEKd0Cwpm5VV05s3D88v_PxrHdeQbn_Onb6/s400/11051768_10202795445046235_4698444488158898970_n.jpg" width="400" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Petr v zázemí cíle na koupališti Tyršák<br />Autor: Markéta Hrnčálová</span></td></tr>
</tbody></table>
Dnes se vše povedlo ještě líp, něž jsem si stanovil. Všechny plány A, B, C jsem splnil. S gely žádný problém, všechny kopce jsem vyběhl a dal jsem to pod 7 ba dokonce pod 6 hodin. Z ničeho z toho jsem se nepo* a navíc jsem to ještě vyhrál. Jako další bonus dostávám krásný diplom, tričko s logem závodu a poté příjemné pozávodní posezení s ostatními účastníky.<br />
<div>
<br /></div>
<div>
Co k tomu dodat, prostě parádní den. Velké díky za něj patří hlavně organizátorům a také všem skvělým lidem na trati a na pivku po závodě;) Díky!<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoM7znoCJM4ljZQH5rc2LheDvANFFXj8HKsH007RS3kbFM41Hbk3q7ByZxtZK_pano9C7CYFaLRRZOEbfQzAlYHRZS6IwXh0hZezgnjkSf4saHLkvGYSKXmigd3_XOUlBWotirz4S9zgaW/s1600/11295653_10202795444326217_3900371680412218044_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhoM7znoCJM4ljZQH5rc2LheDvANFFXj8HKsH007RS3kbFM41Hbk3q7ByZxtZK_pano9C7CYFaLRRZOEbfQzAlYHRZS6IwXh0hZezgnjkSf4saHLkvGYSKXmigd3_XOUlBWotirz4S9zgaW/s640/11295653_10202795444326217_3900371680412218044_n.jpg" width="484" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Pepa Rajče (3. místo) a Rumcajs (1. místo)<br />Autor: Markéta Hrnčálová</span></td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
<div>
<b>Doslov</b><br />
- Od závodu se startovným 1,- Kč jsem opravdu nic víc než vytyčenou trasu nečekal, takže jsem byl tím vším velmi mile překvapen. Organizací, tajnými občerstveními, tričky, diplomy. No sakra, je to vůbec možný?</div>
<div>
- Co se týče trasy, je opravdu krásná, rychlá a zábavná. V propozicích je sice 50:50 asfaltu ku lesním pěšinám, ale nebylo to tak hrozný. Asfaltu určitě nebylo 50%, bylo ho méně. Řekl bych tak 30 max. 35%. </div>
<div>
- Kopců bylo poskrovnu. Nevím jak ostatní, ale já naměřil celkové převýšení pouze + 1 019 m a ne udávaných +1 500 m. </div>
<div>
- Tajné občerstvovačky jsem teda vůbec nečekal, takže určitě velmi příjemné překvapení. Jen by příště mohly stát někde dál od kontrol, které jsou v hospodách a kde se čék už občerství.<br />
- Na start se postavilo 159 lidí z toho 99 chodců/běžců a 60 cyklistů. Můj čas nejrychlejšího běžce byl celkově včetně cyklistů 18. nejrychlejší.<br />
- Každý kdo budete na tím to závodem příští rok uvažovat, tak vůbec neváhejte a určitě jděte do toho! Užijete si to.<br />
- Díky Markétě Hrnčálové za supr fotky, které jsem si, s dovolením, pro oživení blogu vypůjčil.<br />
<br /></div>
<div>
<b>Odkazy</b><br />
<br />
<ul>
<li><a href="http://rakovnicka60.webnode.cz/" target="_blank">Stránky Rakovnické "60"</a></li>
<li><a href="http://files.rakovnicka60.webnode.cz/200000135-0b7790c700/listina_2015_web.xlsx" target="_blank">Oficiální výsledky</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move64112329" target="_blank">Záznam z mého sporttestu Suunto Ambit 3</a></li>
</ul>
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com2Rakovník, Česká republika50.106123 13.73966229999996450.024648 13.578300799999964 50.187597999999994 13.901023799999964tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-4015554417143636152015-05-25T13:19:00.002+02:002016-04-10T21:19:13.148+02:00TRANSVULCANIA, Usmažen zaživa9.5.2015, Isla de la Palma, Kanárské ostrovy, Španělsko<br />
<br />
„Čím víc věcí je před závodem špatně nebo se s prominutím úplně posere, tím lepší závod to bude.“<br />
<br />
To je takové moje zlaté a několikrát prověřené pravidlo. Když se okolnosti před startem ubírají špatným směrem, tak se tímto pravidlem vždy uklidňuju a zatím se to úplně všude potvrdilo. Vše bylo nakonec fajn, ba dokonce lepší, než když je všechno moc v pohodě.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-A09cl2Dl4Bw/VVzOHq0bR7I/AAAAAAAAKBA/P7NUizGvdeo/s1600/P1110056.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-A09cl2Dl4Bw/VVzOHq0bR7I/AAAAAAAAKBA/P7NUizGvdeo/s640/P1110056.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Honza, Kristy, Rumcajs</td></tr>
</tbody></table>
Stojím tu spolu s Honzou Dušánkem a Kristýnou Skupieňovou jen pár metrů před startovní branou letošní Transvulcanie. Nasáváme úžasnou atmosféru blížící se bodu varu. Do startu zbývá posledních pár minut. Už jen chviličku a všichni spolu s davem vyrazíme vstříc 73km po nádherné, rozpálené trase. Přímo od oceánu z nulové nadmořské výšky vystoupáme až skoro do 2 500 m.n.m. Celkově nás čeká pozitivní převýšení kolem +4400 metrů.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-sweQQrlXyfM/VVzZJhFe0hI/AAAAAAAAKLQ/KxzswXdDLpY/s1600/20150508_202823.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-sweQQrlXyfM/VVzZJhFe0hI/AAAAAAAAKLQ/KxzswXdDLpY/s640/20150508_202823.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Výborná vychytávka na závod za 5 Éček. Tetování s profilem trasy.</td></tr>
</tbody></table>
„Všechno bude OK. Co se mohlo podělat, to se podělalo, takže to bude určitě skvělý závod.“ uklidňuji se.<br />
<br />
No, bylo toho docela dost. Po vítězném <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/04/jarni-sluknovsko-110km-4800m-my-cekali.html" target="_blank">Jarním Šluknovsku</a> se mi naplno rozjel můj, asi už vleklý, problém s patou. Takže návštěva doktora, obstřik a zákaz běhu. Ideální, zrovna v období, kdy měla vrcholit moje běžecká příprava. Měsíc před závodem jsem tak naběhal celkem jen pouhých 45 km.<br />
<br />
„Bezproblémový“ let na cílový Kanárský ostrov La Palma s dvěma přestupy z Michova bych snad mohl rozepsat na samostatný blog. První let z Michova zpožděn, druhý z Madridu jsme kvůli tomu nestihli a letěli pozdějším. Když jsme se pak octli skoro o půlnoci na Tenerife, třetí let na La Palmu byl samozřejmě už dávno dávno fuč. Nic jiného neletělo. Zaplatili nám tedy hotel v Tenerife. Útěchou bylo alespoň to, že byl opravdu luxusní. Náš let na La Palmu jsme dokončili až následující den. I když, tak jednoduché to ale nebylo. Skoro půl dne to vypadalo, že tam zkejsnem klidně ještě do následujícího dne. Kvůli závodu Transvulcania byly všechny lety na La Palmu zcela obsazený. Nakonec nás ale odpoledne přeci jen někam nacpali a my tak dorazili konečně na La Palmu. Celkové zpoždění více než 19 hodin…<br />
Vtipné bylo i to, že do nádherného apartmánového hotelu Lago Azul jsme dorazili úplně ve stejný okamžik, jako zbytek české výpravy, která odlétala z Michova či Madridu o den déle. Naší českou výpravu tvoří: Já s Ilčou, Zuzka Urbancová a Honza Bartas alias JB (čti Džej Bííí), Honza Dušánek (máma), Kuba Řídel (táta) a jejich děcka Zdenda Kříž a Kristýna Skupieňová. Prostě taková malá rodinka na výletě.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-mz0xmdYpYDw/VVzNDEIsIlI/AAAAAAAAJ_I/ZAiZN6Lehz4/s1600/P1100897.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-mz0xmdYpYDw/VVzNDEIsIlI/AAAAAAAAJ_I/ZAiZN6Lehz4/s640/P1100897.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lago Azul, takovej zaplivanej hotýlek. Všude samí šváby a tak. ;)</td></tr>
</tbody></table>
Výčet peripetií ale ještě nekončí. Během vybalování jsem zjistil, že jsem si při balení nedal do kufru připravený sáček s částí závodní výbavičky. Takže mi chyběla např. povinná zadní červená blikačka, termo fólie, lékárnička, část výživy a další „prkotiny“.<br />
Nemám s sebou ani své fungl nové hůlky LEKI. Bál jsem se, že by neprošly jako palubní zavazadlo a zabavili by mi je. Zachránil mě až Zdenda Kříž, který mi půjčil svoje, protože je stejně nepoužívá. Shodou okolností ty samé karbonové LEKI jako mám já. Jenže Zdenda je prcek, takže jsou o celých 15 cm kratší. No co, do kopce budou snad ok.<br />
<br />
Prostě bylo toho špatně dost, takže podle mého pravidla to zákonitě musí být dnes úplně super závod. Bohužel ale zapomínám na jedno jiné opravdu zásadní všeobecné pravidlo a to, že existuje také ona „výjimka potvrzující pravidlo“. No a osud si usmyslel, že tuto výjimku si mám dnes <b>pěkně dosyta vyžrat…</b><br />
<br />
Přitom dnes zatím vše klapalo dobře. Už ve tři hodiny ráno jsme se museli přemístit busem na start závodu, který je na samém jižním cípu ostrova u majáku Faro de Fuencaliente. Silničáři ale vtipně rozkopali úplně celou silnici v délce několika kilometrů. Organizátoři se proto rozhodli, že odjezd bude o hodinu dřív než loni, kdy se odjíždělo až ve 4 ráno. Takže budíček na druhou ranní, rychlá snídaně, hygiena, obléknout se a ve 2:40 společný odchod z hotelu na bus.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-Zd6Fj7lrUBE/VVzNbjPhlEI/AAAAAAAAJ_o/ilshuneU-B8/s1600/P1110042.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-Zd6Fj7lrUBE/VVzNbjPhlEI/AAAAAAAAJ_o/ilshuneU-B8/s640/P1110042.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">3 hodiny ráno. Svěží a odhodlaní.</td></tr>
</tbody></table>
Silnice byla sice fest rozkopaná, nicméně už ve 4 jsme dorazili až na start. Bus nás vykopl trochu výš a tak jsme měli maják přímo pod sebou. Krásná scenérie. Moc lidí tam sice ještě nebylo, ale vše vynahradila hlasitá hudba a povzbuzování španělského komentátora s neuvěřitelnou kadencí řeči přibližující se legendární <a href="http://cs.wikipedia.org/wiki/AK-47" target="_blank">AK 47</a>. Sestup dolů k majáku byl pak jako sestup do nějaké bojové arény. Mělo to fakt koule.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-Q4N9Bje22lA/VVzNfADV6DI/AAAAAAAAJ_w/_9e3HEGiiCw/s1600/P1110044.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-Q4N9Bje22lA/VVzNfADV6DI/AAAAAAAAJ_w/_9e3HEGiiCw/s640/P1110044.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: small;">Faro de Fuencaliente</span></td></tr>
</tbody></table>
Protože jsme měli do startu skoro 2 hodiny času, schovali jsme se před chladným větrem od oceánu za zítkou majáku. Tísnilo se tu už hafo závodníků. Bylo zajímavé jen je pozorovat, jak si každý po svém prožívá svou předzávodní nervozitu. Nejlepší byl jeden starší týpek, kterému se asi splašili koně (rozuměj nohy) a tak nějak na místě furt klusal. Skoro celé 2 hodiny.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-JTTrkqcFW1I/VVzNj77TXeI/AAAAAAAAJ_4/JGLp5ai3aaQ/s1600/P1110045.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-JTTrkqcFW1I/VVzNj77TXeI/AAAAAAAAJ_4/JGLp5ai3aaQ/s640/P1110045.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sýýýýýýýr!</td></tr>
</tbody></table>
Před půl šestou jsme se s Honzou, Kristy a Kubou odebrali na start, protože naše elita z repre (JB, Zuzka a Zdena) dobré místo na startu řešit nemusela. Šli automaticky do první lajny. Kuba se nám ale nakonec ztratil. <br />
Jak se ale dostat na nějaké dobré místo? No využili jsme s Honzou naše tělesné konstituce (jen opravdu málo kdo tu měl nad 80 kg) a na sprosťáka jsme si prorazili cestu davem na slušné místo tak 10-15 metrů od startovní brány. Kristýna se protáhla šikovně s námi.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-hxL7i7WVmOU/VVzN6sHwKXI/AAAAAAAAKAo/5VNYvPG9qLE/s1600/P1110052.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-hxL7i7WVmOU/VVzN6sHwKXI/AAAAAAAAKAo/5VNYvPG9qLE/s640/P1110052.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Už jen chviličku</td></tr>
</tbody></table>
Jsme tu, vše připraveno a teď už zbývá jen odstartovat. Hudba a komentátor z amplionu stupňuje atmosféru úměrně s klesajícím odpočtem do startu. Všichni řvou a burácí, kam se hrabou formule na startu, tohle je silnější, nehorázně živočišný.<br />
<br />
"10, 9, 8, 7" odpočítáváme všichni společně v rozličných jazycích<br />
"3, 2, 1 ..." a jdeme to toho "GOOOO!"<br />
<br />
Vystartovali jsme jako včely z úlu. Přestože jsme stáli docela blízko startovní brány, než se k ní dostaneme, přijde mi, že je před nám už aspoň tisíc lidí. Dav tlačí do zad. Snažím se rozeběhnout, ale je to zatím takové klopýtání. Najednou vidím po straně volnější uličku, tak kopnu do vrtule, odbočím a zdrhám vpřed. Je to hrozná mela, všichni řvou, blesky blejskaj, hudba na plný koule. Ohlížím se, kde je Honza s Kristou. Ztratil jsem je. Jsou asi někde za mnou. Při obíhání majáku se boty poprvé zaboří do sopečného prachu. Hned si něco málo naberu i do bot. No, to brzy. Prach je davem úplně rozvířený, začínám jej také vdechovat a cítit jeho divnou chuť v puse.<br />
<br />
Za majákem následuje úzká pěšina, kde se to začíná hned špuntovat. Naštěstí se držím při straně a tak první špunt obíhám bokem mimo cestu, což zopakuji ještě několikrát i ve stoupání nad maják. Snažím se běžet, kde to jen jde a co nejdříve se dostat z té masy lidí pryč.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-I6quxAxbXKY/VVzOS71iUvI/AAAAAAAAKBg/_Rj2DAU9tfI/s1600/P1110061.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-I6quxAxbXKY/VVzOS71iUvI/AAAAAAAAKBg/_Rj2DAU9tfI/s640/P1110061.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Cestou necestou, polem nepolem</td></tr>
</tbody></table>
Povedlo se. Už se to uvolnilo. Koukám z kopce zpět na táhnoucí se had čelovek a vidím, že se to tam pěkně zasekalo. Spousta lidí je teprv u majáku.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-l6e--noanM8/VVzOUdeYUGI/AAAAAAAAKBo/bKUUt4bfUFU/s1600/P1110062.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-l6e--noanM8/VVzOUdeYUGI/AAAAAAAAKBo/bKUUt4bfUFU/s640/P1110062.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kde je k sakru ten Honza s Kristýnou?</td></tr>
</tbody></table>
Běží se mi skvěle. Mám jen trochu strach, abych to nepřepálil. Přeci jen profil trati mě moc nevyhovuje, protože od startu je v podstatě 16km v kuse stoupání do 1 930 m.n.m, navíc v tom sopečném písku. Na prudší stoupání tedy raději vytahuji Zdendovy hůlky. Do kopce to s nimi celkem jde, ale když se s nim i dostanu na rovinu, tak je těch 15 čísel méně fakt znát. Přijdu si jak na běžkách se sjezdovými holemi. Ale zaplať pán Bůh za ně. Díky Zdendo.<br />
<br />
Blížím se k první občerstvovačce Los Canarios na šestém kilometru. Jen co se vyhrabeme pěšinou v prudkém stoupání na úzkou silnici čeká nás atmosféra jako na Tour de France. Zástupy fandících lidí zablokovaly celou silničku. Uhýbají až přímo před vámi a burácejícími výkřiky "Animo, animo!!!"<br />
<br />
"Aleši, ty si asi pěkný zvíře!" říkám si když přemýšlím, co to tak může <i>animo</i> ve španělštině znamenat. No, moc se mi to nezdá.<br />
<br />
Celé městečko Los Canarios musí být na nohou. Všude se fandí jak o život, čéka by to fakt dojalo. Časomíru u občerstvovačky probíhám přesně v čase 1:00. Kopnu do sebe jeden kalíšek ionťáku a mažu dál. Tato a následující občerstvovačka na 16. km jsou pouze s pitím. Prvním jídlo bude až na třetí na 24. kilometru. Škoda já bych jedl furt.<br />
<br />
Nad městečkem se krajina mění. Stoupání je už pozvolnější a zmizely skaliska jako byly na pobřeží. Jakmile začne i svítat, připadám si jak na Mácháči. Písek, sice černý, a borovice. Všude.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-LdxUTNlA_G8/VVzOYNyekWI/AAAAAAAAKBw/40K0GgywMBM/s1600/P1110065.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-LdxUTNlA_G8/VVzOYNyekWI/AAAAAAAAKBw/40K0GgywMBM/s640/P1110065.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kanárský Mácháč</td></tr>
</tbody></table>
Mezi lidmi přede mnou zahlédnu známou tvář. Zuzka. Dotáhnu jí prohodíme pár slov. Nějak jí protestuje žaludek, tak prý raději zpomalila.<br />
<br />
"Tak se drž!" houknu na ní a razím dál<br />
<br />
U mě všechno dobrý. Pořád se mi běží dobře. Žaludek jako vždy absolutně bez problému. Pravidelně piju leč raději jen po douškách. Jím každou hodinu, tyčky střídám s gely a každou hoďku slupnu také jednu solnou tabletu. Nohy ok, občas sice mírný náznak křeče do kvadráčů, ale nic závažného. Pata nebolí. Prostě všechno super. Užívám si to.<br />
<br />
Ve 1 300 m.n.m se krajina začne zase měnit. Borovice ustupují a všude kolem vystupují asfaltově černé vulkány. Z boku se do nás začíná pomalu opírat vycházející slunce. Už teď je mi jasné, že odpoledne se sluncem nad hlavou, to asi nebude jen tak.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-1gzFyburKAw/VVzOb18EMmI/AAAAAAAAKB4/Zpld70fnG5I/s1600/P1110066.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-1gzFyburKAw/VVzOb18EMmI/AAAAAAAAKB4/Zpld70fnG5I/s640/P1110066.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Slunce už vystrkuje drápky</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-NKnPNXHyN98/VVzOyw3l7eI/AAAAAAAAKCo/FBnZsvvu_XA/s1600/P1110074.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><br /><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-NKnPNXHyN98/VVzOyw3l7eI/AAAAAAAAKCo/FBnZsvvu_XA/s640/P1110074.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-4DOo5LWqx9A/VVzO2XzmxtI/AAAAAAAAKCw/SM6obtiB8NU/s1600/P1110075.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-4DOo5LWqx9A/VVzO2XzmxtI/AAAAAAAAKCw/SM6obtiB8NU/s640/P1110075.JPG" width="640" /></a> </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-LIBufRJGP-s/VVzOfrhkrUI/AAAAAAAAKCA/sY27mX3DfvI/s1600/P1110069.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-LIBufRJGP-s/VVzOfrhkrUI/AAAAAAAAKCA/sY27mX3DfvI/s640/P1110069.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-1-GOhCFalKY/VVzOrMBia8I/AAAAAAAAKCY/V-kv3uhZu_s/s1600/P1110072.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-1-GOhCFalKY/VVzOrMBia8I/AAAAAAAAKCY/V-kv3uhZu_s/s640/P1110072.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Druhá občerstvovačka Las Deseadas na 16. km se nachází v malém sedle ve výšce 1 931 m.n.m. Dorážím sem v čase 2:53. Z 0 skoro do 2 tisíc metrů za necelé tři hoďky. Docela kvapík. Nicméně nijak zvlášť si to neuvědomuji. Camel už mám skoro prázdný, takže shazuji batoh. Doplním vak kolu a konečně taky sundám z hlavy čelovku. Vysrknu další kalíšek ionťáku. Jídlo tu není, to je až na dalším občerstvení El Pilar za 8 kiláku. Takže žádný důvod se tu zdržovat ani o sekundu déle. Letím dál.<br />
<br />
Následující úsek je asi nejhezčí. 8 kiláků převážně z kopce. Sytě zelené borovice kontrastující s černými vulkány a modrou oblohou. Scenérie, které asi jen tak někde neuvidíš. Nádhera.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-_3MkICI9zxA/VVzPFo_PWZI/AAAAAAAAKDQ/Z7eiLL7W6Aw/s1600/P1110079.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-_3MkICI9zxA/VVzPFo_PWZI/AAAAAAAAKDQ/Z7eiLL7W6Aw/s640/P1110079.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vzhůru k lepším zítřkům</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-O1q5cigYgCI/VVzPQ5gJYfI/AAAAAAAAKDo/ukleCXZucQg/s1600/P1110083.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-O1q5cigYgCI/VVzPQ5gJYfI/AAAAAAAAKDo/ukleCXZucQg/s640/P1110083.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Brabenci vylézají z hnízda</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-kDiRPB4z0-k/VVzPNDSdcvI/AAAAAAAAKDg/LlFy13m2VP0/s1600/P1110081.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-kDiRPB4z0-k/VVzPNDSdcvI/AAAAAAAAKDg/LlFy13m2VP0/s640/P1110081.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nad La Palmou táhnou mraky, seber se a táhni taky.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-_DfjwGG9Gmk/VVzPYzoCU6I/AAAAAAAAKD4/rqE1buUOrSo/s1600/P1110085.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-_DfjwGG9Gmk/VVzPYzoCU6I/AAAAAAAAKD4/rqE1buUOrSo/s640/P1110085.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nedá si někdo šálek čerstvé španělské lávy?</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-abOSH3h8bsA/VVzPcrNjNOI/AAAAAAAAKEA/E8U-DZrSIec/s1600/P1110086.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-abOSH3h8bsA/VVzPcrNjNOI/AAAAAAAAKEA/E8U-DZrSIec/s640/P1110086.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Konečně klesání na El Pilar. To vše co je na obzoru dál musíme ještě přeběhnout.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Seběh na El Pilar je přesně něco pro mě. Už jsem potřeboval zapojit i jiné svaly na nohou. Pálím to tedy dolů, až se práší za kočárem. Před El Pilarem číhá v seběhu banda fotografů, tak jim v dobrém rozmaru vyšvihnu jeden ukázkový jump a zase pádím dál.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-fMIc8pvYfpE/VV0AlUR4oNI/AAAAAAAAKLo/SQ0_6yKs6OU/s1600/17371057208_824cfa3c33_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="424" src="https://4.bp.blogspot.com/-fMIc8pvYfpE/VV0AlUR4oNI/AAAAAAAAKLo/SQ0_6yKs6OU/s640/17371057208_824cfa3c33_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Foto: Marcha Deportiva</span><br />
<span style="font-size: 12.8000001907349px;">Olééééé</span></td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-AmWqo70WHRM/VV0Am0QmAqI/AAAAAAAAKL4/kA-d3FDkxN4/s1600/17372494069_005b64b5de_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="424" src="https://4.bp.blogspot.com/-AmWqo70WHRM/VV0Am0QmAqI/AAAAAAAAKL4/kA-d3FDkxN4/s640/17372494069_005b64b5de_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: x-small;">Foto: Marcha Deportiva</span></td></tr>
</tbody></table>
Už je slyšet fandění, hudba a ryk z občerstvovačky. JB říkal, že to tam bude velký a měl pravdu. Občersvovačka úplně obsypaná lidmi a všichni úžasně povzbuzují:<br />
<br />
"Animo, animo!!!"<br />
"Venga, venga, animooooo!"<br />
<br />
Atmosféra neskutečná.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-F9mfY8z3CwE/VVzPg8QomoI/AAAAAAAAKEI/qcXvS40LRuQ/s1600/P1110087.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-F9mfY8z3CwE/VVzPg8QomoI/AAAAAAAAKEI/qcXvS40LRuQ/s640/P1110087.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Animóóóóóó!</td></tr>
</tbody></table>
Lidi mají radost z probíhajících běžců. Já mám radost z něčeho jiného. Konečně jídlo! Zastavím se u přeplněných stolů a začnu to do sebe všechno pěkně tlačit. Čerstvý ovoce, sušený ovoce, čokoláda, hrnu to do sebe, jako kdybych týden nejedl. V camelu mám pití ještě dost, doliju pro jistotu jen do backup lahvičky a pochoduju směrem k východu z depa.<br />
<div>
<br /></div>
<div>
Následující úsek už znám, byli jsme si ho včera proběhnout v rámci našeho warm-upu. Víceméně zvlněná rovina v délce 8km. Pohoda. Ještě ale musím vyřešit jednu věc. Boty mám už od startu plné ostrého sopečného písku a už mě to pěkně štve.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Kousek za El Pilar si vyhlédnu u cesty větší balvan na který si dřepnu a jdu to řešit.</div>
<div>
V sedu se ohnu ke tkaničkám, abych je rozvázal, když v tom...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Ááááááá" křeč jak prase. Od obou stehen až do třísel. </div>
<div>
<br /></div>
<div>
Úplně mě to našponuje zpět do sedu jak pravítko. Au. Nejradši bych se na ten písek v botě rovnou vybodl, ale jak mnou křeč cukla a já už držel tkaničku, tak jsem jí tím rozvázal. Není tedy zbytí. Musím to dokončit.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Ohnu se k botě. Chytnu jí a ...</div>
<div>
<br /></div>
<div>
"Ááááááá" zakousne se do mě opět křeč.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Bota je zutá. Vysypat, ohnout se, nazout, "Ááááááá" zase křeč, ohnout se, zavázat "Ááááááá" zase křeč. Hotovo. Následuje úplně stejná procedura s druhou botu. Ohnout se, "Ááááááá"... atd. Celé to trvá hrozně dlouho a hlavně to bolí.<br />
<br />
Rozebihám se. Jde to pěkně ztuha, ale alespoň mě už neničí ten neřád v botách. Najednou koukám, že proti mě běží <a href="http://www.annafrosty.com/" target="_blank">Anna Frost</a>. Vítězka minulého ročníku Transvulcanie. Kvůli zranění hlavní závod neběží a dala si jen ve čtvrtek vertikální kilometr, teď se tu vyklusává a fandí. Usmívá se a povzbuzuje mě. Asi už vypadám fakt blbě, že usoudila, že to potřebuju :). Když jí míjím napřáhnu k ní ruku ala <i>gimme five </i>a plácnem si jak starý kámoši. "Frosty" je opravdu sympatická ženská.</div>
<div>
<br />
Myslel jsem, že tento rovný úsek prolétnu jak střela a opak je pravdou. Od těch křečí při vyzouvání jsem rychlej, jak když teče med. Když chci zrychlit, stehna se chtěj zase křečovat. Navíc vedro, které křečím vůbec nesvědčí, začíná být už pěkně nesnesitelný.<br />
<br />
Kolik času a jaký náskok jsem ztratil vidím hned na 4. občerstvovačce El Reventón na 31. km. Když z ní odcházím doráží akorát Zuzka a hned za ní i Honza. Tohle je na dlouhou dobu poslední občerstvení. Jak cedule upozorňují, další bude až za 12 km nejnáročnějšího stoupání na trase. Pití jsem teda doplnil po okraj a jde se na to.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-OCx3HTg_NWE/VVzPoUst2qI/AAAAAAAAKEY/RfrZrl8Dkvc/s1600/P1110090.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-OCx3HTg_NWE/VVzPoUst2qI/AAAAAAAAKEY/RfrZrl8Dkvc/s640/P1110090.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pohled zpět co už jsme přeběhli.</td></tr>
</tbody></table>
Jsem ve stoupání slaboučkej. Vím to. Přesto se to snažím rvát v rámci možností co nejrychleji. Třeba jim ještě uteču. Nicméně nejde to. Zuzka je prostě čarodějnice. Navíc si někde přičarovala i Kubu a oba mě s úsměvem předhoní. Začínal jsem se cítit blbě, ale teď se cítím ještě hůř. Fakt dík ;)<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-4EqDPg2aMHU/VVzPvyVHsNI/AAAAAAAAKEo/lq_eO1acHYI/s1600/P1110092.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-4EqDPg2aMHU/VVzPvyVHsNI/AAAAAAAAKEo/lq_eO1acHYI/s640/P1110092.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><div style="text-align: center;">
<span style="font-size: 12.8000001907349px;">JŘ: "Tenhle úsek byl moc pěknej, viď Zuzko!?"</span></div>
<div style="text-align: center;">
<span style="font-size: 12.8000001907349px;">ZU: "Jo jo, dáme si ho ještě jednou! Tohodle šneka pak dohoníme ráz, dva."</span></div>
</td></tr>
</tbody></table>
Kuba je hned v čoudu, ale Zuzku mám do kopce alespoň na dohled. Stoupání je čím dál tím víc náročnější. Slunce do nás nechutně praží a stínu je míň a míň. Začínám se úplně vařit, ale zatím to stále ještě jde. Dokonce přichází i terénní zlom s klesáním. Pookřeju a pustím to z kopce. Paráda, kéž by to bylo delší. Ale není. Podaří se mi sice dohonit a předběhnout Zuzku, ale profil se zase ostře zvedá.<br />
<br />
A zase stoupání. A vedro. Velký vedro. Fuj.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-5phmyNmqyjQ/VVzPzisSDtI/AAAAAAAAKEw/VXtCKCK-8LM/s1600/P1110093.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-5phmyNmqyjQ/VVzPzisSDtI/AAAAAAAAKEw/VXtCKCK-8LM/s640/P1110093.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sem tam je tu i nějaký kopec</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-X-2lQZ0_fJM/VVzP7qa6yEI/AAAAAAAAKFA/OBCXdK8jGGE/s1600/P1110095.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-X-2lQZ0_fJM/VVzP7qa6yEI/AAAAAAAAKFA/OBCXdK8jGGE/s640/P1110095.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Stoupáme, stoupáme!</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-nwpV-dOhPiM/VVzP_S3CRtI/AAAAAAAAKFI/jmwDDcQClJA/s1600/P1110096.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-nwpV-dOhPiM/VVzP_S3CRtI/AAAAAAAAKFI/jmwDDcQClJA/s640/P1110096.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Počkejte na měééééééé!</td></tr>
</tbody></table>
<br /></div>
<div>
Netrvalo to dlouho a Zuzka je zase za mnou. Chvilku běžíme spolu. Snažím se oběma prorážet cestu mezi běžci kratší maratonské trati, kteří tu všude pletou a nechtějí uhnout. Většinou jsou to už spíš turisté než běžci (ti už jsou dávno fuč) a ještě mají sluchátka a nic neslyší.<br />
<br />
"Pasá, pasáááá!" řvu na ně, až uskakují do strany. Nevím sice co to znamená, ani jak se to správě vyslovuje, ale halekali to na mě ostatní, tak to dělám taky.<br />
<br />
Stoupání zase přituhuje. Prudké serpentiny v kamenitém terénu. Slunce dál pálí, pálí. Začínají mě zase cvrnkat stehna s náběhy na křeč. Něco není v pořádku. Postupně zpomaluji tak, že před sebe pouštím Zuzku, která je během pár okamžiků někde nade mnou. Už mi to vůbec nejde. Vedro mě totálně ničí.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-5vI5px34gs4/VVzQC7TGaNI/AAAAAAAAKFQ/4t8bFQM01o4/s1600/P1110097.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-5vI5px34gs4/VVzQC7TGaNI/AAAAAAAAKFQ/4t8bFQM01o4/s640/P1110097.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hromadná grilovačka </td></tr>
</tbody></table>
Snažím se s tím nějak bojovat, ale vůbec to nejde. Strašně se přehřívám. Dýchám mělce a rychle. V hlavě mi buší srdeční tep vyhnaný skoro na maximální obrátky. Najednou si uvědomuju, že už vlastně ani nezávodím, ale že mám co dělat, abych se udržel vůbec na nohou. Je mi na omdlení. Když to se mnou nejvíc mává, zapřu se rameny bezvládně do hůlek, zavřu oči, snažím se vydýchat. Se mnou to fakt šlehne.<br />
<br />
"Občerstvovačka! Už tu musí být, tam mě zachrání." upínám svojí mysl jen na jedinou věc.<br />
<br />
Ta ale nikde není. Už dávno tu měla někde být, 43. kilometr mám za už sebou a nikde nic.<br />
<br />
<i>Pozn.: Až po závodě se dozvídáme, že organizátoři udělali chybu v propočtu a občerstvovačka byla o několik kilometrů dál než bylo udáno v propozicích a na našem "tetování" na ruce. </i><br />
<br />
"Určitě bude za tímhle vrškem" říkám si.<br />
<br />
Když se tam ale úplně v rozkladu doplazím, nic tam není. Instinktivně prohmátnu camel a tuším další průšvih. Přestože jsem pil na mě hodně rozumě, pití už skoro dochází. Budu muset šetřit.<br />
<br />
Jdu jak lemra do dalšího kopce. Už nejsem skoro schopný pohybu. Uvařím se tu a pojdu. Cítím jak mi nohy narážejí na moje dno nebo ho už dokonce prokoply. Nikdy jsem ještě nebyl tak prošitej. Oči mám už jen pootevřený, suchý rty a apatický výraz. Jediný co mě žene dopředu, je už jen můj beran v hlavě.<br />
<br />
"Kde je ta debilní občerstvovačka a proč je takový hnusný verdo!" vztekal bych se, ale nemám na to sil.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-kW2uBcagRUM/VVzQV9wTFOI/AAAAAAAAKFw/j_GzoUlYNTE/s1600/P1110100_Panorama.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="131" src="https://4.bp.blogspot.com/-kW2uBcagRUM/VVzQV9wTFOI/AAAAAAAAKFw/j_GzoUlYNTE/s640/P1110100_Panorama.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kdo najde stín, vyhrává!</td></tr>
</tbody></table>
"Aleši, nemáš prosim tě neco k pití?" ozve se za mnou.<br />
<br />
Otočím se. Honza. Nejsem schopný mu už skoro ani odpovědět. Vyblekotám jen něco ve smyslu, že jo, ale málo, že sem úplně grogy a ať si teda ode mne cucne trochu z camelu.<br />
<br />
"Díky moc" a je v trapu.<br />
<br />
Po nekonečně dlouhý době se nějak vyškrábu na další vršek. Zase nic.<br />
<br />
"To není možný. Bože!"<br />
<br />
Sápu se dál přes sedlo a další vršek, až jí konečně spatřím. Občerstvovačka Pico de la Cruz! Konečně se nějak zchladím nebo mě to vedro zabije. Mířím hned k polévačům vodou a nechám na sebe vylejt tři vědra studený vody.<br />
<br />
"Aáááááááá"<br />
<br />
Rozhodl jsem se, že tu zůstanu tak dlouho, dokud se nebudu cítit líp. Musím se co nejvíc ochladit. Posílám do chřtánu 3 kalíšky coly s ledem. Led rozkoušu v puse, krásně to chladí.<br />
<br />
"Aqua, cola, aquarius?" ptají se dobrovolnice, co dál potřebuji.<br />
"ICE! A LOT OF ICE!" odpovídám.<br />
<br />
Nacpu jím camel a zaliju to kolou. Další si dávám za triko z bou stran a také do elasťáků.<br />
<br />
"Ice more ice, please" prosím o další. Do back-up lahvičky se nevejde, tak ho rozkoušu v puse a plivnu do lahvičky a doleju vodou. Paní na mě nevěřícně kouká. Prostě zvíře. Další dávka ledu do kšiltovky a tu pěkně na hlavu, ať to chladí. Zkusím i něco pojíst, ale chutná mi jen ovoce pomeranče, melouny a banán.<br />
<br />
Koukám, že je tu i <i>odpočívárna. S</i>tan, kde se dá ve stínu sednou a odfrknout si. Chvíli nad tím přemýšlím, ale hned to zavrhuju. Už bych nevstal. Cítím, že kdybych si sednul, byl by to konec. Už tak jsem tu strávil skoro 20 minut, jdu dál, ať už to mám za sebou.<br />
<br />
<i>Pozn.: Po závodě se dozvídám, že na této občerstvovačce to zabalilo kolem 200 lidí. Některé museli stáhnout i vrtulníky.</i><br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-PL40srZXveo/VVzQeFsBf7I/AAAAAAAAKGA/JJdowkl9He0/s1600/P1110103.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-PL40srZXveo/VVzQeFsBf7I/AAAAAAAAKGA/JJdowkl9He0/s640/P1110103.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ta občerstvovačka mohla být klidně ještě o pár kiláčků dál</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Hned za občerstovačkou mě sežehne zase slunce a neskutečný vedro. Motám se jak vožralej. Zastavím se, vyfotím si depo a v tom na mě mává fandící paní, že mě vyfotí. Když jí podávám foťák, zakopnu a málem na ní upadnu. Chytí mě skoro do náruče. Vyděšená mě pak fotí, tak se pokusím alespoň o úsměv.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-qq2339N2CTU/VVzQkroX8XI/AAAAAAAAKGQ/kJBp4hO-o3A/s1600/P1110105.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="348" src="https://4.bp.blogspot.com/-qq2339N2CTU/VVzQkroX8XI/AAAAAAAAKGQ/kJBp4hO-o3A/s640/P1110105.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jsem naprosto svěží a v pohodě! Pokračovat dál? Brnkačka.</td></tr>
</tbody></table>
Snažím se rozeběhnout. Už to docela jde. Všechny největší stoupání už mám za sebou a teď následuje pouze mírně stoupající většinou běhatelný terén od Pico de la Cruz podél několika obřích astronomických observatoří, až k nejvyššímu bodu tratě Roque de Los Muchachos (2 426 m.n.m.)<br />
<br />
Můj pokus o běh je zoufale pomalý. Navíc za chvíli je mi takové vedro, jako bych na občerstvovačce ani nebyl. Led pod kšiltovkou však ještě neroztál, tak si jeden vyndám a cucám ho v puse. Pomáhá to.<br />
<br />
Když už jsem se tak nějak rozeběh, přichází první pád. Pro dnešek vůbec né poslední. Nic vážného, prostě sem hodně vyštavenej, motám se i když běžím. Kotník to v zatáčce nevydžel, zvrknul se a už sem ležím v prachu cesty. Zvedám se a do stehna se mi zakousne obrovská křeč.<br />
<br />
"Aááááá, kurva!"<br />
<br />
Všichni probíhající se zastavují a ptají za sem ok. Nejsem, ale co se dá dělat.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-3tEsCM22758/VVzQsG10HII/AAAAAAAAKGg/BcwpG1eiRlM/s1600/P1110107.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-3tEsCM22758/VVzQsG10HII/AAAAAAAAKGg/BcwpG1eiRlM/s640/P1110107.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-7ixGlGWwqjA/VVzQvrVl8iI/AAAAAAAAKGo/46DUpnhR_Qk/s1600/P1110108.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-7ixGlGWwqjA/VVzQvrVl8iI/AAAAAAAAKGo/46DUpnhR_Qk/s640/P1110108.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-T5xjrr1f3kk/VVzQzcAp_eI/AAAAAAAAKGw/IA7ezmBan5o/s1600/P1110109.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-T5xjrr1f3kk/VVzQzcAp_eI/AAAAAAAAKGw/IA7ezmBan5o/s640/P1110109.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Roste tu spousta žampiónů</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-38ho9znDYVM/VVzQ2bMbsrI/AAAAAAAAKG4/89tGn3_fY8Q/s1600/P1110110.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-38ho9znDYVM/VVzQ2bMbsrI/AAAAAAAAKG4/89tGn3_fY8Q/s640/P1110110.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Hlavně se nevzdávat</td></tr>
</tbody></table>
Další občerstvovačka na vrcholu Roque de Los Muchachos je vidět už od hvězdáren. Překvapuje mě, jak je strašně blízko té předchozí. Přijde mi, že to snad nebyly ani 4 kilometry, přitom to mělo být přes sedm. Vyškrábu se na vrchol a jsem zase na pokraji sil. Neustále se přehřívám. Už to vedro nenávidím. Opakuji tedy stejnou chladící proceduru jako minule. Polejvání, ledování a na závěr zase hodně ledu pod kšiltovku a za triko. Něco málo také pojím. Zase hlavně ovoce.<br />
<br />
Teď přijde úsek na který jsem se celou dobu těšil. Vzhledem k tomu vedru a mému stavu se už netěším vůbec. Skoro 18 kilometrů klesání z 2 400 m.n.m az do nuly k oceánu. Rozebíhám se. Překvapivě to jde docela dobře a najednou se i hodně líp cítím. Zdá se, že mě s klesáním opouští ta nekonečná krize. Super!<br />
<br />
Jednomu krize končí a druhému začíná. Ani né po kilometru míjím Honzu sedícího na kameni. Vypadá hodně jetě.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-pggAO8ZnOVQ/VVzRH6qZm-I/AAAAAAAAKHY/yyymDP1k4QA/s1600/P1110114.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-pggAO8ZnOVQ/VVzRH6qZm-I/AAAAAAAAKHY/yyymDP1k4QA/s640/P1110114.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Hele, je mi fakt strašná kosa. Dal bych si vařící čaj s dvojitým rumem. Nemáš?"</td></tr>
</tbody></table>
"Čau, jsi ok?" ptám se ho<br />
<br />
Přikývne, že jo a ať běžím dál. Jak já ho chápu. To vedro je naprosto zničující! Běžím dál a z dálky ještě vidím, jak se zvedá, udělá pár kroků a zase si sedá. No, snad se z toho oklepe a zvládne to.<br />
<br />
Mě dělá následující seběh vysloveně dobře. Všechno je najednou pryč. Malátnost, únava, křeče. Zůstává jen to vedro. Předbíhám spoustu lidí běžících i neběžících. No ne, já se snad vracím do závodu! Nohy bez problému, jen se začínám zase přehřívat. Vždycky když je to už na hraně, zastavím se na chvilinku ve stínu, vydýchám se a běžím dál dolů.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-9ISWG-gzVxo/VVzQ_ILbrVI/AAAAAAAAKHI/UNnAlsjvD14/s1600/P1110112.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-9ISWG-gzVxo/VVzQ_ILbrVI/AAAAAAAAKHI/UNnAlsjvD14/s640/P1110112.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Už jen sklesat 2,5 tisíc metrů k oceánu. Zívačka</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-E9wb5qAoKCg/VVzSY4ZscCI/AAAAAAAAKH0/QHkFpQiSs-U/s1600/P1110116.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-E9wb5qAoKCg/VVzSY4ZscCI/AAAAAAAAKH0/QHkFpQiSs-U/s640/P1110116.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Klucí už vás skoro mám!</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-C46K0h4ccso/VVzRLu4aCRI/AAAAAAAAKHg/3Ulg7puNpSc/s1600/P1110115.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-C46K0h4ccso/VVzRLu4aCRI/AAAAAAAAKHg/3Ulg7puNpSc/s640/P1110115.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vínečko bíléééé</td></tr>
</tbody></table>
Deset kilometrů klesání mám za sebou. Ostré kamenité vrcholy vystřídaly borovicové lesy, kvetoucí keře, kaktusy a dokonce sem tam vinice, známky blížící se civilizace. To jak se tady příroda s klesající výškou mění je fakt nádherný.<br />
<br />
Bez zásadních problémů se blížím k předposlední občerstvovačce El Time. Jediný problém zůstává vedro, které s klesáním ještě víc stoupá. Na občerstvovačce tedy mířím opět nejdřív k polejvačům. Snaží se mi lít ohleduplně studenou vodu pouze na hlavu, ale já fakt potřebuju zlít úplně celej. Vemu si od nich to vědro a zleju se ním sám od hlavy až k patě. Paráda až na to, že mi voda natekla i do bot. Vzhledem k tomu, že je mám plné písku a kamínků, nachystal sem si tak na sebe další nepříjemnou past.<br />
<br />
"Kristýno? Co tu děláš???" nevěřícně koukám koho tu potkávám. Někde mě předběhla a ani o tom nevím. Není divu, když sem byl nahoře úplně mimo. <br />
<br />
Jdu si teprve doplnit pití a ona už odbíhá dál. Ještě jednou se pro jistotu nechám polít a vydám se za ní.<br />
<br />
Jenže po pár stovek metrů cítím, že si opravdu nutně musím odskočit bokem do vinice. Jo, na velkou. Detaily vynechám, ale opět sem si užil takové křeče do stehen, že jsem myslel, že se už z toho nevyhrabu.<br />
<br />
Rozebíhám se dál. Jde to zase ztuha, ale běžím. Míjím punkovou občerstvovačku místních, co nabízejí pivo. Odmítám, ale další polejvání si nechám líbit. Na hlavě mi skončí celý kýbl vody. Voda teče zase až do bot. Běžím dál a z vody a písku se mi v botě tvoří taková nepříjemná brusná kašička. S každým krokem mi pečlivě brousí palec u nohy. Puchýř se tak vyklubal po pár kilometrech. Do toho si ještě na šutrama dlážděný cestě zvrknu hodně nešikovně kotník.<br />
<br />
"Kurva!" málem sem se bolestí skácel k zemi.<br />
<br />
Odklopýtám k zídce a sedám si na ní. Tohle nebude jen tak, bolí to jak čert. Chvíli to rozdýchávám a utěšuji se alespoň pohledem na nádherné rozkvetlé obrovské kaktusy. Zkouším to pajdáním rozchodit. Nejdřív to skoro nejde, ale pak to povolí. Zase se rozeběhnu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-puckLtDQpSc/VVzZHNk5BWI/AAAAAAAAKLI/H80ZmrHxneA/s1600/20150507_191210.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-puckLtDQpSc/VVzZHNk5BWI/AAAAAAAAKLI/H80ZmrHxneA/s640/20150507_191210.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tudy by Olaf vedl závěr Pražské stovky. Na tuty!</td></tr>
</tbody></table>
Probíhám vyhlídku El Time a za ní následuje nepříjemný úsek, který už znám, protože jsme se tu byli ve čtvrtek fandit na vertikální kilometr. Příkrá asfaltová cesta kterou ve čtvrtek vybíhali, my dnes sbíháme. Letím dolů, kotník už tolik nebolí. Víc mě teď štve ten rostoucí puchýř na palci a samozřejmě nesnesitelný vedro, které ubírá strašně sil. Mám tu ale tajnou zbraň, protože vím, že o něco dál bude kousíček od cesty mezi kaktusy zavlažovací koryto vedoucí k banánovým plantážím. Tam se pěkně zchladím.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-ots32P-KIDM/VVzNN1A7Q3I/AAAAAAAAJ_Q/M8AZ3K1jF1s/s1600/P1100936.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-ots32P-KIDM/VVzNN1A7Q3I/AAAAAAAAJ_Q/M8AZ3K1jF1s/s640/P1100936.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Kebulochladič</td></tr>
</tbody></table>
Namáčím nejdřív čepici a pak do koryta dvakrát potopím celou hlavu. Kebule je hned krásně vychlazená. Teď se to pěkně poběží. Opak je pravdou.<br />
<br />
Hned za korytem odbočuje cesta z asfaltky na polňačku s nenáročným terénem. Z mokré čepice a vlasů mi kape voda až na brýle, až z toho prd vidím. Ale co, běžel jsem tudy ve čtvrtek v sandálech, je to v pohodě. Když v tom...<br />
<br />
"Brk" zakopnu o šutr, který sem přes ušmudlané brýle přehlédl.<br />
"Aááááááááá" a už letím.<br />
<br />
Snažím se to zakopnutí "doběhnou", ale z kopce mám moc velkou rychlost, takže nakonec padám na všechny čtyři. Na zbrždění pádu to ale nestačí, neudržím to a pád pokrčuje dál na prsa, břicho a do země zarývám i hlavu. Ještěže mám tu kšiltovku. Kšilt mi sjíždí a zachraňuje mi tak úsměv. Kdybych jej neměl, brousil bych zem přímo tváří a asi bych měl obličej pěkně sedřený. Takhle mám dobitý jen kolena, ruce a odřenou kšitovku.<br />
<br />
To všechno jen kvůli upatlaným brýlím. Posbírám se, pokouším se běžet dál a nezbývá mi nic, něž se smát tomu, jaký jsem neskutečný pako.<br />
<br />
Dobíhám k nejfotogeničtější části trati, klesání do Tazacorte. Městečka s magickou černou vulkanickou pláží. Nádhera. Hlavně z Tazacorte, kde je i poslední občerstvovačka, už je to jen asi 4 kiláky do cíle. Jó. Navíc o několik serpentin níž pod sebou vidím zase Kristýnu, tak ji snad už konečně dotáhnu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-OsSwKU5Lr10/VVzTfQM620I/AAAAAAAAKIM/OZimVkft1OE/s1600/P1110118.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-OsSwKU5Lr10/VVzTfQM620I/AAAAAAAAKIM/OZimVkft1OE/s640/P1110118.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">No, kde tohle uvidíš?!</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-BkJ29TUfEY8/VVzTm7VExfI/AAAAAAAAKIg/YOAOahTRcqU/s1600/P1110120.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-BkJ29TUfEY8/VVzTm7VExfI/AAAAAAAAKIg/YOAOahTRcqU/s640/P1110120.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Těsně před tím než si dám na hubu.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-4QQWQIKgHi8/VVzTwKHDdLI/AAAAAAAAKI4/Ek1MOFGM4Bs/s1600/P1110123.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-4QQWQIKgHi8/VVzTwKHDdLI/AAAAAAAAKI4/Ek1MOFGM4Bs/s640/P1110123.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tazacorte beach</td></tr>
</tbody></table>
No, asi by to bylo normálně krásný, ale já dneska prostě opravdu nemám den. Zpevněná kamenná cesta s velkými spárami je past na můj už tak pochroumaný a oslabený kotník. Při jednom chybném došlapu jde kotník zase svojí cestou v pravém úhlu od mojí nohy a já si dám tak neskutečně na hubu, že se mi to ani nechce popisovat. Hlavně že JB varoval Zuzku, že když tu bude unavená, tak ať si tu dá bacha, že je to tu o hubu. Ano je a né o jednu.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-u1T25mYDBTo/VV0Aoe_99QI/AAAAAAAAKMI/keMqlEVA7hs/s1600/10934022_922710904418843_7314193928237098441_n.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://3.bp.blogspot.com/-u1T25mYDBTo/VV0Aoe_99QI/AAAAAAAAKMI/keMqlEVA7hs/s400/10934022_922710904418843_7314193928237098441_n.jpg" width="266" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Soustředěn na cestu. Všechny pády za mnou.<br />
Foto: Atlantis</td></tr>
</tbody></table>
Posbírám se a ač jsem si nepěkně dobil celý bok, teče mi krev z několika míst, rozebíhám se dál. Překvapuje mě, že i v tomto stavu stále předbíhám nějaké lidi, když v tom jsem zase na zemi.<br />
<br />
"Ne! Už néééé!" vykřiknu bolestí<br />
<br />
Kotník prostě už nic nevydrží, jakmile se trochu vytočí stranou, tak úplně vypne a pošle mě k zemi. Získávám další naraženiny a odřeniny do své již široké sbírky. Přesto se zase zvedám a běžím dál. Jen pomaleji. Rozmýšlím každý krok, toho padání už bylo dost.<br />
<br />
Tazacorte 69. km. Poslední občersvovačka. Atmoška zase úžasně strhující, jen nebýt tak dobitej. Probíhám koridorem, kde následuje je rozdvojení. Jedna cesta vede do cíle kratší maratonské trati, druhá naše vede dál směrem k pláži. <br />
<br />
Organizátoři na mě něco volají, asi nevědí co běžím. To nevidí moje žluté ultramaratonské číslo nebo co?<br />
<br />
"No jo, kde mám číslo?" Někde jsem ho ztratil. Buďto se rozmočilo tím poléváním nebo se mi při nějakém držkopádu utrhlo. Nevím.<br />
<br />
"Ultra, ultraaa!" odpovídám a pokračuji bez většího zdržení dál.<br />
<br />
Hned za černo černou pláží se odbočuje vlevo do vyschlého řečiště potoka. Všude je písek nebo sypké kamení a v tom s tím kotníkem nemůžu pořádně jít natož běžet. Tak se vláčím, jako šnek, ale nejsem sám.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-NGbw1Dr4YRg/VVzUEaF2OlI/AAAAAAAAKJg/taHTtkEd-EU/s1600/P1110128.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-NGbw1Dr4YRg/VVzUEaF2OlI/AAAAAAAAKJg/taHTtkEd-EU/s640/P1110128.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Chyť si svého šneka</td></tr>
</tbody></table>
Po asi kiláku se vyleze k koryta na cestu a následuje poslední stoupání. Asi 400 výškových metrů po zpevněné cestě. Cílové město Los Lanos už je nadohled. Hned od začátku vytahuji z batohu hůlky, zase mě dostává vedro a musím si to nějak ulehčit. Naštěstí na kraji stoupání kropí závodníky nějaká hodná paní hadicí ze zahrady. Ano, ano, to potřebuju a nechám se pěkně zalejt.<br />
<br />
"Mučas grácias, seňorita!" děkuji jako rodilý Španěl.<br />
<br />
Pokračuji dál. Kouknu nad sebe a o několik zatáček výš vidím zase Kristu. Jde to blbě, ale zrychlím a pokouším se jí dohnat. Všude po cestě postávají fanoušci a zarputile povzbuzují. Je to úžasné, ale mě už k ničemu rychlejšímu nevybičují. Do kopce jsem jen už chodící troska.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-upbnvByCH98/VV0Ao4kW7rI/AAAAAAAAKMU/OaUFQv4u5IE/s1600/1509806_884395238263765_8129314683670611917_n.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="426" src="https://4.bp.blogspot.com/-upbnvByCH98/VV0Ao4kW7rI/AAAAAAAAKMU/OaUFQv4u5IE/s640/1509806_884395238263765_8129314683670611917_n.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: small; text-align: start;">Jedna dvě, troska jde, nese malé hůlky, vůbec se neraduje, že si odřel půlky.</span><br />
<span style="font-size: small; text-align: start;">Foto: Prevepal</span></td></tr>
</tbody></table>
Když se konečně vyškrábu těch 400 výškových metrů nahoru, Kristýna je už ode mne ani ne 50 metrů. Už jsem jí skoro dotáhl. Vidím jak odbočuje vpravo a vyráží na <i>cílovou rovinku, </i>což je široký bulvár dlouhý asi 1,5 kilometru.<br />
<br />
"Zkusím ji dohnat a doběhneme do cíle spolu" říkám si naivně.<br />
<br />
Odbočuji také na <i>cílovou rovinku</i> a koukám, že Kristy je už o hodně dál. Zkouším se za ní rozeběhnout, ale čím dál tím víc se mi vzdaluje. Nasadila strašnou kládu. Kde se to v ní bere? Já na ní fakt nemám a vzdávám to. Doběhnu si to sám.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-GyJ9L6zl7jE/VVzUQKlBC6I/AAAAAAAAKKA/T_WUJHFLcRE/s1600/P1110132.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-GyJ9L6zl7jE/VVzUQKlBC6I/AAAAAAAAKKA/T_WUJHFLcRE/s640/P1110132.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Rozpálený asfaltový nekonečno</td></tr>
</tbody></table>
Je to nekonečný, kdyby to aspoň nebylo tak rovný a nebylo vidět až nakonec. Je to tak daleko. Na druhou stranu všude fandící lidé, děcka co si chtějí s každým běžcem plácnout, všichni se vás snaží tlačit povzbuzováním dopředu, že je nemožné to neběžet. Předbíhám asi ještě 2 nebo 3 běžce a už vím, že konec tohoto fakt smolného, ale nádherného závodu je už skoro na dosah. Už to klapne. Až je mi to skoro líto, že je konec a že to není delší. Ale jak říká Kuba Řídel "Všechno co začalo, musí i skončit." a já vbíhám do obrovského fanouškovského kotle v již opravdové cílové rovince.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-byk9Wsulxxs/VVzUTqtaBEI/AAAAAAAAKKI/arD5Ci2ZpH0/s1600/P1110134.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-byk9Wsulxxs/VVzUTqtaBEI/AAAAAAAAKKI/arD5Ci2ZpH0/s640/P1110134.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Amino, aminóóóó! Venga, vengáááá! Amnióóóóóó!</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
A je to. Konec utrpení. Pomyslnou cílovou pásku probíhám totálně zrubaný, rozbitý, ale šťastný v čase 12h a 16min na 309. místě z 1 496 běžců. </div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
Dneska mi to opravdu nesedlo. S časem nejsem moc spokojený. Počítal jsem, že se budu pohybovat maximálně někde mezi 10 až 11 hodinami. Ale co, vzhledem k té hrozné krizi nahoře, křečím a držkopádům jsem rád, že jsem to nakonec alespoň dokončil. Milou útěchou je alespoň pusa od Ilči v cíli, která mě celou dobu trpělivě vyhlížela. </div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-h_M2U4fn9CA/VVzUX4pvIVI/AAAAAAAAKKY/OZSLYc-u9ng/s1600/P1110136.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-h_M2U4fn9CA/VVzUX4pvIVI/AAAAAAAAKKY/OZSLYc-u9ng/s640/P1110136.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Jako dobrý, ale bylo to krátký. Příště delší prosím. ;)</td></tr>
</tbody></table>
<br />
„Čím víc věcí je před závodem špatně nebo se s prominutím úplně posere, tím lepší závod to bude.“<br />
<br />
Tak toto dnes poprvé opravdu neplatilo. Budy tedy věřit, že to byla pouze ta pověstná <i>výjimka potvrzující pravidlo.</i> Nicméně, ač to možná tak nevypadalo, přes všechny krize, pády a problémy to byl fakt úžasný závod na který budu hodně dlouho vzpomínat. Jak se říká: Zážitky nemusí být pozitivní, hlavně když jsou silný.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<iframe allowfullscreen="" class="YOUTUBE-iframe-video" data-thumbnail-src="https://i.ytimg.com/vi/NbAerrlxDtk/0.jpg" frameborder="0" height="330" src="https://www.youtube.com/embed/NbAerrlxDtk?feature=player_embedded" width="540"></iframe></div>
<div style="text-align: center;">
Video-průběh celého mého postupu "trochu" zrychleně. </div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglTLb15UkYPk-TnP9HeEpWKT25yXU2D6T6nI9e8OECwgarbS5DM6_8U-u3elXOmFkWOFm3hNBvxCT4YxloUMa5eoyKdDsspn6-blz-tfZV0fG1_VjJpGTdQep89b2PuiEVMy1C3al-vDNk/s1600/Transvulcania.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="467" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEglTLb15UkYPk-TnP9HeEpWKT25yXU2D6T6nI9e8OECwgarbS5DM6_8U-u3elXOmFkWOFm3hNBvxCT4YxloUMa5eoyKdDsspn6-blz-tfZV0fG1_VjJpGTdQep89b2PuiEVMy1C3al-vDNk/s640/Transvulcania.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Průběh závodu v číslech</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<b>Doslov</b><br />
- Honza dobíhá v cajku půlhodiny po mě. Když si dá ledový bazének v cíli, tak už tak v cajku není a nakonec skončí na 2,5 hodiny na kapačkách. Po nich je už zase jako novej. Výborně to shrnul na <a href="http://ultrahonza.webnode.cz/news/transvulcania-2015-nebo-tranzvulcania/" target="_blank">svém blogu</a>.<br />
- Bolí mě skoro všechno: naražený rameno, lokty, zadek, stehno, kolena, holeně a hlavně ten zvrknutý kotník.<br />
- Zdeno, ještě jednou díky moc za hůlky! Nemít je, tak bych nahoře fakt zdechl.<br />
- Stav nehtů u nohou po závodě: 1,1,1,0,1 - 1,0,0,1,1<br />
- Nahoře jsem se tak vyšťavil, že mi 2 dny po závodě vyskákali 2 obrovské opary na rtech a v puse několik bolavých aftů. Kotník samozřejmě opuchl jak sviň.<br />
- Dva dny po závodě jsme s "rodinou" vyrazili na úžasnou grilovačku na El Pilar, kde jsme půl dne debužírovali a popíjeli <i>společenský lubrikant </i>alkohol (tak tomu říká Kuba). No, já si to jídlo s těmi opary zase až tak neužíval.<br />
- Sešla se nás tu opravdu parádní parta a moc jsme si to tu užili. Všem díky za skvělou společnost!<br />
- Let zpět byl pro nás naštěstí už v pohodě. Ale aby to bylo spravedlivé, ostatní nestíhají přestup v Madridu a musí tam nedobrovolně strávit noc. Létat s Iberií je prostě dobrodrůžo.<br />
- Po 14 dnech už je vše ok. Všechny rány zahojeny, zůstávají jen skvělé vzpomínky. Kotník jako nový, však on už je zvyklý.<br />
- A za měsíc na Andorru. Ronda dels Cims (170 km, +13 500 m) bude opravdu velká výzva.<br />
<br />
<b>Odkazy</b><br />
<ul>
<li><a href="http://www.transvulcania.com/" target="_blank">Stránky závodu Transvulcania</a></li>
<li><a href="http://transvulcania.com/trackingsport/partials.html?ev=19&o=432&l=en&m=642&e=FIN" target="_blank">Oficiální výsledky závodu</a></li>
<li><a href="https://www.youtube.com/watch?v=KGASCsqH_qs" target="_blank">Oficiální video závodu</a></li>
</ul>
<ul>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move61990589" target="_blank">Záznam z mého sporttestu Suunto Ambit 3</a></li>
<li><a href="https://goo.gl/zRjPRu" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu</a></li>
</ul>
<br />
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com6La Palma, Provincie Santa Cruz de Tenerife, Španělsko28.7133828 -17.90578129999994428.2675018 -18.551228299999945 29.1592638 -17.260334299999943tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-77230024781388855952015-04-16T09:48:00.000+02:002016-04-10T21:20:02.646+02:00Jarní Šluknovsko (110km, +4800m), My čekali jaro a zatím přišel mráz<div dir="ltr">
3.4.2015, Dobkovice<br />
<br />
"Tak už by si to mohl konečně vyhrát, ne?" popichuje mě celé osazenstvo vozu při společné jízdě na start.<br />
"No, uvidíme. Třeba se konečně zadaří." odpovídám raději opatrně.<br />
<br />
S Eliškou, Evkou a Honzou Suchomelem míříme do Dobkovic na start dalšího ultra Jarním Šlukovskem. Závod je z dílny ostřílených organizátorů Egona, Olafa a spol. Čeká nás 110 km s cca 4 800 metry převýšení. Jen namísto jara v názvu závodu nás čeká zase další zimní závod, protože jaro ne a ne přijít. Naopak v týdnu hodně nasněžilo, takže se máme na co těšit. Jak je to v té písničce? <i>My čekali jaro a zatím přišel mráz.</i> No tak to je přesně ono.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrlgDmJo1FXQXCNf_Qh6H7AWxEaPLkIJR1HzG_5zkqWMjxdcD_X2gDfLuVJHEZGpN9NsPXnDJfAHSAFVxxVU4f84boJGZgNO470U6Ouf2vDaSYbFInMIzJpJfcuFhOVZCuQ3baY-5Ucbhn/s1600/%C5%A1luk.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="348" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhrlgDmJo1FXQXCNf_Qh6H7AWxEaPLkIJR1HzG_5zkqWMjxdcD_X2gDfLuVJHEZGpN9NsPXnDJfAHSAFVxxVU4f84boJGZgNO470U6Ouf2vDaSYbFInMIzJpJfcuFhOVZCuQ3baY-5Ucbhn/s1600/%C5%A1luk.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
"Ty víš, kam máme běžet?" volám na Roberta, s kterým se známe z <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2015/03/kysucka-100-krasna-trasa-horky-zavod.html" target="_blank">Kysucké 100</a>, hned pár metrů po startu.<br />
"Ne, měl bys už zapnout tu tvojí navigaci!"<br />
"Už? Já čekal, že někdo poběží před námi a my poběžíme podle něj."<br />
<br /></div>
<div dir="ltr">
Ale neběží, start byl tak nezvykle vlažný, že to skoro vypadalo, že se nikdo nerozeběhne. Nikdo vyjma Roberta. Ten okamžitě nasadil a tak jsem se pověsil za něj, ladíce navigaci v Ambitech. Nakonec se to ukázalo jako rozhodující moment. Od té chvíle se už před nás nikdo nedostal. Takže vlastně taktika start-cíl.</div>
<div dir="ltr">
<br /></div>
<div dir="ltr">
Hned po startu je na rozehřání stoupání 500 výškových metrů až na Javorský vrch (617m). Robert dupe nahoru jako robot. Já vlaju kousek za ním. Při pohledu na to, jak s hůlkami do rytmu pěkně svižně kmitá, se snažím přesvědčit sám sebe, že nevzít si dnes hůlky, byl opravdu dobrý nápad. No, moc mi to ale nejde. Taky jsem tak nějak doufal, že tu nebude moc sněhu. Že prostě Olaf s tím, že na trase je místy v návějích 50 až 70 cm sněhu, tak trochu přehání. Nicméně opak byl pravdou, už od 400 m.n.m., je tolik čerstvého sněhu, že se mi v tom nedaří bez hůlek moc stoupat a Robert se začíná trochu vzdalovat.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-TnyiDPGqm70/VSGadNz_S4I/AAAAAAAAJ8U/QKkdAe_txXw/s1600/P1100756.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-TnyiDPGqm70/VSGadNz_S4I/AAAAAAAAJ8U/QKkdAe_txXw/s1600/P1100756.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
"Krásná práce s hůlkami" říkám si, když ho před sebou pozoruju. No, já mám doma taky moc pěkný hůlky. Navíc s přídavnými velkými košíčky na hluboký sníh. Ty by se tu vůbec nebořily. No jo, ty jsou moc fajn ty moje hůlky... doma pod postelí.<br />
<br />
A tak dupu, dupu, co to dá, ale Robert se mi vzdaluje čím dál víc.<br />
"Však já si tě smlsnu někde při seběhu." uklidňuji se.<br />
<br />
Javorský vrch. Jsme nahoře. Dokonce Roba doháním na samoobslužné kontrole K2. Tu si označíme ještě spolu a jdeme na klesání. Zpočátku je sněhu až po kolena a běhat se v tom moc nedá, ale když něco málo metrů uklesáme, tak se to o dost zlepší. Teď by měla přijít moje chvilka. Vytrestám Roba. Pořádně to z kopce napálím a taky mu uteču ať vidí, jaký to je.<br />
<br />
"Ale co to je toto???"<br />
<br />
Robert to pálí dolů, jako smyslů zbavený. Letím za ním a mám co dělat, abych ho neztratil z dohledu. Přeřazuji na vyšší rychlost, ale on se snad pomátl nebo do sebe kopl kouzelný lektvar od Panoramixe. Najednou je úplně fuč a zbyly tu z něj jen stopy ve sněhu.<br />
<br />
Před dalším stoupáním na kopec Chmelník ho sice ještě naposled na dohled doběhnu, ale ve stoupání se zase opře do hůlek a je fuč. Snažím se ho dohnat, ale cítím, že už je to na mě moc. Začínám se pěkně zakyselovat. Vždyť já jsem se ještě vůbec nerozehřál! Já potřebuji alespoň 15 km v rozumném tempu, abych se zahřál na svojí provozní teplotu a né takovéhle bláznění stovkařského zelenáče. Nechávám ho být a zpomaluji na svoje tempo.<br />
<br />
"Však já tě dříve či později určitě ještě doženu. Tohle tempo nemůžeš moc dlouho vydržet." říkám si v duchu.<br />
<br />
Seběh v hlubokém sněhu z Chmelníku je naprosto dokonalý. Člověk to může pálit, jak jen to jde a kdyby něco nevyšlo, ustele si do měkkého. Takže to pěkně rvu, nyní už ale úplně sám. Předem mnou ani za mnou ani živáčka.<br />
<br />
V Chrochvicích dobíhám na první čipovou kontrolu K4 na cca 17. km. Rob je prý jen kousek přede mnou. Žádné zdržování, kopnu do sebe jen horký čaj a letím dál nahánět toho pošuka. Už sem pěkně rozehřátej, takže vzhůru na hon zelenáčů.<br />
<br />
Sbíhám dolů do Bynova na 23. kilometru a Rob stále nikde. Teď už ho nedoženu. Následuje stoupák na nejvyšší vrchol na trase na Děčínský Sněžník (723m) a ve stoupání nemám šanci. Navíc někde sejdu z trasy. Podle GPS jdu správným směrem po paralelní cestě jen asi o 200m od cesty, po které bych měl jít. Vezmu to tedy přímo lesem kolmo na správnou cestu a po chvilce bloudění a nezdařených pokusech jí nacházím. Chvilku poté také kontrolu K5. No, to bylo o fous. Kdybych se nevrátil zpět na cestu, tak jsem jí minul.<br />
<br />
Stoupám dál. Sněžník dělá čest svému jménu a sněhu je čím dál tím víc. 20-30 cm čerstvého sněhu. Naštěstí si tu přes den dali sjezd dva borci na Fat Bike a vyjeli v tom sněhu docela slušnou a hlavně pevnou stopu. Dá se v ní v pohodě jít, tak nám vpředu ušetřili spoustu práce s prošlapáváním. Díky chlapci, well done!<br />
<br />
Těsně před vrcholem Sněžníku se otočím zpět a ejhle pode mnou čelovka. Někdo se na mě dotahuje. Je za mnou tak 70 maximálně 100 metrů. To stoupání mi fakt nejde. Teď bude ale kousek seběh na čipovku K6 na Hřebenové boudě, pak zpět sem na vrchol a pak nejdelší klesání na trase: ze Sněžníku (723m) až do Děčína (120m). To mu pak určitě zdrhnu.<br />
<br />
Letím dolů na Hřebenovou boudu na 28. km a jen co vyběhnu z lesa na louku už proti mě stoupá zpět z boudy Robert. Letím tedy dolů ještě rychleji, protože jinak mi pláchne nadobro.<br />
<br />
"Píp" odpípne mi Zuzka s Peterem čipovou kontrolu. U baru si objednávám kofolu a nudlový vývar. Kofola letí do camelu a nudlovka po zředění přímo do chřtánu. Pronásledovatel zatím nikde. To je dobré. Hlavně rychle pryč. Nakonec se z pronásledovatele vyklube Lukáš Hůlka. Míjíme se akorát ve dveřích. Ale i tak, ten krátký seběh mu docela trval na to, jak blízko byl nahoře za mnou. Dobré zjištění, které se mi bude v průběhu závodu ještě několikrát hodit.<br />
<br />
Vyškrábu se svižně zpět na vrchol Sněžníku a kousek pod vrcholem potkávám další běžce.<br />
<br />
"Dobré, dobré. Od dalších mám slušný odstup." pochvaluji se<br />
<br />
Úplně nahoře ještě na chvilku zastavím a sáhnu do kapsy batohu pro oblíbenou tajnou zbraň. Je kolem půl druhé ráno, mrzne a slušně to už podkluzuje, takže si chci jistotu v rychlém seběhu ještě pojistit a vytahuju Microspikesy.<br />
<br />
Řetězy nasazeny. Jdeme na to. Neskutečný úsek, fakt si to užívám. Řetězy drží, já letím dolů jako šílenec a adrenalin cáká po kýblech. To je jízda! Za 35 minut mám 7 kilometrové klesání v těžkém terénu za sebou. Přede mnou nástup na Pastýřskou stěnu a na schodech kousíček nade mnou, Robova čelovka.<br />
<br />
"A mám tě!" usmívám se.<br />
<br />
Běžím nahoru za ním a užívám si to. Dlouho jsem tu nebyl, ale Pastýřskou stěnu a okolí znám jak svoje boty. Během tříletého studia v Děčíne občasné záškoláctví často končilo právě tady na Zámečku na Pastýřské stěně. Lahváče, nějaké dobré kouření a celé město pod sebou. Idylka jak má být. V té době by mě v životě nenapadlo, že tudy za nějakých 17 let poběžím závod na 110 km. Jo, hold časy se mění.<br />
<br />
Roberta doženu přímo u Zámečku, jak si označuje fixem kontrolu K8 na 39. km. Takže po 25 km co jsme běželi každý sám, jsem ho konečně dotáhl.<br />
<br />
"Ťé péro. Ty si mi nějak utekl čéče." vítám se s ním a dál už pokračujeme spolu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-ay0CgnKiQr8/VSGaf0RB-GI/AAAAAAAAJ8U/eA3aulYea2s/s1600/P1100763.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-ay0CgnKiQr8/VSGaf0RB-GI/AAAAAAAAJ8U/eA3aulYea2s/s1600/P1100763.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Cestu přes Děčín si fakt užívám. Ty tři roky tady byly nejlepší studentský léta, co jsem kdy zažil a že jich bylo. Ke každé ulici, ke každému místu se mi tu váže nějaká vzpomínka. Byla to tu prostě jedna velká párty.<br />
<br />
Ještě než vyjdeme z Děčína narazíme na tajnou kontrolu s Honzou Sedlákem, která přišla právě vhod. Doplníme konečně pití v camelech a něco pojíme. Hlavně si konečně sundám goráčovku, ve které mi bylo celou dobu strašný, ale opravdu strašný vedro. Když už už chceme jít, objevíme ještě pověstné Egonovy věnečky a Honzův vynikající silný černý čaj se samovaru. Takže ještě další povinné zdržení, protože to se neodmítá a pak už jdeme dál.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/--UFRizke0yQ/VSGao596KSI/AAAAAAAAJ8U/KPrEe298nLY/s1600/P1100766.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/--UFRizke0yQ/VSGao596KSI/AAAAAAAAJ8U/KPrEe298nLY/s1600/P1100766.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Stoupáme na Labskou stráž, za námi nikdo není, takže jsme úplně v klídku ba přímo v pohodě. Dokonce si fotím z vyhlídky fotečky na půlminutové expozice, Robert si odskočí, cestou při běhu kecáme a tak dál. Prostě pohodička. No stress.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-KuOwQRFzXkc/VSGarmMsZFI/AAAAAAAAJ8U/b3A-OB0c1c4/s1600/P1100767.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-KuOwQRFzXkc/VSGarmMsZFI/AAAAAAAAJ8U/b3A-OB0c1c4/s1600/P1100767.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-NdBQpGiwHas/VSGa1sO7iZI/AAAAAAAAJ8U/D9KMJoDyMZY/s1600/P1100771.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-NdBQpGiwHas/VSGa1sO7iZI/AAAAAAAAJ8U/D9KMJoDyMZY/s1600/P1100771.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Moc velká pohoda se ale nevyplácí. Po sklesání do údolí Loubí jsme se vyškrábali zpět nahoru na Růžový hřeben. Tam nás čekala kontrola K11 na Růžové vyhlídce a nemilé překvapení. K vyhlídce se jde cca 250m vracečkou. Na místě si označíme fixem kontrolu a míříme zpět na cestu. A v tom, přímo proti nám... <br />
... Lukáš.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-g2lHROX7PxE/VSGa_R2CLPI/AAAAAAAAJ8U/U2BAUZQ98q0/s1600/P1100775.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-g2lHROX7PxE/VSGa_R2CLPI/AAAAAAAAJ8U/U2BAUZQ98q0/s1600/P1100775.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
"Kde se tu kurňa vzal?" ptáme se s Robem jeden druhého, přitom to je úplně jasný. Polevili jsme.<br />
"To není možný, musíme mu zdrhnout!"<br />
<br />
A tak následuje panický úprk lovené zvěře. Po víceméně rovině uháníme jak nejrychleji to jen jde až k Belvederu, kde následuje klesání do Dolního Žlebu. Z kopce to rveme, co to dá, až dorazíme na čipovou kontrolu K12, což je zároveň polovina tratě.<br />
<br />
Olaf nás vitá, vyptává se nás na průběh závodu a jak se nám líbí trasa.<br />
<br />
"Líbí, ale máme fakt na spěch."<br />
"Někdo po nás jde. Musíme zdrhat."<br />
<br />
Moc se tedy nezdržujeme, jen něco pojíme, nafasujeme nový itinerář na druhou polovinu tratě a chceme jít dál. Jenže mě se při zandavání itineráře plete ve fólii kontrolní výkaz a tak jej vyndavám, abych tam nejdřív strčil ten nový itinerář. Pak se ale zakecám, výkaz nechávám na zítce a bez něj vyrážím dál. Už zase! Jako na poslední <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/prazskou-stovkou-az-na-bednu-ekutu.html" target="_blank">Pražské stovce</a>, já sem prostě fakt pako. Ale alespoň něco pozitivního, Lukáš ještě nedorazil na kontrolu a my už mizíme pryč. Útěk se povedl, zase díky našemu rychlému klesání.<br />
<br />
Vybíháme dál příjemným trailem vedoucím lesem kousek na řekou víceméně po rovině až k odbočce k Suché Kamenici. Dál následuje překrásná stezka podél říčky, kterou si určitě někdy projdu i ve dne. Nádhera.<br />
<br />
Začíná se pomalu rozednívat, ale ještě po tmě dobíháme k Arnoltickým skalám, kde je další kontrola K13 na 60 kilometru. Rob mi podává fixu. Já lovím ve fólii výkaz, ale ten nikde.<br />
<br />
"Já nemám výkaz!"<br />
"Koukni se pořádně, musíš ho mít" vyzývá mě Rob<br />
"To není možný já ho zase nemám."<br />
"Já sem takovej vůl!"<br />
<br />
A pak mi to došlo, že sem si ho ve Žlebu nestrčil zpět do fólie a nechal ho na zítce. No nic. Namísto zápisu do výkazu mě Rob vyfotí jako důkaz u kontroly a běžíme dál.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-WmdVhT4l9Z8/VSGbCTrGPDI/AAAAAAAAJ8U/N9dJktlzAqg/s1600/P1100778.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-WmdVhT4l9Z8/VSGbCTrGPDI/AAAAAAAAJ8U/N9dJktlzAqg/s1600/P1100778.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Ve stoupání pak volám Olafovi, co že se mi stalo a jaký jsem to prostě pako.<br />
<br />
"No to víme... , že si ho tu nechal. Už ti ho vezou na další kontrolu v Janově, tak tě tam bude čekat."<br />
"Ok, super. Díky!"<br />
<br />
Navíc se od Olafa dozvídám, že Lukáš doběhl do Žlebu až 13 minut po nás. Tak to byl slušný trhák na to, že jsme od sebe byli ani ne 300m.<br />
<br />
Do Janova na další čipovku dorážíme už za světla ráno kolem půl sedmé. Bylo to zase hodně stoupání, tak mám strach, že nás Lukáš, který je rychlý do kopců, může dotahovat. Takže zase rychlovka, vyleju půl litru kofoly do camelu, kopneme do sebe decku vody se lžící soli proti křečím (no fuj to bylo hnusný, Robertův nápad BTW) a rychle pryč.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-34bmhHvBJeM/VSGbGYTFSfI/AAAAAAAAJ8U/xWxNTtkkqSg/s1600/P1100779.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-34bmhHvBJeM/VSGbGYTFSfI/AAAAAAAAJ8U/xWxNTtkkqSg/s1600/P1100779.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Dál sbíháme z Janova směrem k Hřensku a protože to je zase z kopce, moc se nešetříme. Pěkně si to peru dolů vpředu a Robert kousek za mnou. Označíme kontrolu K15 na Labské vyhlídce a jsme zase dole u Labe, nyní pro změnu ve Hřensku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/--SIiz03bEIU/VSGbKXwNvKI/AAAAAAAAJ8U/qraTQp6ZZdw/s1600/P1100780.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/--SIiz03bEIU/VSGbKXwNvKI/AAAAAAAAJ8U/qraTQp6ZZdw/s1600/P1100780.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Z Hřenska se musí po silnici podél Labe přes hranice až do německé obce Schmilka. Nic moc úsek, ale jen do Schmilky je to zlatý. Část <a href="http://www.parkmaraton.cz/" target="_blank">Parkmaratonu</a>, který se tudy taky běží a kterého jsem se několikrát zúčastnil, vede mimo jiné i přes Hřensko dál až do Bad Schandau a to je teprv očistec.<br />
<br />
Jsme ve Schmilce. Ani to nebolelo. Začínáme pomalu stoupat vesnicí. Na jejím konci nás čeká příjemné překvapení tajná kontrola Petra Malého i s občerstvením. Super! Žaludky už máme z kofoly tak přeslazený, že nás oba z bohatého výběru občerstvení zaujala nejvíc basa lahváčů Bráníka a kyselé nakládačky.<br />
<br />
"Csssssssssss" není nad zvuk otevíraného lahváče!<br />
"Tak na zdraví!"<br />
<br />
No lahoda největší, jen to zasyčelo!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-JuUpeqT08Ow/VSGbcxmOhNI/AAAAAAAAJ8U/QBEVYjqIk1Y/s1600/P1100785.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-JuUpeqT08Ow/VSGbcxmOhNI/AAAAAAAAJ8U/QBEVYjqIk1Y/s1600/P1100785.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Teď vzhůru na Grosser Winterberg (556m). Tolik schodů pohromadě už jsem dlouho neviděl. Schody a schody, kam jen oko dohlédne. Robert tasí hůlky a já mám zase co dělat, abych ho ve stoupání uvisel. Já nevím, mě z těch schodů bolí nohy tak 3x víc, než kdyby tam nebyly. Máte to taky tak?<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-eM9eiZqr_6k/VSGblHEhjUI/AAAAAAAAJ8U/7Kg5n4fCy7A/s1600/P1100787.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-eM9eiZqr_6k/VSGblHEhjUI/AAAAAAAAJ8U/7Kg5n4fCy7A/s1600/P1100787.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Jsme na hoře pod vrcholem. Všude zase plno sněhu, ale výš už naštěstí nejdeme. Já sem se do těch schodů tak zapotil, že je mi najednou neskutečný vedro a je nutný aplikovat akutní chlazení organizmu sněhem alá muslimská ranní modlitba.<br />
<br />
"Ááááááá"<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-F3TktAGjgW8/VSGbpDhQBgI/AAAAAAAAJ8U/saZC-TnQWw8/s1600/P1100790.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-F3TktAGjgW8/VSGbpDhQBgI/AAAAAAAAJ8U/saZC-TnQWw8/s1600/P1100790.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Z Winterbergu to pouštíme dolů, abychom záhy zase vystoupali na asi nejhezčí část trasy, pískovcový hřeben Schrammstein. Jen co se k němu přiblížíme, je nám jasný, že tohle bude fakt paráda. Tedy až na ty opět nekonečný schody.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-ofBWCGOjPAc/VSGbsSMbWmI/AAAAAAAAJ8U/iKu2w5U2i88/s1600/P1100791.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://3.bp.blogspot.com/-ofBWCGOjPAc/VSGbsSMbWmI/AAAAAAAAJ8U/iKu2w5U2i88/s1600/P1100791.JPG" width="223" /></a><a href="http://2.bp.blogspot.com/-mr4ru9OH1yk/VSGcAx5S59I/AAAAAAAAJ8U/TIMBHP_ZsRI/s1600/P1100797.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://2.bp.blogspot.com/-mr4ru9OH1yk/VSGcAx5S59I/AAAAAAAAJ8U/TIMBHP_ZsRI/s1600/P1100797.JPG" width="223" /></a><a href="http://2.bp.blogspot.com/-IeFibE1NID0/VSGb1VBqPdI/AAAAAAAAJ8U/uQgOyYsUvDA/s1600/P1100794.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://2.bp.blogspot.com/-IeFibE1NID0/VSGb1VBqPdI/AAAAAAAAJ8U/uQgOyYsUvDA/s1600/P1100794.JPG" width="225" /></a></div>
<br />
<br />
Ty schody by měl někdo spočítat. I když, asi by mě to spíš odradilo vědět to dopředu, ale bylo jich prostě opravdu moc. Na druhou stranu za tu nádheru nahoře to opravdu stálo. Úžasné vyhlídky, pískovcové terasy a luxusní pěšiny po kterých se běhá úplně samo.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-nGOutTpRLI4/VSGcE_PjRII/AAAAAAAAJ8U/EYnr0yiaM8Q/s1600/P1100798.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-nGOutTpRLI4/VSGcE_PjRII/AAAAAAAAJ8U/EYnr0yiaM8Q/s1600/P1100798.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-FCJnjXtFs60/VSGcUMrencI/AAAAAAAAJ8U/eCHx0C-ABUg/s1600/P1100802.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-FCJnjXtFs60/VSGcUMrencI/AAAAAAAAJ8U/eCHx0C-ABUg/s1600/P1100802.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-LTfozKUqYQU/VSGcQqDUYGI/AAAAAAAAJ8U/tJa-4nQ6A_k/s1600/P1100801.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-LTfozKUqYQU/VSGcQqDUYGI/AAAAAAAAJ8U/tJa-4nQ6A_k/s1600/P1100801.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Když dorazíme na rozcestí Heilige Steige na 75. km zjišťujeme, že tu něco nesedí. GPS ukazuje něco jiného, než se píše v itineráři.<br />
<br />
"Hele na GPS se vyprdni. Hlavní je, co se píše v itineráři a tady je po modré vpravo. Takže běžíme vpravo." snažím se přesvědčit Roba.<br />
"Ale vpravo to vede zpět na Winterberg a tam už jsme byli. To nedává smysl." kontruje Robert<br />
<br />
Ztrácíme cenné minuty a nakonec i podle nápisů na ukazatelích docházíme k tomu, že v itineráři musí být opravdu chyba. Má tam být po modré vlevo a ne vpravo. Tak běžíme vlevo.<br />
<br />
"Hele není to to místo, co dával včera Olaf tu fotku na Facebook?" ptá se Robert<br />
"No jo, máš recht." poznávám to také.<br />
"No vidiš, takže jdeme fakt dobře!"<br />
"Super!"<br />
<br />
Dobíháme na křižovatku, kde je zase 300 metrová vracečka na hlavní vyhlídku Schrammsteineausicht s kontrolou K18.<br />
<br />
"Hele," volám na Roba "teď musíme fakt máknout, aby jsme se tu s Lukášem zase nepotkali. Je to důležitý!"<br />
"Proč?"<br />
"Ty woe, to je psychologický boj. Nesmíme se potkat, jinak bude mít pocit, že je v kontaktu. A to nesmí."<br />
"Ok, mrsknem sebou."<br />
<br />
Víme, že na poslední čipové kontrole jsme měli náskok už 20 minut, ale teď bylo hodně stoupání a tak mám strach, že by se na nás mohl Lukáš dotáhnout. Letíme tedy rychle po žebřících a stezkách až na tu vyhlídku. Tady se ale nezdržet alespoň na chvililinku prostě fakt nejde. Nádhera sama. Jedna fotka, druhá, třetí, ještě panoramátko. Robert jde zatím napřed a já si ještě stále fotím.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-OzWY_704wOY/VSGexNZk-7I/AAAAAAAAJ8U/wGlg0orCB2g/s1600/P1100807_Panorama.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="162" src="https://2.bp.blogspot.com/-OzWY_704wOY/VSGexNZk-7I/AAAAAAAAJ8U/wGlg0orCB2g/s1600/P1100807_Panorama.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-ipfIZpyHtSc/VSGcs6XjPRI/AAAAAAAAJ8U/ktYAQFkfn18/s1600/P1100808.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-ipfIZpyHtSc/VSGcs6XjPRI/AAAAAAAAJ8U/ktYAQFkfn18/s1600/P1100808.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-Lmbzhzbatls/VSGccdN8hKI/AAAAAAAAJ8U/8clsv_cNxg4/s1600/P1100804.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-Lmbzhzbatls/VSGccdN8hKI/AAAAAAAAJ8U/8clsv_cNxg4/s1600/P1100804.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Doženu ho rychle, protože on je tady v těch žebříkách s těmi hůlkami fakt děsně nemotornej a pomalej. Konečně jsem rád, že je s sebou nemám. Dobíháme skoro zpět na rozcestí a ani né 20m před ním...<br />
...Lukáš.<br />
<br />
"Do keluuuuu!"<br />
"Tak to se nám fakt nepovedlo!" prskám naštvaně<br />
<br />
Stačilo pár desítek sekund a minuly bychom se. Náskok máme tedy jen slabých 600 metrů. No nic moc. Následuje klesání, tak musíme zase zdrhnout. Letíme bez přestávky v ostrém tempu z kopce dolů až k zastávce tramvaje v Beuthenfallu. Proti nám stoupají do kopce zástupy turistů a udiveně na nás koukají. Ještěže jsme nahoře byli takhle brzy ráno, protože za celou dobu jsme tam potkaly jen jednoho Angličana a Lukáše. Nikoho jiného. Ti co tam doběhnou později, tam budou mít asi pěkný davy.<br />
<br />
Z Beuthenfallu už nějakou dobu stoupáme směrem na Lichtenhaim, když v tom mi volá Olaf.<br />
<br />
"Jak jste na tom, kde teď jste?" ptá se.<br />
"Já ani přesně nevím, někde za tou křižovatkou s tramvají."<br />
"Ok, jasný díky."<br />
<br />
Pravda ale byla, že už jsme byli o hodně dál, vlastně už kousek před Lichtenhaimem.<br />
<br />
<i>Až v cíli jsem se dozvěděl proč mi Olaf ve skutečnosti volal. V Lichtenhaimu byla totiž tajná kontrola s občerstvením. Olaf se chtěl ubezpečit, že jí stačí postavit, než tam doběhneme. Ale my byli už dál, takže jsme tam byli nakonec dřív než oni. O kontrolu, ale hlavně o občerstvení, jsme tedy bohužel úplně přišli.</i><br />
<br />
Před Lichtenhaimem běžíme po obrovské pastvině. Otevřené prostranství to není dobrý a tak se stále ohlížíme, jestli z lesa za námi nevyběhne Lukáš. Vzduch je ale čistý. Dokonce před vsí, když jsme se otočili zpět, jsme ho na louce neviděli a to ani ve vzdálenosti delší než 2 km. Vypadá to dobře, asi jsme mu zase zdrhli. Doufejme, že už definitivně.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-h24FDLirLzQ/VSGc38xUyzI/AAAAAAAAJ8U/HWaO_ZgRRxI/s1600/P1100811.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-h24FDLirLzQ/VSGc38xUyzI/AAAAAAAAJ8U/HWaO_ZgRRxI/s1600/P1100811.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Lichtenhaim tedy proběhneme bez zastávky a pokračujeme dál. Problém je ale v tom, že už nám vše začíná docházet. Robert už nemá žádné pití a tak se s ním dělím o svůj zbyteček v camelu. Jídlo už žádné taky skoro nemáme a tak z toho pomalu začínáme šilhat hlady a žízní.<br />
<br />
"Tajná kontrola s jídlem bude určite v Sebnitzu!" uklidňuji Roba a hlavě sebe. Mám už hrozný hlaďák.<br />
<br />
Pití už definitivně došlo. Na řadu tak přišly teda potoky a tající sníh. Ještěže mám sebou vždy malou lahvičku. V každém potůčku jí naplním a na chvilku je to zase ok. Ale energie chybí. Nemám z čeho brát a přichází na mě pěkná krizička.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-kNM9ESI88C8/VSGc_sCeVAI/AAAAAAAAJ8U/4-NQUiAZl_0/s1600/P1100813.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-kNM9ESI88C8/VSGc_sCeVAI/AAAAAAAAJ8U/4-NQUiAZl_0/s1600/P1100813.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Robert jde přede mě a od teď to táhne hlavně on. Já jen vlaju za ním na setrvák a představuji si jak se na občerstvovačce v Sebnitzu nafutruju a doplním energii. Jenže dorazíme tam a nikde nic. Proběhneme centrum. Nikde nic. Pokračujeme dál do krpálu mířícího ven z města a stále nikde nic. Je to jasný, to bude zase na konci města, jako ve Schmilce. Ale zase nic. To není možný, už přes 20 km nic nebylo. Koukám, zda není nějaký domorodec před posledními domy, že bych vyžebral aspoň vodu, ale nikdo nikde.Vybíháme z města a já mám fakt strašnou žízeň.<br />
<br />
Za chvíli doběhneme nějaký dva němčoury s batohy na výletě. Opráším svojí rezavou němčinu a jdu žebrat.<br />
<br />
"Bitte, haben Sie etwas zu trinken?" ptám se<br />
"Ja ja aber was machen Sie da?"<br />
<br />
Dáme se s nimi na chvíli do řeči, Robert mluví nakonec německy líp něž já, takže jim povíme o závodě a o tom jak se nám daří. Oni uznale přikyvují a za chvilku vytáhnou z batohu malou PETku s jablečným moštem, kterou nám darují.<br />
<br />
"Danke schön!" jsme zachráněni!<br />
<br />
Škrábeme na poslední velký kopec Tanečnice (598m). Při přechodu hranice šacuji kapsy batohu a hledám něco k doplnění energie, která už je úplně na nule. Všechny kofeinové hroznové cukry už jsem snědl. Nacházím jen jeden poslední gel. Půlku vycucnu a s druhou půlkou se podělím s Robertem, který už taky pěkně vadne. Podle itineráře nás čeká pod Tanečnicí konečně čipovka s občersvením v restauraci. Nahoře se tedy vůbec nezdržujeme, označíme si vrcholovou K20 na 96. km a mažeme dolů. Konečně jídlo a pití.<br />
<br />
V hospodě to ale vypadá na dlouho. Museli bychom chvíli čekat na polívku, ale Lukáš je nám už určitě v patách, protože jsme zpomalili. Nakonec si na poukázku místo polívky necháme dát každý půl litru džusu a nepochopitelně bez doplnění camelů či snědení čehokoliv, pokračujeme dál, abychom se nezdrželi.<br />
<br />
"Už je to jen kousek, to dáme!" utěšujeme se.<br />
<br />
Taková blbost, ještě nějakých 12 km. No, aspoň tu vodu jsme si mohli doplnit. Běžíme dál zase přes hranici až do německého Saupsdorfu. Koukám na GPS na Ambitech a vidím, že o ulici vedle se budeme zase vracet nahoru.<br />
<br />
"Tam bude asi ještě poslední tajná kontrola, to je jasný!" oznamuji.<br />
<br />
Nic tam ale není. No co, výškové metry se tu musí někde nahnat a tak pokračujeme o ulici vedle zpět nahoru na kopec. Dál kousek po rovině podél hranice a pak přichází úplně, ale úplně poslední stoupání. Poté už jen z kopce do Mikulášovic, kde je cíl. Vidina blízkého cíle mě krásně nabudila a přebila i nedostatek energie. Zato Robert si prožívá svojí malou krizičku, takže dáme chvilku oddych.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-2KCwhNcXvRk/VSGed-NE8RI/AAAAAAAAJ8U/F0bWxKNd0ts/s1600/P1100814.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-2KCwhNcXvRk/VSGed-NE8RI/AAAAAAAAJ8U/F0bWxKNd0ts/s1600/P1100814.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Nicméně nálada je skvělá, protože cíl a první místo jsou už tak hodně blízko. Navíc nám přichází i SMSka, že Lukáš na poslední čipovce pod Tanečnici na nás ztrácel už 27 minut.<br />
<br />
"Vypadá to, že nám to klapne, co?"<br />
"Jo jo, teď už to vyjde. Ale až budeme přibíhat do cíle tak zastav. Něco si musím připravit" odpovídá Rob<br />
"A co, prosím tě?"<br />
"Uvidíš. Překvapení."<br />
<br />
Jsme skoro tam. Mikulášovice na dohled, jen tam seběhnout. Robovi se už moc nechce, ale povzbuzuji ho, že to ještě dáme.<br />
<br />
"Přece nedojdeme co cíle pěšky!" hecunu ho k běhu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/--ILt6KUgvos/VSGeqmMHSpI/AAAAAAAAJ8U/2rU9Kg2SuYw/s1600/P1100818.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/--ILt6KUgvos/VSGeqmMHSpI/AAAAAAAAJ8U/2rU9Kg2SuYw/s1600/P1100818.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Běžíme dolů, ale nakonec nás ještě zastaví nezvyklá překážka. Zrovna projíždějící vlak od Mikulášovic. Tak si ho alespoň cvaknu, když už tu musíme chvilku stát. Nějaký ajznboňák, jako třeba mistr "nevzdávám to" Fojtík, to určitě ocení.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-RkvlxiC4Goc/VSGem8mx_qI/AAAAAAAAJ8U/SKQMpxN9rd8/s1600/P1100817.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://3.bp.blogspot.com/-RkvlxiC4Goc/VSGem8mx_qI/AAAAAAAAJ8U/SKQMpxN9rd8/s1600/P1100817.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Sbíháme dál, začíná zase sněžit a dole pod kopcem už vidíme, že na nás čeká Olaf a Peter Cisár.<br />
<br />
"Počkej! Počkej chvilku!" volá na mě Rob<br />
"Počkej, já si to připravím. Počkej!"<br />
"A co porát? Poběž a nezdržuj, vždyť už jsme tam!"<br />
<br />
Nicméně Rob zastaví, něco poladí v mobilu a pak spokojený s pyšným výrazem v tváři mě dobíhá. Z mobilu se mu line píseň od Queenů "WE ARE THE CHAMPIONS". On je prostě fakt pošuk! :)<br />
<br />
Vysmátí jak leča dobíháme spolu s Robem za doprovodu té hitovky a Olafa s Peterem až do cíle v čase 16h 11minut na společném prvním místě. Povedlo se to! Konečně je první místo na stovce doma!<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-CvMJ7WKoIjGYVsOJesYKeMDg8TeeGi8YG1OUJS2G0zwPXUD5gEYiocMbtXIEhaTyBNTDmC3YluZWMLF3OmnI5nY5Ae29jhgpzPSJP_hI_DUwgvw9jXV68og2EonI0lsqYHd31RF5ENSc/s1600/cil.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi-CvMJ7WKoIjGYVsOJesYKeMDg8TeeGi8YG1OUJS2G0zwPXUD5gEYiocMbtXIEhaTyBNTDmC3YluZWMLF3OmnI5nY5Ae29jhgpzPSJP_hI_DUwgvw9jXV68og2EonI0lsqYHd31RF5ENSc/s1600/cil.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Autor: Peter Cisár</td></tr>
</tbody></table>
No, ještě že to mělo jen 110 kiláků. Kdyby to bylo ještě o 10 km delší, asi bychom měli ještě s Lukášem co dělat. Dobíhá totiž jen pouhých 12 minut za námi na skvělém 3. místě. Gratulace, pěkně si nás proháněl!<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilhHjF7jU-DCu8lqkLTJpbVhadx-_2ZnVWJ5VQizVJWpZUXXSbWTSbHdWzm06iqYJKOHZReKdwZkW5T31wHTYdXmwHG1Nis6_RfFyflN1mq-bT1I6ZmiHlUu1nAXKY2xT11J8w4FFToVL8/s1600/Podium_Z_Plavec.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilhHjF7jU-DCu8lqkLTJpbVhadx-_2ZnVWJ5VQizVJWpZUXXSbWTSbHdWzm06iqYJKOHZReKdwZkW5T31wHTYdXmwHG1Nis6_RfFyflN1mq-bT1I6ZmiHlUu1nAXKY2xT11J8w4FFToVL8/s1600/Podium_Z_Plavec.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zleva: Zuzka Urbancová (1. místo, trať 59 km), Róbert Frohn (1. místo), Já (1. místo),<br />
Lukáš Hůlka (3. místo), Eva Zborníková (2. místo ženy)<br />
Autor: Zdeněk Plavec</td></tr>
</tbody></table>
Díky Olafovi, Egonovi, Petrovi a všem ostatním organizátorům za skvělý závod, parádní zážitky a můj další splněný sen: být na stovce první. Díky moc. Robovi díky za vynikající společnost. Skvěle jsme se doplňovali a překonávali krize. Jsem rád, že jsme to nakonec dotáhli spolu zdárně až do cíle a navíc první. Díky kámo!<br />
<br />
<b>Odkazy</b><br />
<ul style="background-color: white; color: #333333; font-family: Arial, Tahoma, Helvetica, FreeSans, sans-serif; font-size: 14.8500003814697px; line-height: 20.7900009155273px; margin: 0.5em 0px; padding: 0px 2.5em;">
<li style="border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><a href="http://jarnim-sluknovskem.webnode.cz/" style="font-size: 14.8500003814697px; line-height: 20.7900009155273px;" target="_blank">Stránky závodu Jarním Šluknovskem</a></li>
<li style="border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><a href="http://2015.tonerman.cz/js7.html" target="_blank">Oficiální výsledky závodu</a></li>
<li style="border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><a href="http://www.movescount.com/moves/move58141720" target="_blank">Záznam z mého sporttestu Suunto Ambit 3</a></li>
<li style="border: none; margin: 0px 0px 0.25em; padding: 0px;"><a href="http://goo.gl/NDYvr7" target="_blank">Všechny mé fotky ze závodu</a></li>
</ul>
<br />
<br /></div>
Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com4Dobkovice, Česká republika50.7148493 14.19315870000002650.674625799999994 14.112477700000026 50.7550728 14.273839700000027tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-74639120442436328282015-03-25T17:30:00.001+01:002016-04-10T21:20:18.062+02:00Kysucká 100 - Krásná trasa, ale hořký závod7. 3. 2015, Kysucké Nové Mesto, Slovensko<br />
<br />
"Ufff, moje nohy."<br />
<br />
Jsem konečně v cíli. Vorvanej jak vorvaň. Sedám si na židli ve vstupní hale a čekám, co se bude dít. Měla by následovat kontrola výkazu a moje případná diskvalifikace. Vždyť mi chybí několik kontrol a bohužel jsem si neúmyslně i zkrátil trať. Nic se ale neděje. Kontrolní výkaz nakonec vůbec nikoho nezajímá. Poslední věc, které mě utvrzuje v tom, že to ve skutečnosti nebyl závod. K čemu byly všechny ty komplikované kontroly a ztrácení času s nimi? Kontroly které se místy nedaly najít nebo úplně chyběly? Co to je za závod, když organizátor nemá ani sebemenší vůli zkontrolovat, zda závodníci skutečně absolvovali celou vytyčenou trať? Závod, kde si to účastnící bez skrupulí zkracují, jak se jim zlíbí?<br />
<br />
Na druhou stranu v cíli jsou všichni hrozně milí a obětaví, nabízejí mi hned teplý čaj, opravdu vynikající guláš, saunu, dokonce i postel atd. atd. Nenacházím nyní v sobě sílu, jim to tady na místě najednou v této situaci celé strhat, zkritizovat organizaci, poukázat na zkracování tratě, napadnout výsledky atd. Prostě, mávám nad tím rukou. Jaké to chcete mít, takové to máte. Za mě to byl pěkný trénink nebo výlet s opravdu nádhernou trasou, ale určitě ne regulérní závod.<br />
<br />
Po konzultaci s ostatními účastníky s podobnými zkušenostmi, se rozhoduji to vše sepsat na svůj blog. Jen si nechám ještě pár dní na vychladnutí. Psát to hned po "závodě", by to bylo asi ještě víc negativní než to je. No posuďte sami.<br />
<br />
<br />
6. 3. 2015, Kysucké Nové Mesto, Slovensko<br />
<br />
První letošní běžecké závody měly být Ledopády, ale bohužel mě skolila chřipka, takže jsem to musel záhy dopískat. Hodně mě to mrzelo, protože loni jsem si <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/01/brtnicke-ledopady-po-madarsku.html" target="_blank">Ledopády skvěle užil</a>. Ani výsledek 5. místo nebyl zrovna k zahození. Jen co jsem se uzdravil, vyhlížel jsem tedy v termínovce adekvátní náhradu a oko padlo na Kysuckou stovku s parádními parametry: 127 km, +5 560m. Na Kysucký jsem ještě nebyl, ale doslechl se, že to může být pěkná divočina. Hodně sněhu, ledu, zimy, ale i bahna a vody. Skvělý přesně to mi vyhovuje, takže není co řešit. Přihlašuji se a za pár dní vyrážím směr Slovensko.<br />
<br />
Do Kysuckého Nového Mesta, kde je start i cíl závodu v místní sportovní hale dorážím cca 2 hodiny před startem, který je v pátek 6. března v 9 hodin večer. Akorát se v klídku nachystat, pokecat se všemi známými a už je tu předstartovní rozprava. Po ní následuje společné focení všech 74 účastníků ve velké hale.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-KMEqxnrumV4/VP9duhqteqI/AAAAAAAAJfU/_f74t_etakk/s1600/P1100647.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="356" src="https://2.bp.blogspot.com/-KMEqxnrumV4/VP9duhqteqI/AAAAAAAAJfU/_f74t_etakk/s1600/P1100647.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Během rozpravy se ale v hale zvuk tak tluče, že skoro vůbec nic nerozumím. Doufám, že všechny důležité informace jsou popsané v itineráři a tak se s ním během rozpravy seznamuji. No pane jo. Je to taková hodně detailní slohová práce drobným písmem na celé 3 stránky A4. S detailním popisem jako např:<br />
<br />
"Pred sebou vidíme poľovnický posed, vpravo pás kríkov a lesa, na ľavej strane je lůka. Prejdeme okolo posadu a smerujeme do lesa. V lese pokračujeme cestou, ktorá stúpá cvíľou potokom. V stúpaní po cca 500m odbočíme vľavo, potom vpravo... atd. atd..."<br />
<br />
Čekal bych tedy něco stručnějšího a věcnějšího. To jsem zvědavej, jak to budu při běhu stíhat číst. Ještěže mám záznam tratě v GPS a házím tu slohovku zatím do zadní kapsy batohu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-_iZ0e5vGsNU/VP9d9jwNS0I/AAAAAAAAJfs/hk-uqVUep9s/s1600/P1100651.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-_iZ0e5vGsNU/VP9d9jwNS0I/AAAAAAAAJfs/hk-uqVUep9s/s1600/P1100651.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tradiční maďarská partička </td></tr>
</tbody></table>
Po rozpravě se všichni přesuneme pěšky přes město na start a jdeme na to. Odstartováno!<br />
<br />
Roman, hlavní org akce, běží v předu, aby nás vyvedl z uliček města až k lesu, kde nás opouští. Dál už je to jen na nás. Myslel jsem, že se poběží ze začátku bahnem, ale je to ok. Vše už je zmrzlé a krásně to křupe pod nohama.<br />
<br />
Běžím poměrně dost v předu ve skupince 5 lidi. Je tu mimo jiné starý známý Lászlo a také Michal Navrátil s kterým jsem doběhl loni společně <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/07/malofatranska-100vka-aneb-jak-se-znicit.html" target="_blank">Malofatranskou stovku</a>. Docela to mastíme, takže přes první živou kontrolu v Zástranie dorážíme rychle ke druhé na Sedle nad Milešovcami. Jenže, ač tu má být kontrola, nic k označení výkazu tu není. V itineráři se píše, že to má být pověšené za stromem s ukazatelem. Hledáme to i na ostatních stromech poblíž a ztrácíme tak drahocenné minuty. Mezitím nás dotahují další závodníci.<br />
<br />
"Nenašli jste kontrolu? Tak si tam napište nadmořskou výšku na ukazateli. To stačí." radí hned zkušeně.<br />
"Fakt?"<br />
"Jó, to stačí."<br />
"Ok" ale přijde mi to prostě divný.<br />
<br />
Zapíšeme tedy výšku a letíme z kopce dál. Asi po kiláku a půl potkáme v protisměru orga Romana v ruce označovací samolepky, které měli být pověšené na té kontrole. Prý jsme rychlejší než čekal a teprve je tam nese. Ok, stane se a dolepujeme si samolepky dodatečně do výkazu.<br />
<br />
Kolem 1 hodiny ráno jsme na cca 30. kilometru na rozcestí Chata pod Ľadonhorou a odbočujeme vlevo kudy vede cesta k první občerstvovačce v Dolném Vadičove. Není to ale leda jaká cesta. Je celá lemovaná hořícími svíčkami. Paráda. Nejdřív si říkám, jestli jdeme vůbec dobře a nejsou třeba jen dušičky, ale opravdu si tím dal někdo tu práci a bylo to jen pro nás.<br />
<br />
Stejně jako příchozí cesta i samotná občerstvovačka byla fantastická. Skvělé, pohostinné osazenstvo a vynikající nudlový vývar. Zředím si ho vodou, vypiji přímo z talíře a vyrážím dál. Zbytek souputníků zasedal za stoly. Nečekám na ně a od teď běžím už sám. No běžím. Ze začátku podél svíčkami osvětlené cesty zpět k rozcestí ještě ano. Pak ale následuje příkré stoupání na Ľadonhoru a to už se nedá. To je tak strmé, že funím jak lokomotiva a sem rád, že sem si dnes přibalil hůlky. A to sem si je původně brát nechtěl. Do stoupání jsem i tak žalostně pomalej a tak smutně koukám, jak mě odspodu rychle dotahuje skupinka čelovek.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-9ckbNDutPhY/VP9eGY6swQI/AAAAAAAAJf8/Qkxs9-YmC38/s1600/P1100653.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-9ckbNDutPhY/VP9eGY6swQI/AAAAAAAAJf8/Qkxs9-YmC38/s1600/P1100653.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Konečně nahoře, teď to budu moct napálit dolů a získat zpět náskok. Ještě označit kontrolu a natěšený na prudký seběh ve sněhu vyrážím do klesání. Je to paráda, letím si dolů, adrenalín ze mě cáká seč může, když v tom proti mě čelovka.<br />
<br />
"Co tu děláš?" ptám se ho.<br />
"Jdeš blbě, musíš zpět a nejdřív to celé oběhnout! Tudy máš až pak klesat." dodávám.<br />
"Mňa sa to práve tadiaľ nechce zbiehať, tak to idem opačne." odpovídá borec.<br />
<br />
"Idem to opačne?!" Já myslel, že je to závod a trasa je pevně daná?! To jsou věci, no nic, letím dolů dál. Když už jsem skoro dole, tak se proti mě vzpříčí větev pod sněhem a já si dám krásně na hubu.<br />
<br />
"Au" sbírám ze země sebe a opodál i čelovku<br />
<br />
Kromě naražený holeně a natržených elasťáků, je vše ok, přeci jen to bylo do měkkého sněhu. Až na tu blbou větev, ta tak měkká fakt nebyla.<br />
<br />
Běžím dál, jsem úplně dole a po sněhu ani památky. Ale né na dlouho. V následném stoupání se sníh se vzrůstající nadmořskou výškou zase vrací a přesto že mám X-Talony občas to i podklouzne.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-_zzJkxxCkvs/VP9eJ4AWqKI/AAAAAAAAJgE/8bLmzshYDx0/s1600/P1100654.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-_zzJkxxCkvs/VP9eJ4AWqKI/AAAAAAAAJgE/8bLmzshYDx0/s1600/P1100654.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
"No, tak vyzkoušíme těžkou techniku, když už to s sebou táhnu." říkám si v duchu, když už je sníh úplně všude. Zastavím a nasadím mé oblíbené řetězy MicroSpikes.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-K8rC19wYEAE/VP9eN6Ofn_I/AAAAAAAAJgM/LuG2UWeS8FU/s1600/P1100655.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-K8rC19wYEAE/VP9eN6Ofn_I/AAAAAAAAJgM/LuG2UWeS8FU/s1600/P1100655.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
"Skvělý, že sem to neudělal už dřív!" říkám si v duchu<br />
<br />
Následující převážně hřebenový úsek si fakt užívám. Ta jistota, že to díky nim neuklouzne ani při seběhu je úžasná a tak to z kopce rvu, co to dá. Čelovky co mě doháněly jsou už v nedohlednu, takže náskok očividně narůstá. Navíc ve sněhu přede mnou jsou, zdá se, pouze stopy od 3 běžců. To by znamenalo, jestli mě mé stopařské dovednosti hodné Vinnetoua neklamou, že jsem na 4. místě. Super!<br />
<br />
Problém je ale zase v kontrolách. Zatímco na kopci Žihľavný Grúň jsem označovací samolepky našel hned, tak kontrolu v Sedle Rovne ne. Nevím, kde byla, prostě jsem jí nenašel. Jak poté zjišťuji u ostatních, co jsem potkal, nebyl jsem sám. Většina ji také neměla. Sytém kontrol mi tu čím dál tím víc nesedí. Je to komplikované, poschovávané za xtým stromem či tabulí nebo to úplně chybí. Zbytečně se pak ztrácí čas hledáním.<br />
<br />
Ale co, náskok mám už slušný minimálně 2 km, jak jsem se přesvědčil při pohybu na hřebeni Brtkova kopce. Žádné čelovky za mnou, co jsem jen přes údolí dohlédl.<br />
<br />
Sbíhám dolů do dědiny Klubina, kde má být další občerstvovačka a kontrola. Pohostinství Horal, kde to má vše být, je ale ještě zavřené. Nikde nikdo, no nic, běžím dál. Až později se dozvídám, že jsem tu byl opravdu moc brzy a že občerstvovačku otevřeli až chvíli po té.<br />
<br />
Po silnici běžím směrem na Starou Bystricu a vpravo od ní vidím další cíl: nepříliš velký kopec Bobovec. Protože je ještě tma akorát vidím, jak jsou na jeho vrcholu čelovky vedoucí trojice. Fajn, já ale musím nejdřív doběhnout do Starej Bystrice k orloji, jak se dočítám v itineráři a až poté se vrátit zpět a vystoupat po žluté na Bobovec. Orloj ve tmě není moc vidět, tak se v Bystrici nezdržuji a vracím se po druhé straně zpět k nástupu na kopec. Cestou proti mě akorát probíhá vedoucí trojice. Pokračuji dál a pohledem vpravo si také kontroluji cestu, po které se přibíhá z Klubiny do Bystřice. Nikdo nikde, mám pěkný náskok, to je fajn.<br />
<br />
Svižně se vyškrábu serpentinami po žluté turistické značce až na vrchol Bobovce. Kontrolní samolepky nacházím tentokrát bez problému za informačním panelem. Jen mě překvapuje, že jsou tam asi jen 4. To není moc když nás je tu přes 70. Otáčím se běžím zpět. Hned pod vrcholem mě ale zastavuje nějaký org, že nestačili otevřít v Klubině tu občerstvovačku a že teď teprve nese nahoru samolepky. Tu co mám já, je prý ještě z loňska...<br />
<br />
V tom ale nevěřím svým očím. Hned za orgem stoupá i čtveřice borců. To není možné, kde se tady vzali? Celou dobu jsem běžel a měl velký náskok, nikdo za mnou nebyl a najedou hned čtyři borci. Zahlídl jsem, že nepřichází po žluté značce, ale jaksi zkratkou přímo nahoru. Ale i tak, touhle malou zkratkou mě nemohli dohnat. V tom musí být něco jiného.<br />
<br />
Letím dolů tou cestou co přišli, po chvilce se napojuje na žlutou, takže tím to určitě nebylo. Doběhnu na louku pod Bobovcem a tam další skupinky běžců.<br />
<br />
"To není možný, to je nějaká chyba v metrixu nebo co? Kde se tady všichni berou?" ptám se sám sebe.<br />
<br />
Když doběhu až dolů k mostu přes řeku a vidím odkud přicházejí další, je mi to jasné. Všichni jdou z Klubiny přímo na Bobovec. Přitom podle itineráře musí jít nejdříve do Bystrice k orloji, jako já a až pak zpět sem a dál na Bobovec.<br />
<br />
"Jó, tady se to takhle střihá." dozvídám se od jednoho borce, s kterým se dám do řeči na mostě.<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4yMJKKgBm1HbLH_VDMOi36wBdDAae4LonzPbJL7ttxtl81AH03C2dXF4u7DZ3Pg7A2FxPmUUvOrt_IYt2ozCc_eu-TOB3WxZnFEOTRCt75_RMzAThsEZQWM6zCsSMS50h6KOJsAdkcfEq/s1600/kys_1.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="186" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh4yMJKKgBm1HbLH_VDMOi36wBdDAae4LonzPbJL7ttxtl81AH03C2dXF4u7DZ3Pg7A2FxPmUUvOrt_IYt2ozCc_eu-TOB3WxZnFEOTRCt75_RMzAThsEZQWM6zCsSMS50h6KOJsAdkcfEq/s1600/kys_1.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td class="tr-caption" style="font-size: 12.8000001907349px;">Vlevo: průběh podle itineráře do Bystrice k orloji, zpět na Bobovec a zpět k orloji.<br />
Vpravo: Zkrácená verze rovnou na Bobovec a až pak do Bystrice. Červeně pak další praktikovaná zkratka. Rozdíl přes 2 km.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; font-size: medium;">
</div>
</td></tr>
</tbody></table>
Nevěřím svým uším. Co je tohle proboha za závod? Naštvanej běžím dál do Bystrice. Vzhledem k tomu, že sem neměl poslední občerstvovačku, jsem už úplně bez pití a tak na náměstí u dřevěného orloje ještě rychle vlítnu do krámu, který už je naštěstí otevřený. Beru kolu, dva banány a přes výlohu kontroluji, zda mě ta čtveřice nedotáhne. Hnal jsem dolů z kopce co to šlo, takže snad ne.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-MKCK--_Zjz4/VP9eZcWOnUI/AAAAAAAAJgk/swYb_-GsEc8/s1600/P1100658.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-MKCK--_Zjz4/VP9eZcWOnUI/AAAAAAAAJgk/swYb_-GsEc8/s1600/P1100658.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Dřevěný orloj ve Starej Bystrici. Kdo z vás kolem něj běžel 2x, tak jak to bylo v itineráři?</td></tr>
</tbody></table>
Vše ok, nikdo neprošel. Kola přelitá do camelu, vybíhám dál směrem Veľka Rača (1 236 m.n.m). Krpál je to pořádný, nejvyšší na trase. Všude je zase spousty sněhu, takže nasazuju řetězy. Slunce už vyšlo nad obzor a výhledy jsou úžasný.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-QxB4LSFcjOw/VP9ec7fg9VI/AAAAAAAAJgs/K_8nVRlecmc/s1600/P1100660.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="356" src="https://1.bp.blogspot.com/-QxB4LSFcjOw/VP9ec7fg9VI/AAAAAAAAJgs/K_8nVRlecmc/s1600/P1100660.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-pl3ELJSuVd0/VP9egtCHnyI/AAAAAAAAJg0/9vJ9yAfCGt0/s1600/P1100661.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="356" src="https://3.bp.blogspot.com/-pl3ELJSuVd0/VP9egtCHnyI/AAAAAAAAJg0/9vJ9yAfCGt0/s1600/P1100661.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-j6kWzZK7BBs/VP9ekX2uDqI/AAAAAAAAJg8/GeU7Gq4JeIQ/s1600/P1100662.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="356" src="https://4.bp.blogspot.com/-j6kWzZK7BBs/VP9ekX2uDqI/AAAAAAAAJg8/GeU7Gq4JeIQ/s1600/P1100662.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Nadšení z krásného prostředí střídá zase zklamání. Když cesta končí a jde se neprošlapaným sněhem, nemusím být ani Vinnetou, aby mi bylo při pohledu na stopy ve sněhu bylo jasné, že tudy šlo víc než 3 lidi. Tzn. už nejsem 4. a vypadá to, že mě ta čtveřice "předběhla" aniž bychom se někde potkaly. Začínám mít toho "závodu" plný zuby, jeho regulérnost je rovna nule, stejně jako moje motivace dál závodit a o něco se tu snažit. Hodně zpomaluji.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-zDcXFFpuTlc/VP9e3x3jjqI/AAAAAAAAJhk/DkglWZro2Rk/s1600/P1100667.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="356" src="https://2.bp.blogspot.com/-zDcXFFpuTlc/VP9e3x3jjqI/AAAAAAAAJhk/DkglWZro2Rk/s1600/P1100667.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-X1W_7xD0OAA/VP9e7r_XSCI/AAAAAAAAJhs/V9OO7GbrARM/s1600/P1100668.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="356" src="https://3.bp.blogspot.com/-X1W_7xD0OAA/VP9e7r_XSCI/AAAAAAAAJhs/V9OO7GbrARM/s1600/P1100668.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-cewfkQONHBM/VP9fGIyLx5I/AAAAAAAAJiE/8wEazTNrMBA/s1600/P1100671.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="356" src="https://1.bp.blogspot.com/-cewfkQONHBM/VP9fGIyLx5I/AAAAAAAAJiE/8wEazTNrMBA/s1600/P1100671.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Když se docourám až na vrchol Rače mám celkem krizičku. Psychickou i fyzickou. Něco tedy pojím a při tom zkouknu ten dlouhatánánánský itinerář, abych věděl co dál. Očima přeskakuji řádky, až najdu to co hledám: Seběhnout níž k vlekům a tam bude živá kontrola u Horské služby.<br />
<br />
Mezitím mě dotáhne Honza Suchomel, který mi potvrdí, že mě ta 4 předběhla. Prý se to zkracuje ještě před Bystrici tzn. nejde se do centra, ale rovnou před vsí se uhne vlevo a napojí se na zelenou přímo na Raču (viz na mapovém obrázku výše červeně vyznačená zkratka).<br />
<br />
Zase nevěřícně kroutím hlavou. Má cenu se tady o něco snažit?<br />
<br />
No nic, aspoň si teď užiju seběh k horní stanici lanovky, kde je ta horská služba. Tak sem se rozeběhl. MicroSpikesy při seběhu zase skvěle drží a tak to napálím a Honzovi za chvilku hodně uteču. To ještě netuším do jaké šlamastiky sám sebe dostanu.<br />
<br />
Itinerář jsem v tomhle momentě moc důkladně nečetl. Pamatoval jsem si jen, že tam bude živá kontrola u Horský služby někde u horních stanic lanovek. Když doběhnu k první lanovce, žádnou budovu Horský služby nevidím. Běžím dál a hledám nějaký barák s nápisem nebo štítem Horská služba, ale nikde nic. Běžím tedy dál, vidím, že níže končí další lanovky a navíc je tam více baráků, asi to bude až tam. Jenže ani tady stanici Horské služby nevidím.<br />
<br />
"Prosím vás, kde je tady Horská služba?" ptám se několika lyžařů.<br />
<br />
Nikdo přesně neví jestli je i tady. Prý je ale určitě dole, kam mě posílají a tak zase klesám a ptám se dalších.<br />
<br />
"Horská služba, prosím, kde je tady Horská služba."<br />
Pán na mě vyděšeně kouká a myslí si, že se mi asi něco stalo.<br />
"Né, mě nic není, běžím závod a máme tam kontrolu. Můžete mi říct, kde to je? Má to být někde tady."<br />
"To, ....no, já, ... viete...." a zase na mě kouká, jak na zjevení.<br />
"Můžete mi prosím odpovědět, kde je tady ta horská služba?"<br />
"Áno, ééé, ja neviem, spýtajte sa tamto dole pri tech stánkov. Tam budú vedieť." a ukazuje ještě o hodně níž.<br />
<br />
Letím tam, jsou tam další baráky, třeba to tam bude.<br />
<br />
"Tu hore Horská služba nie je, tá je iba dole, musíš tam." dozvídám se<br />
<br />
Běžím tedy až dolů a když tam dorazím, už se mi to nezdá a při pohledu od itineráře a GPS zjištuju, že jsem úplně mimo. Tudy se klesat nemělo a chybí mi kontroly.<br />
<br />
"Kurva!" mám toho fakt dost<br />
<br />
Být to závod s regulérním průběhem otočím se a jdu zpět kontroly najít. Už sem ti to stalo x krát a vždycky jsem se vrátil, dokonce i pro ztracený nebo zapomenutý výkaz (viz např. <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/prazskou-stovkou-az-na-bednu-ekutu.html" target="_blank">loňská Pražská 100</a>). Ale v tomto případě, když jsem přímo svědkem nerespektování itineráře, opakovaného zkracování tratě, chybějících kontrol a dalších věcí? Má to smysl?<br />
<br />
Tento závod tady pro mě končí. Žádný smysl v něm už nevidím. Doběhnu to až do konce a pak ať si mě v cíli disknou, za chybějící kontroly ve výkaze a neúmyslné zkrácení tratě. Mě je to už jedno. Je tu jinak krásně a jako trénink to bude i tak dobrý, ale zpátky tu sjezdovku už prostě nejdu.<br />
<br />
V bufetě U Medveďa, kde je i další občerstvovačka se dozvídám od jednoho závodníka, že ta kontrola byla přímo v té první horní stanici lanovky, kde je sedí její obsluha. Tzn. žádný barák Horský služby, který jsem tam hledal tam nebyl, muselo se vejít přímo do té stanice lanovky a tam uvnitř byli lidi z Horský služby. Proč je tedy v itineráři napsáno "Prichádzame k hornej stanici lanovky <b>Sky Expres Laliky - kontrola č.9 - živá - Horská služba</b>"? Proč tam není napsáno něco ve smyslu "<b>Kontrola č.9 - </b><b>Jděte dovnitř do horní stanice lanovky</b> <b>Sky Expres Laliky</b> sedí tam borci z Horský služby, co vám dají razítko."? Nebo proč tam nebyla alespoň nějaká cedule, šipka, návěští s nápisem "Kys100 - Kontrola zde" prostě cokoliv, když tam nikdo osobně běžce neodchytával? V žádném jiném závodě se mi ještě nestalo, že bych nenašel živou kontrolu.<br />
<br />
Do bufetu ani nejdu. Je tam sice polívka pro účastníky zdarma, ale jak mě borec upozornil, obsluha je prý hodně nepříjemná. To je to poslední, na co mám teď náladu. Běžím dál sám do Oščadnice, určitě tam bude nějaká sámoška, kde si koupím pití. Nic jiného nepotřebuju.<br />
<br />
Sámoška tu je přímo na návsi. Beru 1,5l kofoly, přeliju do camelu a když chci vyběhnout dál, akorát dobíhá borec od Medveďa. Dál běžíme tedy spolu s Majom, jak se jmenuje. Před půl jedenáctou dorážíme ke kontrole č.12 Hrebeň Surovina. To, že tu kontrola zase chybí, už mě opravdu vůbec nepřekvapuje. Majo se jí pokouší najít, já si zatím alespoň sundavám goráčovku, protože už mi je pěkný vedro. V noci bylo na kopcích kolem -7 °C, teď je kolem + 14 °C. Kontrolní samolepky jsme nenašli, takže zase další prázdné políčko ve výkaze. Vyfotím si alespoň ceduli a vyrážíme dál. Mezitím nás dohnal Adam a kus za ním i Robert.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-sTsA1jx5NXU/VP9fKPipfjI/AAAAAAAAJiM/GrqPsdROVb0/s1600/P1100672.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-sTsA1jx5NXU/VP9fKPipfjI/AAAAAAAAJiM/GrqPsdROVb0/s1600/P1100672.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-O3pMTU0o-IA/VP9fSY_FlrI/AAAAAAAAJic/ze4oL-I887Q/s1600/P1100674.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-O3pMTU0o-IA/VP9fSY_FlrI/AAAAAAAAJic/ze4oL-I887Q/s1600/P1100674.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Běžíme dolů, Adam stíhá a tak se k nám připojuje, Robert ne. Parádní seběh po nacucané louce plné cárů tajícího sněhu. Užívám si to a běžím rychleji než ostatní vpředu. Příroda je tu opravdu nádherná, ty výhledy a to luxusní počasí, to prostě nemá chybu. Až na ten "závod".<br />
<br />
Kontrolu č.12 u nádraží Oščadnica jsme našli relativně bez problému ukrytou za stromem, ale jak se pak dozvídám Robert za námi ne. Pro něj to byla úplně poslední kapka. Byl také svědkem zkracování tratě plus neustálé problémy s hledáním kontrol. Číše mu přetekla, rozhodl se tady ze závodu odstoupit a jel do cíle vlakem.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-9HmLAxwuWek/VP9fWLmQ_nI/AAAAAAAAJik/iEgeOtjKLNk/s1600/P1100675.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-9HmLAxwuWek/VP9fWLmQ_nI/AAAAAAAAJik/iEgeOtjKLNk/s1600/P1100675.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ruku v ruce a jdeme dál.</td></tr>
</tbody></table>
Od nádraží pokračujeme zase do strašného krpálu. Díky tajícímu sněhu se cesta proměnila spíše v potok a já kluky do kopce ze začátku trošku nestíhám. Zvlášť Majo stoupá hodně rychle. Adam ale po chvíli hodně zpomaluje, jdu tedy před něj a postupně se všichni rozdělíme.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-RlwploJ5A4M/VP9fhB8QwXI/AAAAAAAAJi8/GejE_xxEymA/s1600/P1100678.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-RlwploJ5A4M/VP9fhB8QwXI/AAAAAAAAJi8/GejE_xxEymA/s1600/P1100678.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Za chvíli jsem zase sám. Před Kýčerou udělám drobnou chybku a sejdu z trasy, tak se musím vracet zpět. Stálo mě to nějaký čas, tak se to zase snažím dohnat rychlým seběhem až do Čadce. V místním gymplu je další kontrola s občerstvením. Přicházím akorát, když se Majo balí a odchází. Doplním si pití, popadnu nějaký pomeranče a vyrážím ho dohnat. Při odchodu se akorát míjím s přicházejícím Adamem.<br />
<br />
Ač mám Maja stále na dohled, dlouho ho nedokážu dotáhnout. Pořád víceméně stoupáme a na to já jsem prostě stále slaboučekej. Já radši ty seběhy. Dotáhnu ho, až když se terén trochu narovná a trasa se napojí na běžkařskou magistrálu. Ta už má sice svojí sezónu za sebou, ale na běžkách to tu muselo být parádní.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-aJArgbyPBSM/VP9fzRzfpVI/AAAAAAAAJjk/NVF30hjS4N8/s1600/P1100683.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-aJArgbyPBSM/VP9fzRzfpVI/AAAAAAAAJjk/NVF30hjS4N8/s1600/P1100683.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-iMt0vXrQack/VP9f3BLk_mI/AAAAAAAAJjs/-VJ0JMMHcOU/s1600/P1100684.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-iMt0vXrQack/VP9f3BLk_mI/AAAAAAAAJjs/-VJ0JMMHcOU/s1600/P1100684.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Díky Majovi jsme měli do stoupání hodně slušný tempo. Na magistrále jsme se taky nijak neflákali a běželi všude, kde to šlo. O to víc mě překvapilo, že se za námi zase objevil Adam. Dokonce nás před rozhlednou na Marťákovskom kopci, kde byla i další kontrola, i dotáhl. Musel jsem mu sklonit poklonu, protože se musel neskutečně kousnout.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-cCGzmgvy8xE/VP9f6-wd3xI/AAAAAAAAJj0/SaCP8YbbP0c/s1600/P1100685.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-cCGzmgvy8xE/VP9f6-wd3xI/AAAAAAAAJj0/SaCP8YbbP0c/s1600/P1100685.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-D9hUcKasQuE/VP9f-tfxKZI/AAAAAAAAJj8/wtE9OARlinI/s1600/P1100686.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-D9hUcKasQuE/VP9f-tfxKZI/AAAAAAAAJj8/wtE9OARlinI/s1600/P1100686.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
U rozhledny si s Majem zapisujem kontrolu, tentokrát to byl datum otevření rozhledny. Adam výkaz ztratil, tak mezitím nejdříve usedá, pak i ulehá na lavičku a je vidět, že toho má plný brejle. Najedou se ale zvedá a beze slov vybíhá dál, asi našel nějaký záložní zdroj nebo co. Majo telefonuje, čekám na něj, ale už mě to nebaví a vyrážím za Adamem sám. Ten už je mezitím v nedohlednu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-Wb2vJ1iUkos/VP9gCQD-n_I/AAAAAAAAJkE/19wRtGtfY8c/s1600/P1100687.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-Wb2vJ1iUkos/VP9gCQD-n_I/AAAAAAAAJkE/19wRtGtfY8c/s1600/P1100687.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Blecha Horská. Oproti normální Bleše Obecný má tato o hodně delší nohy.</td></tr>
</tbody></table>
Dobíhám sám před předposlední dlouhé klesání. Do cíle je to nějakých cca 15 km. Sem už trochu vorvanej a tak je čas na poslední šlehu. Zastavím se, napiju se, připravím si v klídku vše na rychlý seběh a stíhačku Adama, ale ouha, zjišťuji, že šlehu jsem někde vytratil. Hledám, hledám, fakt nikde není.<br />
<br />
"Sakra"<br />
<br />
Musím se spokojit jen s kofeinovým bonbónem a vyrážím dolů. Drtím to zase na max z kopce a je to skvělý, tyhle úseky já miluju. Akorát Adam nikde a to už mám minimálně půlku klesání za sebou. Nakonec ho doháním až těsně před tím, než lesní pěšina přechází na asfaltku. Na dohled od sebe pak dobíháme na poslední občerstvovačku.<br />
<br />
Posledních 9 km. Vyrážím pár sekud po Adamovi, mám ho na dohled, ale nemůžu ho dohnat. Vzdávám to, přecházím do chůze a věnuji se loupání pomeranče, co si nesu z občerstvovačky. Pomeranče já rád.<br />
<br />
Přes kontrolu č.17 na Majtánkách dorážím k poslednímu kopci, zvaný Tábor. Už jen nahoru, tam bude poslední kontrola a pak už jen klesání až do cíle.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-bRf7TW3Kfak/VP9gJDsNuQI/AAAAAAAAJkU/qF82paX5cgg/s1600/P1100689.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-bRf7TW3Kfak/VP9gJDsNuQI/AAAAAAAAJkU/qF82paX5cgg/s1600/P1100689.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
No jo, ale místní páni lesáci zdá se nezaháleli a dříve asi krásnou značenou turistickou stesku totálně zdevastovali těžkou technikou při těžbě dřeva. Navíc slunce a tající sníh to ještě doplnily na dokonalé bahenní lázně. Tak vzhůru do čvachtanice.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-0-wHkCCMdd4/VP9ggdnky4I/AAAAAAAAJlE/KjzEqCIHdAM/s1600/P1100697.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-0-wHkCCMdd4/VP9ggdnky4I/AAAAAAAAJlE/KjzEqCIHdAM/s1600/P1100697.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-P-fz4B-BQGg/VP9gj0wNjHI/AAAAAAAAJlM/dkM0HttLqNw/s1600/P1100698.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-P-fz4B-BQGg/VP9gj0wNjHI/AAAAAAAAJlM/dkM0HttLqNw/s1600/P1100698.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Místy to fakt nejde nikudy oběhnout a musí se přímo tím bahnem. Škoda, já měl ty X-Talony po tom sněhu tak krásně vyčištěné a teď na dohled od cíle si je zase totálně zaseru. Navíc v jednom místě je pod bahnem ještě zamrzlá louže, která se pode mnou bez pardonu propadá. Levá noha do ní zahučí až do půlky lýtka. No, konečně mi ty návleky s botkami krásně ladí.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-bDgGaqnn2k4/VP9gcytVDlI/AAAAAAAAJk8/1N8B0WUOXE0/s1600/P1100696.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-bDgGaqnn2k4/VP9gcytVDlI/AAAAAAAAJk8/1N8B0WUOXE0/s1600/P1100696.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Sem dole v Kysuckem Novem Meste, teď už jen jen kousek po silnici do sportovní haly a konečně dorážím do cíle tohoto závodu.<br />
<br />
Závodu? Kéž by to tak bylo. Ta trasa by si to opravdu zasloužila. Je nádherná a na jaře opravdu rozmanitá. Hory, lesy, sníh, led, bahno, louže, potoky místo cest, nacucané louky s posledními zbytky sněhu. Prostě nádhera. Nemluvě o tom, že tento závod je i kvalifikací na UTMB, součastí ČSUT, CS-1000 a nevím čeho všeho ještě. Myslím, že je opravdu potřeba dotáhnout tu organizaci respektive zapracovat na dodržení regulérnosti závodu. Pak to bude skvělý závod a věřím, že jednou opravdu bude. Držím všem orgům Kysucké 100 palce, ať se jim to brzy povede!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
P.S. V textu jsem se záměrně vyhýbal přímému pojmenovaní těch, které jsem viděl, že si trať ať úmyslně či neúmyslně zkracují nebo nějak jinak upravují, vyjma sebe. Nechám to na nich, určitě se v tom poznají.Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com702401 Kysucké Nové Mesto, Slovensko49.301944 18.78662959999996949.219117499999996 18.625268099999968 49.3847705 18.947991099999971tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-37866006734834118352015-03-17T09:37:00.001+01:002015-03-17T22:56:52.985+01:00Quo Vadis (53km, +1900m), Úspěšné noční pobíhání14.3.2015, Osek<br />
<br />
O účasti na nočním Quo Vadis sem původně moc neuvažoval. Po účasti na Kysucké stovce (125 km, + 5600m) minulý víkend jsem byl pěkně rosekanej a nepřidalo tomu ani středeční vyklusání. Kvůli únavě jsem nedoběhl ani to, co jsem si plánoval a musel jsem to se sklopenýma ušima zkrátit. Ve čtvrtek to už bylo ale lepší a v pátek, když jsem se koukal na předpověď počasí, jak bude o víkend hnusně, bylo rozhodnuto. Než sedět doma a koukat se z okna na to, jak celý den prší, tak to se radši zničit na nočním závodě a přes den si pěkně schrupnout ;)<br />
<br />
Startuje se v sobotu ve dvě hodiny ráno z Oseka na úpatí Krušných hor. Připravená trasa má 53 km a asi bude i poměrně rychlá. V podstatě jsou to jen dva velký kopce Stropník a Milešovka a 30 kilometrové "údolí" mezi nimi. Plán mám neurčitý. Buďto to nepůjde a dám si to na pohodu spíš jako procházku nebo to půjde. To bych to napálil v prvním kopci a při seběhu zkusil získat slušnou pozici nebo i náskok, který vydrží až na úpatí Milešovky. A pak děj se vůle boží. <br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi481Oiq6Vcm6U1wFmiHKHa5rpC3q8Cgbso6fZxS5-Qtmwf4eWyUHVIMbJmv0RjD5y7tt_O7Asu9bbzDWpfPjnaM9F3zknI6BYXJFNY30bCLQh_awpLw2dgZrhz_aVa2LjJSvjZL_pONnO6/s1600/_,mapa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEi481Oiq6Vcm6U1wFmiHKHa5rpC3q8Cgbso6fZxS5-Qtmwf4eWyUHVIMbJmv0RjD5y7tt_O7Asu9bbzDWpfPjnaM9F3zknI6BYXJFNY30bCLQh_awpLw2dgZrhz_aVa2LjJSvjZL_pONnO6/s1600/_,mapa.jpg" height="305" width="400" /></a></div>
<br />
Do Oseka se všichni sjíždíme vlakem, který na místo doráží kolem 1:45 ráno. Proběhne rychlá registrace na kapotě auta, nějaké ty předstartovní fotečky a jdeme na to.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-tR5R382mbGk/VQQy9Ku7RpI/AAAAAAAAJq0/MwXfWMlgqac/s1600/P1100711.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://1.bp.blogspot.com/-tR5R382mbGk/VQQy9Ku7RpI/AAAAAAAAJq0/MwXfWMlgqac/s1600/P1100711.JPG" height="356" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-uysONDWmaKo/VQQzK-0EtkI/AAAAAAAAJsg/qIVGFXY--Mk/s1600/P1100715.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://1.bp.blogspot.com/-uysONDWmaKo/VQQzK-0EtkI/AAAAAAAAJsg/qIVGFXY--Mk/s1600/P1100715.JPG" height="356" width="640" /></a></div>
<br />
"Star!" zařve hlavní org Petr Malý přesně ve 2 hodiny ráno a celkem 64 účastníků, což je rekord akce, se vydává vstříc nočnímu dobrodrůžu.<br />
<br />
Hned na prvních pár metrech se oddělují běžci od pochoďáků, tak se vydávám za nimi, nicméně držím se spíš vzadu a čekám jaké se nastolí tempo. Je to takové trochu ospalejší a tak se deru postupně vpřed. Za chvilku mi po boku běží už jen Honza Doležal, všichni ostatní jsou již za námi. Běžíme spolu dál bez odpočinku do prudkého stoupání. Přijde mi, že nikdo z nás nechce přejít do chůze jako první.<br />
<br />
"Tihle mladí kluci..." řeknu si a přejdu tedy někde v půli stoupání do chůze já.<br />
<br />
Nicméně v ostrém tempu dupeme až na první kontrolu na Dlouhé Louce, kde je ještě vyjma silnic všude hafo sněhu. Honza maže dál a ani si nedá na kontrole teplý čaj. To já nepohrdnu. Doženu ho až na konci Dlouhé Louky, kde cesta končí a před námi je zasněžená pláň. Po nějaké pěšině ani památky a tak se vydáváme podle GPS do panenského sněhu, vstříc ukazovanému směru. Po chvilce se napojíme na pár starých stop, které asi vedou po původní pěšině. Nicméně běh je náročný, sníh se místy boří až po kolena a mě z toho začínají tahat zadní stehna až skoro do křečí. Není divu, hlubokého sněhu jsem si užil minulý týden na Kysucké 100 dost a regenerace očividně nestačila. No nic, zastavím, kopnu do sebe magnesku a rychle dál za Honzou.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-6o_Fi2qXaNw/VQQzVNhloZI/AAAAAAAAJrQ/ORN2da7glYY/s1600/P1100718.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-6o_Fi2qXaNw/VQQzVNhloZI/AAAAAAAAJrQ/ORN2da7glYY/s1600/P1100718.JPG" height="358" width="640" /></a></div>
<br />
Dorážíme skoro ke Stropníku. Oba běžíme podle Ambitů a slepě následujeme ukazovanou trasu dle GPS. Najednou se ocitáme na konci cesty, která nikam nevede. Pokoušíme se jít přímo lesem na místo které nám ukazuje navigace, ale nic tu není. Jen spousty sněhu a neprostupného porostu. V té chvíli nám ještě necvakne, že naklikaná GPS trasa asi přesně neodpovídá realitě. Stačilo se držet podle itineráře zelený, ale my jsme se tu už tak zamotali, že ani nemůžeme najít cestu zpět. Nakonec najdeme nějakou jinou cestu, která i odpovídá GPS, ale na ní nejsou žádné stopy, že by tudy někdo šel.<br />
<br />
"Jak tam může být kontrola, když tudy nikdo nešel?" ptáme se jeden druhého.<br />
<br />
Nakonec se vydáváme po té cestě zpět a ta nás dovede zpátky na zelenou značku, kde už svítí čelovky ostatních, co nás mezitím dotáhli a to jsme museli mít slušný náskok. Nyní už dobře po zelené dojdeme na Stropník, kde nám označí živá kontrola výkaz a mažeme dolů. Jenže ve spěchu míjíme odbočku a tak běžíme dál v protisměru to, co už jsme běželi.<br />
<br />
"Neběžíte náhodou blbě?" zastavují nás až další příchozí na Stropník.<br />
"Kurnik, to snad né. Zase!" a otáčíme se zpět.<br />
<br />
Běžím v předu, Honza kousek za mnou a za chvilku jsem zase skoro na Stropníku. Ale Honza nikde.<br />
<br />
"To snad není možný!" asi sem mu utekl a minul zase tu odbočku. Otáčím se znovu zpět a už ji vidím, akorát na ní odbočuje dvojce s fenečkou staforda, které jsem už několikrát míjel.<br />
<br />
Super začátek, jen co je pravda, když pak doma kontroluju záznam z hodinek, stálo mě to bloudění tady skoro půl hodiny.<br />
<br />
Pouštím to z kopce dolů a vůbec to nešetřím, musím tu ztrátu dohnat. Hluboký sníh se pod nohami pěkně boří. Valím to rychle dolů s vědomím toho, že kdybych s sebou náhodou flákl, tak to ani nebude bolet. Předběhnu asi 3 lidi a dotáhnu Honzu. Spolu pak pokračujeme dál. Když v tom si všimnu, že poslední zatáčku v klesání jsme vytočili nějak moc a vydali jsme se po jiné cestě vedoucí po vrstevnici, přitom my měli stále klesat. Ta naše cesta musí být teď cca 100m pod námi. Zavolám na Honzu a odbočuji střemhlav dolů mimo cestu směrem k té správné. Honza se za mnou ale nevydal. Od té doby už jsem ho neviděl.<br />
<br />
Na zeleně značenou cestu jsem narazil po pár metrech a vydal se po ní dál dolů. Jenže jak tady v nižší výšce taje sníh, nebyla to cesta, ale spíš pěkný potok. Chvilku to zkouším nějak obíhat, ale pak na to prdim. Boty jsou durch po pár metrech.<br />
<br />
Jsem dole v Horním Háji a pokračuji dál po žluté směrem na Hrob. Dotahuji další tři běžce, mezi nimi i Evu Zborníkovou. Přidám se k nim, trochu pokecáme a za chvilku běžím zase sám vpředu.<br />
<br />
Následuje převážně rovinatý úsek až k jezeru Barbora, kde je další kontrola K3 s Egonem a občerstvením. Přesně před kontrolou dotahuji snad už poslední dvojici běžců, kteří se přede mne dostali na Stropníku.<br />
<br />
"Ahoj, jste tu první!" potvrzuje nám Egon.<br />
<br />
Všechno mám, nic nepotřebuju, tak si jen naleju horký čaj do svého skládacího kelímku a popíjejíce jdu dál. Jak dopiju, sbalím kelímek a běžím, ať se trochu trhnu.<br />
<br />
Jsem skoro v Teplicím. U hřbitova si označím fixem další kontrolu K4 a vzhůru do nočního víru (velko) města. Je kolem půl šesté ráno a míjím sem tam lidi co se buď vrací z nějaké párty nebo jdou do práce. Všichni na mě divně koukaj, co je to za exota, co tu pobíhá v tuhle dobu ráno po Teplicích.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-HXPg0jjjrr8/VQQzY0A4AkI/AAAAAAAAJrU/F4Tud-fNurk/s1600/P1100719.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://4.bp.blogspot.com/-HXPg0jjjrr8/VQQzY0A4AkI/AAAAAAAAJrU/F4Tud-fNurk/s1600/P1100719.JPG" height="358" width="640" /></a></div>
<br />
Proběhnu celé město k vlakovému nádraží a dál pokračuji směrem k Zámeckému náměstí a Zámecké zahradě. Když se na konci zahrady otočím zpět, zdá se mi, že na začátku do ní vbíhají dvě čelovky.<br />
<br />
"Musím s sebou ještě mrsknout" říkám si, stále mi je někdo v patách.<br />
<br />
A tak přestože za Teplicemi se už zase stoupá do kopce, tak já dál běžím a běžím. V následujícím klesání po silnici do Kladrub se ohlížím a vypadá to, že nikde nikdo. Jenže už se rozednívá a čelovky v dálce nemusí být úplně vidět, tak pro jistotu běžím stále dál. Čék nikdy neví.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-N875ivuNitI/VQQzcyaaOQI/AAAAAAAAJrY/Iqfk_GF-b_4/s1600/P1100720.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-N875ivuNitI/VQQzcyaaOQI/AAAAAAAAJrY/Iqfk_GF-b_4/s1600/P1100720.JPG" height="358" width="640" /></a></div>
<br />
Konečně trasa uhýbá na pěšinu mezi pastviny, silnice už bylo až až. Začíná trochu poprchávat a bahno lepí jako čert. Hodně zpomaluje postup vpřed a tak se stále ohlížím. Zatím je vzduch čistý.<br />
<br />
Koukám na hodinky, kolik už mám za sebou a jsem překvapený, že už skoro 35 km. Za 4 a čtvrt hodiny, to je slušný kvapík. Jde to nějak překvapivě lehce. Z toho mě ale vyvede klesání před Ohníčem, kde mi začnou fest píchat křížové vazy v levém koleni. Trošku mě to teď zlobí, tak to mám i otejpované, ale přesto to píchá tak nepříjemně, že musím oblíbený seběh trochu zvolnit až vypustit. Ale jo, jsem dole.<br />
<br />
Z Ohníče už je to jen Kousek do Kostomlat pod Milešovkou, kde je v autobusové zastávce tajná živá kontrola s občersvením. Pití ještě mám, čapnu pouze Tatranku, napiju se Fanty a jdu dál. Teď by mělo být předposlední stoupání na hrad Sukoslav a pak už jen Milešovka a cíl.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-l6UfOWqtB9E/VQQzkmkLu3I/AAAAAAAAJrg/8NEJJiqHsgQ/s1600/P1100723.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-l6UfOWqtB9E/VQQzkmkLu3I/AAAAAAAAJrg/8NEJJiqHsgQ/s1600/P1100723.JPG" height="358" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-AUWOq8oT2A8/VQQzoe0rOSI/AAAAAAAAJrk/48LJy8McffE/s1600/P1100724.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-AUWOq8oT2A8/VQQzoe0rOSI/AAAAAAAAJrk/48LJy8McffE/s1600/P1100724.JPG" height="358" width="640" /></a></div>
<br />
Na hrad Sukoslav, který je zahalený ve strašidelné mlze, dorážím akorát, když tam z druhé strany přichází hlavní org Petr Malý.<br />
<br />
"Tímhle tempem budeš v cíli, ještě dřív než otevřou motorest!" vítá mě.<br />
"Ale však ona tě Milešovka ještě zpomalí." dodává.<br />
<br />
Chvilku zavtipkujeme, Petr mě kus doprovodí a pak běžím dál. Už je to fakt kousek.<br />
Metelím si to po lesní cestě do Černčic a akorát začíná sněžit. Všechno je najednou krásně pocukrovaný, měkoučký na došlap, paráda.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-RiyoBCAi-JM/VQQzsZBtwqI/AAAAAAAAJro/yGh647NM1A0/s1600/P1100725.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://4.bp.blogspot.com/-RiyoBCAi-JM/VQQzsZBtwqI/AAAAAAAAJro/yGh647NM1A0/s1600/P1100725.JPG" height="358" width="640" /></a></div>
<br />
V Černčicích začíná pro mě zatím neznámý nástup na Milešovku. Při trénincích to vybíhám vždy buď od Milešova nebo od Velemína, kudy se bude dnes klesat, ale tudy to ještě neznám.<br />
<br />
Ze začátku je to docela mírné, tak střídám běh, rychlou chůzi a prokládám to chlazením se sněhem, protože mi je strašný vedro. Naberu plné dlaně sněhu a chrstnu si to do obličeje a za krk. Hned je to na chvilku lepší.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-lF6AANONsBs/VQQzwO8e6sI/AAAAAAAAJrs/KT3h2UtTUAo/s1600/P1100726.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-lF6AANONsBs/VQQzwO8e6sI/AAAAAAAAJrs/KT3h2UtTUAo/s1600/P1100726.JPG" height="358" width="640" /></a></div>
<br />
Jsem na hoře. Koukám na hodinky. Čtvrt na devět. V turistické restauraci, kde mám dostat razítko do výkazu, otvírají ale až v 9. Vytahuju tedy foťák a tak jak jsem byl Petrem instruován, když bude ještě zavříno, pořizuji inteligentní selfíčko a fotku ukazatele.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-Yal66brUK2U/VQQzz9FL-5I/AAAAAAAAJrw/j_fRgKwOKsg/s1600/P1100727.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://1.bp.blogspot.com/-Yal66brUK2U/VQQzz9FL-5I/AAAAAAAAJrw/j_fRgKwOKsg/s1600/P1100727.JPG" height="358" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-Iw9oZhGJ5-U/VQQz7l3JzwI/AAAAAAAAJr4/J20Km5dhHK4/s1600/P1100729.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://4.bp.blogspot.com/-Iw9oZhGJ5-U/VQQz7l3JzwI/AAAAAAAAJr4/J20Km5dhHK4/s1600/P1100729.JPG" height="358" width="640" /></a></div>
<br />
Čék se chvilku nehýbe a začíná být pro změnu zima, takže konec zdržování a vzhůru dolů. No jo, ale klesání na Velemín je po severní straně Milešovky, která je ještě plná sněhu, takže to není tak jednoduché. Pustím to dolů zledovatělým ušlapaným korytem na kterém leží asi 5 čísel prašanu. Vzpomínám na moje Microspikesy, které by se tu opravdu hodily a čekám, kdy se natáhnu. X-Talony se drží seč můžou, ale na ten led pod prašanem jsou hold krátký a tak je to tady.<br />
<br />
"Áááááááááá" a už si prohlížím botky pěkně proti zataženému nebi.<br />
"Bum"<br />
<br />
Tvrdé přistání na zadek a záda a dobrých 5m se vezu v korytě bez práce dolů. Takhle si to ještě jedou zopakuji a pak už dorážím k padlému stromu. Tady je to hrozně fotogenický, rád si to tu fotím hlavě na podzim, takže ještě jedno malé zdržení a fotka je na světě.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-JzeF7vh-ZGI/VQQz_-ovcrI/AAAAAAAAJr8/q2DPRllkOvI/s1600/P1100730.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://3.bp.blogspot.com/-JzeF7vh-ZGI/VQQz_-ovcrI/AAAAAAAAJr8/q2DPRllkOvI/s1600/P1100730.JPG" height="358" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Padlý strom dnes v zimě</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjP5Sf7W5YCc0R7DEC2humzQNcLxvHdjrHho2BqPP9Ch-e97nKAAVNCPQhc9VYLbKPpo1hj3g0D_ZVLs6u_qsVwBv8YPeINRY2NUq5K7U1T6Jyf5qGlPDBXa3tqfsdGym5TmgrmJRo4oBXU/s1600/20141109_121900.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjP5Sf7W5YCc0R7DEC2humzQNcLxvHdjrHho2BqPP9Ch-e97nKAAVNCPQhc9VYLbKPpo1hj3g0D_ZVLs6u_qsVwBv8YPeINRY2NUq5K7U1T6Jyf5qGlPDBXa3tqfsdGym5TmgrmJRo4oBXU/s1600/20141109_121900.jpg" height="360" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><span style="font-size: 12.8000001907349px;">Padlý strom na podzim. Najdi 5 rozdílů.</span></td></tr>
</tbody></table>
Dál už je to jednoduché, ledové koryto končí a následuje pohodový a rychlý 4 kilometrový seběh až do cíle ve Velemíně. Letím, co to dá v tempu pod 5 min/km a za necelých 20 minut jsem v cíli. Petr už vyhlíží z auta, protože motorest ještě neotevřel. Jak mě vidí, hned leze ven mě přivítat.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-DVPD5oQXPKs/VQQ0IajqlgI/AAAAAAAAJsE/iJYrxDdCRro/s1600/P1100732.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://2.bp.blogspot.com/-DVPD5oQXPKs/VQQ0IajqlgI/AAAAAAAAJsE/iJYrxDdCRro/s1600/P1100732.JPG" height="358" width="640" /></a></div>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-tz2kEExf_jY/VQQ0MZ9SsgI/AAAAAAAAJsI/DsxSX19O31Q/s1600/P1100733.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" src="http://4.bp.blogspot.com/-tz2kEExf_jY/VQQ0MZ9SsgI/AAAAAAAAJsI/DsxSX19O31Q/s1600/P1100733.JPG" height="358" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">A tak trochu jsem se zadýchal, nó.</td></tr>
</tbody></table>
Nakonec jsem to stihl i s tou Milešovkou ještě před otevíračkou, je totiž teprve tři čtvrtě na devět. Celkový čas 6:49. Nebýt toho kufru na začátku, mohlo to být ještě lepší. Ale i tak 1. místo paráda a velká spokojenost!<br />
<br />
Přesně půl hodiny po mě doráží i Honza Doležal na 2. místě a za dalších 10 minut na 3. místě společně vynikající Eva Zborníková a Tomáš Vambera.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-_uI3H0kFwFE/VQQ07KJ7lsI/AAAAAAAAJt4/nqS4uP2byGA/s1600/P1100746.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" src="http://1.bp.blogspot.com/-_uI3H0kFwFE/VQQ07KJ7lsI/AAAAAAAAJt4/nqS4uP2byGA/s1600/P1100746.JPG" height="292" width="400" /></a><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilav4Ne7e7-EYUIkfn9mJOel43RuqohKgzaZmpAjxTFtr-3-dkvFq-FGTkwv3i6su9__XiuJjR_miii-5xCJul7MyY23vOLepy9_QPq_PePN8qXrPhUGxjEMqif8LyZsSWZIG82XQWhoga/s1600/P1100752.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEilav4Ne7e7-EYUIkfn9mJOel43RuqohKgzaZmpAjxTFtr-3-dkvFq-FGTkwv3i6su9__XiuJjR_miii-5xCJul7MyY23vOLepy9_QPq_PePN8qXrPhUGxjEMqif8LyZsSWZIG82XQWhoga/s1600/P1100752.JPG" height="320" width="217" /></a></div>
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
<br />
Díky Petrovi Malému a ostatním z jeho týmu za, jako vždy, skvělou organizaci a parádní trasu. Skvěle jsem si to užil a spravil si náladu po Kysucké 100, která se mi po organizační stránce moc nelíbila.<br />
<br />
Tento report a úspěch chci věnovat mému nejvěrnějšímu fanouškovi, mému dědovi, který pravidelně a nadšeně sledoval všechny moje závody a který již bohužel není mezi námi. Děkuji Ti dědo za vše!<br />
<br />
<b>Odkazy</b><br />
<ul>
<li><a href="http://www.dalkovepochody.cz/quo_vadis.html" target="_blank">Stránky závodu Quo Vadis a výsledky</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move55888922" target="_blank">Záznam z mého sporttesteru Suunto Ambit 3</a></li>
<li><a href="http://goo.gl/gfLXto" target="_blank">Všechny mé fotky z Quo Vadis</a></li>
</ul>
<br />
<br />Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com0Velemín, Česká republika50.5389895 13.97676439999997950.458256 13.815402899999979 50.619723 14.138125899999979tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-42142331189528349762015-01-31T13:48:00.000+01:002016-04-10T21:20:47.077+02:00První Jizerská 50 - kdo blbě maže, nejede<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheV656SnQam8tAQrTjVBpH7nr774aKJG2wN6iV_orvmyWQmSh-H5GLQsEsNn4wZ96p3B_wJlYDbpxp38XsQxSxVlqn3wwQ8n5c4RUZXDuKsuBu5Kx27ho4KBn3oZXYHYpvOf-M-oy4A2NA/s1600/10414898_10152706197624518_2393452316115932395_n.png" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="200" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEheV656SnQam8tAQrTjVBpH7nr774aKJG2wN6iV_orvmyWQmSh-H5GLQsEsNn4wZ96p3B_wJlYDbpxp38XsQxSxVlqn3wwQ8n5c4RUZXDuKsuBu5Kx27ho4KBn3oZXYHYpvOf-M-oy4A2NA/s1600/10414898_10152706197624518_2393452316115932395_n.png" width="200" /></a></div>
"Organizátor Jizerské 50 dnes oznámil, že má dostatek sněhu pro konání závodu a to i pro případ možné oblevy. Závod 11. ledna tak zcela jistě proběhne a k dispozici je ještě přes 200 startovních míst", hlásí moderátorka televizní zpráv večer 4. ledna.<br />
<br />
Ty jo, Jizerskou 50 jsem už dlouho chtěl dát. Jak ale vše nechávám na poslední chvíli, tak mi ji vždy vyprodali, dřív než jsem se k něčemu odhodlal. Teď je ale jisté, že bude a že jí nezruší jako loni, takže není co řešit a hned druhý den se přihlašuju.<br />
<br />
Kolik já sem toho vlastně na běžkách natrénoval? No, letos jsem na nich ještě ani nestál, loni skoro taky ne. Bude to chtít někam ještě před Jizerskou vyrazit a vyzkoušet, jak se to dělá.<br />
V neděli týden před závodem proto sjedeme s kamarády na otočku na Smědavu a tam si dáme cvičných 20 km. To je vše. Tím můj trénink na Jizerskou končí. Bude muset stačit kondička z běhání.<br />
<br />
No, stačit to asi nebude a tak se rozhoduji ještě si udělat radost a vsadit i na nový materiál. Starý běžky mám už 8 let, tak si na Jizerskou 50 pořizuji ještě komplet novou výbavu. To určitě pomůže!<br />
<br />
Doma, když se pak nemůžu nabažit nových běžek, akorát běží v bedně počasí, kde předpovídají na víkend Jizreské 50 obrovskou oblevu s teplotou okolo 14 °C.<br />
<br />
"A sakra"<br />
<br />
Zbytek týdne se to ještě několikrát mění, až se to ustálí na tom, že obleva bude do soboty a v noci na neděli bude nakonec mrznout. V sobotu večer před závodem sedím bezradně u telky a po finální předpovědi počasí stále nevím, co bych tam tak na ty běžky namazal. V noci má všechen roztátý sníh a voda z dešťů zmrznout a teplota přes den má být -1 až -3 °C.<br />
<br />
"No, tak to je fialovej." konečně se rozhodnu a jdu to namazat. Samozřejmě to bylo špatně, chtělo to klistr.<br />
<br />
Ráno vstávám brzo a vyrážím z Roudnice směr Liberec. V autě poslouchám rádio a dozvídám se, že večer se ještě přehnal nad Bedřichovem a vůbec na celými Jizerkami pořádný slejvák. To bohužel způsobilo na oblevou už tak poničené trati takové problémy, že organizátoři byli nakonec nuceni zkrátit trasu padesátky o některé úseky v celkové délce 5 km. Vypadne tak zejména celá smyčka k Jizerce. A aby toho nebylo málo, po slejváku přišel slibovaný mráz a vše už tam zmrzlo na led. No tak to bude paráda!<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwWQEgyf_evg031gEKOEZpmd0Q5_O6bvlf-qoSL30LbCt4LMuoI1YrprE4-S0J9chW6y-Z-P2XrUny0vMyYmnd-39AOQjknq_lVMeotM2v3WDta2zu9X7u79MLTaJ3lzVeqktDp8Qi_tWg/s1600/Profil.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhwWQEgyf_evg031gEKOEZpmd0Q5_O6bvlf-qoSL30LbCt4LMuoI1YrprE4-S0J9chW6y-Z-P2XrUny0vMyYmnd-39AOQjknq_lVMeotM2v3WDta2zu9X7u79MLTaJ3lzVeqktDp8Qi_tWg/s1600/Profil.jpg" width="397" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Mapa a profil zkrácené trasy Jizerské 50</td></tr>
</tbody></table>
Před Libercem uhnu nejdříve do Stráže ke kámošovi, co mi vyzvedl v pátek Liberci startovní číslo (díky Jirko) a pak už se vezu kyvadlovým busem z Liberce do Bedřichova. Když tam dorazím cca 20 minut před startem, mám to opravdu tak akorát.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIZH3GCWYZgsmWwgpK01eQUFNqdnUHvMAzdlj2Lm4JUJt0NDaqrOLZVuI8At11LmQKCt4Qc-z_izQ0T6B4lymOgbJxLZpgWQ6ESdl6yiC-CQfw7mQGmWCcGFwRYVMult-NTknYJnUvaGsW/s1600/20150111_084330-001.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjIZH3GCWYZgsmWwgpK01eQUFNqdnUHvMAzdlj2Lm4JUJt0NDaqrOLZVuI8At11LmQKCt4Qc-z_izQ0T6B4lymOgbJxLZpgWQ6ESdl6yiC-CQfw7mQGmWCcGFwRYVMult-NTknYJnUvaGsW/s1600/20150111_084330-001.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">"Sníh" je dnes opravdu kvalitní</td></tr>
</tbody></table>
Trocha předstartovního stresu neuškodí, tělo se alespoň naladí na to, že se něco bude dít. Hodím věci na zledovatělé zbytky sněhu a už to lítá. Obleční, obout boty, startovní číslo, naprat do sebe nějakej ten gel, uložit věci do úschovny a pomalu se přemístit do koridoru pro poslední 8. vlnu ze které, jakožto prvnička na Jizreské 50, startuji. Organizace je tu skvělá, takže nikde žádný problém či zdržení.<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXVJ1shDiq5-ve21xGU2jl61M8_eB564ZT_FNeKnhlQNXuHCfzUfFOp5WGNgNGgeD4JpbPZe8UgDUQ7BV9UmN9o0irHUfDIxz-156Wy0LG1aCsGDXXUKvU9Ne2vge_pV1s-xDuGgo6tB5X/s1600/20150111_091151.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="640" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjXVJ1shDiq5-ve21xGU2jl61M8_eB564ZT_FNeKnhlQNXuHCfzUfFOp5WGNgNGgeD4JpbPZe8UgDUQ7BV9UmN9o0irHUfDIxz-156Wy0LG1aCsGDXXUKvU9Ne2vge_pV1s-xDuGgo6tB5X/s1600/20150111_091151.jpg" width="355" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Připraven ke stratu</td></tr>
</tbody></table>
Mezi tím již odstartovali elitní ženy, elitní muži a první tři vlny. Všichni z 8. vlny čekáme netrpělivě na náš start a čas si zkracujeme sledováním elity závodu na obřích obrazovkách. Než jsme vystartovali špička závodu byla už za desátým kilometrem.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvnqu4js5UdKkaUfcSBbn4Hl4gGCzeCY4e25Mr20OE2cCyni1xTMcg4bJ-AkKhpmb8MFVDcoa5W_oMSKkRRtSGySJ2kOQNRhD3rhLFI70ODuGHHVRbH-_leTKv8g9JcKm61mPeakwNUtRd/s1600/20150111_092104.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhvnqu4js5UdKkaUfcSBbn4Hl4gGCzeCY4e25Mr20OE2cCyni1xTMcg4bJ-AkKhpmb8MFVDcoa5W_oMSKkRRtSGySJ2kOQNRhD3rhLFI70ODuGHHVRbH-_leTKv8g9JcKm61mPeakwNUtRd/s1600/20150111_092104.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Sešlo se nás tu v Bedřichově pár běžkařů na společnou vyjížďku</td></tr>
</tbody></table>
"Ty už asi fakt nedohoním." pomyslel jsem si, když v tom se ozval kolem půl desáté strat 8. vlny.<br />
"Tak a jdeme na to!"<br />
<br />
Popadnu lyže a peláším s nimi vlevo skoro až na konec stadionu, kde si je nasazuju a plný očekávání, jak ta moje máza bude držet, vyrážím vstříc své první Jizerské 50.<br />
<br />
"Ty jo, mě to drží! Já jsem asi nakonec dobře namazal!" zjišťuji hned v prvním stoupáním za stadionem.<br />
<br />
Na to mě okamžitě chytá závodní rapl a snažím se toho využít a co nejrychleji se postupovat dopředu. No jo, ale tady se vůbec předbíhat nedá. Cesta je totálně ucpaná zástupem stoupajících a funících běžkařů. Beru to tedy krajem nebo spíš příkopem mimo cestu a funím s nimi.<br />
<br />
Když přijde první klesání ještě před Kristiánovem, tak to pouštím s chutí dolů. Hned zjišťuju, že nový Madshusky jsou teda pekelně rychlé, takže sem spíš stále v pluhu a brzdím, abych nesestřelil ty pomalý přede mnou, protože je prostě není kudy předjet. První občerstvovačka na Kristiánově je totálně ucpaná, takže ji raději úplně objíždím ze strany a bez zastávky pokračuji dál.<br />
<br />
Následuje zase dlouhé stoupání v podstatě až na Rozmezí na 9. km. <br />
<br />
Ale co to? Vůbec mi to už do stoupání nedrží a běžky podkluzují, že se skoro nemůžu pohnout vpřed. No jo, já tím pluhem spíš po ledu než sněhu seškrábl veškerou mázu a už to nechce stoupat. To brzo.<br />
<br />
Trápím se s tím až do půli kopce, co krok to podklouznutí. Vzdávám to, to se nedá, odbočuji z cesty a jdu to namazat. Nejsem sám přidávají se ke mě další dva chlapíci se stejným problémem.<br />
<br />
"Co tam namažeš?" ptám se<br />
"Já nevím a ty?"<br />
"No, já taky nevím. Chtělo by to asi to spíš klistr, ale ten nemám. Nemáš ho?"<br />
"Ne"<br />
"Sakra"<br />
<br />
U druhého borce jsem taky nepochodil, tak tam dávám zase fialovej vosk, přejedu korkem a zařazuji se zpět do stopy. Hned je to lepší a tak se dostávám trochu vpřed resp. doháním a předbíhám všechny ty, kteří mě při mazání předběhli.<br />
<br />
Konečně Rozmezí a Knajpa, nejhorší stoupání mám za sebou a navíc občerstvení, kde se konečně napiju a něco pojím. Vzhledem k tomu, že sem naposledy jedl v 5 ráno, mám už pěkný hlaďák a to není dobrý. Tlačím do sebe vše co je k dispozici a je toho opravdu dost. Když už toho mám dost i v žaludku, vyrážím dál.<br />
<br />
Za Knajpou následuje příjemný úsek, protože je hodně z kopce. Navíc mám pocit, že jsem se dostal konečně dopředu až před hlavní masu z 8. vlny. Je to znát i podle čísel, které doháním. Já mám číslo 5035 a už předjíždím i čísla pod 4500 sem tam i s 3 na začátku. To mě vždycky potěší.<br />
Pouštím to z kopce a libuji si jak se to konečně roztrhalo a jak si už budu moc jet svůj závod podle mého tempa.<br />
<br />
"Ale ne" kazí mi optimistickou náladu výhled vpřed.<br />
<br />
Pravděpodobně jsem dojel veliký balík pomalejších závodníků ze předchozí 7. vlny. Zase musím do pluhu, brzdit a vyhýbat se ostatním. Je to jako špunt. Navíc na poslední chvilku mi do mé volné stopy přeskočí jeden závodník, který se neohlédl, zda je stopa volná a já už s tím tak nic nedokážu udělat. Přistanu mu tak na zádech a moje lyže se zaplétají mezi jeho.<br />
<br />
"Ááááááááá, co to?" křičí<br />
Ustáli jsme to a nespadli jsme, jedeme dál, já nalepený dál na jeho zádech.<br />
"Co budeme děláááát?" ptá se<br />
"Ty píchej, já budu brzdit!" instruuji ho<br />
<br />
Nakonec to dobře dopadlo. Párkrát si odpíchnul, já si mohl přibrzdil a už jsme byli zase volní.<br />
<br />
Jedu dál dolu z kopce a už vidím další občerstvení na 14km Hraniční. Něco do sebe na rychlo naházím a hned běžím dál. No běžím, terén se zase narovnal a já opět zjišťuji, že nejsem schopný pohybu vpřed. Všechna máza je zase pryč. Jediné, jak se můžu pohybovat na tom ledu vpřed, je soupaž, ale tu bohužel kvůli zádům moc dlouho nevydržím. Navíc když dojedu k dalšímu stoupáku, tam už jsem úplně marnej a tak bez váhání pod kopcem jdu bokem, sundám běžky a znovu je namažu.<br />
<br />
"A teď zkusím třeba červenej!" říkám si a švihnu ho tam.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMjm0HjYzjA2L7fgDTjDeD1sujT25UvbC0pcBzxDOD5mNeKEeJ-mxmzmp9B6ZUpOYsQphMfEkHAj_1RKwJa39O5IRsuVG-1PtvGu6nr2zdoIWlqeMIdO8IJZup863b3e5a2HF2XFukteJc/s1600/20150111_122029.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEgMjm0HjYzjA2L7fgDTjDeD1sujT25UvbC0pcBzxDOD5mNeKEeJ-mxmzmp9B6ZUpOYsQphMfEkHAj_1RKwJa39O5IRsuVG-1PtvGu6nr2zdoIWlqeMIdO8IJZup863b3e5a2HF2XFukteJc/s1600/20150111_122029.jpg" width="223" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Stoupání je problém</td></tr>
</tbody></table>
Hotovo, zase trochu drží, tak rychle dohnat ztrátu. Vyběhnu kopec a pomalu se všichni blížíme k Jizerce. Ještě před ní se ale stačíme a bez zrušené smyčky k Jizerce míříme rovnou na Smědavu. Tady to dobře znám, přesně tudy jsme jeli s klukama minulý víkend.<br />
<br />
Pokud jsem do teď doufal, že se to trochu uvolní a bude tak alespoň nějaký prostor, abych zajel aspoň trochu slušný čas, tak tady v té rovné pasáži před Smědavou mě to nadobro přechází. Obrovská masa běžkařů v neprostupném zástupu do dáli, kam až oko dohlédne.<br />
<br />
Nějak mě definitivně přechází závodní rapl a smiřuji se s tím, že to prostě jen nějak dojedu až do cíle. Nepřispívá k tomu ani to, že mi to už zase začíná pořádně prokluzovat a tak musím dávat zase mojí neoblíbenou soupaž.<br />
<br />
Konečně Smědava. Cca 25. kilometr. Občerstvení a hned za ním začíná 3 kilometrový těžký stoupák. Spousta lidí zastavuje a maže, dokonce je tu i mobilní skiservis od Swixu. Fronty jsou ale dlouhé. Né, já už prostě mazat nechci, nechci se zdržovat, nějak to vydupu pomalu stromkem nahoru a už nemažu. Dupu, dupu, ale i v tom stromku mi to hrozně podkluzuje a je to jedno velké trápení.<br />
<br />
"Ale co to je, co to jé?" koukám jak mě začínají předcházet lidi, kteří si prostě běžky sundali a jdou do kopce jednoduše pěšky s lyžemi na ramenou. A jak rychle jdou oproti mě!<br />
<br />
"Ne, to neudělám. Je to běžkařský závod, tak ho dám celý na běžkách!" ubezpečuji se.<br />
A zase mě další předcházejí. A další.<br />
<br />
"A prdim na to!" naštvanej se zastavuju, sundavám běžky a hážu je taky přes rameno.<br />
<br />
"To se to panečku krásně šlape a vůbec to nepodkluzuje!" zubím se na ostatní.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="float: right; margin-left: 1em; text-align: right;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7j8bTVA_ymrRtkOuiNMizBQQ879QmlDZSnWeV_KKiqzpf7RXdGQtI49SbwslnghLKmVYctmgzEco4MtsZHxhTwS2nsNvOv2A8W3hOW5RKj-v6JuBNZ-Je4VAwnd-OtXD1JsCQAlIomYRq/s1600/20150111_122048.jpg" imageanchor="1" style="clear: right; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEh7j8bTVA_ymrRtkOuiNMizBQQ879QmlDZSnWeV_KKiqzpf7RXdGQtI49SbwslnghLKmVYctmgzEco4MtsZHxhTwS2nsNvOv2A8W3hOW5RKj-v6JuBNZ-Je4VAwnd-OtXD1JsCQAlIomYRq/s1600/20150111_122048.jpg" width="225" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Těžce vypilovaný klasický styl</td></tr>
</tbody></table>
Svižně pochoduju do kopce a že sem z ultra trailů zvyklej do kopců dupat hodně rychle, předejdu i všechny ty, co mě pěšky předešli, když jsem se ještě trápil s běžkami. Jakmile to už není tak prudké, nasazuji běžky a jdu dál.<br />
<br />
A jsem na hoře Na Knajpě. Od teď by už profil neměl být tak hrozný. Ale jak mi to podkluzuje i na rovině, je to pořád víceméně trápení. Klasický styl je pro mě dnes opravdu pasé a tak se to snažím dál co nejvíc rvát soupaží. I záda už si asi zvykly nebo spíš rezignovaly a ani nebolí.<br />
<br />
Zbývá cca poslední třetina trasy. Při každém menším kopečku, který už neutáhnu soupaží bojuji s tím, jestli ještě nezastavit a namazat to nebo se protrápit bez mazání až do cíle. Nakonec vítězí lenost, takže dál už nemažu. Vzhůru za trápením!<br />
<br />
To ale vyžaduje honě sil a mě tak dohání zase hlaďák. Opravdu veliký. Zachraňuje mě až poslední občerstvovačka Hřebínek na 35. km. Ze všech občerstvovaček se tady zdržuju bezpochyby nejdýl a cpu se co to dá. Pomeranče, čokoláda, tatranky, čaj, sušené ovoce, teplý ionťák a nudlovou polévku, prostě vše co tu mají.<br />
<br />
Posledních necelých 10 km se dál trápím s tím jak mi to podkluzuje. Na druhou stranu ale zase z kopce, z kterého to teď převážně je, mi to sviští dolů fakt pěkně. Navíc už je to fakt kousíček, takže nálada je dobrá a těším se na závěrečný finish.<br />
<br />
A je to tu. Odbočka vpravo na Bedřichov a podle údajů na trati poslední 2 km do cíle. Jeden z organizátorů mě ještě povzbuzuje a ujišťuje, že teď už je to jen sjezd z kopce a ať do toho dám vše. A to já zas jo! To mě když někdo takto pěkně povzbudí, tak to já poslechu.<br />
<br />
A tak píchám z kopce soupaž jako divej. Nové Madshusky letí jako sjezdovky, místa na předjíždění naštěstí taky dost, takže spousty lidí nechávám za sebou. Jen se obávám té zatáčky dole na stadion, snad ji ve zdravý vyberu.<br />
<br />
Ano! Zatáčka bezpečně za mnou, stadion přede mnou a navíc i jeden závodník, kterého si ještě musím ve finiši v cílové rovince vychutnat. Píchám, píchám, že by i Standa měl ze mě radost, závodníka doháním, předjíždím a šťastný jako blecha vyjíždím do cíle své první Jizerské 50.<br />
<br />
Paráda, přestože podmínky byly jaké byly, měl sem špatně namazáno a hodně jsem se trápil ,s konečným časem 4:22 jsem na tu bídu fakt spokojený. Mohlo to být lepší, trošku sem si pomýšlel na čas pod 4 hodiny, ale líbilo se mi to a mám tak velkou motivaci to zkusit příště a zvládnout to lépe.<br />
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5o9reoQgsipg1KpzJreorjKNtWj0-0tUyBMeMjcRNX_YWSuoOjTdIr765619DCYKdjZ_kfAWKyobZ0HwOl24ODfav6ymYFWGk9joDCI9pia4nUdpCdoAHB84fjGWfZgNJ1ahykWrmtueH/s1600/Diplom.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="450" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEg5o9reoQgsipg1KpzJreorjKNtWj0-0tUyBMeMjcRNX_YWSuoOjTdIr765619DCYKdjZ_kfAWKyobZ0HwOl24ODfav6ymYFWGk9joDCI9pia4nUdpCdoAHB84fjGWfZgNJ1ahykWrmtueH/s1600/Diplom.jpg" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
<b>Doslov</b><br />
- Organizace závodu byla opravdu vynikající, velmi podobná akcím RunCzech.<br />
- Vítězem závodu se stal norský závodník Morten Eide Pedersen s časem 01:46:29.<br />
- Já měl čas 04:22:22, takže jak jsem očekával, ujel mi opravdu jen o kousek a málem jsem ho měl.<br />
- Celkově jsem skončil na 3 124. místě. Ve své kategorii M40 na 1 192. místě a celkově v mužích na 2 918. místě.<br />
- Start z poslední 8. vlny byl opravdu, co se týče masy lidi, náročný. Nicméně se zajetým časem se na budoucím ročníku, bohužel, asi moc neposunu. :(<br />
- Takže ahoj příště třeba v 7 vlně! ;)<br />
<br />
<b>Odkazy</b><br />
<br />
<ul>
<li><a href="http://www.jiz50.cz/" target="_blank">Stránky závodu</a></li>
<li><a href="http://www.jiz50.cz/cs//vysledky/?f=flt&race=J50&race_yr=2015" target="_blank">Výsledky závodu 2015</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move49820838" target="_blank">Záznam z mého sport-testeru Suunto Ambit 3</a></li>
</ul>
<br />
<br />Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com2Bedřichov, Česká republika50.7910884 15.14247109999996650.7108189 14.981109599999966 50.8713579 15.303832599999966tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-15939265588878860052014-12-14T23:02:00.000+01:002016-04-10T21:21:17.982+02:00 Pražskou stovkou až na bednu EKUTu (300km, +11 700m)5.12.2014, Praha, Pražská stovka (130 km, +4400m) 3. a poslední etapa EKUT (300 km, +11 700m)<br />
<br />
"Bedna, bedna, bedna" od úspěšného <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/utikej-chlapce-utikej-honi-te-madar.html" target="_blank">Loučení</a>, kde jsem skončil na 4. místě, na nic jiného nedokážu myslet. Je to jako šťavnatá pastva pro mého berana v hlavě, který to pěkně baští a tím sílí na novou výzvu. <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/utikej-chlapce-utikej-honi-te-madar.html" target="_blank">Loučení (170km, +7 300m)</a> bylo první částí závodu EKUT*, druhou částí je Pražská stovka (P100). V průběžném pořadí EKUTu ztrácím na Láďu Erberta na 3. místě pouhých 19 minut. Ještě nikdy jsem nebyl bedně tak blízko a na Pražské stovce udělám všechno proto, aby se na tu bednu konečně poprvé dostal.<br />
<br />
<i>*EKUT = Extrémní Kombinace Ultra Trailu (300km, +11 700m), závod stávající se ze dvou závodů Loučení (170km, +7 300m) a 14 dní poté Pražské stovky (130km, +4 400m).</i><br />
<i><br /></i>
Jak se dát během 14ti dnů po stomílovce do kupy a připravit se na další těžký závod? Hodně jsem tuto otázku po Loučení řešil a vymýšlel co nejlepší postup. Nakonec se mi to ale vůbec nepovedlo, protože 3 dny po Loučení mě zkosila horečka a já musel lehnout do postele. Poprvé jsem tak vyběhl na regenerační 12 km výklus až v neděli týden po Loučení. V následujícím týdnu před P100 pak stíhám už jen jeden 4,5 km výklus na páse, masáž, kryokomoru (-130 °C, 4 minuty) a to je vše. Je pátek 5. 12 a večer to všechno vypukne. Cítím se ale dobře a hlavně se moc těším.<br />
<br />
Jedním z důvodů, proč se tak těším, je i to, že jsem na Pražskou stovku pozval i mého kámoše Patrice Perrina Francouze žijícího v Rakousku, s kterým jsem se seznámil na <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/05/100-miles-of-istria-aneb-nejdelsi.html" target="_blank">100 miles of Istria</a>. Tam jsme spolu běželi posledních 55 kilometrů ze 170 a spolu jsme také nakonec proběhli cílovou páskou. Hodně jsme si padli do noty, ale od té doby jsme se bohužel neviděli, tak se těším, až se zase potkáme a pokecáme.<br />
<br />
Patrice s sebou vzal z Rakouska ještě jednoho borce Helmuta Hofera, takže všichni spolu razíme ještě před registrací na večeři do pizzerie na Pakráci. Během pojídání výborných těstovin vysvětluji klukům, jak to na P100 chodí: Občerstvovačky u zaparkovaného auta, samoobslužné kontroly s barevnými fixy, tajné kontroly, polívky a občerstvení po hospodách, standardní turistické značení versus Olafošipky atd. Kluci s neskrývavým údivem a možná i obavami přikyvují, ale zdravé nadšení pro dobrodrůžo neztrácejí. Vždyť nás čeká trať o délce 131 km s převýšením + 4 400 m plná deště, bahna a srandy!<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-1dJXkrzA7Hc/VInviNfQm_I/AAAAAAAAJTw/QNQQvaiRm_g/s1600/Prazska_100.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://2.bp.blogspot.com/-1dJXkrzA7Hc/VInviNfQm_I/AAAAAAAAJTw/QNQQvaiRm_g/s1600/Prazska_100.jpg" width="348" /></a></div>
<br />
Po večeři se jedem do Modřan zaregistrovat. Rychlá převlíkačka v tělocvičně, pokec se všemi známými, na který se vždycky těším. Na P100 přijeli snad úplně všichni, dokonce i Petr z Roudnice, který už poslední roky nic jiného něž P100 neběhá a to jsme dříve běhali spolu vše. Všichni řeší co na sebe, protože podle předpovědi má v podstatě celou sobotu pršet. Nakonec na sebe hážu pouze 2 vrstvy: 200g letní merino s dlouhým rukávem a lehkou goráčovku s kapucí.<br />
<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-NEpMHqX0eLY/VInsmM8JkWI/AAAAAAAAJNo/owdXIJeFWKw/s1600/P1100363.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-NEpMHqX0eLY/VInsmM8JkWI/AAAAAAAAJNo/owdXIJeFWKw/s1600/P1100363.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Helmut využívá posledních pár minut k relaxaci</td></tr>
</tbody></table>
Další otázka za 100 bodů: "S hůlkami nebo bez?". Vzhledem k slině rozblácenému terénu Olaf (hl. organizátor) hole důrazně doporučuje, ale nakonec podlehnu přesvědčování Patrice:<br />
<br />
"The profile is not that hard. It's OK we don't need poles Aleš!"<br />
"OK" a hůlky teda neberu.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-YaImzup2hNE/VInsy7RjqkI/AAAAAAAAJOA/mUdStzgnrqA/s1600/P1100366.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-YaImzup2hNE/VInsy7RjqkI/AAAAAAAAJOA/mUdStzgnrqA/s1600/P1100366.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Předstartovní fotečka: Patrice /FRA/, já, Petr a Helmut /AUT/.</td></tr>
</tbody></table>
Z Modřan se přesunujeme vlakem na start do Staré Hutě u Dobříše. Ve vlaku chvilku pokecám i s Láďou, který je momentálně v EKUTu na 3. místě 19 minut přede mnou. Vůbec mi nedělá radost, že nemůžeme běžet spolu jako při 2. etapě <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/12/utikej-chlapce-utikej-honi-te-madar.html" target="_blank">Loučení</a> před 14 dny. Dnes jsme bohužel hlavně soupeři. Pokud se chci dostat na bednu musím ho předběhnout alespoň o těch 19 minut.<br />
<br />
"Víš co, do 100 km poběžíme spolu a pak začneme závodit. Co ty na to? ;)" navrhuji v žertu.<br />
"OK" přikyvuje s úsměvem. No, nakonec to tak skoro dopadlo, ale to předbíhám.<br />
<br />
Při cestě z vlaku na start se rozloučím s klukama, protože se už asi neuvidíme. Na rozdíl ode mne chtějí běžet "na pohodu". Rozhlížím se a překvapuje mě ta masa lidí. Prý nás je na startu kolem 350. Odbočuji si ještě odskočit bokem do křoví na malou, ale když se kouknu zpět ke startu, všichni už běží.<br />
<br />
"A kurňa!"<br />
<br />
Start musel být nějak letmo a potichu. Hodím se tedy do gala, zapnu start na Ambitech a jdu na to. Ach jo, ostré tempo hned od začátku, to nemám rád.<br />
<br />
Postupně se ještě ve vesnici prodírám přes ostatní dopředu, Chtěl jsem si držet čelo, ale to už je ani nevím, ani nevidím, kde. Za vesnicí běžíme odbočkou vlevo a po zpevněné lesní cestě dlouhým stoupákem až na nejvyšší bod tratě Čihadlo (528m). Celou dobu běžím. Míjím spoustu běžců, ale nikoho moc nepoznávám, což znamená, že jsem stále ještě moc vzadu. Konečně známá tvář Tomáš Zaplatílek, prohodíme pár slov a já letím dál dopředu. Aááá, tenhle styl běhu poznávám, to nemůže být nikdo jiný něž náš pronásledovatel z Loučení László Barta, který je v EKUTu průběžně na 5. místě 22 minut za mnou.<br />
<br />
"Hi, how are you man?" ptám se.<br />
<br />
Prý nic moc, necítí se dobře a je to znát i z pomalejšího tempa. Škoda Lázlo mě dnes zezadu postrkovat očividně nebude. Rozloučím se a mažu vpřed. Závodní pole je již roztrhané a občas už běžím sám. Je na čase zapnout navigaci v Ambitech. Kufrovat si dnes nemůžu dovolit.<br />
<br />
Jsem pod vrcholem Čihadlo a začíná se klesat. Pouštím to dolů, ale cesta je stále ještě zpevněná a na můj vkus a hlavně obutí (Inov8 X-Talon 212) dost tvrdá. Přesto to pálím dolů co to dá, až mi poprvé píchne v koleni a to jakoby vypne. Klopýtnu přes něj, zabolelo to fest, ale běžím stejným tempem dál. Asi se musí ještě prohřát.<br />
<br />
Konečně měkký povrch, nezpevněná cesta plná hlubokého řídkého bahna. Koleno si libuje, jak je to najednou krásně měkké a já se snažím nevymést nějakou bahenní louži, kterých je tu plno. Do toho ještě mrholí a poprchává, takže za chvíli již jakékoliv prdění se s vyhýbáním se vodě nemá smysl a dál beru všechno na přímo. Zase si v duchu pochvaluji své X-Talony jako na Loučení, to je prostě bota bot. V bahně drží jak buldok a ač běžím bez hůlek, vše probíhám s jistotou bez sebemenší známky podklouznutí.<br />
<br />
První tajná kontrola na ní Zuzka s Petrou podávající valašskou "Živou vodu". S díky sice odmítám, ale řetízkovala a voněla pěkně.<br />
<br />
Běžím už přesně hoďku a bohužel vůbec nemám přehled, kde jsou ostatní EKUŤáci, který jsou průběžně na 1. - 3. místě, což mě trochu znervózňuje. Chtěl jsem být s nimi co nejdříve v kontaktu. Nicméně odhaduji, že Láďa(3.) bude určitě přede mnou a Gábor(1.), který má vždy pomalejší starty, někde za mnou. Kde je Martin(2.) vůbec netuším.<br />
<br />
Přibíhám na první čipovou kontrolu s občerstvením K3 na 18. km v Cholíně v čase 1h 46min. Rychlost je stále vražedná přes 10,3 km/h. Nicméně cítím se skvěle, nic ještě nepotřebuji a ani na nic nemám chuť, takže si jen odpípnu čip, pozdravím se s Kubou Řídelem a běžím dál. Ještě ve dveřích mě upozorňují na změnu následujícího úseku trasy, ale ani si to nedoposlechnu a věším se za partičku, která si to už poslechla a tak určitě ví kudy.<br />
<br />
Po silnici nadbíháme několik km zrušený úsek a zpět na původní trasu se vracíme před Bílou skálou. Následující trasa je v itineráři popsána jako nebezpečný úsek. Nádhera, úzká kamenitá pěšinka ve strmé skále přímo nad hladinou Slapské přehrady. Nahoru, dolů, spousta schodů a řetězů. To mám rád, letím co to dá a předbíhám další běžce. Samo pouze když je to bezpečné nebo když mi raději uhnou z cesty.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-Wkyo88Iluqs/VIns2Y7pb_I/AAAAAAAAJOI/hHIrKS_o7KE/s1600/P1100367.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-Wkyo88Iluqs/VIns2Y7pb_I/AAAAAAAAJOI/hHIrKS_o7KE/s1600/P1100367.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Kolem 27. km je cca kilometrová vracečka ke K7 Častoboř, když na ní vbíhám, proti mě už se vrací ufoni z čela závodu. Asi po 100m vidím proti sobě i známou tvář z Loučení. Láďu(3.).<br />
<br />
"Tak tady jsi, pane jo, ty to teda drtíš." říkám si v duchu<br />
<br />
Běžím zpět z vracečky a přes čelovky mířící mi přímo do očí se snažím rozpoznat další lidi z čela EKUTu. Nikde nic, až těsně před koncem vracečky mám pocit, že jsem zahlédl Martina Šebánka(2.). OK, konečně mám trochu přehled, kde jsou ostatní vyjma Gábora(1.).<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-705BEPcWNoo/VIns-QSHCjI/AAAAAAAAJOY/WifQrKLpl74/s1600/P1100369.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-705BEPcWNoo/VIns-QSHCjI/AAAAAAAAJOY/WifQrKLpl74/s1600/P1100369.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Nějak začínám vadnout a zase se ozývá to koleno. Koukám na Ambity je kolem 3:45 ráno. Jsem na 34. km. Je to jasný, je čas na první <a href="http://www.nutrend.cz/shleha-d12532.htm" target="_blank">šlehu</a>. Jen ve mě zasyčela a v tom mě svižně předbíhá kdosi s hůlkami rozevlátými hodně od těla. Ten styl hned poznávám. Gábor(1.). Maďarská mašina, vedoucí muž průběžného pořadí EKUTu. Unaveně a celkem odevzdaně zírám na to, jak se mi rychle vzdaluje v dáli. Pak se ale ve mě něco kousne. Vzpomínka.<br />
<br />
"Vždyť jsem s tebou na letošních <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/01/brtnicke-ledopady-po-madarsku.html" target="_blank">Brtnických ledopádech</a> dokázal držet krok až do cíle! Tak proč né i dnes?"<br />
<br />
Zařadím vyšší rychlost a vydávám se ho stíhat. Tep jde zase nahoru a s tím začíná zabírat konečně i kofeinová šleha. Za chvíli ho mám a dál běžím jen pár kroků za ním. Koukám jen na jeho nohy, jak jedna míjí druhou. Nechávám se tím úplně hypnotizovat. Je to uklidňující, nemusíte se o nic starat, tempo i směr drží ten před vámi a vy tak jen odpočíváte a šetříte síly. Dělám to takto už od základky, když jsem běhal závodně patnácti stovky. Vždycky sem ale doběhl pouze druhý. V průběhu závodu jsem prostě zaparkoval za spolužáka Lukáše Zimmera a nechal se jím odtáhnout jakoby v transu, sledujíce jeho nohy, až do cíle.<br />
<br />
Hned jak Gábor(1.) zjistí, že sem to já, ptá se, kde jsou ostatní EKUŤáci. Hlavně Láďa(3.) a Martin (2.).<br />
<br />
"Láďa musí být max. 10 minut před námi. Martin je asi za námi" odpovídám anglicky.<br />
<br />
Běžíme dál, Gábor drží skvělé tempo, když v tom se nám přes cestu objeví říčka, přes kterou leží padlý strom. Cesta dál vede samozřejmě přes něj. Díky Olafe! Gábor má hůlky, takže jde neohroženě vpřed přes strom. Já hůlky nemám. Chvíli se ostýchám, zda to nepřelézt raději po čtyřech. Vykoupat se ve studeném potoce bych se opravdu nechtěl. No nic, jdu normálně vestoje a nakonec to není tak hrozné, takže zvládám v půlce i selfíčko na památku.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-8PCA8QBednc/VIntB6IVHEI/AAAAAAAAJOg/w0Av7_Bk_aQ/s1600/P1100370.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://3.bp.blogspot.com/-8PCA8QBednc/VIntB6IVHEI/AAAAAAAAJOg/w0Av7_Bk_aQ/s1600/P1100370.JPG" width="223" /></a><a href="http://2.bp.blogspot.com/-hkVRGyZJCLQ/VIntF9ECNBI/AAAAAAAAJOo/o5Txrh9pyg8/s1600/P1100372.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://2.bp.blogspot.com/-hkVRGyZJCLQ/VIntF9ECNBI/AAAAAAAAJOo/o5Txrh9pyg8/s1600/P1100372.JPG" width="222" /></a></div>
<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-982-t6WI9aY/VIntJewxNqI/AAAAAAAAJOw/PObo_r-truU/s1600/P1100374.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-982-t6WI9aY/VIntJewxNqI/AAAAAAAAJOw/PObo_r-truU/s1600/P1100374.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<br />
Na 40. km je další vracečka ke K11 Psané skály. Kousek za jejím ústím se proti nám vrací Láďa(3.). Koukám na hodinky a místo, kde se míjíme. Tentokrát si to stopnu, abych věděl přesně kolik na něj ztrácíme.<br />
<br />
S Gáborem(1.) se vyškrábeme ke K11, která je vysoko na skále. Označíme si výkaz fixem v čase 4:56 od startu a jdeme dolů ze strmé skály. V tom najednou Gáborovi podjedou nohy. Aby to vyrovnal jakoby poskočí vpřed, těžiště tak dostává před sebe, ale tím získává ve strmé skále i nepřiměřenou rychlost. Snaží se zabrzdit, ale zakopává a s rukami před sebou letí ze skály dolů.<br />
<br />
"Gábóóóóóóóór!!!!" řvu za ním.<br />
<br />
Hůlky letí pryč a naštěstí se zachycuje o větev, která ho vytočí zpět ke skále a pak už si jen ustele o pár metrů pode mnou na takovém skalním stupni. Zvedá se na nohy, je to dobrý.<br />
<br />
"Man! Are you ok???", ptám se ho přesto s obavami, když k němu slezu.<br />
"Yes. Ok", odpovídá a hned se škrábe zpět nahoru pro odhozenou hůlku.<br />
"Go, go!", pobízí mě.<br />
<br />
Uf. Ty woe, to jsou věci. Pomalu se tedy vydávám dál bez něj a několikrát se ještě ohlížím, zda je opravdu v pohodě. Vypadalo to fakt strašidelně. Sotva ale doběhnu na místo, kde jsme se míjeli s Láďou(3.) Gábor už je za mnou. On je fakt neuvěřitelnej ufon. Koukám na hodinky. Láďa je před námi pouze necelých 5 minut. Za chvíli ho máme.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-g6Cq1PhHeeE/VIntMk0xhZI/AAAAAAAAJO4/AAdAs-zlAnI/s1600/P1100375.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-g6Cq1PhHeeE/VIntMk0xhZI/AAAAAAAAJO4/AAdAs-zlAnI/s1600/P1100375.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Zajímavá vesnice na trase, kde se asi lidi mezi sebou rubou nahý.</td></tr>
</tbody></table>
Když s Gáborem(1.) přibíháme na další čipovku K12 v Juniorcampu Nová Živohošť na 46. km, Láďa(3.) už tam sedí a akorát se pouští do polévky. Pozdravím se nejdřív s Pavlou u kontroly, která mi odpípne čip a řekne naší pozici: 21. místo, čas 5:41. Mrkneme na sebe s Láďou a je jasný, že od teď poběžíme dál zase spolu jako na Loučení. Polévku máme všichni v sobě, ještě doplníme pití a běžíme dál. Teď už ve třech.<br />
<br />
Gábor je skvělý, přísný a neúnavný tempař. Prostě mašina, která táhne vpředu a my s Láďou jsme jak tažené vagónky za ním. Vláček hadr.<br />
<br />
"Maďarský EKUT Expres, Stará Huť - Modřany" napadá mě.<br />
<br />
Běžíme dál skvělým tempem přes vyhlídku K13 (51. km) Na Vrchovnici, kterou jsem si spletl s vyhlídkou Máj, protože je stále ještě tma jak v pytli. Svítat začíná až těsně před Měřínem na 62. km, kde je další čipová kontrola a občerstvení. Obsluha samozřejmě nejsympatičtější neb se jí dnes ujali jinak vynikající drtičky ultra trailů a čarodějnice Zuzka Urbancová a Petra Mücková.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-hQ2Ftsqbycw/VIntQbm8liI/AAAAAAAAJPA/8j3mdAGa2f0/s1600/P1100377.JPG" imageanchor="1"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-hQ2Ftsqbycw/VIntQbm8liI/AAAAAAAAJPA/8j3mdAGa2f0/s1600/P1100377.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
"Ahój, tady máte poukázku na polívku a pak si přijďte pro perníček a <i>živou vodu!</i>" vítají nás hned ve dveřích a mávají panáčkama.<br />
<br />
Polívku do sebe vyklopíme i s rohlíkem snad během minuty. <i>Živou vodu</i> s díky opět odmítám, ale perníčky si beru rovnou dva. Jsou krásně zdobené např. nápisy P100 a jsou moc dobré. Chroupu je ještě několik kiláků za Měřínem.<br />
<br />
Náš EKUT expres zase vyráží a Gábor bez pardonu běží a vybíhá vše, co je alespoň trochu běhatelné. Občas je opravdu náročné ho stíhat. Stoupání, které on neúprosně vybíhá, bych já, kdybych běžel sám, asi určitě neběžel.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-na2qbHeJcfA/VIntUPjHZPI/AAAAAAAAJPI/zQmmtqnkxZM/s1600/P1100378.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-na2qbHeJcfA/VIntUPjHZPI/AAAAAAAAJPI/zQmmtqnkxZM/s1600/P1100378.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Někde jsme zapomněli uhnout, takže přes louku zpět na správnou trasu</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-d9DDpJwagnc/VIntXkNMaWI/AAAAAAAAJPQ/nMuvNbMXZak/s1600/P1100379.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-d9DDpJwagnc/VIntXkNMaWI/AAAAAAAAJPQ/nMuvNbMXZak/s1600/P1100379.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K16 Nad Tetínským lomem, 72 km, 8:42</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Máme to pěkně rozběhlé a začínáme koketovat i s myšlenkou, že by se nám tímto stylem mohlo podařit předběhnout i prozatímní čas Martina(2.) a posunout ho tak z 2. na 4. místo v celkovém pořadí EKUTu. Dopočítali jsme se k tomu, že by na to měl stačil náskok cca 33 minut, což není nereálné. Celý vlak EKUT expres by tak mohl stál nakonec na bedně. Všechno ale bylo nakonec úplně jinak.<br />
<br />
Dostáváme se konečně k vyhlídce Máj, tradičnímu cíli skoro každé Pražské stovky. Bohužel viditelnost je mizerná, protože je velká oblačnost a lije jak z konve. Takže žádné zdržovaní, označit kontrolu a běžíme dál.<br />
<br />
<table cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-Tp3IbP6uyeQ/VIntnNafEGI/AAAAAAAAJPo/a-9qHfxPOok/s1600/P1100384.JPG" imageanchor="1" style="clear: left; margin-bottom: 1em; margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-Tp3IbP6uyeQ/VIntnNafEGI/AAAAAAAAJPo/a-9qHfxPOok/s1600/P1100384.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Bohužel, dneška žádné výhledy z Máje nebudou.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-zId4e4GVVdU/VIntjLJp-_I/AAAAAAAAJPg/eTfAnNuu19U/s1600/P1100382.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-zId4e4GVVdU/VIntjLJp-_I/AAAAAAAAJPg/eTfAnNuu19U/s1600/P1100382.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K17 Vyhlídka Máj, 74 km, 9:00 - Honza Kotyk, ač neběží přímo s námi, stále se někde potkáváme</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-CcJNf5khZW4/VIntprp1fGI/AAAAAAAAJPw/D7hHRRivc4Q/s1600/P1100385.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-CcJNf5khZW4/VIntprp1fGI/AAAAAAAAJPw/D7hHRRivc4Q/s1600/P1100385.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Láďa přede mnou, Gábor opravdu vyjimečně někde za mnou</td></tr>
</tbody></table>
K dokončení první 80 km části P100 už nám zbývá jen kousek, necelé tři kilometry. Z turistické žluté cesty odbočuje trasa pomocí Olafošipkek vlevo a to nevěstí nic dobrého. Navíc v itineráři je opět poznámka "Střeblov - Nebezbečný úsek".<br />
<br />
Z kraje to je úplně v pohodě, dokonce až skoro poetické, jak dočervena popadané listí v klesání na trase kontrastuje se zářivě zelenými mechy.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-J27S21gvk3c/VIntxE7X-gI/AAAAAAAAJQA/Bmccy0WbO_M/s1600/P1100391.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-J27S21gvk3c/VIntxE7X-gI/AAAAAAAAJQA/Bmccy0WbO_M/s1600/P1100391.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-DVVXuPkMc1I/VIntzfZdltI/AAAAAAAAJQI/ZeKOfm8TeXk/s1600/P1100392.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="360" src="https://4.bp.blogspot.com/-DVVXuPkMc1I/VIntzfZdltI/AAAAAAAAJQI/ZeKOfm8TeXk/s1600/P1100392.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
Pak se ale "cesta" stočí v strmém kopci do náročného traverzu po úzké jílovité pěšince. Vzhledem k dešti a strmosti to začíná slušně klouzat a přestože mě X-Talony zase skvěle drží, tak tady trošku lituju, že nemám hůlky. Navíc přemýšlím, jak to tady bude vypadat pro běžce resp. chodce na konci startovního pole, až se tu v dešti prožene dalších 200 lidí. Před námi tu proběhlo sotva 20 lidí a už teď je schůdnost tohoto úseku celkem výzva.<br />
<br />
Každopádně Střeblov je za námi. Vyběhneme z lesa na silnici a přes Slapskou přehradu a uháníme k další čipovce s občerstvením v Třebenicích na 80. km.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-ZNps0xW76v4/VInt-32WbTI/AAAAAAAAJQg/R6B1hPaaqXI/s1600/P1100396.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-ZNps0xW76v4/VInt-32WbTI/AAAAAAAAJQg/R6B1hPaaqXI/s1600/P1100396.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Krásné počasí, skoro neprší, ideální pro 130 km běh...</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-J5f-WwAFFHg/VInt7So8yiI/AAAAAAAAJQY/6ZxTwzzvVGo/s1600/P1100395.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-J5f-WwAFFHg/VInt7So8yiI/AAAAAAAAJQY/6ZxTwzzvVGo/s1600/P1100395.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vodní dílo Slapy</td></tr>
</tbody></table>
V Třebenické hospůdce, kde je K19, nás hned za dveřmi odpípnou a dají nám itinerář na druhou 50 km část trasy. Mám ale na pilno, potřebuju doplnit hlavně pití a něco sníst, tak itinerář i s kontrolním výkazem <i>pokládám na stůl</i> a jdu shánět něco do camelu. Super, mají Kofolu. Kupuju si 1,5l a vše leju do camelu, který už byl úplně prázdný. Kluci se mezitím pustili do polívky a už jí skoro dojídají. Svojí tedy zředím studenou vodou a vypiju přímo z misky, aby mi neutekli. To už jsou u dveří a tak se zvedám také, popadnu batoh a mažu taky.<br />
<br />
"Nesmím si nechat utéct nás vláček, náš Maďarský EKUT expres." žertuju ještě s obsluhou kontroly u dveří.<br />
<br />
Seběhneme bambilión schodů dolů ze Slapské přehrady a míříme na krásný úsek podél Vltavy, bývalé Svatojánské proudy. Ještě se mrknu přes mobil na stav závodu a zjišťuji, že Martin(2.) na nás na předposlední čipovce v Měříně ztrácel už 21 minut.<br />
<br />
"Potřebujeme mu dát ještě 12 minut" hlásím ostatním.<br />
<br />
Máme na to ještě 50 km, to bude brnkačka. Stále máme díky Gáborovi skvělé tempo. Vracím mobil do přední kapsy od batohu a ze zvyku si ještě vše ošáhnu, zda mi něco nechybí, zejména itinerář s kontrolním výkazem.<br />
<br />
"Sakra, kde mám itinerář? A výkaz?!" zastavuji, šacuji všechny kapsy.<br />
<br />
Nic. Vzpomínám, kde sem ho měl naposled. Stůl. Ten stůl v Třebenicích.<br />
"Nechal jsem ho tam na stole! Já debil!"<br />
Volám na Láďu co se mi stalo, Gábor nerozumí, tak běží dál.<br />
<br />
"Zavolej Olafovi a nějak se s ním domluv. Přece nepoběžíš zpátky." volá na mě Láďa a běží dál za Gáborem.<br />
<br />
"Do prdele! Já sem takovej kretén! Takhle to podělat. Néééé, kurva!" prskám nahlas, snažíc se dovolat Olafovi.<br />
<br />
Bohužel tu není signál. Kluci jsou už fuč. Otáčím se, musím zpět. Kolik to může být zpět? Určitě hodně přes kilák spíš dva. Tzn. tam a zpět minimálně 3 km navíc. S bednou se můžu rozloučit, ty dva už nedoženu a Martin(2.) je pouhých 20 minut za mnou. Obrovské zklamání a frustrace.<br />
<br />
Rozebíhám se zpět. Dlouho sem nebyl na sebe takhle, s prominutím, nasranej. Za neustálých nadávek dobíhám zpět ke Slapské přehradě. V protisměru míjím spousty běžců s tázavým pohledem, proč se vracím zpět. Vybíhám bambilión schodů nahoru na přehradu, tepovka jeden na max. Když doběhnu do Třebenické hospůdky, letím přímo ke stolu, kde vše samozřejmě leží. Itinerář i kontrolní výkaz. Popadnu to a mažu zpět ke dveřím.<br />
<br />
"No, vláček mi bohužel ujel, protože sem vůl a nechal jsem tu itinerář a výkaz." odpovídám na tázavé pohledy obsluhy kontroly u dveří.<br />
<br />
Úplně to ve mě vře, ale na druhou stranu ta obrovská nasranost mi překvapivě dodává jakoby novou sílu i chuť dál bojovat. <br />
<br />
"Já je doženu! Jo, prostě je doženu!" odhodlal jsem se.<br />
<br />
Zastavím. Kopnu do sebe šlehu, zapnu berana v hlavě na totální bezohlednost vůči svému tělu a únavě a vyrážím vpřed. Bambilión schodů pro změnu zase dolů ze Slap a dál po stezce podél Vltavy. Míjím místo, kde jsem se otáčel a koukám na Ambity, dohromady skoro 3km navíc. Ok.<br />
<br />
Začínám dobíhat pár skupinek běžců co běží jen 50 km denní trasu. Za chvilku jsem před nimi a běžím stále rychle dál, dokonce si cvaknu i pár fotek.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-0JASeuMKMYI/VInuCTwRGqI/AAAAAAAAJQo/fGKqf-SUPAw/s1600/P1100398.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-0JASeuMKMYI/VInuCTwRGqI/AAAAAAAAJQo/fGKqf-SUPAw/s1600/P1100398.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-YXgU7engXTY/VInuGJc-c7I/AAAAAAAAJQw/PkPVU3YmJwY/s1600/P1100399.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-YXgU7engXTY/VInuGJc-c7I/AAAAAAAAJQw/PkPVU3YmJwY/s1600/P1100399.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Ještě než stezka uhne od Vltavy vlevo nahoru cca po 7 km, dobíhám skupinku stovkařů, které jsem míjel když jsem se vracel do Třebenic. Super! Mám ze sebe radost a ve stoupání Pod Strání je dokonce nechávám za sebou. Kluci už nemůžou být daleko. Jakmile se terén jen trochu narovná zase běžím vpřed. V dálce vidím K21 Pod Homolí a v hloučku lidí se mi zdá, že už je vidím. Nicméně než tam doběhnu a označím si, všichni jsou pryč. Ženu dál do kopce a pak trasa začíná klesat dolů do Štěchovic. Seběh to je moje a napálím to, co to dá. Letím dolů a za skupinkou turistů vidím Láďu(3.) a předním Gábora(1.).<br />
<br />
"Jóóóóóóó !!!!" řvu radostí a letím za nimi, až je z kopce předběhnu.<br />
"Čau, ty woe já vás dohnal! Jooo!" zdravím se s Láďou<br />
<br />
Po 13 kilometrové stíhačce se můžu opět zařadit v klidu za Maďarský EKUT Expres a zase trochu zvolnit a o nic moc se nestarat. Bohužel ale tato pohoda netrvala moc dlouho.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-NlRzSfv6DDI/VInuJ8ocqxI/AAAAAAAAJQ4/II3c117DHvs/s1600/P1100400.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-NlRzSfv6DDI/VInuJ8ocqxI/AAAAAAAAJQ4/II3c117DHvs/s1600/P1100400.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K22 Ve Štolách - Štěchovický poklad, 93 km, 12:10</td></tr>
</tbody></table>
Přes Štěchovice a nepříjemný asfaltový úsek před stoupáním ke K22 Štěchovický poklad jsme se dostali celkem rychle až k Sázavě do Pikovic. Myslel jsem, že budu tou mojí stíhačkou hodně vyšťavenej, ale je to ok. Dokonce při sebězích letím vždy napřed a pod kopcem ve výklusu na kluky počkám, až mě doběhnou. Další čipová kontrola na 99 km je tradičně v restauraci U Dolejších v Pikovicích.<br />
<br />
Kopneme do sebe výborný vývar a jdeme si na WC doplnit zásoby vody. Vše v cajku, zásoby doplněny a razíme dál. Teď bude za Pikovicemi pořádný krpál na kopec Ďábel (398m) což je zároveň geometrický střed Čech, jak se dočítám v itineráři.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-yARQ0WAbe_g/VInuNfVGQ5I/AAAAAAAAJRA/t7K9ogxTcHI/s1600/P1100401.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-yARQ0WAbe_g/VInuNfVGQ5I/AAAAAAAAJRA/t7K9ogxTcHI/s1600/P1100401.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Most přes Sázavu, Pikovice</td></tr>
</tbody></table>
Dupeme už nějakou dobu do kopce a tak se při tom mrknu do mobilu, jak si vede Martin(2.) a o kolik jsme si na něj zvětšili náskok.<br />
<br />
"To není možný on už byl v Pikovicích. Jen 16 minut po nás!" s údivem oznamuji Láďovi.<br />
<br />
To nejvíc ohrožuje samozřejmě mě, pokud s tím nic neudělám, můžu se s mojí první vysněnou bednou rozloučit a skončím zase na bramborovém 4. místě.<br />
<br />
"Hele, až bude další klesání, tak se zkusím asi trhnout, jinak nemám šanci." vytahuji Ládovi své karty ven.<br />
"Jasný" přitakává.<br />
<br />
Klesání a to pořádný následuje hned za Ďáblem a tak vybíhám hned před Láďu(3.) i Gábora(1.). Je čas dnes už podruhé zapnou berana v hlavě na plné koule a zmizet. Klesání začíná promočenou loukou, ale X-Talony se do ní zakousnou jako nic a já letím dolů z kopce jak šílenec tempem 3:55 min/km. Kluci jsou za chvíli v nedohlednu.<br />
<br />
Při stoupání Zlatým údolím k Olešku se stále ohlížím, ale nikoho za mnou nevidím. Jak tlačím na pilu, hodně piju a koukám, že mi dochází pití. Musím šetřit. Za Oleškem vidím partu turistů, co jde denní 50km trasu, jak si nalévají teplý čaj z termosek.<br />
<br />
"Ahoj, nezbylo by tam prosím i něco pro mě?" ptám se.<br />
"Jasně, dej si. Tady máš." a ochotně mi nabízí plný hrnek.<br />
<br />
Kopnu ho do sebe na ex a když dopiji poslední lok, cítím jak mě něco škrábe v hrdle.<br />
<br />
"Ježiš, co to v tom je?"<br />
"Rum chlapče, to je v tomhle počasí nejlepší!" odpovídají zvesela<br />
"Chceš ještě?"<br />
"Neeee! .... anebo, anebo tak jó." a kopnu do sebe ještě druhý hrnek.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-kpm9q7Za9pc/VInuQ0n-P9I/AAAAAAAAJRI/2-IFkjStaJ8/s1600/P1100402.JPG" imageanchor="1" style="clear: right; float: right; margin-bottom: 1em; margin-left: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://3.bp.blogspot.com/-kpm9q7Za9pc/VInuQ0n-P9I/AAAAAAAAJRI/2-IFkjStaJ8/s1600/P1100402.JPG" width="223" /></a></div>
S nezaměnitelnou chutí tuzemáku na jazyku letím dál. V následném klesání po nějaké louce mi to dnes poprvé podklouzne a tak házím parádní mrchu. Rozuměj X-Talony za to nemůžou, to ten rum! Slajduji celým bokem asi 6m dolů po bahně přímo mezi uhýbající pochoďáky. Paráda a jsem jako dobytek.<br />
<br />
To už jsem ale skoro ve Skochovicích, kde je v kempu na 110 kilometru poslední čipová kontrola K26. Kousíček po asfaltce, pak po pěšině podél Vltavy a jsem tam.<br />
<br />
"Musím to tu vyřídit co nejdřív, žádný zdržování" říkam si.<br />
<br />
Hlavně doplnit pití. Na Kofolu, kterou tu stejně ani nemaj, nemám ani pomyšlení, ale zaujala mě Fanta. Objednávám si zase 1,5l a vše přelejvám do camelu. Na polévku si ani lžíci neberu, vypiju jí po zředění přímo z talíře. OK, jedeme dál.<br />
<br />
Z kempu vybíhám zpět na pěšinu podél Vltavy a zleva akorát přibíhá Gábor a Láďou. Jsou stále blízko, musím přidat.<br />
<br />
V následném stoupání nad Vraném kontroluji po jistotu stav v mobilu. Jsem na 10. místě. Kluci doběhli do Skochovic 8 minut po mě, takže jsem jim dal na 8 kilometrech 8 minut a před sebou mám posledních 20 km. Pokud udržím tempo, tak by se mi těch potřebných 19 minut na Láďu mohlo povést. Navíc si zvyšuji náskok i na Martina(2.), který na mě ztrácí už zase víc jak 22 minut.<br />
<br />
Ok. Dám ještě poslední šlehu. Kopnu jí do sebe akorát na vrcholu Zvolské Homole a mažu dál. Snažím se běžet opravdu na max. Ve stoupání, které bych normálně ani náhodou neběžel, si vždycky řeknu: "Tohle by Gábor určitě běžel." a dám to taky. Klesání mi pak jako vždy nedělá žádný problém a tam to rvu, co to dá. Dokonce předbíhám dalšího stovkaře, takže se šoupu na 9. místo. V následném stoupání se mě snaží dohnat, ale s dalším klesáním už nemá šanci. Tam to zase napálím a rázem je v nedohlednu.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-ML-B5mPJ0hw/VInuUlpHTYI/AAAAAAAAJRQ/PywThY2tLII/s1600/P1100404.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-ML-B5mPJ0hw/VInuUlpHTYI/AAAAAAAAJRQ/PywThY2tLII/s1600/P1100404.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://4.bp.blogspot.com/-70dcVqYuOvk/VInuc5BY1pI/AAAAAAAAJRY/5KUC8xWj6As/s1600/P1100405.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-70dcVqYuOvk/VInuc5BY1pI/AAAAAAAAJRY/5KUC8xWj6As/s1600/P1100405.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Skvělý je, že je stále světlo a už se blížím k Šancím. Já snad ty Šance stihnu poprvé co P100 běhám za světla. Nejdříve ještě označit předposlední kontrolu K30 u Hálkova pomníku a před ním si vyfotit nefalšovaného domácího divočáka a vzhůru na Šance.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-4UdhDynWLSs/VInuem0u-sI/AAAAAAAAJRg/LmH0drF9hiE/s1600/P1100406.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="360" src="https://2.bp.blogspot.com/-4UdhDynWLSs/VInuem0u-sI/AAAAAAAAJRg/LmH0drF9hiE/s1600/P1100406.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ná, puťa puťa.</td></tr>
</tbody></table>
Když se vydrápu se skupinkou padesátkařů až nahoru na Šance, musím konstatovat, že to za světla opravdu není tak hrozný, jak za tmy při minulých ročnících. Nicméně je půl páté a začíná se hodně stmívat, takže už raději zapínám čelovku, kterou jsem si za celý den ani nesundal z hlavy.<br />
<br />
Posledních 8 km. Píšu domu SMS, že je čas pro mě vyrazit. Cca za hoďku bych měl být v cíli, to je tak akorát. Všechno uklidit a zase se rozebíhám vstříc posledních 8 km a nekonečným Olafošipkám.<br />
<br />
Ale ne, dochází mi baterky v čelovce. To už to kurnik ten kousek mohly vydržet. Na druhou stranu mám tam stále ty samé, co už tam byly na obě etapy Loučení (170km) a teď skoro celou P100. Akorát když čelovka úplně zhasla, dobíhám Petra Kotláře, který dnes běží s nějakou holčinou pouze denní padesátku. Ochotně mi asistuje s výměnou baterek (díky Petře!) a já už můžu zase naplno dotáhnout poslední kousek tratě. <br />
<br />
Před poslední kontrolou K31 Petrova strouha na 127 km se mi ještě zvrkne noha a já se dnes podruhé vyválím v bahně. Kotník bolí jen chvíli, za chvíli zase běžím a už vidím Modřany.<br />
<br />
Proběhnu dolů směrem k Modřanské rokli, tam tradičně tou nejhorší a nejprudší cestou nahoru k silničnímu podchodu. Teď už je to brnkačka přes sídliště ke škole prof. Švejcara, kde je cíl.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-C9PYo3MAP_M/VInuhHunHGI/AAAAAAAAJRo/SYX1IvXD1FU/s1600/P1100407.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-C9PYo3MAP_M/VInuhHunHGI/AAAAAAAAJRo/SYX1IvXD1FU/s1600/P1100407.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vždycky vás rád vidím ...Modřany</td></tr>
</tbody></table>
Modřanské sídliště probíhám už skoro nazpaměť, zahýbám ke škole, otevírám dveře, po chodbě utíkám vpravo k cílové kontrole a tam mi dopípnou cíl.<br />
<br />
"Áaaaaaaa" ano, je tu cíl! Mám to za sebou, úleva, Olaf mi gratuluje a potřásá rukou.<br />
"Jsi devátý, čas 17:48. Gratuluji!"<br />
"Díky, díky, díky."<br />
<br />
Snad to bude na tu bednu za EKUT stačit. Padám do židle přímo u cílové kontroly a snažím se trochu vydýchat.<br />
<br />
"Další přibíhají!" ozve se po chvíli z chodby.<br />
<br />
Martin Šebánek(2.). Cože? Nevěřícně na něj koukám, to není možný, on už je tady. Musel za to neskutečně zatáhnout, doběhl pouhých 7 minut po mě a předběhl i kluky. Jestli za to takhle zatáhl i Láďa(3.) s Gáborem(1.), jsem out.<br />
<br />
Strašná nervozita, bojím se, že můj náskok nebude na to 3. místo stačit. Potřebuji víc než 19 minut, to je strašně dlouhá doba. Nedokážu tady sedět před cílem a počítat minuty, navíc se do mě dává zima a tak jdu do sprchy. Když přicházím ke sprše, do cíle se akorát řítí Gábor s Láďou.<br />
<br />
"To nemohlo stačit" říkám si a jsem fakt zklamanej, tolik jsem do toho dal a nic.<br />
Určitě se to nepovedlo, bylo to max 15 minut po mě, odhaduji.<br />
Svlékám se a chystám se do sprchy, když kolem jde Láďa a ve dveřích na mě houkne:<br />
<br />
"Tak je to tvoje! Jsi třetí."<br />
"Nekecej! Díky! Jóóóó, mám to!"<br />
"A víš co, já ti to přeju, ty si to zasloužíš, když si běžel o ty 3 kilometry víc." usměje se na mě.<br />
<br />
Tak se mi to podařilo! Jsem na poprvé na bedně a navíc v takové šílenosti jako je EKUT. Mám obrovskou radost, další sen splněn! <br />
<br />
Nakonec zjišťuji, že Láďa s Gáborem doběhli až 22 minut po mě, takže celkově jsem Láďu o 3 minuty odsunul ze 3. na 4. místo. To je tedy o fous, v závodě o 300 kilometrech a 11 700 metrů převýšení rozhodly pouhé 3 minuty.<br />
<br />
Vyhlášení vítězů EKUTu je za chvilku a já si to opravdu užívám. Navíc tím, že medaile za Pražskou stovku se rozdávají prvním deseti a já jsem 9., dostávám medaili i za P100 a tak jako jediný mám medaile dvě. Jak říká Olaf při vyhlášení:<br />
<br />
"Roudnice dnes bere vše!"<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKJEyR2YjY4EqChFSa8uMlgJ16qG9sZA4DWLcQHae6g4ooEyMlN6mLr9oQzZeT_8vKKkCx_H-KYqBgKUIxq0kHrFJm89cPKyNs3xSbrpkSKZRbjInh7r0OqcCwALIRds0zAgEUX1doavdH/s1600/10679550_10205814398625412_3932933480254185583_o.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEjKJEyR2YjY4EqChFSa8uMlgJ16qG9sZA4DWLcQHae6g4ooEyMlN6mLr9oQzZeT_8vKKkCx_H-KYqBgKUIxq0kHrFJm89cPKyNs3xSbrpkSKZRbjInh7r0OqcCwALIRds0zAgEUX1doavdH/s1600/10679550_10205814398625412_3932933480254185583_o.jpg" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Autor foto: Palko Kmit</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
</div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-oal1_6jhEj4/VInvFpanTnI/AAAAAAAAJSw/mWHEDmIFOSs/s1600/P1100420.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="414" src="https://1.bp.blogspot.com/-oal1_6jhEj4/VInvFpanTnI/AAAAAAAAJSw/mWHEDmIFOSs/s1600/P1100420.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">EKUT (300km, +11700m) zleva: 2. místo Martin Šebánek, 1. místo Gábor Nyakas, 3. místo já, 4. místo Láďa Erbert</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-77u5I2rivZs/VInvcH9XBHI/AAAAAAAAJTg/imTo2LYqueY/s1600/P1100431.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="480" src="https://3.bp.blogspot.com/-77u5I2rivZs/VInvcH9XBHI/AAAAAAAAJTg/imTo2LYqueY/s1600/P1100431.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Musím si asi založit nějakou vitrínu na trofeje.</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Byl to skvělý a napínavý závod od začátku do konce. Získal jsem další zkušenosti a hlavně zjištění, že ze sebe dokážu vymáčknout ještě o dost víc, než jsem si kdy vůbec myslel. Děkuji Olafovi, celému skvělému organizačnímu týmu a všem spoluběžcům na trati, zejména Gáborovi a Láďovi. Gratuluji všem co Pražskou stovku, Loučení nebo celý EKUT dali či se o to alespoň pokusili a těším se na vás všechny na příštím závodě.<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsglUMW15Gi5BIAv5RWS2S_i1GGHmPkNfHwM6b9C-VQSKrFLdKOFSY6yXN-8O16u0lJKMT0O0q-xe8cZFaqyX4-9LViclIhwb1IqQrCNY_mdyzodPbDDAsNmen_0LmOJqauEx5xm5on2Qv/s1600/vysledky.jpg" imageanchor="1" style="clear: left; float: left; margin-bottom: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="400" src="https://blogger.googleusercontent.com/img/b/R29vZ2xl/AVvXsEhsglUMW15Gi5BIAv5RWS2S_i1GGHmPkNfHwM6b9C-VQSKrFLdKOFSY6yXN-8O16u0lJKMT0O0q-xe8cZFaqyX4-9LViclIhwb1IqQrCNY_mdyzodPbDDAsNmen_0LmOJqauEx5xm5on2Qv/s1600/vysledky.jpg" width="386" /></a></div>
<br />
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b><br /></b>
<b>Doslov</b><br />
- Koleno mi hned druhý den po závodě opuchlo a zarudlo. Týden po už je to o něco lepší, ale běhat ještě nejde.<br />
- Závod mě stál dva nehty, málo jsem si utáhl boty a byl línej si je dotáhnout.<br />
- Puchýře žádné, kdo maže, ten prostě jede a to i v mokru a blátě.<br />
- Inov8 X-Talon 212 mě opět nezklamaly, leč špunty jsou zase o něco menší.<br />
- Myslel jsem, že zase po 3 dnech lehnu s horečkou, ale nestalo se. Goráčovka s kapucí byla nakonec dobrá volba.<br />
- Patrice s Helmutem dokončili P100 společně v čase 24:34 a zhodnotili to slovy "Ein trail nicht wie die anderen!" tzn. "Trail jako žádný jiný!" :)<br />
- V pondělí po závodě jsme spolu ještě skočili na oběd a oba byli z P100 naprosto nadšení. Myslím, že tu nebyli naposled.<br />
- Z 338 na startu závod dokončilo 183 lidí. Tzn. 46% úmrtnost.<br />
- Sepsat tento blog mi trvalo skoro stejně jako běžet ten závod. No, o něco míň, cca 12 hodin + příprava fotek.<br />
- Pokud jste se dočetli až sem, díky! :)<br />
<br />
<b>Odkazy</b><br />
<ul>
<li><a href="http://www.dalkovepochody.cz/ps.htm" target="_blank">Stránky závodu Pražská stovka</a></li>
<li><a href="http://2014.tonerman.cz/p7.html" target="_blank">Výsledky Pražské stovky 2014</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move46990954" target="_blank">Záznam z mého sporttesteru Suunto Ambit 3</a></li>
<li><a href="http://goo.gl/1q3QaU" target="_blank">Všechny mé fotky z Pražské stovky</a></li>
</ul>
<br />
<br />Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com6Modřany, 143 00 Praha-Praha 12, Česká republika50.0100765 14.40693950000002124.488041999999997 -26.901654499999978 75.532111 55.715533500000021tag:blogger.com,1999:blog-8800495661348480078.post-60167066942314247902014-12-02T01:59:00.000+01:002016-04-10T21:21:47.415+02:00Loučení aneb Utíkej chlapče, utíkej, honí tě Maďar velikej! 21.11.2014, Ústí nad Labem, Loučení (170 km, +7 300 m) 1. a 2. etapa EKUT (300 km, +11 700m)<br />
<br />
"Já chci už konečně zase na nějaký závody!" křičí mi neustále v hlavě. Už 3 měsíce jsem kvůli zranění nezávodil a mám neuvěřitelný absťák. Pata jedna proklatá.<br />
<br />
Začala bolet po <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/07/malofatranska-100vka-aneb-jak-se-znicit.html" target="_blank">Malofatranské stovce</a> začátkem července. Přestože jsem pak zbytek července raději vůbec neběhal, střihl jsem si v srpnu ještě <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/08/slovakman-226km-venceni-smradocha-po-3.html" target="_blank">Slovakmana</a> (IronMan) a <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/09/vystup-na-mont-blanc-4-810-mnm.html" target="_blank">výstup na Mont Blanc</a> a pak ..., pak konečná. Už sem se nemohl na tu patu ani postavit, hlavně zrána. Celý září pak trávím létáním po doktorech a dohadováním se zda se jedná o plantární fasticidu nebo ostruhu. Ozařování laserem, masáže, ledování, protahování, nic nijak nepomáhá. Dojde až na obstřik a ten kupodivu v kombinaci s válením kriketového míčku chodidlem zabírá.<br />
<br />
Začátkem října začínám pomaličku běhat jen pár km, řekněme 5 maximálně. Fyzičku jsem neztratil, když jsem nemohl běhat, jezdil sem alespoň hodně na kole a plaval, takže jde vše fajn a postupně navyšuji počet kilometrů. Rovnou se také z čistého optimismu a beraní nátury přihlašuji na Loučení i Pražskou stovku. Potřebuju mít před sebou nějakou motivaci a EKUT* je motivace obrovská. Prostě buďto to vyjde a půjde to nebo ne. V listopadu už si dávám do těla jako normálně a probíhám si části odhadované tratě Loučení přes Středohoří. Pata drží, všechno je ok. <br />
<br />
<i>*EKUT = Extrémní Kombinace Ultra Trailu (300km, +11 700m), závod stávající se ze dvou závodů Loučení (170km, +7 300m) a 14 dní poté Pražské stovky (130km, +4 400m).</i><br />
<br />
A je to tu zítra je den D. Start první 54 km etapy Loučení je už v 5:00 ráno. Druhá 116 km etapa startuje v 10 večer. Nakonec se rozhoduji využít domácího prostředí závodu a přespat raději doma v Roudnici n/L než ve spacáku na karimatce v tělocvičně v Ustí n/L. I přestože vstávám už ve 3 ráno a po necelých 5 hodinách spánku vyrážím autem do Ústí, se to vyplatilo. Spal jsem skvěle a cítím se dobře.<br />
<br />
V Ústí se zaregistruju, vyfasuju itinerář, pokecám se známými tvářemi a ve 4:41 odjíždíme všichni spolu vlakem na start do Bohosudova. Jde se na to. Čeká nás 54 km přes 3 kopce Krušných hor s celkovým převýšením 2000 metrů. Moje strategie je následující: 1. etapu chci dát co možná nejrychleji a získat tak čas na delší regeneraci před druhou etapou, kterou pak dám spíš pocitově, jak se říká "na pohodu".<br />
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://3.bp.blogspot.com/-kqI4Pt7YlDc/VHdwf4lxi7I/AAAAAAAAJNI/76DQZ5eGn1E/s1600/Louceni_1_Etapa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="352" src="https://3.bp.blogspot.com/-kqI4Pt7YlDc/VHdwf4lxi7I/AAAAAAAAJNI/76DQZ5eGn1E/s1600/Louceni_1_Etapa.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
<h4>
1. Etapa, Krušné hory (54 km, +2 000 m)</h4>
"3, 2, 1, Stááááárt!" a už se to valí vpřed a pěkně zvesela. Ve svižném tempu přebíháme Bohusudov, abychom alespoň trochu prohřáli nohy před prvním kopcem, který začíná hned za Bohusudovem. Kopec je hned na začátek parádní. Úzkým teréním výsekem přímo pod lanovkou až na Komáří Vížku (809m). Mrholí. Vše je mokré a za chvíli i mé boty, ale jsem rád, že je mám. Nové X-Talony drží v mokrém terénu jako přibité. Postupuju za Tomášem Zaplatílkem a kousek za mnou je Pavel Marek. Jsme v čelní asi 15ti členné skupince.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-Les9rmy0iSs/VHdtiGngVVI/AAAAAAAAJGg/wFVNqtymHlM/s1600/P1100295.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-Les9rmy0iSs/VHdtiGngVVI/AAAAAAAAJGg/wFVNqtymHlM/s1600/P1100295.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Startujeme zvesela!</td></tr>
</tbody></table>
Za 55 minut jsme nahoře na Komáří Vížce, kde je první čipová kontrola. Byl to fofr na 4,5km 650m převýšení.<br />
<br />
"Kde máš čip?" ptají se Pavla na kontrole.<br />
"Čip? Jaký čip? Ten nemám!" diví se Pavel.<br />
"Ty nemáš čip?" divím se s ním.<br />
<br />
No tak na to, jak toto dopadne, fakt čekat nebudu a běžím bez Pavla dolů sám. Co běžím, letím. Seběhy jsou moje. Šotolina střídá bahnité cesty a přesně to mi teď vyhovuje. Dobíhám a předbíhám spousty lidí, kterým to na bahně klouže, mě naštěstí vůbec. Tak mě ten seběh baví, až přehlédnu, že musím z cesty odbočit na kontrolu na hrad Kynšperk. Naštěstí na mě někdo za mnou zapíská a já se vracím zpět jen pár desítek metrů.<br />
<br />
Označeno a vydávám se předhonit zpět všechny co mě zase předběhli. Jde to dobře, za chvilku je mám a dál sbíhám sám. Běží se mi fakt skvěle, rychle, ale uvolněně, žádná křeč, pata drží, super. Doháním skupinku asi 5 borců z nichž poznávám jen Maďary Lászla B. a Gábora N. Sbíháme dál spolu, až úplně dolů na bývalou železniční trať vedoucí do Chlumce, kde je další čipová kontrola.<br />
<br />
Běh po trati nic moc. Snažím se uviset Lászla, ale pražce mi nevychází do dlouhého kroku. Nakonec jsem se s tím srovnal a jedu stylem "pražec, mezi, pražec, mezi, ..." pak mě z toho začne píchat v levém koleni, tak přehazuji na "mezi, pražec, mezi, pražec". No blázinec hadr, ale nakonec doklopýtáme po trati až do Chlumce, kde čeká Olaf s čipovou kontrolou, obloženými chleby a skvělým teplým čajem.<br />
<br />
Pokračujeme dále ve čtyřech. Dva Češi a dva Maďaři. To co jsme seběhli, musíme zase vyběhnout nahoru, ale do Habartic. Stoupáme po prudké asfaltce nahoru a začíná se rozednívat. Konečně prohodím pár slov s Maďary hlavě s Lászlem, protože umí dobře anglicky a také se seznámím s Petrem Pecháněm, kterého jsem zatím neznal.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-J60Wg_5BTWk/VHdtmG3wJMI/AAAAAAAAJGo/v_w0vBXM0A8/s1600/P1100297.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-J60Wg_5BTWk/VHdtmG3wJMI/AAAAAAAAJGo/v_w0vBXM0A8/s1600/P1100297.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K6 Habartice, 7:40</td></tr>
</tbody></table>
V Habarticích další kontrola a všichni 4 letíme zase dolů. Bohužel před námi jede dolů z kopce také traktor a strašně smrdí. Jede ale docela rychle a cesta je úzká, takže se nám ho dlouho nedaří předběhnout a musíme čuchat ty smrady.<br />
<br />
"Už to nemůžu vydržet, jdu do něj" volám na Petra.<br />
<br />
Nasadím sprint a v jednom širším bodě ho konečně předbíhám. Když mě řidič uvidí, klidí se s traktorem ke straně a nechá nás předběhnout všechny. Letíme dál s Petrem dolů, Lászlo začíná ztrácet, ale Gábor se nás statečně drží.<br />
<br />
Jsme dole v Telnici, kde je další čipová kontrola a občerstvení. Gábor se zdržuje minimálně a jde hned dál. My s Petrem něco pojíme a doplníme zásoby pití, když v tom dobíhá Lászlo.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-KiCDcVgMCPk/VHdtqEGRW-I/AAAAAAAAJGw/T6cbopf9xLM/s1600/P1100300.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-KiCDcVgMCPk/VHdtqEGRW-I/AAAAAAAAJGw/T6cbopf9xLM/s1600/P1100300.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K7 Telnice</td></tr>
</tbody></table>
Vyrážíme zase nahoru tentokrát do Adolfova. Lászlo je za námi, ale Gábora už ani nevidíme. Namísto něj doženeme a předhoníme nějakého jiného borce. Z Adolfova běžíme dlouhý úsek po asfaltu, z čehož nemám vůbec radost, protože si ošoupávám špunty na nových X-Talonech.<br />
<br />
Další kontrola, ke které se blížíme, je v Malém Chvojně na 42. km, přesně na maratonské vzdálenosti. Koukám na hodinky.<br />
<br />
"Když sebou mrskneme, tak máme maraton s převýšením přes 1700m pod slušných 5 hodin!" oznamuji Petrovi.<br />
"To je pěkný." přitakává s úsměvem.<br />
<br />
Nakonec nám to uteče o 6 minut. I tak 5:06 je pěkný. Navíc se dozvídáme, že jsme na 7. místě a ztrátu na prvního máme jen 20 minut. Zapíjíme to výborným horkým čajem z Honzova úžasného samovaru a běžíme dál.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-x7HHzduZTIk/VHdtt1z95OI/AAAAAAAAJG4/eSpmjfy5ZpU/s1600/P1100301.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-x7HHzduZTIk/VHdtt1z95OI/AAAAAAAAJG4/eSpmjfy5ZpU/s1600/P1100301.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K9 Malé Chvojno </td></tr>
</tbody></table>
Teď už zbývá jen posledních 12km po mírně zvlněném terénu až do cíle do Ústí n/L. Jde to rychle. Když přibíháme k rozhledně Erbenova vyhlídka na 51. km, tak už jsme v podstatě v Ústí. O to víc mě překvapí, když mezi paneláky, kde budíme patřičné pozdvižení, zabočíme mezi baráky do Bertina údolí. Najednou jsme v krásném přírodním kaňonu uprostřed města, běžíme podél potoka, který je obehnaný skalami. To bych tu fakt nečekal.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-rSa0HMS1WAQ/VHdt5ZZ0W6I/AAAAAAAAJHQ/-AomOZMol1Y/s1600/P1100304.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-rSa0HMS1WAQ/VHdt5ZZ0W6I/AAAAAAAAJHQ/-AomOZMol1Y/s1600/P1100304.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Petr drtí poslední kilometry do cíle Bertiným údolím</td></tr>
</tbody></table>
Na konci Bertina údolí je poslední samoobslužná fixková kontrola, kde si naposledy označíme výkaz. Do cíle je to už jen půl kilometru z kopce po silnici. Paráda.<br />
<br />
"Píp" načte nám Olaf čipy v cíli. Super 1. etapu máme s Petrem na společném 7. místě za sebou za 6h a 25 minut. Ztrátu na vítěze jsme ještě o minutu stáhli na pouhých 19 minut.<br />
<br />
Koukám, že je teprve půl dvanácté dopoledne.<br />
<br />
"No jo, co tu budu teď do deseti večer dělat?" říkám si.<br />
"Jedu domu!" loučím se s Petrem a Olafem<br />
"Jako úplně?" ptá se Olaf<br />
"Né, doma se vyspím a večer jsem tu zpět"<br />
<br />
Ani se nepřevlékám, šup do auta a jedu. Za 35 minut už jsem v Roudnici. Ještě než dojedu domu, stavím se na oběd na náměstí ve Vařinci. Výborné rizoto, mňam. Pak doma plná vařící vana "Ááááááá", promasírovat nohy kafrem, nařídit budík na sedmou večer a .....<br />
<br />
"Chrrrrrrrrrr, .... zzzzzz, ....zzzzzzz" ve vlastní posteli, prostě labůžo.<br />
<br />
<h4>
2. Etapa, České Středohoří (116 km, +5 300 m)</h4>
<div>
Zpět v Ústí jsem před devátou večer, takže mám ještě hoďku času, abych se připravil na start 2. etapy a probral s ostatními zážitky a vůbec průběh etapy první. Navíc na druhou etapu přijeli další lidi, kteří ranní etapu neběželi a tak se k oboustranné radosti potkávám mimo jiné i s Petrem Kubištou, s kterým sem se od <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2014/05/100-miles-of-istria-aneb-nejdelsi.html" target="_blank">100 Miles of Istria</a> neviděl.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Na druhou etapu se opravdu těším. Přestože pocházím z Českého Středohoří z Litoměřic, žádné ultra jsem tu ještě neběžel. Zatím pouze kratší běhy, výběhy na např. Lovoš a Boreč a sprint triatlony v rámci lokálního seriálu závodů <a href="http://www.kralstredohori.cz/" target="_blank">Král Českého Středohoří</a>.</div>
<div>
<br /></div>
<div>
Trasa je skvěle navržená a zahrnuje opravdu to nej ze Středohoří včetně Milešovky. Značnou část jsem si tu v minulém měsíci naběhal. I když nebylo známo kudy trať přesně povede, dalo se to celkem dobře z informativního popisu na stránkách odhadnout. Takže pro mě opravdu domácí závod.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://2.bp.blogspot.com/-Zam4sJoVxTw/VHdwfPuoRQI/AAAAAAAAJNA/hKoKF59vgvE/s1600/Louceni_2_Etapa.jpg" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="353" src="https://2.bp.blogspot.com/-Zam4sJoVxTw/VHdwfPuoRQI/AAAAAAAAJNA/hKoKF59vgvE/s1600/Louceni_2_Etapa.jpg" width="400" /></a></div>
<br />
Před desátou večer se všichni přesunujeme pěšo na start, který je kousek od vlakového nádraží Ústí n/L - Střekov. Na startu panuje jako vždy skvělá nálada, kterou ještě umocňuje Honza Suchomel se svými vtípky.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-oZNkgfkpJXw/VHduA5L6OWI/AAAAAAAAJHg/v6WcuTf0bdk/s1600/P1100311.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-oZNkgfkpJXw/VHduA5L6OWI/AAAAAAAAJHg/v6WcuTf0bdk/s1600/P1100311.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Ke startu připravit!</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-WdP1Jf1_dVw/VHdt83pHynI/AAAAAAAAJHY/eTpZNIDlrdA/s1600/P1100310.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-WdP1Jf1_dVw/VHdt83pHynI/AAAAAAAAJHY/eTpZNIDlrdA/s1600/P1100310.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Předstartovní s Tomášem Zaplatílkem</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Vše přerušuje Olaf se zvoláním: "Pozor! 10 sekund do startu!"<br />
<br />
"9, 8, 7, ... 3, 2, 1, Stáááárt!"<br />
<br />
Vybíháme. Nejdříve se musíme vymotat cca 3 km ulicemi ze Střekova k nástupu na Vysoký Ostrý (587m). Běžíme ve velkém houfu až k první čipovce na kraji Ústí Olšinky na 2,9. km. Tam si pípnem a po chvilce už dupeme do prudkého kopce na Ostrý.<br />
<br />
Nějak mi to do kopce nejde, přeci jen je těch ranních 54 km asi znát, čelo se mi v kopci pomaličku vzdaluje. Zkouším přidat a dohnat je, ale cítím, že to přepaluju.<br />
<br />
"Spousta lidí ranní etapu vůbec neběžela a to budou určitě oni." uklidňuji se v duchu.<br />
<br />
No nebyla to úplně pravda. Konečně se blížím k vrcholu Ostrého a mezitím borci z čela už to dávno valí dolů. Vidím proti sobě klesat Lázla, Petra i Gábora naší ranní skupinku. No a já se tady flákám. Konečně sem tam, označím si fixem kontrolu a jdu na to.<br />
<br />
"Přátelé připoutejte se, pojedeme z kopce" a letím dolů co to dá. Bahno, nebahno, větve, nevětve.<br />
<br />
Za chvíli doháním oba Petry, Kubištu i Pecháně. Lászlo běží s nimi a Gábor je na dohled. Letím s Petry dál dolů. Lászlo nestíhá a necháváme ho za sebou.<br />
<br />
Někde ale asi přehlídneme značení a běžíme blbě. Koukám na navigaci na Ambitech a měli bychom běžet víc vpravo, což znamená i o dost níž než jsme. Uhnu ke kraji cesty vpravo a vidím čelovky asi 50 metrů pod námi.<br />
<br />
"Jdeme blbě! Musíme dolů!" zařvu na ostatní a hned se pouštím prudkým kamenitým sešupem dolů.<br />
<br />
Kameny i listí v prudkém kopci kloužou, takže občas skončím na boku a slajduju dolů. Kolem lítají šutry od ostatních nade mnou, tak se klidím pro jistotu víc vpravo. Ještě několikrát mi ujedou nohy a po boku a zadku konečně sletím až dolů na cestu, kde akorát probíhá Lászlo. Kouká na mě docela udiveně, kde jsem se tam vyloupl.<br />
<br />
Dám se trochu do kupy a vybíhám za ním, když zleva se ozve hlasité "Aáááááááá" a já vidím Petra Pecháně jak padá zadkem a zády na šutry a řítí se po nich asi 3 metry dolů až na cestu.<br />
<br />
"Jsi OK?" ptám se.<br />
"Jo, jo, to bude dobrý."<br />
"OK, to je dobře." a běžím dál.<br />
<br />
To bylo naposled co sem Petra viděl. Běžím rychle dolů, snažíc se dohnat vzniklou ztrátu. Za chvíli předbíhám jak Lászla, tak Petra Kubištu a dobíhám na čipovou kontrolu v Brnný. Doplňuji pití, ale s tím camelem mi to trvá, takže dobíhají kluci a Lászlo jde hned dál. Doháním ho až ve stoupání.<br />
<br />
Z Lászla mám obrovský respekt, je to prostě vyhlášená maďarská mašina. Přestože na mnoha závodech jdeme často spolu, vždycky, vyjma dnes ráno, mě s přehledem porazí. Chvilku kecáme o závodech, ale tempo mi přijde pomalé, takže ho za chvilku nechávám za sebou. Nevím čím to je. Buďto dnes není ve své kůži nebo naopak já sem dnes v lepší kůži než on. No, uvidíme. Po chvíli mě dotáhne Petr Kubišta, který neběžel ranní etapu, tak má sil na rozdávání.<br />
<br />
V Němčí si 18 minut po půlnoci označíme další kontrolu a můžeme se pustit zase dolů směrem k Rytině soutěsce. Parádní úsek, hrozně mě to baví a tak zase letím dolů co to dá. Trochu nás to s Petrem roztrhá takže na Varhošť (639m) pak stoupám sám. Tady to znám jak svoje boty. Varhošť je můj oblíbený tréninkový cíl. Na rozhledně si označím kontrolu a sbíhám dolů k altánu, kde je občerstvovačka s další tentokrát tajnou kontrolou s Honzou Sedlákem. Mám hlad, takže si dávám na čas a futruju vše co tu Honza má. Např. křížaly jsou naprosto super. Ještě doplnit pití a mezitím dobíhá Petr a hned za ním i Lászlo. No, je na čase mazat dál.<br />
<br />
Zpět přes Varhošť se po žluté dostávám až na Krkavčí skálu, kde je další kontrola K8. Z kontroly akorát odchází skupinka 4 borců. Označím si a letím za nimi. Tahle stezka se super, naposledy jsem tu sice v husté mlze zabloudil a to to tu znám, ale dnes mlha není, tak letím bez problémů pronásledovat tu skupinu. Dohoním je akorát, když ve strmém svahu bojují s uklouzanou úzkou stezkou. Nezpomaluji a přeletím je zleva mimo stezku. To je bomba tak ty X-Talony drží. Skupinka je za mnou a letím dál.<br />
<br />
Celý seběh si fakt užívám a pronásledovatelé jsou brzy v nedohlednu. Utíkám dál směrem na Plešivec a ve stoupání k vrcholu vidím v dálce další čelovku, která skoro neposunuje vpřed. Když tam dojdu je mi jasné proč. Všude jsou popadané pořezané stromy, přejít to je fakt těžké. To musel objednat Olaf, protože před 14 dny, když jsem tu běžel naposled, to tu ještě nebylo. Stromy a větve jsou všude, klopýtám přes ně a pode mnou už vidím blížící se skupinu čelovek.<br />
<br />
"Však ono je to také zdrží." říkám si.<br />
<br />
Na vrcholu Plešivce je kontrola, kde doháním tu čelovku přede mnou. Vyklube se z ní Láďa Erbert jeden z vítězů ranní etapy.<br />
<br />
"To sem rád, že už nebudu sám. Já sem nějakej vyštavenej, je mi blbě a pořád někde bloudím." vítá mě.<br />
"Ok, se mnou nezabloudíš. Jednak sem zdejší a navigaci mám taky."<br />
"Teď si například užijeme parádní klesání šutrama, to budeš koukat. Tak jdeme na to!"<br />
<br />
Šutry z Plešivce stojí opravdu za to, ale naštěstí nejsou mokré, takže dnes tolik nekloužou. Nad námi už svítí čelovky, takže ta skupinka už je u kontroly. Musíme jim zdrhnout.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-BeyA77-F6ZE/VHduIkGEaAI/AAAAAAAAJHw/x5S8VIf88_4/s1600/P1100313.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-BeyA77-F6ZE/VHduIkGEaAI/AAAAAAAAJHw/x5S8VIf88_4/s1600/P1100313.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K10 Plešivec, 3:08</td></tr>
</tbody></table>
Běžíme rychle směrem k Radobýlu a čelovky za námi nás zdatně pronásledují. Až když se napojíme v Michalovicích na silnici k Radobýlu, zdá se, že jsme je střásli. Přesně na úpatí Radobýlu potkáváme v protisměru Gábora Nyakase jak valí už z vrcholu dolů. Vyškrábeme se nahoru ke kříži s kontrolou K12 a do výkazu si zapisuji čas 4:05 ráno. Chvíli si užíváme výhled na noční polabí a já přemýšlím jak dlouho už jsem na nahoře na Radobýlu nebyl. Aspoň 10-15 let. Ostuda.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-Yn2Ip5b-WQw/VHduJkRp2vI/AAAAAAAAJH4/MgoZJ69UrLA/s1600/P1100314.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-Yn2Ip5b-WQw/VHduJkRp2vI/AAAAAAAAJH4/MgoZJ69UrLA/s1600/P1100314.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K 12 Radobýl, 4:05, krásný výhled... </td></tr>
</tbody></table>
Běžíme dolů druhou stranou až do Žalhostic. Dole trošku zachybuji v navigaci a musíme se vracet po kolejích zpět až na nádrží. Napojujeme se na silnici a teď nás čeká nejmíň zajímavý úsek tratě: podél Labe do Litomeřic na nový most, přes něj a zase zpět podél druhý strany Labe a chemičky až do Lovosic na vlakové nádraží. Většinu z toho běžíme a stále se otáčíme, kde jsou naší pronásledovatelé. Vzduch čistý, takže v Lovosicích za chemičkou trošku polevíme a dojdeme pěšo až na nádraží.<br />
<br />
Jen co si Olaf oscanuje naše čipy a dá nám itineráře na druhou polovinu tratě, už se do nádražky nahrne skupinka, která nás pronásledovala. Ani ne minutu po nás a k mému překvapení je mezi nimi i Lászlo a Petr Kubišta. Ti další dva navíc jen vyfasují itineráře a bez polívky mažou dál. Pane jo.<br />
<br />
My ostatní ale máme hlad a tak společně usedneme ke stolu a tlačíme do sebe výbornou gulášovku. Já, Láďa, Petr a Lászlo. Od teď už se budeme vzájemně nahánět až do cíle, ale to předbíhám.<br />
<br />
S Láďou vyrážíme první a to směr Lovoš (570m). Nahoře jsme před půl sedmou ráno, za chvíli se začne konečně rozednívat. Cestou Láďovi vyprávím o tradičních závodech ve výběhu Lovoše z Lovosic, kterých jsem se několikrát zúčastnil a které se shodou okolností běží již příští týden. No asi letos vynechám.<br />
<br />
"Pi, píp" přišla mi SMS od Ilony, která sleduje online výsledky na netu.<br />
"Jste na 4. místě! Paráda."<br />
"Cože?"<br />
<br />
To není možný já myslel, že jsme někde kolem 10-12 místa a my jsme čtvrtý! To je skvělý a běžím se podělit s dobrou zprávou Láďovi, který už zatím běžel napřed.<br />
<br />
Z Lovoše běžíme v podstatě nonstop až na občerstvovačku s tajnou kontrolou před kopcem Boreč (446m), kterou má na starost hlavní organizátor akce Petr Malý. Když dorazíme, už je světlo, takže můžeme zabalit čelovky. Chvilku s Petrem zavtipkujeme a pak se vydáváme na okružní naučnou stezku přes vrchol Boreče. Akorát se z ní vrací Gábor, ten má tedy našlápnuto.<br />
<br />
Boreč je parádní, za chvilku je za námi, takže probíháme zpět tajnou kontrolu s Petrem Malým a hned razíme dál směr hrad Košťálov. Ne že bychom se nějak flákali a při škrábání se nahoru na hrad si všimnu, že máme zase známou společnost. Dotahuje nás Petr s Lászlem. Jsou jen kousek za námi.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-aJDzLn8zWgg/VHduNnc7gtI/AAAAAAAAJIA/S8zNNkbSKK0/s1600/P1100316.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-aJDzLn8zWgg/VHduNnc7gtI/AAAAAAAAJIA/S8zNNkbSKK0/s1600/P1100316.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K16 Hrad Košťálov, 8:21</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-ZScXiAt-1HA/VHduVC-UJHI/AAAAAAAAJIQ/gNMJev-h2s0/s1600/P1100319.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-ZScXiAt-1HA/VHduVC-UJHI/AAAAAAAAJIQ/gNMJev-h2s0/s1600/P1100319.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Co sem si to jen chtěl zapsat. Jo, K16.</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<br /></div>
Nahoře se tedy moc nezdržujeme, letíme rychle dolů a po cestě zdravíme kluky. Seběhy máme stále rychlé, takže do toho dupeme, abychom si udělali zase trochu náskok. Přestože nás Lászlo zase doběhl, shodneme se po cestě s Láďou na tom, že dnes zkusíme Lászla dát. Že ho prostě před nás nepustíme.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-4pRd8ZMSnRo/VHduiVy2uVI/AAAAAAAAJIw/WgjHszV7tdI/s1600/P1100323.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-4pRd8ZMSnRo/VHduiVy2uVI/AAAAAAAAJIw/WgjHszV7tdI/s1600/P1100323.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Tajná občerstvovačka ve Vlastislavi</td></tr>
</tbody></table>
Je to ale těžký plán. Před další kontrolou K17 Hrádek jsme trošku zazmatkovali co se týče navigace a Lászlo s Petrem nás mezitím zase dotáhli.<br />
<br />
"OK, půjdeme teď spolu a z kopce se pak zase někde trhneme." přemýšlím si v duchu.<br />
<br />
Cestou k Hrádku proti nám běží postupně celkem 4. lidi včetně Gábora tzn. jsme na pátém místě. To je fajn. Za chvilku jsme všichni společně na Hrádku. Tady jsem ještě nebyl a je to tu parádní. Krásná zřícenina a výhledy do okolí. Škoda jen, že je velká oblačnost.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-jjKC8HOmswU/VHdupXXCJOI/AAAAAAAAJJA/-u6cANTn62A/s1600/P1100325.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-jjKC8HOmswU/VHdupXXCJOI/AAAAAAAAJJA/-u6cANTn62A/s1600/P1100325.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K17 Hrádek, 9:32</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-xHuaJpwwGzM/VHduxLiS8eI/AAAAAAAAJJQ/xe_CKgmbJ_I/s1600/P1100328.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-xHuaJpwwGzM/VHduxLiS8eI/AAAAAAAAJJQ/xe_CKgmbJ_I/s1600/P1100328.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Láďa, Petr a Lászlo</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-vOoOvn7vj7s/VHdu1QUUCwI/AAAAAAAAJJY/___r4J50Emc/s1600/P1100329.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-vOoOvn7vj7s/VHdu1QUUCwI/AAAAAAAAJJY/___r4J50Emc/s1600/P1100329.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;"><br /></td></tr>
</tbody></table>
Konec hradů a hrádků, teď nás čekají 3 pořádné kopce za sebou. Lipská hora (688m), Milešovka (837m) a Kletečná (706m). Jdeme na to.<br />
<br />
Na úpatí Lipské hory dobíháme všichni spolu přesně v deset ráno tzn. už jsme na trati 12 hodin. Všechny překvapuje jaký je to na Lipskou horu krpál, navíc z kraje hodně bahnitý, takže to všem pěkně klouže. Tedy vyjma mě, hůlky a X-Talony mě drží a já šlapu nahoru jakoby nic.<br />
<br />
"Kde je ta Milešovka?" divím se při pohledu z vrcholu Lipské hory.<br />
<br />
Na vrchol Milešovky to má být odtud jen 9 km a přitom není nikde vidět. Asi je skrytá za oblačnosti. No nic, po zapsání kontroly běžíme zase střemhlav dolů. Pak dál po silnici přes Kocourov a dále směrem na Milešov.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-PJudGfOY2qQ/VHdu5D5g9YI/AAAAAAAAJJg/RLOz5BD8CxQ/s1600/P1100330.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-PJudGfOY2qQ/VHdu5D5g9YI/AAAAAAAAJJg/RLOz5BD8CxQ/s1600/P1100330.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K18 Lipská hora, 10:22</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-rUXJY1cE2qQ/VHdvA7PmI7I/AAAAAAAAJJw/CtwhfpqC1ZA/s1600/P1100332.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-rUXJY1cE2qQ/VHdvA7PmI7I/AAAAAAAAJJw/CtwhfpqC1ZA/s1600/P1100332.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Lipská hora za náma, Milešovka před náma.</td></tr>
</tbody></table>
Zdá se, že Lászlo nás přestává stíhat a trochu ztrácí. Do Milešova se sbíhá z kopce, tak do toho pořádně šlápneme a zkoušíme se trhnout. Petr s námi běží až do vesnice, nad kterou se tyčí majestátně Milešovka (837m). To bude ještě fuška.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-WKfK1uNkTrU/VHdvMrlMhFI/AAAAAAAAJKI/opqvNaeLYMc/s1600/P1100335.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-WKfK1uNkTrU/VHdvMrlMhFI/AAAAAAAAJKI/opqvNaeLYMc/s1600/P1100335.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Milešov pod Milešovkou</td></tr>
</tbody></table>
Za vesnicí se trhneme i Petrovi a dál pokračujeme zase jen s Láďou. Cítíme šanci. Teď by to mohlo vyjít a mohlo by se nám podařit nahnat nějaký náskok. Mažeme do kopce jako na klíček a cca za půl hoďky jsme nahoře. Nechceme se moc zdržovat, ale výbornou čočkovku nejde odmítnout, tak ji do sebe nalijeme a jdeme dál. Když začínáme sbíhat, Lászlo si to valí akorát nahoru.<br />
<br />
"Tak teď do toho šlápneme, tady musíme urvat nějaký náskok." říkám Ládovi a pustíme se z kopce.<br />
<br />
Jdu před něj a letím dolů co to dá. Běžíme v kuse až na úpatí Kletečné (706m). Poslední velký kopec na trase. No jo, ale ten kopec to je jedno velké suťovisko. To nebude zadarmo. Škrábeme se pomalu nahoru a zaplať pán Bůh, že je ještě vidět. Nechtěl bych to jít po tmě a pod čelovkou.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-hwP5dxIlzdc/VHdvQVm1uTI/AAAAAAAAJKQ/O73FjoAaZ3I/s1600/P1100336.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-hwP5dxIlzdc/VHdvQVm1uTI/AAAAAAAAJKQ/O73FjoAaZ3I/s1600/P1100336.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K20 Kletečná, 12:53</td></tr>
</tbody></table>
Jsme nahoře. Láďa hned pokračuje druhou stranou dolů, ale já sem z kopců rychlejší, tak se vydýchám a pak ho doženu. Zakecám se s nějakým klukem co si vyšel na Kletečnou na výlet se psem.<br />
<br />
"A kolikže ještě poběžíte kilometrů?" ptá se.<br />
"No teď jsme na 91. kilometru, takže ještě 15 km do Ústí." odpovídám a vyrážím stíhat Láďu.<br />
<br />
"Tý jo, už jen 15 kilometrů. To je už fakt pohoda!" říkám si spokojeně při seběhu.<br />
<br />
Doženu Láďu a dál pokračujeme z vesnice Kletečná po silnici. Je to stále z kopce, tak běžíme co to dá. Předběhneme jednu holku, co jde pouze denní trasu a pak nás troubením zdraví projíždějící Olaf s Petrem Malým, kteří se zrovna přemísťují auty na další stanoviště.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-fvRWIql3SrM/VHdvhTjTCII/AAAAAAAAJK4/_rdm5BVKvPQ/s1600/P1100342.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-fvRWIql3SrM/VHdvhTjTCII/AAAAAAAAJK4/_rdm5BVKvPQ/s1600/P1100342.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Taky vás tenhle trhač v Kletečné, tak vyštěkával?</td></tr>
</tbody></table>
Řešíme kolik kilometrů nám ještě chybí do cíle.<br />
<br />
"No, z Kletečné to bylo 15 km, tak teď to bude, ještě tak 12." odhaduji.<br />
"To se mi nějak nezdá, to musí být ještě alespoň 20 km." kontruje Láďa.<br />
<br />
A fakt, že jo. Já udělal na Kletečné školáckou chybu v odečítání. To asi ta únava (doufám).<br />
<br />
"Ono je to fakt ještě 22 kilometrů!" potvrzuji při pohledu do itineráře<br />
"Ach jo. 22 km místo dvanácti. :("<br />
<br />
Rázem je všechen můj elán ten tam. Nepříjemné zjištění podrylo mojí psychiku a začínám se s tratí trochu trápit. Nicméně běžíme dál až na rozhlednu Radejčín a stále se občas otáčíme, zda nás nedotahuje Lászlo s Petrem.<br />
<br />
Na rozhledně si označíme kontrolu a vyhlížíme kluky, jestli je někde v dálce nezahlídneme. Nejdřív se lekneme, že jo, ale naštěstí to byla jen ta holka, co jsme jí před chvílí předbíhali.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-EZQ6BF9JAfc/VHdv1MpLf3I/AAAAAAAAJLg/w7u4HXs5Eko/s1600/P1100347.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-EZQ6BF9JAfc/VHdv1MpLf3I/AAAAAAAAJLg/w7u4HXs5Eko/s1600/P1100347.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K21 Radejčín, rozhledna, 13:36 </td></tr>
</tbody></table>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-gNOcU2sru4g/VHdvqWZfmLI/AAAAAAAAJLI/DuKktXfcfVo/s1600/P1100344.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-gNOcU2sru4g/VHdvqWZfmLI/AAAAAAAAJLI/DuKktXfcfVo/s1600/P1100344.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Radejčínské rozhledy</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/--_9vyIvB8rI/VHdv5K6GG0I/AAAAAAAAJLo/jSBCtFe9DwM/s1600/P1100348.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="640" src="https://1.bp.blogspot.com/--_9vyIvB8rI/VHdv5K6GG0I/AAAAAAAAJLo/jSBCtFe9DwM/s1600/P1100348.JPG" width="358" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Radejčínská rozhledna</td></tr>
</tbody></table>
<br />
Běžíme dál a nepříjemné tušení, že se někde za námi objeví Lászlo s Petrem se bohužel vyplňuje. Když se vracíme z další kontroly K 22 Dorellerova vyhlídka na kterou se odbočuje ze žluté značky a pak se vrací zpět, tak nás akorát míjí.<br />
<br />
"To je průser! Už nás skoro mají! Musíme přidat!" prskáme při běhu na cestě do Dubiček, kde je další čipová kontrola a občerstvení v restauraci.<br />
<br />
"Píp" oscanují nám čipy, když tam doběhneme.<br />
"Dáte si polívku? Tady máte kupóny."<br />
"Ne ne, bohužel nedáme, musíme hned běžet. Pronásleduje nás Lászlo." odpovídám a už se točíme zpět k východu.<br />
<br />
Dokonce nedoplním ani zásoby pití a to už jsem skoro na suchu. Z Dubiček pelášíme z kopce až k vracečce na vyhlídku Mlynářův kříž, kde si odškrtneme kontrolu K24. Bez zdržování mažeme zpět na zelenou a modlíme se, abychom se zase nemíjeli s klukama a oni tak neměli přehled kolik na nás ztrácí. Naštěstí je nepotkáváme, ale i tak letíme dál co to dá nonstop z kopce až k Labi do Dolních Zálezel.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://4.bp.blogspot.com/-RQlvMdSRnfQ/VHdv9UKAjSI/AAAAAAAAJLw/Mzv8u5txd90/s1600/P1100349.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://4.bp.blogspot.com/-RQlvMdSRnfQ/VHdv9UKAjSI/AAAAAAAAJLw/Mzv8u5txd90/s1600/P1100349.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K24 vyhlídka Mlynářův kříž, 14:12</td></tr>
</tbody></table>
Ani tam se moc neohřejeme a za chvilku se opět vydáváme prudce nahoru do vesničky Chvalov ukryté v kopcích tyčících se nad řekou Labe. Pořád se ale ohlížíme zda neuvidíme Lászla s jeho červenou mikinou. Normálně totální paranoia hadr. Navíc jsem si začal v hlavě z toho šílenství notovat upravený verš:<br />
<br />
"Utíkej chlapče, utíkej, honí tě Maďar velikej!" a stále dokola.<br />
<br />
Za Chvalovem seběhneme z cesty na pěšinu Pod Panenskou skálou, která je fakt parádní. Pozvolné klesání ve vrstevnici strmého svahu po úzké a místy velmi kluzké pěšince. Zase ženeme co to dá a to až tak, že žízní vysaju poslední hlt Kofoly z camelu.<br />
<br />
"Kurnik, sem na suchu!" hlásím Láďovi<br />
<br />
Naštěstí mě zachrání a dá mi jednu ze svých dvou malých PETek, které si ještě u studánky před Vaňovem doplňujeme oba vodou. Snad je pitná.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-ku7tFZpvjd8/VHdwAw1jBfI/AAAAAAAAJL4/ckhrC2aTzXM/s1600/P1100350.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-ku7tFZpvjd8/VHdwAw1jBfI/AAAAAAAAJL4/ckhrC2aTzXM/s1600/P1100350.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pod Panenskou skálou</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-Sz0aVL_3168/VHdwE3l_LSI/AAAAAAAAJMA/GEkphPmX470/s1600/P1100351.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-Sz0aVL_3168/VHdwE3l_LSI/AAAAAAAAJMA/GEkphPmX470/s1600/P1100351.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Klesání nad řekou směrem k Vaňovu</td></tr>
</tbody></table>
<br />
A jsme zase dole u Labe ve Vaňově, což už je vlastně městská část Ústí nad Labem. Zbývá posledních 7,5 kilometrů a poslední stoupání zpět do kopců nad Labem. My to stihneme ještě za světla, protože je teprve 15:35.<br />
<br />
"To už jste čtvrtí co tu takhle běží, tři jsou před vámi." oznamuje nám pán, kterého míjíme ve Vaňově.<br />
<br />
Skvělý my to 4. místo snad udržíme. Už sem ale vyflusanej a tak navrhuju Ládovi dát na chvilku indiánský běh ob dva sloupy co jsou u tratě, podél které běžíme. Nejdřív se ale ujišťuji, že za námi nejsou naši pronásledovatelé.<br />
<br />
Poslední stoupání k Vaňovskému vodopádu si zprvu užívám pouze proto, protože je prostě poslední. Pak ale v dálce uvidím ten vodopád a čučím jak puk. Nádhera, to sem zase vůbec netušil, že tu něco takového kousíček od Ústí je.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://3.bp.blogspot.com/-SQBwUym_pM4/VHdwIUKz99I/AAAAAAAAJMI/UrjXIQ5qA3Y/s1600/P1100352.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://3.bp.blogspot.com/-SQBwUym_pM4/VHdwIUKz99I/AAAAAAAAJMI/UrjXIQ5qA3Y/s1600/P1100352.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">K26 Vaňovský vodopád, 15:49</td></tr>
</tbody></table>
<br />
<div class="separator" style="clear: both; text-align: center;">
<a href="http://1.bp.blogspot.com/-ml5sLpT57TQ/VHdwP9gIhuI/AAAAAAAAJMY/ntRDpKE4WBA/s1600/P1100354.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: 1em; margin-right: 1em;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-ml5sLpT57TQ/VHdwP9gIhuI/AAAAAAAAJMY/ntRDpKE4WBA/s1600/P1100354.JPG" width="640" /></a></div>
<br />
Zapisuju poslední kontrolu K26, ale ta pastelka vůbec nepíše a jak na ní tlačím, tak praskne tuha. Ještě že mám s sebou vždy můj 22 gramový nůž z <a href="http://beranyduc.blogspot.cz/2013/09/utmb-168km-9600m.html" target="_blank">UTMB</a>, takže si ji v pohodě ořežu. Já ti říkal Peter Cisár, jak se ten nůž při běhání strašně hodí! :)<br />
<br />
Stoupáme ještě nad vodopády a pohledem dolů kontrolujeme, zda neuvidíme Lászla a Petra. Nikde nic. Ono se nám to snad fakt podaří! Hlavně neusnout na vavřínech. Ještě kousek přes můstek a pak už jen seběh k Vetruši a do cíle do Ústí.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-i1B5u2vZeLY/VHdwTmIDOlI/AAAAAAAAJMg/CXQu4ADJapA/s1600/P1100356.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-i1B5u2vZeLY/VHdwTmIDOlI/AAAAAAAAJMg/CXQu4ADJapA/s1600/P1100356.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Nad Vaňovem</td></tr>
</tbody></table>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
U Větruše jsme co by dup. Celý kopec jsme zase seběhli nonstop, což vzhledem k tomu, že v nohou máme už skoro 170 km je síla. Začíná se stmívat, ale už to zvládneme bez čelovek. Cíl je skoro na dohled.</div>
<div class="separator" style="clear: both; text-align: left;">
<br /></div>
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://1.bp.blogspot.com/-5cHq-0vGWdU/VHdwWzSXfQI/AAAAAAAAJMo/JmBQJ5U_xXo/s1600/P1100357.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://1.bp.blogspot.com/-5cHq-0vGWdU/VHdwWzSXfQI/AAAAAAAAJMo/JmBQJ5U_xXo/s1600/P1100357.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Pod Větruší s cílem na dohled</td></tr>
</tbody></table>
A jsme dole v Ústí. Ženeme se kolem kostela, hlavního nádraží, kde na nás všichni udiveně čučí a dál nahoru do Důlců do budovy Pionýra, kde je cíl. Stále si jistíme záda a neustále se ohlížíme, zda někde nevyskočí ta maďarská mašina Lászlo, ale nikde nic.<br />
<br />
Vbíháme do budovy.<br />
"Další, další přibíhají !!!" ozývá se z chodby a přidává se potlesk.<br />
<br />
"Cííííl!"<br />
<br />
Zvládli jsme to! Na pro mě naprosto úžasném 4. místě za 18h 50m. Vzájemně si Láďou gratulujeme a přidávají se i Olaf s Petrem za organizační tým.<br />
<br />
Celkem tedy celé Loučení tzn. 170km a + 7 300m převýšení za 25h 15m a pro mě 4. místo. Láďa je na třetím, druhý Martin Šebánek a na prvním místě zaslouženě další maďarská mašina Gábor Nyakas, který nám dal v druhé etapě hoďku a 5 minut.<br />
<br />
<table align="center" cellpadding="0" cellspacing="0" class="tr-caption-container" style="margin-left: auto; margin-right: auto; text-align: center;"><tbody>
<tr><td style="text-align: center;"><a href="http://2.bp.blogspot.com/-4M5YS_6BKcE/VHdwd_ay7rI/AAAAAAAAJM4/lEOhvXmqnEI/s1600/P1100361.JPG" imageanchor="1" style="margin-left: auto; margin-right: auto;"><img border="0" height="358" src="https://2.bp.blogspot.com/-4M5YS_6BKcE/VHdwd_ay7rI/AAAAAAAAJM4/lEOhvXmqnEI/s1600/P1100361.JPG" width="640" /></a></td></tr>
<tr><td class="tr-caption" style="text-align: center;">Vítězové závodu "O nejdelší vousy" aneb spolu s organizátory s Olafem a Petrem</td></tr>
</tbody></table>
Naši pronásledovatelé Lázlo s Petrem Kubištou dobíhají jen chvilinku, ani né 9 minut, po nás. Bylo to o fous a celou dobu jsme to s Láďou správně tušili, že Lászlo se jen tak nedá. Skvělý závod, mám z toho radost.<br />
<br />
No a EKUT? Tam je vše ještě otevřené. Rozestupy mezi první pětkou po Louční, kde k mé radosti figuruji i já, nejsou nijak propastně velké, takže na Pražské stovce se vše rozhodne. Je stále o co bojovat a už se na to těším. <br />
<br />
Díky organizátorům za opravdu nádhernou trať a parádní organizaci, Petrovi Pecháňovi a Láďovi za skvělou společnost na trase a hlavně Lászlovi za to jak nás s Petrem Kubištou skvěle naháněl a vyždímal alespoň ze mě opravdu maximum. V hlavě mi stále zní "Utíkej chlapče, utíkej, honí tě Maďar velikej!" :)<br />
<br />
<h4>
Doslov</h4>
- Ani ne hoďku poté co jsem doběhl, jsem ještě skočil do auta a jel domu.<br />
- Už v 8 večer sem umřel do postele a spal v kuse skoro 14 hodin.<br />
- V neděli jsem už šel na 4 km procházku se svým psem Mírou. Překvapivě mě nic moc nebolelo.<br />
- Nicméně klasika 3 dny po závodě sem ulehl jako vždy s horečkou zpět do postele.<br />
- A opět klasika za 2 dny byla horečka pryč.<br />
- V neděli jsem si šel konečně zase zaběhat.<br />
- Už se nemůžu dočkat Pražské stovky.<br />
<br />
<h4>
Odkazy</h4>
<div>
<ul>
<li><a href="http://louceni.webnode.cz/" target="_blank">Web závodu</a></li>
<li><a href="http://2014.tonerman.cz/ltr18.html" target="_blank">Výsledky - 1. etapa</a></li>
<li><a href="http://2014.tonerman.cz/ltr28.html" target="_blank">Výsledky - 2. etapa</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move45890977" target="_blank">Záznam ze mého sporttesteru Ambit 3 - 1. etapa</a></li>
<li><a href="http://www.movescount.com/moves/move46022922" target="_blank">Záznam ze mého sporttesteru Ambit 3 - 2. etapa</a></li>
<li><a href="https://plus.google.com/photos/112606926757630130109/albums/6086453594665832721?authkey=CO_Fqtu5wZLFFg" target="_blank">Všechny mé fotky z Loučení</a> </li>
</ul>
</div>
<br />Aleš Zavoralhttp://www.blogger.com/profile/07144507832614293823noreply@blogger.com4Ústí nad Labem, Česká republika50.6611164 14.05314559999999350.5000334 13.730422099999993 50.822199399999995 14.375869099999994